Pavel Kohout
Ubohý vrah
hra o dvou odděleních
DILIA
2N
Praha 1990
Osoby
Profesor Držembickij
Anton (gnatěvič Keržencev
První herec
První herečka
Druhý herec
Třetí herec
Čtvrtý herec
Druhá herečka
Hamlet
Alexej Konstantinovič Saveljov
Polonius
Hamlet II
Taťána Nikolajevna
Královna
Ignat Antonovič Keržencev
Rektor
Sklepník
Bernardo a další
Děkan
Advokát
Plukovník hrabě Bělickij
Kurganov
Král a další
Účetní
Kamelot
Průvodčí
Cikán
Francisko
Polonius II a další
Služka Káťa
Květinářka
Cikánka Roma
Marja Vasiljevna a další
Třetí herečka Kyprá metresa
Čtvrtá herečka
Zřízenec
Zřízenci a hudebníci
Irina Pavlovna
Kurganovová
Hraběnka Bělická a další
štíhlá metresa
Kněžna de Cliche-Turomel
Prolog a další
Děje se v Petrohradě roku 1900
na motivy povídky
Leonida N. Andrejeva
Rozum (1902)
přeložené
Vincencem Červinkou (1923)
texty z Hamleta pořízeny
adaptací překladu
Josefa V. Sládka (1897)
Ubohý vrah
I.
Bílá čalouněná místnost bez oken. Uprostřed je postaveno
podium a na něm improvizovaná scéna; portály a sulity jsou
narychlo sbity z prken a trámků, opona i horizont sešity
z pruhů bílého plátna; odhrnuty ke straně odkrývají pohled
na hromady nábytku u zadní zdi. Uprostřed pódia stoji koš
s rekvizitami.
Po jedné straně této "scény na scéně" je umístěn dlouhý
věšák, na němž visí saka, livreje, uniformy a jiné kostýmy;
po druhé straně jsou pulty na noty a židle. Jinak jsou
v místnosti ještě porůznu rozestavěná křesla, připravená
zřejmě pro obecenstvo; na podiu i před nim stojany
s jednoduchými reflektory.
Otevřou se dosud neviditelné dveře a vttoupí elegantně
oblečený muž ve věku mezi třicítkou a čtyřicítkou. S nim
vejdou čtyři robustní chlapíci v bílých kalhotech. košilích
i pláštích; jejich chování charakterizuje zvláštní směs
neochoty a servilnosti. Muž nese svazek papírů. Nahlíží do
nich a současně se probírá kostýmy. Pak jde k nábytku na
pódiu; chová se, jako by prováděl inventuru. Průvodci ho
sleduji němým pohledem. Došel ke koši, skloní se k němu,
kontroluje rekvizity. Pak se prudce vztyčí.
Keržencev Kde je kord? Tady chybí kord!
Zřízenec Vzali jsme, co nám dali, vaše blahorodí...
Keržencev V seznamu je přece kord! (ukazuje mu papír) Tady podívej se!
Zřízenec Neumím číst, vaše blahorodí...
Keržencev Tak! Neumíš? Ale já umím! Tady . je napsáno - jeden kord! A pod
tím - vydáno! A razítko divadla. Rozumíš? Razítko! Teď ses chytil!
Kde je kord??
Zřízenec V divadle, vaše blahorodí...
Keržencev Nelži!!
11
i
Pavel Kohout
Zřízenec
Keržencev
Zřízenec
Keržencev
Zřízenec
Keržencev
Zřízenec
Keržencev
Přikázali nám vrátit, vaše...
Kdo přikázal?? Tady poroučím já!
Vaše blahorodí, pan profesor...
Ach tak...To tu asi nejsou ani příbory, co?
Přikázali nám vrátit, blahorodí...
(pokyvuje hlavou, srovnává dál seznam s obsahem koše: náhle se
rozzlobí) Ale to už je moc! Proč tu nejsou talíře a sklenice??
Pan profesor...
Co má vážený profesor proti talířům a sklenicím? Vyžádal jsem si
laciný servis, aby se dal beze škody rozbít! Je to jedna
z vrcholných scén! Šlo mi o zvukový efekt! Ne, ne, vyřiďte mu, za
těchto okolností...
Zřízenec (vytáhne z koše pytlík a bije do něho rukou; uvnitř hlasitě chrasti
střepy) Keržencev
(náhle rezignuje) Dobře, dobře. . Zatáhněte oponu a postavte
první dekoraci. A pamatujte si! Půjde-li jednou opona dřív nebo
jedna židle jinam, než jsem vás učil, dám vás zavřít mezi těžké
blázny!
Dva muži zatáhnou za šňůry při obou portálech. Když se
opona zavře, zmizí za ní. Je slyšet přetahováni nábytku.
Keržencev (druhým dvěma) Co vy? Pomozte jim!
Zřízenec Pan profesor...
Keržencev Dobře, dobře... tak pojďme všichni...!
Všichni tři zmizí rovněž za oponou. Otevřou se bílé dveře.
Vejde profesor, starý, ale vysoký a silný muž; v něčem se
podobá zřízencům. Následuje ho skupina mužů a žen. I oni
maji bílé pláště, pod nimi však civilní obleky a šaty. Někteří
nesou srolované texty, jiní v pouzdrech hudební nástroje.
Zastaví se a nerozhodně rozhlížejí.
Profesor (hudebníkům) Sem, pánové...
Hudebníci se rozsazuji k pultům, vybaluji nástroje a noty.
Zbaveno bílého přehozu objevilo se harmonium.
Profesor (Prvnímu herci a První herečce) Vás poprosím tam...
12
Ubohý vrah
Ukáže na dvě křesla, která stojí stranou v šeru. Odebrali se
tam a usedají.
Profesor (zbylým) A vy podle libosti...!
'Ostatní se rozesadí v křeslech proti scéně a vytahuji
srolované texty. Všichni jsou zřetelně stísněni.
Profesor (zatleská) Herci jsou tu, můžete začít...! ,
Také vzadu se ozve zatleskání. U portálu jevištátka se opět
objeví dva muži v bílém a roztáhnou oponu. Uprostřed
podia sedí na židli Keržencev; na každém jeho rameni
spočívají ruce obou dalších siláků.
Keržencev (přátelsky) Buďte vítáni, pánové, všichni vítáni! (Druhému herci)
Jsem rád, že tě vidím zdravého!
2.herec (se obrací překvapeně k profesorovi)
Profesor Vy ho znáte, pane Kerženceve??
Keržencev Starého přítele? Jak ti zarostla tvář, co jsem tě viděl naposled. Snad
ji nepřicházíš ježit na mne? (Druhé herečce) Ach, má slečno! Co
jsme se neviděli, vyrostla jste o celý podpatek!
I Druhá herečka je vyvedena z míry, ale dřív, než se
profesor opět stačí vmísit, osloví Keržencev všechny
dohromady velitelským hlasem.
Keržencev Tak do toho, jako francouzští sokolnici. Mluvte tu řeč, prosím vás.
aby vám šla mrštně od jazyka. Budete-li ji obracet v ústech a přitom
šermovat rukama, zalituju, že jsem ji nedal obecnímu policajtovi.
Profesor i všichni ostatní teď otevřou své texty a zmateně
v nich listují, j
Keržencev Ale, příliš krotcí také nebuďte. Gesto přizpůsobte slovu a slovo
gestu prostě tak, abyste nepřekročili míru přírody. Neboť všecko,
co je přehnáno, vymkne se účelu hry, jejímž cílem od počátku
i nyní bylo a je podržet jaksi před přírodou zrcadlo.
První herec i První herečka téměř současně povstanou
a rozčileně šeptají Profesorovi.
Oba Hamlet...!
Profesor Přeskočil jste začátek, pane Kerženceve!
13
Pavel Kohout
Keržencev A ti, kdo u vás hrají šašky, ať nemluví víc, než mají psáno ve své
úloze...
Profesor Hamlet je až na konci vašeho libreta1
Keržencev Kde je konec kruhu, profesore? A kde je začátek mého konce?
- Ostatně není tohle divadlo zbytečné?
Profesor Byl to váš návrh, pane Kerženceve. Já jsem obstaral a zařídil, co
jste si přál.
Keržencev Ale proč vůbec, když jste rozhodli předem, že jsem blázen!
Nezahrajem si tedy raději Hamleta?
Profesor Nechápu, z čeho pramení vaše nedůvěra.
Keržencev Ne? A kde je kord??
Profesor Mám své předpisy Nežádejte nemožné. I v rámci možného jsou
vaše prostředky víc než dostatečné. Viděl jsem vás na scéně
dokonce umírat, vzpomínám jen vašeho Kristiána, a vždycky jste
mě přesvědčil. Proč byste to nedokázal i teď? - Anebo si už
nevěříte..?
Keržencev Věřím!!
Profesor Tak tedy začněte! Herci jsou připraveni. I my jsme připraveni.
Všichni vládneme fantazií.
Keržencev (si zacloní oči a objeví v pološeru Prvního herce a První herečku)
Ano, ano...promiňte, nevšiml jsem si, že už jste tu i vy... Jsem
Keržencev. Anton Ignatěvič Keržencev, ano, ten...! Děkuju vám
vážení, že jste se obtěžovali. Věřím, že nebudete litovat.
- Velevážení! Až dosud jsem tajil pravdu. Ale teď, kdy jsem
pochopil, kam směřuje má hra, rozhodl jsem se promluvit.
(zřízencům po svém boku) Nepřekážejte mi! (nepohnou se) Já
blázním jen při větru severoseverozápadním; když fouká od jihu,
rozeznám jestřába od ruční pily!
1 .herec (polohlasem) Druhé dějství, druhý obraz...
Keržencev (se chytí toho) Znáte to? Máte rád divadlo, pane? Tak požádejte
profesora, ať dá vyklidit scénu, jinak tu nepřestaneme hrát dva
kusy najednou!
Profesor (dá pokyn, aby zřízenci odstoupili do portálu) Prosím, pane
Kerženceve...!
Keržencev Merci. Voilá, messieurs. Alors!
14
Ubohý vrah
Luskne prsty. Jeden ze zřízenců, kteří obsluhují oponu
a scénu, udeří na gong. Keržencev povstane.
Keržencev Nejváženější! Spatříte příběh člověka, který po celý život věřil
v jediné: v lidský rozum! Celá historie lidstva se mu jevila jako
vítězný pochod všemocného rozumu od onoho dne, kdy byl tak
odporně zrazen v táboře víry... Kdo má part mého otce?
2.herec Já, mistře...
Keržencev Vy mne znáte?
2.herec Jak bych vás neznal, mistře...
Keržencev Jeli jsme spolu někam?
2.herec Hrál jsem s vámi...
Keržencev Karty? Nebo snad ruletu?
2.herec Zkoušel jsem s vámi Hamleta...
Profesor Vy si nevzpomínáte, pane Kerženceve?
Keržencev Ne! Na to vám nenaletím, profesore! Toho člověka jsem nikdy
neviděl.
2.herec Hrál jsem v tom kuse Bernarda, Reynalda i Fortinbrase, mistře, měl
jsem v každém výstupu jiný vous.
Profesor Už věříte, pane Kerženceve?
Keržencev Promiňte... (sestoupí k věšáku a vybírá módní žaket s cylindrem)
Oblečte si tohle. Tak jste se mi vryl do paměti, když mě jednou Káťa
zavedla do soudní síně...kde je Káťa?
2.herečka Káťa služka?
Keržencev Byla jen jedna Káťa.
2.herečka Co já budu mít na sobě?
Keržencev To, co ona, když jsem ji uviděl poprvé i naposled, (rozesměje se)
Ano, ano, i když se mezitím deset let halila od krku až k lýtkům,
poprvé i naposled na sobě neměla nic. Vůbec nic!
2.herečka (kprofesorovi) Promiňte, ale ...
Keržencev Nevadí. Můžete zůstat, jak jste. (směje se) Všichni vládneme
fantazií!
1
Pavel Kohout
2.herečka
Keržencev
2.herec
Keržencev
2.herec
Keržencev
2.herec
Keržencev
2.herec
Keržencev
2.herec
Keržencev
2.herec
Keržencev
2.herec
Keržencev
2.herec
Keržencev
2.herec
Keržencev
Ale...
(tleskne) S'il vous plâit! La musique numéro un!
Jeden z hudebníků začne hrát na harmonium pravoslavné
"Věruju". Keržencev si svlékl kabát a vysoukal košili.
(rychle vyjde na pódium z kulis) Antone...! (zarazí se)
Neumíte text??
Promiňte, tady má být dítě...
To dítě jsem já! Je mi deset let a vy jste vtrhl do mého pokoje Tak
dál!J
Antone, na kolena! Kaj se! (odepíná opasek)
(padne na kolena a spíná ruce) Tatínku, ne...! Tatínku, co jsem
udělal?
To se ptám tebe! Přiznej se a já ti milostivě odpustím, když slíbíš
na svou smrt, že se to nikdy, slyšíš nikdy nebude opakovat!
Nic nevím...!
Nevíš? Ale já vím! Nebo jsi nestál támhle v rohu před zrcadlem??
Ne, přísahám...
TKle? To křivé přísaháš! Stál jsi před zrcadlem a páchal ohavnosti
se svým tělem! ,
Ne, ne!
Tak ty se nepřiznáš! Myslíš si, že mi můžeš lhát, protože jsi byl
v pokoji sám? Mýlíš se, Antone! Viděla té tvá matka!
(v hrůze) Má matka...??
Ano, tvá nebožka matka, která vstala z hrobu, aby u mé žalovala,
že jsi zneuctil její památku a že musí za tvé hříchy trpět v pekle,
slyšíš? V pekle!
Ne...
Ano! Měla ruce probité rezavými hřeby a nohy přiškvařene
vroucím olejem. A já té teď trestám za svou hanbu i za její bolest!
(bije řemenem do židle vedle Kerženceva)
(se válí po zemi a křičí) Ne! Prosím, prosím, už ne...už to nikdy
nikdy to neudělám...ať se sám, sám propadnu do pekla...!
16
Ubohý vrah
2.herec (odhodí řemen) Fuj, Antone! Fuj! Teď tu pros Boha i svou matku,
dokud nedají znamení, že ti odpustili. A pamatuj si, že mi řeknou
všechno, slyšíš! Všechno, (odchází za mezioponu)
Keržencev (se křižuje a bije hlavou o zem) Veliký Bože, Bože milosrdný, smiluj
se nade mnou bídným, že jsem žil ve smrtelném hříchu a na tebe
pozapomněl! Drahá mamičko, mamičko moje, přísahám při všech
svatých, že udělám všecko, aby ses vrátila mezi anděly. Budu ctít
tvou památku jako tatínek, budu slušný, budu vzorný, budu
poslušný, budu pokorný...
Už delší dobu se ozývá za závěsem stále hlasitěji ženský
a mužský smích. Keržencev zvedne hlavu. Harmonium
zmlkne. Do hlasů zaznívá vrzání postele.
2.herec No...! No...! No...! No...!
2.herečka Ty...! Ty...! Ty...! Ty...! Áách...
2.herec Áách... Kdo tě to naučil, kouzelnice?!
2.herečka Ty! Už jak jsem zahlédla oknem tvého syna, věděla jsem, že to tu
musíte umět!
2.herec (se směje) Ach ty! Zůstaneš u mé, ty...matičko?
2.herečka (se směje) Když ti nevadí, že jsem přišla z pekla!?
Keržencev se vztyčí a prudce rozhrne závěs. Na loži tam
objímá Druhý herec Druhou herečku.
2.herec Antone...co tu děláš...! - No co se díváš? Přijal jsem novou služku,
dívám se, jestli je zdravé... j
2.herečka Bude si mladý pán něco přát?
Keržencev (zatáhne závěs) Umřít a spát...! A spát? A snad že snít? Ach, tady
vázne to: vždyť jaké sny by se nám mohly zdát v tom spánku smrti,
jenž nás vytrhne z pozemských pout - to je, co nevíme, a proto
žijem v strasti do sta let...
1 .herec (polohlasem První herečce) Třetí dějství, první obraz...
Profesor Nezmýlil jste se, pane Kerženceve? Jak to, že dítě cituje Hamleta?
Keržencev (si upravuje opět košili) I Hamlet je zpočátku dítě, profesore. Kde
končí dítě a začíná Hamlet? Kde končí Hamlet a začíná šílenec?
A kde končí šílenec a začínám já? Cest la question. To je ta
otázka.
Pavel Kohout
Keržencev
2.herec
Keržencev
2.herec
Keržencev
2.herec
Keržencev
2.herec
Keržencev
2.herec
3.herečka
Keržencev
2.herec
4.herečka
Vrátí se k mezioponě a rozhrne ji. Oba herci tam dosud
nerozhodné čekají.
(Druhému herci) Hrál jste nékdy Arito-iia?j
Neměl jsem zatím tu čest, mistře...
Ale řeč nad tělem Caesara znáte!
Jak bych neznal, mistře... (nadýchne se)
Není třeba! Postačí mi, když zaujmete pózu, v jaké byste ji pronesl.
(zaujme velmi teatrální pózu)
(se pobaveně rozesměje) Ano, tak, přesně tak vypadal, když jsem
ho poprvé spatřil u soudu. (Druhému herci) Vaše řeči vyvolávaly
zoufalství prokurátorů i pohnutí dámského publika. Ale já věděl,
že existujete jenom vně, jen ve zvucích a gestech. Často jsem
pochyboval, zda existujete vůbec! Připadal jste mi jako kmitající
obraz kinematografu, doprovázený gramofonem. - On dokonce
nechápal ani to, že teď je živ, a někdy že zemře. Když večer ulehl,
přestal se prostě hýbat. A ráno vstával beze snů a bez
pochybností - docela jako zvíře... (Druhému herci) Přesto vás
všichni považovali za mimořádného ducha a vy sám jste se
neostýchal tvrdit, že kdybyste nebyl tak slavný advokát. ..no! Obraz
třetí, pane! Vnikáte znovu do mé ložnice!
Položí se na lůžko. Druhému herci přehodí zřízenec
pláštěnku. Připojí se k němu Třetí i Čtvrtá herečka a dva
zřízenci, kteří jim svítí lampami.
Pojďme, mesdames, pojďte dál a nelekněte se. To není vězeňská
cela, ale ložnice mého syna. Antone! (hrubě ho budí a zvedá)
Vstávej!
(sí cloní oslněné oči) Bon jour, papa...
Slyšíte ho? Papa! Oui, c'est mon fils, chápete to? Všimněte si jeho
účesu, mé dámy. Je učesaný, i když spí. Kazí mi to chuť k jídlu
i všecky další chutě!
Tak ho trošičku rozcucháme, ne?
Učitelé nám přikazují, abychom chodili učesaní...
Slyšíte ho? Učitelé! V jeho věku jsem vodil učitelky do lesa!
Mais c'est un beau garçon...! Dejme mu přece něčeho napít!
1
Ubohý vrah
Keržencev
2.herec
4.herečka
Keržencev
4.herečka
Keržencev
2.herec
3.herečka
4.herečka
Keržencev
Profesor
Keržencev
2.herečka
Keržencev
Keržencev
Já nepiji...
Chápete to? Nepije, nekouří, netančí, jen kouká a kuňká. S kým
tě vlastně ta tvá matka udělala? Se mnou?? Bůh ví, že kdybych
nebyl slavný advokát, mohl bych být od hodiny ještě slavnější
herec!
Nech mě tu s ním, Ignate, já ho naučím... (líbá ho)
Co to děláte...?
Líbám tě, mon petit, to nebolí!
Musím dělat ráno úkoly...
Slyšíte ho? Úkoly! (s odporem bere do ruky hromádku sešitů,
kterou mu podává zřízenec) Jak by mohl být po mně, když není
schopen jediné chyby, jediné kaňky, jediné křivé řádky! (vyhodí
sešity do vzduchu) Pane Bože, čím jsem tě rozhněval??
Nezlob se, Ignatuško!
Mon amour! Ne ťagit pas!
Obejmou ho, a tak odcházejí, on s klením, ony se smíchem.
(leze po kolenou a sbírá sešity) Proč jste si je nikdy neprohlédl
pozorněji! Byl byste našel jeden, ve kterém se bez chyby a bez
kaňky opakovala tisíckrát jediná věta:
(zvedne podávaný sešit a čte) "Můj otec je prolhaná a podlá
myš...!"
fse směje) Ano! On totiž vůbec netušil, vážení, že hercem jsem se
stával naopak právě já, když jsem před ním začal skrývat zdání
sebemenšího talentu, abych trvale zraňoval jeho ješitnost.
(přechází scénu, zeptá se výsměšně) Bude si mladý pán něco
přát?
Ano...ano! Ale přál jsem si to ještě moře let...než přišla první noc,
kdy se jeho postel neškubala milostnou křečí, protože na ní
konečně ležel jako mrtvola, která se přestala pohybovat navždy.
Druhý herec uléhá na lůžko se skříženýma rukama. Druhá
herečka klesne v pláči u jeho nohou. Zřízenci staví kolem
lůžka hořící svíce. Hraje harmonium.
Vám, hluboce vážení, se to možná zjeví jako dětský truc. Ale bude
to sázka o vlastní život! Když teď vcházím do jeho pokoje, mám
Pavel Kohout
tak strašný strach, že se mi chce zvracet...protože vím- jestli
couvnu, jestli poznám, že jsem zbabělec, zabiju se!
2.herečka (se v pláči modlí)
Keržencev (obejde mrtvého a poklekne proti ní)
2.herečka Mladý pán...! Mladý pán odpustí, chtěla jsem se s ním rozloučit.
Keržencev Ano... Ano...
2.herečka Měli jsme ho rádi...
Keržencev Ano...ano... (začne si pomalu rozepínat košili)
2.herečka Proč se na mě mladý pán tak dívá...?
Keržencev Ty nevíš, Káťo?
2.herečka Ne... (upravuje si šaty, utírá oči) Bude si mladý pán něco přát?
Keržencev Jak dlouho jsi u nás?
2,herečka Devátý rok, mladý pane. .
Keržencev To ti bylo devatenáct, mně deset. A celou tu dobu jsi ho milovala?
2.herečka (chce vstát) Mladý pane...
Keržencev \(ji chytí přes mrtvolu za ruku) Mluv, Káťo! Je noc pravdy.
2.herečka Ano...! (rozpláče se)
Keržencev A on? On tebe?
2.herečka Nevím...
Keržencev A já? Čím jsem ti byl já těch deset let?
2.herečka Vy...? Byl jste mladý pán... Dělala jsem, co jste poručil...
Keržencev A kdybych ti byl poručil, abys dělala se mnou, co s ním?
2.herečka Mladý pane...
Keržencev Mám odpovědět za tebe? Šla bys k němu a žalovala!
2.herečka Vy byste to nikdy neporučil!
Keržencev Proč myslíš?
2.herečka Jste jiný...
20
Ubohý vrah
Keržencev Jak jiný?
2.herečka Lepší...
Keržencev Tak proč jsi nemilovala mě?
2.herečka Mladý pán dovolí, půjdu spát...
Keržencev Dovolím... Dovolím! Můžeš spát hned, tady a se mnou! (strhne si
košili)
2.herečka Co to děláte?? (pokřižuje se) Bojte se Boha!!
Keržencev (po kolenou dojde k ní a vášnivě obejme její nohy) Já tě miluju!
Copak to nevíš? Miluju tě, cos přišla, a jeho nenávidím, že se tě
zmocnil bez lásky! Modlil jsem se, aby zemřel!
2.herečka (se snaží zakrýt si uši) Nesmím to poslouchat! Nesmím!
Keržencev Musíš! Musíš, protože jsi deset let neslyšela můj pláč když si tě
za stěnou bral a ráno bil a večer objímal jiné, kterým posílal růže
a šperky, protože tys byla jen služka. A já tě miloval a prosil Boha.
aby ho potrestal, a Bohu jsem přísahal, že ti pak stokrát
vynahradím tvou bídu! A teď ta chvíle přišla a ty to nechceš slyšet?
'
2.herečka Já tomu...nemůžu uvěřit...
Keržencev Ale proč? Proč, Káťo??
2.herečka Jako byste to nebyl vy...
Keržencev Jenom proto, že jsem se učil, nepil a odmítal jeho metresy, proto
myslíš, nejsem schopen vášnivé lásky? Anebo proto, že je mi teprv
devatenáct? - A je to špatné. Káťo? Do očí se mi dívej! Bude ti hůř
v náruči, která ještě nikdy neobjala ženu, a která ti nabízí, že už
nikdy neobejme jinou než tebe?
2.herečka Ne.ne...
Keržencev Tak na co čekáš! Je před tebou a otvírá se ti!
2.herečka Ano...ano... (obejme jeho hlavu)
Keržencev A dej se mi ..ano, dej se mi!
2.herečka Tady ne...jinde...
Keržencev Právě tady! Mám na to právo! Jenom tak ho můžem vymazat, jen
tak mohu zapomenout, že ses deset let vzdávala jemu! Tady se mi
dej! Před ním!
2.herečka Ano... (klesá na zem vedle lůžka)
21
Pavel Kohout
Keržencev
2,herečka
Keržencev
2.herečka
Keržencev
Profesor
Keržencev
Profesor
Keržencev
Profesor
Keržencev
(na ni padne, celou ji přikryje; ale pak zvedne hlavu k ostatním
a začne se vítězně smát) Tak jsem ji měl...před tím, kterému chtěla
být věrná až za hrob...za tu dávnou zradu...za to, že ho milovala
jako já nenáviděl! (přestane se smát) IÁ bylo to trojí vítězství
vážení; nad ní, nad ním - a nad sebou samým! Od té chvíle jsem
si byl jist, že mám právě ten talent, který mi přiznával nejmíň. A jaký
talent! (vstal, postaví se před mrtvým a zkříží ruce na prsouj
(vzdychne, posadí se na zemi a rozevře náruč) Antoško !
Miláčku...!
rVen
z mého domu, kurvo!
(vykřikne a omdlí)
Gong. Zřízenci zhasínají svíce a odnášejí lůžko. Druhý
herec opouští scénu a odkládá žaket. Druhá herečka vstala
a listuje v textu.
Chtěl bych ještě dodat, velevážení, že jsem se šel ihned vykoupat
a v zrcadle si dlouho prohlížel své oči. Poprvé jsem si všiml, jak
jsou černé, krásné a hodné důvěry. Nebylo vůbec divné, že mi
uvěřila. Ale ze všeho nejvíc jsem byl pyšný, že necítím nejmenší
výčitku svědomí, neboť právě to! - právě to jsem si chtěl tenkrát
především dokázat. (Druhé herečce) Je vous remercie,
mademoiselle. Cest tout.
Velmi zajímavá role. Proč končí tak náhle?
Po obou pohřbech jsem odjel do Petrohradu.
Po obou...
Studovat medicinu.
Chcete tím říci...
Ze se mi otec pomstil nečekanou závětí: veškeré dědictví mi mělo
připadnout až v den mé promoce. '¡Byl jsem odsouzen k bezbarvé
roli snaživého studenta na dalších pět let a zachránila mě jen síla
mého talentu: dokázal jsem se ztotožnit s postavou tak, abych
nepodlehl zoufalství. Ale můj mozek čekal, čekal jako harpuna na
svou příležitost,
rt
'Oblékl si kabát studentské uniformy, vejde na scénku,
kterou proměnili v studentský pokojík, a skloní se nad
skripty. Třetí herec si nasadí cvikr, Čtvrtý natáhne klotové
rukávy a bere do ruky účetní knihu. Vstane i První herec.
Svlékne bílý plášť a na Profesorův pokyn vejde na scénu,
kryt zády předchozích. Gong.
22
Ubohý vrah
3.herec
Keržencev
3.herec
Keržencev
Profesor
Keržencev
3.herec
Profesor
Keržencev
Profesor
Keržencev
3.herec
Profesor
3.herec
Profesor
Keržencev
Profesor
Keržencev
3.herec
Kerženceve!
(spěšně vstává) Spectabilis...
N e r a d v á s vyrušuji, a k tomu v tak trapné záležitosti... (Průvodcům)
To je student šestého semestru Keržencev, jeden z nejlepších
a také nejslušnějších žáků. - Kerženceve, vy zajisté poznáváte
tohoto pána.
Třetí a Čtvrtý herec se rozestoupili; Keržencev stojí nyní
poprvé tváří v tvář Prvnímu herci a užasne.
To je...Bože...
(spěšně přistoupí k pódiu) Poznáváte ho??
To je přece...
(pokračuje ve hře) Ano, to je Alexej Konstan...
Okamžik, prosím! (Keržencevovi) Vzpomínáte si??
Alexej Konstantinovi Saveljov ! J
(rozrušen jako všichni ostatní) Ale pak tedy...
(se obraci náhle na Třetího herce) Nebo to není on, kdo nám
právě sehrál v aule Šibalství Scapinovo?
(pokračuje ve hře) Přesně tak. Ovšem pan Saveljov je nejen
proslulý herec, ale i...
Mlčte, Monsieur!
(zmaten) Mám to v partu...
Pane Kerženceve! Cítíte-li potřebu vystoupit ze svého textu...
Ano, ano... (Prvnímu herci) Chci vám vřele poděkovat, pane
prokurátore, že se přímo účastníte této hry na pravdu, abyste mě
mohl poznat zblízka. S vaší pomocí jistě dokážu profesorovi, jak
směšně se mýlí! - Vy jste to chtěl, profesore!
Přál bych vám, abyste to dokázal, pane Kerženceve. Prosím,
pokračujte...
(Třetímu herci) Pokračujte!
(se podívá pro jistotu na Profesora, a když kývl, opakuje svůj text)
...Ovšem pan Saveljov je nejen proslulý herec, ale i ředitel divadla.
Obtěžuje se k vám, aby si objasnil jiné šibalství, dá-li se to nazvat
tak mírně.
3
Pavel Kohout
Keržencev
3.herec
4.herec
3.herec
Keržencev
3.herec
Keržencev
3.herec
Keržencev
3.herec
1.herec
4.herec
Keržencev
3.herec
1.herec
4.herec
1 .herec
4.herec
1.herec
Keržencev
Enchanté, Monsieur. Je suis a vous.
ržmínil jsem se panu Saveljovi, že jste vybral od studentstva
pětasedmdesát rublů. Avšakjeho účetní tvrdí, že jste mu odevzdal
pouhých šedesát, j
Šedesát, pane řediteli! Na kopějku!
Co nám k tomu řeknete. Kerženceve. Neoznámil jste mi předtím
sám, že se vybralo sedmdesát pět?
Ano, Spectabilis. sedmdesát pět.
To mne ovšem, to mne velmi překvapuje, Kerženceve. Dosud
nikdy jsem vás nepřistihl při lži, natož při, ano, musel bych to nazvat
zpronevěrou!
Doufám, Spectabilis, že vás nezklamu ani v budoucnu.
Jak nám tedy vysvětlíte...?
Nerad bych vysvětloval, Spectabilis. Pravda je, že tržba činila
pětasedmdesát rublů.
A vy mi to říkáte jen tak?!
(který si dosud bedlivě prahližel místnost i Kerženceva) Odpusťte,
že se vměšuji, pane děkane, ale nechce tím snad pan Keržencev
taktně naznačit, že stejnou částku odevzdal mému účetnímu?
Pane řed...
Děkuji vám, že jste mě správně pochopil, pane Saveljove.
Jak tomu mám rozumět. .?
(se obrátí na Čtvtého herce) Nevysvětlíte nám to vy, pane účetní?
(poklekne na kolena a sepne ruce) Pane řediteli, to je naposled,
při smrti mých dětí naposled!
Řekl jsem vám x-krát: ještě jedneu - a bylo to naposled. Tentokrát
neřeknu nic.
Smilování...!
Jste propuštěn! A škodu nahradíte! J
Ta groteskní scéna mi prozradila, jak málo jsem ještě hercem a jak
snadno mohu vypadnout z role. Byla tak nesmyslná, že se mi
chtělo vytáhnout těch patnáct rublů z kapsy, abych se přesvědčil,
že nesním.v..
24
Ubohý vrah
Profesor Vy jste je opravdu...
Keržencev No ovšem. Ale nemohl jsem tušit, že je účetní v situaci, kdy se
přizná k nespáchanému, aby získal obvyklé odpuštění.
4.herec Pane řediteli, neničte mě!
1 .herec Zničil jste se neodvratně sám, protože jste málem zničil nevinného.
4.herec (řve) Mám ženu a děti! Dal mi jen šedesát rublů, přísahám. Je to
sprostý zloděj!
1 .herec Ještě slovo, a zavolám policii. Myslím, že důvodů mám dost!
4.herec Ne, proboha ne... Proboha...! (stahuje siklotové rukávy a zdrceně
odchází)
1.herec Prosím vás, milý pane Kerženceve, abyste mě laskavě omluvil.
Jsem hotov poskytnout vám jakoukoli satisfakci.
Keržencev Mám jedinou prosbu, pane Saveljove. Je to první člověk, kterému
jsem bezděky ublížil. Dovolil byste mi, abych vyrovnal jeho dluh ze
své apanáže? (vytáhne z kapsy peníze) Podívejte se, je to i pokyn
shůry: mám u sebe náhodou právě patnáct rublů.
1.herec Dobrých lidí je příliš málo, aby bylo možné odmítnout jim cokoli,
natož přání jako vaše. Spectabilis pan děkan jistě dovolí, abych
vás oplátkou pozval na oběd do Uměleckého klubu.
3.herec Do Umělec...upřimně řečeno, jinému studentovi bych to...ale když
Mistr...nemusím vám ani říkat, Kerženceve, že je to projev mé
nejvyšší důvěry.
Zřízenec, který sleduje text, udeří na gong. Keržencev
vezme Prvního herce aůvěrně pod paží a odvádí pod
pódium, na němž probíhá přestavba.
Keržencev Tou jsem si byl jist. Teď jsem se chtěl dovědět, čím jsem přelstil
jeho!
1.herec Koho...?
Keržencev Saveljova, pane prokurátore. Zkušeného herce, který před
hodinou přelstil na scéně všechny postavy Moliěra a přiznám se,
občas i mne v publiku, přestože jsem byl ke všem hercům nadmíru
kritický. Musel jsem si znovu ověřit, co jsem objevil té noci, kdy
zemřel můj otec.
Zřízenci přinesli stůl a židle, karafu a sklenice. Jiný zřízenec
v číšnické vestě nalévá vodku. Hudebníci spustí dobový
25
Pavel Kohout
kavárenský šlágr. Oba se vrátili na pódium a usedli.
Saveljovu zapalují viržinko.
Keržencev Promiňte, že se vracím k té smutné historii, ale proč jste uvěřil
neznámému studentu? Mohl jsem vás podvést snadněji než váš
účetní. ,
1.herec Nemohl, pane Kerženceve.
Keržencev Jak to můžete vědět?
1 .herec Věděl jsem to, už když jsem vstoupil do vašeho pokoje.
Keržencev Soudíte-li můj spartánský pořádek, musím vás upozornit, že
nejlépe uklizené příbytky mají vězňové.
1 .herec Soudil jsem něco jiného.
Keržencev Co...?
1 .herec (zvedá číši) Vaše oči
Keržencev (uchopí číši, vyskočí a řekne vzrušeně Profesorovi) Nemýlil jsem
sel! (rychle však usedne a odsune číši od sebe) Bojím se, že jste
si pozval špatného společníka, pane. Umíte-li číst v mých očích,
musíte také vědět, že jsem krom jiného odporný abstinent.
1 .herec (vypije a luskne prsty, aby mu nalili znovu) Třeba jsme se potkali,
abych to napravil.
Keržencev Nepřipadá mi to jako nedostatek...
1.herec Uznávám, že při vašem povolání je to dokonce přednost, já sám
věřím spíš střízlivým lékařům. Ale chcete být opravdu lékařem?
Keržencev Proč myslíte, že nechci...?
1.herec Neřekl jsem, že nechcete. Ale co když je ve vás i jiné nadání,
o kterém nemáte tušení?
Keržencev Jaké...?
1.herec Co když by vám spíš než skalpel slušel divadelní kord?
Keržencev To všechno čtete v mých očích...?
1.herec To už si v nich přečetl Scapin. (pozvedne k němu číši a vypije;
zřízenec mu dolévá)
Keržencev Scapin...?
1 herec Neseděl jste při představení uprostřed první řady?
26
Ubohý vrah
Keržencev
1.herec
Keržencev
1.herec
Keržencev
1.herec
Keržencev
1.herec
Keržencev
1 .herec
Keržencev
1.herec
Keržencev
1.herec
Keržencev
1 .herec
Keržencev
1 .herec
Jak to víte? Bylo nás tam na tři sta!
Neměl jste pocit, že se dívám právě na vás?
Takový pocit má snad každý divák...
Jenomže herec, pane Kerženceve, hledá mezi všemi jednu tvář.
Takovou, která by mu nahradila zrcadlo. A najde-li ji, je iepší, než
kdykoli jindy.
Čím to je?
Taková tvář patří člověku, který cítí shodně s ním, ale na rozdíl od
něho má možnost odstupu. Znáte řeč Hamleta k hercům? Výraz
té tváře prozradí herci, kdy zbytečně podehrává, a kdy naopak
zbytečným patosem ničí křehkou myšlenku. Takovou tvář jsem
dnes našel uprostřed první řady. Proto bych vám byl uvěřil proti
svému účetnímu, i kdyby nekradl už dřív. (připije mu; zřízenec
opět dolévá)
Nechápu, jak je to možné...vůbec o tom nevím!
Vy jste nikdy nechtěl být umělcem?
Ve snu mě nenapadlo.
Možná, že jste a nevíte o tom. Čím déle vás vnímám, tím víc tomu
věřím.
Bojím se, že se mýlíte pane.
Proč jste řekl - bojím se?
Nevím - napadají mne s vámi zvláštní myšlenky. A přece každý,
kdo mě zná, by řekl, že jsem skoro pedant. Můj zesnulý otec, sám
bohém, z toho býval zoufalý.
Strom padl dřív, než jablko dozrálo.
Ano, musím přiznat, že mě divadlo uvádí do jakéhosi podivného
tranzu .Sle přitom jsem neměl a nemám jiný cíl, než stát se
poctivým lékařem. .
Snad vás může zajímat, že jsem doktor obojího práva.
Vy!! A jak jste se stal hercem??
Kdosi mi řekl, co já vám. A proto bych považoval za řízení osudu,
kdybych někomu prokázal stejnou službu. Divadlo je šestý smysl,
běda, když není, škoda, kdyžzplaní. Poznáte-li časem, že jsem ve
vás rozezněltón,který přehluší ostatní, nabízím vám svou pomoc.
Pavel Kohout
(znovu zvedá číši) Na váš talent, pane Kerženceve. (vypijí) Vy jS te
se napil!
Keržencev (s dětským úžasem) Já jsem se napil7!
Oba se rozesmějí, pak Keržencev vstane, zahodí číši, dává
znamení k přestavbě a odvádí Prvního herce se scény.
Keržencev Ale opil jsem jeho, pane prokurátore, neboť uvěřil, že to byl on, kdo
objevil jiskru v popelu. Takže od té chvíle mě po dva roky úporně
zasvěcoval do tajů herectví, zatímco já se vzpíral jako chytrá žena,
která ví, ják nejspíš dosáhnout manželství, (vykřikne na
hudebníky, kteří stále ještě hraji dobový šlágr) Numéro troisième!
Hudebníci naváží slavnostní znělkou Druhý herec vystoupí
v taláru a s rektorským řetězem mezi dvěma zřízenci, kteří
nesou insignie.
2.herec Protože pan Anton Ignatěvič Keržencev dostál předepsaným
ustanovením, prohlašuje se doktorem Medicinae Universae.
Keržencev Konečně!
Hudebníci zahrají tuš. Vystoupí Třetí herec v žaketu
a s otevřenými deskami, dva zřízenci drží vedle něho křiž
a sošku Spravedlnosti.
3.herec Protože doktor Anton Ignatévič Keržencev splnil požadovanou
podmínku, ustanovuje se univerzálním dědicem Ignata
Antonoviče Kerženceva.
Keržencev Konečné!!
Čtvrtý herec vyběhne na pódium v pláštěnce kamelota
a s balíkem novin přes ruku.
4.herec Skandál v petrohradské společnosti! Doktor Keržencev, dědic
advokáta Kerženceva, odešel k divadlu!
Keržencev Konečně!!!
Vzadu na pódiu zaplane reflektor, namířený dopředu. Za
ním nezřetelně probleskují tváře zřízenců a herců, kteří
tleskají a volají Bravo a Bis. Keržencev se jim dozadu kláni,
dokud je nezakryje meziopona. Přibíhá První herec
a obejme ho.
1.herec Antone! Proměnil jsi skandál v senzaci! Je to úspěch! Úspěch!
Keržencev Váš, Alexeji Konstantinoviči!
28
Ubohý vrah
1 herec Ty jsi stál na scéně, ne já!
Keržencev Vy jste mi dal svou zkušenost i svou roli.
1 .herec Od chvíle, kdy jsem uviděl tvé oči, věděl jsem, že mám bratra!
Keržencev Přeju si, aby vás nikdy nezklamaly!
Obejme ho rovněž. Rozsvítí se lustr, zřízenci přivážejí
hlubokou lenošku, orchestr začne hrát valčík, přibíhá Třetí
herečka s vycpaným korzetem.
3.herečka Très bien! Magnifique! Všichni jsme uchvá...
Profesor Pardonnez-moi, s'il vous plált.
Orchestr zmlkne, Třetí herečka se nerozhodně zastaví.
Keržencev se zlostně obraci.
Keržencev Co se děje?
Profesor Chtěl bych vědět, pane Kerženceve: To bylo co? Přetvářka nebo
pravda?
Keržencev Proč přetvářka? Neměl jsem v životě jiného přítele než jeho.
Profesor Cítil jste se mu tedy opravdu zavázán?
Keržencev Proč zavázán? Nepotřeboval jsem ho víc než on mě.
Profesor K čemu potřeboval on vás?
Keržencev Pochopí-li člověk, že jeho hvězda hasne, je dobré, když objeví
novou sám a dřív než jiní. Její lesk padá znovu i na něho.
Profesor Ale z čeho jste usoudil, že jeho hvězda hasne?
Keržencev Právě z toho, profesore. Z toho, že uviděl mou.
Luskne prsty, hudba opět hraje valčík, První herec s číší
v ruce klesne do lenošky, přibíhá Třetí herečka a tiskne
Keržencevovi ruku.
3.here£ka Très bien! Magnifique! Všichni jsme uchváceni! Poprvé v životě
jsem zatoužila být Julií!
1 .herec Škoda, že teprve teď, madame.
3.herečka (ho spatři a zarazí se) Ach, Alexeji Konstantinoviči.. .ale když jsem
vzpomněla i na vašeho Romea, nemohla jsem se rozhodnout,
komu bych dala přednost...
Pavel Kohout
1 .herec
3.herečka
4.herečka
1.herec
4.herečka
1.herec
4.herečka
1.herec
4.herečka
Keržencev
4.herečka
1.herec
Keržencev
4.herečka
Keržencev
4.herečka
Co někomu z Kapuletů? (vezme z tácu procházejícího zřízence
v livrejí sklenici vodky a obrátí ji do sebe)
Vy zlý! (nastavuje Keržencevovi ruku k políbení) irina Pavlovna
Kurganovová. Také náš dům je várr> otevřen, přijímáme každou
středu. Nous serrons heureux de vous saluer...
Zaplašila ji vznešeně oblečená a velitelsky vystupující
Čtvrtá herečka s nádherným účesem.
(Keržencevovi) Mes compliments, monsieur. Konečně se na naší
nudné scéně objevil někdo, komu jsem uvěřila, že by za lásku platil
životem.
Na rozdíl od vás, kněžno, svým.
(ho spatří, ale nezarazí se) Teď snad pochopíte, jak je
nebezpečné rozdávat marnotratně vlastní role, mon cher.
Omyl, ma chere. Role i ženy nás opouštějí samy. (vezme
z podnosu procházejícího zřízence další sklenici a opět vypije
naráz)
Vidím, že máte obvyklou společnost. Mohl byste mi alespoň
představit svého žáka?
(těžce vstane z křesla) Excusez-moi...Anton Ignatěvič Keržencev,
můj přítel. Kněžna de Cliche-Turomel, má...paní tohoto domu
i všech jeho návštěvníků.
(Keržencevovi) Voulez-vous danser, monsieur?
Nemám velký dar pro moderní tance...
Nevadí. Povedu vás.
Šťastnou cestu, bratře , pozdravuj známé kraje...
Vezme si další vodku a vypije melancholicky do dna.
Keržencev tančí, Čtvrtá herečka se k němu tiskne stále víc.
Zdálo se mi, že přišel kvůli vám...
Myslíte? Ale tohle je náš večer, a když už vás náhoda zavedla pod
mou střechu, musím se přece starat o vás.
To nebyla náhoda, kněžno, to byl on.
Přenechte mi, pane, abych sama řídila své kroky. Ostatně vyzváni
k tanci zdaleka neznamená vyzvání k vyznání. O čem tedy
mluvíte?
30
Ubohý vrah
Hudba zmlkne, zastavili se, Čtvrtá herečka se vymaní z jeho
objetí, rozhlédne se. Je náhle záměrně chladná.
4 herečka Vzdálili jsme se. Doveďte mne zpátky, pane.
Nabídne mu rámě. Keržencev si ho nevšimne, hrubě vezme
její tvář do svých dlani a pánovitě ji políbí na ústa.
4.herečka (když ji pustí, ohromena) Pane, co to děláte...?
Keržencev Libám tě, ma petite. Bolí to?
Znovu ji k sobě strhne. Když jeho sevřeni povolí, sveze se
Čtvrtá herečka kjeho nohám.
4.herečka Na co čekáš... Jsem tvá... Vezmi si co chceš...!
Keržencev Dobře...(strhne ji skvěle načesanou paruku a obnaží ubohé myši
vlasy) Třeba se mi hodí. Je vous dis adieu, ma chere.
Čtvrtá herečka, pokořená a zlomená, začne vzlykat.
Profesor pokročí k pódiu, ale Keržencev zareaguje r/chleji
a skokem je u Prvního herce.
Keržencev Ne, teď mluvím já! Pane prokurátore! Líbilo se mi podlézat těm,
které jsem přezíral a líbat se s těmi, které jsem nenáviděl, protože
mi to dávalo pocit převahy, cítil jsem se tak svobodnějším
a silnějším než oni. Ale zato jsem nikdy, nikdy! nepoznal tu nejnižší
formu zotročení člověka člověkem - sebeklam. Čím více jsem lhal
jiným, tím pravdivější byl k sobě samému. A když teď tu pravdu,
ať je sebehorší, dobrovolně odkrývám, pak rozhodné ne, aby dala
podnět k dalším povrchním hypotézám. Ano, mluvím o vás,
profesore! Co se vám jistě jeví jako příznak vyšinutosti, bylo ve
skutečnosti abnormálně normální.
Profesor Nechci to vyloučil, ale nepostřehl jsem v čem. Mohl byste to
objasnit?
Keržencev Mohl. Jistěže! Řekl jsem, že nejsvětlejším dílem přírody se mi od
dětství jevil rozum. Zbývá dodat, co z toho vyplývá samo: za
největší vadu lidského organismu jsem považoval a považuji cit
- nepřerušujte mě! - myslím tu vlastnost, která je protipólem
rozumu, tu bezbřehou temnou vášeň, maskovanou slovem láska,
která boří chrám mozku a vydává člověka na pospas
nevypočitatelným silám. A jejím ztělesněním, pane prokurátore,
jejím zlým duchem byla pro mne žena.
Profesor Která, pane Kerženceve?
3
P a v l Kohout
Keržencev
Keržencev
Profesor
Keržencev
Keržencev
Keržencev
1.herec
1 .herečka
Kterákoliv! Veškerá! Každá, počínaje špinavou Káťou a kněžnou
Cliché-Turomel nekonče, protože jsem poznal, že každá, bylo to
úděsné, jakákoliv, bez rozdílu a bez výjimky touží jen v lepkavém
pižmu propocených loží pářit se, hekat, slintat, olizovat jak svině
s kancem...(změní hlas jako by mluvu za jinou osobu) Hamlete už
přestaň! Tvá slova srdce zraňují jak dýky! (opět svým hlasem
Vytřeští zrak a ukazuje do prázdna) Vojáci nebe, strážní andělé
chraňte mne svými všemocnými křídly! Co přeješ si, ty strašný
přelude?? (znovu změní hlas) Proboha, co ti je... (přestane hrát
a obrátí se k hercům; křičí) Královna! Proč tu není královna??
První herečka, která neustále sledovala text, vylekaně
vstane a začne v něm horečně listovat. Role ji vypadne
z ruky a listy se rozletí. Všeobecný zmatek.
(řve) Vzali jste mi kord, příbory, dokonce sklenice! Dobře! Ale proč
jsi mi vzal i mou královnu, ty, ty...
Vrhá se vpřed a není dost jasné, chce-li napadnout
Profesora, anebo Prvního herce, který uklidňuje První
herečku. V tu chvíli surově, ale zato stručně zasáhnou
zřízenci. Ve vteřině ho drží jako v kleštích.
(velitelsky) Klid! Jestli se neuklidníte, dostanete svěrací kazajku
a skončíme! (sám se uklidňuje) Zmýlil jste se, pane Kerženceve!
Vynechal jste řadu scén. Královna ještě nevstoupila do hry.
(se dá do smíchu tak srdečného a tak málo podobného smíchu
bláznů, že stisk ošetřovatelů automaticky povolí) Všimněte si, pane
prokurátore, jak málo našemu profesorovi stačí, aby zavřel
člověka mezi šílence!
První herec otáčí nechápavě hlavu k Profesorovi, ale zdá
se, že profesor je neméně překvapen.
Myslíte, že nevím? Nejdřív musí přece vystoupit Roxana!
- Odpusťte mi tu malou přetvářku, pánové, byla nezbytně nutná,
abyste pochopili ty velké.
Profesor dá pokyn, aby Kerženceva pustili. První herečka
opět usedla a skládá rozechvěle stránky textu, které jí
všichni podávají. Zřízenci přinášejí herecký stolek se
zrcadlem.
Alors! Cherchons la Femme! Dobré jitro, Alexeji Konstantinoviči...
("se stará dosud o První herečku) Jste v pořádku...?
Ano, děkuji vám...
3
Ubohý vrah
Keržencev
1 .herec
Keržencev
1 .herec
Keržencev
1 .herec
Keržencev
1 .herec
Keržencev
1 .herec
Keržencev
1 .herec
1 .herečka
1 .herec
Keržencev
1.herečka
1 .herec
1 .herečka
1.herec
Profesor
(opakuje netrpělivě) Dobré jitro!!
(si dává rychle na hlavu obklad) Dobré jitro, mon frère!
Není vám dobře?
Trochu jsem zas včera pil. A když jsem se na sebe podíval,
napadlo mě si zahrát Cyrana. Mám roli i pro tebe.
O čem je hra?
Andělská Roxana miluje krásného Kristiána jen pro duši, kterou
objevuje v nádherných dopisech. Teprve léta po jeho smrti zjistí,
že je psal ošklivý bratránek Cyrano.
Je tak jisté, že opravdu nevěděla?
Proč by to předstírala?
Aby měla tu krásnou duši i to krásné tělo. Jinak by musela jedno
oželet.
Cse směje) To bys nebyl ani ty, Kerženceve... Ne, opravdu netušila,
takže po smrti Kristiána vstoupí do kláštera.
A kdopak nám ztělesní tu pohádkovou bytost, aby publikum
neprasklo smíchy?
Dovol, abych tě představil. (První herečce) Mademoiselle, c'est
mon ami Keržencev, de qui j' ai vous raconté!
(dojde k nim)
(Keržencevovi) Taťána Nikolajevna, naše nová kolegyně.
(na ni pohlédne a jako by byl raněn obrací se k ostatním)
Profesore! Pánové! Každé obsazení připouští toleranci, ale to už
je příliš! To že je Táňa? Tahle?? Je proteste! Je proteste!!
(se prudce otočí a chce odejit)
Restez, madame, je vous en prie!
Je ne peux pas!! To je nesnesitelné...!
Mais c'est nacessaire! Vydržte! Je to naše povinnost!
(Keržencevovi) Jste herec. Máte imaginaci. Představte si tedy, že
je to vaše Táňa s odstupem času. Táňa, kterou poznamenalo
utrpení. Nuže?!
Pavel Kohout
Keržencev (jde k ní, pokleká, líbá jí ruku) Táňo! Má ubohá Táňo o d r w .
Já jsem jen chtěl, aby vás viděli takovou, jakájste mě v tom Z ?
ránu navždy vyšinula z dráhy. Nemohu si ani představ*
bývala krásná, jak se vaše 06 smály i tehdy, když chtělv n^i
A je-li dnes váš obličej šedivý a vaše ruka připomíná rukavic, n ^
jsem vinen já, Anton Ignatěvič Keržencev, který je tím sk, ,.i!Í
dvojnásobný vrah.. skutkem
Profesor (po chvilce) Myslím, že ta pauza patří už k daláf scéně...
První herečka vymanila svou ruku z Keriencevových dlani
a pomalu odchází. Její místo zaujme První herec.
1.herec Kerženceve?!
Keržencev (zvedne hlavu a je náhle zcela jiný člověk, tichý, pokorný) Ano. ?
1.herec Co je s tebou?
Keržencev Co má se mnou být?
1.herec Proč nemluvíš?
Keržencev A co mám říkat?
1.herec Svůj text
Keržencev Jaký text?
1 .herec Usnul jsi, nebo jsi opilý? Přestal jsi mluvit uprostřed monologu
Keržencev (se probírá) Promiňte, Alexeji Konstantinoviči, není mi dobře
1 .herec (mu položí ruku na čelo) Ty máš horečku.
Keržencev Ano, zdá se mi.
1.herec Běž si lehnout, bratře, budu zkoušet i za tebe. Cyrano a Kristián
jsou beztak rub a líc téže mince.
Keržencev Ano...
1 .herec Je to jako ve hře, Taťáno Nikolájevno, i tam ho ztrácíte dřív, než
vám dokázal říct, co jste od něho chtěla slyšet. Jdi a uzdrav se své
Roxaně, Kerženceve. (chce ho poslat pryč, ale Keržencev se
vzepře)
Keržencev Ne...! Ještě nezazněla t a věta...
Profesor Je to vaše věta, milostivá.
34
Ubohý vrah
1.herečka
Keržencev
2.herečka
Keržencev
2-herečka
Keržencev
2.herečka
Keržencev
2.herečka
Keržencev
4.herec
Keržencev
4.herec
Keržencev
4.herec
Keržencev
4.herec
Keržencev
4.herec
(se vzpamatovala a vstává) Uzdravte se brzo, milý Antone
Ignátěviči...
(opakuje tu větu, jako by měla klíčový význam) Uzdravte se
brzo...milý Antone Ignátěviči... (zvedne hlavu vzhůru) Veliký Bože!
Proč jsi mě nejdřív učinil zlým a teď mi seslal tuto ženu, proč ses
nerozhodl pro jedno či pro druhé? Anebo...Bože můj, sesíláš mi ji
právě proto, aby ve mně zahubila zlo? Pak jsi opravdu Vševědoucí,
protože její první pohled způsobil, že jsem byl zas nevinný a čistý
jako dítě. A její hlas... Uzdravte se brzy, milý Antone Ignátěviči...
- Pane, řekne-li mi tato žena Ano, nezaváhám obětovat cokoli,
neboť jen v ní budu mít víc, než kdybych měl bez ní všechno.
A jsi-li skutečně Všemohoucí, dej, ať mohu dnes, pátého ledna,
koupit na petrohradském nádraží růže.
(přibíhá s otepí umělých květů) Růže! Čerstvé růže! Kupte růže!
Díky! - Hej! Hej! Sem! Kolik?
Po rublu, vaše blahorodí. Přišly z Holandska lodí...
Neptám se, co stojí, ale kolik jich máš!
Padesát, vaše blahorodí...
Sto by nebylo?
Ne, vaše blahorodí. Jsou po rub...
(jí vtiskne bankovku a odstrčí, protože už zastavuje Čtvrtého
herce) Průvodčí, je to jediný vlak na Moskvu?
Jediný, blahorodí.
A jediný spací vagón?
Jediný, blahorodí.
Kolik minut zbývá?
Pět minut, blaho...
Poslyš! Čekám dámu. Přijde zřejmě na poslední chvíli, (dává mu
bankovku) Chtěl bych s ní deset minut mluvit, rozumíš!
Blahorodí promine, ale to není...
(mu podá druhou bankovku) Pět minut!
Rozkaz, bia...
Pavel Kohout
3.herec
Keržencev
3.herec
3.herečka
Keržencev
3.herec
Keržencev
3.herečka
1.herečka
Keržencev
1.herečka
Keržencev
1 .herečka
Keržencev
1 .herečka
Keržencev
1 .herečka
Keržencev
1 .herečka
Keržencev
1.herečka
Keržencev
1.herečka
Keržencev
(s monoklem vede Třetí herečku) Promiňte pane, mám tu ř
s panem Keržencevem? ' C e s t
(nepřítomně) Ano...
Plukovník hrabě Bělickij s chotí. Patříme k vašim obdivovatelům
Viděla jsem Cyrana třikrát jen kvůli Kristiánovi.
A co je mi po tom?
(koktá) Vy jste patrně nerozuměl...jsem plukovník hrabě...
Jděte k čertu! (opustí je a rozběhne se vstříc První herečce)
Taťáno Nikolajevno!!
Odpusťte, netušili jsme... (Třetímu herci) Tak je to přece pravda.
(které oblékli cestovní plášť a podali malý kožený kufřík) Antone
Ignatěviči! Jaká náhoda! Jedete do Moskvy? To je báječné.
Řekněte slovo a pojedu na kraj světa.
(se rozesměje) Vtipný jako vždycky, (spatří růže) Odpusťte,
nebudu rušit.
Rušit? Koho??
Vidím, že se loučíte.
Naopak: já vítám.
To jste si spletl nástupiště. Odtud jede vlak do Moskvy.
Vítám přece vás, Taťáno Nikolajevno.
Ale já odjíždím...
A já začínám slavit váš příjezd.
Jste veselý člověk, Antone Ignatěviči. Těším se, až vás opět
uvidím. Myslím, že jsem přišla právě včas. Buďte sbohem.
(jí zastoupí cestu) Nebojte se. Máme ještě celých pět minut.
(hledí kamsi na hodiny) Ale...
Podplatil jsem průvodčího.
Ale proč?
Protože jsem s vámi chtěl mluvit.
3
Ubohý vrah
1.herečka
Keržencev
1 .herečka
Keržencev
1.herečka
Keržencev
1 .herečka
Keržencev
1.herečka
Keržencev
1.herečka
Keržencev
Hudebník
1 .herečka
Keržencev
1 .herečka
Keržencev
Mluvíte se mnou každý den...
Slova, která napsal jiný.
Cyrano...
K čertu s ním. Já nejsem Kristián, Taťáno Nikolájevno. Jsem Anton
Ignatěvič Keržencev! Já mám i duši.
Můj milý, teď vám opravdu nerozumím. Mám pocit...
Mýlíte se! Mýlíte se, máte-li pocit, že jsem pil.
Ne, to jsem...*
Nepil jsem přesně pětapadesát dnů. Pětapadesát - to vám neříká
nic?
Co mi to má říkat?
My dva se totiž známe - pětapadesát dnů.
(se znovu rozesměje) A jste ke všemu vynalézavý. Bylo to hezké,
ale musím opravdu jít. Ráno mě čekají rodiče.
Táňo! (zastavila se) Ano... Táňo...! Řekněte jim, že jeden člověk,
který v životě nikdy nikoho o nic neprosil, požádal dnes večer
o vaši ruku.
Viděl, jak se ohromeně kousla dortůa už vztáhl ruce, aby ji
objal, když tu se dala potřetí do smíchu, dlouhého
a uvolněného. Zírá na ni bezeslova.
(zvoní k odjezdu)
(se konečně přestane smát) Odpusťte, prosím vás. Ty růže ten
hlas...málem jsem vám uvěřila!
(ze sebe vyrazí) Proč málem...?
Prozradily vás vaše oči. Sbohem.
(se přinutí k úsměvu) Nashledanou, (ona rychle odchází. Jemu
zmizí úsměv zertůa pohlédne vzhůru) Řekl Jsi - Peklo? Tak si buď
po tvém. I kdybych jí mohl odpustit slova, ten smích jí neodpustím
nikdy. - Boj se každého mého úsměvu, Taťáno Nikolajevno
protože s tvým smíchem do mne vstoupilo peklo a já ti se smíchem
peklem splatím, (vykřikne) Pít!!
Přiskočí jeden ze zřízenců a podává mu sklenici, do které
nalil ze džbánu vodu.
Pavel Kohout
Keržencev (se napije a vyprskne) Cos mi to nalil, mizero!?
Zřízenec Vodu...
Profesor Promiňte, pane Kerženceve, sk.epník se zmýlil. p0šiu ví
zkušenějšího, (na jeho pokyn převezme sklenici s vodou Druhí
herec, který se opásal zástěrou)
2.herec Ochutnáte, blahorodí?
Keržencev (se napije, váli vodu po jazyku, pak naráz vypije celou sklenici a na
jeho tváři se objeví výraz uznání) Mhm! Očistný oheň.
2.herec Starka z tulské oblasti. Dvakrát pálená speciálně pro nás.
Keržencev Ještě! Našel jsi, co jsem hledal. Na! (hodí mu rubl)
2.herec Bůh vám žehnej, blahorodí. (bere sklenici od zřízence, který dolil
ze džbánu vodu)
Keržencev Sklepničíš dlouho?
2.herec Čtyřicet let, blahorodí.
Keržencev (vypije opět) Dobrá je. Ale duši mi nezahřála. Máš něco, čím se
zahřeje duše?
2.herec Záleží na tom, co ji zmrazilo, blahorodí.
Keržencev Urážka.
2.herec Urážku neutopíš. Urážka se dá jenom smýt, blahorodí.
Keržencev Tak. A čím, neřekl bys mi?
2.herec Zdá se mně, že to víte, blahorodí.
Keržencev Od tebe to chci slyšet!
2.herec Pomstou.
Keržencev To tys řekl, ne já!
Hudba opět hraje valčík. První herec má znovu v ruce číši;
kolem se tanči.
Keržencev Dobrou noc, Alexeji Konstantinoviči.
1 .herec Dobrou noc, mon Frére. Jdete oba?
Keržencev Vyřiďte Taťáně Nikolajevně mé poručení.
1 .herec Co...? Ty ji nevyprovodíš?
38
Ubohý vrah
Keržencev Myslel jsem, že ji doprovodíte vy.
1.herec Proč já...?
Keržencev Zdá se mi, že se vám líbí. Nebo se mýlím?
1 .herec To není důležité. Pro celý Petrohrad existuje jeden jediný ideální
pár: ona a ty.
Keržencev Kdo jiný než vy by měl vědět, že existuje pouze ve světle ramp.
1.herec Když jsi začal, řeknu ti to: Měl jsem sám pocit, že ses do ní
zamiloval.
Keržencev Já??
1.herec Že ses dokonce zamiloval poprvé v životě. Vždycky se mi zdálo,
že je to jediný cit, který ti byl odepřen. Proto jsem ti přál.
Keržencev Vy...?
1 .herec Je divné, když bratr bratrovi přeje štěstí?
Keržencev Když jde o ženu, s kterou by mohl být šťasten sám?
1.herec (si bere novou číši) Sám můžeš leda umřít. K lásce musí být
nejmíň dva.
Keržencev Co když ona chce být šťastná s vámi?
1.herec Nesmysl. Ne, to je úplný nesmysl! Nechrne toho, Antone, dobrou
noc.
Keržencev Alexeji Konstantinoviči! Proč nechcete uvěřit?
1 .herec A proč bych měl? Neřekla nikdy jedinou větu...
Keržencev Dovolte mladšímu bratrovi, aby vám připomněl tak samozřejmou
věc, že to nebývá žena, kdo řekne slovo, které odemkne všechna
ostatní.
1 .herec Ne...ne! Buď ujištěn, že bych nikdy nezkřížil cestu člověku, kterého
mám rád - natož tobě.
Keržencev V tom případě musíte vědět, že jsem nikdy nemiloval Taťánu
Nikolajevnu jinak, nežjako postava hry. Když spadne opona, je pro
mne jedna z kolegyň - nic víc.
1 .herec Jak je to možné, Antone!
Keržencev Nevím.
Pavel Kohout
1 .herec
Keržencev
1.herec
Keržencev
1.herečka
Keržencev
1 .herečka
Keržencev
1.herečka
Keržencev
1.herec
1.herečka
1.herec
Keržencev
Profesor
Keržencev
Nemůžeš popřít, že je to nejušlechtilejší bvtost „ ..
Petrohradě! y s t v ce|em
Je nesmyslné, když bratr bratru přeje to nejlepší?
Ubohý Kerženceve, ty nevíš, co odmítáš!
Ubohý Saveljove, ty také ne!
Pánové, mohu se uchýlit pod vaši ochranu? Ale vy máte natmř
soukromý rozhovor...
Mýlíte se, Taťáno Nikolajevno! Alexej Konstantinovi nevynechá
žádnou příležitost, aby nemluvil o divadle.
Mám s tím své zkušenosti...
Někdo vás pronásleduje?
Přítomní pánové se zřejmě vsadili, kdo mě doprovodí domů.
Obávám se, že to skončí skandálem a nevím, jak mu zabránit.
Alexej Konstantinovič právě uvažoval, že vás jako váš ředitel
doprovodí sám.
Budete-li ovšem chtít, protože stejně vám může posloužit...
(ho přeruší s úsměvem) Pourquoi pas? Přijímám to dokonce
s radostí, (zavěsí se do Saveljova) Dobrou noc, Antone Ignatěviči.
(v rozpacích) Népůjdeš s námi? Chtěl jsi...
Myslím, že se přece jenom zdržím. Dobrou noc. (První herec
s První herečkou odcházejí) Dobrou noc! Spěte sladce a-čert vás
vem! - pokud možno spolu!
Co to znamená, pane Kerženceve? Ženu, kterou .miluji, přenechat
jinému? Co říkám přenechat - vy jste je dokonce svedl dohromady
lépe, než by to dokázal nejlaskavější osud! Jaká to měla být
pomsta?
Geniální, profesore! Geniální jako já. A stejně krutá jako její smích
na petrohradském nádraží. Musela ho mít, mít jako měřítko, aby
pochopila, co ztratila. Musela zažít zblízka jeho poddajnost
a nerozhodnost, jeho opilství a kocoviny, jeho věčné migrény, jeho
nezpůsobnost milovat a být milován. A musela mít - jak perverzní
rozkoší mě naplňovala ta představa - musela mít i jeho ochablá
objetí, aby si připomněla, jak ji sotva před hodinou - a to jenom na
scéně - jak jinak ji objímal Anton Ignatěvič Keržencev. A já jsem jen
čekal jako zlý bůh na tu vítěznou vteřinu, kdy mi přizná svou
prohru.
40
Ubohý vrah
profesor
Keržencev
profesor
Keržencev
1.herečka
Keržencev
1.herečka
Keržencev
1.herečka
Keržencev
1.herečka
Keržencev
Profesor
Keržencev
Profesor
Keržencev
Profesor
Keržencev
Profesor
Keržencev
Abyste jí odpustil?
Já neodpouštím, profesore. Já nikdy neodpouštím.
Co jste měl tedy v úmyslu?
Ať řekne svůj text, profesore. Ať ho vysloví, a já udělám, k čemu
jsem se chystal celé dlouhé týdny. Viděl jsem ten okamžik naprosto
přesně. Stojíme vedle sebe, držíce se za ruce, děkujeme se už jen
sami dva. A když spadne poslední opona, ještě dřív, než se scéna
rozsvítí, zašeptá mi: Antone Ignatěviči, musím vám něco říct...
(se na profesorův prosebný pokyn postavila vedle Kerženceva,
přijme jeho ruku a opakuje) Antone Ignatěviči, musím vám něco
říct...
(jako v tranzu) Musím se vám omluvit...
Musím se vám omluvit...
Myslela jsem, že jste ješitný sobec...
Myslela jsem, že jste ješitný sobec...
Ale zmýlila jsem se...
Ale zmýlila jsem se...
Pochopila jsem, že miluji vás, pouze vás...! A teď dejte pozor,
profesore! Ona: pochopila jsem, že miluji pouze vás. A já? (zkříží
ruce na prsou jako nad mrtvolou svého otce a začne se jí strašlivě
smát)
(ho přeruší) Ona to ovšem neřekla.
(se přestane smát a jako by se vracel z mlhy) Cože...? Řekla!
Doslova tak to řekla!
Až na tu poslední větu.
To je lež!
Pane Kerženceve (ukazuje mu papíry) držíme se vašeho vlastního
textu! Je to přece váš text...?
(do něho nahlíží, jako by ho viděl poprvé) Ano...ano...
(První herečce) Smím vás prosit ještě jednou...?
(hluše) Ano...
41
Pavel Kohout
1.herečka Antone Ignatěviči, musím vám něco říct... Musím se vám omluvit.
Myslela jsem, že jste ješitný sobec, ale zmýlila jsem se. Pochopila
jsem, že právě vám jsem zavázána za své štěstí a chtěla bych,
abyste to věděl.
Keržencev Své štěstí...?
1.herec (k nim přistoupí zezadu a obejme je oba) Kerženceve, bratře,
Táňa mi dnes řekla své Ano.
Keržencev Ano...?
1.herec Ano, ano, ano, ano, ano. Za všechny role, které jsem ti kdy dal,
ses mi odvděčil nejkrásnější. (pustí ho a obejme První herečku)
Stojíme před tebou jako dílo tvého dobrého génia a proto nikdo
jiný než ty nemá právo odvést mou budoucí ženu k oltáři.
Vezme jeho i její ruku a zavěsí je do sebe. Orchestr hraje
svatební pochod. Všichni ostatní kráčejí ve dvojicích za
Keržencevem a První herečkou v bílém závoji.
Keržencev Ona mne znovu podvedla! Nestačilo, že mě odmítla! Ona si bere
člověka, který se mi v ničem! v ničem nemůže rovnat! A její tvář je
krásná a bezstarostná, její tvář září, jako by si nevedla k oltáři
ubohého kašpara, ale mě, Antona Ignatěviče Kerženceva, kterého
s ní v duchu spojil celý Petrohrad! To je další výsměch! Víc: to je
veřejný políček! To je podvod! A já ho ztrestám tak strašně, jak si
zasluhuje!
Rozčilením si kouše klouby. Průvod se rozešel, Profesor
přeruší hudbu.
Profesor Nechcete si odpočinout, pane Kerženceve?
Keržencev (jako by ho neslyšel) Zhnusím jí ho! Jestli nepoznala sama, kdo je
Saveljov, představím jí ho já.
Profesor Jak byste to chtěl dokázat?
Keržencev Dokážu jí, že pro něho znamená tohle! (luskne prsty)
Profesor On ji miluje.
Keržencev Ji miluje, ale mně patří! Mně, svému bratru! Mým očím! (shodil
kabát, rozepjal si košili a cuchá vlasy) SaveljoveM
1 .herec Antone! Jak to vypadáš? Co se ti stalo??
Keržencev Jsem zoufalý!
1 .herec Z čeho?
42
U b o h ý vrah
Keržencev
1.herec
Keržencev
1.herec
Keržencev
1.herec
Keržencev
1.herec
Keržencev
1.herec
Keržencev
1.herec
Keržencev
1 .herec
Keržencev
1.herec
Keržencev
1 .herec
Keržencev
Nevím. Je mi strašně.
Ubohý Kerženceve! Řekni mi, co pro tebe mohu udělat! Udělám
všecko!
Zabijte mě!
Mon frère, co to říkáš? Tvé oči dávají lidem důvěru a štěstí!
Nenávidím lidi.
Vím, co tě potěší. Chtěl jsem hrát Hamleta. Hraj ho ty!
Nenávidím divadlo. Nechte mé odejít!
Antone, pojď, půjdeme k nám, Táňa se o tebe bude starat. Věř mi,
Táňa umí zahnat všecky smutky!
Moje ne.
Zamiluj se, Kerženceve! Proč se nezamiluješ? Člověk potřebuje
pro někoho žít.
Nechci žít. Hnusím se sám sobě!
A co chceš?
Pít! To jste mě naučil vy! Tak pojďte se mnou!
Už nepiju.
Naučím vás já.
Odpusť, bratře. Slíbil jsem Táně, že s ní dnes určitě strávím večer.
Ano...ano... (odvrátí se o něho)
Pojďme zítra.
(se smutným úsměvem) Zítra? Co bude zítra. Sbohem. Děkuji, že
jste pro mé udělal opravdu všecko, (odchází)
1 -herec (se rozhodne) Počkej! Jdu s tebou!
Všecko se dá do pohybu; rázem je tu opilá krčma, hraje
cikánská kapela a opilý Saveljov současně piie a tanči
s dvěma cikánkami, až bez dechu klesne na židu
Keržencev
1.herec
(mu zvedá k ústům číši) Pij Saveljove. pij, ať zapiješ svoie štěstí!
(opile) Ano, já jsem šťastný! Jsem šťastný, slyšíš Kerženceve?
(leze na židli a křičí) Slyšíte mě? Jsem šťastný člověk!
43
Pavel Kohout
Cikání se shluknou kolem něho, tleskají, připíjejí mu
a provolávají slávu.
Keržencev (Druhé herečce) Vidíš ho, Romo? Poslouchej! Třeba uslyšíš cos
neslyšela ode mne.
1 .herec Já miluju, Kerženceve! Víš, co to je? Já, kdo si byl jist, že láska ie
sen, který může na prchavý okamžik zpřítomnit herecká fantazie
já žasnu, že je možné zahrát sotva zlomek toho, jaká skutečně je
Proč se jí tak bráníš, bratře? Co tím získáváš?
Keržencev Co ty jsi ztratil: svobodu!
1 .herec Svobodu ničí jen malé lásky, Antone! Velká jí dává křídla.
Keržencev Podle toho jsi svobodnější než já.
1 .herec (křičí) Jsem nejsvobodnější člověk na světě. Mám víc svobody než
vy všichni dohromady, protože mám nekonečně víc lásky.
Keržencev Slyšíš ho, Romo? Řekni si mu! Třeba ti dá, co marně žádáš po
mně.
2.herečka (usedá Prvnímu herci na klín) Milujte mne, pane! Milujte malou
Romu, co po tom tolik touží.
1 .herec Proč ne? Bože, proč ne ?? Mám tolik lásky, že stačí i pro tebe.
Keržencev Ani láska není všecko, Saveljove. Roma chce mnohem víc.
1.herec Peníze? (vytahuje je z kapes) Ber! Ber všecky. Chci, abys byla
šťastná jako-já.
Keržencev Aby byte úplně šťastná, musel bys jí dát snubní prsten, bratře!
2.herečka Ano, ano, dejte malé Romě krásný velký prsten!
1 .herec A proč bych nedal? (stáhne jej z prstu) Vezmi si můj!
Keržencev Ten jí bude velký, Alexeji. Ale mohl bys jí dát snubní prsten své
ženy.
1 .herec (Druhé herečce) Dám, jestli ti přinese štěstí. Táňa mě bude milovat
i bez prstenu. Hej, cikáně!
4.herec Poroučíte, jasnosti!
1.herec (najde vizitku) Doběhneš na tu adresu a řekneš služce: pán
poroučí Taťáně Nikolajevně, aby mu poslala svůj snubní prsten.
Keržencev Opakuj to!
44
Ubohý vrah
4.herec
1.herec
4.herec
Keržencev
4.herec
Keržencev
1 .herec
Keržencev
1.herečka
Keržencev
1.herečka
Keržencev
1 -herečka
Pán poroučí Taťáně Nikolajevně, aby mu poslala snubní prsten.
Svůj snubní prsten!
Svůj. A když mi neuvěří?
Tak ať ho přinese sama. (smích) Rozuměls?
Rozuměl. Nerozumím jenom, proč se jeho jasnost nepodřeže
rovnou (smích)
Leť!
Pojď ke mně, Romo, budu té zatím hladit a líbat, abys nebyla
smutná. A vy zpívejte, cikáni, zpívejte šťastným o štěstí!
Skupina včetně hudebníků je obstoupí, zakryje a začne
zpívat a hrát táhlou tichou cikánskou romanci.
(Profesorovi a Prvni herečce) Kdysi na podzim, vážení, viděl jsem
v jakémsi parku malou holčičku ve vatovaném plášti, jak se chtěla
přiblížit k drobounkému psu, který měl ocas bázlivě stažen mezi
tenké nožky. Z ničeho nic dostala strach, obrátila se a jako bílé
klubko vaty se rozeběhla k chůvě a ukryla tvář v jejím klíně. A pes
bázlivě mrkal a chůva se prostoduše usmívala a z neznámého
důvodu hovořila spíš ke mně. Neboj se! říkala, a opakovala ještě
dvakrát či třikrát - neboj se. Tenkrát, při pohledu na tu milou
skupinu pod jasným podzimním sluncem, vznikl ve mně podivný
pocit, jako by všechny moje chladné lži byly z jakéhosi cizího,
zvláštního světa. To. že ti oba, holčička i psík, byli tak malí, a že
se tak směšně báli jeden druhého, bylo naplněno takovou
moudrostí, jako by se právě v nich skrývalo rozluštění záhady
života. Nevím, proč vám vyprávím tu nepotřebnou historii. Ano,
ano...asi jsem na ni myslel i tuto noc, kdy čekám na její příchod,
abych byl svědkem, jak se to prokleté štěstí obrátí v prach. Vím,
že mě napadlo - musíš si všecko znovu promyslet, ale opakoval
jsem tu větu zcela bezmyšlenkovitě tak dlouho, až už nebyl čas
(rychle vyjde na pódium v doprovodu Čtvného herce) Antone
Ignatěviči! Co je s Alexejem?!
Taťáno Nikolajevno, proboha, vy zde7
Kde je můj muž?
Prosím vás při našem přátelství, neptejte se a vraťte se domů.
Co se mu stalo?
45
Pavel Kohout
Keržencev
1.herečka
Keržencev
1.herečka
Keržencev
1.herečka
Keržencev
1 .herečka
Keržencev
1.herec
1 .herečka
1 .herec
1 .herečka
2.herečka
1.herečka
2.herečka
1 .herec
1 .herečka
Keržencev
1.herečka
Keržencev
1 .herečka
Nic. Přísahám, že nic. Jen to, co se stane občas každému muži
i tomu nejmilovanějšímu.
Chci ho vidět.
Nechtějte, Taťáno Nikolajevno. Slibuji, že vám ho v pořádku
přivedu. Zapřísahám vás, nechocfte k němu.
Jsem jeho žena.
Právě proto.
Poslal pro mne.
Je opilý. Je na mol. Neví, co dělá!
Tím spíš mé potřebuje!
Vy jste to chtěla!
Zatleská, skupina přestane zpívat a mlčky se rozestoupí.
První herec leží na prsou Druhé herečky.
(Druhé herečce) Jsi šťastná, má lásko...?
(odpoví místo ní) Jsem, Aljošo. A ty?
(jí pozná) Táňo! Má Táňo...(po kolenou dojde k ni a obejme její
nohy) Ví Bůh, že jsem...!
Přinesla jsem svůj prsten. Komu ho mám dát. Jí?
(vylekaně) Ne, ne...
Proč se bojíš? Vezmi si ho. Jeho přání je naše přání. A je-li tvé
štěstí jeho štěstím, je i mým! (sejme prsten a podává jí ho)
Ne! (uteče)
Miluji tě, Táňo! (zhroutí se)
I já. Vezměte ho a doneste do kočáru. Jemně, ať se nevzbudí!
(zvednou ho na ramena)
To není možné!
Co není možné?
Jste to skutečně vy? Vy, které nabízeli duši nejlepší muži
Petrohradu!
Nevšimla jsem si.
46
Ubohý vrah
Keržencev
1.herečka
Keržencev
1.herečka
Keržencev
1.herečka
Keržencev
1.herečka
Keržencev
1.herečka
Keržencev
1.herečka
Keržencev
1.herečka
Keržencev
1.herečka
Keržencev
1.herečka
2.herec
Keržencev
2.herec
Byly na světě ženy dobré, chytré i nadané, ale spravedlivou ženu
svět ještě neviděl a neuvidí!
V čem je má nespravedlivost?
Koho to milujete? Člověka, který se opije jako zvíře!
Jeho.
Člověka, který vás vymění za první špinavou cikánku!
Jeho.
A ke všemu člověka, který i na scéně jenom napodobí život
a vůbec se nepokouší postihnout jeho tajný smysl! Kdo jmy řež vy
může vědět lip. jak špatný je herec!
Kdo jiný než já může vědět lip, jak je dobrý člověk.
Dobrý!? Kdo je dobrý na tomhle špatném světě?? Co je vůbec
dobré a co je špatné?? Špatný může být i úsměv! Dobrá může být
i vražda!
Pro mne je dobré sloužit dobrému člověku.
Proboha, copak jste otrok? Ne, ne Taťáno Nikolajevno, to ie to
je neodpustitelné! Zničil vás! To mu nikdy neodpustím!
Myslím, že mu nemůžete odpustit něco jiného, Antone Ignatěviči.
Co..?
Že ho miluji.
(se zachvěje)
A říkám vám upřímně: kdyby vás neměl tak rád...
(ze sebe vyrazí) Dopovězte...
Neztratila bych už s vámi slovo.
Odchází a ostatní jemně odnáSejí Prvního herce, kterého
ona přitom drží za ruku. Keržencev pomalu natáhne dlaň.
Druhý herec, opět v zástěře, mu znovu podává sklenici.
Urážku v kořalce neutopíš. Urážka se dá jenom smýt, blahorodí.
Ale 6'm! Čím?
Vy to víte.
Pavel Kohout
Keržencev
2.herec
Keržencev
2.herec
Keržencev
Chci to slyšet znovu...
Pomstu, blahorodí.
Ale jakou? Jakou?? Každá past, kterou jí nalíčím, sklapne za
mnou. A já v ní sedím jak medvěd a ona jak včela přede mnou saje
svůj med!
No tak jí vemte ten med.
Cos to řekl...? (rozesměje se téměř srdečně, pak se utiší a obrátí
k První herečce, jako by jí chtěl sdělit cosi neobyčejně vtipného)
Taťáno Nikolajevno, vy opravdu milujete Alexeje Konstantinoviče
Saveljova? Tak dobře. Dobře. - Tak vám ho tedy zabiju.
První herečka omdli a všichni. Profesor, Prvni herec
a ostatní spěchají napomoc. Keržencev, kterého projistotu
přidrželi zřízenci, se radostně usmívá.
Přestávka
48
Ubohý vrah
II.
O něco později. První herečka už sedí na svém místě. Na
Profesorův tázavý pohled odpoví sotva znatelným
pokývnutím. Zatleskal. Zřízenci roztáhnou závěs.
Keržencev, který byl střežen v křesle dvěma zřízenci, má
hlavu na rameni a pevně semknutá víčka.
Protesor ('se znepokojí) Co je mu...?
Zřízenec Asi usnul, vaše blahorodí...
Profesor (vystoupí rychle na pódium a zkušeným hmatem zvedne
Keržencevovi oční víčko) Skutečně...tvrdě spí.
Všeobecné rozpaky. V tu chvíli otevře Keržencev oči
a promluví zcela svěžím hlasem, který svědčí o tom, že
spánek předstíral.
Keržencev Přestávka skončila?
Profesor (vyveden z míry) Ano... Můžete pokračovat?
Keržencev Přerušit hru, profesore, smí jen režisér a smrt. - Jak se líbíme?
Profesor (nerozumí) Prosím...?
Keržencev To nic, to nic...(obrací se k ostatním) Děkuji vám, vážení, že
propůjčujete tolik opravdovosti tak bezvýznamným figurám.
Škoda, že nemáte publikum, které by to dovedlo ocenit, (ukáže na
Profesora) Čím je mu Hekuba, Hekubě on, že pro ni pláče? Co by
učinil, kdyby měl v boku ostruhu mé vášně...? (zřízenci, který ho
drží, pánovitě) Objednej po představení stůl na mé jméno
v Uměleckém klubu! (když vidí, jak se bezradně otočil kprofesoru)
Neboj se, lásko moje, já tu zůstanu s tebou. Nuže! (mrštně vyskočí
z křesla) Tuš!
Hudebníci (rovněž překvapeni, zahrají bez přípravy a proto nepříliš zdařile)
Keržencev Bylo tedy nutné, abych zabil Alexeje Saveljova. Za druhé bylo
nutné, aby Taťána Nikolajevna věděla, že ten, kdo zabil jejího
Pavel Kohout
muže, jsem já, a za třetí bylo nutné zabít ho tak, aby mě přesto
nestihl trest. Nejen abych jí neposkytl příležitost k dalšímu triumfu.
Přiznám se, vážení: já příliš miluji život. Je zajímavý, a miluji ho
dokonce i pro ty kruté hry, které hraje s lidmi. A mám rád sebe,
sílu svých svalů i sílu svého jasného a přesného rozumu. Ze všech
lidí, cojsem kdy potkal, jsem byl jediný, koho jsem si upřímně vážil;
směl jsem riskovat, že právě sebe zbavím možnosti žít život v celé
jeho plnosti a hloubce? Že se vydám káznici anebo dokonce
surové ruce kata? Nemluvě o tom, že i jako umělec, mnohem lepší
než on, jsem toužil po dalších vavřínech. Bylo tedy nutné provést
čin a přesto si zajistit beztrestnost, chápete mne?
Profesor Chápeme, pane Kerženceve, ale stále není jasné, jak jste toho
chtěl dosáhnout.
Keržencev Vidíte, pánové, to nebylo jasné ani mně. Zprvu jsem uvažoval jako
bývalý lékař. Je přece tisíc způsobů, jak zabít pacienta, viďte,
profesore?
Profesor Například jak?
Keržencev Například (mrká na něho), například vočkovat mu nějakou
odpornou a nevyléčitelnou nemoc, dejme tomu.
Profesor Dejme tomu.
Keržencev To jsem zavrhl. Bylo to na dlouhé lokty a zdálo se mi to . hrubé
a jaksi už příliš...nesmyslné. Navíc hrozilo nebezpečí, že Taťána
Nikolajevna najde v ošetřování svého muže útěchu, takže jeho
smrt bude nakonec smířlivou katarzí. Potřeboval jsem, aby na ni
dopadla jako úder blesku, a k tomu viditelné z mé ruky.
Profesor Nezdálo se vám, že je to neřešitelný úkol?
Keržencev Jen zbabělci se bojí překážek. Silné; jako jsem já, naopak lákají
a inspirují. Přiznám se ovšem, že to trvalo k uzoufání dlouho, ale
pak mi zákonitě přišel na pomoc spojenec.
Profesor Kdo?
Keržencev (vstane, vytřešti zrak a ukáže do prázdna) Vojáci nebe, strážní
andělé, chraňte mé svými všemocnými křídly! Co přeješ si, ty
strašný přelude?
Teď mu teprve zřízenci přehodí pláštěnku, stejně jako První
herečce, která k němu dochází.
1.herečka Proboha, co ti je, že do prázdnoty oči upíráš a s nikým nežli
vzduchem hovoříš? Z tvých očí hledí hrůza bez hranic a jako
vojsko, které vzbudil přepad, tvé vlasy povstávají do zbraně a ježí
50
Ubohý vrah
se. Můj synu předrahý, skrop chladnou rozvahou ten bílý žár
nemocných smyslů. Na co se to díváš?
Keržencev Tam! Dívejte se! Tamhle odchází! Můj otec! Takový, jaký byl
zaživa!
1 .herečka To byl jen obraz, utkvělý v tvém mozku. Takové netělesné přeludy
se z rozčilení rodí.
Keržencev Z rozčilení? Mé tepny bijí v taktu s vašimi a je to zdravá hudba,
kterou hrají! Myslíte, že tu mluví šílenství? No tak mě zkoušejte
a já vám zas hned zopakuji slovo od slova co šílenec by jistě
popletl. Matko, ve jménu svého spasení nehojte duši svou
falešným balsámem, že ze mě mluví moje šílenství a ne váš hřích!
1.herečka Ach, Hamlete, vždyť ty jsi ve dví roztál moje srdce!
Keržencev Tak zahoďte tu horší jeho část a žijte dál s tou druhou lepší půlí!
1 .herečka A jak mám jednat?
Keržencev Přesně naopak! Ať poznovu ten opruzený král vás vtáhne na lože,
ať zas vás rozpustile štípe a svádí, nazývá svou myškou. A za
několik hnusných polibků za ždibec vášně, za pár polechtání mu
hezky zčerstva o mně povězte, že nejsem doopravdy šílenec, že
je to pouze přetvářka a lest...(odmlčí se)
1.herec (rovněž v naznačeném kostýmu mu po pauze šeptem napoví
z textu) Vždyť kdo by na světě...
Keržencev (nereaguje)
1 .herec (hlasitěji) Vždyť kdo by na světě, jsa jenom královnou, tak váženou
a ctnostnou...
Keržencev (se vzpamatuje) Vždyť kdo by na světě, jsa jenom královnou, tak
váženou a ctnostnou, zatajil před ropuchou, potkanem a sviní tak
vzácné tajemství... (odmlčí se znovu)
1 .herec Stop. Antone, co je s tebou? Neumíš text?
Keržencev Ovšemže umím. Chcete ho slyšet?
1.herec Rád bych!
Keržencev Nuže pánové, vy při své spáse mi teď přísahejte, že ať už jakkoli
se budu divně chovat či zdát se vám až příliš podivným, se
nepodřeknete, že o tom víte svoje...
1 .herec Nezdá se ti, že tohle jsi nám už dneska říkal jednou?
1
Pav Kohout
Keržencev Proč myslíte, Alexeji Konstantinoviči?
1.herec Protože je to z prvního aktu a my teď zkoušíme třetí. Dialog
s královnou po vraždě Polonia.
Keržencev Promiňte, zmýlilo mne, že Polonius jste vy - a vy jste dosud živý.
1 .herec Zas nejsi ve své kůži, Kerženceve? (dojde k němu a položí mu ruku
kolem ramen) Jsi přetažený, bratře, běž si dnes odpočinout, budu
zkoušet za tebe.
Keržencev (odhazuje pláštěnku) Zkoušej, Saveljove. I já budu zkoušet., co mi
právě vnukl největší spojenec géniů: náhoda. Otázka, kterou mi
položil, zněla jasně: proč by se zdravý šílenec z Elsinoru nemohl
mstít i v Petrohradě? Jako zběhlý lékař jsem věděl: rozlehlá oblast
psychopatologie byla dosud tak málo prozkoumána, že v ní zbývá
až dost velký prostor pro fantazii a subjektivní soudy. Doufám, že
příliš neurazím vás, profesore, ani vaše kolegy, řeknu-li, že jsem
svůj osud směle mohl svěřit do vašich rukou.
Profesor Připouštím, že za ostatními obory dosud zaostáváme, pane
Kerženceve, ale zdaleka ne tolik, abychom neprohlédli zjevné
simulantství.
Keržencev Proč zjevné, profesore? Vy stále zapomínáte, že mluvíte vlastně
s kolegou. První, na co jste museli obrátit zřetel, je patrně
dědičnost, nemýlím se?
Profesor Nu, ano...
Keržencev Nuže: můj otec byl alkoholik. Není to skvělé? Jeho bratr úspěšné
zemřel - jak to vznešeně nazýváte - v ústavu pro duševně choré.
A moje nebožka sestra trpí vala naštěstí epilepsií. Stačí?
Profesor Nu, řekněme.
Keržencev A já? Co moje nevlídnost, která je, jak víme, logickým příznakem
duševní nadřazenosti? Nemohla být považována za chorobnou
misantropii? A můj zdravý asketismus, nemohl se ve spojení
s uměleckým egocentrismem jevit jako monomanie - propadnutí
utkvělé idei?
Profesor To všechno...
Keržencev ...nestačilo, vím, ale statika šílenství byla připravena, záleželo už
pouze na její dynamice. Na skice, kterou zhotovila příroda, stačilo
provést dva tři geniální tahy - a obraz byl hotov. Copak jsem tu
nepředvedl dost a dobrých ukázek své schopnosti přetvářky?
Ubohý vrah
Profesor Ovšem ty dřívější přetvářky, třebaže také šokující, měly ještě jaksi
obvyklý rozměr. Ale napadlo vás, pane Kerženceve, že v pokusu,
který jste chtěl uskutečnit teď, se skrývá velké riziko?
Keržencev (se usměje) Chcete asi říct, že člověk, který zapálí oheň ve sklepě,
plném střelného prachu, je v menším nebezpečí než člověk, který
vpustí do svého mozku závan šílenství?
Profesor Tak asi.
Keržencev Takovému nebezpečí, pokud se týkalo mne, stála v cestě
nepřekonatelná hráz.
Profesor A to?
Keržencev Můj rozum, profesore. Chladný a jistý, jakoby vykovaný z ocele
- a navíc bezpodmínečně poslušný. Od mládí bodal jako rapír,
vnikal beze zvuku do cizích osudů, ale jeho rukojeť jsem třímal ve
své ruce, v železné ruce zkušeného šermíře. A přece jsem ho
znovu vyzkoušel - pro svůj i pro váš pozdější klid.
Hudba hraje mazurku, tančí se. Keržencev si bere od
jednoho zřízence cylindr a šálu a hned je odevzdává
druhému, který má na sobě sluhovskou livrej. To už ho
bouřlivě vítají Třetí herec s Třetí herečkou.
3.herec Antone Ignatěviči! Mistře! Quel' honneur! Díky bohu!
3.herečka Antone Ignatěviči! Holoubku! Quel plaisir! Už jsme se báli, že nás
necháte na holičkách i vy.
Keržencev I já?
3.herečka Představte si - Taťána Nikolajevna i Alexej Konstantinovič se na
poslední chvíli omluvili. N' est-ce pas triste? A naši hosté si ovšem
nejvíc přáli vidět ji a vás. Nezlobíte se. viďte, že vás tak spojujeme,
ale jsme jen prostí diváci, očarovaní mágií scény. Zlobte se nebo
ne, důvěrné to snad mohu vyslovit; nikdy nepochopím, že jste si ji
nevzal vy. Bože, proč jste tak bledý?
Keržencev (pohlédne vzhůru) To je Tvé znamení, a já blednu, protože chci.
Nepřišli. To znamená, že přišla chvíle mé zkoušky. Neboť je-li na
světě člověk, který by ji mohl prohlédnout, pak ona.
3.herečka (se dívá rovněž vzhůru, ale nic tam nevidí) Kam se to díváte,
Antone Ignatěviči...?
Keržencev Já se dívám?
3.herečka Díváte se stále vzhůru...
Pavel Kohout
Keržencev Ano? Pak jsem tam asi někoho zahlédl.
3.herečka Ach, vy zlý! (hrozí mu žertovně prstem) U vás herců člověk nikdy
neví, na čem je. Ale právě proto jste tak vzrušující společníci.
3.herec (tleská, aby zastavil hudbu i tanec) Silence, s' il vous plát!
S.herečka Pojďte, milý, čekají na vás.
Vezme ho pod rameno a vede ke stolu, který tu byl zatím
zřízenci postaven a pokryt ubrusem; kolem stolu usedá
vznešená společnost, v čele už stojí hostitel.
3.herec (slavnostně) Mesdames, messieursi Dostalo se nám té cti, že
smíme uvítat v našem středu hosta z nejvzácnějších, hvězdu, řekl
bych, petrohradského divadelního nebe, našeho milého a, řekl
bych, mluvím-li za naše manželky, i milovaného, ano milovaného
Mistra Antona Ignatěviče Kerženceva.
Všichni nadšeně tleskají, jen Keržencev stále bez hnuti,
nepřítomně hledí vzhůru.
3.herec Anton Ignatévič byl tak laskav, že se uvolil zahájit naši večeři jedním
ze, řekl bych, skvostů lyrického básnění, sonetem Petrarkovým,
který nastudoval speciálně pro nás. Drahý Antone Ignatěviči, máte
slovo.
Keržencev (se otočí k Profesorovi a významně na něho zamrká, pak opět upře
oči kamsi vzhůru)
3.herec (zakašle) Antone Ignatěviči...
Keržencev (poklesává v kolenou, začne výt a vyje stále hlasitěji)
3.herečka (která předtím zavřela oči v slastném očekávání, je teď vyděšeně
vytřeští) Proboha, vám není...
Keržencev (začne divoce štěkat a současně zuby stahovat se stolu ubrus)
Jeden ze zřízenců začne kopat do pytle s porcelánovými
a skleněnými střepy, aby vyvolal dojem rozbíjeného
nádobí. Strhne se vřava, ženy si utírají imaginární skvrny,
muži ze společnosti se snaží Kerženceva přemoci, zatímco
on řičí, řve a koulí očima. Konečně ho téměř donesou do
křesla a ze všech stran mu nabízejí vodu, vykřikujíce
nesouvislá slova.
Keržencev (se náhle uklidni, zvláční, zhluboka oddechuje a zeptá se slabě)
Kde to jsem...?
54
Ubohý vrah
3.herec (bez dechu) Vous ětes chez nous, chez Kurganovs...
3.herečka (před ním pokleká a snaží se mluvit sladkým hlasem) Mistře, vy
přece víte, kdo je Irina Pavlovna Kurganovová. Cest moi!
Keržencev Ano, ovšem. ..co se to děje?
3.herec Malá nevolnost, jste zřejmě indisponován...
Keržencev (se rozhlédne) Byli jsme přepadeni...?
3.herečka Toho si nevšímejte, to je maličkost, sluhové dají všechno do
pořádku...
3.herec Nedělejte si nejmenší starosti, už jsme poslali pro lékaře.
Keržencev Někdo je nemocen? To je mi opravdu líto. (vstane) V tom případě
nebudu, myslím, déle obtěžovat. Drahá Irino Pavlovno (políbí jí
ruku), milý Pavle Petroviči, dobrou noc. (odchází vrávoravým
krokem, zanechávaje je ustrnulé a němé; dojde k Profesorovi)
Myslím, že si ani nezasloužili tak dobrou hru...!
Pódium mezitím opustila společnost; vystřídali ji První
herec a První herečka.
Keržencev (si dává obléknout kabátec a opasek se závěsníkem, ve kterém
chybí kord) Dobré jitro, mes amis!
1 .herec Dobré jitro, Antone. Copak s to včera vyváděl?
Keržencev Vyváděl?
1 .herec Přece u Kurganovových.
Keržencev Nerozumím ti. Někdo onemocněl, proto jsem odešel. Ostatně, jsou
mi odporní.
1.herec (ho poplácá starostlivě po zádech) Neměl bys tolik pít, bratře.
Aspoň ne před premiérou.
2.herec Alexeji Konstantinovi®, prohlédnete si paruky?
1 .herec Ovšem, ovšem. (Keržencevovi) Jsem tu hned.
Keržencev (Profesorovi) Pro něho jsem se mohl doopravdy zbláznit, ani by si
toho nevšiml.
1 .herečka Antone Ignatěviči...
Keržencev (se-fr ní rychle obrátí) Ano...?
1 .herečka Vy jste se přece včera neopil?
Pavel Kohout
Keržencev
1.herečka
Keržencev
1 .herečka
Keržencev
1.herečka
Keržencev
1.herečka
Keržencev
1.herečka
Keržencev
1 .herečka
Keržencev
Profesor
Keržencev
1 .herečka
Keržencev
1.herečka
Keržencev
1.herečka
Keržencev
1 .herečka
Proč myslíte?
Nikdy jsem vás neviděla opilého.
Třeba se opíjím tajně.
Nevěřím tomu. Nehodí se to k vám.
Vy víte, co se ke mně hodí? (naléhavě) Víte to skutečně, Taťáno
Nikolajevno?
Chtěla jsem mluvit o něčem jiném. Zdá se mi už delší čas, že jste...
Co? Prosím, dopovězte!
Že jste nemocen.
A víte snad, jak se má nemoc jmenuje?
Ne. Ale mám o vás starost.
Vy starost o mne? Proč?
Jak - proč? Jsem člověk, Antone Ignatěviči, nerada trpím a nejsem
ráda, když trpí jiní.
(Profesorovi) Řekla to tak prostě...tak prostě, že mne v tu chvíli
napadla jiná prostá otázka.
Jaká?
Ne, že bych litoval - já nikdy ničeho nelituji - ale přesto jsem se
náhle zeptal sám sebe: stojí to všecko za to? Měl jsem znenadání
pocit, že snad ještě existuje jiné východisko. - Taťáno Nikolajevno!
Ano...?
(naléhavě) Taťáno Nikolajevno, vy velmi milujete svého muže?
To přece víte.
Ano, ano... řekněte mi jen jedno: proč mně vlastně nevěříte?
Ale Antone Ignatěviči, copak vám se dá věřit?
(se rozesměje) Máte pravdu. Nechrne toho!
(se směje s ulehčením) Ano, nechrne toho. I já, i vy! Platí?
První herec se vrací do scény, ale Keržencev ho zastaví
a uchopí za paži.
56
Ubohý vrah
Keržencev Díval jsem se na ni, pane prokurátore, a v tu chvíli mě napadlo:
budu-li chtít, mohu zabít i tebe a nic se mi nestane! - Co jsem
pocítil při té myšlence, bylo nové, příjemné a současně i trochu
strašné. Člověk pro mne přestal být něčím, co je přísně chráněno,
tak přísně, že se toho bojíme i dotknout. Jako by s něho spadla
jakási slupka, byl nahý, holý, a zabít ho mi připadalo snadné
i svůdné. Ale - zabít ji - jaký by to mělo smysl? Jestli ho milovala
tolik, jak tvrdila, bude pro ni jeho smrt stokrát těžším
trestem...(pustí ruku Prvního herce a odpoví První herečce) Platí.
Všecko platí.
1 .herec (pokračuje ve hře) Co platí?
1 .herečka Mluvila jsem s Antonem Ignatěvičem o tom, že nám dělá starosti.
A on mi slíbil... vlastně mi neslíbil nic.
1.herec Tak nám tedy slib, mon frère, slib mi, že zajdeš co nejdřív
k dobrému doktorovi, ať se nemusíš loučit s Hamletem.
Keržencev Chceš ho hrát sám?
1.herec Chci, abys ho hrál ty, ale co když nám při něm vyvedeš něco
horšího?
Keržencev O čem pořád mluvíš?
1 .herec Třeba někoho probodneš.
Keržencev Jak, probodnu...?
1 .herec No ano, popadneš kord a zapíchneš tu někoho doopravdy.
Keržencev Tímhle kordem? Je přece zatupený...
1 .herec Co mi povídáš? (vytrhne mu ze závěsní ku imaginární kord) Zkus
to! Veď ránu výpadem přímo a uvidíš! (jako by mu kord podával)
1.herečka (skoro vykřikne) Alexeji! Přestaň!
1 .herec Copak? Co se stalo, Táňo?
1 .herečka Víš dobře, že tyhle žerty nemám ráda!
1 .herec fse zasměje) Promiň. Promiňte oba.
Keržencev Tys to chtěl, Alexeji. Tys rozhodl, (vyprovází je ze scény) A tak tedy
zbývá jediné; získat úřední rozhřešení všech .hříchů minulých
i budoucích: lékařské potvrzení mé choroby. Budete se divit, pane
prokurátore, ale neobstará mi je nikdo menší, než přednosta
psychiatrického oddělení u Alžbětinek, profesor Držembickij
osobně, (hercům) Kdo z vás to bude, pánové?
Pavel Kohout
Profesor
Keržencev
Profesor
Keržencev
Profesor
Keržencev
Profesor
Keržencev
Profesor
Keržencev
Profesor
Keržencev
Profesor
Keržencev
Všichni pohlédnou na Profesora, který bez zaváhání vstane
a vystoupí na scénu.
Dovolíte mi, abych tento part převzal sám?
S radostí, profesore. Když vám nevadí, že v něm půjdete za
blázna?
Co se dá dělat? (usedá za bílý stůl) Probrali jsme možné genetické
vlivy, pane Kerženceve, i váš vlastní povahopis. Než si troufnu
učinit závěr, dovolíte mi, abych se ještě na okamžik vrátil k té
nepříjemné záležitosti u Kurganovových...?
Ale samozřejmě. Je mi ovšem líto, že vám poskytnu velmi kusé
informace.
Zajímá mne jeden moment... Účastníci se shodují, že jste na
počátku svého záchvatu vyl.
Ano?
Vyl a potom štěkal. Snad se shodneme i my, že je to počínání
u normálního člověka velmi neobvyklé.
Musím, bohužel, přiznat, že nejsem téhož názoru, profesore. Proč
by normální člověk nemohl výt, když se mu chce?
To je pozoruhodná myšlenka, pane Kerženceve, ale měl byste ji
obhájit. Protože vytí, jak víme, je výrazovým prostředkem psů,
respektive vlků. Dáte mi za pravdu, už jako herec, že lidé mají
subtilnější vyjadřovací možnosti.
Nechci se s vámi přít, ale zdá se mi, že všechny výrazové
prostředky jsou adekvátní pocitům. Je to jenom prudérie, která
nutí měšťáky, aby se omezovali na jistou společensky schválenou
škálu. Proč by však člověk bez konvenčních skrupulí, ano, právě
člověk normální, když kupříkladu trpí jako pes, nemohl jako pes
výt?
(rychle) Smím se zeptat, čím vlastně trpíte, pane Kerženceve?
(se nedá zaskočit) Já? Ničím konkrétním. Mluvil jsem obecně. Jen
obecně, profesore!
Ale kde je pak hranice lidského chování? Vždyť - dovedeno do
důsledků - by se vám mohlo stejně zdůvodněně zachtít lézt po
čtyřech!
A bylo by na tom něco špatného?
Ubohý vrah
Profesor Bylo by to rozhodně neobvyklé...
Keržencev Neobvyklé! Zas to slavné zaklínadlo měšťáků. Mluvím s vámi
upřímně, profesore, a zasloužím si snad stejnou upřímnost. Ruku
na srdce: vy jste nikdy, ani jedinkrát v životě, nezatoužil lézt po
čtyřech?
Profesor Bojím se, že vás zklamu.
Keržencev Nevadí. Při vašem povolání, které vás činí svědkem tolika tragédií,
není vyloučeno, že se vám to ještě podaří.
Profesor Ale proč? Jaký bych k tomu mohl mít - například! - důvod?
Prozraďte mi ho, pane Kerženceve!
Keržencev (ho přivolá k sobě blíž a šeptá mu téměř spiklenecky do ucha)
Třeba ten, že náhle, ve společnosti, anebo i doma u šálku čaje,
pocítíte, co jste dosud nikdy necítil, totiž, že máte nohy, a že se
vám v kolenou děje něco mimořádného, že vám je láme
nepoznaná tíha a potom., docela otevřeně a mezi námi: profesore
Držembickij, copak vás někdo udrží, když se vám prostě zachce
prolézt se trošičku po čtyřech?
Profesor Pane Kerženceve... nedomníváte se, že byste si potřeboval
malinko odpočinout?
Keržencev Kdyby to řekla žena, věděl bych, co mi nabízí, ale co to znamená
ve vašich ústech? Chcete mi nabídnout některou z pohostinných
cel na uzavřeném oddělení?
Profesor (přesvědčivě) Chraň bůh! To jsem vůbec neměl na mysli!
Keržencev (Prvnímu herci) Ovšemže měl! A byl by to bez váhání učinil...
kdybych nebyl právě Anton Ignatěvič Keržencev! Ale to, co jsem
mu sděloval s nevinnou tváří dobrého společníka, bylo i pro něho
tak absurdní, že si nebyl jist: co když je to všechno jen šprým
potrhlého herce? Co tomu pak řeknou učení kolegové, oponenti,
žáci? Není to tak, profesore?
Profesor Jestliže jste odbočil, dovolíte to jistě i mně. Psychiatr, pane
Kerženceve, musí postupovat uvážlivěji než ostatní lékaři. Za
jistých okolností už jen unáhlená hospitalizace může způsobit, že
choroba přeskočí z latentního stadia do akutního.
Keržencev (vzrušeně) Teď jsme u toho, pane prokurátore! Než by z někoho
omylem udělali blázna, raději připustí, aby se z něho stal vrah! Ale
proč pak z vrahů dělají blázny??
Profesor Mýlíte se! To jsem rozhodně neměl v úmyslu. Z mnoha symptomů
jsem však...(opraví se) tedy profesor Držembickij...vysoudil, že
Pavel Kohout
jde-li u vás o skutečnou duševní poruchu, budou její projevy spíše
introvertní, to jest, budou se odehrávat především ve vašem nitru,
s vyloučením okolního světa.
Keržencev Škoda, že se přitom dopustil drobného omylu: posuzoval mne jako
normálního blázna. Uniklo mu, že si na něho pouze hraji, abych
mohl tím spíš zasáhnout právě okolní svět. Tak dál! Dál!!
Profesor (pokračuje ve hře) Chraň bůh...to jsem vůbec neměl na mysli, chtěl
jsem vám navrhnout delší klid v dobré domácí péči. Máte
hospodyni?
Keržencev Ne. Dávám přednost samotě. Je to můj nedobytný hrad
a v tloušťce jeho stěn je mi nejlíp s mými myšlenkami.
Profesor Rozumím... Pak si ale opatřte hospodyni alespoň na čas
a - smím-li doporučit - mladou a pěknou. Být vámi, nepodceňoval
bych ani tuto stránku života, pane Kerženceve. Bud jak buď,
s ženami vstupuje do našeho života důležitá harmonie. Rozhodně
dovedou způsobit, že se nám kolena lámou i pod jinou tíhou, než
jakou jste tak sugestivně popsal vy. (podává mu ruku) Buďte zdráv,
pane Kerženceve.
Keržencev Já jsem. A dík, profesore! (Prvnímu herci) Vnukl mi znamenitou
myšlenku. Rozhodl jsem se najmou k tomu účelu Taťánu
Nikolajevnu.
1 .herečka To je snad omyl, profesore! Nemám to ani v textu!
Profesor Nikoli, madame, tuším, že je to part, označený Marja Vasiljevna.
2.herečka To mám já...
Profesor Pak vás prosím., (pokyne ji na scénu)
2.herečka Ale já tomu vůbec nerozumím.
Profesor Myslím, že situace vás povede sama.
Keržencev (ulehl na lůžko, které mu rozesílali) Jakže ti říkají?
2.herečka Marja Vasiljevna, vaše blahorodí.
Keržencev Ukaž se mi! Ruce! Otoč se! Vyceň zuby! Dobře, dobře...Poslyš,
Marjo Vasiljevno, řekli ti asi, že jsem nemocen, mám pravdu?
2.herečka Ano, vaše blahorodí...
Keržencev Jenomže já jsem úplně zdráv rozumíš mi?
2.herečka Ano, vaše blahorodí...
60
Ubohý vrah
Keržencev Mám takové povolání, při kterém ztělesňuji lidské osudy a bývá mi
z nich smutno, chápeš?
2.herečka Ano, vaše blahorodí...
Keržencev Nechápeš. Ale já ani nepotřebuji, abys chápala. Budeš se u mně
mít dobře, když se nebudeš ničemu divit. Dokážeš to?
2.herečka Vynasnažím se, vaše...
Keržencev Dobře, tak to zkusme. Od této chvíle ti budu říkat Taťána
Nikolajevna, slyšíš? Jak se jmenuješ?
2.herečka Taťána Nikanorovna...
Keržencev Nikolajevna, hlupačko, ale to si koneckonců pamatovat nemusíš,
ty se představovat nebudeš. Hlavně si pamatuj, že mi budeš říkat
Antone. Ale pozor: jen když budu mít zavřené oči! A musíš mě mít
ráda. Hlavně mne musíš mít ráda!
2.herečka Ano, vaše...
Keržencev Tak tedy: já ležím na lůžku a ty vstupuješ do pokoje, (zavře oči) Je
tu někdo?
2.herečka Ano...
Keržencev Kdo je to? (usedne na lůžku) Jste to vy, Taťáno Nikolajevno?
2.herečka Ano, vaše blahorodí...
Keržencev (otevře oči a zařve) Špatně! Jestli se ještě jednou spleteš, vyhodím
tě!
2.herečka Odpusťte, vaše blahoro...
Keržencev Antone!
2.herečka (ustrašeně) Máte otevřené oči, vaše...
Keržencev Co? Aha... (zavře oči) Jste to vy, Taťáno Nikolajevno?
2.herečka Ano...
Keržencev Drahá Taťáno...(vykřikne) Housle! Slyším housle!!
Hudební k (začne hrát bez doprovodu houslovou sonátu)
Keržencev (vztáhne poslepu ruce k Druhé herečce, ona mu tedy podá své
a on je horečně líbá) Já to věděl! Čekal jsem vás! Ne, neříkejte
nic, jen se posaďte ke mně a nepouštějte mé ruce! (usedla)
Konečně jste mi uvěřila! Díky! Ano, chápu! Když jste mě vídala
1
Pavel Kohout
hrdého a nepřístupného, neuměla jste si představit, že by Anton
Ignatěvič Keržencev mohl někoho skutečně milovat. A přece bylo
vysvětlení tak snadné, tak snadné! Jako zeměkoule potřebuje dva
póly, aby se mohla otáčet na jejich ose, tak já potřeboval vás,
ztělesněný cit, aby vytvořil rovnováhu mému mohutnému rozumu.
Je komické, Táňo, že jsou lidé u vytržení, když se dívají na
vrcholky velehor; Kdyby lip chápali sami sebe, pak by je nad
všechny zázraky světa naplňovala úžasem vlastní schopnost
myslit. Já opravdu nejsem nemocen, má drahá! Vám prozradím,
že jsem ulehl jen proto, abych mohl být sám s jistou utkvělou
myšlenkou. Čistá a vznešená jako vy, vzdávala se mi tu jako
vášnivá milenka, sloužila mi jako otrokyně a pomáhala mi jako
přítel. A přece - jak je to divné - vy jste přišla a ona ustupuje,
rozplývá se a představte si, já toho vůbec nelituji, protože s vámi
vstoupila teplá vzpomínka na jakýsi výjev, který jsem patrně kdysi
viděl, je v něm něžná dívenka a malinký psík a jeden druhého se
tak dojemně bojí... (naléhavě) Táňo, zůstaneš navždy u mne?
2.herečka (napůl jemu, napůl Profesorovi) Já nevím, co mám říct...
Keržencev (vytrhne své ruce z jejich a prudce ulehne, aniž otevře oči) Vy
nevíte... Pak ovšem musíte vědět, jaká je to myšlenka, které mě
vydáváte. Zabiju vašeho muže, Taťáno Nikolajevno, ne,
nepřemlouvejte mě, to už je rozhodnuto. Věřte mi, že to nedělám
rád. V přesně fungujícím organismu je zvláštní krása, a smrt
- stejně jako nemoc či stáří - jej zohyzďuje. Ani nenávist k němu
necítím, naopak, od chvíle, kdy jsem se rozhodl, mám k němu
neobvykle vřelý vztah, možná podobný vztahu otce k synovi. Jsem
rád, že žije, pije, jí a raduje se - a to všechno z mé vůle, jen proto,
že to ještě dovoluji. Mám dokonce strach o jeho zdraví. Je
neodpustitelné, že i v tak sychravém počasí chodí bez galoší a iá
vás naléhavě prosím, abyste o něho pečovala lip. Říkám to, i když
vím, že můj úkol bude tím těžší. Pamatuji, jak před léty, ještě když
jsem studoval, se mi dostal do rukou zdravý pes se štíhlými, silnými
údy, a stálo mě opravdu velký duševní boj, než jsem z něho zaživa
stáhl kůži, jak vyžadoval můj pokus. A ještě dnes mě pronásleduje
jeho vytí...
Profesor si udělá poznámku, Druhá herečka se pojednou
rozpláče.
Keržencev Proboha, vy pláčete? Proč?
2. herečka (Profesorovi) Já se bojím...
Keržencev (se opět posadí) Vy se bojíte? A já už tak dlouho toužím
ochraňovat vás před strachem a utrpením. Proč mě nutíte
k opaku? Řekněte, proč?!
Ubohý vrah
2.herečka Nevím... já nic nevím...
Keržencev Stačí tak málo, Taťáno Nikolajevno, tak málo! Dejte mi své rty, svou
náruč, dej se mi, cite, a můj rozum bude zas bezbranný a mírný
a budeme se bát jeden druhého jako ta holčička a ten psík...
chceš?
2.herečka Ano... ano...
Keržencev Ty skutečně chceš??
2.herečka Všecko, jenom ne tohle...
Keržencev Má lásko...! (povalí ji na lůžko a ihned vstane, gestem přeruší
houslistu a obrací se k ostatním) Snad vám to bude připadat
podivné, vážení, ale byly to nejšťastnější dny mého života. Co se
možná i hloupé Marje Vasiljevně jevilo jako projev čirého šílenství,
nebyl než nový důkaz, že můj mozek pracuje jako švýcarský
hodinový stroj. Byla to přece síla mé imaginace, která den co den
a noc co noc vrhala Taťánu Nikolajevnu do mého lože, aniž
- opakuji, neboť tuším váš údiv - aniž v nejmenším otupila můj
záměr. Jenom slaboši mohou zalít svou nenávist vodkou a ráno
se budit s nepříjemným pachem v ústech i v srdci, protože sami
sebe oklamali náhražkou. Já jsem objímal Taťánu Nikolajevnu,
vzdychal a nutil ji vzdychat rozkoší, ale současně jsem se vznášel
i se svou myšlenkou vysoko nad světem...než minul čas, který
jsem si určil, abych zaplašil veškeré podezření, a zhruba ve
stanovenou minutu, jako by poslouchal můj příkaz, přichází on,
aby sám zinscenoval svůj osud.
1.herec (vstoupí do scény v dlouhém plášti, s deštníkem a v galoších)
Chtěl jsem říct Buď zdráv, Kerženceve, ale vidím, že bys mohl
zdraví rozdávat.
2.herečka (rychle vstává z lůžka a stydlivě si upravuje šaty)
Keržencev Nevím, že bych byl někdy nemocen. Ale když to věděli za mě jiní,
zařídil jsem se, jak se dalo.
1.herec Zařídil ses opravdu dobře, klobouk dolů. Představíš mě své
půvabné přítelkyni?
Keržencev Je to má hospodyně.
1 .herec Ještě lip. Jak se jmenuješ, maličká?
Keržencev (za ním zavře oči)
2.herečka Taťána Nikolajevna...
1 .herec Ne!
Pavel Kohout
Keržencev (otevře oči) Jakže se dnes jmenuješ?
2.herečka (poplašena) Marja Vasiljevna, vaše blahorodí...
Keržencev Běž. Uvař nám čaj. - Snad to bylo zbytečné, pane prokurátore, ale
chtěl jsem i jl vyřadit jako možného svědka.
2.herečka Jak poroučíte, vaše blahorodí...(odchází)
1.herec Nerozumím...
Keržencev Je vyšinutá. Stále si vymýšlí nová jména. Přijal jsem ji, abych měl
na očích, jak se chová skutečný blázen. Nic proti tomu, vyjdu s ní
lip, než s normálními lidmi.
1 .herec Nikdy jsem tomu neuvěřil, Antone.
Keržencev Neřekl jste snad vy, že vezmu kord a někoho probodnu?
1 .herec Byl to hloupý žert. Netušil jsem, že se tě dotkne.
Keržencev Přesto jste mě poslal k lékaři.
1 .herec Mýlíš se, Kerženceve. Nebyl jsem to já...
Keržencev Tedy Taťána Nikolajevna. Není to jedno?
1 .herec Měla strach o tvé zdraví. Je to snad špatné? Má tě přece ráda.
Keržencev Ano? To mne těší.
1 .herec A byla to ona, kdo mne posílá za tebou.
Keržencev Ona? A proč?
1 .Herec Královna čeká na svého syna.
Keržencev Svého syna?
1 .herec Hamleta.
Keržencev Copak jste ho neuvedl?
1.herec Čekáme přece na tebe. Upřímně říkám, bylo těžké odkládat
premiéru, ale chtěl jsem to, a také ona mne požádala.
Keržencev Ona požádala... ?
1 .herec Znáš snad ideálnější návrat do života i na scénu? Hamlet! Zdánlivý
šílenec, zdravější než všichni kolem! Cítili jsme to oba dva jako
svůj dluh. Neodmítej, Kerženceve, prosím té jako přítel, jako
tvůj...starší bratr!
64
Ubohý vrah
Keržencev Nemohu zatajit, že jste mi zasadili ránu. Nazvali jste šílenstvím
prostou vzpouru proti odporné konvenci. Když jsem uviděl ta
prasata, kterým jsem měl přednášet křehký sonet Petrarky,
zachtělo se mi najednou výt hnusem - a na rozdíl od jiných jsem
to uskutečnil. A za to jste mě div nezavřeli do blázince!
1.herec Antone...
Keržencev Nechrne toho. Nechtěl jsem vyčítat. I já tě mám rád jako bratra.
Víš, o čem jsem často přemýšlel, když jsem se díval z okna do
plískanic? Jestli už konečně nosíš galoše.
1 .herec Vidíš je!
Keržencev To je dobře. Bál jsem se, abys nenastydl.
1.herec (dojat) Kerženceve, mon frére, zapomeň už!
Keržencev Rád.
1.herec Bon! Vypíšu na zítřek generálku.
Keržencev Dáte otupit kord, Polonie?
1.herec Naopak, princi. Dám ho přibrousit. (obejme ho)
Keržencev (pres jeho rameno) Sbohem, Alexeji Konstantinoviči. Ví Bůh, že
ani teď k tobě necítím nic horšího, než lítost. Ano, lituji, že nejsi
alespoň trochu lepší herec. Přísahám, že bych tě pak přese
všecko nezabil. V životě je tolik temného, a je tak zapotřebí talentů,
které by osvětlovaly jeho cesty, že je nezbytné chránit každý z nich
jako skvost, který vyvažuje lidstvu existenci tisíce ničemů
a darebáků. Ale ty nejsi talent. Nejsi... Škoda!
1 .herec Dobře se vyspi na svou první zkoušku.
Keržencev Vy ještě lépe na svou poslední!
1.herec (se zasměje) Můj ctěný pane, co nejpokorněji se s vámi loučím!
Keržencev (se uklání rovněž) Není nic, drahý Polonie, s čím bych se loučil
ochotněji - až na život, až na život, až na život!
Znovu se dá vše do pohybu a je tu vřava před započetím
generální zkoušky. Hudebníci ladí, zřízenci zkoušejí
reflektory a staví sugestivní, i když jen velmi náznakovou
dekoraci, herci se převlékají, líčí, nasazují paruky.
Keržencev (nasaje plným douškem známý vzduch, rozpaží ruce a zvolá, jako
by byl naprosto šťasten) Konečně!!!
Pavel Kohout
Přiběhnou zřízenci a rychle mu oblékají kostým kralevice
Hamleta.
Profesor Jak jste spal, parie Kerženceve?
Keržencev Děkuji za optání, profesore, jako dítě a samozřejmě sám.
Nepotřeboval jsem už chiméru, když na mě ráno čekala
skutečnost.
1 .herečka (v kostýmu a paruce královny) Dobré jitro, Antone Ignatěviči. Jsem
ráda, že vás konečně zase vidím.
Keržencev (jí libá ruku) Chyběl jsem vám, Taťáno Nikolajevno?
1 .herečka Na scéně velmi.
Keržencev Mimo ni velmi málo?
1 .herečka Víte přece: přátelé mého muže jsou i mými přáteli.
Keržencev Právě proto jsem šťasten, že se smím počítat k přátelům jeho
přátel.
1 .herec (v kostýmu Polonia) Vítej, Kerženceve! (obejme je oba dva kolem
ramen) Konečně jsou tu zas všichni, které mám rád. Buďte mi
pozdraveni! Můžem začít?
Keržencev (si navlékne paruku) Já jsem připraven.
1.herec Výtečně. Tak do toho! Nashledanou v pátém aktu! (tleskne)
Hudebníci hrají předehru. Vyjde čtvrtá herečka,
představující zjevně v Saveljovově inscenaci Prolog, udeří
na gong.
4.herečka Akt prvý, scéna prvá; Elsinor, bašta před hradem.
Na jevištatko vyjdou z protilehlých stran Druhý a Čtvrtý
herec.
2.herec Kdo zde?
4.herec To řekni ty! Zastav a dej se poznat!
2.herec Ať žije král!
4.herec Bernardo?
2.herec Ty, Francisko?
Ubohý vrah
4.herec Vy na minutu přicházíte včas. Dík za střídání. Dneska mrazí tu aje
mi nějak teskno u srdce...
Keržencev Tak začíná konec příběhu, vážení, a jenom já jediný vím, že
Hamlet není tentokrát divadlo, ale pekelný stroj, který vybuchne
přesně ve čtvrtém obraze třetího dějství.
Hudebníci hrají mezihru, Druhého a Čtvrtého herce
vystřídali na pódiu První herečka a První a Třetí herec.
Gong.
4.herečka Akt druhý, scéna druhá. Síň na hradě.
3.herečka Tak zkusme to!
1.herečka Pozor, už přichází! Vypadá ztrápeně a něco čte.
1-herec Prosím vás, Výsosti, teď račte oba pryč, já si ho oťukám...!
První herečka s Třetím hercem opustí jeviště, na něž teď
vstupuje Hamlet-Keržencev s knihou v ruce.
1 .herec S dovolením, jak se daří, můj drahý princi?
Keržencev Dobře, Bohu díky, dobře.
1 .herec Co to čtete, princi?
Keržencev Slova, slova, slova.
1 .herec Znáte mě můj princi?
Keržencev Výtečně. Jste kuplíř.
1.herec To nejsem, princi.
Keržencev Ne? Škoda, že nemáte tak poctivé zaměstnání.
1 .herec Poctivé?
Keržencev (přeruší hru; ostatním) Proč nezůstal právníkem? Mohl hájit nebo
soudit, ale nikdy by se nestal obětí. A když se rozhodl být hercem,
proč přivedl na scénu i mě? A když mne přivedl, proč na ni dosud
stojí sám? Proč zrežíroval hru, která se mu stane osudnou? (vrací
se do hry, v níž První herec nejustai) Je to pravda, pane Polonie,
že jste se na universitě rovněž spustil s divadlem?
1.herec Tak jest, můj princi, a měl jsem třeskutý úspěch.
Keržencev Kohopak jste vytvářel?
Pavel Kohout
1 .herec Vytvořil jsem Julia Césara. Byl jsem zabit na Kapitolu. Jakýsi Brutus
mne zabil, (odchází)
Keržencev Hovořím stále jasně, přesné, odděluji myšlenky i rýmy, ale právě
v tuto chvíli jsem přestal být hercem. V druhém obraze třetího
dějství jsem si poprvé uvědomil, že už jen dvanáct stran papíru
mne dělí od okamžiku, kdy se stanu vrahem, (gong. Hraje) Ted' je
ta temná chvíle vprostřed noci, kdy zejou hřbitovy a samo peklo
mor dýchá do světa; teď vroucí krev bych pil a konal kruté dílo,
nad nímž den by se chvěl hrůzou. Ale dost! Teď k matce! Mé
srdce, neztrať svoji vznešenost! Ať nezkazí tě Neronova duše Ať
krutý jsem, ale ne zvrácený! (opouští scénu. Gong)
4.herečka Akt třetí, scéna třetí. Jinde na hradě.
Na scénu vejdou První a Třetí herec; tiše hrají.
Keržencev Už ne v abstraktní představě, profesore, ale celým tělem vnímám
proces života v Alexeji, tlukot jeho srdce, pulsování krve ve
spáncích, tichou vibraci mozku. Jakmile bude ten proces přerván,
srdce přestane pumpovat krev a mozek se zastaví...ale u jaké
myšlenky??
1.herec Jde, pane, do matčina pokoje a já tam budu také. Za čalounem.
Já věřím, že mu řádně domluví, však jak jste řek - a velmi správně
řek - matky jsou od přírody stranické a proto bude dobré, když si
to poslechne tajně ještě někdo jiný. Sbohem, můj králi. Než půjdete
spát, sdělím vám, co se dovím.
3.herec Díky, pane. (poklekne k modlitbě)
Keržencev Nikdy předtím nedosahovala jasnost mého poznání takové
hloubky a intenzity. Nikdy dřív jsem neměl tak plný pocit přesně
zacíleného a pružně pracujícího Já. Právě teď, prosím
nepovažujte to za rouhání, jsem pochopil, co je to být Bohem:
nevida jsem viděl, neslyše slyšel, a poznával jsem, aniž bych
myslel.
3.herec (vstane od modlitby) Slova jdou vzhůru, mysl k prachu tíhne. Hlas
bez myšlenky Boha nedostihne. (odchází)
4.herečka (udeří na gong) Akt třetí scéna čtvrtá. Komnata královnina.
Keržencev (povstane) Bůh s tebou, Alexeji
1.herec (povstane rovněž) Stop!
Keržencev (zděšeně) Co je?? Končí zkoušku?? Bože! Je to Tvůj pokyn? Ty
ho nechceš vydat?
66
Ubohý vrah
1.herec
Keržencev
1.herečka
1.herec
1.herečka
1.herec
Keržencev
1.herečka
Keržencev
1.herec
Keržencev
1.herec
Keržencev
1.herečka
1.herec
Keržencev
1.herečka
Keržencev
Odpusťte, přátelé. Já hned...(ode/de)
(užasle) Ne... Tys mu jen přidal pět minut. A on, místo aby se
modlil., odešel (směje se) na toaletu...
(dojde k němu a dívá se týmž směrem jako on) Jak se třpytí
sníh...(pohlédne na něho) Antone Ignatěviči... (jeho mlčení
a podivný úsměv ji poděsí) Antone!
(se vrací) Můžeme pokračovat.
Alexeji! On...
Co je s ním?
(se vzpamatuje) Čeká se na mne? Já přece nezačínám.
Ne, prosím vás, ne...
(s úsměvem) Taťána Nikolajevna si patrně myslí, že vás přece jen
hodlám zapíchnout.
Přátelé, nevykopávejte, co je pohřbeno. Není k tomu důvod a není
na to čas. Pokračujme! Královna a Polonius, připraví se Hamlet.
Gong. Hudba hraje dramatickou mezihru.
Ve vteřinách, které mne dělily od mého výstupu, jsem jako Bůh
pochopil i to poslední: jeho mozek se zastaví u myšlenky na ni. Až
jako Polonius vykřikne úzkostí o královnu, spatří svým vnitřním
zrakem i přes čaloun Taťánu Nikolajevnu. Věděl jsem teď, že
zemře, zalykaje se láskou, a všechno se ve mně zklidnilo jako
v posledním aktu tragédie. Byl jsem připraven.(odcftáz/ za scénu)
Hned přijde. Důrazně s ním promluvte a řekněte mu, že ty jeho
kousky jsou pro váš vkus už příliš nestydaté a že ho Vaše Milost
stěží chrání, stojíce mezi ním a neštěstím. Jen bez okolků. Já se
tady skryju.
(za scénou) Matko! Matko! Matko!
To udělám. O mne se nebojte. A rychle pryč. Slyším ho, jak se
blíží.
(se skryje za prostěradlo, které představuje čaloun)
(vchází) Co jste mi chtěla, matko?
Hamlete, velice hrubě urazil jsi otce!
I vy jste, matko, urazila otce!
Pavel Kohout
1 .herečka Mlč! Odpovídáš hlasem šíleného!
Keriencev A vy se ptáte hlasem hříšnice!
1 .herečka Hamlete, jak to mluvíš!
Keriencev Co má být?
1 .herečka Zapomněl jsi, kdo jsem?
Keržencev Při Bohu, ne. Jste Královna, choť bratra svého muže a moje matka,
že to musí být.
1 .herečka Dobře! Tak s tebou budou mluvit jiní!
Keržencev To nebudou! A seďte! Ani krok, dokud vám nenastavím zrcadlo,
v němž uvidíte svoje pravé nitro! (položí ruku tam, kde má být kord)
1 .herečka Co to chceš dělat? Chceš mě zavraždit? Na pomoc! Pomoc!
1.herec (za prostěradlem) Pomoc! Pomozte!
Keržencev (tasí imaginární kord) Myš? Mrtva! O co?? Mrtva! Mrtva!! Mrtva!!!
(rozeběhne se a vší silou vrazí neexistující kord až po jílec do
čalounu)
1.herec Bože, jsem zabit, (padne, ale Keržencev do něho bodá znovu
a znovu. Výkřiky hrůzy, přibíhají ostatní herci a teprve společnou
silou Kerženceva odzbrojí a přemohou)
Keržencev (zcela klidně) Děkuji, můžete mne pustit.
Přesto ho pustí teprve na Profesorův pokyn. Pn/ni herečka
odejde ke svému křeslu, usedne a zakryje si tvář.
Keržencev (sejme paruku, svléká kabátec) A to je vše. Cest tout. Pak už jsem
byl pouze dopraven do tohoto domu. A nyní jsem se rozhodl učinit
toto úplné doznání, (ukloní se a mlčky usedne)
Profesor (po chvíli) Vaší žádosti jsme vyhověli, pane Kerženceve a učinili
vše, co jste si přál, abychom vám umožnili vysvětlit okolnosti
vašeho jednání. Přesto zde zůstává cosi nepochopitelného. Proč
jste tak dlouho a pečlivé připravoval svůj plán, který vám měl
zaručit beztrestnost, když jste nám ho dnes vyjevil? Musíte přece
vědět, co vás čeká?
Keržencev Ano, ano...chápu vaše překvapení, ale stalo se... stalo se mi něco,
s čím jsem nepočítal...
Profesor Co to bylo?
70
Ubohý vrah
Keržencev (spíš k sobě než k nim) Představte si, že jste žili v domě o mnoha
místnostech. Obývali jste sice jen jedinou, ale domnívali se
právem, že vaše vůle platí v celém domě. A najednou zjistíte, že
v těch ostatních pokojích kdosi žije. Jakési záhadné bytosti, snad
lidé, snad cosi jiného, a dům patří vlastně jim. Chcete protestovat,
chcete se vzbouřit, chcete alespoň požádat, prosit. Ale dveře jsou
zamčeny a za nimi ani hlásku. A přece víte, že právě tam, za těmi
němými dveřmi, se rozhoduje o vašem osudu.
Profesor Prosím vás, objasněte nám to blíže, pane Kerženceve.
Keržencev Považoval jsem svůj mozek za nedobytný hrad. Ale co když
v nedobytnosti jeho stěn je naopak moje zhouba? Když vím, že
nikdo a nic není silnější než mé Já, co bude, když se právě mé Já
stane mým nepřítelem? Kdo mi pomůže? Kdo mě zachrání?
Profesor Víte snad, proč by se mělo stát vaším nepřítelem?
Keržencev (je náhle velmi rozrušen) Ne... nenuťte mě odpovídat. Nestačí
vám, že jsem se přiznal? Pane prokurátore! Cítíte-li trochu lidsky,
vydejte mě soudu! A dokažte mu na základě mého přiznání, že
jsem zdravý člověk. Zločinec, ale zdravý! Poskytl jsem vám
všechny důkazy. Copak žárlivost a touha pomstít se nejsou
dostatečným motivem tolika zločinů? Neprokázal jsem snad, že
jsem Taťánu vášnivě miloval? Nelze tedy pochopit, jak mne urazila
svým smíchem, a že taková urážka mohla mít při mé povaze
nedozírné důsledky? Připusťte přece, že jsem se jako umělec mohl
příliš ponořit do své představy a ztratit nad sebou kontrolu. Je
nelogické, že mezi tolika herci, kteří denně ztělesňují Othella, se
najde jeden, který prožije svou roli do konce a zabije? Prosím vás
- pusťte mne do věznice! Nechci se kát, že jsem zabil Saveljova,
nehledám vykoupení z hříchu. Táhne mě mlhavá představa, že
mezi lidmi, kteří porušili zákony, najdu nové, neznámé prameny
života, a stanu se opět sám sobě přítelem! Prohlašte, že jsem
zdráv!
Profesor Je tu však okolnost, pane Kerženceve, kterou byste měl znát.
Pokud jsem si mohl ověřit, rekonstruoval jste ve své psychohře
celý příběh téměř věrně. V jediné scéně jste se však podstatně
odchýlil od skutečnosti.
Keržencev To popírám! Pane prokurátore, přísahám, že jsem napsal čistou
pravdu.
Profesor Je mi líto, ale musím na tom trvat. Jde totiž, bohužel, o scénu
nejdůsažnější.
Keržencev O jakou? A Máte důkazy? Máte svědky?
1
Pav Kohout
Profesor Máme, pane Kerženceve, a proto vás chci požádat, abyste byl
chvíli jen divákem. Sehrají vám tu scénu znovu v jiné verzi, a vy
máte možnost potvrdit ji, anebo popřít.
Keržencev Ne, nel
Profesor Neodříkejte se, pane Kerženceve. Možná, že je to právě scéna
kterou sám toužíte spatřit.
Keržencev Ne...
Profesor Přijměte místo, pane Kerženceve.
Zřízenci ho posadí na židli a položí ruce na Jeho ramena.
Profesor Jisté pochopíte nutné změny v obsazení. Prosím vás, dámo
a pánové...!
Orchestr opět hraje dramatickou mezihru.
4.herec (zastupuje teď Prvního herce a proto má kostým i paruku Polonia)
Hned přijde. Důrazné s ním promluvte a řekněte mu, že ty jeho
kousky jsou pro váš vkus už příliš nestydaté a že ho Vaše Milost
stěží chrání, stojíce mezi ním a neštěstím. Jen bez okolků. Já se
tady skryju.
1.herec (za scénou) Matko! Matko! Matko!
1.herečka To udělám. O mne se nebojte. A rychle pryč. Slyším ho, jak se
blíží.
Čtvrtý herec se skryje za prostěradlo. Vstoupí První herec
v paruce a kostýmu Kerženceva-Hamleta.
1 .herec Co jste mi chtěla, matko?
1 .herečka Hamlete, velice hrubě urazil jsi otce!
1.herec I vy jste, matko, urazila otce!
1.herečka Mlč! Odpovídáš hlasem šíleného!
1 .herec A vy se ptáte hlasem hříšnice
1 .herečka Hamlete, jak to mluvíš?
1.herec Co má být?
1 .herečka Zapomněl jsi, kdo jsem?
72
Ubohý vrah
1 .herec Při Bohu, ne. Jste královna, choť bratra svého muže, a moje matka,
že to musí být.
1 .herečka Dobře. Tak s tebou budou mluvit jiní!
1 .herec (mrká a začíná mu cukat v koutcích úst) To nebudou! A seďte! Ani
krok, dokud vám nenastavím zrcadlo, v němž uvidíte svoje pravé
nitro!
1 .herečka Co to chceš dělat? Chceš mě zavraždit? Na pomoc! Pomoc!
4.herec (za prostěradlem) Pomoc! Pomozte!
1 .herec (tasí imaginární kord) Myš? Mrtva! O co? Mrtva... mrtva!... mrtva...
(chce udělat krok k čalounu, ale tu, jako by ho tiskla k zemi strašná
síla, se pozvolna sveze na všechny čtyři a začne výt)
Keržencev (vyletí ze své židle) To je lež! (zřízenci ho stěží zadržují) Já jsem
ho zabil! Zavolejte ji! Zavolejte mou Táňu! Ona stála u toho!
1.herec (se přestane ovládat, snímá paruku a spěchá k němu)
Kerženceve, probuď se! Vždyť ona je tu! Ona i já! Stojím před
tebou! Bratře, copak mě nepoznáváš?? Já nejsem prokurátor!!
Jsem skutečný SaveljovH Živý a nezraněný! Probuď se! Musíš se
probudit! To všechno byl jenom zlý sen tvé vznícené fantazie!
Keržencev fse dívá mimo) Tak se to stalo... tak se to přece stalo... on mne
zradil...
1 .herec Kdo? Kdo?? Jsme všichni s tebou!
Keržencev (teď hledí přímo na něho; ochable) Můj mozek, pane prokurátore,
můj rapír. Nestal se horším, ale jeho rukojeť drží v ruce někdo jiný.
A on mně svému pánu, svému tvůrci, klade s tupou lhostejností tu
strašnou otázku: vydával jsi se za šílence, abys mohl vraždit,
anebo jsi zavraždil, protože jsi šílenec...? A sám na ni odpovídá:
ty sis myslel, že se přetvařuješ, a zatím jsi skutečně blázen. Jsi
maličký, zlý, hloupý herec Keržencev. Jakýsi herec Keržencev,
blázen herec Keržencev... (rozesměje se)
Profesor dá zřízencům pokyn, aby zastřeli jevišfátko
i s Keržencevem oponou.
Profesor Obávám se, pane Saveljove, že náš pokus vyzněl
naplano...Jestliže tu byla skromná naděje, že rekonstrukce vnese
do jeho rozvrácené mysli řád, že v ní nalezne záchytný bod, po
kterém by vyšel z bludného kruhu ducha, pak je s největší
pravděpodobností ta tam. Je pevně uzamčen ve svém hradu,
a nestane-li se zázrak, není mu pomoci. Přesto vám chci
poděkovat za vaši nevšední laskavost.
3
Pavel Kohout
2.herec Omluvíte nás, Alexeji Konstantinoviči? Máme představení...
Saveliov Prosím? Ano, samozřejmě...
3.herečfca Je to hrůza. Taťáno Nikolajevno. iaK vás lituji!
Ostatní Sbohem...
Vracejí texty, noty i zbytky rekvizit a kostýmů a o překot
odcházejí, provázeni dvěma zřízencí.
Saveljov Co s ním bude?
Profesor Zůstane zde.
Saveljov Jak dlouho?
Profesor (pokrčí rameny) Smím vám nabídnout rámě, Taťáno Nikolajevno?
Taťána Počkejte. Okamžik, Říkal jste - nestane-li se zázrak. Co počítáte
mezi zázraky?
Profesor Těžko říci, madame. Někdy zaberou léky, jindy různé druhy šoků
a v řídkých případech pomůže i čas. Osobné bych nejvíc věřil
v lidský kontakt, protože příčinou poruchy bylo zcela zřejmě lidské
osamění.
Taťána Nikolajevna přistoupí náhle k pódiu a prudce
roztáhne závěs, Keržencev tu nehnutě sedí mezi druhými
dvěma zřízenci; v jeho tváři utkvěl úsměv.
Taťána Antone Ignatéviči, slyšíte mé? Já jsem vám nevěřila. Neměla jsem
tušení, že... mě opravdu milujete! Slyšíte?
Profesor Nemyslím, že vás slyší.
Saveljov Jestli vás opravdu miloval, pak mě opravdu chtěl zabít...
Taťána Nevím...to se nestalo. Ale já jsem ho urazila. Nebyla to ta urážka,
o kterou vykolejil jeho rozum? (opět Keržencevovi) Antone
Ignatéviči! Požádám profesora, aby mi dovolil starat se o vás!
Saveljov Táňo...!
Taťána Třeba vás časem pustí do domácí péče!
Saveljov Vy ho přece nemilujete!
Profesor Omluvíte mě? (odejde)
Taťána Nevím. Teď nevím, co by se stalo, kdybych mu byla uvěřila.
74
Ubohý vrah
Saveljov Ne! To nedovolím! Jste přece...jste má...
Taťána (dojde k němu a řekne tiše) Já jsem se rozhodla, Alexeji. Rozumíš
mi?
Saveljov (mlčí)
Taťána (políbí ho) Děkuji ti. Děkuji, žes mě nezklamal, (jde ke dveřím
a otevře je) Profesore...(odejde)
Saveljov Kerženceve... tak jsi mě přece jen zabil...!
Konec
5