ČESKOSLOVENSKY SPISOVATEL PRAHA Hry Osvobozeného divadla 1........Vest Pocket Revue 2..........Robin Zbojník 3..............Caesar 4.........Svět za mřížemi 5.............Rub a líc JIŘÍ VOSKOVEC - JAN WERICH: HRY ČESKOSLOVENSKÝ SPISOVATEL PRAHA JIŘÍ VOSKOVEC JAN WERICH: HRY VEST POCKET REVUE ROBIN ZBOJNÍK CAESAR SVĚT ZA MŘÍŽEMI RUB A LÍC George Voskovec, Jan Werich, 1982 reface © Josef Rybák, 1982 DOBA A OSVOBOZENÉ DIVADLO V&W - - 11 VEST POCKET REVUE --------- 17 ROBIN ZBOJNÍK.........- - 139 CAESAR - -......- -..... 249 SVĚT ZA MŘÍŽEMI.......... 361 RUB A LÍC -----......- - 485 EDIČNÍ POZNÁMKA ---------- 617 OBSAH DOBA A OSVOBOZENÉ DIVADLO V&W Jan Werich a Jiří Voskovec napsali v slavné éře Osvobozeného divadla, mezi rokem 1927 a 1938, asi na třicet her a spoustu písňových textů na hudbu Jaroslava Ježka. Přesný počet není ani moc důležitý. Důležitější je, že některé ty písničky se pořád hrají a zpívají a že mnohé ty hry mají dosud co říct. Osvobozené divadlo patřilo nejprve divadelní sekci Devětsilti a jako režisér v něm působil Jindřich Honzl. Inscenovaly se tam moderní básně, zejména Nezvalovy, a díla takových autorů, jako byl Charles Baudelaire, Apollinaire nebo italský futurista Marinet-ti aj. Dalo by se říci, že tato scéna měla podobný smysl, jako má dnes asi Viola nebo Lyra pragensis, ale bylo tam víc pohybu, víc mladého elánu, víc smělosti a režijní nápaditosti. Zejména Nezvalovy texty, Abeceda nebo Depeše na kolečkách, byly pro toto divadlo jako stvořené. A Jindřich Honzl byl vynikající režisér a vynikající znalec ruského revolučního divadla spjatého se jmény Vsevoloda Mejerchol-da a Alexandra Tairova. Především Mejerchold vymetl z jeviště staré kulisy i starého ducha a vytvořil pomocí praktikáblů, latí a dřevěných konstrukcí dynamický prostor pro nový divadelní projev. Někdy hrávalo Osvobozené divadlo v sále Umělecké besedy na Malé Straně. Tam také jako herec vystupoval Vítězslav Nezval. Mladé umění nechtělo být tehdy jiné než avantgardní, jako chtěla být avantgardní mladá umělecká generace, ať šlo o básníky, malíře, herce, architekty neboi režiséry. Takovou avantgardnost měl v krvi vedle Jindřicha Honzla takéE. F. Burian a Jiří Frejka. Poválečná umělecká generace vstupovala na veřejnost s novým životním pocitem. S nadšením sledovala, co se děje ve světě, zejména v sovětském Rusku po Říjnové revoluci. Milovala film jako zcela nové umění a jejím uměleckým sklonům odpovídala také džezová hudba. Rozpadlo se Rakousko-Uhersko, zrodila se československá republika a zdálo se, že nová doba odzvoní starým časům. Nepodařilo se to a společenský systém s vnější nálepkou demokratičnosti trčel záhy oběma nohama opět ve starých vykořisťovatelských časech. Moderní 11 umění se svými tvůrci se octlo následkem toho na levici. A protože sympatizovalo se vším, co se dělo v revolučním Rusku, sympatizovalo i s Komunistickou stranou československa. Jindřich Honzl byl svým povoláním učitel a svou uměleckou činností jako řada dalších umělců a spisovatelů byl tehdejším úřadům nepohodlný. Školské úřady první republiky ho pronásledovaly a nakonec ho vyhnaly z Prahy a poslaly učit na Sedlčansko, aby mu znemožnily umělecké působení. Komunisté byli považováni za vyvrhele společnosti a rovněž tak i ti. kdo s nimi sympatizovali. Jsme v roce 1927 a bylo třeba ještě dvou let, aby v čele komunistického hnutí stanul Klement Gottwald. Pod jeho vedením se komunisté ukázali být ještě horšími, než jak o nich soudila buržoázni společnost. Mínili to s přeměnou společnosti v duchu Karla Marxe a V. I. Lenina zcela vážně. Julius Fučík byl v roce 1927 redaktorem Kmene, časopisu sdružených nakladatelů. A takého vyhodili pro jeho názory. Vítězslav Nezval byl považován za největšího básníka mladé generace. Měl za sebou už Pantomimu, Podivuhodného kouzelníka a Akrobata, ale do napsáníEdisona mu chyběl téměř rok. Básníci František Halas a Vilém Závada ještě ani nevydali své první knížky. V literatuře vládl Karlem Teigem nastolený poetismus: cirkusy, music-hally, kolotoče, panoptika, film a všecky krásy světa. Umění smyslů, ohňostrojů a zábavy. Několik let se čekalo, až z tohoto tei-govského opojení se vystřízliví. Mimořádnou událostí sedmadvacátého roku byla návštěva sovětského básníka Vladimíra Majakovského v Praze. Hromotlucký bubeník revoluce s mohutnými hlasivkami stanul také na jevišti Osvobozeného divadla v malostranské Umělecké besedě, kde recitoval svůj Levý pochod. Několik dní předtím, 19. dubna 1927 se na této scéně dávala hra Vest Pocket Revue. Napsali ji dva kamarádi, bývalí studenti gymnázia v Křemencové ulici, kteří si usmyslili potěšit své přátele štu- 12 dáckým představením, které by bylo cosi jako ničím nespoutaná legrace, psina neboli hlína, s hudbou a se zpěvy. Pořadatelem byl pražský spolek bývalých žáků francouzského gymnázia v Dijonu. Oba autoři této revue si v ní takés chutí zahráli. Ačkoli neměli valné ponětí o divadle a o tom, jak psát divadelní hry, ačkoli nebyli žádnými herci a byli jen nadšenými ctiteli filmu, zejména slavných filmových komiků, jako byl Chaplin, Harold Lloyd nebo Buster Keaton zvaný Frigo, stalo se představení senzací Prahy, opakovalo se, opakovalo se jednou, desetkrát, stokrát a bůhví ještě kolikrát; ze studentských ochotníků se stali autoři dalších her a sloupy Osvobozeného divadla, které převzali. Zrodili se dva výteční komikové, dva klauni, dvojice navzájem se doplňujících herců, kteří měli jedinečný vtip a humor a kteří si vytvořili postavy nešiků, pitomců, dobrodruhů a tuláků, putujících od jedné hry do druhé, od slavné Vestpoketky až po poslední hru Pěst na oko, když bylo divadlo v listopadu 1938 úředně zavřeno. Od uvedení Vest Pocket Revue na scénu Osvobozeného divadla uplynulo více než padesát let. Těch deset let, v nichž bylo těžiště tvůrčí práce Jana Wericha, Jiřího Voskovce i jejich spolupracovníků, režiséra Honzla, skladatele Ježka, choreografa Joe Jenčíka a herců, tvoří vedle divadla E. F. Buriana jednu z nejpozoruhodněj-ších kapitol českého moderního divadelnictví. Po Vest Pocket Revui následovaly nové hry v prudkém tempu a nejeden profesionální dramatický spisovatel mohl autorům závidět jejich elán, nápaditost a nevyčerpatelnou míru humoru a vtipu. Nebylý všecky hry stejně dobré. Některé vycházely z Vest Pocket Revue, jako např. hned druhá Smoking revue, některé se přibližovaly normální komedii, opouštěly styl revue, jiné se k němu opět vracely jako k základu a rozvíjely jej se stále větší a větší uměleckou dovedností. Byly to hry různé svým účinem i tvarem, a přece si byly podobné navzájem svým švihem, dynamikou i duchem blízkým ztřeštěné filmové grotesce. Připomínaly rodinu, kde se rodí tempem stále noví kluci uličníci a roštáci, kterým není nic svaté, kteří se vysmívají rodičům a dělají jim starosti. Jeden má oči modré a druhý 13 hnědé, čtvrtý je krátkozraký a pátý dalekozraký a další šilhavý, ale všichni se podobají rodičům. Učitelé na ně žalují a rodiče z toho bolí hlava. Z té třicítky her je některá dobrá a druhá méně, třetí je zajímavá a čtvrtá málo podařená, pátá zase dobrá, v šesté je málo improvizovaných výstupů V 8c W, na které si publikum už zvyklo, sedmá je výborná a osmá ještě výbornější, devátá vynikající a desátá zase o krok dál a další čím dál lepší, znamenitější a nápaditější, psané už zkušenými autory, kteří se něco naučili a kteří ovládají svrchovaně svůj nenapodobitelný divadelní styl i herecký projev. Zprvu, jak někde poznamenává Jan Werich, se divadlo bránilo nějaké mimouměleckéangažovanosti a hledělo si zachovat svůj způsob jevištní zábavy na vysoké úrovni, která by nepřekračovala rámec komické scény a zůstala věrna stylové parodii a dadaistickému humoru filmových grotesek, k nimž měli autoři blíž než k způsobu čistě divadelnímu. Byla to věrnost duchu generace, jejím básnickým kvalitám, břitkému vtipu a moderní lyričnosti, hodnotám, které vnesli do poválečného umění právě nejlepší příslušníci této generace. Ale jak se rapidně měnily časy, jak nad Evropou a světem houstly mraky, jak se doma i ve světě dělo víc a víc věcí, které znepokojovaly, jak se víc a víc vyhrocovaly fronty pokroku a reakce, jak se násobily hrozby fašismu a obzory temněly plížícími se stíny připravované války, ubývalo v Osvobozeném divadle té nezaujatosti, kdy si perzif-láž a vtip nechtěly pálit prsty, a do jednotlivých her vnikalo víc a víc skutečnosti kolem, víc a víc se v jednotlivých hrách projevoval tlak znepokojivých událostí a hrozeb. Divadlo se krok za krokem stávalo tribunou pokrokových vrstev. Satira se stále silněji vyostrovala, alegorie se ztotožňovala se současností, příklady z dávných dob se stávaly obrazem přítomnosti. Humor, vtip, glosy před scénou, parodič-nost situací, to vše nabývalo čím dál víc na větším souznění s publikem. Divadlo mobilizovalo diváky na obranu skutečné demokracie, bilo na poplach proti nebezpečí fašismu, proti válce, sjednocovalo síly na obranu míru a života proti silám smrti, na obranu lidských svobod a lidského štěstí proti osnovatelům zkázy. 14 Tak stálo najednou Osvobozené divadlo s oběma tvůrci a s celým svým kolektivem oběma nohama v předních zákopech fronty pokroku, a čím ostřeji bylo napadáno reakcí, tím víc se stávalo tribunou pokrokových lidových mas. Tak se zrodily slavné hry, jako Caesar, Kat a blázen, Osel a stín, Balada z hadrů, Těžká Barbora, Rub a líc, Pěst na oko, a tak i písně, které podnes známe, dostávaly svůj aktivizující bojovný ráz. Divadlo se nakonec stalo nepohodlným těm, kdo hazardovali s osudem republiky, a po Mnichově bylo zavřeno. Oba vydané svazky, shrnující nejlepší hry od Vest Pocket Revue až po Pěst na oko, dosti zřetelně ukazují, čím toto divadlo bylo. Začalo jako amatérská studentská scéna a stalo se bojující tribunou v Goethově duchu, jako umění časové, odpovídající potřebám doby. Tribunou, na kterou nelze zapomenout ani po padesáti letech. Josef Rybák ST POCKET REVUE Tu- i cizozemské radovánky o devatenácti obrazech 1927 Jindřichu honzlovi VEST POCKET REVUE NA JEVIŠTI Vest pocket revue není nic jiného než kapesní revue. Byla napsána pro malé kapesní jeviště a pro zcela skromné, kapesní, technické i ansámblové prostředky. Jde-li o její provozování, je dobře si uvědomit tento její ráz a zachovat jej i v režii. Předpokládejme nepatrné prostředky malého jeviště: tajemství efektu spočívá v tom, že se využije právě nepatrnosti těchto prostředků a nečiní se předem odsouzené pokusy tu nepatrnost zastřít falešnými snahami o velkorysost. Kdyby se i podařilo zfalšovat velkorysý luxus revuálních představení, je tu hrozné nebezpečí náhlé blamáže při sebenepatrnějším nedopatření. Zdůrazní-li se naopak improvizovanost a prostota technických prostředků, zbude mnohem více síly a času na péči, kterou možno věnovat souhře a tempu hry. Jakmile otevřeně přiznáte, že hrajete za minimálnící. možností, jste v bezpečí: spadne-li vám mezi představením kulisa nebo zhasne-li světlo, nedojde k blamáži, nýbrž pravděpodobně k potlesku. Jedním slovem, Vest Pocket Revue nevyžaduje ani zbla obvyklého revuálního přepychu. Vyžaduje intimní sál, dokonalou souhru jak herců, tak orchestru, a obou navzájem, a hlavně tempo. Tempo zachrání nedostatky výpravy zaručeně. Pauzy a dramatická ticha při prázdné scéně jsou nepřípustný. Přestávky, aby se neprotáhly, byly raději vůbec mezi jednotlivými obrazy odstraněny a nahrazeny předscénami, které dodávají celku pestrosti a spádu, omezují počet obrazů, jež nutno dekorativně upravit, a hlavně umožňují hladké proměny jeviště. Tyto předscény se odehrávají vesměs před oponou a při dosavadních 150 představeních v Osvobozeném divadle v Praze k nim úplně vystačila rampa 1 m hluboká. Jejich text je upraven délkově tak, že trvání hry na předscéně pohodlně stačí k přestavbě 21 dekorací za oponou pro příští obraz. Je ovšem nutno dekorační zařízení jak náleží zjednodušit. Doporučuje se pracovat pouze s přístavky. Pozadí a strany jeviště stačí vykrýt jednobarevným závěsem, čímž se získá univerzální neutrální prostor velmi snadno tvárný. Při provozování této revue v Osvobozeném divadle se výtečně osvědčil systém plent. Užíváme tří dvojdílných dřevěných rámů, jejichž poloviny jsou spojeny pantíky, takže je možno postavit je v jakémkoliv úhlu. Kombinace, jichž možno dosáhnout rozestavením, případně spojením těchto rámů (z nichž jeden je větší), skýtají velmi bohatou řadu možností, jak umístit na scéně dekorační plochy. Na tyto rámy se totiž zavěšují snadno vyměnitelné papírové obdélníky rozměrů rámu, na nichž jsou namalovány nezbytné dekorační prvky pro každý obraz. Během předscén stačí tedy změnit rozestavení rámů a přehodit papírové výplně. Paluba parníku ovšem vyžaduje kulisy solidnější, jež však možno obstarat asi čtyřmi přístavky s vhodným použitím charakteristických lodních motivů. Jeviště, jež dovoluje zavěšení některých kulis v provazišti, má ovšem velikou výhodu. Tak možno zavěsit řadu nápisů, jež text vyžaduje, a spustit je v poslední chvíli, jakož i mraky pro scénu balónovou a případně všechny součásti dekorace parníkové. Takto řešená výprava zaručuje přesné zapadnutí předscén do jevištních obrazů a dodá představení pádného tempa. Další nutností je řízný džezový orchestr. Dodává nálady publiku i hercům. Nejdůležitější snad však bude, aby si režisér byl vědom, že scénuje věc, která od prvního do posledního slova má být komická, a aby si dobře uvědomil ráz této komiky. Učiní-li tak, pozná, že nesmí na jevišti připustit ani jedno gesto, ani jeden přízvuk, ani jednu masku vybledlé, kormoutivé a trapné konvenční roz-vleklé komiky, která dosud bují na mnohých našich scénách. Pozná, že tato hra vyžaduje především bezprostřední smysl interpre- 22 tů pro přímý, prudký a groteskní humor, pro humor, který je sice často parodií, ale jenž musí umět stát na jevišti také sám a sám, ve své soběstačné absurdnosti. Blažej Jossek, groteskní stařík s plnovousem a sportovně oděný jako hošík. Vyskytuje se skoro výhradně s velikým aparátem s nápisem Vest Pocket Kodak. Chová se povýtce vyděšeně a je vždy nepřípadný. Mohlo by mu být sedmnáct právě jako sedmdesát let. Publiiis Ruka a Sempronius Houska jsou klauni celé revue. Podle toho nutno řešiti jejich zjev: nemají určitého zaměstnání, což jim dovoluje vystupovati v uniformách, v sportovním úboru, ve smokingu, aniž tím chtějí něco zdůraznit. Přestože oba jsou přesvědčeni o své genialitě, jejich blbost je bezmezná. Je tak veliká, že místy hraničí s vtipností. Jsou takřka dvojčaty, s tím rozdílem, že Sempronius je těžkopádný a dobromyslný, kdežto Publius je pohyblivý a aspiruje na šviháctví a duchaplnost, přirozeně že bez úspěchu. Kvido Maria de la Camera van Obscura, nesmírně nadutý spisovatel, dokonalý hlupák a chorobný kliďas. Josefka, exaltovaná romantická dívka. Místní kráska. Hraje ji jediná interpretka. V Paříži je to mondénni dáma, v balóně je to paradoxní anděl s křídly na pracovním overalu a s předměstským žargonem. Šelma, místní kráska pro Sever, je plavá, unylá, veskrze nordická a sentimentální bytost. Lepra pravý opak, démonická orientální intrikánka. Olga, místní kráska střední Evropy, je konstruktivní žena, kamarád mužů, jejíž pozérství spočívá v tom, že je ostentativně všeho pozérství prosta. Kapitán Hýčena má pruhované tričko, nesahající ani po břicho. Jeho autorita je nepatrná. Určen od kolébky k tomu, aby se stal rozmazleným cukrářem, minul se povoláním a vstoupil do služeb Transatlantické společnosti. Dříve či později jeho koráb ztroskotá. 23 BYTOSTI Blažej Jossek, fotograf........ V. Müller Šavel, jeho sluha......... B. Rádl Publius Ruka - - - ^ j vé " " ^' Voskovec Sempronius Houska - - - - - J. Werich Kvido Maria de la Camera van Obscura, spisovatel....... J. Trojan Josefka, jeho daktylo........ S. Svozilová Sekretář............ J. Rousek Margot - ...... Anděl - ...... Šelma - místní krásky...... V. Petrovičová Lepra - - ..... Olga - - ...... Gaston, Pařížan.......... J. Kopecký Detektiv........ V. Hýka Kapitán Hýčena.......... V. Hýka Frank, americký Čech........ E. Trojan Olaf, nordický stařeček....... V. Hýka Černý číšník, topič, strážník, kancelisti, pastor, lámové. Poprvé provedeno ve dvoraně Umelecké besedy v Praze pod hlavičkou Osvobozené divadlo, sekce S. M. K. Devětsil, dne 19. dubna 1927 v uvedeném obsazení. Režie V+ W, výprava V+ W, J. Javorský. Hudbu upravil J. Kyselka, J. Pavlánský, hrál orchestr Foolish Fellows. Tance nastudoval S. Machov. 24 PRVNÍ JEDNÁNÍ OBRAZ PRVNÍ Muž, jenž sbírá fotografie rozzuřených Galerie Blažeje Josska. Po stěnách jsou rozvěšeny fotografie rozzuřených lidí. Vlevo psací stůl, vpravo stolek s telefonem. Scéna první Jossek, Šavel (Jossek, obrácen zády, přibíjí na stěnu velkou fotografii. Šavel sedí u stolu a zapisuje do katalogu) Jossek Piš, číslo 539 AI 1927 sub lit. B. římská osm! Šavel (píše) 542 AI 1929 sub lit. „Ř" oxfordskou osmou. Jossek. Jaká oxfordská osma? Šavel No přece ne cambridgeská, pán přece ví, že jako veslař jsem na straně Oxfordu. Jossek Teď ale registruješ moji sbírku. Veslovat můžeš v neděli. Šavel A já nehrajú. Stanu se raději na stará kolena kormidelníkem, a posléze patnáctiletým kapitánem. Naschvál. Jossek Šavle, ty jsi dnes zas nabroušen, ehe, ehe, a zatím ode mne neodejdeš ani za patnáct let, viď, ty stará krůto? 27 Šavel Prosím, aby mi pán neříkal krůto. Jossek Tak piš: 539 AI 1927 sub lit. B VIII. Vlasta Burian, zuřivost kulminuje, když Sparta dostala gól. Zachyceno v plenéru, expozice 1/25, Kodak Vest Pocket, Alfa Roll-Film. Zvětšila firma Balcar. Táák, můj nejnovější snímek, a vzácný, velmi vzácný. Do závorky napiš VZ, to jest vzácný. Šavel A kdy už to bude mít pán všechno pohromadě? Jossek Až to bude, tak to bude. To hlavní schází. Šavel Pán ale zapomíná, že výstava má být otevřena za čtrnáct dní. A pán vece: To hlavní schází! Jak si to pán představuje? Jossek (běží ke kalendáři, stále obrácen zády) Prožlukle, Šavle, prožlukle, Šavle, děsíš pána. Možno-li, že tak vbrzku? (Listuje ve velikém kalendáři, náhle se obrátí) Ha, zub času jest vykotlaný, mluvils pravdu, Šavle, nyní poraď. Šavel To je těžká věc. Babo, raď! Jossek Šavle, běž pro tu babu. Šavel Není baby. To byl jinotaj! Jossek Jak ho rozčilíme? Vždyť já ho za tak krátkou dobu nerozčilím! Šavel Koho? Ten jinotaj? Jossek (ukazuje na jediné prázdné místo na zdi) No, tady! No, jeho! Šavel Aha, no jó, to nepůjde. Kdepak! Čtrnáct dní, co to pána napadá. To jest málo. To jest maličko. Malounko!! 28 jossek No tak co budeme dělat? Bez té fotografie nemohu výstavu otevřít. Šavel Tak by ji snad pán mohl zavřít. Jossek Nejapný Šavle! My ho rozzuřit musíme. Ale kdo, rci, kdo nám pomůže? Šavel Kdo nám pomůže? (Pauza, přemýšlení, hlazení vousů) Šavel (má nápad) Pán má švagry? Jossek Dva. Šavel Pán má dva švagry? Jossek Ano. Šavel A pán má dva blbé švagry. To se musí nechat. Jossek (sebevědomé) Ano. Šavel Pardon! (Telefonuje) Haló, kdo se to tam vyskytuje? Aha, poklona, pane Sempronie, zde Šavel, u pana Josska, račte nás laskavě vzápětí navštívit. Prosím. Na shledanou. (Zavesí) Tak! (Volá jiné číslo) Allo, qui est ä ľappareil? Aha, poklona, pane Publie, zde páně Josskův Šavel, ano, ano — to vám právě chci říci — abyste přišel. Ihned. Přijde taky váš pan kolega Sempro-nius. Tak, tak, na viděnou! Jossek Tak co je tohle? Co to zas organizuješ? 29 Šavel Výstavu, prosím. Pán nechá vše na poslední chvíli, pán si neví rady, pán taky musí dovolit, abych byl energický. Jossek Dobře, Šavle, ale co mi sem taháš moje švagry? Vždyť víš, že mne pokaždé dožerou. Šavel Ano, právě, výborně! Dožerou pana Josska, dožerou pana Šav-la... JoSSEK Jakého pana... ? Šavel Pardon, dožerou Šavla a dožerou taky pana ... ? Pana ... ? Jossek Výborně, pana Kvidona Mariu de la Camera van O ... Jossek a Šavel Van Obscura ... Jossek Spisovatele a známého kliďasa, jehož fotografie ve stavu rozzuřeném nám dosavade pohříchu schází. Šavle, mám z tebe radost. (Šavel se stydí)' Scéna druhá Předešlí, Sempronius Houska a Publius Ruka (Ruka a Houska vstoupí, každý z jedné strany) Ruka Pane kolego, výborně, že vás vidím. 30 Houska Taktéž výborně. Nápodobně, že vás vidím. Ruka a Houska (podávají si ruce) Kupodivu, kupodivu. Šavel (posměšně haleká) Jossek Pryč, drzý pokojský! Šavel (odejde) Jossek Nyní vysvětlím příbuzným, proč jsem je obtěžoval. Ruka a Houska Tak, tak. Nuže, zdehle, tuhle ... jossek Příbuzní! (Ruka a Houska tleskujíj Jossek Jak víte, zabývám se po leta sbíráním fotografií rozzuřených jedinců. Záliba namáhavá, zato však originální. Sjezdil jsem řadu zemí, abych získal vlastní snímky slavných ^ ^ností v okamžiku zdánlivě tak nedůstojném jejich jména, v okamžiku hněvu, vzteku, rozhořčení, nejraději ovšem v zuřivosti. Číhal jsem na ně jak na plachou zvěř, vydával jsem se tisíckrát nebezpečí tváří v tvář opravdovým zuřivcům, zaplétal jsem se do ožehavých situací, pronikaje do salónů světoznámých kurtizán, obětoval jsem tisíce, abych zachytil kýžený moment na desce aparátu. Podplácel jsem sluhy, tajemníky, pobočníky, zpovědníky, manžely, milenky, levobočky, pohrobky, ano i vlastní děti. Neustoupil jsem nikdy před požadavky svého sportu. Houska Slepé fotografické vášně! Jossek Nikoliv vášně, svého životního díla! Pohleďte, na těchto stě- 31 nách jsem rozvěsil nejcennější exempláře své sbírky. Ale zde jest osudná mezera, příbuzní. Moje sbírka zůstane ohavným torzem, dokud tuhle se nezaskví obraz velikého spisovatele a proslulého flegmatika. Máme čtrnáct dní času do otevření výstavy. Pozvánky jsou rozeslány i do ciziny. Veřejnost jest napjata, tisk šušká! A zlatý hřeb mi chybí. Jsem v koncích, drazí, a tu vzpomněl jsem na vaši genialitu a volám k ní: Po-moziž mi u velikém díle, vyhledat, rozzuřit, vyfotografovat našeho gigantického spisovatele a národního kliďasa, Kvidona Mariu de la Camera van Obscura! Ruka a Houska Výborně! Vivat! Vivat! Jossek Jak mne těší vaše nadšení. Nemám již obav o svoji výstavu. Musíme však jednat rychle a zároveň obezřele. Dílo je těžké, velmi těžké. Ruka Pardon, buďte bez starosti. Můžete se na nás úplně spolehnout! Pardon, Sempronie ... ! Houska Pardon, Publie ... ! Ruka a Houska Pro nás je to hračka. Vzhůru! Jossek No, ale ty kostýmy, ty kostýmy, takhle nemůžete jít. Houska Ano, žaket si kazit nebudu, ostatně jdu právě z tenisu, kdežto jsem holdoval kriketu. Zde Publius použije mého vozu a zajede se rovněž domů převléci. Ruka Ba, ba, pane kolego! Teď musíme mírnit své sportovní choutky. Nerad se loučím se svým vodním hokejem. Nu což, na waterpolo dost času v zimě, až bude zamrzlé kluziště. 32 Houska Nu, Publie, pudeme, pudem! Ruka Ještě se občerstvíme. Palaš, likéru! Palaš! Houska Kordisko, Jatagáne! Ruka Kde je ten Rapír? Jossek Šavel se jmenuje. Houska Ach pravda. Šablenko! Scéna třetí Předešlí, Savel (Šavelpřináší tác se sklenkami) Jossek (připíjí) Zdravica! Ruka Šumí Marica! Houska Pláče vdovica! Opona OBRAZ DRUHÝ Mens sana in corpore sano Před oponou (Ruka a Houska vstoupí na předscénu a zpívají na melodii foxtrotu: Any Ice, please, Lady) Ruka a Houska (zpívají) Mens sana in corpore sano 1. V starém Římu si léčili rýmu. Jak? Cvičili půl hodiny! Zato měli těla z bronzu jako děla u šlechty, ba i spodiny. 1. refrén: Oni totiž znali: Plavat, běhat, boxovat a šplhat, cvičit, střílet, bruslit a šermovat šavlí, kordem, dýkou, pak mohli s pýchou si na těla ukázat. I. Každé chvilky věčná škoda, sic najednou přijde doba, kdy i u vás vyskytne se trapná choroba. 34 Proto zanechte všech sladkých dortu, věnujte se jenom sportu, vizte ty účinky na oba. 2. refrén: My totiž známe: Plavat, běhat, boxovat a šplhat, cvičit, střílet, bruslit a šermovat šavlí, kordem, dýkou, pak mužem s pýchou si na těla ukázat. 3. Pravda, že děti ve škole a čacký dorost v Sokole si svaly tuží dost a dost. Přesto nutno od peřinky dát robátku činky ve vlastním zájmu, nejen pro radost. 3. refrén: Takové dítě potom zná: Plavat, běhat, boxovat a šplhat, cvičit, střílet, bruslit a šermovat šavlí, kordem, dýkou, pak možno s pýchou syna matce ukázat. 4. Ať jste z města, z nížin, z hor, tu holdujte jen všude sportu, 35 korporací je dnes přebytek. O takových věcech se vůbec netlachá, do Vysokoškolského sportu vás rád přijme pan profesor Smotlacha, proti sportu je jen dobytek. 4. refrén: A proto již zítřkem počínajíce, musíte začít: Plavat, běhat, boxovat a šplhat, cvičit, střílet, bruslit a šermovat šavlí, kordem, dýkou, pak možno s pýchou si na těla ukázat. (Kolegové odejdou) Opona se otevře 36 OBRAZ TŘETÍ Hledá se námět Pracovna Kvidona Marie de la Camera. Stolek s psacím strojem, knihovna, vavříny a věnce. Reklamní plakát: De la Camera: Břicho Prahy. Právě vyšlo. Čtěte! Jeviště prázdné. Scéna první Sekretář, První až Pátý kancelista, Josefka (Sekretář vstoupí s telegramem v ruce a počne zvonit na příruční zvonec. Vstupují První, Druhý, Třetí, Čtvrtý, Pátý kancelista a Josef ka, a seřadí se) Sekretář Oddělení románové. První kancelista Zde. Sekretář Oddělení novelistické. Druhý kancelista Zde. Sekretář Oddělení filmové adaptace. Třetí kancelista Zde. Sekretář Vynálezy a pokroky s pododdělením historicko-geografickým. Čtvrtý kancelista Zde. 37 Sekretář Oddělení pornografické. PÁTÝ kancelista Zde. Sekretář Daktylo, prosím ke stroji. Došel telegram od Mistra. (Čte) „Přijedu dnes přesně, Kvido, Mistr." Netřeba snad připomínati, že vše musí být v úplném pořádku. Scéna druhá Předešlí, pak Kvido Maria de la Camera van Obscura (Fanfáry. Personál se postaví do pozoru) Všichni Pochválen buď Pán Ježíš Kristus. Kvido Maria (vstoupí zamyšlen, s lebkou v ruce a s aktovkou) Nechápu, nechápu, jak se tato lebka dostala do mé aktovky? Oddělení vynálezů a technických vymožeností! Čtvrtý kancelista K službám, Mistře! Kvido Zhotovíte mi z ní šalmaj, platím přesčas. Ä propos, jak by řekl Francouz, času nemám nazbyt. K věci. Co nového? Sekretář Do čtrnácti dnů má být dodán do tiskárny rukopis nového románu Mistrova. Kvido Děkuji. Oddělení románové zhotovilo námět následující... ? První kancelista Mistře, nebylo absolutně možno. Pracovali jsme na pozměně- 38 ném vydání „Proudů, břehů a vírů" ... Kvido Nedbalost zavinila katastrofu. Nebýt mého proslulého klidu, roztříštil bych vám hlavu svícnem, jak učinila již řada hrdinů mých historických románů. Rude-li se to opakovat ještě jedenáctkráte, budete propuštčn. Zapomněl jste, že nebude-li román do čtrnácti dnů napsán, budu nucen vyplatit nakladateli konvencionální pokutu ve výši 500 000 piastrů. Pohříchu není dosud ani námět. Tam to dopracoval veliký autor, že musí své romány sepisovat sám. Nemeškaje, vydám se na cestu za námětem. V rychlosti zkontroluji ostatní. Co nového v oddělení novely? Druhý kancelista Končíme druhou kapitolu Břicha Prahy, Gréta otrávena, Po-pescu prchá, Max, nic netuše, kojí se nadějemi. Kvido Správně, můžete pokračovat. Co soudí oddělení pornografické? Pátý kancelista Osměluji se navrhnout svatební cestu na Lesbos. Kvido Dohodněte se s oddělením geograficko-historickým. Rozchod! Pan sekretář a Remington-portable nastoupit v družstva! (Kancelistéodejdou) Kvido (k Sekretáři) Odjíždím na cestu za námětem. První stanice Praha. Opatřte lístek a vše ostatní a očekávejte mé depeše na kolečkách. Sekretář Upozorňuji Mistra na akutní fejeton pro Lidové noviny. Kvido Vyřídím ihned. Děkuji! (Sekretář odejde) 39 Scéna tretí Kvido, Josefka Kvido Josefko, zhotovíme fejeton „Západ slunce nad Prahou". Pasusy o zlatem planoucích Hradčanech, o usínající Malé Straně a o stříbropěnné Vltavě naleznete v archívu. Některé dodatky: Miluji Tě — má jsi jediná — Pojď na ňadra má — (Josefka přistoupí okouzlena a položí mu hlavu na rameno) Kvido Josefko ... ? Josefka Srdce vaše promluvilo, Mistře. Tak dlouho čekám na ně, od prvního pohledu. Což nevěříte v lásku na první pohled? Kvido Josefko, co to má znamenat? Josefka Řekl jste: „Pojď na ňadra má." Jdu, Kvidone můj. Kvido Josefko, pište: Pojď na ňadra má, Praho, Ty v mracích nachových. Josefka Což to neplatilo mně? Kvido Ne. Jste snad v nachových mracích? Praze to platilo. Praho, jak Tě mám rád! Josefka Já tebe též. Kvido Josefko, pište! 40 JoSEFKA Je vše marno. Sladký klam, jak trpký však! Kvido Nemohu vás milovat, Josefko. Jste příliš čistá a něžná. Jak známo, jsem hrozně vášnivý — ve svých románech. Josefka Proto tě miluji. Kvido Josefko, pište a netykejte mi. Josefka (klesne ke stolku) Óó běda! Scéna čtvrtá Předešlí, Sekretář (Sekretář vstoupí a podává Kvidonovi zavazadlo a lístek) Kvido Josefko, napište, co jsem řekl. Sbohem vespolek. (Odejde se Sekretářem) (Pauza. Josefka vzlyká) 41 Scéna pátá Josefka, Kolegové, za nimi se s aparátem opatrně vplíží Jossek (Ruka zaklepe Josefce na rameno) Josefka Jste to vy, Mistře? Ruka Já! (Josefka se mu vrhne kolem krku, a hned s výkřikem odskočí) Houska Pardon, omyl! To nejste vy. Jossek Kde je Mistr, rcete, dívko? Josefka Co mu chcete? Žel, že Mistr odjel. Houska a Ruka Ha! Jossek Kam odjel? Ruka Pardon, klid! Musíme vyzvídat nenápadně. (K Josefce) Slečno, zajisté jste chutně přesnídala na vidličku? (Josefka rozpačité přikyvuje) Ruka (vybuchne) Kam odjel? (Josefka koktá) Houska Slečno, dejte ruce křížem. Dejte všichni ruce křížem. 42 jossek Proč? Houska Budeme dělat křížový výslech. Slečno, v Portugalsku výjimečně není revoluce. Dnes výjimečně nikdo nepřeletěl oceán. Jednou měř, dvakrát řež. Kde je pan mistr? Josefka V Praze. Ruka Jsme na stopě, kořist nám neunikne! Jossek Vzhůru! Houska Poklona, slečno. (Jossek a Kolegovéodkvapí) Scéna šestá Josefka Josefka (sama) Bože, co jsem to vyzradila? Jsou to jistě Kvidonovi literární nepřátelé. Snad anarchisté. Musím za ním, chránit jeho génij vlastním tělem! (Odspéchá) Opona 43 OBRAZ ČTVRTÝ Faustovy skleněné hodiny Před oponou (Kvido Maria de la Camera van Obscura vstoupí na předscén; a předčítá z velikého dopisu báseň, podehrávanou bendžem) Kvido Faustovy skleněné hodiny aneb celkový pohled na Prahu 1. Hoši si od rána v písku hráli, u moře svlékla se Venuše do naha, karbaník měl sen o žaludském králi, Libuše pravila: Hle, Praha. 2. Dějiny plynuly za jasné pohody, rýsoval Matyáš z Arrasu, pět hvězdiček spadlo z mostu do vody a Dalibor hrál na basu. 3. Dost času na válku, na básně, na řeči, někteří králové víno pili rádi, rod Přemyslovců vymřel už po meči, více však historie nevyzradí. 4. Za oknem bují tropická květena: v kořenáči dva kaktusy. Obdržela je do věna, k tomu dva vybledlé ubrusy. 5. Kaktusy kvetou jednou za sto let: rqvnodennost ve stoletém kalendáři. 44 Doktor Faust usedl za stolek a napsal jarní dopis v měsíci září. 6. Kalendář opadal až k listopadu. Pomalu Faustovi běžely hodiny, naučil se i prstokladu, než dočkal se odpovědi vdoviny: 7. Jsem daltonistka a všechno vidím černě, svatební bílý šat i noc, když spím. Tak svého manžela jsem milovala věrně, že při každém sňatku znovu ovdovím. 8. Odmítnut, Johannes Faust šel na výlet a slyšel pražské zvony zvolna odbíjet, takže si vzpomněl: Mlč, Jene, máš svoje hodiny skleněné. 9. Na mokré písčině staví se, hle, duha. Nymfa Elida přimísí mořskou pěnu. Mýdlová bublina roste do objemu, až náhlým mrazem je zasklena do tuha. 10. Tak zpíval presýpaný písek s pěnou Faustovy dýmky. Když ji měl doktor dokouřenou, byl smrti docela blízek. 11. Už nikdy nejezte míchaná vajíčka! Až vaše oči budou slzami lesklé, jediná lahůdka váš jazyk nezhýčká: Číšníku! Čtyři hodiny ve skle! 12. Čaj ve sklenici o páté skleněné. Večer je průhledný organtýn. Dále od hradu, dál ode mne' volá z tradice Karlův Týn. 45 13. Ve Faustových hodinách zakleti zůstanem. Skleněné nálady, kdy nikdo nic nepoví. Starožitnost pod skleněným poklopem — pohled na Prahu celkový. (Opona jde vzhůru, Kvido vejde do scény) 46 OBRAZ PATY Viděli jste již hradčany? Uprostřed scény veliká krabička sirek s nápisem Sol o a se siluetou Hradčan. Veliký nápis Baťa, dva plakáty s veršíky: Kdo chce mít i více dětí. Pražanka mu pověděli. Burské oříšky praž, Anka. Doporučuje to Pražanka. (Na zemi leží velký uzel) Scéna první Kvido, Josefka Kvido (vstoupí z předscény) Tak jsme v Praze, copak nám náhoda dá do péra? (Pohlédne do kulisy) Ha, tamo se řítí jakás žena, jako by utíkala ke mně. Je to snad Fortuna, či Múza námět mi nesoucí? Josefka (přiběhne z opačné strany) Mistře! Kvido Josefko, proč nepíšete? Josefko, pište! Josefka Mistře, pozor, jsou vám v patách. Kvido (dívá se na paty) Kdo to? Snad Bersoni? Josefka Nikoliv, anarchisté. Mají fotografický aparát s pekelným strojem! 47 Kvido Bláhovost, nemám nepřátel, patrně fotograf z Pestrého týdne. Není to poprvé, co mne obtěžují. (Stranou) Chápu ji, chuděrku. Puzeno touhou po zdaném muži a idolu své čisté lásky, to věčné ženství stává se odvážným a činorodým. Hle, nedbajíc daleké a strastiplné cesty, vše dává všanc a za mnou pílí z Berouna až v Prahu naši zlatou. „Kam pudila ji láska", tak nazvu svůj román, k němuž ona sama mi dává látku! Jako vlaštovička budu poletovat z místa na místo, lákaje ji a nechávaje jí něco naděje. Jaké neočekávané situace! Jaké dramatické momenty! Pastva pro oko psychologa, Kvidona Marie de la Camera van Obscura. (KJosefce) Josefko, jedu do Paříže. (Odskotačt) Josefka (unesena) Jakže, tedy přece, ó svůdníku! (Odběhne za ním) Scéna druhá Jossek Jossek (vyleze ze skrýše s aparátem) Bože, nyní mi ujedou a já jsem bez pomoci. Kdepak je Sem-pronius s Publiem? Vždyť byla ujednána schůzka na Masarykově nábřeží. Kudy kam, kudy kam? Jako vždy, opětně jim vyjdu vstříc. (Odejde) 48 Scéna třetí Houska, Ruka (Kolegové vstoupí) Houska Aha, tady nechal Jossek kiosk. Ruka Pardon, pane kolego, triosk! Má tri nohy, jak račte vidět. Houska Skutečně, tres pedes faciunt collegium. Ruka Bože, koukněte, Račana! Ta nádhera — Inu, inu! Houska Jak skvostné panorámato! (Prohlížejí si Hrad zblízka) Houska Mám nápad, pane kolego. My si něco v Praze vyfotografujeme. Ruka Výborně, ale syžet, nějaký syžet! Houska Musí to být něco navýsost originálního. Něco, co ještě nikdo nikdy nefotografoval! Ruka Pane kolego, už to mám ... (Ukazuje na Hradčany) Houska Výborně! Juž zaostřuji. Nechtěl byste mi to poněkud oživit? Ruka Milerád, udělám skupinku. (Postaví se ladné před krabičku sirek) Houska Tak, a nyní to fotografovat nebudu, raději se dám na vojnu. 49 Ruka (zpozoroval uzel) Copak to tu pořade překáží, pane kolego? Nějaký uzlík. Houska Nechte to, nechte to, to je železniční uzel. Ruka Vzpomínám si, již Stanislav Nikolau dí: Praha je důležitým železničním uzlem. Houska Načpak se vlastně dělají začasté na železnicích ty uzly? Ruka To aby, jedouce kolem, ty které vlaky nezapomněly zastavit. Houska Pane kolego, já bych se rád trochu obveselil. Ruka A proč jste smuten? Houska Když já jsem bez místa. Ruka Aha, vyhodili pána? Houska Ne, pán zůstal, ale já jsem šel sám. Ruka A proč jste šel sám? Houska Oni měli papouška. Ruka Aha, a papoušek na vás potupně pokřikoval. Houska Jódloval tolko. Ruka Tak co se stalo? Houska Ale papoušek marodil. Tak zavoláme lékaře a lékař povídá: „Papoušek nevydrží." Tak jsme ho zabili a měli jsme ho k obědu. Ruka To bylo ovšem hrozné. Houska No to víte, telecí to nebylo, ani hovězí... papoušci! Ruka Tak jste udeřil příborem o zem a odešel jste? Houska Příborem jsem udeřil, ale zůstal jsem. Ale oni měli opičku. Ruka A opička zapáchala! Houska Mimoděk. Zavoláme lékaře, lékař povídá: „Opička nevydrží." Tak jsme ji zabili a měli jsme ji... Ruka ... k obědu. Houska K večeři. Ruka To se vůbec nedalo jíst. Houska Ale já jsem to snědl. Jenomže ona přijela babička. A začala marodit. Tak zavoláme lékaře, lékař povídá: „Babička nevydrží." Tak jsem hned dal výpověď. Ruka Dobře, já vám povím za trest anektódu. Anektóda zní: Po potopě jede loď. Houska (se slušně směje) Ruka Ne, to není celé. Tady je Popokatepetl, tady je Antikatepetl, tady je potopa, a po ní jede Titanic. Malý snaživý Hagenbeček, řečený Julius Noe, vezl ve své lodi, nazvané podle úmluvy Archa, obvyklou objednávku zvěře do cirkusu Kludský na hoře Sinaj. Vše měl srovnáno podle pořádku; aby se mu loď nepřevrhla, měl největší zvířata dole, pak menší, ještě menší, až na- hoře byla bleška. Tu jednoho nedělního odpoledne, když Noe s ptakopyskem cvičil čtyrručně škály na okarínu a tyto teskné zvuky prolínaly zdmi, tvoříce smutnou náladu, slon seděl ve své komnatce a četl si „Tak pravil Zarathuštra". Četl, avšak tu náhle na stropě: Buch! Houska Bůh Otec! Ruka Ne, buch-zvuk. Za chvilku zase: buch-zvuk! A opět buch-zvuk. Pane kolego, co tak čte, napočítal osmatřicet buchů-zvuků! I pochopitelně byl zneklidněn, a proto vystrčil svůj chobot ze dveří a zavolal: Noeme! Noe hned přispěchal, protože mu na tom slonovi záleželo, on to byl slon bílý a on ho vezl do Siamu. Houska Oni ho tam potřebovali na prapor, že ano? Ruka A na známky. Slon mu hned řekl: „Noeme, tady jsou samé buchy-zvuky." A hned buch-zvuk! na důkaz pravdy. Napočítali celkem devadesát osm buchů-zvuků na strop a tu již vyrazili ze dveří, letěli po schodech nahoru a přede dveřmi nahoře: buch--zvuk devadesát devět! Vrazili do dveří — buch-zvuk. Houska Sto! Ruka Víte, pane kolego, co za těmi dveřmi bylo? Stonožka se tam zouvala! Ruka Hleďte, tamo přichází Jossek. Pojďte, překvapíme ho. Houska Dobře, budeme se vydávat za osoby třetí! 52 Scéna čtvrtá (Kolegové, Jossek) Houska (blazeované) Poslouchal, Áčku, já byl onehda v klubu a mluvili jsme tam s tím dlouhým doktorem, ví? A von mi povídal, že přej von měl v Ritzu na Zbraslavi ňákej skandál. Tak se ho jdu na to zeptat. Ruka No tak šel, šel, já ho nebudu zdržovat. Houska No jak to, Áčku, von mi nerozumí, teď jsem tu, tak von mi to musí říct. Ruka Poslouchal, Bobiku, von je divnej, jak mu to může říct, když tu nikde není. Houska Kdo? Ruka No von! Houska Ale já tu přece jsem, Áčku! Ruka Jo tak to von měl ten skandál, Bobiku! Tak povídal! Houska Ale ne, Áčku! Netahal do toho mne, vo kom vlastně mluví? Vo něm, anebo vo něm? Ruka Prominul, Bobiku, kdybych mluvil vo něm, tak řeknu von, ne? A když mluvím vo něm, jakože mluvím, tak řeknu von, no! Houska Áčku, teď mi do toho natahal aspoň šest lidí, a zatím je v tom 53 jen a jen von. Šel k šípku, ošklivý! Ruka Tak kouknul, Bobiku, předvedl mi, jak to vlastně bylo. Tady je, dejme tomu, klub, no, a von jde do klubu. Houska Tak já jdu do klubu, že jo. Tady vidím doktora. Poklona, doktore. — Servus, Bobiku. — Co je novýho? — No sem tam by bylo. — Copak? — Ňákej ten škandál. — No v Ritzu. — A kdopak? — No Áček. — A já povídám: Nééé? — A von povídá: Jóóó! — No tak, to je to celý, Áčku. Ruka To mu totiž byla, Bobiku, úžasná jundička. Já si to onehdy šupajdím s tou svou novou károu na Zbraslav ... Houska Copak von už nemá tu krásnou mercedesku? Ten parádní šes-ticylindrový osmiválec? Ruka Ale, Bobiku, ten jsem přece už vloni úplně rozšmelcoval! Ale mám teď jinej stroj. Já mám úžasnej stroj, Bobiku, já mám šicí stroj! Houska Ale šel, a jakpak má sakrování, na levou ruku? Ruka Ne, to já mám na nohu, šlapací: Singer sem, Singer tam. Houska Já mám taky skvělou věc. Já mám šasi. Holt Škoda. Ruka A proč? Houska No Škoda-Sentinel. Ví, zná tu haubnu, niklovou, šestimetrovou ... Ruka No jo, to je můj sen! 54 Houska No tak vidí, takovou haubnu vůbec nemám! Ale zato ty výfukové trouby, ví, těch šest výfukových trub pěkně pod sebou ... Ruka No jo, ty znám! Houska Tak ty taky nemám! Ruka Tak co vlastně má? Von má, mně se zdá, radost ze života. Houska Jak bych neměl radost, prosím ho! Představil si, jak klamu úřady: dyť já platím daně a vůbec nic nemám! Ruka Jo, počkal, Bobiku, jestlipak vůbec ví, že našemu starýmu pánovi mohli nedávno ukrást vůz! Houska Ale šel? Kterýpak? Ruka No ten historický, vysoký. Zná přeci tu stařičkou gotickou re-naultku? Houska Tu krátkou, vysokou? Tu N III-529? Ruka Ano, N III-529. A povážil, onehdy čtu v žurnálu, že v Golčově Jeníkově ukradli vůz N III-530. O jedno číslo se ten zloděj splést, neměli jsme vozu více! Houska Leč ví-li pak, že ten zloděj měl štěstí? No ne? Splést se takhle o dvě čísla, tak byl o oko trop a vůz bral někdo jinej! Ruka Abychom se vrátili k tomu skandálu. Tak já jedu na Zbraslav, to ví, nejedu sám. Jel jsem s Mimi! Houska S kterou, s tou šťabajznou? 55 Ruka Ano, s tou z Pst-Pst baru. No jedeme, ona byla ve člunku ... Houska ... omotaná nitěma ... Ruka ... aby jí nebylo zima, a přijedeme do Ritzu. Já pak vystoupím jako obyčejně, a teď, Bobiku, vypukl ten skandál! Houska Bylo úplně obsazeno! Ruka Ne, ale ví, koho jsem tam natrapíroval? Lolu ... Houska Lolu? Ruka Ano, Lolu od Julišé a našeho starého pána! Houska Pardon, Áčku, to je prekérní situace. Prekérní úplně! A co starý pán? Ruka Horšil se vůčihledě! Houska I hleďme na proudníka! A mamá, chuděrka? Ruka No migréna. Jen aspirin, pyramidon atd. Hlas Josska Příbuzní, jak to mluvíte? Houska Pst, my si tu hrajeme na pražskou smetánku. Jossek Na to není čas. Musíme za Kvidonem. Ruka Není Kvidona? Jossek Právě ho odcestovalo do Paříže! ^6 Houska Pane kolego, my pojedeme do města lásky, vášně a hříchu Ruka ... nad Sekvanou! Všichni Nad Sekvanou\(Odkvapí) Opona OBRAZ ŠESTÝ Saxofonista je vesel Předscéna Sólo na saxofon. Rudy Widoeft: Saxophobia. 58 OBRAZ SEDMÝ Souvenir de Paris Přes jeviště je roztaženo album pohlednic z Paříže ve zvětšeném měřítku i s deskami Souvenir de Paris. V pozadí dvojitý žebřík — Eiffelka. Vpravo hotel Ritz. Scéna první Gaston a Margot (v prudké hádce) Margot Tisíce mužů bych nalezla v Paříži, kteří by milerádi tak směšný účet vyrovnali. Co je to pět tisíc franků za bruselské punčochy? Co je to, táži se, Gastone? Gaston Ptáte se, co je to, má drahá? Nuže, povím vám to: Za prvé je to vyděračství, nehodné francouzského obchodníka, za druhé rozmařilost, nehodná chovanky penzionátu v Lausanne, jakou jste byla, když jsem vás poznal, za třetí bulík ... Margot Slyšme, dokonce bulík .. Gaston Ano, bulík, kterého by žádná řádná žena, tím méně žena francouzská, neodvážila se zavěsit na nos svého manžela, zvláště je-li tento komandérem Čestné legie! Margot Stará písnička! Myslíte si patrně, že se budu oblékat do vašich dekorací a že místo klenotů budu nosit vaše řády. Mýlíte se, ženě velkého světa, ženě, jakou jsem já, není muž vašeho druhu než překážkou na vítězné cestě do salónů vznešené společ- 59 nosti. Bojíte se o pár franků, bojíte se o svou iluzorní pověst, bojíte se o vše. Nehodíme se k sobě. Ale ještě není vše ztraceno. Gaston (ironicky) Máte pravdu, ještě není vše ztraceno, zbývají dosud mé závodní stáje a rodinný statek v Normandii. Margot Nu ovšem, zapomněla jsem, že potřeby vašich klisen a blahobyt vašich vepřů jsou vám přednější než skromné požadavky vaší elegantní choti. Sám jste rozhodl o našem osudu. Nedávejte mi vinu za to, že si vyhledám náhradníka. Gaston Zahradníka? Margot Náhradníka!... Tedy milence, nerozumíte-li dobře. Upozorňuji vás, že navážu intimní styky s prvním mužem, kterého potkám. Každý nahodilý bulvárový zaháleč má pro mne větší cenu než vy. Gaston Jak? Ještě urážky! Na štěstí pro vás musím odejít. Burza mne volá. Ale není to naposled, co se vidíme. (Odejde volaje) Taxi, taxi... Scéna druhá Margot, Kvido (Kvido se zavazadlem vstoupí) Margot Pane? 60 Kvido Madame? Margot Chcete být mým milencem? Kvido (udivené odchází) Ne! Nikdy! Neboť jsem Kvido Maria de la Camera van Obscu- ra, spisovatel. Neseznamuji se na ulici! (Vstoupí do hotelu Ritz a po chvíli se objeví na terase) Scéna třetí Předešlí, Ruka a Houska Margot Hlupák! Nu ovšem, cizinec v Paříži. Mohla jsem to tušit. Žádný Pařížan by mne neodmítl. Jen cizinec jest schopen takového hulvátství. O hanba! (KolegovéRuka a Houska rozjarení vcházejí) Houska Hanba, v Paříži se zlobit. Ruka Copak vás to napadá, slečinko? V Paříži se hněvat! Paříž, město světel, smíchu a lásky! Zde není pro hněv místa. Zde, kde život kolotá a vře. Houska Jak bublina vzhůru letí... Znáte to přec? Vždyť je to hymnus veselé Paříže. Za chvíli bude Mi-Caréme, Carnaval v Nizze, veselý Montmartre oděje maškaru a barvitý průvod rozleje se po bulváru. 61 Ruka Koukejte, tady máte Eiffelku a už se nezlobte. Margot Pánové jsou cizinci, ale veselí. Jak se zdá, znají již Paříž, nebo jsou snad v Paříži poprvé? Houska Ale kdežpak. Co vás to napadá? Úplně poprvé. Margot Jak to tedy přijde, že se tu tak vyznáte? Ruka Vyznám! Já vím o Paříži víc, než si myslíte. Margot Ale? Tak mi něco o ní povězte. Ruka Povím milerád. Ale zde kolega vám to bude musit přeložit do češtiny, abyste tomu nerozuměla. Houska Pozor, tlumočmež. RvKA(zpívd) A Paris, ma chérie . . . (Na melodii Black-bottom foxtrot 1. Á Paris, ma chérie, A Paris, ma chérie, if faut qu'a tout prix tout le monde rie. Á Paris, chěre Margot, il y a méme le metro, et puis regarde quelle belle Tour Eiffel. Sous les rues et sous les places 62 le metro passe, il y a des premiěres et des secondes classes. Oh, Paris, ma chérie, ma chérie, je parie, que je connais mieux Paris que toi. Houska (zpívá) 2. V Paříži, má drahá, každý se namáhá, aby se za každou cenu smál. V Paříži, má drahá, je podzemní dráha, rovněž věz, žeť tam Eiřfelova věž. Metro jezdí pod ulicí bílou jako křída, podzemní dráha, kde první je i druhá třída. Ó, Paříž, má drahá, pro mne je jak Praha. Sázím se, že znám ji lip než ty! (Hudba hraje dále. Taneční pár ve večerním úboru zatančí Black--bottom) Ruka A teď nám povězte, slečno, proč jste se vlastně kabonila. Margot Ani mi o tom nemluvte. Urazil mne jakýsi cizinec. Houska Kde je ten bídák? Sejdu se s ním v Boulogneském lesíčku. Margot Nestojí za tak kavalírské jednání. Je to umělec. Spisovatel prý. Kolegové Není takový malý? 63 Margot Ano, malý, tlustý. Ruka Hnáty křivé? Kolegové Pod kloboukem osoba? Margot To je on! Kolegové To je on, on, jehož hledáme. Margot Hleďte, sedí na terase hotelu Ritz! Houska Pane kolego, Ritz nebo nic, půjdeme na něj! Margot Počkejte, oč se jedná? Mohla bych vám snad pomoci. Jsem v situaci, kdy každý skandál je mi vítán. Ruka Výborně, madame. Chceme totiž za jakýmsi účelem toho pána dopálit. Pohříchu je však velmi chladnokrevný. Margot Jinak řečeno, chcete mu ztropit ostudu. Houska I což, báťuško, v Parizu i ostudu ztropiť možno. Margot Výborně, pomohu vám. Nejlépe bude, půjdete-li zatím ke mně. V intimním boudoáru dostaneme nějaký nápad a zároveň mi prokážete službu. Kolegové U Jova! A oba? Margot Oba. Musím přesvědčit svého muže, že jsem schopna nevěry. Houska Pane kolego ... Paříž, Paříž ... 64 Ruka Paris, Paris, ô ville infame et merveilleuse! Margot Souhlasíte? Houska Pardon, náš zákazník, náš pín.(Odejdou) Scéna čtvrtá Kvido, Josefka Kvido (na terase) Platit! (Zaplatia sestoupí) Josefka (vrazí na scénu) Kvidonku, prchněte, jsou tu opět! Kvido Ale, Josefko, vy jdete všude za mnou, šibalko. Josefka Pane můj, není čas na lásku, zuřivý fotograf je mi v patách. Scéna pátá Předešlí, Jossek Jossek (řítíse s aparátem) Aha, konečně! (Stavíaparát) Jen aby se dožral! Josefka Probůh, Kvido, zachraňme se! (Odvleče jej) 65 Jossek (vyhlédne za aparátem) Hrome, pryč, za ním! (Odkvapí) Scéna šestá Gaston vstupuje s Detektivem, pak Strážník G aston Zde se sejde se dvěma cizinci, bídnice. Detektiv Ano, pane. Znám takové schůzky před hotelem. Gaston Pane, žádné narážky. Dosud nemám důkazů. Stačí, že sem patrně přijdou dva cizinci, kteří se z neznámých důvodů převlékali v pokoji mé ženy. Vaší povinností jest vypátrat, kdo tato individua jsou. Možná, že nebohá padla do rukou mezinárodních lupičů. Detektiv Buďte bez starosti, pane. (Zapískne) Strážník (vejde) Seržante? Detektiv Ukryjte se v hotelu a čekejte na signál! Strážník Podle rozkazu! (Odejde) Detektiv Nyní se nenápadně přestrojím. (Převléká se) Tato maska stařičkého penzisty je mi nejmilejší. Gaston Skryji se v ulicích a případně vás upozorním. (Skryje se) (Detektiv se prochází) 66 Scéna sedmá Předešlí, Ruka, Houska, Margot (Kolegové vejdou v úboru baletek, sledováni Margot) Ruka Hle, ubohý stařík, pane kolego, dejmež mu žebračenku. Margot Jak vám to sluší, přátelé. V tomto úboru vás určitě nepozná a budete ho moci nejlépe dopálit. (Zpozoruje manžela a vykřikne) Ruka Co je? Detektiv (zapískne) Zatýkám vás! (Strážník přiběhne, Kolegové couvají) Gaston (vrazí) Chytněte je, chtěli oloupit mou ženu. (Strážník a Detektiv utíkají za Kolegy) Scéna osmá Gaston, Margot (Margot omdlí do náruče Gastonovy) Gaston Drahoušku, vzbuď se, přinesl jsem ti bruselské punčochy! Opona 67 OBRAZ OSMÝ Koně Před oponou (Kolegové vstoupí na předscénu) Ruka Pane kolego, něco mne hněte! Houska Těsto? Ruka Nikoliv, bol. Houska Ach ano, všiml jsem si, že jste poslední dobou kupodivně zhněten. Avšak vzpomínám si, i já jsem uhněten. Ruka A proč? Houska Nevím. Ruka Vidíte, pane kolego, nevíte. Řeknu vám tedy vše. Je mi líto, že my, takový český národ, takový čacký národ, nemáme naši českou taneční hudbu! Houska Správně! Vzpomínám si, tolikéž i já proto jsem smuten. Kdybychom alespoň měli taneční hudbu malou, ale naši! Leč pohříchu my nemáme ani tu malou ... Ruka Tím méně taneční! Pohleďte jen, pane kolego, jak se to dělá s takovými „šlágry". Provozuje se jen samý import-ex ... Houska Chápu; export do ... 68 Ruka ... ano, a já jsem stále odkázán na cizí věci. U nás se na to udělá volný text, a zpívá se to. A to my nemůžeme potřebovat. My musíme mít něco docela jiného, něco našeho, českého, víte, něco... Houska ... správně, rozumím, něco z cizích jazyků doslova přeloženého! Ruka Ano. Ale máme my něco takového? Máme my to? Oba Nemáme my to! Ruka Ale my si to uděláme, pane kolego. Právě mi prolétlo hlavin-kou mojí kučeravou přísloví, které dí, že lid chce panem et... Houska ... circulos meos noli turbare ... Ruka ... Diogenes ... Houska Et tu mi fili! Ruka Což znamená, že lid chce panem, to jest pána svrchovaného, a... Houska ... a circulos meos, to jest veliký viciosní kruh, abys i ty (et tu mi fili), i ty, můj synu, jej mohl honit! K tomu obyčejně se dodává: Quo usque tandem abutere Catilina ... Ruka Ano! Co ty tady, Catilino, budeš jezdit na tandemu ... Houska ... když tu máme kolo! Ruka No a potom začlo pražit slunce ... 69 Houska ... do toho sudu, Diogenes se zapařil... Ruka ... a nabobtnal... Houska ... a začal z toho sudu štěkat. Ruka Jedeš mi z toho slunce, deš pryč! Houska No, a Maxmilián se pochopitelně urazil... Ruka ... a docela správně ... Houska ... od toho taky byl Maxmilián Druhý... Ruka ... šel proto z trucu na tu skálu Tarpejskou, co ho tam našei ten anděl... Houska ... ten anděl, co mu tam klofe ty játra. Ruka A voni vám mu usekli ručičku a hodili ji do ohně ... Houska ... a přidali ji na váhu a řekli: Vae victis. Ruka Ještě tam přihodili zlato a meč ... Houska ... ten jim ovšem Démosthenés ukradl a pověsil ho nad tu Achillovu patu ... Ruka ... a polykal oblázky! Houska Proto nebyly silnice ve starém Římě štěrkované. Ruka Potom na něho začali posměšně pokřikovat... 70 Houska ... Jdi a řekni Lakedaimonským, že my tu mrtví ležíme, jak zákony kázaly nám. Ruka No, a potom hnali husy na Kapitol, ty štěbetaly ... Houska ... von se probudil a shledal... Ruka ... že leží na tom loži, na tom Závišově loži... Houska ... co na něm leží ten Rudolf Friml... Ruka ... a shledal, že se mu to zdálo. Houska Víte, pane kolego, já mám hrozně rád tyhle Doležalovy výpravy do ... Ruka ... do Zkázy Pompejí! A poslyšte, jestlipak vůbec víte, že staří Habsburkové znali již kocoura Felixe! Nu ano! Slyšte starou průpověď: Bella gerunt allii, tu felix Austria nube! Houska Nu ovšem, vzpomínám si: Ostatní války vedou, ty, Felixi, žeň se v Rakousích s Belou! Ruka Myslím však, pane kolego, že jsme se poněkud zmýlili co do překladu onoho prvního přísloví. Houska Ano, neboť „panem" neznamená „pána", nýbrž chleba, a to chleba tekutý! Ruka Čili lid chce štépír... Houska Lid chce jednu tvrdou et practicum exemplum. 71 Ruka ... a praktický příklad, který lze dáti různě. Houska Například ex cathedra, z katedry, nebo ... Ruka ... nebo z abrupta, ex abrupto. Houska Nuž dejme si praktický příklad! Ruka Dobře. Znáte-li pak „Horses"? Houska Yes! Moravo, tvoje koňstvo, koně. Správně? Ruka Výborně! Zapějme! Ruka a Houska (zpívají) Koně (Horses foxtrot) Tohleto jsou moje koně, to jsou přece moje koně, koně ty jsou přece moje, to jsou koně mí! Tohleto jsou koně, koně, koně, to jsou přece koně, koně, koně, tohleto jsou koně, koně, koně, (:to jsou koně mí:). Tohleto jsou přec vraní, bílí koně, to jsou bujní koně, mírní koně, to jsou vraní, bílí koně, bujní koně, to jsou koně, vraní, černí, bílí koně. 72 Tohleto jsou koně, koně, to jsou koně moji, bílí koně, to jsou vezdy koně, moje koně, to jsou koně mí! Tohleto jsou vraní, bílí bujní koně, to jsou koně mí! Tohleto jsou vraní bujní mírní koně, to jsou koně mí! Opona vzhůru OBRAZ DEVÁTÝ Slečna přes palubu Paluoa transatlantického parníku. Scéna první Ruka, Houska (Kolegové v námořnických pláštích sedí zády k obecenstvu a kouří z dýmek) Houska To nebe se mi nelíbí. Ani ty vlny, Pencrofe. Uvidíš, že k půlnoci to polechtá tu starou rachotinu. Ruka Bude bouře, Jamesi. Bude co nejdříve. Houska Nebude to první, Pencrofe. Kolikrát nás to už vypláchlo, až praskaly všechny zápory. Ruka Ba, jsme staré vodní krysy. Pamatuješ, když jsme lavírovali v osmadevadesátém kolem mysu Hornova? Houska Jak by ne? Zpitý kapitán Bluefontain, jako dnes ho vidím. Válel se od návětrného k podvětrnému boku, a když jsme ho po bouři vzbudili, jak malé dítě plakal, že nebyl při tom, když přední stěžeň roztříštil lebku žlutému ďáblovi Fu-Ho, který tenkráte na Dehtové Markétce kuchařil. Ruka Říkej si, co chceš, Jamesi, tak dobrý grog, jako vařil ten žlutý 74 pes, jsem od té doby na palubě žádné skořepiny nepil. A jeho písničky? Zpívali je všichni veselí hoši, od Vancouveru až dolů k Riu. Jako tuhle: Bylo nás tam roku onoho patnáct vlků, patnáct lodníků, všichni chtěli piti přemnoho, a když napili se, zpívali: Jo ho ho, jo ho ho. Houska To v Singapuru, v tom špinavém hampejzu U kalifornské datle, ji zpívali jinak: Patnáct mužů na mrtvého bedně pije, juchej a láhev rumu, pili, až nakonec čert odnes si je, juchej a láhev rumu. Ruka Máš pravdu, Jamesi, tohle je lepší. Scéna druhá Předešlí, kapitán Hýčena (Kapitán Hýčena vystoupí na můstek) Hýčena Co tu řvete, holomci? Chcete mi vzbudit vorvaně? Vy tu dřepíte a bouře je za dveřmi. (Kolegovése obrátí) Ruka Zavřít dveře, zavřít dveře! Bouře je za nimi. 75 Hýčena Což nejste z mého čackého mužstva? Houska Kdepak, my jdeme rovnou z rytmiky a cestujeme do Ameriky. Ruka A teď jsme si hráli na námořnictvo. Hýčena No jo, pánové, ale to nejde, vždyť se mi nastydnete. Houska Tak nám dejte nějaké šatečky. Hýčena Tak honem, pojďte za mnou! (Odejdou) Scéna třetí Josefka s Kvidonem vstoupí (Kvido má záchranný pás kolem krku. Loď se kymácí. Hudba hraje bouřlivou melodii) Josefka O, jak velebně hrůzné! Nebe otevřeno nad běsnící propastí! Jaký to dekor k romantice lásky! Kvido Josefko, Joseřko, já se bojím ... o vás. (Velikýporyv) Kvido Pomóóc! SOS! Josefka Vy se bojíte? Jaké zklamání, jste zbabělec. 76 Scéna čtvrtá Předešlí, Jossek Jossek (vběhne) Konečně jsem ho přistihl aspoň vyděšeného. Honem zaostřit. (Volá) Publie, Sempronie! (Zaostřuje) Scéna pátá Předešlí, Kapitán Hýčena Kapitán Hýčena (s deštníkem vstoupí na můstek) Co to vidím? Což jste nečetl na klozetu vyhlášku, že z důvodů strategických admiralita přísně zakazuje jakékoliv fotografování objektů nádražních, pevnostních, jakož i paluby za bouře? Hned toho nechte! (Ohromnýporyv) Josefka (spadne přes palubu) Pomóóc, pomóóc, Kvidone Mario! Scéna šestá Kvido, Hýčena, Ruka Ruka (vtrhne v uniformě) Kvidone Marie Panno, kapitáne, slečna přes palubu! Hýčena (řve) První čtyrstup do vody! Teď! 77 jossek Držte se ještě okamžik! (Vskočí do vody za Josef kou) Ruka Chyťte se za vousy svatého Ivana, slečno! Scéna sedmá Předešlí, Houska Houska (vtrhne v uniformě) Hle, mořský stařec. Ruka Vždyť je to náš příbuzný! Houska Aha, laškuje s mořskou vílou. Kvido Zachraňte mne, tonu ve smrtelném potu! Scéna osmá Předešlí, Topič Topič (vrazí) Kapitáne, praskl nám kotel! Hýčena Zaletovat, jedeme dál! (Topič pomáhá Josskovi vytahovat Josefku. Rozsvítí se, loď se uklidní. Hudba se utiší) 78 Hýčena (dívá se dalekohledem) Země! Země! KviBo Hlavní, že mně se nic nestalo. Josefko, jste zachráněna? Josefka (ironicky) Děkuji za optání, Mistře. Jedině čackému fotografovi, panu Josskovi, vděčím za svůj život. Ruka a Houska Sláva příbuznému! Hýčena Jsme zachráněni všichni, i zapějmež Prozřetelnosti děkovný chorál. Všichni (zpívají) Děkovný chorál (Na melodii Ej uchněm ...) Je po bouři, je po bouři, teď si námořnictvo s chutí pokouří, pak si otevřeme bednu sucharů, načež zatopíme na plnou páru, okeáne, buď jen kliden, Letem světem a Pestrý týden. Opona 79 DRUHÉ JEDNÁNÍ OBRAZ DESÁTÝ Made in USA V pozadí f Urnové plakáty. (Orchestr na scéně — Americká taneční hudba — Sólo hudebník — Sólový tanec charlestonu nebo tanga) OBRAZ JEDENÁCTÝ Tolstoj nebo Holeček? Před oponou (Jossek a Josefka přiběhnou z opačných stran) Scéna první Jossek, Josefka, Pastor Jossek Slyšela jste již, slečno — mám psát libreta pro film. Myslí, že jsem Tolstoj. Josefka Já, holečku, dostala nabídku k filmu. Mám být hvězdou! Jossek Neříkejte mi Holečku! Myslí, že jsem Tolstoj. Leč, kdo vás angažoval k filmu? Josefka Cecil B. de Mill. Jossek Ohromné! Mne také! (Podávajísi ruce) (Pastor vyhlédne z opony) Pastor Oddávám vás z důvodů reklamních. Taxa zapravena produkcí Cecil B. de Mill. Mnoho štěstí v novém roce! (Zmizí) Jossek Co je? Josefka Jsme patrně svoji. 84 JoSSEK Tak jedem na svatební cestu. Co se dá dělat? (Odejdou) Scéna druhá Kvido, Frank Kvido (vstoupí) Tyhle Spojené státy nejsou pro mne. Jakési rušno tu vládne. Ó toho stálého spěchu! (Vstoupí Frank) Kvido Ha, přízrak! Můj zmizelý bratr! Františku! Frank Bratře! (Padnou si do náručí) Kvido Co stále děláš, Františku? Frank Jmenuji se stále Frank. A co stále dělám? Čas od času mám vidění Řípu. Vzpomínám na otčinu jako vůbec my všichni, Slovač americká. Máme tu veliké starosti o vás krajany tam za velkou louží. Kvido Prečo starosti? Frank Nu, starosti. Abychom nezmeškali příští všesokolský slet. Kvido Tak nech starostí, Franku. A zapějme si raději. 85 Frank Máš pravdu, zazpívejme si tu starou národní ukolébavku, co dobrá Barča zpívávala za vlahých podvečerů na zápraží. Kvido a Frank (zpívají) Slovač americká (Na melodii Ukulele Lady foxtrot) My jsme Slovač americká, co drží krajany v Evropě, naše práce pro vlast je nadlidská, záda v křesle, nohy na stropě. Rovněž po době šesti let máme pestrý průvod po Praze, oslavujem tak všesokolský slet, přijde nás to však dosti draze. O krajani zlatí, kdo nám to zaplatí, tu práci pro Čechy a ty trapné blechy, co v hotelech u vás žraly nás proklatě, ptáme se, ptáme se! Předplaťte si Svornost naši, budete mít v republice klid, pamatujte, že jste Češi, volá čechoamerický lid! Opona 86 OBRAZ DVANÁCTÝ Pět neděl v balóně Dva mraky plují po jevišti. Za jedním vyčnívají Kolegové; jsou opásáni košem, který je zavěšen na ramenou a je k němu na provázku připevněn plynový balónek. Na jevišti je tma. Scéna první Ruka, Houska Ruka Stoupáme nebo klesáme? Houska Něco horšího, pane Cyre, my padáme. Ruka Probůh, vyhoďte poslední přítěž! Tato slova prorazila vzduch v noci ze dne 23. na 24. července r. 1865 nad pustou hladinou Pacifiku... (Rozsvítí se) Ruka (čte z veliké knihy) Ani paprsek světla nepronikl hustou tmou, jež dělila ubohé vzduchoplavce od hrozivé hladiny běsnícího moře. Houska Pane kolego, paprsek světla se už dostavil, takže nemusíte čisti dále. Pokračování Julia Věrna si necháme zase na černou hodinku. Ruka (zavře knihu) Máte úplnou pravdu, Sempronie. Je načase zjistit, kde se vznášíme. 87 Houska Zdá se mi, že bude nutno si popílit, chceme-li být za soumraku v Haparandě. Ruka Času dost, pane kolego. Nezapomínejte, že náš příbuzný cestuje do Haparandy z důvodů úsporných po dně mořském a ve skafandru. Může mít celou řadu zpoždění. Houska Ano, ano, jen to přelézání kabelu co ho stojí času! Ruka A potom Golfský proud, Golfský proud! Houska Což o to, to nepadá na váhu. Což jste nečetl, že Kantonští přeřízli vedení a že golf je bez proudu? Ruka Jděte, jděte, ani jsem netušil, že rasová nenávist Číňanů šla tak daleko. Ostatně při oblibě, jaké se těší golf mezi anglickými státníky, je pochopitelno, že Mongolové jim úmyslně ten krásný sport překazili. (Díváse dolů) Kdepak to teď jsme? Houska (rovněž se dívá) Opět jakási vlajková slavnost pod námi. Že by Alois Jirásek? Ruka Že by olympiáda? Houska Že by jarní veletrh? Ruka To budou Bjôrnsonovy „Vlajky nad městem"! Jsme v severském kraji. Tulika vlajek! Hotová Společnost národů! 88 Scéna druhá Předešli, Anděl (Anděl v pyžama a s cigaretou vstoupí a pečlivé vypouští kouř) Houska Ježíšmarjá, pane kolego, popatřte, babočka admirál!!! Ruka Mýlíte se, toť bělásek paví oko! Houska Sedm proti jedné, žeť to admirál. Důkaz: kouří jako loďstvo Jejího Veličenstva. Ruka Polapmež a přesvědčmež sebe. (Ruka a Houska chytají Anděla do síťky na motýly) Anděl Koukněte — neblbněte — podívejte — že jo. Dyť to nemá cenu. Koukejte, já žádnou legraci nekazím, ne? Kdybych měla čas, neříkám nic. Ale copak je to legrace, dělat nad Grónskem beránky? To zase, pánové, já jsem anděl pracant. Já nejsem žádnej dekorační anděl. Na mne jste s tou montgolřiérou krátký. Nemlich tohle jsem řekla Amundsenovi a uznal to. Houska Jo, tak von je to anděl! To je něco jiného! Ruka Tak žádný motýl... Anděl Co motýl, nač motýl, proč motýl? Copak jsem ze života hmyzu? Vypadám snad na to? Houska Nikoliv, Andělo, jste docela sympatická dívka. 89 Ruka Ale víte, co byste nám mohla říct? Anděl To mohla: že byste si takhle zautíkali do nebeskýho háje na violy. Houska Pane kolego, Anděla do nás zřejmě šikmo vandruje. Ruka Tolikéž míním i já. Andělka ale bude tak hodná a poučí ubohé větroplavce, cože je to pod nimi za vlajkovou slavn-""-' Anděl Jako tam dole myslej, vašnosti? Ruka Ano. Anděl No to je přece nordpól, jemine! Na co by tam ty vlajky byly? Houska A já pořád, proč že je taková zima, a on to bednář do obruče! To už budeme brzo v Haparandě, Publie! Tak abychom honem shodili taky nějakou vlajku, ne? Ruka Jistotně. Bude však vhodno vrci vlajku bílou, abychom jasně zdůraznili, že se vzdáváme nároků na polární oblasti ve prospěch feriálních osad. Houska Tak, tak, pane kolego: Pošlete své děti k Arktickému moři! (Vrhají bílou vlajku) Anděl A co budou dělat v Haparandě? Ruka Nebyla zvědavá, Andělo. A vůbec, vona je hezký žabec, takže budeme nyní vespolek provozovati lašky lašky. 90 Houska Zahrajem si na Hélice Andělíčkův při muzice. Ruka a Houska (zpívají) Kdo? (Na melodii Who?-foxtrot) 1. Kdo nebyl ve vzduchu? Kdo? Ať zvedne ruku! Přihlaste se dobrovolně: kdo jste nelítal v balóně? Kdo nezná rozkoše, kdo? Hleděti z koše na zeměkouli? Řekněte jenom, kdo? 2. Kdo nezná té slasti, které nad propastí užívají lenochodi v řiditelné vzducholodi! Kdo je těžší vzduchu, ten má švába v uchu, tomu my se sarkasticky vysmějem. Anděl Pro Krista z myslivny, já nechala doma egyptky! Teď nemůžu ty beránky dodělat. Ruka Není libo kubo? Anděl Kubo není libo! Jo, takhle dybych dělala mraky na kroupy, to by ještě šlo. Ale beránky, beránky, beránky! Ale nevadí, mládenci, já mám jinou práci. Mladý pane, podržej mi to! (Nasa- 91 zuje Houskoví pradeno vlny na ruce) Houska Přemilerád! Čeho tím však míníte dosíci, já v duchu se táži a bádám? (Anděl rozvíjí vlnu po jevišti, Kolegové kroutí hlavami) Ruka To je nějaká kvalitní bavlna. Anděl Dou, voni bavlno! To je náhodou primová krátká vlna. Vostat- ně slyšel to někdy někdo někde, že by vodněkud někam něco vysílali na bavlně? Kolegové Nikdy! Anděl To bych prosila! Vůbec mě moc nezdržujou, ať si tady ty poruchy vodstraním. Za chvíli je zemědělskej rozhlas a ten mi nesmí ujít. Na ten my andělé jsme fandové! Kolegové Jo tak, rádium! (Přiložísi nitek uším) (Orchestr hraje fragmenty taneční hudby) Houska Savoy hotel, pane kolego, slyšte! (Pískán í poruch) Anděl Tak prosím, zase porucha! Jestlipak by anděl nevylít z roucha? Podívejte se na tu bouřku dole! Ruka Hleďte, pane kolego, pod námi je bouřka. Houska Kdepak, kdepak, Publie? 92 Ruka Inu támleť, nevidíte ji? Houska Vpravdě, a pěkná bouřka! (Nakloní se z koše a vytáhne tvrdý klobouk) Zdá se, pane kolego, že je to stylová přeháňka od Čekana. Malá opona 93 OBRAZ TŘINÁCTÝ Pouze pro dámy Před oponou (Kolegové vstoupí na předscénu a mluví způsobem dvou starších solidních dam) Ruka To jsem ráda, že vás potkávám, paní Česká Třebová! Houska Vítám vás, paní ořiciálová. Ruka Já se vám musím pochlubit se svou novou toaletou. Já vám jsem si dala šít krásné šatečky ze švonepaje! Mám na nich takovou roztomilou barchetovou vložku a tady napřed mám žabó ze staniolu. Odshora až dolů samé volánky hezky krumplované a zapošité, víte, vždycky čtyry hladce, čtyry obrace. Houska Vy máte vždycky něco nového, paní Trhová Svinová. Já mám zase jednu docela apartní večerní toaletku. Úplně decent! To mám takový dva armlochy, a pak už nic, víte? Ty armlochy do sebe zapadnou a ta róbička spadne. Ruka A neračte mít nějakou róbu na odpoledne, na čaj ? Houska To ne, prosím, já čaj pasíruju skrz cedníček. Ale mám ještě jednu večerní róbičku. Jakpak bych vám to řekla. Tady mám takovou... Ruka ... girlandu, ne? Houska Ano, takovou bauchgirlandu, tady mám na jednom boku tako- 94 vou agrafku, tady mi to hodí fald a naproti mám takovou aplikaci; budou mi ji řezat, říkal doktor. Teďka tady to mám nabraný a jako pandán to mám tadyhle podebraný. Ruka Rozkošné, a co takhle abychom trochu vzpomínaly na tu malou Pepičku, znala jste ji? Houska No jak by ne! Ruka a Houska (zpívají) Maličká Pepička (Na melodii foxtrotu Ain't she sweetP) 1. refrén: Maličká Pepička byla vždycky veselá jak hrdlička. Od nynčka Pepička smutná sedí na schodech co rosnička. Telefonem voláme halo, halo, halo, co se vám stalo? Odvětí: Mé děti, to kdybych já sama mohla věděti. Vidíte, nevíte, na co se tu trudíte. Patrně myslíte, že se tu smát nesmíte, copak nemáme to, co hledáme, po kom, po čem všichni jednohlasně voláme: 95 2. refrén: Saxofon, suzafon, saxo - suza - flexa - mikro - megafon. Biograf, fotograf, bio - foto - auto - moto - fonograf. Ho-ho-ho-ho, no to je toho, k pobavení je to mnoho. Ať je to, co je to, máte-li smutek, nechte to na léto. (Kolegové odejdou. Opona se otevře) 96 OBRAZ ČTRNÁCTÝ Ohřívárna v haparandě Svinovací zásteny, na nich visí noviny v rámech. Stůl a dvě židle. V pozadí malá opona, nad níž je nápis HAPARANDA SOBĚ (Nordický stařeček Olaf v kožichu naruby, s poklesnutými\ koleny a s teploměrem v ruce šukápo scéně a dýchá na teploměr) Scéna první Olaf Olaf Hopsá, hejsa, do Štokholma, temperatura povážlivě stoupá. Budu-li pilně přikládati ještě čtyři až pět let, mám čáku na to, že vytopím svůj útulný lokálek na půl stupénku nad nulou. Juž nyní se potěšitelně blížím Fahrenheitovu kritickému bodu mrazu. Copak nyčko to jde vesele, od té doby, co uhodily severní záře: voni leccos zahřejou, to je marný, taková záře, byť byla sebesevernější, nesmí se bagatelizovat. 97 Scéna druhá Předešlý, Ruka a Houska (Kolegove vstoupí, setřásajíce sníh z šatů) Houska Publie, kladu vám ruku na srdce, uzemnil jste dobře naši vzducholoď? Ruka Sempronie, buďte úplně kliden. Naslinil jsem zevrubně kotvu, takže primrzne k zemi. Olaf Pro Peer Gynta! Přikvačili hosté, to se mi nestalo od dob Nansenových. Vítám pány! Lyžařit, lyžařit? Houska Chyba lávky, máme tu schůzku, dědoušku sněžný. Olaf Ale, pánové, to jdete moc brzo, vždyť lokál jest zamluven teprve od zítřka za pět let. Ruka Jak to? Co se děje? Olaf Inu ovšem, bezesporu. Terciáni reálného gymnázia v Pohled-štích Dvořácích tu budou mít roku 1932 maturitní večírek, a dostal jsem telegrafický rozkaz, abych začal pomalu vytápět. To jste se musili nějak přepočítat. Houska Roztodivné, bude to asi tím, že jsme šli do primy ze čtvrté obecné. Ruka Sempronie, nechlubte se našimi vzájemnými akademickými úspěchy. Stařičký muži, jedná se o omyl. My tu očekáváme malou společnost, kteráž přicestuje ze země dolarů. 98 Olaf To je jiná káva, pánové! Račte přijmout místo! Houska A copak nám dáte na posilněnou? Olaf Pánové měli telegrafovat. To je mrzuté! Mám tu pouze jednu zmrzlou velrybu, schovanou v pobřežním ledovci. Ruka Tak, ale už vzít dynamit a už na ni! Navrtat led, vyhodit do povětří a vytesat libové kousky! Houska A ať má ta velryba dobrý vryp! Olaf Račte být bez starosti. Čerstvou vlašskou zmrzlinu by si páni nepřáli? Ruka Přirozeně! Ovšemže! Ale ať nezteplá! Dejte ji do ledničky! (Olaf odběhne) Scéna třetí Ruka, Houska Houska Pane kolego, my bychom si mohli pro zahřátí zasportovat. Mrazí mne ustavičně. Ruka Máte skvělý nápad, Sempronie, dáme si partii ping-pongu? Houska Výborně! Zapingujem-pongujem sobě! Denně i nočně pingu-ji-ponguji. 99 (Každý postaví židli na jednu stranu jeviště a usednou tváří k obecenstvu) Houska Nuže, kdo je na servisu? Ruka Vy, pane kolego! Houska Plej! Ruka Rýdy. Houska Ping! Ruka Pong! Houska Ping! Ruka Pong! Houska Aut! Oba Serty fifty, edventyč for jů, ťus, pardon, dva ťusy. Čenž kurt. (Oba si vymění místo. Přenesou i své židle. Hrají dál, až ukončí partii: Sertyfertig) Ruka Bohužel jsem se valně nezahrál, kupodivu! Houska Najmě já nikolivěk! Ruka Při polární lišce, Sempronie, ať se proměním v tuleně v záři půlnočního slunce, není-li tady městské Osvobozené divadlo Královských Haparandů. 100 Houska Na mou duchu, Publie! Výstavné jeviště. Ó kolego, kolego, výtečný nápad pro zahřátí. My si zahrajeme divadlo! A zároveň tím roztomile překvapíme příbuzného, který tu bude co nevidět. Ruka Hurá, hurá, krleš ... ! Vybereme něco stylového, a možná, že rozdurdíme Kvidona Mariu. Houska Honem, hupky, pojďte se připravit! Budeme interpretovat ib-senovský realismus. (Odběhnou) Scéna čtvrtá Šelma, Kvido (Šelma v kožichu a sněžnicích vstoupí, za ní Kvido) Kvido Mráz v okna duje, srdce mé však plá jak oheň na dně sluje, jste tak sladce mdlá! Skládám tuto improvizovanou sloku k vašim sněžnicím, krásko! Šelma Dnes jsem nalezla před svým prahem první sněženky. Odkud přicházíte, cizince? Kvido Jste poetická jako nordický večer. Vřes kvete ve vašich kadeřích. A z vašich rtíků vanou větry od pólů. „Odkud přicházíte, 101 cizince?" Jako by snivá korouhvička zalkala nad střechami Kodaně. Rybáři se vracejí z Islandu, avšak jeden z nich chybí... Šelma Včera jsem viděla ve fjordu první trhlinu v ledu. Odkud přicházíte, cizince? Kvido Ó, sladký zpěv severu! Ptejte se, ptejte se stále, má krásko! Šelma Předevčírem přiletěli rackové. Svítilo tak krásně půlnoční slunce. Odkud přicházíte, cizince? Kvido Jsem cizinec z dálných krajů. Jsem Pán ze zámoří. Zklamán a štván, psanec lásky, prchám před svým vlastním stínem. Jsem Ahasver a nikde nepostojím. Vidiny, stíny, samé stíny! Leč nastojte. V bílém sněhu, bělejší polární lišky, pustinou zrozena, bledé dítě severu, vy, vy mi přicházíte kynout svým šátečkem. Jsem Odysseus na cestě do Ithaky. Šelma Zítra půjdu s Gerdou na jahody, jež rostou pod sněhem. Kvido Budu vám tančit na lesní mýtině a lákat vás jako faun nymfy. Jsem Orfeus! Šelma Slyšíte? Severní jaro přichází, ale jehnědy jilmů jsou dosud ojíněny. (Hudba hraje Griegovo Jaro) Já bych chtěla být u fjordu a dívat se, jak ledy odcházejí. Kvido Hle! To já jsem vám přinesl jaro. Šelmo, není to nejkrásnější dar z lásky od cizince, jenž přichází z čárného kraje odkudsi z dálav, kde květy vášně voní? Jsem Vesna, jsem Proserpina! Šelma Což jste zamilován, cizince? Kvido Ano, planu pro vás, Selmo, jižní, pomerančovou vášní. Miluji 102 tě, Šelmo! Miluji tě, sněžný květe pólu! Rci, budeš má? Šelma Budu, cizince můj! Srdce mé je tak ledové! Pučí v něm mrazivý kvítek lásky. Půjdeme spolu pláněmi, budeme se brodit chladnými závějemi, sněhové bouře budou naším svatebním závojem. A tam, v modré sluji, kterou mi vyhlodáš svým sněhobílým chrupem v diamantovém ledovci, ulehneme spolu na lože z ker, na němž tě naučím nejsladší rozkoši — sáti rampouchy slané vody. A potom, potom ti povijú malé, studené děťátko, průhledný kousek ledu, a s mateřskou něhou budu je potírati, i tebe, drahý, tulením tukem ... Kvido Dost, dost! Ježíšmarjá, přestaňte! Scéna pátá Předešlí, Jossek, Josefka (Jossek s aparátem a Josefka vtrhnou) Kvido Hasíte požár mé lásky. Jste hasič! Jste polární hasič! Rozzuřila jste mne!! Josefka Spadla z vás maska klidu jako kdysi maska odvahy! Blažeji, co otálíš? Kvido Vyfotografujte si mne! Kašlu na vás! Josefka Neurážejte mého muže, jó, vy falešný Mistře! 103 JoSSEK Prosím, neračte se hýbat. (Otevře aparát, vyteče voda) (Kvido se chechtá) JoSEFKA Blažeji, žádné vodotrysky! Jossek Hrom do oceánu a do celého cestování pod mořem! Zapomněl jsem vylejt aparát! Scéna šestá Předešlí, Olaf, pak Ruka a Houska Olaf (vbehne) Ticho, prosím, pánové! Bože, bože, zase noví poustevníci! Začíná divadlo! (Zhasne se) (Zadní opona se otevře a Kolegové hrají realistický výstup v realistické dekoraci. Krb, stůl, dvě židle. Okno. Ruka čistí pušku a míří. Houska vstoupí rozmrzen) Houska Hé, jen stále s puškou si hráš, Peťuro! Nech toho již! (Usedne) Zatopíme si! Je zima. (Chopí poleno a přemítá nad ním) Ty jedno poleno! Jak jsi tvrdé, poleno! Tvrdé a houževnaté jako ten život, co je tvrdý a houževnatý. Ach! Leč tebe, ty tvrdé poleno, může člověk do ohně vrci a ty ho zahřeješ. Ale život? Pšá! Ten nikdo neohřeje, ani toho, koho máme rádi! (KRuko-f/^Tak tomu, Peťuro! Ruka Co jste se tak zasmušil, strýce? Co je vám, nepoznávám vás? 104 Houska Ach! Až ty budeš tak stár jako já, až tobě život ocelovou pěst v týl zatne, nevím, nevím, Peťuro, zda budeš tak málo zasmušilý. Ruka Ach, strýce! Co bych myslil na stáří, venku je tak krásně, pu-pence se již rozpukly a já bych samou láskou celý svět zlíbal. Houska Je to pravda, jsi ještě mlád a máš brýle, a to brýle růžové, kterými na svět hledíš. Nu, nejde jinak. Jsi ještě mlád ... Ruka Ano, jsem mlád! A my mladí čteme České slovo! My mladí se rozběhneme do jarní přírody a běžíme podél zurčícího potůčku tam někde v modré dálavy. Houska Nu ano, chápu tě, hochu! I já byl mlád, i já kráčel lesem (povstane vzrušeně), i já sál vonný dech pryskyřice; a potůček zurčel a já zurčel s ním a na dlani nesl jsem své srdce a ptáci přiletovali a zobali je! A já to srdce dával... dával... A dnes? Chacha! Pohleď jen, pohleď! Krvavý cár, jen cár je to svrasklé srdce ... ! A já ten cár vzal a zahodil, a rázem jsem byl dvacet mil! Ruka Nebuďte tak černě zachmuřen, strýce. Povězte mi raději, zda můj otec střílel také tak dobře jako já? Houska (vybuchne) Peťuro, zakázal jsem ti mluvit o tvém otci, a nechci, nepřeji si to! (Stranou) Chuděra, kdyby ten tušil! Ruka (stranou) Co je s ním dnes? Nepoznávám ho, staruchu! Houska Odpusť, přenáhlil jsem se poněkud. Leč o svém otci nikdy již nemluv, prosím tě! Nyní, Peťuro, vyzpovídám tě trochu. 105 Ruka Ach, strýčku! Máte pravdu, potřebuji vyliti na někoho své srdce. Houska Jsi zamilován, viď? Ruka Ano! Jako dnes to vidím, je tomu právě rok. Vracel jsem se vpodvečer z lesa. Byl jsem všecek rozpálen a vy jste to přičítal loveckému ohni. Pravda, přinesl jsem tehdy pestrobarevnou čejku, ale, strýce, ve skutečnosti jsem pádil za jinou čejkou. Tehda jsem ji prvně zřel, tu svoji plavovlasou černovlásku. Houska Která je ta která modrooká černoočka? Rci! Ruka Oh, strýce, znáte ji jistě! Tam, tam v té chatrči v údolí bydlí ona, Pegg mého srdce! Houska Lžeš, Peťuro, to není možná, není možná... (Dostává záchvat záduchy) Ruka Co je vám, strýce? Houska Musím ti říci vše, Peťuro. Jsem stařec, jsem ruina. Klenu se nad hrobem coby vetchá lávka. Jsem stále před smrtí a v takových chvílích mluvím ryzí pravdu, Peťuro, celý život jsem ti lhal! Ruka Lhal jste mi i tehdy, když jste se mne ptal: Peťuro, byl jsi v lese? Houska Ano, i tehdy jsem lhal, neboť tys v tom lese nebyl! Ruka Přeběda! 106 Houska Peťuro, nejsem tvůj strýc, jsem tvůj otec! Ruka Tatíčku! Houska Jsem zločinec, Peťuro! Ruka Zločinný tatíčku! Houska A ta, kterou miluješ, to je hřích mého mládí, je to tvoje sestra! Ruka Pozdě, otče, pozdě! Scéna sedmá Kvido (vstane a vykřikne) Zastavit stát, další provozování se z důvodů zdravotních zakazuje! (Rozsvítí se) Kvido (na předscéně za doprovodu bubnu) Aby se obecenstvu nezvedaly žaludky, hercům tohoto druhu dejte náhubky! Realismus na scéně je hnusná stvůra. Všichni Pryč s realismem na jevišti! Hurá! Kvido Nejvyšší čas vzdáliti se od pólu, sice se proměním v chladnou mrtvolu. Chci dobrodružství, pohádky a báje, 107 chci Orient, kde se na gong hraje, chci, aby mne nosil mezek na hřbetu! Všichni Vzhůru do Asie, vzhůru do Tibetu! Opona 108 TŘETÍ JEDNÁNÍ OBRAZ PATNÁCTÝ Záhadné výkony v Lhase Na scéně jsou umístěny plenty s velikými čínskými literami. V pozadí těžký závěs. Vlevo stojí zástěna, zřejmě omylem obrácená zadní stranou k publiku. Před ní, jakoby skryt, sedí muž v civilním pracovním úboru a na místech, jež text udává, tluče do gongu, který drží v ruce. Scéna první První a Druhý láma První láma (sedí na bobku a mele kávu na kuchyňském mlýnku, přičemž žbrblá a tluče hlavou o zem za silných detonací) Druhý láma (vstoupí) Jak to, že se dnes modlíš, Oskare? První láma Přijdou cizinci, mám zprávy. Druhý láma Ahoj! (Usedne a modlí se s Prvním) Scéna druhá Předešlí, Ruka a Houska (Kolegove vstoupí) Ruka Ta Lhasa je vskutku výstavný městys. Ale že by tu Kulík měl filiálku, jsem vpravdě netušil. Houska Nezbedo! Jako byste nevěděl, že se zde modlí pomocí mlýnku. Vy žertujete ... a zapomínáte, že jsme v srdci tajuplné Asie. Ruka Vskutku, Pamír — Střecha světa! Houska Tiše, tiše, jsme předvoj výpravy a musíme nenápadně počkati na závoj. První láma (zatleská) Scéna třetí Předešlí, dva lámové (Dva lámové se vynoří a odvlekou po krátkém zápase Kolegy) Scéna čtvrtá První a Druhý láma První láma (vstane a protáhne se) Gabrieli, oznámíme věc Velikému dalajlámovi. 112 (Oba se postaví před oponu) První láma O veliký! Druhý láma Veliký ó! (Gong) Hlas dalajlámův Hé? (Gong) První láma Předvoj cizinců zajat. Druhý láma Zajat cizinců předvoj. Hlas Vím vše! (Gong, zmatek za scénou, opona se hýbe) (Gong) Hlas Lámové! Lámové Hé? Hlas Tajemství je naše. Veliký spisovatel přichází do Lhasy. Lámové! Lámové Hé? (Gong) Hlas Veliký spisovatel jde za dobrodružstvím. Musí být okouzlen, 113 očarován, uhranut. Proměňte městys Lhasu v bájné město Lha-su! Vykliďte křižovatky, naplňte kláštery zevlouny a nezaměstnanými, přeměňte biografy v chrámy! Vyhlaste stanné právo a noremní den. S úctou dalajláma. (Gong) Lámové Hé! Hé! Hé! První láma Gabrieli, do práce! Veliký spisovatel nelení a pod silnými dojmy napíše exotický román, který bude výtečnou reklamou pro všechny magické podniky, jež importujeme do Evropy. Scéna pátá Předešlí, Lepra (Lepra vstoupí) Druhý láma Hle, lepá Lepra! Kdo tě posílá? Lepra Dalajláma. Mám vám pomoci. Přidělil mi úlohu. Čekám! První láma Hé! (Gong) Slyš, Lepro, jedná se o to, abys byla svůdná, démonická, úskočná jako derviš a vinoucí se jako chřestýš. Nezapomeň, že musíš být za každou cenu okultní, orientální, slizká a zkrátka taková, jakými už dávno Tibeťanky nejsou. Jde o dobrou věc, cizinci musí nalítnout. Druhý láma Podporujeme cizinecký ruch! 114 Lepra Dobře! Co za to? Druhý láma Památník v perleťové vazbě, chceš? Lepra Chci. Jděte, zařídím všechno! (Lámové odejdou) Scéna šestá Předešlí, Jossek (s aparátem), Josefka, Kvido (Vtrhne společnost s cedulí,, Doležalovy výpravy do Tibetu") Josefka První Evropanka ve Lhase. Jossek Foto Jossek! (Fotografuje ji) Kvido Vzhůru, kamarádi! Ztekli jsme poslední předprsně a opyše! Lhasa dobyta! Hurá! Jossek První spisovatel ve Lhase! (Fotografuje Kvidona) Hle, domorodka! (Fotografuje ji) Dcera Tibetu poprvé před objektivem! Foto Jossek. Ježíš, Kvidone, ta je krásná!!! Kvido Hrdinko mého budoucího exotického románu! Jossek Krásko, jak se jmenuješ? Josefka Blažeji, co to zřím? Orientální flirtování si vyprošuji! 115 JoSSEK Ale Josefko! (Gong) Lepra Bílá žena žárlí. Ale vousatý muž bude můj. Žlutý Jang-c'-riang plyne pomalu, ale pozvolna. Bílý muž bude mít žluté tělo a žluté tělo bude míti bílého muže. Dalajláma nesmlouvá. Hé! Kvido Dech Orientu! Slyšte! Josefka Mlčte, Kvidone! Nevzdám se svého muže bez boje, vy žluté nebezpečí! Jossek a Kvido Ale Josefko, pozor! Tibet má uši! Nejste doma! Lepra Hé! (Gong) Nebojím se bílé ženy. Jsem krásnější! Josefka To je otázka! A pak, vaše morálka! Lehká ženštino! Jossek a Kvido Ale Josefko! Lepra Mlčte, nepotřebuji vaší ochrany. Jsem Lepra, což znamená „Malý vrabeček odpočívající na rozkvetlé jabloni v Kóbe". Již moje jméno praví, že nikdo mne nemůže beztrestně urážet. Josefka Jaká drzost od této nekultúrni, zaostalé divošky! Lepra Nekultúrni! A co Shakespeare, Einstein, bratří Čapkové? Chcete, abych vám citovala jejich spisy? Josefka Děkuji, neznám bezvýznamné buddhistické velekněze, jejichž jména jste na mne vychrlila. Stačí mi... 116 Lepra Hé!! (Gong) Kvido Tiše! Učinil jsem objev. Dech Orientu vane. Ozvěna Gaurisan-karu zvučí. Slyšte: Hé! Hé! Hé! Scéna sedmá Předešlí, čtyři lámové (čtyři lámové vtrhnou za zvuků gongu a postaví se před oponu) Lámové Veliký dalajláma. Připraveni, pozor, teď! (Rozhrne se opona. Kolegové vstoupí) Houska Nevěrnici a nevěrnice, staňtež se okamžitě věrníky a věrnice-mi! Zjistili jsme právě, že dalajláma musí být neviditelný, dále, že se nesmí nikdy mýt, a konečně, že je všeobecně informován. Jakési malé vademekum. Proto jsme se rozhodli, že bez jeho vědomí nám bude hračkou se za něho vydávati ve dvou osobách, za kterýmžto účelem jsme znatelně patrni pouhým okem, čistě se předtím umyvše. Myslím, že následkem toho vám nezbývá než nám složití hold. Hé! (Gong) Ruka Bohové tibetští a jiní! Pane kolego, efekt je omezen na trapné minimum! Tajemný zvuk gongu je pohříchu každému nabíledni! Houska Pomoc! Kulisáci! (Nastane zmatek. Kolegové rychle zakrývají plentou muže s gongem) Ruka Oponu! Oponu! (Opona se rychle zavře) 118 OBRAZ ŠESTNÁCTÝ Dnes večer tanec pod čínskou zdí Předscéna Taneční pár nebo girls tančí blues. Hudba: Jackass-Blues. 119 OBRAZ SEDMNÁCTÝ Oběd u křováků — kolorovaný film Zelené plochy s nápisy KŘOVÍ. Uprostřed zelený restaurační stůl a tři zelené židle. Slaměná chatrč s nápisem HOTEL. Stožár s anglickou vlajkou. Hudba hraje starý valčík. Scéna první Jossek, Kvido, Josefka (Jossek, Kvido, Josefka tajuplně přicházejí. Pantomina. Jsou vystrašeni. Schovávají se co nejobezřeleji. Zpozorují stůl a hotel. Velmi se diví. Mají hlad. Snaží se přivolat hlučnými posunky obsluhu) Scéna druhá Předešlí, černý číšník (Černý číšník ve smokingu a bílé zástěře vstoupí. Všichni jsou zřejmě polekáni. Žádajíposunky o posilnění, číšník odejde. Milostná idyla mezi Josskem a Josefkou. Kvido je melancholický. Číšník přináší hlávku květáku. Společnost hltavě pojídá syrový květák. Jossek se táže číšníka, není-li houslisty. Číšník nemůže sloužit, ale nabízí saxofon a bendžo. Tedy budiž) 120 Scéna tretí Předešlí, dva saxofonisti (Na povel číšníkův vyjdou z hotelu dva černí saxofonisti a bendžis-ta a hrajíDo-Wacka-Do foxtrot. Číšník a jiný číšník tančí) Charleston číšníků Opona 121 OBRAZ OSMNÁCTÝ Líbej, líbej . . . Před oponou Ruka, pak Houska Ruka (vstoupí a afektovaně zpívá) Líbej, líbej . . . (Na melodii Für Dich — foxtrot) 1. Šel jsem kdys ulicí, na stranu čepici, za sebou měl jsem velký flám. Tu potkám děvčici, svezi, ruzohci, co chcete, byl jsem tak sám. 2. Hned večer šikovně byl jsem s ní v alkovně, řeknete: Láska je jen klam. Mí zlatí přátelé, žijte jen vesele, já vám k tomu zazpívám. Refrén: Líbuej, líbuej, líbuej mne na čelo, líbuej, líbuej, má sladká Andělo, líbuej, líbuej, líbuej mne na ústa, zjara nám poupátko lásky vyrůstá. (Když Ruka dozpívá a klaní se, vstoupí Houska a klaní se sám) 122 Ruka Dovolte, co tu hledáte, pane? Teď tu mám umělecký výstup! Houska Jaký výstup? Aha, pardon, umělecký! Tak umělecký? Ruka Ano, umělecký! Mám už těch vašich nesmyslů dost a chtěl jsem tu zazpívat něco opravdu procítěného. Houska Podívejte se, pane Libový, takhle to nepůjde. Takovéhle „Líbu-ej" já tady nemohu trpět. To si nesmíte zvykat! Ruka Dovolte, pane, já jsem se vás na nic neptal a žádám vás důtkli-vě, abyste můj kvalitní výkon nezlehčoval. Houska Pojďte sem, pojďte, dostanete za svůj kvalitní výkon honorář. (Zavede Ruku za oponu. Ozve se několik políčků. Oba opět vyjdou. Ruka si drží tvář a brečí) Houska Nebrečte už! Budete hodnej? Ruka Budu. Houska Tak si zazpíváme něco pořádného. Mám novou operu. Víte, co je to opera? Ruka Ovšem, zpěvánky doprovázené hudbou. Houska Správně! Nuže, operu jsem složil já, hlavní roli hraju já, dekorace jsem maloval já, napovídám já ... Ruka Zvorám to já!! Houska Ano, vy, správně! Já jsem farář v Podlesí a vy mi budete odpovídat jakožto Bludný Holanďan. 123 Ruka Správně, bloudím co ledvinka. Vy jste farář a já hořčice, ano? Houska Ne, vy jste křen! Houska (zpívá) Jdu vám jednou po poli . . . (Na melodii: Yes, sir, thaťs my baby) 1. Jdu vám jednou po poli, kdo se to tu batolí? Ono je to malé nemluvňátko. Povídám mu: Drobečku, poběž se mnou z kopečku, dám ti za to sladké cukrdlátko. Ruka (zpívá) Že se nestydíte takhle kazit dítě, zvláště není-li vaše. Vždyť takové děcko nesmí papat všecko, nanejvýš drobet kaše. Houska I ba ne, i ba ne. Po cukroví se nic nestane! Oba Sem tam ňáká ta kapka, jen když nepapá jabka, bolení ho přestane! Ruka 2. Já zas jednou v lesánku pravím: Poslyš, Pepánku, učiníme svému zdraví zadost. 124 Když jsme se tak najedli, vyšplháme na — modřín, dítě má pochopitelně radost. Houska Že se nestydíte takhle kazit dítě, když nemá zdravé plíce. Vždyí takové děcko nesmí dělat všecko, dostane tasemnice. Ruka I ba ne, i ba ne, to jste na omylu, pane! Oba Sem tam ňáká ta jedle, jen když nešlápne vedle, nahoru se dostane! Houska Pane kolego, vzhledem k dlouhotrvajícímu, bouřlivému potlesku uspořádáme příští a poslední obraz ve formě opery. (Odejdou) 125 OBRAZ DEVATENÁCTÝ Všude dobře, doma nejhůře Scéna jako v obraze prvním. Uprostřed realisticky provedený pařez. Hudba hraje opernípreludování. Scéna první Houska, pak Ruka Houska (zadumán vstoupí, zahalen do pláště. Usedne na pařez a zpívá) Kde jste, kde jste, zda vrátíte se zpět, vy krásné dny mých mladých let? Ach Olgo, já tě měl tak rád ... ! Ruka (vstoupí, rovněž zahalen v plaší, a zapěje) Já konstatuji v basu, že souboj budu míti zde, a to v krátkém času. Scéna druhá Předešlí, Olga (Olga vstoupí, Kolegové se k ní vrhnou a líbají jí ruce) Olga Ale mládenci! Copak se dnes moderní ženě líbají ruce? Vy jste naivní! Moderní žena sportuje, pracuje v kancelářích jako muži 126 a má ruce k tomu, aby se tak nějak chlapsky rvala se životem, a ne proto, aby jí je muži líbali, to bylo za našich prababiček, ale dnes, ve století elektřiny ... vařte plynem, hoši! Houska (zpívá) Vařte plynem, kráska dí, srdci to však nevadí! Ruka (zpívá) Tak mluví bídák plytký, jenž přítelem mi byl, já nečiním mu výtky, chci však, by v souboji se se mnou bil! Olga Co znamená ten romantický zpěv? Co jste se zbláznili? Ruka a Houska Ano! Zbláznili jsme se do tebe, zbláznili jsme se do tebe! Houska Milko! Ruka Olgo! Houska a Ruka Milujeme tě! Olga No, to já přece vím! Oba Nuž vol! Jeden či druhý? Kterého z nás? Olga Poslouchejte, kamarádi! Buďte trošku ze svého století. Vždyť já vás také miluji, mám vás ráda oba, co ohcete víc? Já nevím — buďme jednodušší! Zahoďme ten falešný patos a berme život tak, jak je. Poslyšte, já to nedovedu tak říct, víte, ale mám to v sobě ... Já mám ráda vás a — jeho. Já vás mám ráda oba. Víte, pochopte to, já jsem z těch žen, co ráno vyskočí z tý 127 postele rovnou do tý tak nějak krásně účelný koupelny a vydrhnu se tím kartáčem do červena. Kluci, já si ty krátký pačesy hodím do týla a vklouznu do toho praktického džempru a vycením ty zuby na ten zdravej vzduch, a jdu se vám s tím životem tak vesele prát! Ruka Já nerozumím a rozuměti nechci, zde tomu však dám zhurta pernou lekci! Olga Co pořád máte? Ruka a Houska Souboj, souboj kvůli tobě, teď mlč, však slzy vyroníš až na mém či jeho hrobě. Árie (Na melodii: Toreadore smělý!) Tož do Stromovky jděme k souboji, tam zříme hned, kdo se nebojí. Až dvě břitké rány padnou z pistolí, Olgo, pak přispěchej, budou z nás mrtvoly, ach, mrtvoly, dvě budou mrtvoly. (Odejdou za zvuků hudby. Olga bezradně za nimi) Scéna třetí Jossek, Josefka vstoupí Jossek Tak jsme doma, miláčku! 128 JoSEFKA Blažeji, jak jsem blažena. Jossek Jsme Blažej a Blažena, konečně sami. Než popatř. Jsme v síni, kterou jsem zasvětil své pošetilosti. Moje sbírka zůstane nedokončena, a věř mi, že od té doby, co jsem tě poznal, je mi to jedno. Celý svět jsem objel, abych získal potupný portrét Kvi-donův, a přivážím si tebe ... celý svět jsem objel, abych objal tebe, má drahá ... Scéna čtvrtá Předešlí, Kvido (Kvido vstoupí) Jossek ... a Kvidona, s nímž si nyní tak výborně rozumíme. Josefka Vítejte nám, Mistře, a odpusťte, že jsem se někdy přenáhlila, a když si nyní vzpomenu, Blažeji, že jedině díky gentlemanství Mistrovu dostals mne neposkvrněnou ... Jossek Ale Pepičko! Kvido Josefko! Josefka Ano, přátelé, byla jsem bláhové stvoření, ptáče sotva z hnízdečka vyletší! Já nerozumná myslila, že moje literární láska zboří svět. A vy, Mistře, byl jste tak shovívavý, tak otcovský ... Děkuji vám. Vím jistě, že i jménem Blažejovým. Viď, Blažeji? 129 Blažej (unesen) Aaaaanoooooo! Kvido Neděkujte, přátelé, neděkujte. Jste-li šťastni, budiž vám to přáno. Žel, já se vytratím. Nedosáhl jsem svého cíle. Nemám námětu pro svůj stěžejní román. Musím se plahočit dále nevděčným světem za myšlenkou — s velkým M, která zpracována mým nesmrtelným perem poskytne tisícům duševní skývu. Scéna pátá Předešlí, Olga vstoupíš Kolegy (Kolegové se radují v koutku. Připojí se k nim Jossek s Josef kou) Kvido Jediné, nad čím marně hloubá můj faustovský duch, toť způsob, jak zpracovat odpornou surovinu života v pomyslná vlákna krásna — s velkým K. Olga Mistře, jsem nyní šťastna a chci, aby každý byl šťasten. Slyšte, budu jen citovat: Poezii, odpovídající moderní senzibilitě, může zrodit jedině svrchovaná civilizace. Básníku moderní produktivní práce je k dispozici beton, aviatika, rentgenografie i akrobacie. Kvido Nu a? Olga O Mistře, kamaráde, buďte inženýrem, pilotem a poetickým klaunem! Kvido Chápu. Učiním ze sebe železobetonový mrakodrap — svrcho- 130 vaná civilizace. Ze střechy budou startovati vzducholodi a aerobusy — aviatika. Prozářím se ultrafialovými paprsky — rentge-nografie. Polezu do nejvyšších pater po zdi — akrobacie. Spadnu — moderní senzibilita. Olga Vzbudí to všeobecné veselí — koruna života, poetismus!! Jossek (k Olze) Jakže, cože slyším, vy prý vdána? Josefka (ke Kvidonovi) Mistře, považte, sňatek v rodině! Houska Dovolte, abych vám představil náš manželský trojúhelník. Ruka Nejnovější odrůda mormonství založena! Všichni Co je? Olga Je to tak prosté, mí drazí! Měli jsme se rádi tři, tři jsme uzavřeli sňatek. Zde mí dva manželé. Kolegové Založili jsme mnohomužskou církev, v zahrádce si vypestujem tykev. Tykev vypučí a vyžene šlahouny, budeme mít dítky, švarné čahouny. Oříšky pak spokojeně drobotině louská Ruka Publius a Sempronius Houska. (Všichni gratulují trojúhelníku) Kvido Sláva. Zdar! Zdar! Zdar! Nebývalý námět milostného románu nalezen! Sňatek! Napíši román, který skončí sňatkem. (Veškerý ansámbl vstoupí na scénu, seřadí se u rampy, zatímco hudba hraje: R. Friml: Song ofthe vagabond foxtrot) 131 Všichni (zpívají) Obecenstvo milé, už přišla ta chvíle, kdy se dává dobrou noc. Proto naposledy nezlobte se tedy, že jsme do vás ryli trochu moc. To se přeci vždycky vyplácí, ze všeho si dělat legraci, ze všeho si dělat, ze všeho si dělat jenom pustou legraci. Opona Konec 132 POZNÁMKA Asi tak do padesátého představení Vest Pocket Revue obraz třináctý nesl jméno Nepřípadný dvojzpěv o hrobce. Byla to píseň, která vznikla ze soukromého rozmaru autorů dlouho předtím, než autory vůbec napadlo býti autory. Napsali si ji pro vlastní obveselení na melodii slyšenou někde v kinu ještě za časů němého filmu. Patrně to byla tři torza různých skladeb, daná dohromady. Autoři, původ, nebo dokonce jména těch skladeb zůstanou asi navždy neobjevena. Nepřípadný dvojzpěv o hrobce měl úspěch poněkud pochybný. Vrstevníci řičeli nadšením a rozumnější lidé vrtěli hlavou. A tak autoři záhy upustili od nepřípadného dvojzpěvu a nahradili jej případnějším. Pro úplnost připojil jsem i původní obraz třináctý. J.W. 133 OBRAZ TŘINÁCTÝ Nepřípadný dvojzpěv o hrobce Před oponou (Kolegové vstoupí, nesouce malou hrobku) 1. Ruka Kupujú hrobku. Houska Prodávám hrobku. Ruka Kupujú levně. Houska Prodávám levně. Oba Není tady času na smlouvání, hrobka stojí přímo pode strání. Houska Zde je ta hrobka ku prodání; ku prodání, však ke koupení určitě tahle hrobka není. Ruka Proč? Houska To bych tedy rád věděl, nač čekáte? Ruka A já zase, na co vy tu koukáte? Houska Koukám přece na tu hrobku bezvadnou. 134 Ruka Jen pozor, sic vám ji ukradnou. Houska Copak po ní každý soused neprahne? Ruka Dyť jsou v ní jen předků plyny otravné Houska Dejte pozor, sic vás bacím! Ruka Na vás se přec neobracím! Oba Tohleto je strašlivé. 2. Ruka Řekněte vkrátku! Houska Co, holobrádku? Ruka Řekněte kolik? Houska Tolik a tolik. Oba Budiž nám tohle základní cenou. Ruka Ať je pokoj s hrobkou zatracenou. Houska Zas začínáte? Ruka Co povídáte? Houska Kolik mi dáte? Ruka Pět tisíc, hnáte. To je přece přijatelná cena. Houska Ne. — Pět tisíc já za ni vzíti nemohu. Ruka Tak mne pořád netahejte za nohu. Houska Stojí nejvýš za jeden tisíc a půl. Ruka To je vůl! Houska Kdo je vůl? Oba To je vůl. — Houska Kolik mi teď dáte za ni doslova? Ruka Tři kila a deset deka olova. Houska To je stále mnoho kovu za pohodlí toho rovu. Nechci býti vydřiduch. 3. Ruka Tak teda, platí? Houska Ne, lidé zlatí. Ruka Co zas myslíte? Houska Slevit musíte. 136 Oba Shodnem-li se tedy na té ceně. Houska Já vám přidám dvacet konin denně. Ruka Jste vy to skoupý! Houska Vy zase hloupý. Ruka Chcete-li více, dám tři tisíce. Oba Budiž tedy koupě uzavřena. Ruka Dost! Houska Teď si teprv hrobku vemte zadarmo. Oba Abychom pak nesmlouvali nadarmo, vyplatíme si vzájemně náhradu. Ven bradu z hradu na zahradu! Ruka V té zahradě sejdeme se v poledne. Houska Přinesu vám pěkné sele objemné. Ruka V mém hradu pak za tu sumu narazíme soudek rumu. Oba Můžeme se podroušit! — Refrén ke každé sloce: Tahleta hrobka, prolhaný skrčku, mi leze z krčku. Stojíc — na vršku. Každý se diví, proč tady civí, diví se každá mrtvola. 138 ROBIN ZBOJNÍK Pohádka o deseti obrazech 1932 POHÁDKA Snad každá divadelní hra by měla být pohádkou. Vyprávění babiček a dětská literární tradice všech zemí i věků obsahuje triky a nálady, ne-li vždy totožné, alespoň blízce příbuzné zvykům a technice velkých dramatických děl. Králevic dánský by jistě nemohl na věky věků zůstat mladým, aktuálním a nezvratně pravdivým, kdyby se nebyl narodil na hradě Elsinoru, uprostřed legendárních bažin a pohádkových mlh, oživených duchem královým. Shakespearova pravdivost se proto tak nevyčerpatelně poutá k lidské skutečnosti, že se k ní dostává oklikou přes pohádkovou a divadelní ireálnost. Pohádka právě tak jako pravé divadlo zachovává věčnou platnost svým pravdám, protože je nadnáší do oblasti imaginace a zbavuje je logiky: lépe řečeno, má svoji vlastní logiku, v níž vynecháním reelních premis a přeskočením těžkopádných článků přísně racionalistického úsudku dochází k zázrakům v lidských osudech. Spustí-li dramatik v pravém okamžiku své situace oponu, nebo nechá-li mluvit svého lakomce k publiku a dovolí mu hledat zloděje mezi diváky, jsou to zjevy stejně zázračné, nelogické, a přece stejně pravdivé jako pohádkový skřítek, zjevující se při otočení kouzelného prstenu. Napsali jsme divadelní pohádku o Robinu Zbojníkovi s trojím úmyslem: chtěli jsme divadlo, opravdové divadlo s kouzly, iluzemi, neskutečným ovzduším, s nelogickou zápletkou, s kouzelným proutkem. Chtěli jsme komiku, komiku postav, postavených do umělého světla, tedy úmyslně pošinutých, nepravděpodobných, ale lidských i ve zkreslení, komiku situací, komiku předmětů. A konečně jsme chtěli stanovisko ke skutečnosti, tedy v mezích komiky kritiku skutečnosti, tj. satiru. 141 Robin Zbojník je osoba tak mlhavě legendární, že jsme si dovolili z něho udělat v první fázi předčasně zestárlého hypochondra, z něhož jednoduchým psychologickým zázrakem znovunabyté sebedůvěry (podle rovnice: komplex méněcennosti ze studu nad lysou hlavou — klobouk zakrývající pleš — nutnost udržet si klobouk na hlavě — odvaha — trénink k nabytí fyzické síly — uzdravení — zánik původního impulsu) stává se jarý zbojník. Pojetí Robina jako rozeného šlechtice zvolili jsme podle pozdějšího zpracování původní lidové legendy anglické, podle něhož byl Robin nejprve Robertem lordem Huntingtonem. Z nejstarší a nejkrásnější anonymní legendy, známé pod jménem „Lyttle Geste of Robin Hoode", použili jsme jen postavy „velkého šerifa z Nottinghamu", jmen zbojníků Malého Jana a Šarláta (Scarlet) a motivu lukostřelby pod Tortyll Tree, v níž Robin je poražen králem a padá na kolena s výkřikem: „Takovou ránu umí dát jen král." Ještě jednu autentickou větu z „Lyttle Geste" vložili jsme svému Zbojníkovi do úst: „Jen sedláka, jdoucího za pluhem, nechte na pokoji a svobodníka, kráčejícího zeleným houštím lesním. Zato však šejdíře a bařtipány* bijte a važte. A hlavně pamatujte na velikého šerifa z Nottinghamu!" Tolik chtěli jsme uvést k vysvětlení volby námětu a k udání pramenů. Pokusili jsme se vytvořit divadelní ozvěnu současného života a stín zbojníka, po kterém toužíme. Zbojníka, který by měl humor a dovedl „bohatým brát a chudým dávat, šejdířům kožichy proklepávat", aniž zvážněl sám nad sebou. Zbojníka, který by Podotýkáme, že v originálu stojí na tomto místě „biskupy a arcibiskupy". Nahradili jsme tato dvě slova slovy „šejdíře a bařtipány". K těmto synonymům jsme byli nuceni se uchýlit pro divadelní provozování z důvodů cenzurních, neboť tato slova zbojníkova, jež se nám zachovala z jedenáctého století, dvacáté století zákonem stíhá. 142 uskutečnil revoluci Krásy proti Ošklivosti, Moudrosti proti Blbosti, Smíchu proti Ironii. Zbojníka, který by pomohl zbořit to, co se nehroutí samo dost rychle. 143 OSOBY Dobrý král Edward.......- E. Bolek Boleslav Ukrutný, jeho bratr .... - B. Záhorský Šerif nottinghamský........ pr Černý Lady Johanna, jeho schovanka ----- N. Bártů Lord Broadcasting, později Robin Zbojník ------- M. Nedbal Malý Jan - - u„-„'„- -V. Trégl J zbojníci 6 Šarlát - - - ------ Fr. Filipovský Skřítek Puk - -- -....... I. Lechnýřova Drákula - --.......-_ y Trégl Barnabáš, řečený Roura - nociežníci Voskovec Hubert, řečený Trouba - - - J. Werich Sbor zbojníků.........- Čarodějnice........... Jenčíkovy girls Tanečnice s batony......... Kostlivec.....-...... T. Ling Ozbrojenci, vojáci, pochopové, zbojníci, duchové a strašidla. Děje se v Anglicku v dobách dřevních. Poprvé provedeno dne 23. září 1932 v Osvobozeném divadle v Praze v uvedeném obsazení. Režie J. Honzl, hudba J. Ježek, dirigent /. Ježek, balet a choreografie J. Jeněík, výprava a kostýmy Fr. Zelenka, 145 DÍL PRVNÍ OBRAZ PRVNÍ Jak dobrý král Edward do války vytáh Králův stan v koncentračním lezení. Změť impozantních korouhví a erbů s potupným nepořádkem, typickým pro náhlé odjezdy: zavazadla, koše, prádlo, šatstvo, deštníky, nádobí, a v tom všem zbraně, brnění, bubny a pergameny. Uprostřed velký buben, stranou pult s účetní knihou. V pozadí vchod do stanu s královým erbem. Scéna první Edward, pak Boleslav Edward (stojí u otevřené knihy a sčítá) Osmnáct, dvacet je devětadvacet a osm, a osm ... devětadvacet a osm je sedmatřicet, dvaačtyřicet, a devět je padesát jedna, pět. Pět a čtyři je devět, jedenáct a čtyři je patnáct a ještě jednou patnáct je třicet. Tři. Tři a osm je jedenáct... Boleslav (vejde a salutiije) Bratře králi... Edward ... jedenáct a osm je devatenáct... Boleslav Bratře králi... Edward (výhružně) ... a osm je devatenáct... a čtyři... Boleslav Je dvacet jeden! Edward Co? Dvacet jeden? Devatenáct a čtyři je dvacet tři, hňupe! 149 Boleslav Bratře králi? Edward Bratře Boleslave, kuš! Devatenáct a čtyři je dvacet jedna! Kdo to jaktěživo slyšel? Děláš čest panujícímu rodu, jen co je pravda. Devatenáct a čtyři je dvacet tři!... Co jsi chtěl? Boleslav Bratře králi, došla bagančata! Edward To mne těší, tak dej rozkaz obouvat! Boleslav Už se stalo, bratře králi! Edward Tak co ode mne chceš? Boleslav Jenže všechny boty jsou levé! Edward A kde jsou ty pravé? Boleslav Na ty se zapomnělo. Edward (řve) Rány boží, které nemehlo to objednávalo? Boleslav Ty, bratře králi. Edward A jo, tak všechny levé obout! Dejte dělat pravé a poslat je za námi, a jdi už. (Boleslav odchází) Pojď sem! (Boleslav se vrátí) Dones tohle ... (podává mu listinu) hejtmanovi první brigády, ten ať to osobně odevzdá rejtarovi druhé brigády, ten to dá generálovi, a generál mi to přinese, a já to zahodím, ať je nějaká kázeň. (Boleslav odejde) 150 Edward To je bratr, to je bratr ... jo sakra! (Běžíke knize)To jsme měli třiadvacet... a devět je dvaatřicet. Tedy úhrnem tři tisíce dvě stě třicet jedna medaile za chrabrost. Bude to dost? Tři tisíce medailí spotřebuje panovnická rodina a generálové, teďka aspoň dvě stě potrebujú pro spojence, to je tři tisíce dvě stě, teďka třicet pro diplomaty a vojenské atašé, no a zbývá jedna. Správně, kdyby se opravdu někdo vyznamenal. Tak ... a co teď máme vyřídit? (Listuje v notesu) Medaile jsme vyřídili, koně, "ípy, luky, to máme, bagančata máme zatím na levou nohu. Školství, hygiena, nemocnice, tc počká až po válce, jestli zbudou peníze. Lady Johanna ... aha ... to spěchá ... (Schová notes a zavolá do stanového vchodu) Stráž! Přiveďte lady Johannu! Scéna druhá Edward, Ozbrojenec, Lady Johanna, později Boleslav a Pěšák Ozbrojenec Lady Johanna. (Johanna vstoupí, Ozbrojenec odejde) Edward Vítám vás, dítě. Prosím vás, vemte místo, jestli to jde, to víte, je to tu jako při stěhování. Johanna Jsem kapánek ustaraná, ó králi, proč jste mne tak náhle zavolal? Edward Ví někdo o vaší návštěvě? 151 johanna Jako že má duše i tělo bez poskvrny jsou, nikomu jsem ani nešpitla. (Edivard tasí meč) Milost, ó králi! Edward Tiše, díte, nebojte se mne. Johanna Ten meč mne vyděsil. Edward (jde po špičkách s taseným mečem ke stěně stanu) Zůstaňte klidná, lady Johanno. Stan má uši. (Píchá do závěsů, pak důvěrně k Johanně) Je to dobré. Stává se totiž někdy, že vypadne Polonius. Než slyšte, dítě, proč jsem vás volal. (Tiše) Víte, co je to paraf? Johanna Ano, ovšem, Sire! Edward Tak co to je? Johanna Paraf je ... no paraf, přeci! Edward Dobře! Tak o ten právě jde. Jedná se o to ... (Boleslav vstoupí a chodí po stanu, něco hledaje) Edward (ho pozoruje) Jedná se o to ... Bratře Boleslave! Boleslav (stále horečně hledaje) Ano, bratře králi! Edward Já tady mluvím. Boleslav Jen se nevyrušuj, já hledám. Edward To se řekne, hledáš, ale já tady mám rozmluvu... důležitou. Co hledáš? 152 Boleslav Někde jsem nechal maršálskou hůl. Edward Počkej, tu jsem někde viděl. (Sedí, rozhlížeje se) Boleslav Někam jsem ji musel založit. Edward Abys ji tak ztratil, to by bylo pěkné nadělení. Někdo ji najde a bude nový maršálek. Boleslav Musí být tady ve stanu! Edward Musí nemusí, tady překážíš, najdi si ji někde jinde. Anebo si jdi uříznout jinou, já ti ji budu nostrifikovat. (/Mezitím Lady Jo-hanna stále uctivě a nesměle posuňky upozorňuje krále) Johanna Sire! Edward Copak? (Zpozoruje, že sedí na holi) Tadyhle ji máš, kdybys pořádně hledal, tak ji najdeš. (Dá hůl Boleslavovi) Prosím tě a už ať tě tu nevidím. (Boleslav odejde) Edward (k Lady Johan ně) Symbol svrchovanosti státní moci, odznak suverenity královské, něco, bez čeho nelze vládnout, něco, co vkládá panovníkovi do rukou právo nad životem i smrtí poddaných, to je právě to! Johanna (nechápavě) Co? Edward No, paraf! 153 johanna To já vím, Sire! Edward Tedy paraf. Lady Johanno, táhnu do války! (Slavnostně) Král táhne do války. Dobrý král Edward chrabře táhne do války. (Civilně) Já bych tam nejel, ale prý to musí být. (Slavnostně) Zatímco budu s vojskem stát v poli, velet výkvětu rytířstva, paraf bude vydán na milost a nemilost snad zlodějů, snad zrádců, snad rebelantů. (Civilně) Vzít ho s sebou také nemůžu, co kdybych byl bit? Johanna O bože, jak ráda bych stála při svém králi, žel, jsem jen slabé pohlaví. Edward Buď ráda, dcero, nemusíš na vojnu. Mně se to právě hodí. (Slavnostně) Johanno, získala jste důvěru královu. Vás si vyvolil král, dívku to po celém Anglicku slynoucí čistotou a zbožností! (Johanna se dá do hlasitého pláče) Edward (slavnostně) Nebreč, budeš hlídat paraf! Johanna (nedůstojně brečí) Já ho neuhlídám, co když na mne přijde mužskej, já se budu bát. Edward Nemusíte se bát, lady Johanno! (Tiše) Paraf je v pevném a tajném úkrytu. Johanna (plačky) Považte, Sire, tu odpovědnost, když já mám ... (Do stanu vtrhne rozčilený Pěšák, na hlavě má maličkou helmu) Pěšák O králi, Sire, co počít? Helmy jsou nám malé. 154 Edward Co mi sem lezeš? Kdo tě sem pustil? Pěšák Sire, ono nás to tolik tlačí. (Vzlyká) (Johanna vypukne znovu v pláč) Edward (k Pěšákovi) Neplačte, lady! (K Lady) Nebreč ... Totiž obráceně. Kdo to dal takhle ukout? Ukaž se, vždyť jsi komický ... Johanna (vzlyká) Sire, snad by se to dalo napařit. Edward To je nápad, ukaž, já ti to napařím na hlavu. (Cpe mu helmu na hlavu, Pěšák úpí) Nejde to, je to plech. Johanna (hlasitěpláče) On je to plech. Edward Prosím tě, jdi, ve Svaté zemi je horko, ono se to roztáhne ... (Pěšák odejde. Král pro sebe) Jenže hlava se roztáhne taky. (K Lady) Utište se, dítě. Johanna Poslouchám vás, Sire, rozkazujte, učiním vše pro krále a Anglicko. Edward Pochválen buď Bůh. Každého večera odebereš se (nakloní se k Johanně a šeptá jí — pak nahlas) ... a přesvědčíš se, je-li stříbrná schránka s parafem na svém místě. Slibuješ? Johanna Slibuji, Sire. Edward A vaše ústa, Johanno, nechť zůstanou uzamčena. Johanna Jako že moje duše ... 155 Scéna třetí Edward, Johan na, Boleslav Boleslav (vběhne rozčilen) Bratře králi, mé spravedlivé rozhořčení nezná mezí. Edward Co se stalo? Boleslav Vzpoura, Edwarde. Rytíři mi odpírají poslušnost. Velel jsem nieder, a oni se nepoložili. Ze prý je bláto, že by jim zrezavělo brnění, a odešli do kantýny. Edward To je taky správné. Boleslav Jak to? Copak nejsem vrchním velitelem tvých vojsk? Edward To nejsi, to ty nevíš? Už od rána ne. Já myslil, že to víš. Boleslav To jsou nemístné žerty. Edward (k Lady) Lady, dítě mé, na moment, já bych před vámi musil mluvit slušně. (Johanna odejde) Edward (dušené) Jak se můžeš vůbec odvážit protestovat? Boty, kůže, sedla, zbraně, píce, rýže, káva, ze všeho jsi bral provize! Můžu to trpět? Vždyť bys byl za chvíli jako Alfons XIII. Boleslav Ale vrchní velení od nepaměti patří bratru královu. Edward Já jsem hlava rodu, já rozhoduji, ty máš právo mlčet. 156 Boleslav Zde běží o věc, ne o práva. Osvědčil jsem strategické schopnosti. Edward Co schopnosti, tohle platí! (Strhne plášť a ukáže na řadu prým-ků na rukávě) Koukej, starodružiník, a ty by sis troufal? Ven, neznám tě. Slyšíš? Král nemá bratra, král tě nezná, co tu chcete, osobo? Boleslav Tedy tak, Edwarde? Dýkou do zad? Dolchstoss? Edward Osobo, ven, nevím, kdo jste, přejete-li si něco, podejte si žádost o audienci. Stráž! (Vejdestráž) Vyveďte toho civilistu. Boleslav (jako zmije) Ještě uslyšíš o svém bratru! (Odchází, veden stráží) Edward A dejte vybubnovat, že král nezná bratra. Scéna čtvrtá Král, pak Šerif nottinghamský (Eduard, rozčilením zlomen, usedá znaveně do křesla) Šerif (opatrně vejde) Sire! Chvátaje z města, nalézám celé ležení v rozčilení a vaše tvář je bledá. (Edward mlčí) Šerif Je bledá ... 157 Edward (zlomeně) A, tlustý můj příteli. Šerif Děje se něco, Sire? Edward Už se událo, a vícero věcí. (Počítá na prstech) Bagančata na levou nohu, helmy jsou malé, koně mají slintavku, bratr mne zlobí, vojska mám ... kolik se jich vlastně sešlo? Šerif No, Sire ... Edward Málo, viď? Šerif Málo. Edward Deset? Šerif Ó, to víc. Edward Víc než deset tisíc? Šerif Ó, to míň. Edward Tak kolik? Šerif Sto padesát. Edward Tisíc? Šerif Ne, mužů. Edward Tak nevím, co myslíš? Šerif (ohnivě) O Sire, vojsko není, ale vojsko bude. Vždyť každý z vašich 158 poddaných prahne přímo po tom, biti se po vašem boku. Zástupy mladých lidí kladou si za čest krvácet pro krále, pro Anglicko, jak se řekne, pro vlast. Edward Jak to, že nikdo nepřišel? Šerif Z toho si neračte dělat ctěnou hlavu, Sire, jsme v pusté krajině, kolem rozprostírají se hluboké hvozdy sherwoodské. Ale na pobřeží, tam celé zástupy v plné zbroji prý vyčkávají vašeho příchodu. Edward Jen aby! Šerif Nevěříte, Sire? Edward Víš, nemá se to říkat, šerife, protože je to germanismus, ale já jsem na tuhle válku pesimisticky k mluvení. A vůbec, šerife, teď mne napadá ... (Oživne) Vždyť je to hrozné, šerife, já nevytáhnu do války, já nemůžu, já nesmím, vždyť já slíbil na odzbrojovací konferenci, že nebudu válčit. Co by tomu řekla Společnost národů! Šerif Sire, my jsme přeci válku nezačali, my vedeme válku obrannou, a válka obranná je nejen povolena, ale i nutná. Edward Šerife, ty se budeš mýlit! Jak to, že jsme válku nezačali, vždyť nám přeci nikdo nic neudělal. Vždyť my ani vlastně nemáme nepřítele. Aha! Šerif Jak to, že nemáme nepřítele? A co krize? To je náš nepřítel. Edward No ano, ale na krizi jsem políčil celní přehrady, zvýšili jsme cla a zavřeli hranice! 159 Šerif A co z toho máme? Nezaměstnanost je větší než předtím! Sire, ve válce je naše spása. Edward Něco na tom je. Naši největší zbrojmistři, Krupp a Schneider, mi to píší taky. Já tomu rozumím! Když potáhnu do války, budou dělat šípy a luky a zaměstnají plno lidí, no a ten zbytek, co nezaměstnají, padne v boji. Šerif Jest údělem chátry, aby nesla tíhu situace! Edward Ostatně na to máme omluvu, vládnouť dosud středověké poměry. Chápej, šerife, my státníci jsme moudří lidé, my tomu rozumíme, ale co říci lidu? Proč jdu do války??? Šerif Sire, lid potřebuje chléb a ideu. Ideu mu dá válka za svatou věc! To stačí. Edward To máš pravdu, a chleba dáme na chlebenky. Máslo stejně nebude, namažou si chleba ideou. Šerif Leč určitou opatrnost bych radil, Sire. Kriegsschuldfrage! Edward Tak hloupý nebudu, abych jako ve čtrnáctém roce táhl přes Belgii. Celkem vzato, šerife, po zralém uvážení, do války vytáhnu, ač nerad. Tak ty myslíš, že se nějací lidé připojí, viď? Šerif Tisíce, vždyť je to vyšší zájem. 160 Scéna pátá Edward, Šerif, Lord Broadcasting (Broadcasting vstoupí nepozorován, zabalen do šálů a obtížen válečnými zavazadly) Edward Samozřejmě, šerife, jelikož ty tadv zůstaneš a budeš až na další představovat královskou moc, režim, atd., dbej mi o pořádek a koukej, aby se všechno zaznamenalo, abychom měli v pořádku papíry pro historiky. Zase ale všecko nepiš. Šerif Já rozumím. Jen svědectví, že naši potomci měli slavné před-ky. Edward Teď jdi, čtvrt hodiny ještě počkáme, jestli se ještě někdo nepřihlásí, a pak vytáhnu. Šeru- Dohlédnu ještě, jsou-li rytíři řádně karosováni. Edward Prosím tě, ať si vezmou s sebou golfové hole a brusle! Šerif Stran bruslí, Sire, ve Svaté zemi je teplo. Edward Ať vezmou jednu na vzorek, kdyby přituhlo, dáme si je dělat na míru. (Šerif odejde) Broadcasting (po celý rozhovor chodil namáhavě za králem, který ho neviděl. Než si klekl, král odešel jinam) Sire! Edward (ho slyší, ale nevidí, protože Broadcasting chodí stále za 161 ním a nesměle opakuje: Sire! Konečně ho obejde, ale král se obrátí a zase ho nevidí, pak jej spatří a lekne se) Aj, lord Broadcasting! Buďte mi vítán! Broadcasting (čte z papíru řeč) Sire! Vycídil jsem zbroj svých předků, oklepal rez z brnění svého chrabrého otce, kázal jsem pacholkům osedlat grošovaného hřebce, chloubu mých stájí, a pak načež zamknouti hrad svých předků, vsednouti na kůň a přiharcovati do vašeho ležení, Sire, bylo dílem jediného okamžiku. Tu jsem, mylorde, totiž Sire, a prosím vás, ba zapřísahám, vezměte mne do řad chrabrých bojovníků svých a lordů, neboť jest mou tužbou a povinností položití svůj život za svatou věc uprostřed výkvětu rytířstva a křesťanstva. Vašemu vítězství, Sire, provolávám hurá, hurá ...! (Obrátí list) Hurá! Edward (během řeči se rozchechtává) Chachacha! Broadcasting Já jsem to říkal špatně, že ano? Edward (směje se) Skvělt, lorde! Úžasně! Vždycky máte nějaký šprým pro starého dobrého krále Edwarda. Jak je to od vás milé, že jste se přišel rozloučit. Broadcasting Hele, Sire, chyba! Už byste mi špatně rozuměl. Já jdu totiž do války. Edward No ovšem, nepochybuji o vašem čistém úmyslu. Jste hrdina. Broadcasting Ano, hrdina bych byl, ale ty ledviny mne zlobí jenom: to vám bylo, Sire, po té cestě píchání... ňákýho... a já musil něco špatného pojisti a nyní mám průjem ... Úh ... to to svírá. Edward No ovšem, mylorde, zdraví jest, řekl bych... mluvím k vám jako gentleman ke gentlemanu ... bezvadné zdraví je prvním 162 předpokladem ve válce. Broadcasting Vždyť mně také plíce polevily! Sice mi to leží na prsou a v zádech mi to loupá, ale to je od angíny. Ale já si právě, Sire, myslím, ono to jižní slunce by mi nedělalo špatně. Má to alespoň být moc dobré na příušnice. Edward Milý lorde, obávám se, že ve válce byste se nevyléčil. Nechci nikdy pochybovat o vaší chrabrosti, ale budete tu musit zůstat. Broadcasting Ale, Sire, tady je vlhko, ty průdušky, to bude jedna slitina. A hrdina zase bych nebyl. A opravdu, Sire, mně jde o slávu a o pohyb. Edward Nikoliv, lorde, nevezmu vás s sebou. Jste rytíř tělem i duší, ale žel, rytíř neduživý. Broadcasting To zase, Sire, všechna čest stranou, to je tedy pravda. Například mne tak píchá v koleně, že bych neměnil. Uh! (Chytí se za koleno) Schválně, že vás tak nepíchne, jako mě teď píchlo? Edward Dosti, prosím. Vy mi chcete pomoci, mylorde, je mi stejně potřebí rytířů v poli jako v zázemí. Jste ženat? Broadcasting To bych nebyl, ona totiž ta dotyčná, co si na ni myslím, by mne zanic nechtěla. Edward Netrapte se. Znáte lady Johannu? Broadcasting Sire, pro tu tluče srdce mé, ona je tou dotyčnou. Edward Děkujte bohu, mylorde, že budete moci sloužit svému králi, nalezna své štěstí. Vezmete si lady Johannu. 163 Broadcasting Sire! Edward Budete ji chránit před všemi zly a úklady. A tolik vám pravím, že služba prokázaná jí jest služba prokázaná králi a celému Anglicku. (Zavolá do strany) Lady Johanno! Broadcasting Snad abych odešel, Sire! Edward Vy zůstanete, lorde! Scéna šestá Edward, Broadcasting, Lady Johanna Johanna (vejde) Sire? Edward Johanno, mé dítě, mám pro vás znamenitou zprávu. Budete se vdávat. Johanna Ó králi, nemohu, nemohu se vdávat. Edward Je snad srdce vaše zadáno? Johanna Právě že není, Sire, a dokud nebude, neprovdám se. Jen ten, kdo bude mít mé srdce, bude mít i mne celou. Edward A o kom sníte, Johanno!? O rytíři?! Johanna Ano, ó ano, Sire. O tom, který je rytíř tělem i duší. 164 Edward A toho tady mám. (Ohlíží se po Broadcastingovi, který se mezitím stydlivě skryl) Kde jste, lorde? Pojďte ven. Ukažte se! (Vede ho k Johanně) Broadcasting Ale když lady nechce, nemusí to být. Johanna Toto mi dáváte za manžela? Jaký hřích jsem to spáchala, že vaše královská vůle doléhá na mne tak krutě? Edward Ale snila jste o rytíři. Johanna Já snila o rytíři, jenž pro mne skály drolí, Jenž z hory nejvyšší sestoupí do údolí Jen proto, aby zved mi krajkozdobný šátek. A teď mým manželem má býti tento spratek. Broadcasting Já říkal, že to nepůjde. Johanna Já chtěla jinocha, jenž s bídou lidu cítí A jeho bohatství je prosté polní kvítí. Pod nosem mužný knír, na hlavě bujnou kštici, Hlas jako polnici za pravdu bojující! Broadcasting Ona by chtěla národního socialistu. Edward Buďte oba tiše, Je to v zájmu říše, Dřív než budu v boji, Vy budete svoji. Z nedostatku církve svaté Moje požehnání máte. A tou chvílí lady Johanna Za lorda Broadcastinga jestiť oddána. 165 Amen. Mé blahopřání, lady and gentleman! (Johanna pláče, Broadcasting ji nesměle konejší) Scéna sedmá Předešlí, Šerif Šerif Sire, čtvrthodina uplynula, voje jsou seřazeny. Edward Dobře, šerife, vytáhneme. (Slavnostně) Chci bubny! (Víření bubnů) Dobrý král Edward do boje táhne! (Odchází) Šerif Sire, bylo by dobře pro dějiny ztratit nějaké to historické slovo! Edward (stane) Nuže: Kupujte domácí výrobky, a pokud možno, žijte uvnitř hranic! (Odejde se Šerifem. Venku zazní válečný pochod, který se vzdaluje) Scéna osmá Broadcasting, Lady Johanna (Johanna vzlyká) Broadcasting Johanno milená, vy byste se náramně pletla, kdybyste myslela, 166 že já jsem krále navedl! Já vás miluji od vašeho dvanáctého roku, ale jsa člověkem churavým, netroufal jsem si nikdy vyje-viti své ušlechtilé city. Nehledě k tomu, že spalničky mi zeslabily srdce a chtěl jsem se uvarovat milostného rozčilení... a vůbec jsem člověk chorý, neduživý, ale srdečný ... Johanna Jste odporný, nechutný, nemám vás ráda. Jste slizký a hnusný dědek. Broadcasting V tom by byla mýlka, ženuško má Je mi teprve devětadvacet let, ale věc je v tom, že jsem obtloustlý, značně zanedbaný a předčasně olysalý. Johanna Přišla bych o oči, kdybych se na vás měla dívat. Nebudu s vámi žít, jdu ke svému pěstounovi. Vracím se oloupena králem o svobodu svého srdce! (Plačky odejde) Broadcasting (slabé) Johanno!... Tohle byla zase chyba. Tys ji měl chytit, vášnivě sevřít v objetí a polibky posít její sličnou a vzpouzející se tvář. (Pláče a rozbaluje meč) Ale to bych nesměl být já. (Drží meč) Jak já se, chudák, propíchnu, vždyť jsem to nikdy neměl v ruce. Že bych to opřel o zeď? Tady ani zeď není. Takhle kdyby mne mohla ranit mrtvice. Král mne nechce, Johanna mne nechce, smrtko, smiluj se nade mnou! 167 Scéna devátá Broadcasting, Puk (Puk prorazí kůži bubnu, který leží na zemi, a vyskočí před Broad-castinga) Broadcasting I kuš, to jsem se lek! Kdopak jsi? Smrtka? Puk Puk! Broadcasting Musíš nahlas, já měl zánět středního ucha! Puk (křičí) Puk! Jsem skřítek Puk! Broadcasting Aaha, Puk! Neklamou-li mne oči a můj sluch, Tak tys ten zbojný, rozpustilý duch, Jejž zovou smíšek. Nejsi ty ten brach, Co děsí holky po všech dědinách, Co sbírá mléko, v mlýnku dělá ryc A selkám kazí práci máselnic, Co řádí v pivě proti kvasnicím A noční chodce svádí pro svůj noční šprým? Nejsi to ty? Puk Totiž to je tak, takhle, jak jsi to teď říkal, si mne představuje Shakespeare. Je to pravda, já jsem tím, co jsi říkal, ale já jsem také něco víc. Já jsem třeba, když někdo dostane nápad. Nebo když někdo zakopne, to jsem taky já. Nebo když se někdo chce zabít, už má v ruce nůž, najednou ho zahodí a začne se smát. To je moje práce. 168 Broadcasting (zahodí meč) Ty jsi povedený špunt! Puk No vidíš, a už ho nezvedej. Proč ses chtěl zabít? Broadcasting Chtěl jsem být rytířem, král mne nechce, jsem prý nemocný. Měl jsem být manželem, žena mne nechce, že mám pleš. Co mi zbývá? Čekám na smrt. Puk To čekáme všichni! Ale než ta smrt přijde, vezmi si tenhle klobouk a pamatuj si: nikdy před nikým nesmekej, pak nebudeš to, co jsi, a budeš to, co nejsi. (Dá mu zelený klobouček) Teď se, prosím tě, obrať, já musím zase zmizet! Broadcasting (zakryje si oči a Puk po špičkách odejde za kulisy. Sám, rozhlíží se) Zmizel! (Nasadí si klobouk) Vida, a je po pleši! Nikdy před nikým nesmekej! To se řekne, co když mi srazí někdo klobouček! (Ohnivě) Nesmí mi ho srazit! (Tiše) To bych musil být silák, a abych byl silák, nesměl bych být tlusťoch! (Radostně) A abych nebyl tlusťoch, to bych musil cvičit, a byl bych tím, co nejsem, a nebyl bych to, co jsem! (Počne pomalu cvičit, připojuje se hudba, která přechází do sletových prostných. Broadcasting odkládá při cvičení šály, spadne mu břicho, pak plášť a objeví se v kostýmu Robina Zbojníka. Přejde na předscénu, opona se za ním zavře) Opona 169 OBRAZ DRUHÝ Balada o zbojníku Robinovi Před oponou Robin (zpívá) Balada o zbojníku Robinovi 1. Zbojníkem být nebo nebýt, Zíti volně nebo nežít, To je právě otázkou. Kdo v mezích zákona žije, Tomu mozek v lebi hnije, Život mu není sázkou. Zbojník však zákon nesnese, Žije mimo zákon v lese, Život je mu procházkou Mezi peklem, mezi nebem, Mezi hladem, mezi chlebem, Šibenicí a láskou. A proto jen po lesích haleká A nikdy a před nikým nesmeká. Refrén: Tím právě každá doba vyniká, Že potřebuje svého zbojníka, Jenž by bohatým bral a chudým dával, Šejdířům kožichy proklepával, Na břichopasy číhal za bukem S lukem v ruce a šípy za uchem. 170 2. O ctnost byla vždycky nouze, Odjakživa na motouze Houpalo se lumpů dost. A že naděje už není Na celkové polepšení, Tak se dělá z nouze ctnost. Proto doba na ctnost chudá Zrodila Robina Hooda. Z nouze zrodila se ctnost. Nouzi mít je nemít trojník, Robin ji měl a byl zbojník, Páni na něj měli zlost. Leč Robin jen po lesích halekal A nikdy a před nikým nesmekal. Refrén: Tím právě každá doba vyniká, Že potřebuje svého zbojníka, Jenž by bohatým bral a chudým dával, Šejdířům kožichy proklepával, Na břichopasy číhal za bukem S lukem v ruce a šípy za uchem. OBRAZ TŘETÍ Jak Robin Zbojník šibenici utek Nádvoří Šerifova domu v Nottinghamu. Vpravo okno s balkónem, vlevo mohutná zeď, v pozadí hrad s cimbuřím. Vpravo vzadu zamřížovaná branka žaláře. Uprostřed stůl a dvě stolice. Scéna první Boleslav, Šerif (Boleslav ve vyvýšeném okně. Šerif sedí u stolu) Boleslav (řeční) ... A my nemůžeme dále váhati. Lesy sherwoodské hemží se jakousi bezuzdnou chátrou, jejímuž řádění musí býti učiněna přítrž. Přejete si, aby bohatství jednotlivců bylo ohrožováno? Bojíte se snad Robina Zbojníka, onoho záhadného zloděje? Nikoliv, vy všichni toužíte se mnou zbavit naše lesy této metly, vy všichni chcete režim silný a odhodlaný, který zúčtuje s Rb-binem Zbojníkem, s Robinem zlosynem, s Robinem zákeřní-kem, s Robinem ... Šerif ... koukej, necpi jim toho Robina tolik. Boleslav Toho se přeci chceme a musíme zbavit. Vždyť nám šlape na paty. Šerif Mluvíš ke mně nebo k lidu? Boleslav Jako k lidu. 172 Šerif Tak jim nesmíš sahat na Robina Zbojníka. Proč se ho bojíme, miláčku? Protože ho lid začíná milovat, protože Robin lidu pomáhá, práská exekutory, bohatým bere, chudým dává. Bourá nám tradici. Boleslav Proti tomu chci právě brojit. Šerif To nesmíš! Nekoukej se na mne, když mluvíš. Já jsem člověk tlustý a naobědvaný. Ale na schůzi ti přijdou samí hubení, sotva nasnídaní. Ti by tě s tím Robinem vypískali. Boleslav Tak už opravdu nevím. Šerif Ty musíš mít jiné šlágry. Podívej se, jaká je doba. Král s vojskem je nezvěstný. Chleba nejní, cukr nejní, droždí nejní, jenom turín. Chytni to za ten turín. Uvidíme dál. Boleslav Turín, lide, turín, volám k vám. Naším heslem jest: Anglický turín na anglický stůl! Šerif To jsi zvoral, ačkoliv to heslo není špatné. Předělej to na: Pryč s turínem z anglických stolů. Boleslav Ach tak, teda pryč s turínem, sem s cukrem, chlebem, piv^m a droždím! Více kvasnic, občané! Šerif Prima! V tomhle duchu pokračuj! Boleslav A k tomu nám pomůže válka! Pořádně vedená válka! Šerif Špatně! Boleslav Seřadím vás v bojovné šiky a pod mým vedením ... 173 Šerif Co tě to napadá na ně s válkou? To nesmíš! Boleslav Vždyť jsi říkal, že na pořádné válce by se dalo pořádně vydělat. Šerif To musíme počkat! Teď je válka, tak na ně nesmíš s válkou, vždyť je to tak jednoduché. Když je válka, tak jim slibuji mír, když je mír, tak jim slibuji válku. Vždycky to, co není. Boleslav Tak co mám říkat? Šerif No, pěkně mluv pro mír. Slib invalidům válečné peníze, poradnu pro matky a kojence, aby nám sílila generace do příští války, buď přívětivý a samé sliby, jenom sliby a zase sliby! Boleslav Jak to budem, člověče, dodržovat? Šerif O to se teď nestarej, ještě nejsi ve vládě. Tak začni s penzemi pro veterány. Boleslav To jim neslíbím, copak máme peníze? Šerif Naivko, ale máme slzotvorné plyny. Ostatně, kdyby, bylo nejhůř, snížíme platy státním zaměstnancům. Teď si udělej závěr, pak si to celé zopakujeme. Boleslav Lidé, voličové, vy všichni, kdo znáte náš program .. Šerif ... a jestlipak ho znáš ty? Boleslav Program? Mne se bude někdo ptát, jestli znám program? Program jestli znám? Program strany, já? Který jsem tu stranu založil? Program ... program ... ovšemže znám ... náš program je naše srdce a naše nadšení. 174 Šerif (tleská) Tak, bravo, výborně, tak se to musí, výborně jsi z toho vyklouzl (Boleslav mezitím sestoupil dolů k Šerifovi) Šerif Vždycky si vědět rady a nepřestat mluvit! Ze to nic není? Boleslav No a teď, kdy to budu říkat? Šerif No počkej, musíme vyčkat příležitosti, až se něco semele. Boleslav Už nehodlám vyčkávat Přísahal jsem pomstu bratru Edwardovi. Prahnu po převratu. Šerif No, musíš mít s tou pomstychtivostí kapánek strpení. Musíme to rádně připravit. Boleslav To mohu čekat do smrti a král se mi jednou vrátí. Zmocnit se parařu, říkám to pořád. Sázím se, že Johanna o něm ví! Přinutit ji, aby nám jej vydala. Jakmile mám paraf v ruce, jsem hlavou panovnického rodu. S parafem v ruce se nebojím ani Robina Zbojníka. Jednat! Jednat! Šerif Když já na ty puče nevěřím. Já jsem přeci jenom parlamentní člověk. 175 Scéna druhá Předešlí, Šarlát a dva Ozbrojenci (Dva Ozbrojenci přivádějí Šarláta spoutaného na rukou) Šerif Tak copak je to? První Ozbrojenec Hajní, šerife, chytli tohoto muže ve hvozdu. Šerif Vida ho, uličníka jednoho, nechte mi ho tu. Byl už vyslechnut? První Ozbrojenec (podá mu svazek listin) Zde je protokol. (Ozbrojenci odejdou) Šerif (prohlížíprotokol) Jak se jmenuješ? Šarlát (hrdinným tenorem) Jakub Šarlát. Boleslav Tenorista? Šarlát Ne, zbojník. Z Robinovy chásky. (Zadupepo slovensku) Boleslav Co to děláš? Šarlát Po zbojnícku tančím, na důkaz, jak vámi pohrdám, tančím zbojnický tanec oštěpek. Boleslav Ono tě přejde tancování, rabe! Šarlát A nepřejde! 176 Boleslav Neodmlouvej! Šerif Tak já budu prosit o ticho. Šerif nottinghamský předsedá soudu, teď. (K Boleslavovi) Usedněte, pane kolego. (Boleslav usedne) Šerif (čte) Jakube Šarláte, dle seznání stráže, výpovědi svědků a všeho doznání se zjistilo, že jste vnikl samovolně, bez svolení lesní správy do lesa sherwoodského a procházel jste se tam s úmyslem hledati houby. Je to tak? Šarlát Ano, hrdě se k tomu znám. Sbíral jsem houby pro našeho vůdce Robina, který pořádal pod Zkrouceným stromem hostinu. Boleslav Pro kohopak strojil hostinu, ten váš Robin? Šarlát Pro nás, pro zelený kádr! Šerif (k Boleslavovi) Zelený kádr, pane kolego! Zběhové z fronty. Boleslav Byls také na frontě? Šarlát Byl. Boleslav Co s králem, vrátí se? Šarlát Ó, kéž by se vrátil, aby učinil přítrž vašemu zlodějství a vaší chamtivosti, kterou sužujete lid ... Šerif (bouchá do stolu) Šarláte, nepřitěžujte si. Raději řekněte, máte-li nějaký majetek, abyste mohl zaplatit pokutu! 177 Šarlát Mé bohatství je hučení borů po lučinách a květ, který se skví zjara v sadě. Boleslav To je na pokutu málo. Šerif Máte nějakého vlivného známého? Šarlát Robina Zbojníka. Šerif Já myslím na ministerstvu hvozdů, lesů, kleče a kosodřeviny. Šarlát Nikoho tam neznám. Šerif (k Boleslavovi) Pane kolego, to je opovážlivost: bez protekce na houby. Boleslav Budeš souzen a odsouzen! (V okně se objeví Lady Johanna a sleduje rozhovor. Když je Šarlát odsouzen, zalomí rukama a zmizí) Šarlát To nikdy nebývalo! Za králů a šlechticů měl lid do lesů volný přístup. Šerif Holenku, časy se mění, teď jsou lesy státní a nesmí se tam. Boleslav Každý občan má právo býti pozván státem na houby. Podej si žádost, budeš zanesen a za dvacet let na tebe přijde řada. Šerif Zatím ty hřiby vyrostou. Boleslav Ty však svévolným vniknutím do lesa dopustil ses přestupku paragrafu šestého císařského patentu číslo dvě stě padesát říšského zákoníka. 178 Šerif ... a odsuzuješ se k tomu (vstane), abys byl za hlavu pověšen, až smrt z toho pojde. Šarlát Ať! Robin mne pomstí. Moje krev padne na vaše hlavy. Vražděte si nás, utiskujte si nás, přece z lesa nepůjdem! (Vstoupí Ozbrojenci a vsadíŠarláta do šatlavy) Boleslav Poprava tohoto zlosyna byla by nejlepší příležitostí k převratu. Nařídíme výjimečný stav ... Šerif To nemá cenu. Takhle kdybychom popravovali Robina, to by bylo něco. A proč vůbec s tím převratem tak pospícháš? Boleslav Protože mně krvácí srdce při pohledu na zem v anarchii, a pak potřebuji peníze. Šerif To je smůla. Já ti nemůžu půjčit. Boleslav Od tebe nic nechci, mám právo na půjčku ze státní pokladny. Šerif Ta je prázdná až hanba, holenku. Boleslav (ukazuje na napraný měšec, který má Šerif u pasu) A co je tohle? Šerif To je soukromý můj měšec. Tenhle je státní. (Ukazuje druhý, prázdný) Boleslav Já peníze potřebuji, sežeň je, kde chceš. Anebo mi půjč ze svého. Šerif Nezlob se, Bolo, ale to ze zásady nedělám. Já můžu půjčit jedině státu a stát půjčí tobě. Kolik potřebuješ? 179 Boleslav Patnáct dukátů. Šerif Tak já půjčím státu dvacet dukátů. (Odpočítá je do státního měšce) Ted' pět dukátů jsou úroky (odpočítá pět dukátů zpět) a pět dukátů provize od tebe za zprostředkování půjčky. (Odpočítá do svého měšce pět dukátů)T&dy máš deset dukátů! Státu jsi dlužen patnáct dukátů a stát mi dluží dvacet dukátů. A pokladna je zase na suchu. Boleslav O tomhle hospodářství si promluvíme. Šerif Moment, já si teď musím skočit do kanceláře. Touhle dobou mi tam nosí gábl, tak aby mi to nevystydlo. Jen to slupnu a jsem tady. (Odcupitá) Scéna třetí Boleslav, Lady Johanna (Boleslav se dívá za Šerifem, Johanna vstoupí) Johanna Princi! Boleslav Zase jste plakala, lady? Johanna A kdo by udržel slzy, vida tu spoušť a ty mrzké pikle, které ovládly Anglicko, sotvaže poslední voják opustil břehy. Boleslav Jste příliš jemná, než abyste, mylady, pochopila, že vina je to králova. 180 johanna Lžete, vidím vám do karet! Boleslav Což vám král také neublížil? Což nespoutal váš jarý věk s neduživým partykou? Johanna Královy zájmy jsou vyšší než život prosté dívky. Boleslav Králův zájem jest, abys hlídala paraf a tvůj manžel aby hlídal tebe. Ale jde-li ti o blaho země, vydej mně parař, zavedu pořádek, zruším tvoje manželství a vrátím ti volnost. Johanna Zbytečně mluvíte, princi. Mé slovo patří králi, nezradím ho. Boleslav (uchopíji za ruku) Zradíš, Johanno! Budeš se topit v perlách a démantech, sobol s hermelínem bude zápolit o tvoji šíji, převzácný brokát obepne tvé boky a posledním pacholkem v tvé čeledi bude sám Robin Zbojník! Johanna Robina nedostanete! To je jediný pravý muž v této zženštilé zemi! Z jeho rukou přijde záchrana! Boleslav Bude viset a ty taky, nezradíš-li mi úkryt parafu! (Kroutí jí ruku) Mluv, zmije! Kde je parař? Mluv, než tě vyhladím i s tvým zlodějským pěstounem! Johanna Pusťte mě, středověký sprosťáku! Boleslav Promluv! Johanna Stůj při mně, ó Panno Maria! 181 Scéna čtvrtá Předešlí, Robin, pak Šerifa dva Ozbrojenci Robin (přemetem skočí na scénu, uchopí Boleslava a odhodí ho do kouta) Hej, hola, tisíc láteř, tu jsem, lesní pumprlík! (Boleslav vstává, Robin malebným krokem octne se u něho) Tenhle skrček ubližoval krásné dámě? U sta dubů na souvrati! Jaká to malebná a pitvorná sestava masa a kostí! Trochu bledý v obličeji, pic a puc (dá mu dvě facky) a červenají se líčka princova. (Boleslav se svalí) Robin (k Lady) Po princově tváři ruce nesvrbí, praví staré přísloví. johanna Robin Zbojník ... Robin Má krásná šedooká lady! Co s ním mám udělat? Uzel z něho chcete kolem krku míti? Ne. Máte příliš vkusu. Snad by se vyjímal lip jako špunt! (K Boleslavovi) Pojď sem, ty snůško politických šmejdů. (Přitáhne ho) Johanna Nechte ho žít! Robin Ovšem, pro výstrahu. To je skvělý nápad. Tenhle smotek ctižádosti a bařtipánství se musí zachovat pro potomstvo. Dáme tě pod poklop, blbečku! Boleslav Zavolám stráž! Robin Ty jsi náš zázrak! Ono to mluví! Lady, šidítko, cucáček pro Boleslávka! Co to vidím, vy jste plakala? (K Boleslavovi) Oka- 182 mžitě dámu rozesměješ. Udělej dámě zajíčka! Hop, už ať je to tady, na bobeček a stříhat ouškama. No! (Boleslav si sedne na bobeček a dělá zajíčka. Lady se směje. Robin do něho strčí, Boleslav upadne, Robin ho uchopí za nohu, a drže ho, mluví s Lady) Robin Lady, vraťte se do svých komnat, čeká mne spousta práce. Chystám strašlivou, nejkrvavější revoluci, neslýchaný atentát: Blbost bude zastřelena. Blbost, lady, s velkým B, která světem vládne. Bude to ohlušující rána a bude se dlouho kouřit... (Johanna k němu prudce přistoupí a políbí ho. Odběhne. Robin pustí Boleslava a zasněně kráčí po scéně. Usmívá se dojatě) Šerif (zezadu se vplíží, vezme si rozběh, skočí na Robina, svou vahou ho porazí a sedne si na něj) A nepustím ho, pochopové, honem! Boleslav (vstává) Pohotovost sem! (Vběhnou dva Ozbrojenci, spoutají Robina a přivážou ho k železnému kruhu ve zdi) Boleslav (přistoupík Robinovú Pevně jste ho přivázali? Máme tě, pytláku, poberto! Pie, puc (dá mu dvě facky) a červenají se líčka... nebo jaks to říkal? A za vlasy tě vytaháme. (Chce mu sundat klobouk) Robin (zařve) Nesahej mi na klobouk! Boleslav (od něho polekaně odskočí. K Pochopům) Jděte ven a hlídejte vchody. (Ozbrojenci odejdou) Šerif Teď je čas, Boleslave, teď se sejdou davy a teď promluvíš svou řeč! 183 Boleslav Jak to mám udělat? Šerif Na radnici a stavět šibenici, pojď! (Boleslav na odchodu z dálky plivne po Robinovi) Robin Netrefil, ani plivat neumíš, princi! Scéna pátá Robin, Johanna (Johanna vejde na scénu a jde pomalu k Robinovi) Robin Před vámi, lady, chvástal jsem se tu, A prosím, pouhá kupa sádla mi Zhatila chrabré plány. Stydím se. Johanna Hrdina vždycky zradě propadá. Robin Políbila jste mě, ať přijde smrt. Tím polibkem jsem prohrál život svůj, Vždyť zůstal jsem jak bleskem zasažen, Leč vyhrál jsem svou sázku o lásku. JoHANNrt Těch polibků však musí býti víc! (Běží k němu. Vtom za scénou víření bubnu a hlas: Měšťanům nottinghamským na vědomost se dává, že princ Boleslav Robina Zbojníka polapil a jeho na rynku popravovati bude. — Víření se vzdaluje) 184 Robin Vy chtěla jste mě líbat, lady má, Leč místo mne teď polibte ten roh A k polibku přidejte mocný fuk, Mí zbojníci znamení uslyší. Johanna (vezme roh, chce do něho zadout, leč ozve se jen falešný pazvuk) Jsem slabá žena, neufouknu jej! Kubín Teď skřítek Puk mi rychle pomáhej! Scéna šestá Předešlí, Boleslav, Šerif, Ozbrojenci, pak Malý Jan a Puk (Šerifa Boleslav vstoupí s dvěma Ozbrojenci) Šerif (uvidíLady) Domů, Johanno! Poprava není podívanou pro mladou paničku. Boleslav Chopte se ho a vlecte ho přes rynk na radnici! (Johanna propukne v brekot a odchází. Ozbrojenci odvazují Robina) Robin Jen máte-li pevnci šibenici. Boleslav Bez starosti, budeš se pořádně houpat! (Mezitím v portálu objeví se Puk, strkaje před sebou Malého Jana v mnišské kutně) Malý Jan Aha, tady je! 185 Puk Pospěš si, Jene! Malý Jan Já to zařídím. Děkuji ti. (Puk zmizí) Požehnané poledne, princi a šerife! (Všichni se otočí) Malý Jan Probošt mě posílá vyzpovídat kohosi. Šerif U neznaboha nepochodíš, otče! Robin Při Panně Marii, přeji si kněze. Boleslav Tak zpovídej, mnichu, ale rychle. Odstup, stráži! (Stráž se obrátí zády) Malý Jan Kříž! Šerif Nemáme. Malý Jan Přineste dvě břevna. (Šerif odskočí pro dva klacky) Malý Jan Vždyť s těmi hříchy by ho šibenice neunesla! Šerif (nese břevna) Stačí to, otče? Malý Jan (zkříží břevna ve znamení kříže) Skloňte své hlavy k modlitbě za hříšníka. (Šerifa Boleslav skloní hlavy. Malý Jan mrkne na Robina. Praš- 186 tí Prince a Šerifa do hlavy. Oba se svalí. Malý Jan zaduje na Robinův roh) (Hudba. Na znamení rohu vtrhnou na scénu ze všech stran girls--zbojníci, vyženou Ozbrojence, odvážou Robina, vysvobodí Šarlá-ta z vězení a tančíce přejdou se zbojnickou polkou na předscénu) Opona 187 OBRAZ ČTVRTÝ Zbojnická polka (Sbor Zbojníků tančí před oponou polku. Při repetici vystoupí Robin, Šarlát a Malý Jan a zpívají, zatímco v pozadí Zbojníci tančí) Zbojnická polka Šarlát Zde Šarlát, Malý Jan Malý Jan, Šarlát (ukazuje na Robina) Kamarád... Malý Jan (ukazuje též) I náš pán. Robin To zas já Robin Zbojník jsem. Šarlát Kdo by hlad Malý Jan Chtěl zahnat, Šarlát Nebo snad Malý Jan Chtěl se rvát, Robin Mezi nás jen ať jde sem. Šarlát No tak, bože, to je krámů, Robin Pro sem tam ňákou ránu. 188 Šarlát Kdo by snad Malý Jan Chtěl se rvát, Nebo hlad Šarlát Chtěl zahnat, Robin Mezi nás jen ať jde sem. Všichni Zbojník si žije v lese, A kdo se před ním třese, Ať peníze přinese, Dříve než bude den. Šarlát Zbojník je dá chuďasu, Malý Jan Pupkáče pošle k ďasu, Robin Byť by i v krátkém času Všichni Byl polapen a popraven. (Všichni tančí refrén se Zbojn OBRAZ PÁTÝ Jak neměli kam hlavu složit Pustý sál rytířského domu. V pozadí dveře. Vpředu vlevo stolek a truhla. Je noc. Scéna první Robin, pak Roura a Trouba (Robin objeví se ve dveřích a rychlým skokem zmizí za temným závěsem. Za scénou je slyšet blížící se popěvování Roury a Trouby) Roura a Trouba (za scénou) Daleká je cesta k Tipperary, Daleká je cesta má. Půjdem ještě aspoň do úterý Cestama necestama, Na shledanou, Piccadilly, Na shledanou, město mé, Předaleká cesta k Tipperary, Zde se na noc zvostane! (Vejde Roura obtížen zavazadly. Nese na zádech dvě pelesti dřevěné postele, přikrývku a v ruce jednu postelovou postranici. Za sebou táhne slamník) Roura Aha, zde se přespí, skládám, rozbaluji, chystám. Trouba (vejde a nese malý balíček) Neskládat, nerozbalovat, nechystat, napřed se to ohledá. 190 Roura (chodíza ním se zavazadly) Ne snad že bych to nechtěl nosit, ale tady by se to krásně složilo. Trouba Leč jde se dál, jelikož ubikace nevyhovuje. Ztuchlý vzduch a vlhko! Roura Vlhko, vlhko, a já to mám vláčet? To jste mi moh říct, než jsem lez do schodou! Trouba Polezete zase dolů, je tu vlhko! Roura Vlhko nevlhko, já dál nejdu! Nenechám se sekýrovat! Trouba Aha, teď to vidíte, jak mi bylo, když jste včera sekýroval vy mne! Na strom lézt a hleaat sever, do vody se potápět, jestli je tam bahno, roháče brát do úst, jakou má chuť... Roura Já na to měl právo. Včera jste dělal sluhu vy, a já pána. Tak co mluvíte? Trouba Dneska je to obráceně, já jsem pánem, a proto tady spát nebudu, kdybychom měli jít celou noc! Já vám ukážu, co je to Klub českých turistů! Roura Dobře, půjdem, ale od půlnoci jsem zase já pánem, to to naložíte a já dám rozkaz se vrátit. Polezete po schodech nahoru, jenže o poschodí výš. Bude se spát až na cimbuří. Trouba A kdo říkal, že se tady nezůstane? Tady je to, kde budeme spát. Je zde velmi příjemně! Roura A co vlhko? 191 Trouba Vlhko nevlhko, já dál nejdu a nenechám se sekýrovat! Roura Tak kam to mám složit? Trouba Počkejte! (Vybalí z balíčku detský nočníček, postaví jej na zem) A semhle přijde postavit postel. Nad to! Roura Ne! Já ji budu dávat pod to! Trouba Povídám nad to! A ne pod to! Roura To jsem říkal, že ne pod to! Trouba A já říkám nad to! A to platí! Roura (rozbaluje postel) Takový pitomý rozkazy zbytečný! (Mlátí součástmi postele) To se dá rozkaz, neví se ani, kde je ... a bude se na člověka řvát... Trouba Nemlaťte s tím ... někoho vzbudíte. (Pracně se svléká z dvou roztrhaných županů) Roura Aha, vzbudím, asi šváby a pabouky! Víte vůbec, kde jsme? Trouba Kde bysme byli? Chm! To je otázka, kde můžeme bejt?... Nevím! Roura A já to mám vědět? Já s postelí na zádech? Trouba A chci já, abyste to věděl? Vy chcete, abych to věděl já! Roura A vy to máte vědět! Trouba Správně, já to mám vědět, a já to taky nevím! A jakej jste! 192 Roura Jakej jsem, unavenej jsem a votrávenej jsem! To je nějakého lítání a pak se někam přijde a neví se. Vono se neví. Vono se přijde, vono se tady je a vono se neví! Vono je blbé! Trouba Vono drželo hubu a rozkládalo postel, slyšelo? Roura Komu nadávalo? Vono má nejmíň co mluvit! Trouba Kdo? Roura Vono! Trouba A kde je to? Roura Který? Trouba To, co nadávalo? Roura Vono nadávalo! Trouba A tak, vono mi říká vono? Tak si dalo pozor, jo? Roura Vono si dalo pozor a neřvalo. Co kdyby někdo přišlo, totiž přišla? Trouba Já rozumím, kdyby někdo přišl, totiž přibul, přibude, přibudu! Roura Co chcete říct? Trouba Ze nikdo nepři... šule! Roura Přišule? Neznám! 193 Trouba Já taky ne! Zde neběží o nějakého Přišule! Chci říct, že nikdo se nebude tak chovat, aby tady náhle byl! Roura Ani Přišule? Trouba Rozumějte, já jsem spletený z toho vašeho vono se a zapomněl jsem časovat! Roura Čili vono se neví! Trouba Neví se, a co se má vědět? Roura Kde jsme! Trouba No, někde budem! Patrně v hotelu! Roura Já nevím, je to nějaké pusté. Je to veliké, to by mohlo být bohatých lidí! Trouba Noa? Roura Aby na nás nepřišli! Trouba Jestli to jsou boháči, tak jsou pryč! Buďto jsou na golfu, nebo zavřeni. Roura Ostatně, já jsem vytáh padací most. Trouba Tak postavte postel! Roura Moh byste mi pomoci? 194 Trouba No, víte, jste pouhý sluha, ale že jsem demokrat, tak vám nepo-muzu! Roura (staví postel a Trouba mu neochotně a nešikovně pomáhá. Roura ukazuje na obvázaný palec) Ale zapomněli jsme na mé zranění. Nemohu pracovat. Trouba Tak já vám to podržím. (Vezme si obvaz na palec) Safra! To to nějak bolí! Roura Počkejte, v noci to bude cukat! (Postaví jednu pelest na zem. Trouba druhou naproti němu, profilem k publiku. Oba drzí pelesti) Trouba Teď to prkno! Roura To je tamhle! Teď by tu měl být pan Přišule a podat nám to. Trouba Jděte pro to! Roura (pustípelest, ta padá a Roura ji zachytí) To nejde! (Trouba pustí svou pelest a jde pro postranici. Pelest zůstane stát) Roura Aha, ono to jde. (Pustí svou pelest a jde za Troubou. Pelest upadne. Oba se leknou a strnule hledí na Troubovu pelest, která stojí. Konečně Roura netrpělivě k ní skočí a porazí ji. Pak oba staví postel s jedinou postranici, kterou konečně zasadí napříč do pelestí) Trouba Tak vy jste koupil dvě postele? 195 Roura Ne, to je jedna, teď do ní dáme slamník. (Oba přenesou postel nad slamník) Roura (hodina slamník přikrývku) Tady je obsazeno. Tady spím já. Trouba Co si myslíte, kdo je dnes pánem? Roura Vy! Trouba A vy mne budete poslouchat! Roura Moc nemluvte, když budu chtít, nebudu spát vůbec! Trouba A já vám to rozkážu! Lehnout a spát! Roura (si rychle lehne na slamník a přikrývá se) Prosím, proti rozkazu neodmlouvám. Trouba Já jsem pán, já budu spát, kde budu chtít. Třeba na židli. (Jde k židli, jež poražena leží na zemi) (Trouba zápolíš židlí, kterou staví na zem, a popleten její původní polohou, nemůže dosáhnout pohodlného usazení. Mezitím se Roura vytrvale přikrývá pokrývkou, kterou má napříč, takže jakmile si ji povytáhne k bradě, odkryje si nohy. Konečně se Trouba usadí na židli a usne. Roura dopáleně vstane, rozprostře přikrývku na zem, zahalí se do ní, lehne si, ale přikrývka se octne pod ním jako prostěradlo) Roura (vstane) Tady je to nějaké neútulné. (Couvá od slamníku, až narazí na klímajícího Troubu na židli, budí ho) Haló, poslyšte. (Když se Trouba nehýbá, poacrhne mu Roura židli. Trouba zůstane sedět ve vzduchu) 196 Roura (zděšeně) Co je to? (Vtom klepe někdo na dveře) Trouba Teď není čas na vysvětlování. Někdo klepe. Scéna druhá Předešli, Šerif Šerif (tluče na dveře) Hej, hola, otevřte! Roura To je Přišule! Šerif Otevřte a vzdejte se! Trouba Jděte otevřít a vzdejte se! Roura Co budeme dělat? Trouba Jakoby nic! Docela přirozeně se chovat! Šerif (náhle vejde s taseným mečem) Proč jste neotevřeli? Roura Promiňte, pane Přišule ... Trouba Přišule není! Roura Snad pan Břišule ... Šerif Ticho! Trouba Ticho! Roura Ticho! Šerif Ticho! Trouba Už jsme říkali! Šerif Vy jste z jeho tlupy? Trouba a Roura Eh? Ne! Šerif Robin Zbojník se skryl v tomto domě! Trouba To jsou poměry! Šerif Neviděli jste ho? Roura Ne. Šerif Vaše papíry! Trouba Papíry ... my je máme v zavazadlech někde ... Šerif Tak si je najděte! Já se tu ještě zastavím. A nepokoušejte se o útěk. Vchody jsou obsazeny. (Odejde) Roura A čí je tohle práce? Trouba Pojďte pryč! Roura Neslyšel jste, že jsou vchody obsazeny? 198 Trouba Můžeme se pokusit! Roura A houpat se! A když jsem se ptal, kde jsme, tak se neví! Vono se neví a vono se je v troubě! (Plácá do stolu a nalepí si na ruku naklihovaný papír) (Trouba sedí na bedně) Roura (chce se zbavit papíru) Co je zase tohle za novinku? Kdo to sem dal? Trouba To je mucholapka, vy chytrej! Roura Tak mi to pojďte sundat s ruky! (Trouba se směje a zvedne se. Na zadnici má přilepený papír. Oba se snaží různým způsobem zbavit se papíru. Konečně mají každý jeden papír na ruce) Šerif (vstoupí) Tak co je s vašimi papíry? Dejte to sem... ! (Vytrhne jim papíry a přilepí si je na ruce. Začne se jich zbavovat) Co je to za lumpárnu? Trouba a Roura (mu vytáhnou meč, který si dal pod paži, a vyženou ho ven) Já ti dám být přísný na chudý lid! (Začnou zpívat) Na shledanou v lepších časech My dva nic nemáme, Nic neznamenáme, Ze století do století jdem. Ti, co něco mají, Ti nám nic nedají, Tak hledáme zaslíbenou zem. 199 Dokud bude země kulatá, Na chudáky bude bohatá. Jdeme dál, Pořád dál, Dál a dál. Refrén: Každý z nás něco má, co občas tlačivá, Co mu dělá na tvář vrásky. Každý z nás starost má, v sobě ji ukrývá Pro peníze nebo z lásky. Rozdělme bolesti rovným dílem A pak dejme se za jedním cílem. Všichni se sejdeme, Až svou zem najdeme. Na shledanou v lepších časech. Opona Konec prvního dílu 200 DRUHÝ DÍL OBRAZ ŠESTÝ Jak na katafalk přišli nocležníci Královská krypta. Temné klenuté sklepení, ztrácející se v pozadí v labyrintu chodeb. Uprostřed katafalk s šikmou deskou, na níž uprostřed leží socha v brnění. Vpravo stará kovaná rakev. Je noc. Scéna první Lady Johanna, pak Broadcasting Johanna (klecí u katafalku a modlíse za melodramatického doprovodu orchestru) Bože, zachovej nám krále v boji, Rovněž Anglicko ať nezahyne. Za rytíře, kteří v boji stojí, Oroduj, prosím, ó Hospodine. Nechť Robin Zbojník, Panno Marie, Králova návratu se dožije. (Otevře tajnou schránku v katafalku, vytáhne z ní svitek pergamenu s pečetí, zase jej uloží a schránku zavře. Modlí se) Díky, Bože, že je tady Paraf králův, prost vší zrady. (Pokřižuje se a vstává) Broadcasting (vstoupís lucernou) Toho strachu, ženuško, než jsem vás našel! Máte teplé prádlo? Táhne to tu od nohou! Johanna Proč si tedy neušetříte noční vycházky? 203 Broadcasting To by nebyla správná výtka. Musím vás ochraňovat, král mi to nařídil. Johanna Máte alespoň něco na práci! Broadcasting O tu práci by věru nešlo, anděli, ale o to nastuzení. Kdyby ty vaše vycházky měly pokračovat, já se té rýmy nezbavím. (Hlasitě kýchne) (Ozvěna třikrát opakuje kýchnutí) Broadcasting Tady to tak táhne, že i ozvěna je nastydlá. Že bychom šli domů a dali si horkou flašku pod duchnu? Johanna Nepřekročila jsem dosud práh vašeho domu a neučiním tak ani dnes. (Utíráprach na katafalku) Broadcasting Ne snad stran tohohle rozkošnictví, dušinko, ale líto je mi to! Johanna Chlípníku! Broadcasting To právě ne, mastičkář vyslovil se záporně! Johanna (s hnusem) Nechte mne odejít! Broadcasting Dotaz bych měl! Milujete mne? Johanna Ne, copak to nepoznáte? Broadcasting Mne už to taky napadlo, čistě kvůli jistotě! Johanna Nemiluji vás, mé srdce je zcela jinde! (Zasněně) Vidím svého hrdinu, jeho ramena, jeho oči, klobouk na bujných kadeřích ... 204 Broadcasting (s grimasou si hladí pleš) johanna Jeho krok je tanec, jeho hlas polnice ... snad ho miluji, jistě ho miluji, ale nevím, mám-li právo ... Broadcasting (těžko skrývá svoji radost) Já bych řekl, že ano! Kdo by to moh býti? Johanna Nevyslovím jeho jména! Vedlo by mne darmo k hříchu. Broadcasting Šuškalo se, šuškalo, že prý tuhle, jak ho chytli a jak jim utek ... Johanna Robin Zbojník? Broadcasting ... že prý jste s ním měla mluvit! Johanna (v extázi) Jen krátkou chvíli jsem s ním mluvila, ale miluji ho! (Zarazíse, ale pak vybuchne) Miluji ho! Miluji Robina Zbojníka! Je to jediný muž v celém Anglicku! (Uteče) Broadcasting (křepčí radostí a shazuje převlek) Zlatej klobouk od Puka! Zlatej klobouk! Má mne ráda, nemá mne ráda, a neví, že mne má přece ráda. (Je slyšet kroky a hlasy. Robin se zarazí, narazí si rychle klobouk, sebere šaty, skryje se) Scéna druhá Robin v úkrytu, Boleslav, Šerif (Boleslav a Šerif vstoupí zakukleni) Boleslav Jestli tu není, přijde každou chvíli. 205 Šerif Co myslíš, nejsem k poznání? Já bych nerad, je to přece moje schovanka. Boleslav Hlavní je, že ví o parafu. Jsou u všech vchodů hlídky? Šerif Jsou, ale prosím tě, alespoň ze začátku po dobrém. (Za scénou zazní dušený výkřik Johanny: Pomoc!!!) Boleslav Už se chytla. Pro ni! Šerif Kudy? (Hudba počne hrát lándler, oba tančí, pantomimicky se dohadují, odkud zazněl výkřik a kudy půjdou, a posléze odtančí do pozadí) Scéna třetí Johanna, dva zakuklení Pochopové, pak Robin (Pochopové tanečně přivlekou Lady, z úkrytu vhupsne ladně Robin, srazí k zemi Pochopy a zvedá Lady se země. Konec hudby) Robin Chlapiska brunátná, však málo odolná! Skoro hanba pro Anglicko, že tak slabé čelisti rodí! Johanna Zachránce můj! Jaké vám dlužím díky! Robin Já dluh vám splácím jen: i když dech jste měla slabý, přec jen v roh jste zadout chtěla. Já cením úmysl více než jiní činy! 206 johanna O Robině! Spása Anglicka ve vašich rukou leží. Chraňte krále! Robin (udělá kotrmelec) To chci! U šlaka! A vás ochráním k tomu. Johanna Mne nechte stranou. (Vyjme paraf z katafalku) Toto je paraf králův! Mé srdce stejně pro Anglicko bije jako vaše, leč síly scházejí mi! Robin (vezme paraf) Šest šípů ve hrudi a lebku rozpolcenou, a ještě tento svitek svírat budu v dlani, čekaje na krále! A že je z vašich rukou, dalších šest šípů musí za mnou poslat ten, který chce, bych se mu v hrdlo vysmál. Paraf však nevydám! Johanna Robině! Miluji vás! (Robin ztratí duchapřítomnost a šouráse ke kulise) Robin (do kulisy) Puku! (KLady)]o\ Johanna Robině, miluji tě! Robin (do kulisy) Puku, honem radit! (K Lady) U šlaka ... Totiž ... (do kulisy) Puku! 207 Scéna čtvrtá Předešlí, Puk (Puk vběhne na scénu) Robin (tiše) Že jdeš! Puk Jaké to civění, jaké to pauzy? No, polibek, to už mělo být! Jste milenci! Nevíte, co se sluší? (Johanna zavře oči a rozpřáhne náruč) Puk (kopne Robina, který vletí Lady do náruče... Dlouhý polibek) Dost už. (Oddělíje) Slyším kroky. Robin (bere Lady za ruku) Do lesa! Rychle, pod Zkroucený strom! Johanna Všude za tebou! Puk Ouha, tady zůstaneš, Robině, já dovedu Johannu do lesa. Robin Ne! Puk (tiše) Mám ti nechat spadnout klobouk? Robin Máš pravdu, Puku, jdi a přiveď ji pod Zkroucený strom. Puk Přivedu ti ji v pravou chvíli a na pravé místo. Johanna Buď chrabrý, Robině. (Odejde s Pukem) 208 Scéna pátá Robin, Boleslav a Šerif. Omráčení Pochopové (Robin se skryje. Boleslav a Šerif vstoupí) Šerif No, tady jsme už byli! Boleslav Půjdeme tedy ... (zarazíse) Co je to tu? (SpatříPochopy) Šerif Nadělení! Boleslav (přiskočí k Pochopům) Co je s vámi? Kde je Johanna? První Pochop (zvedá se) Robin Zbojník! Robin (vskočí na jeviště) Někdo mě volal, tady jsem i s parafem. Boleslav Na něj! (Robin skočí na Boleslava a Šerifa a povytáhne jim kukly, takže nevidí. Pochopové leží na zemi, Boleslav a Šerif, zamotaní v kuklách, tápají po jevišti, Robin do nich vráží a mluví) Robin Hej, krásné maškary, škoda, že nevidíte na ten pěkný paraf. Toužíte-li po něm, přijďte si pro něj pod Zkroucený strom. Tam v sherwoodském lese změříme své síly. Své zbojnické slovo dávám vítězi, že paraf bude jeho. (Odejde) (Šerif a Boleslav se vymotají, Pochopové namáhavě vstávají) Boleslav Kam šel ten lotr? 209 Šerif Zmizel. Boleslav Tak já ho najdu. (Všichni odejdou) Scéna šestá Roura a Trouba (Hlas Roury a Trouby za scénou) Roura (za scénou) Pěkně prosím, milostpaní, neměla byste pro ubohé nocležníky nocleh? Trouba Ticho, už asi spí! Já zkusím dělat skandál. Babo mizerná ... Roura Patrol, patróóól! (K Trouboví) Teď už jdou k oknu, už nás mohou slyšet! (Začne) Poníženě prosíme, milostpaní, estli by bylo nějaké to pohoštění... Trouba To jsou na letním bytě, pojďte dál. (Roura a Trouba vstoupí) Roura No, konečně pusto a klid pro spánek. (K Trouboví) Připravit lůžko, noční prádlo nechci, zůstanu takhle. Trouba Měl bych tu, pane, rakev a katafal! Roura K! 210 Trouba K čemu? Roura K tomu katafalu! Trouba Tu rakev? Ke katafalu? Roura Ne! Povídám, abyste neříkal katafalu, ale katafalku! Trouba Copak není dost veliký? Roura Jak to? Trouba To by musel být malý, aby to byl katafálek! Roura Neříká se katafálek, říká se katafalk! Trouba Aha, podle vzoru špalk! Neholedbejte se a jděte si lehnout! Roura Mluvte slušně, jo? Takový tón nemám rád! Trouba Jsme ospalí, tak spát, rozumíte? Roura Co poroučíte, kdo je dneska pán? Trouba Vy! Roura A vy jste sluha! Trouba To se pletete! Já jsem sprostý sluha a jde se spát teď! Roura Ale do dvanácti budete slušný! Od půlnoci si můžete teprv houknout. 211 (Lehají si na katafalk a padají ze šikmé desky dolů. Konečně se uloží po obou stranách sochy. Počne tlouci dvanáct hodin. Při posledním úderu současně se zvednou na katafalku Roura, Trouba i figura. Figura se protáhne, sestoupí z katafalku, strašidelně odchází. Roura i Trouba ji pozorují. Figura zachází do kulisy. Roura i Trouba zůstanou sedět a dívají se na sebe) Trouba Tak nevím. Roura Jo tak! Dobrou noc. (Lehnou si) Trouba Teď budou brát ryby, ochladilo se. Roura Jo! Trouba Myslíte, že ne? Roura Ale jo! Trouba Říkáte to nějak nejistě! (Roura leží a mlčí) Trouba Povídám, že to říkáte nějak nejistě. Roura (sedne si ospale) Co ode mne chcete? Trouba Ze se ochladilo! Roura A budou brát ryby. A už dost, já chci spát. Trouba Já taky. 212 Roura (podrážděně) Když chcete spát, tak mlčte! (Lehnesi) Trouba Já mlčím! Ostatně vždyť, vždyť ostatně konečně ... Roura Tak to, hrome, dořekněte, ať můžu spát! Co ostatně konečně? Trouba Ostatně konečně, že můžu mlčet! Roura Taky si myslím. Trouba Už mlčím, teď například ani nedutám. Kdybych něco říkal, tak to chápu ... Roura Poslouchejte! (Rozpřáhne se a letí z katafalku) Co si myslíte? Trouba Že budou brát ryby! Roura (lehá si) Já vás upozorňujú naposled, že jestli nepřestanete, tak se zblázním, uříznu vám nos a sežeru ho! (Lehne si) Trouba (po chvíli) To dělají blázni? (Roura se výhružně posadí. Trouba si honem lehne. Roura si také lehne. Trouba začne chrápat a pískat. Roura vstane a poslouchá Troubová chrápání. Trouba přestane chrápat. Roura si lehne. Trouba začne znovu a nepravidelně chrápat, zapomene písknout. Roura pískne místo něho) Trouba (se probudí) Co tady pískáte? Roura Za prvé nepískám, za druhé jsem ještě nezamhouřil oka a za třetí chrápete. 213 Trouba Vyloučeno! Roura Ze chrápete! Trouba Vyloučeno! Vy pískáte, já vás slyšel. Roura Vy jste chrápal a najednou jste nepísk, tak jsem pisk já. Trouba Jakpak nemám chrápat, když pískáte! Scéna sedmá Předešlí, Drákula (Během hádky se otevře víko rakve a z rakve vyjde Drákula. Kráčí pozvolna kolem katafalku do kulisy. Roura a Trouba ustanou v hádce a pozorují ho, až zajde) Roura Z toho si vemte příklad! Je to strašidlo, a nehlomozí... Trouba Hlavně nepíská! Vůbec, co je to zač? Roura Vím já? Šel tady! Trouba Jsem ho viděl! Kdo je to, rád bych věděl! Roura Já jdu spat, a prosím vás, nechrápejte! Trouba Tak usněte dřív! Ale já nechrápu! 214 (Roura si lehá na katafalk. Trouba čeká, až usne. Vtom se pootevírá víko rakve a Drákula jde opět mimo) Trouba (budí Rouru) Haló, on tady byl! Roura (vstane) Kdo? Trouba Jeho bratr! Roura Čí? Trouba Vím já? Jako když mu z oka vypadne! Roura Koukejte, já tohle nemám zapotřebí, já jsem zhnusený člověk, já si jdu lehnout támhle. A jestli mě teďka někdo probudí, tak budu zlý. (Lehne si na rakev) Trouba A jestli to nebyl bratr, tak to musel být jeho otec, ale strašně mladě vypadal. (Ozve se klepání na rakev, na níž leží Roura) Roura Co to děláte zase? Trouba Já jsem chtěl zrovna spát, vy ovšem musíte klepat! Roura Nebuďte drzý! (Vtom se ozve klepání, rakev se pootevírá a vylézá Drákula) Trouba Hele, trojče! (Dra k n la chce jít dál) 215 Roura (přitáhne ho) Tak počkej! Já jsem řek, že když mě někdo vzbudí, že budu zlej. Kerej ty seš? (Drákula strašně začne strašit) Trouba On se tě ale ptal, kterej seš? (Drákula strašně straší Troubu) Roura Koukej, než vůbec budeme mluvit dál, tak tohle nepůjde. Takhle tady nesmíš řvát. (Drákula začne strašit) Trouba (jej zarazí) Podívej se, ne snad že bychom ti chtěli překážet ve strašení, ale my tady spíme, nemoh bys strašit potichu? (Drákula strašlivě zastraší) Roura No právě, koukej, o co ti jde? Máš budit lidi? Drákula Ne, strašit, hrůzu budit. Trouba Ne budit nás, nýbrž hrůzu. A řekni sám, bojíme se tě? Drákula Nebojíte se, proto se zlobí můj duch! Pidly, pidly! Roura Tak podívej se, my ti poradíme! Daleko příšernější je, když na to půjdeš tiše. Takhle například. (Dotkne se ho a udělá: Húúú) (Drákula se vyděsí) Trouba Prosím, zkus to na nás! 216 (Drákula to udělá. Roura a Trouba předstírají strach. Drákula z radosti je stále straší) Roura No a teď to jdi na někoho zkusit. Drákula Já jdu, a když někoho potkám, tak mu vypijú krev. Trouba Jen si dej, jsi bledej! Drákula Pak vás uškrtím a vycucám! Roura Ano, bere se na vědomí, táhni! Trouba A že nejdeš spat radši? Drákula Nesmím, nemám nikde stání, kudy chodím, tudy si úpím a musím pořád strašit. (Odejde) Trouba A honem na kutě, už se rozednívá! (Drákulu je v zákulisí slyšet, jak řve) Roura Zase straší nahlas! (Drákula řve) Trouba Ba ne, to mu asi někdo ubližuje! Musíme ho utišit, nebo neusnu. (Odejdou) 217 Scéna osmá Kostlivec (Kostlivec tančí kostlivecký tanec a zmizí) Scéna devátá Trouba, pak Drákula, Roura a Strašidla Trouba (vyleze z rakve) Aha, on chodil okolo. No, tady už zůstanu! (Volá) Haló, Rouro, já jsem tady. U katafalku! Barnabáši, já tu spím. (Pro sebe) Ať si mne najde. Já jsem si ho taky nenašel. (Sedne si na rakev a dá hlavu do dlaní) (Drákula přijde z kulisy a začne ho strašit podle receptu Roury a Trouby) Trouba Dej s tím pokoj! Jdi odtud! Drákula Boj se! Boj! Húúúúúúúúúchina, pidli pes, haf, haf! Trouba Tak si tu zůstaň! Já jdu spat vedle! (Odejde) (Drákula se sám straší) Roura (vstoupí) Huberte, kde jste, pojďte sem! Kde jste? (Jakmile ho Drákula spatří, začne ho strašit) 218 Roura Jdi pryč! Já už sotva koukám! Je to zbytečné strašení, já tě nevidím! Drákula Já jdu na krev, pojď se mnou! Roura Dej mi pokoj! (Drákula odejde) Roura (si chce lehnout, otočí se, a za ním stojí Strašidla v rubáších) Co to tu zase je? (Otočíse a za ním opět různá Strašidla) ]á už tohle nechci, já se začnu bát a vůbec, já už se bojím. Strašidla nestrašidla, všechno pryč! (Uchopí klacek a začne všechno mlátit. Strašidla se rozprchnou) Scéna desátá Roura, Trouba v prostěradle Roura Vždyť já se už opravdu bojím! (Trouba vstoupí zahalen v prostěradle a sedne si) Roura (ho spatří) A zase nějaká potvora! Tohle tady nebude, to se tady netrpí, tady bude klid, ticho a svatý pokoj! (Mlátí zuřivě Troubu, který se zhroutí) A teď mluv! Trouba (sejme prostěradlo) Já jsem se chtěl vyspat inkognito! Opona 219 OBRAZ SEDMÝ Obtíže musí být Před oponou (Roura a Trouba vyjdou na předscénu) Trouba Vesele do nového dne! Roura Vskutku, příteli, vesele do nového dne. Při tomto vašem zvolání nelze mi nevzpomenout tohoto zajímavého úkazu. (Ukazuje na oponu) Co všechno vynalézavost lidská nevymyslí! Pouhé tkanivo, které, umístěno na vhodných kladkostrojích, oddělí rázem středověk od novověku, a již ocitáme se na pódiu ožehavého dneška... Trouba ... z něhož nám již tolikrát bylo rozsévati kulturu, žel, tak málo... Roura ... zdařilou ... Trouba ... ne, co to říkáte? Zel, tak málo... želanou. Nová doba umožňuje to, že vysokofrekvenční proud, procházející malým relé, uvádí do vibrace platinovou destičku zvíci dětské pěsti, jež sdělujíc svůj náboj uhlíkovému vláknu, působí na selenovou buňku, jejíž reakce vzbuzuje záporný účinek ve rtuťovém kondenzátoru, a tento pak odkapáváním nepatrných částeček rtuti přerušuje kontakt jednosměrného proudu, jenž uvádí do rotace cívku elektromagnetu, jehož jádro povyleze a zapojí tím Wag-nerovo kladívko. Toto pak zaklepe na hlavu muži stojícímu u opony a dá mu znamení, aby otáčením klikou ručně zatáhl oponu. 220 Roura Zcela správně. Bylo by to, řekl bych, skvělým tématem pro zručného fejetonistu, jemuž črta je vším, zpracovati trefně, právě jak si myslím. Trouba Ano. Být takovým fejetonistou, neváhal bych napsati o tom ... Roura ... Počkejte, vždyť nevíte o čem! Trouba To nevadí. Co jste myslil? Roura Rozumějte, srovnati, jak vypadalo to „Vesele do nového dne" ve středověku a jak vypadá dnes. Trouba Ovšem, ve středověku kokrhal kohout, dnes kokrhá hlasatel Radiožurnálu. Ráno, když se vracíte domů, naplněn radostí ze života a černou kávou, zapnete si rádio a slyšíte: Haló, zde ranní čtvrthodinka. Postavte se levým uchem na okraj umyvadla ... Roura ... a pravou rukou lehce navlhčenou dotkněte se obnaženého kontaktu městského proudu. Trouba Pak lehkým pohupováním trupu dostaňte se do koupelny, aby uzemnění bylo dokonalé .... Roura ... a nechte proud procházeti tělem ... Trouba ... až do úplného zuhelnatění... Roura ... zhluboka přitom dýchaje. — Opravdu, příteli, jak tu tak komíháme svými úvahami mezi středověkem a novověkem, mezi minulem a přítomnem, maně vzpomínám, jak před rokem z tohoto pódia ožehavého dneška ... 221 Troupa ... z něhož nám již tolikrát bylo rozsévati kulturu, žel, tak málo... Roura ... zdařilou ... totiž, želanou, jak před rokem, pravím, jsme odtud hlásali, že stala se chyba Trouba Ba, leč od té doby rok se všemi svými událostmi přehnal se přes naše revmatické hlavy a ukázal nám, jak jsme chybovali, neboť chyba nejenže se stala, ale stalo se jich málo; chyb má být mnohem více, chyby se páchat mají, neboť chybami se člověk učí. Roura Ano, řekl bych, že chyba je jaksi podmínkou zdravého vývoje věcí, tedy: Obtíže musí být! Trouba Vždyť chyba je, řekl bych, spiritus movens veškerého života, spiritus movens, hybný líh. Roura Výborně, uvažte prosím, kde by byla bez chyb škodolibost lidská, jež je přece kořením života? Nebýt chyb, nemohl byste se škodolíbiti nad chybami svých bližních a bylo by vám smutno. — Leč, prosím, uchylme se ke konkrétním případům. Vemte dědečka... Trouba ... vašeho dědečka? Roura Nikoliv, dědečka ad absurdum, dědečka an sich ... Trouba ... Rozumím, dědečka sub spec aeternitatis, tedy Vousaté Něco. Roura Správně. Nechte toto Vousaté Něco spadnouti ze schodů. Co 222 se stane? — Dědeček bude mít bouli. A co budou dělat vnoučata? Trouba Budou se popadat za bříška. Roura Zcela tak. Vidíte tedy, že dvě chyby tu mají dva kladné výsledky: Dědeček učinil chybu, že spadl ze schodů, a vnoučata se smějí. Vnoučata by se nemohla smát, kdyby neměla chybu škodolibosti. Trouba Chápu vás. Z toho možno uzavřít, že aby vnoučata se mohla popadat za bříška, musí být škodolibá, a že, aby mohla být vnoučata škodolibá, musí dědeček spadnouti ze schodů. Čili chceme-li, aby naše mládež se popadala za bříška, nechať mají dědečkové více boulí! Ale dědeček spadl ze schodů, protože schody měly chybu díky blbému staviteli, takže čím blbější stavitel, tím víc dědečků bude mít bouli, tím víc vnoučat se bude popadat za bříška, takže celkem vzato, zaplať pánbůh, že jsou blbí stavitelé, aspoň máme veselá vnoučata. Roura Takových praktických příkladů máme řadu. Prosím, režim. Jaký by byl režim, kdyby byl bez chyb? Trouba To není dobře volený příklad, protože režim nemá chyby, režim má cenzuru. Ale řekněte, kde by byli žurnalisté, kdyby nebylo chyb, o kterých by psali? Roura Myslím, že by si je vymyslili. Trouba To je ostatně běžná praxe. Roura Horší by bylo, kdyby žurnalisté sami byli bez chyby. Trouba To by nebyli žurnalisté. 223 Roura Kdyby neměli chyb, nemohli by si chyby bližních vymýšlet... Trouba ... a přišli bychom o ty krásné básně v próze, které jsou ozdobou našeho tisku ... Roura ... a které krášlí tak svérázně denní naše listy bez rozdílu stran ... Trouba ... nečtli bychom už nikdy to krásné: Není pravda, že pan Balvan, dostaviv se do hospodářského odboru, tloukl rezavou kramlí pana předsedu do hlavy, volaje přitom Zatracený Socialisto! Roura ... nýbrž je pravda, že pan Balvan, nedostaviv se do nehospo-dářského odboru, netloukl nerezavou kramlí pana předsedu do hlavy... Oba ... nevolaje přitom Nezatracený Nesocialisto! Trouba A už proto nesmíme dopustit, aby se chyby páchaly. Roura a Trouba (zpívají) Chybami se člověk učí Jen kdyby lidi nepáchali pořád stejné a staré chyby A zvykli si, že jeden druhého vždy šidí, Bylo by na světě o tolika míň hádání... Jenže ty lidi by nebyli lidi, kdyby neměli chyby, A ti, kteří by tu bez chyby zbyli, Na co by tu vlastně byli A k čemu by tady žili Bez chybování! 224 Refrén: Vždyť přece chybami se každý člověk učí, Když právě za ty chyby ve vězení bručí A když ho při sezení ve vězení svědomí mučí, Tak se učí, že chybu spáchal, že se chytit nechal, a proto teď bručí, Tím pádem se ve vězení něco naučí. Ovšemže tomu, komu není shůry dáno, Bohužel ani chyby dělat není přáno, Protože stojí psáno, komu není shůry dáno, V apatyce nekoupí, takže chyby může dělat chytrý, nikdy však hloupý, Protože hloupý si za chyby nic nekoupí. Každý má právo A je mu zdrávo, Když se mu zlíbí, Dělati chyby! Protože chybama se chytrá hlava učí A chybou spáchanou za novou chybu ručí A protože ti lidi, co se stydí dělat chyby, nejsou lidi, Protože se tihle lidi o zkušenosti z té chyby šidí. Ovšemže jinak by to vypadalo, kdyby, Což ovšem je nemožné, lidi byli bez chyby! Opona OBRAZ OSMÝ Jak Robin krále poznal V lese sherwoodském. Hluboký hvozd. Vpravo Zkroucený strom, vlevo polozbořená a obrostlá zeď. Je měsíčná noc. Scéna první Puk, Lady Johan na Johanna Puku, vraťme se, odveď mne zpět! Puk Proč, jsme na místě! Počkám na Robina! Hleď, Zkroucený strom! Johanna Ne, nezůstanu zde, odejděme, dřív než přijde Robin. Puk Čeho se bojíš? Johanna Své hříšné lásky, Puku! Patřím lordu Broadcastingovi. Král mne oddal a nemohu ani nesmím zradit slovo jemu dané. Puk Jdi za svým srdcem, pošli rozum domů. Johanna To není rozum, to je svědomí! Nechceš-li jít se mnou, odejdu sama. Puk Zabloudíš a zemřeš hladem! Johanna Raději to než zradit manžela. (Chce odejít) 226 Puk Ouha, krásko, všechno jde zařídit. JoHANNA Jen to ne, abych manžela s^ého milovala. Puk Než vyjde slunce, vzplaneš k němu láskou. Johanna Nevěřím! Puk Mé slovo skřítka na to! (Zvolá) Puk! (Nato se rozsvítí bludička v pozadí) Vidíš tu bludičku? Jdi za ní tak dlouho, až na kraji cesty najdeš zemdleného starce. Ošetři ho a vydej se s ním na cestu. Jdi, kudy chceš, vždycky přijdeš včas. Pospěš si! (Johanna odejde za bludičkou) Scéna druhá Puk a Robin (Puk se dívá za Johannou, po chvíli vstoupí Robin) Robin Kde je? Puk Pst! Odpočívá po dlouhé cestě! Robin Chci ji vidět, chci s ní mluvit, chci ji líbat. Puk Dřív ne, než získáš paraf králův. Robin Tu je! 227 Puk Je nadobro tvůj? Robin Nadobro! Sice jsem vyzval ty dva padouchy, aby se o paraf přišli bít, ale vyhrávám předem! Budou závodit ve střelbě lukem. Puk No, nevím. Robin Aj, Kulihrachu, pochybuješ o mém oku? Puk To ne, ale budeš s nimi závodit ještě tuto noc? Robin Přijdou-li u šlaka! Puk To je škoda, že nemohu nad tebou bdít. Robin Ale Puku, to mi nesmíš dělat! Ty dnes nemáš službu? Puk Je filipojakubská noc. Dnes tu vládnou duchové zlí. A mohou ti zhatit ránu. Robin No ale, Puku, jéjej... co dělat? Přece se nemohu blamovat! Puk Kolik vás bude závodit? Robin Tři! Puk Poradím ti. Ukuj čtyři šípy, ale střílej první, protože jen první a poslední trefí. Druhým a třetím bude střílet Boleslav a šerif. Robin A netrefí? Puk Netrefí, ale šípy musíš ukout sám, vzývaje zlé moci, vlkodlaky 228 a mameluky, bez mé pomoci. Robin A když ne? Puk Pak netrefíš, přijdeš o paraf a o Johannu. A teď, prosím tě, se otoč, já musím zase zmizet. Robin (se otočí) Kam jdeš? Puk Chránit Johannu! (Vejde dveřmi do stromu) Scéna třetí Robin, Čarodějnice a Duchové (Hudba začne hnít preludium k Čarostřelecké árii) Robin (zpívá) Carostřelecká árie Já váhám, ba věru váhám, Já váhám, ba věru váhám, Zda ďábla na potaz mám vzít, Či boha na paměti mít, Já váhám, ba věru váhám, Leč chuť mám, i když se zdráhám, A váhám, váhám, a váhám! Když válka zemi souží, Nechť kouzla dobru slouží. Já už váhat nesmím víc, Buďto ryc, anebo nic! 22>) (Zaklínaní) Jazyk brzy nazývati, Noční můry vyzývati, Befelemepeseveze, Do šípů ať kouzlo vleze, Tymolin je dobrá pasta, Říká v uniformě Vlasta. Robin (mluví) Teď ruče kovadlinu a perlík, a bez bázně v srdci čtyři šípy kouti budu. (Přitáhne kovadlinu a perlík a kuje čtyři šípy. Přitom balet Čarodějnic a Duchů. Když dokuje čtyři šípy, odtáhne za hromobití kovadlinu, přitom mluví) Hej hola, psanci mí! (Zatroubí na roh) Scéna čtvrtá Robin, Malý Jan a Šarlát (MalýJan a Šntlšl wtoufrí) Šarlát Robině, rozkazuj! Robin Přiveďte mi Boleslava a šerifa! Malý Jan Živé nebo mrtvé? Robin Živé, troupe, a chasa našinců ať chystá terč pro lukostřelbu! Šarlát Kam máme jít? 230 Robin Na tom nesejde, jen sedláka, který jde za pluhem, nechte na pokoji, také svobodníka, který se ubírá zeleným houštím lesním. Zato šejdíře a bařtipány bijte a važte a pamatujte především na velikého šerifa z Nottinghamu. Scéna pátá Předešlí (skryti), pak Roura a Trouba (Na scénu přes zeď vletí polštářek. Za zdí je slyšet hlasy Trouby a Roury. Robin se Zbojníky se zarazí a číha věse stáhnou do kulisy) Roura Co jste to tam hodil? Trouba Podušku! Roura Tak pro ni! Trouba Copak nelezem přes zeď? Roura Tady budeme spát! Trouba Ale tady to fouká! Roura Já spím tady. Trouba Tak já si vlezu pro polštářek a vrátím se. (Leze na zeď, objeví se nahoře na zdi, bojí se seskočit. Roura zeď obejde a pomůže mu dolů) 231 Trouba To jste celý vy, nechat mne lézt přes zeď, a sám si pohodlně špacírovat. Roura Tak abych měl od vás pokoj a abych se mohl vyspat, tak já sem přelezu. Trouba Zůstaňte si tam! Roura Tady to tak netáhne! Trouba Vidíte, a co jsem říkal já první? Roura Tak jsem se teda splet, no! (Odcházíza zeď) Trouba To je jako s těmi rybami. Budou brát, ochladilo se! (Robin s Malým Janem a Šarlátem se vrhnou na Troubu) Šarlát Máme tě, šeredný vyzvedači! Malý Jan Aha, šerifova stvůra! Trouba Pánové, dovolte! (Volá) Barnabáši, nelezte sem, zůstaňte za zdí. Šarlát Máme ho umlčet? Robin Ne, lapíte mi také toho druhého! Trouba Barnabáši, Barnabáši, nelezte sem, tady je omyl! Roura (na zdi) O co jde? Trouba Už o nic, už jste v tom! 232 Šarlát Slez dolů, než budeš litovat! Roura Já bych tu mohl zůstat. Malý Jan Robině, dej rozkaz. Nesnesu se divat na takové žertování s tvou mocí. Robin Počkej, Jene! Neukvapuj těla svého. Myšlenkou své činy řiď! Trouba Vidíš, Jene, teď se styď! Robin Mlčet! Trouba Já čistě jenom ... Robin Kdo jste? Roura Kdo jste vy? Rob.n Robin Zbojník. (Roura střelbbitěsletí ze zdi a postaví se s Troubou do pozoru) Roura Zde! Robin Co jste zač? Malý Jan Co tu hledáte? Šarlát Odkud jdete? Trouba Ne tak šmahem, pánové. Kdo se ptal první? 233 Malý Jan Robin, Velký Psanec. Roura (k Robinovi) To bych netrpěl, oni vám nadávají. Robin Ticho! Co tu chcete? Roura Vy nám to nebudete věřit, ale já si nemůžu pomoci, je to tak. Robin Co? Trouba Že sem jdeme spat. Šarlát Lžeš! Roura No prosím, a zatím pravda je ta, že jsme od války oka nezamhouřili. (Hudba začne brát blues. Roura a Trouba zpívají. Zbojníci jim naslouchají, na konci dají se do usedavého pláče a nechají Rouru a Troubu odejít) Roura a Trouba (zpívají) Proč nemohu spát Zeměkoule se dříve otočí, Než se mi podaří zavřít oči, Já už sám ani nedoufám, že bych mohl spát. Nikdo se mi diviti nemůže, Když vleze na chvíli do mé kůže, Neboť možná, že sám pozná, proč nemohu spát. Každého večera slunce zapadá A já otevřené oči mám, 234 Když všechno kolem spí a já zůstanu sám, Pak si zpívám: Refrén: Proč klínem vyráží se klíny? Proč si děti nesmějí hrát? A proč vlastně svět není jiný? To všechno mi nedá spát. Proč sytý lačnému nevěří, Dokud sám nedostane hlad? A proč se dvojím loktem měří? To právě mi nedá spát. Vím, že nepochodím, když se budu pořád ptát, Nikdy nenajdu rým, kterým bych zahnal svůj hlad. Proč a nad čím to člověk žasne? Po čem se potřebuje ptát? Jednou to všechno bude jasné, Až budem navěky spát! Scéna šestá Robin, Šarlát, Malý Jan, Boleslav a Šerif, čtyři Zbojníci (Čtyři Zbojníci vstoupí a přivedou Boleslava a Šerifa) Boleslav Neslyšíte, chrapouni! Máme volný vstup. Robin nás vyzval. Robin (Malý Jan a Šarlát vyskočí) Tak brzo, pánové? U šlaka, jaká to návštěva. Pozdravte je, hoši! Zbojníci Hurá! Šerif je stvůra, Boleslav potvora, vyžírá u dvora. 255 Šerif To si odpykáte! Boleslav Dost! (KRobinovi) V čem změříme své síly? Robin Ve střelbě lukem. Platí? Boleslav Platí. Robin Tedy pozor! Kdo trefí nejlíp, dostane paraf. Platí? Boleslav Platí. A kdo netrefí? Robin Paraf nedostane, ale podle našeho zvyku — ránu pěstí od vítěze. Šerif Dobře: a kdo střílí první? Robin Ten, kdo má paraf. Boleslav Tedy pospěš, než tě oběsíme. (Zbojníci vypuknou v chechtot) Šarlát (volá do kulisy) Terč, držte ho rovně! (Z kulisy se ozvou hlasy: Držíme.') Robin Toulec! (Malý Jan mu podá toulec se čtyřmi šípy) Robin Luk! (Šarlát mu podá luk) (Robin si nasadí cvikr, vybere šíp, napne luk a za všeobecného 236 napětí vystřelí. Chríli ticho, pak za scénou řev. Zbojník přinese terč, šíp je přesně uprostřed) Šarlát Nezklamal jsi nás, Robině! Malý Jan (k Šerifovi a Boleslavovi) Střelte lip! (Zbojníci se různě posmívají) Boleslav Šerife, pal! Šerif Ty první, princi! Boleslav Ne, ty nejdřív! Šerif Tak tedy šíp! (Bere luk a šíp, míří třesoucí se rukou. Vystřelí. Po chvíli se ozve z kulisy smích a pokřiky jako: netrefil! vedle! atd.) Robin Teď vy, princi. (Boleslav beze slova vezme šíp, luk, míří, vys.'ľlí. Šíp sotva vypadne z luku, který Boleslav sotva napjal) Robin O toho čarostřelce! Teď víte, co vás čeká? Nastavte tváře, holoto! Šerif Já schválně netrefil, abych potvrdil, žes v právu, Robině! Boleslav Lžeš! Kdo mi radil, abych sem přišel s ozbrojenou tlupou? Šerif Nevěřte, vzácní hrdinové ... (Chechtot) 237 Rodin Ticho! Když jsou ti páni v rozporu, snad potěší je zpráva, že společně je oběsíme. Boleslav Proboha, jsem králova krev. Šerif Já jsem duše ušlechtilejší, milost! Robin Tak dobře, jen jeden se budete houpat. Šerif a Boleslav (ukazujíce na sebe, o překot) On, ne já, on. To je větší lotr. Robin Dost! Sami si rozhodnete. Plácejte se a bijte do úmoru. Kdo zůstane při vědomí, bude ušetřen. Šarlát Dejte jim hole! Robin Ne, rukama! (Šerif a Boleslav se na sebe vrhnou, Zbojníci kolem nich v kruhu na ně pokřikují a tleskají jim do taktu, jak se oba mlátí do zadnic) Scéna sedmá Předešlí, Lady Johanna a Edward, v plášti a zarostlý (Johanna a Edward vstoupí) Robin (spatříJohannu) Dost! Ticho! (Všechno ztichne a hledí na nově příchozí) Johan-no! Paní krásná a statečná, váš příchod zachránil život jedno- 238 mu z těchto zlosynů. (Poklekne a políbí Johanněruku) Edward Co se tu dělo? Smím to znát? Robin (přeměřísi Edwarda) Nějak pánovitě, starce, kladeš otázky, leč přišel jsi s Johannou, a to mi zárukou. Hej, chlapci, víno a pečeni! Edward Díky, nechci jíst! Co ti dva tu tropí? Robin To jedno z druhého. Johanna Zvítězils, Robině? Robin Ano, a oni prohráli! (K Edwardovi) Chtěli mít králův paraf, a usnesli jsme se, že ho dostane, kdo střelí lépe lukem. Malý Jan Jenže oni netrefili! Šarlát A Robin vyhrál! Zbojníci Sláva! Edward Dejte mi luk a šíp! (Všeobecnémumlání) Edward Anebo snad nemám právo? Robin Každý se může utkat! Šarlát (přinese terč) Však lépe musíš střelit než vítěz! (Odnese terč) Malý Jan A kdo netrefí, dostane ránu od vítěze, dědečku! Edward Dejte mi luk a šíp! 239 Malý Jan (mu vše podává) Jen abys to utáh! (Edward rychle namíří a vystřelí. Ticho. Z kulisy přinesou terč. V Robinově šípu vězí šíp Edvtrdův) Robin Vyhráls! (Nastavítvář) (Edward mu dá ránu, Robin se svalí) Robin (na zemi) Takovou ránu umí dát jen král! (Poklekne, sejme klobouk) Všichni (pokleknou před Edivardem) Král! Edward (k Robinovi) A paraf, Robině? (Robin mu ho podá) (Edivard rozbalí pergamen, na němž je zřetelně napsáno KDO TO ČTE, JE KRÁL) Edward (zahalujeparaf) Ano, je to on! Vstaňte, lorde Broadcastingu! (Broadcasting vstane) Edward Zvu vás a všechno zbojníctvo na svůj hrad. Tam naposled k vám promluví starý dobrý král Edward. Vzhůru! (Všichni odcházejí) 240 Scéna osmá Broadcasting, Johanna Broadcasting (zůstal jediný stát na svém místě, Johanna k němu přistoupí) Co bych vám, lady, vyprávěl, teď to na mne prasklo! Johanna Miluji vás! Broadcasting Celou tu dobu jsem vás vlastně klamal! Johanna Miluji vás! Broadcasting Lhal jsem! Johanna Miluji vás! Broadcasting I s tou lží? I s tím klamáním? Johanna Se vším, i s tou pleší! (Broadcasting s Johannou si padnou do náruče) Opona 241 OBRAZ DEVÁTÝ Člověk nikdy neví Před oponou (Roura a Trouba vyjdou na předscénu) Roura Neberu ohled na nic, pane, to je vaše věc! Trouba Jak si to představujete, pane? Já přece nemohu vlasům poručit, aby mi rostly rychleji. Roura Do toho mi nic není; neměl jste se tedy k tomu zavazovat. Trouba (k publiku) On totiž by ten pán chtěl, abych měl cop a jezdil po něm na laně přes hlediště, mávaje praporečky. (K Rouroví) Až mi naroste, beze všeho to budu dělat, ale teď to opravdu ještě nejde. Roura Tak proč jste to sliboval? Trouba Pane, člověk nikdy neví, víte? Člověk míní, pánbůh mění! Roura a Trouba (zpívají) Polka specielně aktuelní 1. Toho dne v polodne, V polodne toho dne, Kdy jsem spatřil světlo světa, Řekli si dva strýci, Dva strýci řekli si, Matka, otec i teta: Aby byl rodiny pýcha 242 A nehonil pozdě býcha, Studovat musí, Řeči znát musí A musí mít doktorát. Refrén: Já během studování Měl vždy vyznamenání, Takže rodičů přání Dovršena míra. A když jsem dostudoval, Doktorát jsem sroloval, Do pouzdra jsem ho schoval A dělám v baru portýra. 2. Onehda, se mi zdá, Se mi zdá, onehda Městská rada zasedala. Řešila, jak by se Zničila ta krize, Co nám tolik dodala. Po debatě hlučné dosti Proti nezaměstnanosti Jeden kos náhle pak Zdvihnul nos, božskou káp: Ať se natiskne leták. Refrén: V tom letáku ať stojí, Ať se nikdo nebojí, Město na stráži stojí, Pomoc mají jistou. Ze na ně vzpomínáme, 243 Že peníze nemáme, Tak jim ten leták dáme, Nemaj co dělat, ať si čtou. 3. Tak jsem čet, co jste čet? Rozpočet, to jsem čet, Říkal jsem si, to je prachů! Potom však, ha, copak? Klopím zrak, taky tak, Řeknu si, počkej, brachu! To se ti snad jenom zdálo, Ono vlastně je to málo, To není legrace, Co stojí sanace A pak reprezentace. Refrén: Je zapotřebí zčerstva Budovy ministerstva Železnic, zemědělstva, V parlamentě adaptace. A proto ať se spoří A poplatnictvo moří, Jenom ať se nezboří Poslanecká restaurace! 244 OBRAZ DESÁTÝ Jak se král Edward zbojníkem stal Bílé cimbuří proti modrému horizontu. Uprostřed žerď, na kterou při slovech Robinových „Ať duje do vlajky" vytáhne jeden Zbojník modrou vlajku s bílými hvězdami. Edward, Šerif, Boleslav, Robin, Malý Jan, Šarlát, Johan na, Puk, Zbojníci (Na scéně je skupina Zbojníků s Králem. Král, vystupující z propadla, zve ostatní na střechu. Poslední Robin a Lady Johanna) Edward No ještě výš, až na cimbuří! Chci mluvit do větru! (Postavíse na baštu. V ruce paraf) Nechci už být králem, Předně jsem na to starý, Válku jsem hloupě prohrál A byl bych vám tu k smíchu. (Dává parafRobinovi) Vezmi si státní moc a dělej Panovníka! Robin (roztrhá paraf a hodí jej do větru) Tu všechnu důstojnost ať odnese si vítr, Ať foukne do všeho, vždyť najde dost smetí, Ať duje do vlajky, ať zalkne všechnu veteš. Král Edward je mrtev. Ať žije Edward zbojník! Všichni Hurá! Hurá! Hurá! (Trouba a Roura vylezou za zdí) 245 Trouba Pánové, prosím vás, budete tady ještě dlouho hulákat? Roura My jsme tady totiž dospávali. Robin Není čas na spánek, pojďte mezi nás. Trouba Necháte nás vyspat? Roura A dáte nám najíst? Edward To je náš program. Trouba a Roura Jde se k vám! Roura a Trouba (zpívají) Na shledanou v lepších časech My dva nic nemáme, Nic neznamenáme, Ze století do století jdem. Ti, co něco mají, Ti nám nic nedají, Tak hledáme zaslíbenou zem. Dokud bude země kulatá, Na chudáky bude bohatá, Jdeme dál! Pořád dál! Dál a dál! Všichni (zpívají) 246 Refrén: Každý z nás něco má, co občas tlačivá, Co mu dělá na tvář vrásky. Každý z nás starost má, v sobě ji ukrývá, Pro peníze nebo z lásky! Rozdělme bolesti rovným dílem A pak dejme se za jedním cílem! Všichni se sejdeme, Až svou zem najdeme, Na shledanou v lepších časech! Opona Konec CAESAR Antická feerie o jedenácti obrazech 1932 Miloši Nedbalovi za všechny role od Blažeje Josska až po Gaia Julia Caesara OSOBY Gaius Julius Caesar........- M. Nedbal Kleopatra - - -........ M. Grossová-Sed Marcus Antonius - -- -- -- -- B. Záhorský Junius Brutus - - -....... V. Plachý-Tůma Marcus Tullius Cicero........ J. Skřivan Onomatopoe, otrokyne ------- H. Vítová Velekněz Ratata, kněz Osiriův - -......- - F. Filipovský Centurio Musculus....... . . J Gradwohl Místopředseda senátu - -- -- -- - V. Trégl První senátor - -........ Fr. Černý Druhý senátor - - -....... V. Kotalík Třetí senátor - -- -- -..... A. Nálevka Čtvrtý senátor - --......- J. Dvořák Lev...........-. - J. Mixa Tanečnice s tamburínami -..... Jirsíková a Černá Tanečnice s plynovými maskami........ Tanečnice v hadrech - -...... Tanečnice Jenčíkovy girls z let devadesátých........ Chrámové tanečnice - -- -- -- - Girls............- Terentius Bulva - uj^u' ----- j. Voskovec Titus Papullus - ----- J. Werich 253 Saníloři, lid římský, míjeni ní vrahové, chrámoví pochopové. Děje se v Římě 13. a 14. března roku 44 před Kristem a tamtéž roku 1^32. Poprvé provedeno v Osvobozeném divadle v Praze dne 8. března 1932 v uvedeném obsazení. Režie J. Honzl. Hudba J. Ježek. Choreografie /. Jeněík. Výprava a kostýmy Fr. Zelenka. DÍL PRVNÍ OBRAZ PRVNÍ Caesar a Kleopatra Ložnice v Kleopatřině vile v Ríme. Intimní bndoár, zařízený s římským přepychem a egyptským vkusem. Velkolepý divan kurtizány. Velká skříň na šaty. V pozadí balkón s výhledem na Kapitol, zaplavený poledním sluncem. Oslňující latinské nebe kontrastuje s na-voňavkovaným šerem interiéru. Dveře do předsíní a menší dveře do koupelny, zastřené korálovou portiérou. Scéna první Kleopatra, Marcus Antonius (Kleopatra polo leží na posteli a cídí si nehty) (Z ulice doléhá pouliční ruch a křik kamelotů: Římský list! Zvláštní vydání! Římský ilustrovaný zpravodaj právě vyšel! Podrobný referát včerejšího zápasu Sparta—Syrakusy! Povodně v Galii Cis-alpinské! Večerní Římské slovo! Večerní Římské slovo!...) Antonius (vstoupí z koupelny v županu a kartáčuje si helmu jako klobouk. Má pásku na vousy) Pěkně jsme dnes zaspali! Venku jsou už večerníky! (Odejde do koupelny) Kleopatra A stalo se snad něco? (Žádná odpověď) Marku Antonie! Antonius (se vrátí) Prosím? Kleopatra Stalo se snad něco, že jsme zaspali? 257 Antonius Zaspal jsem Caesarův triumf, to snad stačí. (Odejde) Kleopatra (po chvíli) Antonie! Antonius (se vrátí) Co je? Kleopatra A ty se Caesara bojíš? Antonius Chm! (Odejde) Kleopatra Antonie! Antonius (se vrátí, vezme se stolku přesýpací hodiny a podrží je Kleopatře před obličejem) Kleopatro, je za pět minut tři čtvrti na dvanáct! Kleopatra Ale ne, ty se sypou napřed! Antonius Tak je půl dvanácté, a v deset byl sraz na poli Martově. Triumf trvá už půl druhé hodiny, a já jsem ještě neoblečený! Při Caesarove ješitnosti je moje nepřítomnost na jeho triumfu vážným nedopatřením. Comitie tributní, comitie centuriátní, senát, lik-toři, pontifikové, přední optimáti s dvěma legiemi v plné zbroji s polní kuchyní, moji veteráni od Farsalu, všichni Caesarovi proprétoři a legáti, všechno je na triumfu, jen konzul Marcus Antonius vstává z postele. Kleopatra Tak ty se přece jenom Caesara bojíš! Antonius Jestlipak já už jsem nemohl být dávno oblečený! Kleopatra No, bojíš se Caesara, bojíš se ho! Antonius Tak se tedy bojím, aby měla dušička egyptská pokoj. 258 Kleopatra Ano, protože kdyby ses ho nebál, klidně bys tu zůstal, vážil by sis mých něžností, mohli bychom spolu poobědvat, projít se v zahradě, tam by nás nikdo neviděl. Ale to nejde, protože božský Caesar má triumf a pan Antonius se ho bojí! Antonius Ty víš, že se ho nebojím, že si ho hledím, to je rozdíl! Kleopatra To je úžasné! Caesar je tvůj sok, překáží ti v kariéře, ty mu závidíš, ty ho nemáš rád, ty se mu směješ, ale ty si ho hledíš. Antonius Zcela správně, úplná definice mé taktiky. Kleopatra A proč nevystoupíš jako muž a neosočíš ho před Římem? Caesar má mnoho nepřátel a nezůstal bys sám! Antonius To já vím! Brutus, Cicero, Cassius, Cimber, všichni půjdou se mnou, a já, hrdina dne, budu na fóru hřímat: Lide římský, Caesar je škůdce národa... skvrna na štítu Republiky ... netrpte jeho diktatury na svobodné šíji Quiritů ... vizte vavřínový věnec na jeho hlavě, odznak to důstojnosti královské, strhněte tento věnec ve jménu Republiky! (Ke Kleopatře) Vis, tohle všechno je pravda a jsou na to svědci. Jenže když mě ti svědci nechají ve štychu, podaří se mi nanejvýš strhnout mu ten vavřínový věnec, ale než se otočím, bude mít na hlavě trnovou korunu ... ! A ta drží, víš, ta jde těžko dolů. Kleopatra To tedy znamená, že se Caesara nezbaví ani Řím, ani ty, ani já. A já mám Caesara už dost! Antonius Kdo by ho neměl dost, Kleopatro? Celý Řím má po krk jeho božství. Z toho ale nic nekouká. Dokud ho budu jen nenávidět a škodit mu, budu na tom jako ti ostatní; myslit si však svoje a být jeho přítelem, to je svéráznější. A svéráznému štěstí přeje. 259 Uvidíme jednou, co se dá dělat. Kleopatra Uvidíme, uvidíme, to může ještě dlouho trvat. Ale co teď? Antonius Teď se musím konečně obléknout, protože momentálně jsem Caesarovým přítelem, a opakuji, že je velmi blbé, že jsem zmeškal slavnost. (Odejde) Kleopatra Tak mi to pořád nevyčítej. Měl jsi dřív vstávat! Antonius (za scénou) To je z toho, že k tobě smím přijít vždycky až po půlnoci. (Kleopatra si prozpěvuje) Antonius (se vrátí, má spuštěný župan kolem beder, takže je vidět brnění) Proč vůbec mne sem před půlnocí nikdy nepustíš? Kleopatra Ty měříš moji lásku podle hodin? Antonius U Jova, nikoliv. (Rozpačitě) Ale bylo mi řečeno, že navečer sem přicházívá egyptský velekněz Ratata ... Kleopatra (prudce) Marku Antonie, pamatuj si jednou provždy, že mé styky s veleknězem Ratata jsou rázu výlučně politického! Nezapomínej, prosím, že jsem královna egyptská. Antonius Kleopatro! (Políbíji) 260 Scéna druhá Předešlí, Onomatopoe, později Ratata Onomatopoe O královno, velekněz Osiriův, důstojný pán Ratata prosí o slyšení. Kleopatra (k Antoniovi) Miláčku, počkej v koupelně! Antonius Prosím tě, vyhoď ho, já pospíchám. (Odejde do koupelny) Kleopatra (k Onomatopoi) Ať vejde! (Onomatopoe odejde. Kleopatra zaujme majestátní královskou pózu) Ratata (vstoupí, velmi obřadně pozdraví Kleopatru a poklekne) Jako že pyramidy Chuřu, Chafra a Menkera jsou tři, tak ty, ó královno, jen jedna jsi! Jak ses vyspala, Kleopatro? Kleopatra (varovně) Pst! Narovnej kolena svá a zpříma mluv se svou královnou, ó knězi! Ratata (vstane) Přicházím jako Egypťan k tobě, ó světlo nilských nocí! Nadešla hodina, kdy Řím ledva zaslechne řinčení okovů, jež lid egyptský zpřetrhá! — (Vášnivě) Já bych tě pořád líbal. Kleopatra (tiše) Milý Ratata, mluv k věci, rychle a tiše! Ratata Menšináři egyptští opět vydechnou. Hraničáři zajásají a ze škol vyhnána bude nenáviděná římská latina. Egyptští šohajové obléknou opět kroj svých otců a našemu hlavnímu městu vrácen bude egyptský svéráz ... O poklade, jak jsi krásná! 261 Kleopatra Řekni mi rychle, Ratata, co vlastně chystáš? Ratata Vláda Římanů nad Egyptem bude zlomena. Kleopatra Nezlomíš moc Caesarovu. Ratata Caesar bude zabit! Kleopatra Ty šílíš, ó knězi! Ratata Má hlava je chladná jako meč, ó královno! Všechno jsem uvážil: Zítra ráno, jako každodenně, vstoupí Caesar do lázní, aby z nich už nevyšel! Kleopatra Hodláš ho unést? Ratata Dosti takových kutěpovštin! Caesar bude mrtev! Kleopatra To se nesmí stát! Naše postavení v Římě je příliš exponované. Jsme tu hosty, žiji v Caesarove vile, Osiriovi postavili Římané chrám. Chceš zničit svoji královnu? Poštvat národ proti Egyptu? Krev Caesarova padne na naše hlavy. Ratata Krev Caesarova poteče beze svědků! Mám vraha, který nepromluví! Kleopatra Kdo je to? Ratata Nesmíš ho znát. Nechci, aby tvé královské ruce byly potřísněny krví, miláčku. Chtěl jsem ti oznámit radostnou zprávu o brzké svobodě Egypta. Smím nyní odejít? Kleopatra Jdi! Leč ještě dnes musím s tebou o tom mluvit. 262 Ratata Vždyť přece večer přijdu! A dnes, Kleopatro, tě nebudu musit před půlnocí opustit? Kleopatra Ty měříš moji lásku podle hodin? Ratata U Osiria, nikoliv. (Rozpačitě) Ale bylo mi řečeno, že zrána odtud odcházívá římský generál Marcus Antonius ... Kleopatra (prudce) Ratata! Pamatuj si jednou provždy, že mé styky s Markem Antoniem jsou rázu výlučně politického. Nezapomínej, prosím, že jsem královna egyptská! Ratata Kleopatro! (Políbí ji, pak se obřadně pokloní a odejde) Scéna třetí Kleopatra, pak Antonius, potom Onomatopoe Kleopatra Antonie! Antonius (vstoupí. Má nasazenou helmu a svléká si spuštěný župan) Co ti chtěl? Kleopatra Hrozné věci, musíš mi poradit. Ratata chce dát zabít Caesara. Antonius Cože? Kleopatra Zítra v lázni, víc nevím. 263 Antonius Zakaž mu to okamžitě! Kleopatra To nejde! Vymluví-li se na božské vnuknutí Osiriovo, královna je na něj krátká! Antonius Pak musím zítra do lázní. Za žádnou cenu se nesmíš zaplést do podobné aféry. Řím musí účtovat s Caesarem, jinak na tom nevyděláme. Na shledanou o půlnoci, Kleopatro. (Obejme ji a líbá) (Pod balkónem se ozve reptání lidu a volání: Hanba Kleopatře! Pryč s protekcí!) Onomatopoe (vběhne) O královno, Marcus Tullius Cicero a Junius Brutus jsou již v atriu. Antonius U Poseidona Zemětřasa, já se odtud nedostanu! Kleopatra Schovej se někam! Antonius No, ale já přece ... Onomatopoe Rychle, už jdou! (Vstrčí Antonia do šatníku a zavře za ním dveře) 264 Scéna čtvrtá Kleopatra, Cicero, Brutus, Antonius ve skříni (Cicero rychle vstoupí, následován Brutem, zatímco Onomatopoe odchází) Cicero Quo-usque tandem, Kleopatra, abutere patientia nostra? Jak dlouho budeš, Kleopatro, zneužívati naší trpělivosti? Jak dlouho si bude ještě tvé šílenství tropiti z nás posměch? Kdy se přestane vypínati tvoje bezuzdná opovážlivost? Kleopatra S politováním konstatuji, že dva vážení senátoři římští vstupují ke královně egyptské způsobem nikoliv důstojným zdvořilosti a pohostinnosti, jež na březích Tibery je domovem. Cicero (přiložísi naslouchátko k uchu. K Brutovi) Co říká? Brutus (k Ciceronovi) Počkej! (Ke Kleopatře) Madame, i my litujeme, že nám okolnosti nedovolily zachovati nutný ceremoniel! Lid (pod balkónem) Pryč s Kleopatrou! Hanba! Caesar patří Římu! Ať žije Republika! Kleopatra Co jsem jim udělala? Vždyť mi dělají ostudu! Brutus Lid věří, že ponoukáte Caesara, aby se stal králem. Ulice je na vás rozezlena. Myslím, že je vám milejší, když přicházíme my, třeba bez ceremonielu, než kdyby sem vtrhla lůza. (Cicero sleduje naslouchátkem) Kleopatra Ctihodní Římané, mohu-li pro vás něco učiniti, budu šťastna. 265 Lid (pod balkónem skanduje) My nechceme Kleopatru, my chceme Caesara ... Brutus (k Ciceronovi) Jdi k oknu. Cicero (mluví k lidu) Quiritové! Obec, život nás všech, jmění, vaše manželky a dítky, zkrátka blaho Republiky závislé jest na tom, odejde-li Kleopatra z Říma a vrátí-li Caesara starostem o blaho této říše. Lid Výborně, Cicero, bravo ... ! Cicero Uvolil jsem se, jako již tehdy, když jsem Catilinu z města vyháněl, přičiniti se o odchod této královny. Mějte strpení, Quirité, jednáme zde vaším jménem, pro vaše blaho, nezištně, jak zákony kázaly nám. Lid Ticho, nerušte naše předáky. Cicero (ke Kleopatře) Vidím, že tvář a oči vás obou jsou obráceny na mne. O, jak smutný to úkol obec nejen spravovati, nýbrž ji i zachraňovati. Ó, šťastná obec, vyvrhne-li z města tento kal, jenž Caesara zaslepuje, Řím špiní a v němž Kleopatra si libuje. Zdá se mi, ó bohové, že se obci ulevilo a zotavení dostalo již tím, že jen Catilinu vyklidila, neboť kdo si může vymysliti nebo představi-ti nějaký zločin nebo nějakou neřest, na niž by on nemyslil? Zda by se nalezl v celé Itálii travič, zda šermíř, zda lupič, zda zákeřník, zda otcovrah, zda padělatel realistických dokumentů, zda podvodník, zda zhýřilec, zda cizoložník, zda lehká ženština, zda svůdce mládeže, zda svedený chlapec, zda ničemný člověk nějaký, jenž by se nechlubil, že žil s Catilinou zcela důvěrně? Kleopatra (k Brutovi) Proč mluví stále o Catilinovi? 266 Brutus To je jeho koníček, tak začíná každou svoji řeč. Cicero Chci pominout mlčením to, že jako kdysi Řím nevítané hosty... Brutus (k Ciceronovi do naslouchátka) Odpočiň si chvilku, já to dojednám. (Ke Kleopatře) Madame, ať již bona fide či úmyslně jste zavinila, že Caesar po vašem vzoru touží po poctách královských a dokonce i božských. (Cicero naslouchá) Kleopatra Tohle byste měli vyčítat Caesarovi, nikoliv mně! Brutus A jelikož znám vaše politické schopnosti, jdu k vám, jsa si jist, že pochopíte nutnost svého návratu do Egypta. Kleopatra A já politice nerozumím. Co je mi do toho... ? Proč mám odjet? Brutus Aby Caesar neměl na očích váš královský vzor a stal se opět republikánem. Kleopatra Jak vidím, přicházíte jménem lidu římského plést se do mého soukromého života. Jenže já z Říma neodjedu. Brutus (k Ciceronovi) Jdi k oknu! Cicero Lide římský, na cože vaše peníze, na cože vaše mozoly, na cože víno z vašich vinic plyne? Na udržování této nádhery! Lid Hanba!!! Pryč s Kleopatrou!! Kleopatra (k Brutovi) Ať mlčí! A ať nelezou na zahrádku, pošlapou mi fuchsie. 267 Brutus (k Ciceronovi) Dost! Kleopatra Co si, pánové, vlastně myslíte? Vy mne, jak to vypadá, vyháníte násilím. Cicero (ke Kleopatře) Ani násilí nesmí se vyhýbati ten, jenž ozdoben občanskými ctnostmi má čest spravovati Republiku, poslušen jsa vůle svrchovaného lidu. Přicházíme k tobě, Kleopatro, hotovi radostně obětovati svoje jmění, život i štěstí ideálům Demokracie, přicházíme hájit nezištně zájmy lidu, přicházíme dokázat, že jsou ještě senátoři, kteří stavějí zájem Republiky nad osobní prospěch a jako takoví... Brutus ... přicházíme vám prostě navrhnout obchod, který by vynesl slušnou provizi. Kleopatra No, to je něco jiného, vznešení Římané. Měli jste se vyjádřit hned. Posaďte se, prosím. Brutus (se posadí a z aktovky vyjme papíry) Madame, z Egypta se dováží do Říma ročně šedesát tisíc vagónů pšenice za ceny nižší než pšenice tuzemská, čímž my velkostatkáři trpíme. Navrhuji vám, abyste odjela do Egypta, začež vám zaručíme dvojnásobný odběr pšenice za ceny přizpůsobené cenám tuzemským. Z celého obratu pak nabízíme vám patnáct procent provize. Kleopatra To je komicky málo. Brutus To je dvacet osm miliónů sesterciů ročně. Kleopatra Za to se mám vzdát Caesara a zimní sezóny v Římě? Brutus Více než patnáct procent mi senát neodhlasuje. 268 Kleopatra A já za míň než za dvacet neodjedu. Brutus (k Ciceronovi) Jdi k oknu! Cicero (k lidu) Lide římský, třesu se při pomyšlení, co by se stalo, kdyby Kleopatra dobrovolně nechtěla opustit obec. Lid Vyženeme ji, smrt Kleopatře! Kleopatra Ať přestane! Žádné skandály! Brutus (k Ciceronovi) To stačí! Cicero (k lidu) Leč, Quiritové, my učiníme vše, aby lid byl spokojen. Brutus (ke Kleopatře) Tak patnáct procent? Kleopatra Dejte mi aspoň dvacet procent, a odjedu. Brutus Možná, že bych těch dvacet procent v senátě docílil, ale byla by to těžká práce ... Kleopatra Snad by nebyla tak těžká, kdybych vám zadala třeba stavbu silnic. Brutus To není špatné, madame, já mám na Sicílii kamenné lomy. Jenže, jak ten kámen dostanem do Egypta? Cicero (který naslouchal) Já mám v Kalábrii lesy. Kleopatra To je dříví na stavbu nákladních lodí! Brutus To je terno. Z lesů uděláme lodě, po lodích dovezeme kámen, 269 z kamene postavíme silnice, po silnicích dovezeme pšenici a lid římský bude mít chleba. Kleopatra A to vše za pouhých dvacet procent! (Všichni si podávají ruce) Lid Ave Caesar! Ať žije Caesar, hip, hip, hurrah! Brutus Caesar se vrací z triumfu! Cicero Kdo? Kleopatra Caesar jde. Cicero Já se schovám do almary. Brutus (k Ciceronovi) Neblbni! (Ke Kleopatře) Ani slovo o našem ujednání, madame. Scéna pátá Předešlí, Caesar, pak Caesar a Kleopatra (Caesar vstoupí za zvuků fanfár. Políbí Kleopatře ruku. Cicero a Brutus ustoupí do pozadí) Caesar O, jak praží to latinské slunce. Jsem všecek uondán. Brutus a Cicero Ave Caesar! Caesar Ahoj, řečný Cicero! I ty, Brute, i ty, můj synu! 270 Brutus Přišli jsme ti, božský Caesare, blahopřát k triumfu. Cicero Zde, u vznešené Kleopatry, náš hold spíš dolehne k tvým uším. Caesar Díky vám, výkvěte optimátů. Leč, vy již odcházíte? Brutus Do senátu! Caesar Snad přijdu později také. Brutus a Cicero Ave Caesar! Ave Kleopatra! (Vypoklonkujíse) Kleopatra Jak dlouho jsi mne nechal čekat. Tak pomalu mi ubíhá čas bez tebe, božský Julie. Caesar Já dřív nemohl, to víš, to bylo ovací. Kleopatra Chtěla bych spočítat oči římských žen, jichž lesk se obrazil na tvém brnění. Caesar To víš, ženské koukaly, ale mužský taky. Vůbec, Kleo, tak se to vydařilo, že to byla taková paráda, taková pompa, to tu ještě nebylo. Ráno v šest hodin tribuny na poli Martově byly vyprodané. Za žádné peníze nebylo k dostání okno v celém Římě. Třicet lidí ušlapaných ještě před začátkem triumfu. Kleopatra Neslýchané! Caesar Punktum v deset hodin spustí kapela osmadvacáté pěší legie Castaldo. Z postranních ulic seřazují se propuštěnci, cechy, baráčníci... malý římský člověk. Já, jak mne vidíš, na triumfálním voze. Přede mnou, to jsem si vyžádal, to ještě nikdo ne- 271 měl, dvě stě vybraných gladiátorů vede dravou zvěř. Samé krásné exempláře. Vpředu lvi, tygři, leopardi, po stranách sokolové, vorlové, DTJ. Pardálové až za kutálkou. Průvod se táhnul od Muzea dolů za jásotu davů. Asi uprostřed fóra pár spartakovských křiklounů neprojevilo dostatek loajality, takže pretoriáni byli nuceni použiti obušků. U zlaté kapličky nad Tiberou zazněly fanfáry z Libuše a sbor Cisalpinských učitelů zapěl Hej, Římané. Kleopatra Oddanost lidu je opravdu dojemná. Caesar Prosím tě, Caesar! Pak se šlo přes most Legií na Kapitol, tam mi ostrostřelci vypráhli koně a táhli mne kolem Hanavského pavilónu přes Baštu do mé vily. Jen jsem si umyl ruce a jedu sem k tobě. Kleopatra Udělej si pohodlí, Julie, musí ti být horko. Caesar A to nic, já jsem zvyklý z Galie, jenom kdybys mi tady povolila ten řemínek. (Snímáplášť) Kleopatra Tady ten? Caesar Ano, je to trochu těsné. Kleopatra Dej pryč ten plech, chrastí to pořád, já jsem z toho nervózní. Caesar Dovol, to je můj slavnostní hřmotič. Kleopatra Na co to máš? Caesar Dávej pozor. Oslovuji například armádu: Vojáci! Heleď, cink, cink! To přece zní. A teď poslouchej, když si to podržím: Vojáci! To je hluchý, jako když mluví civilista v senátě. 272 Kleopatra Sundej si ten krunýř, netlačí tě to? Caesar No, když myslíš, já se udělám jen tak komod. Tamtu přazku povol, tak ... to už jde. (Kleopatra mu sejme krunýř a pod ním se objevíšněrovačka) Kleopatra Co abych ti povolila tu šněrovačku, nějak tloustneš, Julčo. Caesar No dovol, Kleo, to jsou svaly, to přece důstojníci nosí. To jsme převzali ze starého režimu. (Antonius ve skříni kýchne) Caesar Co to? Kleopatra (zděšena) Ale, asi vodovod bručí. Poslouchej, Julčo, ech ... Caesar Co? Kleopatra Pojď se projít do zahrady. Caesar Hned. Jen si dám ten krunýř do skříně. Kleopatra Nech to ležet Caesar Co tě napadá! Někdo do toho kopne, to stojí moc drachem. (Nese si to ke skříni) Kleopatra Poslyš, Julku, teď mě napadlo, jak to bylo tenkrát v Galii, jak jsi porazil Ariovista? Caesar (se zastaví) To máš tak, Galie celá se dělí na tři části, z nichž jednu obývají 273 Belgové, druhou Aquitáni... já ti to dopovím, až to uklidím. (Jde ke skříni, vtom se rozhoupe zvonec na zdi a zvoní) Kleopatra (radostně) Julku, dálkomluvič! Caesar (položí brnění, vytáhne pod zvoncem ze zdi mluvicí rouru. Mluví do ní) Haló, halare, halavi, halatum, tady Caesar ... Ovšem, Gaius Julius, copak jsou dva ... ? Ach, grüss Gott, Herr Botschafter ... (Ke Kleopatře) Germánský vyslanec mě volá. (Do roury) Wie gehťs?... Danke, ja, ja, der Triumf war prach cvoll, ja, ich bin zufrieden, aber bischen müde ... besten Dank, Excellenz, auf Wiederschauen! (Zavěsí) Kleopatra Tak pojď! Caesar Nech mne to uklidit. Kleopatra Uložím to sama ... Caesar (vezme jí krunýř) To musí viset podle předpisu. (Jde ke skříni a otevře ji. Pak ustoupí přek vápeně) Kleopatra (vykřikne) Ach! Caesar Marcus Antonius ... 274 Scéna šestá Předešlí, Antonius, pak Onomatopoe Antonius Ave Caesar! Generál Marcus Antonius se hlásí. (Vpozoru salutuje) Caesar V almaře! (Ke Kleopatře) Pěkně ti děkuju za tuto ostudu. Kleopatra O ničem nevím. Caesar Mlč, divím se ti, že řešíš nevěru s takovým nevkusem. Kleopatra Přísahám ... Caesar Prosím tě, banální situace z galské frašky, kterých jsem viděl na sta v Lutetia Parisiorum v divadlech, postavených v ulicích na bývalých hradbách, jež, osázeny platany, tamějším jazykem bulvardy se zovou. Vždyť je to otřepané, milenec ve skříni! Kleopatra Ale ne, můj Caesare! (Volá) Onomatopoe, Onomatopoe! Onomatopoe (vejde) O královno? Kleopatra (ukazuje na Antonia) Čí je to milenec, Onomatopoe? Onomatopoe Královno? Kleopatra Tvůj! Onomatopoe Milost! (Poklekne) 275 (Kleopatra změří si Caesara, pak Antonia, praští vázou o zem a odejde) Caesar To je nedopatření... prosím tě, Toníku, pohov. Antonius Je mi líto, Caesare ... Caesar Jdi, jdi, ona má vztek, já to nějak urovnám. Antonius (salutuje) Ave Caesar! (Odchází) Scéna sedmá Caesar, Onomatopoe Caesar Tys to vyvedla, Onomatopoe. Onomatopoe Ó Caesare, kdybys věděl... Caesar Copak, dítě, copak? Onomatopoe Kdybych jen mohla mluvit... Caesar No tak mluv. Onomatopoe Zde nemohu. Caesar (k sobě) Hrome, nasadit Antoniovi parohy? (K Onomatopoi, rychle) Přijď zítra ráno do lázní, to tam nikdo nebývá, řekneš mi, co máš na srdci. (Zvedne ji) h běž do kuchyně. (Vystrčí ji ze dveří) 276 Scéna osmá Caesar, Kleopatra (Kleopatra vstoupí, usedne na postel, otevře knihu a čte si) Caesar Kleo ... (Po chvíli) Kleopatro. Kleopatra Dej mi pokoj! Caesar Kleopatro, vždyť se nic nestalo ... Kleopatra Nemluv na mne, urazils mne! Caesar Tak nebudu mluvit... (Sedne si, po chvíli) To je těžké ... urazil, urazil... nemůžeš se divit, že jsem tě podezíral, ono se leccos mluví. Kleopatra A co se mluví? Caesar Ale nic, já raději mlčím. Kleopatra Tak co se mluví? Caesar Ale nic, já mlčím. Kleopatra Tak mi řekni, co se mluví! Caesar Ale nic. Kleopatra Caesare, co se mluví? Caesar Tak ať to víš, říká se ... 277 Kleopatra A já nechci nic slyšet! Caesar Tak dobře, já mlčím ... V noci sem nesmím, jenom ve dne máš pro mne čas ... Kleopatra Ty měříš moji lásku podle hodin? Caesar U Marta, nikoliv, ale bylo mi řečeno, že přijímáš pánské návštěvy i večer. I zrána tě někdy opouštějí. Kleopatra Caesare, pamatuj si jednou provždy, že mé styky s těmito návštěvníky jsou rázu výlučně politického. Nezapomínej, prosím, že jsem královna egyptská! Caesar Kleopatro! (Chce ji políbit) Kleopatra (ho odstrčí) A proto se vrátím do Egypta. Caesar Ale Kleo, to ne, to nesmíš, co bych tu dělal sám, bez potěšení... Kleopatra Cicero a Brutus mají.pravdu ... Caesar Co, co? Kleopatra Zbytečně tě rozptyluji a odvádím od státních povinností. Caesar Podívejme se na senátory! Do mých soukromých záležitostí se budou plést! Tak počkej, já jim to nakreslím, prohlásím se králem a uvidíme pak senát. Kleopatra Ne tak zprudka, Julie. 278 Caesar Jen se skočím převléknout a letím do senátu. (Zvonec začne zvonit) Pan Cicero ať si dá pozor, už jsem ho jednou vyhodil z Říma. (Zvonec) Kleopatra Jdi k tomu. Caesar (do roury) Haló, zde božský Caesar ... cože?... nápisy na zdích? Brutus krade? ... Ať je okamžitá pohotovost, tři kohorty pretoriánů do ulic, vyklidit Fórum Romanům, jedu do senátu. (Zavesí. Ke Kleopatře) Prosím, lid si tropí posmech ze senátu, lůza píše na zdi Kapitolu heslo „Brutus krade", a tuhle dobu si páni vyberou, aby vedli kampaň proti Caesarovi. (Otevře dveře) Centurio Musculus! Scéna devátá Předešlí, Musculus (Musculus vstoupí a salutuje) Caesar Máš tu službu do večera. (Ke Kleopatře) V městě jsou nepokoje. (K Centurionovi) Každého senátora vyhoď. (Ke Kleopatře) Aby tě neobtěžovali. (Políbí jí ruku a odejde) (Venku je slyšet povely: Pozor, k poctě zbraň! Ave Caesar!) Kleopatra (k Centurionovi) Konečně sami! (Políbí se) Opona 279 OBRAZ DRUHÝ Kleopatra a fáma Před oponou (Hudba: Tango Kleopatra. Dvě Tanečnice s tamburínami tančí tango. Na repetici vstoupí Centurio Musculus a zpívá) Centurio Musculus Tango Kleopatra Už nikdy se nevypátrá, Kdo to byla Kleopatra. Je dějepis totiž slepý, Víc řekly by nám klepy. Prý řečená Kleopatra Utopiti dala bratra, Na muže hleděla spatra, Královna Kleopatra. Vy byste rádi však znali, Jak to bylo s Caesarem A vedle Caesara zdali Jich měla harém. Refrén Jen jedna žena tak byla krásná, Kleopatra, Kleopatra. Jak v životě, tak v smrti úžasná, Kleopatra, Kleopatra. Dnes by jistě sláva její nežila, Jen kdyby ji krása její nebyla zabila, 280 Jen jedna hvězda zůstane jasná, Kleopatra, Kleopatra. (Odejde z předscény) 281 OBRAZ TŘETÍ Senát a lid římský (senatus populusque romanus) Zasedací síň senátu. Mramorové kvádry různých velikostí, stupňovitě seřazené v neurčitý amfiteátr. Stupně, na nichž se dobře vyjímají sošné postoje důstojných šantalů. V pozadí několik korintských sloupů před barvitou panorámou sedmi pahorků. Uprostřed řečnická tribuna. Vlevo vysoká katedra místopředsedova. Vpravo vpředu stolek s římským bufetem: amfory, měsidla, ovoce. Scéna první Místopředseda senátu, Cicero, Brutus, Senátoři (Místopředseda senátu spí na své katedře, První senátor řeční na tribuně k prázdným sedadlům, Cicero, Brutus a ostatní Senátoři popíjejí a besedují vpředu u stolu. Začátek řeči Prvního senátora je slyšet ještě při zavřené oponě) První senátor Proto žádám o naprostou pozornost celého senátu, neboť návrh, který činím, je povahy naprosto celostátní a významu přímo historického. (Opona se pomalu otevírá) Jsem přesvědčen, že než senát můj návrh schválí, pozorně mne vyslechne a vše bedlivě uváží. Resumuji tedy, že pozemková reforma byla provedena nesprávně, laicky a neodborně, že nebylo pamatováno na legionáře a veterány, že je nutno provésti rozdělení zbytkových statků! Žádám okamžitou nápravu a na- 282 vrhuji bezodkladné zřízení komise, která během příštích pětadvaceti let prozkoumá oprávněnost mého návrhu. Prosím pana místopředsedu, aby dal o mém návrhu hlasovati. Místopředseda (zívaje) Tak teda, kdo je pro? První senátor Samozřejmě já. (Zvedá ruku) Místopředseda Návrh je jednohlasně přijat. (Opět ulehne) Cicero (k Brutovi) O co šlo? Brutus (do naslouchátka) To bylo jenom něco důležitého, to nemá význam! Cicero Tak já bych šel řečnit, ne? Brutus Jdi a nabourej se do Caesara, dnes sem asi nepřijde, je nejlepší příležitost. Cicero (vystoupí na tribunu) Shromáždění otcové! (Všichni Senátoři naplní tribuny) Již v roce šedesátém třetím před Kristem jsem já dokázal, že já to myslím s obcí nejlépe a nejpoctivěji. Druhý senátor Nevytahuj se! Cicero Tehdy jsem to byl já, který vyhnal Catilinu z Říma, a to způsobem tak výborným, že nemohlo být pochybnosti o tom, jaký je Catilina nepřítel Republiky. Druhý senátor To je staré, mluv k věci! Cicero A kdože by pochyboval o tom, že se zdá, jako by dnes Republika se ocitala v podobném nebezpečí před choutkami muže, který Catilinu předčí ctižádostí... 283 (Někteří Senátoři tleskají) První senátor Jmenovat! Brutus Nevyrušujte ho! Cicero (s naslouchátkem) Co je? První senátor Jmenuj ho! Třetí senátor Koho? Místopředseda (zvoní) Prosím o ticho! Cicero Shromáždění otcové, víte dobře, že Caesar sbírá vojsko do války proti Parthům. O, jaká to velestrašná válka, když Caesar bude míti kohortu prétorskou z lidí necudných! Vždyť mezi jeho stoupenci prodlévají všichni karbaníci, všichni lidé nečistí a nestydatí, návštěvníci to masérskych salónů, kterých před příchodem Kleopatřiným v Římě nebylo! Kde je ta bývalá sláva Říma? Kde je národní ráz našeho města? A čí že je Řím? Náš! A každý Říman nechť zvolá se mnou: My Řím nedáme, radši ho zbouráme! Druhý senátor Nebav se! První senátor Nech si ten národní ráz a dej lidu chleba! Cicero Sláva našich předků ... Třetí senátor Shoďte ho z tribuny! (Všeobecný hluk) 284 Místopředseda (zvoní na malý zvonec, když to nepomáhá, vezme větší) Pánové, ticho, já nemůžu spát! Brutus (si vyměníš Ciceronem místo a mluví) Římané, nebezpečí je v tom, bude-li Caesar v čele velké armády. Jedině rychlým a úplným odzbrojením učiníme z diktátora Caesara Caesara republikána. (Potlesk) Scéna druhá Předešlí, Antonius (Antonius vstoupí a posadí se mezi ostatní) Brutus A odstraníme-li potom z jeho očí zpupný příklad královny Kleopatry, přestane Caesar pošilhávat po koruně ... Senátoři (tleskají) Vyhnat Kleopatru, bravo Brutus! Brutus My ji nesmíme vyhnat násilím, poštvali ^bychom Egypt proti senátu! A my Egypt potřebujeme, a ještě více jeho pšenici. Druhý senátor To není pravda. Egypt tlačí ceny dolů. Brutus Ale já docílím od Kleopatry zvýšení cen egyptského obilí, když mi senát odhlasuje odměnu pro ni! První senátor Kolik máš na tom kšefte? 285 Brutus Je pod moji důstojnost... Druhý senátor Pracovat zadarmo! Brutus Nikoliv! Odpovídat na tyto invektívy. Činím konkrétní návrh, aby Kleopatře byla odhlasována provize! Senátoři Hanba! Fuj! (Pískání, dupání) Druhý senátor Brutus mluví pro odzbrojení a současně navrhuje zvýšení cen obilí. Je průhledné, že Brutovi jde o válečné dodávky a že opě' balí do republikánských frází svoje osvědčené prospěchářství. Brutus Ty máš nejmíň co mluvit! Jsi členem čtyřiceti správních rad! Druhý senátor V devětatřiceti jsme spolu. (Smích a potlesk) Třetí senátor Prosím, aby bylo konstatováno, že Brutus a Flavius se vzájemně obviňují z prospěchářství, ale žádný z nich svoji vinu nepo-pírá! První senátor Mlč, ty kradeš taky! Třetí senátor (k Prvnímu senátorovi) A ty snad ne? Máš tři velkostatky! První senátor Já nemám nic! Brutus Protože jsi je přepsal na svou ženu! 286 První senátor (k Brutovi) Ale nedal jsem si odepsat daně jako ty! Cicero O co jde? Druhý senátor (k Ciceronovi) Ty mlč, vykácel jsi státní lesy a peníze sis nechal! Čtvrtý senátor Skoncujte ty osobní záležitosti! Máme na programu nezaměstnanost! Lid čeká na naši pomoc. Brutus Ať nám lid vleze na záda! (Všeobecný zmatek. Pískání. Výkřiky: Teď ses prozradil! To je ta nezištnost! Hanba! Ať ml u ví Brutus!) Místopředseda (který mezitím marné zvonil o ticho, odloží zvonek a zvoní velkým zvoncem. Řve) Ticho!! (Když nastane ticho) Pamatujte na důstojnost senátu, blbouni! Tohle je nějaká reprezentace? To jste inteligenti? Vzbudili jste mne, já nevím, o co jde; jak to mám řídit? Antonius Žádám o slovo. Místopředseda Co je? A, pan generál, samo sebou, vám vždycky dám slovo, vy jste rozumný člověk. Slovo má generál Marcus Antonius, ať ho nikdo nevyrušuje! Já si zatím schrupnu! (Načechrá si polštářek a uloží se) Antonius Vážení optimáte, bylo mi navýsost trapné býti přítomen výjevům tak nedůstojným, tím spíše, že k nim došlo při řešení otázek tak důležitých. Musíme si všichni uvědomit, že ne-stoudné výčitky a osobní osočování veřejně pronášené nemůže zůstati bez vlivu na smýšlení lidu o jeho předácích. Štvete-li jeden proti druhému, jak má lid věřit ve vaši sjednocenost, která je nutná tím spíše, že mnozí z vás jsou pro odzbrojení 287 Caesarovo a omezení jeho vojenské moci. Já sám tento názor však nezastávám. Neboť zbavíte-li Caesara vojska a rozpustíte-li jeho legie, co si počnete s legionári? Brutus Dostanou trafiky! Antonius Bude tedy armáda mrzutých trafikantů. Leč bude moci senát vybudovat dosti výnosnou trafiku pro Caesara? Nikoliv! Caesar je na svém místě, ač přiznávám, že přílišná ctižádost mu škodí; je v základě republikán, ač se nedá upřít, že koketuje s královstvím; prokázal Římu ... První senátor ... vyjádři se, Antonie, jsi pro Caesara, nebo proti němu? Antonius Klaním se před jeho ctnostmi. Vás však varuji před chybným krokem. A každý váš krok bude chybný, učiníte-li jej zaslepeni vzájemným osočováním. Čtvrtý senátor Jsou tu lidé, o jejichž nečestnosti jsou důkazy. Antonius Pak nezbývá, má-li totiž senát být očištěn a jednotný, než aby zlořády a korupce byly důkladně vyšetřeny. (Potlesk) A proto navrhuji zřízení vyšetřujícího výboru, který by vyšetřil osobní poměry Caesarovy... Všichni Výborně! Antonius ... poměry Caesarovy a poměry všech senátorů! Všichni To zas ne. Jak to? Druhý senátor Nenecháme si prohledávat kapsy! Antonius A jelikož je to poprvé, co senát tuto instituci zřizuje, musí být 288 tento vyšetřovací výbor pod kontrolou užší vyšetřovací komise, kterou by dirigoval zvláštní vyšetřovací komitét pod přísným dozorem zvláštního vyšetřujícího komisaře, kterého určí vláda, v našem případě senát, to jest vyšetřovaný, takže se nic nevyšetrí. Všichni Výborně! Bravo Antonius! Když čistit, tak opatrně! Výborně! Scéna třetí Předešlí, Caesar (Caesar v purpurové tóze vstoupí za ovací Antoniovi. Senátoři si ho po řadě všimnou, zmlknou a poslušně stanou tia svých místech) Místopředseda Psst, psst! (Upozorňuje na Caesara) Všichni Ave Caesar! Morituri te salutant! Caesar Sednout! (Všichni si sednou) Takhle tedy vítá senát Otce vlasti? Ctihodní mužové, jimž předsedám, mocný senát římský chová se tak, že až na ulici je slyšet kravál. (K Místopředsedovi) O čem tu byla debata? Místopředseda Mluvilo se o odzbrojení, božský Caesare, ale já jsem hned říkal, že to asi nepůjde ... Caesar I hleďme! Shromáždění civilisté se radili o odzbrojení! A to neuznali za vhodné vzíti na potaz mne, který celý svůj život zasvětil odzbrojení. 289 Brutus (Senátoři jej zadržují) Božský Caesar zapomíná na svoji slavnou vojenskou minulost. Caesar Nikoliv, Brute, neboť, když jsem druhdy u Bibrakta porazil Helvety, musil jsem dát zvítězit římským zbraním nad Ariovis-tem u Vesontia, pak bez oddechu pokořit hrdého Vercingetori-ga u Alesie, abych později mohl u Farsalu zlomit věrolomnost Pompeiovu, pak u Zely zvítězit a u Thapsu vítězně skončit válku africkou, abych mohl rychlými pochody zkrušit nepřítele u Mundy, kamž jsem přišel, uviděl a zvítězil! A to jen proto, abych mohl uskutečnit svůj životní sen, zaručit světový mír a založit demokratickou Společnost národů, která by udržovala tento mír mnou vybojovaný. Brutus K budování světového míru máš nejlepší příležitost. Začni zkrácením prezenční služby. Caesar A co válka obranná? Římané, váš národ bojem vznikl a bojem se musí bránit. Římané, může být větší cti a rozkoše pro občana než vraždit nepřátele pro čest a slávu Republiky? (Rozhlédne se, pak pánovi tě) Potlesk, teď! (Senátoři tleskají) Caesar O těch šťastných matek a otců, jimž synové vykrváceli na poli cti a slávy! (Po chvíli, ostře) Další potlesk! (Senátoři tleskají) Římané, je něco krásnějšího než pohled na zmrzačeného hrdinu, jehož zjizvená prsa dmou se pod tíhou vyznamenání a metálů? ... Nařizuji všeobecný souhlas! Brutus Caesare, řekni rovnou, že chceš novou válku!! 290 Caesar Optimáte, již potřetí je božský Caesar přerušován ve svém projevu! Brutus Senát je svrchovaný! Caesar Je svrchovaný, pokud je bezúhonný! Leč vaše shromáždění, otcové, není bez poskvrny! Je mezi vámi muž, kterého nebudu jmenovat, a ten muž má máslo na hlavě. (Senátoři si sahají na hlavu) Lid římský zná hříchy toho muže a na zdech Kapitolu o něm napsal, že krade. Nechť tento muž, který je mezi námi, nechť tento muž, který krade, povstane a běží na Kapitol si přečíst svoje jméno! (Celý senát vstane a střemhlav se rozuteče do kulis. Caesar ohromen osamí) Opona 291 OBRAZ ČTVRTÝ Vojna a mír Caesar (vyjdepřed oponu a zpívá) Pochod vojna a mír 1. Nedivím se lidu, Že chce odzbrojení, Že chce žiti v klidu, V míru bez válčení. Vojna a mír je přec Velmi rozdílná věc, Mír je jistá spása Bodrých agrárníků, V míru je i spása Čackých továrníků, O míru se hlásá, Že je ráj básníků. Římu třeba Míň vojáků, Více chleba, Míň bodáků. Takže žádný římský voják není Proti úplnému odzbrojení! Refrén Paže tuž, vlasti služ, ráz, dva, tři, jsme bratři! Neber, co ti nepatří, nepřítele nešetři, Natři ho! 292 2. Lid chce míti stále Život bez válčení, Budu válčit dále Jménem odzbrojení. Taková válka přec Je za vznešenou věc. I válka je spása Bodrých agrárníků, Válka je i spása Čackých továrníků, Co je platná krása? Co je do básníků? Snaha marná Dělat schůze, Inter arma Silent Musae. Přesto žádný řádný voják není Proti částečnému odzbrojení! Refrén Paže tuž, vlasti služ, ráz, dva, tři, jsme b Neber, co ti nepatří, nepřítele nešetři, Natři ho! 3. Doby jednou budou, Kdy za odzbrojení Války se povedou Bez vypovězení. Taková válka přec, To není válka přec? Takováto válka Posiluje víru, Že je nutná válka K udržení míru, I když dělá válka Do rozpočtu díru. Míru válka Nejlíp svědčí, Praví žluté Nebezpečí. Jak je vidět, nic to plátno není, Ať je odzbrojení nebo není! Refrén Paže tuž, vlasti služ, ráz, dva, tři, jsme bratři! Neber, co ti nepatří, nepřítele nešetři, Natři ho! (Balet s doprovodem bubnů a polnic. Girls s plynovými maskami v polních uniformách tančí za Caesarova velení tanec složený z prvků vojenského cvičení) 294 OBRAZ PÁTÝ Chléb a voda Římské vězení. Stísněná kobka z lomového kamene. Vlevo železná dvířka s malou kamennou plošinkou asi metr nad zemí. V pozadí zamřížované okénko v strašlivě tlusté zdi. Vpravo trochu vyčnívající kámen ze zdi. Uprostřed balvan, obklopený různými hadry, slámou a haraburdím. Bulva, Papullus, občas Centurio Musculus (Centurio Musculus vhodí Bulvu a Papulla, spoutané v okovech, dveřmi do kobky. Odejde a zavře za sebou dveře) Bulva (na zemi) Zatracená neřest bídná! Papullus (na zemi) Prokletí pacholci odporní... Bulva ... pakáž jedna nestydatá ... Papullus ... nemytá ... Bulva ... sisata ... Papullus ... prohnilá.. Bulva ... mizerná ... Papullus ... plesnivá ... Bulva ... uličníci kulatí, částečně zašpičatělí! Papullus Pacholci v závorce, to celé na druhou! 295 Bulva Pane, já formálně protestujú, dovolávaje se vašeho svědectví, proti způsobu, jakým je se mnou nakládáno! Papullus Dobře, pane, ale naproti tomu musíte vy dosvědčiti, že jste mne viděl úpěti v okovech. Bulva Pane, já vás neznám, ale je to rošťárna! Pane, zachovejme společný postup: Jedna, dvě, tři: Oba Tfuj ho! Papullus Za co, prosím, račte trpět? Bulva Občane, za ideu, jsem svobodný římský lid, tak jsem tady za-vřenej! Papullus Já jsem také lid, také svobodný a také zavřený! Bulva Kolego, společně: Ráz, dva, tři: Oba Tfuj ho! Papullus To mám za to, že jsem si dovolil psát na zeď! Bulva Co jste psal? Já psal totiž také! Papullus Já napsal na zeď BRUTUS! Bulva Hanba, škandál, uvržen do žaláře za pouhé napsání jména čelného senátora! Papullus Pane, tfuj ho! Vy jste také nevinně vězněn? 296 Bulva Vy jste na tom hůře než já! Já jsem vězněn alespoň za potupné slovo KRADE, které volá, křičí a obviňuje! Kdežto vy trpíte za pouhé jméno BRUTUS! Papullus Jenže je v tom háček! Já napsal to moje BRUTUS před to vaše KRADE! Bulva Takže my jsme spoluautoři... Papullus ... a spoluvězňové! Bulva No, řekněte sám, pane spolupisateli, je tohle římská spravedlnost? Papullus Je tohle svoboda tisku, když nesmím napsat na zeď, kdo krade? Bulva a Papullus (zpívají) Pochod plebejců 1. Více nežli sláva, Víc než polní tráva Je občanská svoboda! Nikdy se nezdaří Zavřít ji v žaláři, Svoboda se nepoddá: Refrén Na nás neplatí Ni pouta, okovy ni řetězy, Pouta zrezatí 297 A svoboda v řetězech nevězí! Ta spoutat se nedá, Vždycky bourat se dá hlavou! Pouta zrezatí, Staré železo na nás neplatí! 2. Sedíme tu v koutech, Nohy, ruce v poutech, Myslíme si však svoje. Dokud hlavu máme, Z hlavy si zpíváme, Vsedě, vleže, vestoje: Refrén Na nás neplatí Ni pouta, okovy ni řetězy, Pouta zrezatí A svoboda v řetězech nevězí! Ta spoutat se nedá, Vždycky bourat se dá hlavou! Pouta zrezatí, Staré železo na nás neplatí! Papullus Mně se líbí, že tak uvědoměle nesete svůj osud! Bulva Vy mi také imponujete! Ta postava široce rozkročená, brada rabsky vzepřená, celý Dalibor! Papullus Ó ne! Já jsem Papullus. Podívejte se dobře, jak se nakládá 298 s římským vězněm! Bulva Těší mne. Já jsem nějaký Bulva. To je potom starověká civilizace! Papullus Pohleďte sem! Hnus mne vehementně jímá! (Zvedne mrtvou krysu) Fujtajbl, krysa! Bulva A chcíplá, prosím, ani krysa tady nevydrží! (Papullus ji zahodí) Papullus Ačkoliv já myslím, že tu dlouho nebudeme! Bulva To já tady zase budu, já jim odtud nepůjdu. Já si tady pěkně budu trpět za svoji ideu. Papullus Já to neříkám snad proto, že bych nerad trpěl za ideu! Já si svoji ideu nedám vytrpět od někoho jiného! Bulva To já si zase potrpím na to, abych si potrpěl! Papullus Já si vůbec myslím, že si potrpíme! Bulva Když na to přijde, já jsem s to jim tady umřít hladem. Já si někam zalezu, odkud půjdu těžko ven, a začnu se jim tam rozkládat. Papullus Povedete proti nim chemický proces. Máte pravdu, umřeme hladem. Strava je tu dobrá, ne? Bulva Počkejte, když nás sem vláčeli, zahlédl jsem venku připíchnutý jídelní lístek. Co to tam bylo... ? Aha, už vím, chléb a voda! 299 Papullus A zítra? Bulva Voda a chléb! Papullus Ještě že to střídají... Doufám, že dávají bílý chléb? Bulva Myslím, že černý! Papullus To je jedno, já chleba nejím ... Voda je na mytí? Bulva To se mne netýká. Já se nemyji. Papullus Tak ať si to nechají. Oni budou mít chléb a vodu, my budeme mít hlad. Zahájíme prostě hladovku. Bulva V tom případě, kam jste dal tu krysu? Papullus Aha, na přilepšenou! (Rychle zvedne krysu a cpe si ji do zá-ňadří) Já ji dám do ledničky. Bulva Tak to vidíte! Dva lidi sem zavřou a dají jim sem jednu krysu! Za takových podmínek navrhuji, abychom netrpěli a prchli! Papullus Jakže? Zradit ideu? Nikdy! Nanejvýš opustíme místnost na znamení protestu! Pouta dolů! (Oba se zprošťují pout. Papullus stáhne Bulvovi kruh pouta s levého zápěstí, pak Bulva chce stáhnout jediný kruh Papul-lův se zápěstí, stáhne si jej však sám na ruku, takže Papullus je volný, kdežto Bulva má na pravém zápěstí kruhy dva) Papullus (potřese Bulvovi rukou) Nazdar. Já jdu. (Odchází) 300 Bulva Počkat, hele, takhle mne tu nemůžete nechat! Papullus Dejte ruku na ten kámen! (Ukáže na balvan a hledá po koutech) Já vám to přerazím. Bulva (položí levou ruku na kámen) Co chcete dělat? Papullus (přistoupí k němu, třímaje železnou tyč, kterou našel mezi haraburdím) Přerazím to. (Mlátí Bulvu do ruky) Bulva (přerývaně sténá) To nepůjde ... takhle se vám to nepodaří... au! Papullus (mlátí dále) To přece musí jít. Bulva Kdepak, omyl, protože já mám ta pouta na druhé ruce! Papullus (prohlíží mu levou ruku) Ale tohle je přeražené, přece?! Bulva Koukejte, tady jde o to, jak ty dva kruhy dostat s ruky takhle dolů. (Přitom bezděky sejme pouta s pravého zápěstí a zase je nasadí zpět) Papullus Počkat, ještě jednou! Bulva Rozumějte mi, musí se najít fortel, jak tu ruku dostat takhle ven z těch pout. (Opakuje stejný pohyb) Papullus (vítězně vykřikne) Prosím vás, ještě jednou! Bulva No, prosím, o nic jiného neběží, než ta pouta takhle ... (sejme kruhy se zápěstí, vtom Papullus vykřikne: Hele! a ukáže prstem vzhůru. Bulva s kruhy v levé ruce vzhlédne) 301 Papullus Prosím, a pouta jsou dole! (Vezme mu pouta z ruky) Bulva (pohlédne na pouta, pak na Papulla a tiskne mu ruce) Děkuji vám, zachránil jste mne! Papullus Tak, a teď ven! Bulva (významně) Lest! Papullus Ale kudy? Bulva Lest! Papullus No dobře, ale všechno je zavřeno. Bulva Právě proto, lest! Papullus Jen tak po zemi dokola? Bulva Ale ne, lest, lest!! (Ťuká se do čela) Papullus Aha, dobře, nikoliv sloveso, nýbrž podfuk! Bulva Hele, dveře ... Centurio venku hlídá ... vezmu železo ... vy řvete ... on to slyší... já ale číhám za dveřmi... on vejde ... já ho praštím... jsme na svobodě! Kdo je chytrák? Já! Papullus Dobře, já jsem jako spoutaný, vy se tam připravte a já začnu. (Bulva se připraví na zvýšenou plošinku před dveřmi a číhá s napřaženou železnou tyčí, Papullus křičí: Pomoc! Vražda! Patrol!... Centurio vejde a otevřením dveří shodí Bulvu na zem) 302 Centurio Musculus Co je? Papullus Už nic! Nepovedlo se! (Centurio odejde a zavře dveře) Dveře ... Centurio venku ... já řvu ... on otevře dveře ... vy jste slítnul... nabil jste si kouli... Kdo je blbý? Vy!! (Zvedá okovy se země) Vemte si to na ruce, nasaďte si to; když jsme blbí, umřem hlady! Bulva Tak neztrácím naději, hlavu vzhůru! Papullus On hledí vzhůru! Chce utéct z vězení a hledí vzhůru... Místo aby koukal takhle rovnou dolů, jen a jenom dolů... (Zarazí se a hledí na kámen vyčnívající ze zdi) Bulva Co je? Papullus Hele, kámen, čouhá! Bulva A jo! (Chce ho zastrčit) Papullus Zpátky! Co to děláte, sem tahat! (Oba začnou tahat dlouhý kámen ze zdi. Konečně jej vytáhnou) Bulva A ven! Svoboda kyne! (Chce lézt ven) Papullus Blbost, víte, kam lezete? Co když jsou venku stráže? Bulva Třeba tam nejsou! 303 Papullus Třeba... to se musí vědět. (Leze k okénku) Já se podívám, kam to vede. Bulva (pod oknem) Vidíte něco? Papullus Nevidím. Hlava nejde skrz! Bulva Tak si odřu uši, to se vyplatí! Papullus Moje hlava si nemůže odřít vaše uši. Bulva Ukažte, já vás prostrčím. (Tlačí Papulla do mříže) Papullus (v okně) Už tam mám hlavu. Bulva Co vidíte? Papullus Dole teče Tibera, žádné stráže tam nejsou, teď se mrskla ryba. Bulva Ústí tam kanál? Papullus Ústí. Je u něho loďka. Bulva Tak pojďte dolů. Papullus (cloumá sebou v mříži) Jděte sám, já se budu koukat. Bulva Co se děje? Papullus Jděte, prchejte, já se budu věčně koukat. Bulva Pojďte honem! Co je? 304 Papullus Hlava nejde ven! Visím za hlavu! Bulva (tahá ho za nohy) Já vás vytáhnu. Papullus Dost! (Náhle se zřítí na podlahu kobky a má na krku mříž) Bulva Proč to máte na krku? Papullus Protože jsem trouba. Vy jste si chtěl odřít uši a já tam lezl! Jděte sám, pošlete mi sem nějaký stavební materiál, já si tady okolo postavím domek a budu se dívat z okna na zahradu. Bulva To si sundáte venku, pojďte ven! Nohama napřed, jde to dolů. (Papullus vleze celým tělem do otvoru po vytaženém kameni. Jenže mříž, kterou má na krku, je větší než otvor, takže nemůže dál) Bulva Lezte! Papullus Nemůžu! Bulva Já vám tam tu hlavu nacpu! (Cpe mu hlavu do mříže) Papullus Pomoc, přestaňte, pomoc! (Centurio otevře dveře) Papullus (který ho zpozoroval) Babička tě pěkně líbá a posílá ti bábovku. Advokáta zaplatí švagr! 305 Centurio Musculus Co je? Bulva Mám tu návštěvu v hovorně! (K Papullovi) No tak, že dávám rukulíbat a že ten guláš byl moc dobrý... (Centurio odejde) Papullus Už je venku! Já se musím vrátit. (Vleze zpět do kobky) Musíte mne, pane doktore, zachránit. Mně se tady udělal novotvar. (Klečí na zemi, hlavou k publiku, opřen o mříž, kterou má stále na krku) Bulva (odborně prohlíží Papullovi hlavu) Já vám to tadyhle ujmu a zároveň bychom to pročistili. Papullus Jenom aby to moc nebolelo. Bulva Nebojte se. Mám tu jeden prostředek, sice radikální, ale vědecký. (Vytáhne za zády Papullovými z haraburdí ohromnou palici) Papullus Ano, věda je mocná. Bulva (přiloží palici Papullovi na hlavu) Zatněte laskavě zuby. Papullus Tohle je velmi příjemné. Bulva To nic není. To bude ještě mnohem příjemnější. (Udeří Papulla palicí do hlavy a vyrazí ho z mříže) (Papullus vrávoraje vstává) Bulva (podpírá ho) Moc trpíte? Moc vás to bolí? 306 Papullus To nevadí, pro mne je to dobré, já jsem od nemocenské pokladny. Bulva Nejste trochu praštěný? Papullus Ať jsem praštěný, jen když jsem svobodný! Bulva a Papullus (zpívají) Pochod plebejců Více nežli sláva, Víc než polní tráva Je občanská svoboda. Nikdy se nezdaří Zavřít ji v žaláři, Svoboda se nepoddá. Refrén Na nás neplatí Ni pouta, okovy ni řetězy, Pouta zrezatí A svoboda v řetězech nevězí! Ta spoutat se nedá, Vždycky bourat se dá hlavou! Pouta zrezatí, Staré železo na nás neplatí. (Refrén se opakuje s tancem girls v pestrých hadrech, které vstoupí otvorem ve zdi) Opona Konec prvního dílu 307 DÍL DRUHÝ OBRAZ ŠESTÝ Caesar a lev Rímske lázně. Scéna představuje plovárnu v antickém provedení. Místo dřeva mramor, místo praporových žerdí korintské sloupy. Vpravo a vlevo dvě řady kabin, mající čísla I, II, III, IV, V, VI, počítáno zleva odpředu přes pozadí doprava vpředu. Dřevěné lehátko na masírování. Nápisy AD AQUARIUM a AD SUDATORIUM, opatřené šipkami. Scéna první Onomatopoe, Caesar (Caesar a Onomatopoe vstupují) Caesar Měla jsi čekat tady, a ne venku, milé dítě! Co kdyby tě někdo spatřil? Onomatopoe Božský Caesar se nemá čeho obávat! Caesar Jsem osoba v Republice veřejně činná a jako taková nerada bych byla viděna s příslušnicí třídy ... hm ... jaksi... nechci říci nízké ... No ale, co jsi mi vlastně chtěla? Onomatopoe Chtěla jsem ti říci... (Toužebně) Caesare, pojď do kabiny! Caesar Onomatopoe! Onomatopoe Pojď do kabiny, chtěla bych ti něco pošeptat! 311 Caesar Pošeptat mi můžeš tady také! Onomatopoe Ale tam je to útulnější! Caesar (opatrně se rozhledné, pak, stále se rozhlížeje, poplácává a hladí Onomatopoe) Prozatím tu kabinu musíme odložit, diblíku. Víš, ona Kleopatra je strašně žárlivá, a já se jí nedivím, protože Caesar je Caesar! (Onomatopoe se dá do smíchu) Caesar Copak je ti k smíchu? Onomatopoe (stále se směje) Ale Caesare! Caesar No co? Onomatopoe (se smíchem) Ale Caesuško! Caesar Co? Onomatopoe Přece nechceš tvrdit, že věříš ... Caesar No ... že ... ? Onomatopoe ... že má Kleopatra jenom tebe! Caesar Jak to myslíš? Onomatopoe Cožpak jsi Antonia nenašel v almaře? Caesar Ale on chodí za tebou, nebo ne? Onomatopoe Ale kdepak! Za Kleopatrou, a to není sám! Gladiátoři, centurio 312 Musculus, tam se děje věcí... Ratata ... Caesar Co — Ratata? Onomatopoe Velekněz Ratata také. Caesar Ale ty si to špatně vykládáš, to jsou politické styky! Onomatopoe Přijď dnes v noci do chrámu Osiriova a uvidíš ty politické styky! Caesar Co tam je? Onomatopoe Rendez-vous! Jeden den chodí on k ní, druhý den ona k němu! Caesar A jo! To se jim to chodí, když jsem jim zreformoval kalendář ... Onomatopoe Caesare, snad bys neplakal? Caesar Ba plakal, kdybych nebyl voják ... (Caesar a Onomatopoe zpívají) Valčík římské lázně Onomatopoe Vašemu smutku já divím se věru. Caesar Nediv se, vždyť myslím na nevěru. Onomatopoe Nejlíp nevěra nevěru napraví. 313 Caesar Jak bych začal, nejde mi do hlavy. Onomatopoe Nejdřív se pevně postavte na nohy! Caesar Nemohu unésti své parohy. Onomatopoe Tak zas ty parohy nasaďte zpátky! Caesar Jak to udělat bez velké hádky? Onomatopoe Chytrému napovím, co říci hloupému. Caesar Konečně chápu to, vzhůru do bazénu! Onomatopoe (Refrén) V římské lázni, v římské lázni Valčík zní. V římské lázni, v římské lázni, Tam se sní! Je tam vlaho jako v létě, Veselo jak v operetě. V římské lázni páni blázní, Valčík zní. Caesar (Refrén) V římské lázni, v římské lázni Valčík zní. V římské lázni, v římské lázni, Tam se sní! 314 Dříve než vylezu z vany, Ani rány bez Diany! V římské lázni dámy blázní, Valčík zní. (Refrén se opakuje s tancem girls kostýmovaných v koupacích oblecích z let devadesátých. Caesar a Onomatopoe tančí také. Po tanci a falešném odchodu Caesar a Onomatopoe se vrátí) Caesar Tedy dnes večer v chrámu Osiriově. Onomatopoe Budu tě tam očekávat. Caesar Tam si to vyřídím s veleknězem Ratata. A teď si došlápnu na Antonia. Pojď! Kostky jsou vrženy! (Odejdou) Scéna druhá Antonius, Kleopatra, Brutus, Cicero, Ratata (Všichni vyrazí z kabin číslo II, III, IV, V a VI, spatří se a rozpačitě se zarazí) Všichni Ach! Brutus To je náhoda! Antonius Také tak časně do lázně? 315 Ratata Před snídaní koupel jde k duhu ... Kleopatra Po sportu chutná ... (Trapnépochechtávání) Cicero Také tak časně do lázně? Brutus (tiše k Ciceronovi) Mlč, to už se říkalo. Cicero Co se říkalo? Antonius Přál jste si, pane rado? Cicero Prosím? Antonius Co jste říkal? Ratata Já že něco říkal ? Kleopatra Oč se jedná, pánové? Brutus Jak to myslíte, milostivá? Cicero (k Brutovi) Co, co? Brutus On totiž Mistr nedoslýchá! Ratata Ach, hluchý! Antonius Natvrdlý, chudák ... Kleopatra To je legrace ... totiž mrzuté ... 316 Antonius Ale zase proto tak pěkně řeční, že se neslyší... Cicero Co? Kdože neslyší? Ratata Já bych nerad zdržoval, zajisté pospícháte ... Brutus Já se ještě zdržím ... myslím, že milostivá pospíchá ... Kleopatra O ne, já setrvám. (K Antoniovi) Počkáte se mnou, pane generále? Antonius Milerád, madame. Cicero (k Brutovi) Tak co, půjdou odtud? Brutus (vážně) Panstvo, je načase mluvit přímo! Kleopatra Jak to? Brutus Je dostatečně jasno, že máme všichni společný cíl: zbavit se Caesara. — (Pauza) Co o tom soudíte? (Pauza) Ratata To je tak ... Já mám lva. Brutus A co je nám ... jaksi... do toho? Ratata No, já jen čistě, že mám lva v kabině! Antonius Dobře, a proč nám to říkáte? Ratata Že ho sežere. Kleopatra Koho? 317 Ratata Caesara! Dal jsem mu do kabiny lva. Brutus No, to je nesmysl! Kleopatra A proč ne, lev nikoho neprozradí! Brutus To je romantický atentát! Ratata Dovolte? To je promyšleno. Cicero Co se chystá? Brutus (do naslouchátka) Ratata chce na Caesara políčit lva. Cicero Aby ho rozsápal? Ratata Samozřejmě! Cicero Římané, jakým právem, táži se, opovažuje se tento cizinec vměšovati se do piklů ryze národních? Caesar je Říman a římskou zbraní musí sejít, protože Říma je škůdcem! Ratata Egyptu škodí také! Cicero Co je mi do Egypta! Ratata A co mně je do Říma? Cicero Neurážej mou vlast! Ratata A ty moji! Kleopatra Pánové! 318 ClCERO Mlč, Egypťanko! Ratata Nech mou královnu na pokoji, dědku! Cicero Kdo je dědek? Brutus Nehádejte se, ten plán s tím lvem za to nestojí! Ratata Tak navrhněte něco lepšího! Cicero Já si rodnou hroudu urážet nenechám! Brutus (k Ciceronovi) Už neotravuj! (KRatatovOAí se vysloví Antonius! Antonius Ta věc mne nezajímá. Jsem Caesarovým stoupencem, a nehodlám tudíž o Caesarovi mluvit. Mám však dojem, že jedná-li se o odstranění někoho významného, lev je prostředkem dětinským. Zvláště když vím, že ten dotyčný, všimněte si, prosím, že jsem jméno Caesarovo vůbec nevyslovil, že ten dotyčný přijde inkognito v noci do chrámu Osiriova, kde by jeho mrtvolu nikdo nehledal! Kleopatra Bude tam Onomatopoe! Ratata (ke Kleopatře) Musím beztoho mladou dívku obětovat Osiriovi... (K Antoniovi) Ačkoliv jsem se od ní mimoděk dověděl mnoho zajímavého, pane generále ... Antonius O tom, co jsme se na sebe dověděli, Důstojnosti, si promluvíme později! Ještě Brutus aby večer přišel do chrámu. Brutus Přijde nás víc, a ozbrojených! 319 Kleopatra A teď snad odejdeme! Anton ius Jeden po druhém. (Kleopatra odchází, za ní Antonius) Cicero Já tady mám někde plavky. (Jde ke kabině číslo I) Ratata Zpátky, nechoď tam! (Cicero otvírá dveře) Ratata Zpátky, je tam lev! (Lev v kabině počne řvát) Cicero Co je to slyšet? (Lev se objeví ve dveřích kabiny, Cicero jej spatří a zděšeně přibouchne dveře, takže lev zůstane v kabině. Ratata se skryje ve dveřích kabiny číslo IV. Brutus strhne Cicerona a odvleče ho ze scény) Scéna třetí Caesar, pak Bulva a Papullus, později Lev Caesar (vstoupísám, zvolá) Marku Antonie! (Poslouchá, pak pro sebe) Odešel prý do lázní, ale kde je? Marku Antonie!... Nikdo tady není, člověk je zpo- 320 cený, nikdo mu nepřipraví lázeň ... Maséři, hej, maséři!... (Vejde do kabiny číslo II) Bulva a Papullus (vstoupí) Bulva Kde je plivátko? Papullus To můžete na zem. Bulva Já myslím plivátko pro neplavce. Papullus Vždyť nemusíte do vody, jenom se svlékneme a budeme tady chodit. Nahota odstraňuje třídní rozdíly, to nás nenajdou. Bulva Ale jsou-li tu všichni v plavkách, tak nepoznáte tajného! Papullus Fízl se pozná vždycky, jeť nenápadný. Caesar (v kabině) Maséři! Bulva Pojďte někam jinam! Caesar (vyjde z kabiny v plavkách, s ručníkem ovázaným kolem hlavy) Tak co je? Neslyšíte mne? Papullus Jakpak ne, vašnošti! Caešar Tak proč nejdete? Bulva Proč bychom chodili, my jsme tady. Caesar Volal jsem maséry! Papullus To je správné, asi se chcete dát masírovat. 321 Caesar Vy nejste maséři? Bulva My, maséri? Papullus (kopne bo) Jakpak bychom nebyli, vašnosti. Caesar Jednu masáž chci, a rychle! Bulva Prosím, vašnosti, račte přijmout místo. (Caesar ulehne na lehátko) Papullus Není libo Humory? Caesar Ne. Bulva Vašnosta má pravdu, že nečte noviny, novinám není co věřit. (Masíruje s Papullem Caesara) Papullus Ono se píše všelicos, ale co by se mělo psát, to se nepíše. Caesar A co by se mělo psát? Bulva To přece každý ví. Caesar (se posadí) Jen Caesar to nevi. Papullus (ho zas položí) Copak Caesar je trouba! Caesar Cože? (Posadíse) Bulva (položí ho) Veliký, vašnosti, veliký trouba! Nějak se vašnosta potí. (Osušího ručníkem a pak ručník hodí přes dveře do kabiny čís. I) 322 Papullus Caesar se také zapotí, až to všechno praskne! Caesar Dosti již! (Cloumásebou na lehátku) Bulva On moc tlačil, to se musí jemně! (Masíruje Caesara) Jo, mluvili jsme o Caesarovi... Papullus On prý je samý dluh ... Bulva Zenu prý mlátí... Papullus Ta Kleopatra mu zanáší... a on to neví... Bulva Má to prý být, s odpuštěním, veliký vůl! Caesar Ničemové! (Vstane)Tohle si odpykáte, což nevíte, kdo jsem? Papullus Nemáme tu čest... Caesar Padněte na kolena, jsem božský Caesar! Papullus (postaví Caesara hlavou dolů a drží ho za nohy) Jsou klidný, my jich vykurýrujem! (K Bulvovi) Namočte ručník, dáme mu ho na hlavu. (Bulva jde pro ručník do kabiny číslo VI) Caesar Co se opovažujete, jsem Caesar! Papullus Ono se jim uleví! To je ošklivá opice, vydávat se za někoho. Bulva (vyjde z kabiny číslo VI) Kdo kam dával ten ručník? Caesar To vás bude stát život, já jsem Caesar! (Rve se s Papullem) 323 Papullus Pojďte mi ho podržet! Bulva (pomáhá mu) Ten ručník tam byl, a už tam není! Papullus Podržte ho, já namočím ručník! Bulva To by nesměl být pryč! (DržíCaesara a zacpává mu ústa) Papullus (jde ke kabině číslo I) Sem jste ho dával? (Otevře dveře číslo I. Lev vyrazí ven. Papullus s křikem prchne do pozadí, Lev za ním, Bulva pustí Caesara a prchne vpravo. Caesar se skryje do kabiny číslo II) (Papullus a Bulva letí z pravého portálu do levého, nesou síť) Bulva Musíme na něj někde počíhat! (Zaběhnou vlevo) (Caesar vyběhne z kabiny s mečem a tógou, vtom z pravého portálu vyběhne Lev a zažene Caesara. Lev vleze do kabiny číslo I. Z kabiny číslo IV vykoukne Ratata, ale hned se skryje, protože přicházejí Papullus a Bulva z pozadí) Scéna čtvrtá Bulva, Papullus, Lev, pak Ratata Papullus Musí jít tudyhle. Vezměte to tady za ten konec, já to vezmu zde. 324 Bulva ... dobře ... otočte se ... tak ... a semhle. (Oba se tak zamotají do sítě, že jsou v ní zabaleni) (Ratata vyleze z kabiny číslo IV, Bulvu a Papulla v síti zamotané odvalí do kabiny číslo la uteče. Za dveřmi kabiny je slyšet řev Lva i Papulla a Bulvy, lítají ven hadry, pak se dveře otevřou, Bulva a Papullus vyjdou a tlačí před sebou v nemocniční židli ovázaného Lva, jenž drží berlu Opona 325 OBRAZ SEDMÝ ezop a brabenec (Bulva a Papullus vyjdou na předscénu) Bulva Jsem zamyšlen, příteli, nad zlobou lidskou. Udělali jsme něco onomu muži, který nás vrhl do kabiny lvové? Neudělali! Pohleďte, oč lépe jsme se dohovořili s tím lvem! Papullus Ano! Řekli jsme mu, že ho zmlátíme, vyvezeme obvázaného ven, že bude legrace, a on souhlasil. Bulva Navrhněte to, prosím, některému známému! Nevyhoví vám! Papullus Lidé jsou zlí, lidé jsou sběř! Bulva Sběř? Co je to? Papullus TA''V V V V , 1 V V | Pise se zver, cte se sběr! Bulva Ó ne! Lidé nejsou zvěř, jsou něco horšího! Lidé jsou lidé! A přitom mají tolik drzosti, že si nadávají jmény zvířat, a tím zvířatům křivdí! Vezměte třeba toho lva. Řekne se lev společnosti, lev salónů! Dobře! Ale viděl jste někdy skutečného lva, toho čtyřnohého, z pouště ... Papullus ... co má vzřívu? Bulva ... co má hřívu, viděl jste někdy takového skutečného lva, jak si sbalí smoking do kufru, jak jede na Krkonoše, tam se fláká týden po boudách, pak se vrátí, namaže si obličej hnědým krémem, aby vypadal opálený, jde do společnosti a tam pak 326 říká (paroduje blazeovaný tón): Milostivá paní, ten sešup z Mí- seček, když fouká fukéř ... Papullus To lev neudělá, to udělá vůl! Bulva Chyba, ani vůl to neudělá. Křivdíte volovi! Papullus Ovšem, vůl má krásné oči. Já myslil, kdyby ten pán, co je lev, nebyl vůl... Bulva To by zase nebyl lev. Papullus Ovšem, to nejde. Je vidět, že se zvířatům skutečně křivdí. Když už mluvíme o dravcích, vezměte takovou štěnici. To se říká: ten člověk je štěnice, neodbytný jako štěnice, ten se vás nepustí, to je štěnice, a tak podobně. Jak k tomu ta štěnice přijde? Vždyť štěnice je roztomilé, žertovné zvířátko! Tu polechtá, tu štípne... Bulva Tu na vás jukne za obrazem ... Papullus ... ano, ale nepřekáží. Nikdy taková skutečná štěnice neleze za vámi do bytu a neříká: „Račte se dát pojistit na život!" Bulva Vezměte konečně i jiné korýše. To se řekne straka! Krade jako straka! Chudák straka! Papullus Vždyť ona si vezme nějaký ten střípek, lžičku, plíšek ... Bulva ... příborek! Kdyby se ve veřejném životě kradly jen příbory ... Papullus ... a velkostatky zůstaly celé! Leč na druhé straně musí se opět přiznati, že některá zvířata se přeceňují! Lidem se pak křivdí, 327 když se k nim přirovnávají. Taková liška. Chytrý jako liška, nebo chytrý jako četník ... pardon ... Bulva ... ovšem, to nejde, četník přece není zvíře ... Papullus ... a pak není chytrý! Bulva Ale jsou zvířata, ze kterých by si lidé skutečně mohli brát příklad. Takovým zvířetem je želva! Papullus Želva? Vždyť je pomalá, hlavu má maličkou ... Bulva Právě proto. Pro politickou kariéru jako stvořená! Papullus To ovšem ano! Leč přece ne. Ta malá hlava by se hodila, ale štít nemá čistý. Myslím, že lepší by bylo, kdyby lidé byli jako stonožky. Bulva To by bylo výborné pro rozvoj průmyslu. Papullus Hlavně ve Zlíně by to přivítali. Jenže by lidé musili mít jednu nohu bosou. Bulva Jak to? Papullus Baťa by jim víc jak devětadevadesát bot neprodal. Leč vzpomínám si ještě na jedno zvíře, kterému se značně křivdí. Prase. Bulva Ach, milé prase! Tomu se moc ubližuje. Ať přijdete, kam chcete, všude slyšíte přirovnání jako: tlustý jako prase, špinavý jako prase, hotové prase, jí jako prase, a tak dále. A viděl jste vůbec někdy nějaké prase domácí, že by si strkalo nůž do úst? Papullus Jak to, copak to se nedělá? 328 Bulva Mluvte o něčem jiném! Papullus Já myslil, že špenát se tak může jíst! Bulva (zamlouvá to) No, ovšem, safra, mlčte, neprozrazujte se! Tedy, viděl jste někdy, jak se prase šťourá v zubech vidličkou svého souseda? Papullus To jsem ovšem nikdy neviděl. To lze vidět v restauraci. Bulva Vidíte, jak se praseti křivdí. Papullus Chudák, to si lidé jeho jménem nadávají, pak je zabijí, snědí, ze štětin udělají štětce, štětcem namalují obraz, pak jdou na výstavu a říkají: „Které prase to malovalo?" Bulva Nejhorší na tom je, že to třeba prase malovalo ... Papullus ... ale cenou poctěné! Bulva Nic naplat, nejlíp ze zvířat ještě na tom je tenhle ... Papullus ... Ezop. Bulva To ale nebylo zvíře! Papullus Ovšem, to byl člověk, ale zvířatům rozuměl. Bulva A bral si z nich příklad. To přece on objevil, jak to vlastně s mravencem ve skutečnosti vypadá. Bulva a Papullus (zpívají) 329 Ezop a brabenec Bulva Jednou z lesa, Domů se nesa, Moudrý Ezop Potká brabce, Který brabence Málem sezob. Papullus Brabenec se chechtá, Ezop se ho hned ptá, Bulva Čemu Papullus Že se Bulva Na trávě Papullus V lese Bulva Právě Papullus Řehtá? Bulva Ji Papullus Povídá brabenec, Bulva Se taky rád Hlasitě chechtám, Papullus Chechtám, Když pupenec 330 Kyselinou leptám. Bulva Vím, Papullus Totiž ten brabenec, Bulva Mravenečník že se mne neptá, Papullus Neptá, Pozře mne, Ať se chechtám, nechechtám! Bulva Kampak Papullus By to došlo Bulva Třeba s pouhou Papullus Ponravou? Bulva Kdyby Papullus Měla plakat, Bulva Že je ptačí Papullus Potravou. Bulva a Papullus Ty, ač nejsi brabenec, Se taky rád hlasitě chechtej, Chechtej a na svou bídu Si nezareptej! (Bulva a Papullus odejdou z předscény) OBRAZ OSMÝ Pikle a čáry Egyptský chrám Osiriův v Říme. Tajemná síň, plná temných koutů, s labyrintem chodeb a sloupů. Měsíčnípřísvit dopadá na hieroglyfickou výzdobu stěn. Uprostřed obětní posvátná bedna Osiriova. Scéna první Ratata, Brutus (Ratata chystá obřadní nástroje u obětní bedny, Brutus po chvíli vstoupí) Ratata Stůj, Brute, noha Římanova smí překročit práh chrámu až po obřadech! Brutus Onomatopoe přichází! Ratata Zmocním se jí a budu ji obětovat bohům. Ty číhej v předsíni chrámové a rozestav své lidi! Brutus Buď bez starosti, Caesar nám neujde! (Odejde) 332 Scéna druhá Ratata, Onomatopoe, pak Chrámoví pochopové a Chrámové tanec- ■ nice (Ratata se skryje za sloup. Onomatopoe vstoupí a rozhlíží se) Obětování Osiriovi (Balet) (Libreto vypracoval Joe Jencík) (Ratata zatleská a dva Pochopové se vrhnou na Onomatopoi. Tím okamžikem začíná rituální tanec) Zatímco se Onomatopoe zoufale brání, Chrámové tanečnice se pohybují templem v náznakových pózách hieroglyfů. Konečným přemožením otrokyne uklidní se tanečnice, jež si obřadně sednou vedle sebe a zaujmou lotosovou pozici. Neviditelný orchestr uhodí do bubnů. Ratata pokyne abstraktním gestem, aby začal vlastní obřad. Tanečnicím se horečnatě roztřesou kolena. Údery bubnů a kytar přinutí jejich paže k vyjádření monotónní věčné oddanosti k bohu. Jedna z nich chvílemi vstává, aby, oddělivši se od ostatních, sólově znázornila vzlet modlících se duší družek tanečnic. Orchestr moduluje do pochmurné tóniny. Na tvářích rituálních tanečnic náhle Se objevují mumiální zlaté masky. Dosavadní jejich pohyby se pojednou redukují na barbarské trhání rameny. Tanec stává se vášnivější a v pózách extatičtější. Tanečnice, jež si masky podržely na tvářích, rozdělují se na dvě skupiny. Proměňují 333 se ve dva bizarní bohy o mnoha obličejích a rukou. Prosebná a kajícná gesta se mění v pánovitá, rozkazující. Odpovědí na tuto symbolickou inkarnaci slavnostně zazní orchestr. Několik Chrámových pochopů přináší na vztyčených rukou svázanou Onomatopoi. Paže maskovaných tanečnic se radostně rozvlní. Fanfáry orchestru se náhle zlomí. Ratata začne zpívat chorál složený z vokálů. Onomatopoe zoufale lomí rukama. Chrámoví pochopové a kati obřadně se před ní pohybují. Strohými, poněkud těžkými kroky a gesty naznačují oběti její osud — naplnění ortelu, a tím usmíření boha. Chrámovým tanečnicím se znova horečnatě roztřesou kolena. Ještě jednou vzlétnou jejich paže vytrženecky vzhůru k zachmuřené klenbě. Pak padají tvářemi k zemi. Hysterickými konvulzemi těl provázejí každé skřípnutí pily, jíž je oběť zaživa rozřezána v posvátné bedně Osiriově. Pochopové odtáhnou bednu ze scény. Tanečnice zmizí a Ratata odejde, odnášeje obřadně posvátnou pilu. 334 Scéna třetí Bulva, Papullus (Vstoupí Bulva a Papullus) Bulva Já vám povídám, že jsem toho uličníka viděl jednou dopoledne, jak lez do tohohle chrámu. Papullus Já ho také jednou viděl vcházet ke Kleopatře. To je určitě pošťák. Bulva Já říkám, že dělá v tomhle chrámě. Buďto ministrant, nebo kostelník, víc nemůže být. Papullus Nemohu si pomoci, mé lepší já mi říká, že je to pošťák. Bulva Jaký zájem v tom případě by mohl mít na tom, aby nás házel lvu napospas? Papullus To je celý pošťák! Vidí balík, tak ho někam expeduje. To je profesionální přirozenost. To už nese pošta s sebou! Bulva Koukejte, ať je to pošťák, nebo kostelník, dostane od nás na hubu! Počkáme si tu na něj, buďto přijde s dopisem, nebo přijde tahat za zvonec. V každém případě přijde a bude bit. Papullus Když já bych pořád radši viděl, aby to byl pošťák. Kdyby to byl pošťák, byli bychom na poště a tam straší nejvýš přednosta. Bulva Udělejte si pohodlí jako já. Vždyť je to tu docela útulné! Papullus Pěkné to tu mají. Trošku málo světla, konečně ať je trošku 335 smutno, jen když je veselo! Bulva Ano, šero je tu trošku, a také zima, jenže to nevadí, jen když je veselo! Papullus Já říkám, když je veselo, tak se snese i to, že člověk není ve svém prostředí. Ale musí být veselo! Bulva Svatá pravda, ať je zima, ať je šero, konečně ať je trošku smutno, ale jen když je veselo! Papullus Ono se teda nedá říci, že by tady nějak zvlášť veselo bylo ... Bulva ... no, to víte, k popukání to tu nemůže být. Vždyť je to taky chrám! Papullus Samozřejmě, chrám, a to chrám, ve kterém se vraždí! Bulva (vyskočí) Dejte pokoj! Papullus (vyskočí) Co se vám stalo? Bulva Co pískáte? Papullus Vy jste sebou cuknul! Bulva Vy jste říkal něco o vraždění! Papullus No jistě se tu vraždí! A čaruje se tu! Bulva Helejte, víte co? Nechte si to! Papullus Jak to? 336 Bulva S tím čarováním! Papullus Aha! Na vás to nepříjemně působí! To se vám nedivím. To prostředí působí sugestivně. Najednou máte dojem, že za vámi někdo stojí. Bulva (strne) Za kým, za mnou? Papullus No, třeba. Bulva A jak vypadá? Je velký? Papullus Kdo? Bulva No, jste říkal: Za vámi někdo stojí! Papullus Za mnou? Bulva Tak on za vámi taky někdo stojí? Papullus Kdyby to byl pošťák! Bulva Já na něj nevidím! (Papullus se rychle otočí) Papullus Co z toho máte? Takhle mne vyplašit, vždyť za mnou nikdo není! Bulva To vy jste si vymyslil, že za mnou někdo stojí! Papullus To já dával příklad, že to prostředí je takové! 337 Bulva Je tady tma, je tu zima ... Papullus ... a vraždí se tady! Bulva Nemáte chuť být milosrdný? Papullus Jak to? Bulva Ze bychom tomu chlapovi, co nás hodil lvovi, odpustili a šli domů! Papullus Já bych šel, ale to bychom se musili vrátit tou tmavou chodbou ven, co do ní svítí měsíc! Bulva To tady počkáme raději do rána. A budeme si povídat veselé příběhy. (Venku za vyje dlouze pes) Papullus (šeptem) To byl vlk! Bulva (šeptem) Ve městě vlk? To je blbina! Papullus Tak to byla mrtvola! Bulva Odkdy řvou takhle mrtvoly? Papullus Od té doby, co umřel můj dědeček. Bulva A co je mi do toho? Papullus Že se mně jednou o něm zdálo! 338 Bulva Nechte si to! Papullus Náhodou se mi zdálo o dědečkovi... Bulva Nechte si to! Papullus ... že jsem šel... Bulva Kudy? Papullus Jste říkal, abych si to nechal! Bulva Tak kudy jste šel? Papullus Po nábřeží! Bulva To je toho! Papullus A pod tím nábřežím byly hroby ... Bulva S troškou dobré vůle tam hroby nemusely být. Papullus A na každém tom hrobě seděl... Bulva .... dědeček! Papullus Něco mnohem horšího. Bulva Na každém hrobě seděl kdo? Papullus Mám to říct? Bulva Schválně! 339 Papullus Ale budeme se bát... ! (Přidušené) Na každém tom hrobě seděl kostlivec! (Bulva se strašlivě lekne, dostane nervový záchvat, pak se náhle uklidni) Papullus Co to bylo? Bulva Už jsem se vylekal. Papullus Jakpak se asi leknete, až vám řeknu, že vedle byla kaple. A v té kapli byla ... tma. Bulva Zaplať pánbůh, že tam nebylo vidět! Papullus A najednou se rozsvítilo. Bulva Jako kdyby nebylo bývalo mohlo zůstat zhasnuto! Papullus A svítili tam lidským sádlem. (Sám se vyděsí) Bulva A hele, přijde to draho? Papullus Já nevím, já mám vlastní zásoby. A najednou vám vidím, že v té kapli je bazén a kolem toho bazénu jsou stolky a u těch stolků sedí samí kostlivci. Bulva To mi nevadí. Jak je víc lidí pohromadě, už se nebojím. Papullus Já jsem tam byl jediný masitý a oni po mně všichni koukali a dělali takhle zuby (cvaká zuby). Vtom za mnou někdo stojí, já se ohlédnu a on to byl elegantní kostlivec a na prsou na té kosti, co se u husy pozná, jaké bude léto ... 340 Bulva ... ano, na kostrči... Papullus ... na kostrči měl niklovou třináctku a přes hnát měl přehozený ubrousek: vrchní kostlivec. Tak jsem si objednal černou kávu ve skle a takový malinký kostlivec-pikola mi ji přinesl, ale víte v čem? V lebce. Já tu lebku vezmu a chci takhle pít, ale tu si všimnu, že je mi nějaká povědomá — ona to byla lebka mého dědečka. Hned jsem si chtěl dát zavolat ředitele a udělat mu rámus, že jsem si objednal černou ve skle a ... Bulva ... že vám ji přinesli v dědečkovi... Papullus ... to se ví. No, ale náhle vidím takového vysokého kostlivce, který jde mezi stoly bez hlavy a hmatá kolem sebe. Když přišel ke mně, vzal mi lebku z ruky, nasadil si ji na krk a byl to můj dědeček. Povídá mi: Ach, to jsi ty, tak pij dál! A zase mi svou lebku podá. Já ji vezmu, a jak ji tak mám před obličejem, najednou ta lebka udělala ... (Vtom za scénou zazní srdcervoucí výkřik. Bulva a Papullus němě strnou) Papullus ... povídal jsem, najednou ta lebka udělala ... (Za scénou zase zazní výkřik) Já mu jdu dát přes hubu. Víte, já hrůzu ctím, ale tohle je blbé! Pojďte se po něm podívat! Bulva To dělá ten rošťák kostelník. Já si ho ale najdu a já mu to nakreslím! (Odejdou) 341 Scéna čtvrtá Ratata, II. senátor, pak Cicero a Brutus (Druhý senátor vejde a zastaví se, zahalen v tógu. Ratata vběhne za ním, oběhne sloup, vrhne se na něj a probodne ho. Druhý senátor zachroptí a padne. Brutus a Cicero vběhnou) Ratata Je mrtev! Brutus (pobledne na mrtvolu) To není Caesar! Ratata U Osiria, to je omyl! (Odkvapís Brutem) Cicero Počkejte, já jsem tu někde ztratil naslouchátko! (Hledaje je, zajde za stoup) Scéna pátá Cicero za sloupem, Bulva, Papullus Papullus (vstoupí) Ono by nebylo k zahození, kdyby začlo svítat! Bulva Je to nějak blbé, mně se zdálo, že tam za sloupy se krčily stíny... Papullus Vy jste o tom dědečkovi neměl vyprávět! Bulva Vy jste měl bezhlavého dědečka, a ne já! 342 (Cicero, hledaje mezitím naslouchátko, vyleze z úkrytu a narazí na Papulla. Všichni tři se příšerné leknou a stojí třesouce se proti sobě) Bulva Není to váš dědeček? Papullus (k Ciceronovi) Pane, neslyšel jste tady nějaký křik? Cicero Já neslyším! Bulva Teď není tak jako tak nic slyšet, ale prve! Cicero Já neslyším! Papullus My teď také nic neslyšíme, ale prve, víte? Cicero Já neslyším! Bulva Nám nejde o to, jestli slyšíte teď ... Papullus ... protože teď bychom slyšeli všichni... Bulva ... ale jestli jste slyšel předtím? Cicero Já neslyším! Papullus My také neslyšíme! Cicero Já jsem ztratil naslouchátko. Bulva Bohové, on je hluchý! Cicero (hlasité) Já jsem ztratil naslouchátko! 343 Papullus Tak je hledejte a nekřičte! Cicero Musíte nahlas! Bulva Tiše musíte! Cicero (řve) Neviděli jste naslouchátko? Papullus (řve) Buďte tiše, nekřičte! Cicero (řve) Naslouchátko! Bulva (řve) Musíte šeptat! (Papullus zacpe Ciceronovi ústa, pak ho opatrně pustí. Cicero spatří naslouchátko, které leží v koutě, a dětinsky se počne radovat) Papullus (zděšeně) To je blázen! (Prchne s Bulvou) Cicero Zatracené naslouchátko! Tady je . (Sebere je a odběhne) Scéna šestá Ratata, Antonius, později Kleopatra a Caesar (Ratata a Antonius vstoupí z protějších stran a setkají se) Antonius Kdo to zabil senátora Flavia? 344 Ratata Antonius Proč? Ratata Omylem, myslil jsem, že je to Caesar! Antonius Bezhlavé prolévání krve! Ratata O jednoho Římana víc nebo míň! Antonius Dej si pozor na jazyk, Ratata! Jak mám tuhle vraždu ututlat? Ratata Právě tak drze, jako tutláš svůj poměr s Kleopatrou! Antonius Aj, máš nějak chuť vyrovnávat soukromé účty? (Kleopatra vchází, oběma neviděna) Ratata Stojíš mi v cestě, ale dej si pozor! Antonius Na Římana ještě pořád nestačíš, Ratata! Kleopatra Hle, žárliví kohouti, a hádají se jako baby! Ratata Nuž, pohleď, Kleopatro, kdo si tě více zaslouží! (Tasí dýku á vrhá se na Antonia) Kleopatra Pozor, Antonie! (Antonius tasí meč a probodne Ratatu, kteiýsi zhroutí) Ratata (na zemi) Běda, jsem mrtev ... (Zemře) 345 Caesar (vstoupí, zabalen v tógu) Ó kohorty pekelné, Onomatopoe měla pravdu! Zastihl jsem tě, nevěrnice! Kleopatra (vrhne se Caesarovi kolem krku) Můj Julie, jen o vlásek jsi unikl smrti! Caesar Co klábosíš, královno egyptská? Kleopatra Nastoj, Julčo můj, Ratata s pomocí věrolomné Onomatopoe vlákal tě sem, rozdmýchav tvoji žárlivost. Chtěl tě však zabít, Caesare! Caesar Není možná! Kde je ten ničema? Antonius Plaví se již na bárce Charónově přes řeku Acherón do podsvětí! Kleopatra Antonius odhalil jeho pikle a mužně ho zabil. A kdyby to nebyl učinil, královna egyptská by ho byla k smrti odsoudila, protože ukládal o život jejímu nejlepšímu příteli. (Kleopatra obejme Caesara) Caesar O mrzuté stáří, málem bych byl uvěřil tak chabým pomluvám ... Tobě, Antonie, zítra před celým senátem poděkuje Caesar! Pojďme, Kleopatro! (Odejdou jako milenci) 346 Scéna sedmá Anřoniiis, Bnitits. pak Cicero a dva Senátoři (Antonius odnáší mrtvolu Ratatovu, vtom vběhne Brutus) Brutus Caesar vešel do chrámu, kde je? Antonius Jdeš pozdě, Brute, odešel s Kleopatrou. Brutus Za ním! Antonius Nespěchej, dnes už to nepůjde! Zítra však Caesar přijde do senátu. Je na tobě, aby ze senátu už nevyšel. Ave Brute! (Ode-jde) (Brutus zapískne na píšťalu. Cicero a dva Senátoři přiběhnou) Cicero Quirité, héuréka, našel jsem své naslouchátko! Brutus (k Ciceronovi) Počkej! (Ke všem) Dnes nám Caesar unikl. Leč zítra, 15. března, bude zabit v senátu. Ubodáme ho třiadvaceti ranami. Sraz pod sochou Pompeiovou. Dýky s sebou! Rozchod! (Všichni odejdou) 347 Scéna osmá Bulva a Papullus Bulva a Papullus (zděšeně vběhnou a zpívají) V domě straší duch Já bych vám nebyl sám Přes noc ve starodávném hradu. Není tam klidné spaní, Chodí tam bílá paní. Praskání nahání Strachu člověku v nočním chladu, Srdce mi hlasitě klepe, Tuším tady záhadu. Refrén Boty dupou po schodech, V domě straší duch, Náhle táhle začne pištět: Prásk! a zbyl po něm puch. Ve vikýři nahoře Vytřeštěná tvář, Dlouhá čouhá z kamen ruka A trhá kalendář. Tohle přece není žádné bydlení, To je jen k zbláznění, Ale k bydlení to není, Hodiny jdou pozpátku, Je tu mrtvý vzduch, Je tu něco v nepořádku, Lítá tady zlý duch. 348 (Orchestr hraje refrén znovu jako tichý doprovod k artistickému číslu. Bulva a Papullus chytají síťkou neviditelného ducha, pak s doprovodem víření bubínků Papullus chytí ve vzduchu neviditelného holuba a hodí ho do košíčku, který Bulva drží v ruce. Holub třepotá křídly, orchestr hraje tuš, kouzelníci se klanějí) Opona 349 OBRAZ DEVÁTÝ Hudba a tanec Před oponou Hudba hraje special-refrén foxtrotu: V domě straší duch Chrámové tanečnice bez zlatých masek tančí. 350 OBRAZ DESÁTÝ Evropa a rumba (Bulva a Papullus vyjdou na předscénu v rozedraných moderních oblecích) Papullus (hledí zvědavě na Bulvu) Ah, pardon, pane, neměl jsem již tu čest? Bulva (prohlížísi Papulla) Nepamatuji se ... Papullus Neviděli jsme se již někde? Bulva Marně vzpomínám ... Papullus Neračte gáblovat u Lipperta? Bulva Nikoliv. Papullus Ani na dostihách jsme se neviděli? Bulva Nepamatuji se. Ačkoliv se mi rovněž zdáte povědomým ... Papullus (pro sebe) Ten hlas, ta gesta ... jen ta elegance mne mate. Bulva (pro sebe) Ty pohyby ... kde jsem jen tu tvář spatřil? Papullus Jestli jsme se snad nespatřili v některém z našich minulých životů? Bulva Vy ráčíte být také duše stěhovavá? Papullus Ano, i já jsem anděl mezi námi. 351 Bulva Připadáte mi velmi známý. Ta tvář, poněkud plebejský výraz ... Papullus Plebejský ... Bulva! Bulva Papullus! Vítám vás, jak to, prosím vás, s vámi tehdy dopadlo? Roku čtyřicátého čtvrtého? Já jsem vyšel z chrámu a již jsem vás nespatřil! Papullus Já jsem se ztratil a marně jsem vás hledal. Dožil jsem se potom vysokého věku. Plných sto osmnácti let. Zažil jsem vládu Tibe-riovu a první křesťany. Já byl zakládajícím členem. Žili jsme stále na útěku a v katakombách. Až jednoho dne jsem si na pláži kreslil do písku rybu. To bylo naše tajné znamení. Přijde ke mně civilní pretorián a povídá mi: „Co tu maluješ, dědku?" Povídám mu: „To bys byl rád, kdybys věděl, že je to naše tajné křesťanské znamení." On nějak z toho vystihl, že jsem křesťan, jal mne a uvěznil. Byl jsem pak ještě s několika kamarády upálen. Bulva Aha, živé pochodně. Papullus To byla nejblbější smrt, kterou jsem zažil. Nehledě k tomu, že jsem při ní měl velikou ostudu. Představte si: všechny nás zapálili, kluci hořeli jedna radost, jen já prskal, smrděl, nehořel. Všechno jsme zkoušeli, ale já nechytil a nechytil Jí měl vodu v nohách. Tím pádem jsem měl takovou ostudu, že jsem raději zemřel hanbou. A jak vy jste sešel ze světa? Bulva Juž ani nevím. Já těch životů prožil víc a teď se mi to plete. Jen tolik vím, že se mi nikdy nepodařilo narodit se z bohatých rodičů. Vždycky chudv. Toliko jednou jsem si z protekce pořídil bohaté a urozené nuliče. To bylo v Paříži roku 1572, 24. 352 srpna. Narodil jsem se takhle v šest hodin večer. Kolem mne samá sláva, urození rodiče, urození příbuzní, ležím na hedvábí, no jedna radost. Já si ty ručičky nemluvněcí spokojeně mnu, vrním, řvu, chovám se jak zdravé novorozeně. Slunce vám tak krásně zapadá, zlaté nádobí se blyští a já počítám, jak draho to prodám, až to zdědím. Přijde noc, krásná, vlahá, letní, jenže naneštěstí bartolomejská. A ke všemu tatíček byl hugenot. Papullus Propánakrále! Bulva Ano, byl jsem zavražděn. Nemluvně v peřince povijánkem uškrceno. Papullus To je smůla. Narodit se a hned vymřít po meči! Bulva Však jsem zanevřel na svět a dlouho jsem se pak neobjevil. Papullus Já také nebyl dlouho v lidské kůži. Jeden čas jsem žil jako moucha. To není špatné. Lítal jsem do koupelen ... ó, já bych moh vyprávět... ! Jenže mne spolkla vlašťovka. Bulva Já vám řeknu něco. Ze všech těch životů ještě nejvíc se mi zamlouvá tenhleten dnešní. Papullus Není nejšpatnější. Lidé sice na něj nadávají, ale to jen proto, že nevědí, kdo tu krizi zavinil. To nebylo lidstvo ... Bulva ... ale Evropa! Ona Evropa odjakživa byla záletná a byla pod vlivem nějakého mužského. Papullus Už tenkrát, jak Zeus se převlékl za býka a unesl ji! To byla malá ostuda? Bulva Pak držela s Caesarem ... 353 Papullus V patnáctém století s papeži... Bulva ... také s Napoleonem ... Papullus ... za války měla čtrnáct bodů s Wilsonem ... Bulva ... teď na ni bere Hitler ... Papullus ... jenže ona ho nechce. Bulva Ona Evropa už je stará. Léčí se sice, ale není to nic platné. Takhle to s ní přece nejde dělat. Bulva a Papullus (zpívají) Evropa volá Todleto teda, Běda přeběda, Todleto teda Takhle vypadá. A takhle to teda Dělat se nedá, Takhle to teda Nemá vypadat. O lide, zdali znáš, Ze kontinent náš Je nemocen až hanba? Ó, Evropa mocná Je moc nemocná, Jí pomoci má ... rumba. Tomu aspoň věří Všichni ti lékaři, 354 Kteří maří Čas tím, že vaří Léky proti stáří, Což se jim nedaří. V zimě, na podzim, v létě, na jaře, Evropa zavolá si lékaře, Když si už s neduhem rady neví, Svolá si lékaře do Ženevy. Ona si totiž vzala do hlavy, Že jí napraví zdraví, Oni ji zatím popraví. Oni za stolem jen kejvaj hlavou A léčí ji metodou loudavou. A Evropa volá: Já budu mrtvola! Tak jí na noc daj napít lektvaru, Vyinkasují za to Pár dolarů, jdou do baru. A Evropa volá: To je hanba, Na mé mrtvole se tančí rumba! Todleto teda, Běda přeběda, Todleto teda Takhle vypadá. A takhle to teda Dělat se nedá, Takhle to teda Nemá vypadat. (Opona se otevře, za oponou visí satirická mapa Evropy, znázorňující ženu) 355 Bulva a Papullus (ukazují na mapě a zpívají druhou sloku) O lide, zdali znáš Ten kontinent náš Namalovaný tady? O Evropa mocná Je moc nemocná, Má zastaralé vady! Není slitování, Vina leží na ní, Protože s tou paní Za nepředložené Chování Právem to zavání. V hlavě občas Evropě zabliká Monarchie nebo republika, Přitom na pravou nohu naříká, Že jí bota není dost veliká. Tím, že ji v životě bolest mučí A že jí v břiše kručí, Vinna je bludná ledvina, Uleví se jí také na prsou, Když se ty franky semhle odnesou. Ač se v moři noří, Už jí sukně hoří. Proto ta teta, kdysi bohatá, S librami od ní chvátá, Už po ní dnes neštěkne pes. A Evropa naříká potichu: Anglie mě nechala ve štychu! Todleto teda, Běda přeběda, 356 Todleto teda Takhle vypadá. A takhle to teda Dělat se nedá, Takhle to teda Nemá vypadat. (Bulva a Papullus odejdou z předscény) OBRAZ JEDENÁCTÝ Dříve a nyní Rozbořené Římské fórum v dnešní Jobe, Polámané sloupy, korintské hlavice, v pozadí panoráma Říma s antickými troskami a s moderními reklamami. Scéna první Cicero, Ratata, Caesar, Kleopatra, Brutus, Antonius, Onomatopoe (Všichni v moderních oblecích. Cicero jako průvodce cizinců. Má čepici s nápisem Cicero. Caesar a Antonius v uniformách, Brutus v civilu, Ratata v obleku katolického kněze. Onomatopoe a Kleopatra v moderních kostýmech. Všichni vstoupí za Ciceronem a zastaví se) Cicero (mluví) Na tomto místě bývalo Fórum Romanům, středisko veřejného života starých Římanů. Právě tam, kde stojí pan generál, stávala socha Pompeiova, pod kterou 15. března roku 44 před Kristem byl zavražděn Gaius Julius Caesar dvaceti třemi ranami dýkou. Antonius Vzpomínám si, Brutus zosnoval spiknutí... Brutus ... a Antonius proti němu vystoupil a zmocnil se vlády v Římě. Kleopatra Po Caesarovi zdědil prý Kleopatru! Ratata Prý již za života Caesarova s ní měl pletky! 358 Onomatopoe Však Caesar také nebyl Kleopatře věrný! Caesar Chudák Caesar! Cicero Mnoho se vypráví, však málo je jisto. Tolik však víme, že za Caesarovy diktatury dařilo se občanským ctnostem. Senátoři a lidé veřejně činní byli bezúhonní, lid římský prodchnut byl vlasteneckým cítěním, pevná ruka Caesarova zdrtila všechny nepravosti. Jak krásný příklad pro dnešní dobu, která nás znovu přesvědčuje, že jen tam, kde tradice odkázala zbrklý pokrok do mezí zákona a kde moudrá veřejná moc přísnou rukou třímá otěže nacionalismu, že jen tam vládne pořádek, spokojenost a blahobyt! Scéna druhá Předešlí, Bulva a Papillitis (Bulva a Papillitis vstoupí, rozedraní, v civilu, a kolportují noviny) Bulva Nezaměstnanost stoupá! Papullus Blahobyt na Podkarpatské Rusi! Oba Zvláštní vydání! (Hudba začne hrát Pochod plebejcň. Vcházejí tanečnice v moderních vycházkových kostýmech) Všichni (zpívají) 359 Pochod plebejců Více nežli sláva, Víc než polní tráva Je občanská svoboda! Nikdy se nezdaří Zavřít ji v žaláři, Svoboda se nepoddá. Refrén Na nás neplatí Ni pouta, okovy ni řetězy, Pouta zrezatí A svoboda v řetězech nevězí! Ta spoutat se nedá, Vždycky bourat se dá hlavou! Pouta zrezatí, Staré železo na nás neplatí! Opona Konec 360 SVĚT ZA MŘÍŽEMI Hudební komedie o třech aktech a epilogu 1933 Va této hře Osvobozeného divadla s autory spolupracoval Adolf Hoffmeister PŘEDMLUVA Psát „divadelní hru ze současného života" zdálo se nám úkolem velice nudným. Pomyslili jsme s hrůzou na známou zaprášenou šeď, jež pokrývá ustálený pojem činohry a odráží se na civilních kostýmech herců, které jsou povinni podle běžných divadelních smluv si sami opatřovat ze skrovných gáží, na dialogu, uvězněném mezi krbem, klubovkou, kuřáckým náčiním a osvědčeným francouzským divanem, právě tak jako na usedlých třech nebo čtyřech aktech, oddělených dvěma nebo třemi oponami, snášejícími se na pečlivě vypiplané aktschlussy. Přesto jsme si zároveň uvědomili, že současný život oplývá netušenou dramatickou malebností, které by možná Shakespeare dal přednost před skotským bájeslovím nebo římskou historií. Rozhodli jsme se tedy stvořit civilizovanou zemi, jakousi říši aktualit, v níž bychom se pokusili zhustit a divadelně přeexpono-vat současné světové ovzduší a běžné dnešní situace. Postavili jsme na scénu nikoliv živé osoby, nýbrž živé karikatury. Právě tak jako antičtí herci nosili s věčným úspěchem koturny a disproporcionální masky, jsou podle našeho názoru divadelní pravdě nejblíž moderní herci, kteří neváhají překreslit fotografickou přirozenost a v umělém světle divadla vytvářejí umělé figury, jejichž pravdivost bude tím přesvědčivější, čím méně bude naturalistická. Tyto živé karikatury mají pak ovšem možnost nerespektovat úzké a smutné zákony obávané činohry, mohou tančit a zpívat, aniž přestaly hrát divadlo, a vyhnou se takzvaným zpěvním vložkám, v nichž herec, představující v próze třeba samuraje, odloží při prvních akordech orchestru svou roli a stane se klidně prostým tenoristou, jehož rozhodující funkcí je dávat pozor na kapelníka. Téma naší hry (rádi bychom říkali zpěvohry, kdyby tento termín nebyl splynul s pojmem opery) je prostě řečeno bludný kruh 363 současné demokracie. Poučeni praktickými příklady z veřejného života amerického (z něhož jsme si vzali velkorysou praxi prohi-biční korupce) a z veřejného života evropského (z něhož jsme čerpali techniku drobné korupce a všední zjevy hospodářské krize), postavili jsme proti sobě dvě základní stanoviska: první je stanovisko ústavní, to jest stanovisko psaného a platného zákona, reprezentované autoritou Poctivého strážníka. Tento muž skutečně provádí zákony demokracie, je přesný, spolehlivý a nepodpla-titelný. Druhé stanovisko je nepoctivé a spočívá v důmyslném obcházení všech zákonů, hájených Poctivým strážníkem. Zastává je Nepoctivý civilista. Pokusili jsme se co nejlogičtěji dokázat, že první stanovisko je neuhajitelné a že Poctivý strážník sice vší silou, ale marně slouží vadnému a neudržitelnému řádu, kdežto praxe Nepoctivého civilisty sice fakticky naprosto popírá zákon, ale formálně nevybočuje z jeho mezí. Důsledné dodržení zákonně platného řádu, jímž hra končí, vede k absurdní situaci převrácených hodnot, kdy Vězení stává se Rájem a Svoboda vyhnanstvím Rádu, stojícího na falešném základě: Svět za mřížemi. Text hry ukazuje dostatečně, že v zásadě jsou všechny osoby více nebo méně nesympatické a stejně nemorální, až na čtyři. Hector Litter je sentimentální, zbabělý a hrabivý ničema. Wu--Fang je odvážný vrah a velkorysý podvodník. Baby Polly je luxusní kurtizána velmi nízkého původu. Colt Buldogg je pochybný sportsman a nájemný vrah, Miami je lehkomyslná a povrchní bohatá dívka, Nepoctivý civilista je prohnaný lump, Žurnalista cynický revolverový reportér. Sympatičtí jsou jen Poctivý strážník, jenž to, chudák, myslí dobře, ale je tím komický. Apollo Rum, čistý básník, který zaplatí svou živelnost životem, a posléze bahno velkoměsta: Hej a Rup, mužové sice často podezřelí svou vypočítavostí, ale v podstatě velmi ubozí a nevinní — lid zblbený žurnalistickými frázemi a snažící se přizpůsobit se // rošťárně, co světem vládne. Myslí si oba, že na to jdou chytře, ale jsou příliš bezprostřední a prostí, než 364 aby nebyli koneckonců, a aniž to tušili, nejvelkomyslnější a nej-nevinnější ze všech. Téma této hry je dosti vážné a neutěšené; odpovídá to označení děje se v době dnešní. Snažili jsme se vypracovat je způsobem co nejkomičtějším. Věříme pevně, že smích je na divadle pádnějším argumentem, silnějším protestem a zdravějším posílením než trpká grimasa nebo zamračená hrozba. 365 OSOBY Apollo Rum, básník.....- - - E. Bolek Hector Litter, pivovarník ...... Fr. Černý Miami, jeho dcera - -....... M. Ledererová Wu-Fang, vůdce podsvětí.....- - M. Nedbal Baby Polly, jeho milenka ------- N. Bártů Colt Buldogg, jeho střelec ------ Ad. Horálek Poctivý strážník........... V. Trégl Nepoctivý civilista - -- -- -- -- B. Záhorský Žurnalista......----- pr Filipovský František Hej - - bahn0 velkoměst;, ' " J-Voskovec Josef Rup - - - - - J. Werich Čínský sluha........... B. Prcek Černoška............ T. Ling Opilci............. Opiové tanečnice........- Jenčíkovy girls sonorské dámičky........- Čínští sluhové, hudebníci, hosté v baru, sanitní zřízenci. Děj se odehrává v Korku, hlavním městě Sonorie, v době současné. Poprvé provedeno dne 23. ledna 1933 v Osvobozeném divadle v Praze v uvedeném obsazení. Režie J. Honzl, hudba /. Ježek, dirigent /. Ježek, choreografie J. Jenčík, výprava a kostýmy A. Hoffmeister, texty písní V + W. 366 PRVNÍ JEDNÁNÍ Ulice v Korku před Litterovým domem Vlevo moderní dům s návěstními tabulemi a nápisy HECTOR LITTER Comp. PRIVÁTE OFFICE a td. Přízemí je zaskleno velkými tabulemi z matného skla, jež se později otevřou a odhalí kancelářský interiér s telegrafním přístrojem, s řadou telefonů a ampliónů. Vpravo stěny s volebními plakáty, na nichž možno číst nápisy: MY JSME STRANA ČISTÝCH RUKOU; KDE SE PIVO VAŘÍ, TAM SE DOBŘE DAŘÍ; ALKOHOL JE HROBEM MLÁDÍ; PÍT ČI NEPÍT? atd. Pouliční telefonní automat. Uprostřed kanál nad propadlem. V pozadí daleká perspektiva osvětlených mrakodrapů. — Velkoměstská noc, ozářená s větel ným i řekla m a m i. 367 Výstup první Nepoctivý civilista (Nepoctivý civilista vychází z hlediště s rozevřeným deštníkem. Přijde na předscénn, otevře oponu, vejde na scénu. Zkusí, zdali prší, zavře deštník a odchází tajuplně do kulisy) Výstup druhý Rum a Aliami (Za scénou se ozývá hluk pouličních demonstrací. Během scény hluk zesiluje a slábne, až se konečně vzdálí) Rum (přiběhne a zahvízdá pod oknem, v okně se rozsvítí a objeví se silueta Miamina) Miami, má jediná! Miami Apollo, odejdi! Rum Jak mohu odejít, když tvůj stín v okně stojí, Přestože ulice pro moji víru zbrojí, Jak mám jít do boje za práva alkoholu, V kterém chci utopit půl svého světobolu: Když druhou jeho půl nevložím na tvá ústa, Mé srdce ochabne a duše bude pustá. Miami Apollo, nekřič, otec je doma, uslyší tě! Rum Neboj se, Miami, neboj, Tvůj otec je pro nás dva hluchý. Čeká, jak dopadne souboj, 369 Zda mokrého porazí suchý. Miami Tatínek se dověděl, že jsi proti prohibici. Velmi se na tebe zlobí. Rum Jedno mi je, ať si kleje. Nechci život bez naděje. Píseň pěje ten, kdo pije. Za alkohol rád se bije. Miami A přeci, kdyby ses vzdal alkoholu, kdyby ses nestaral o politiku, kdybys nepsal básně a začal znovu, třeba u tatínka v kanceláři, jistě by se udobřil a nebránil by naší lásce. Rum Málo mne, děvče, málo znáš, Když k tomuhle mne vyzýváš! Miami Odprosíš tatíčka, staneš se prohibičníkem a tatínek nám vystrojí svatbu. Společnost tě přijme za svého! Rum Málo mne, má milá, málo znáš, když lásku v drobných počítáš! Miami Buď rozumný. Teď běháš po kavárnách, rveš se po ulicích, s chátrou si tykáš, a do takového života bys mne chtěl strhnout? Rum Málo, má lásko, málo znáš, Když básníkovi vyčítáš Rvačky a pitky, mariáš, Vždyť je to jeho otčenáš. Když ty se večer vysvlíkáš, Co planá panna usínáš, Zdalipak aspoň vzpomínáš, 370 Že básník v noci drží stráž, Aby z těch snů, co v noci máš, Básník ráno načmáral snář? A když to všechno spočítáš, Rvačky a pitky, mariáš, Lásku a snář a noční stráž, Celý básníkův život znáš Jak otevřený slabikář. (Během této repliky silueta Miamina se změní v siluetu tlustého muže, jejího otce) Výstup třetí Rum, Litter Litter (vystoupíz domu) Vy mi nebudete kazit dceru, pane, tím méně v mém domě. Rum Pane průmyslníku ... Litter Velkoprůmyslníku ... Rum Na tom slovíčku nezáleží... Litter Záleží, to slovíčko vám činí mou dcerušku nedostupnou! Rum Uvidíme, až si promluvíme, víme! Litter Nepotřebuji mluvit s básníky! Mám své pozemky, statky, papíry, kupóny, akcie. Mám své společenské postavení. Nečtu básníky, mluvit s nimi teprve nebudu. 371 Rum Až uvidíte, však si promluvíte! (Aíává papírem Litterovi před nosem) Litter Pane, na mne neplatí letáky, jsem pro prohibici z přesvědčení; ačkoliv jsem z piva zbohatl, obracím své bohatství v ideály. Nechci, aby se svět upil, třebas i mým pivem. Zničit alkohol, zničit ďábla drobného lidu! Míň jedů, více vitaminů. Životní rovnováhu! Rum Tohle jsou sprosté fráze! Myslíš na zlodějství, Mluvíš o rovnováze. Litter Ty mi moc netykej! Rum Řeknu vám tedy slušně, Že není zásluha mít ideály v kušně A v kapse na zadnici Napranou prkenici. Je vidět do karet té vaší prohibici! Litter Sprosťáku, to jste básník? To jste literát, to jste inteligent? Takhle mluvíte s ubohým živnostníkem? Rum Pane velkoprůmyslníku! Litter Co si přejete, nezdržujte mne! Rum Až se nebude pít, zahyne fantazie! Litter To by bylo krámů! Rum Zahyne přísloví: Ať žije, kdo pije! 372 LlTTER To je řeč jako rozprávka! Rum Pane továrníku, až bude prohibice, Co budem nevěstám nalévat do sklenice? LiTTER (zazpívá) Uvaříme čaj, čaj, čokoládu, černou kávu! (Mluví) Limonádu, citronádu, kalábrii, grenadinu. Táhněte! Rum Jdu na poslední schůzi mokrých před volbami. A odhalím vaši hru. Majitel pivovarů vyprovokoval prohibici, aby tajně prodával dráž. LlTTER Žvást! Rum Zkorumpoval jste politiku, pivo neslo málo, pod rukou je budete prodávat za fantastické ceny! Lichváři! Zorganizoval jste podsvětí, aby vám pomáhalo pašovat lihoviny, až bude prohibice prohlášena. LlTTER Pomluvy! Rum Mám důkazy. (Mává mu před nosem listinami) Pohleďte, fotografie vaší smlouvy s Wu-Fangem, vůdcem podsvětí. Bude ve všech mokrých večernících. LlTTER Koupím tu fotografii! Rum Odvolejte návrh zákona. LlTTER Pět set tisíc! Rum Pospíchám do redakce! 373 Litter Milión! Rum Na shledanou! Pro mne je pití víc než celé živobytí. Litter (řve) Kuřeti jsem nikdy neublížil, ale zastřelím vás, jestli mi to nedáte! (Vytáhne revolver) Rum Kdyby se nepilo, zašla by fantazie! Litter (řve) Vydejte to, nebo střelím! Rum Zašlo by přísloví: Ať žije, kdo pije! (Za rohem se objeví ruka s revolverem. Z revolveru padne výstřel. Rum se zapotácí) Litter (podívá se na svůj revolver) Kristovy rány, co se stalo? Rum (potáčivépadá) Pane továrníku, až bude prohibice, Ať mi daj na hrob víno do sklenice! (Padne mrtev) Výstup čtvrtý Předešlí, Wu-Fang, Baby Polly (Wu-Fang a Baby Polly vyjdou za rohem. Wu-Fang ve smokingu a cylindru. Polly ve večerní róbě) Litter (bezradněpobíhá kolem mrtvoly) 374 Pane Rum, nedělejte vtipy, pane Rum, slyšíte? Nezlobte mne zbytečně! (Spatří Wu-FangaJWu-Fangu, dělejte s ním něco ... Zatracená tloušťka, já se nemohu sehnout! Wu-Fang (poklekne u mrtvoly, k Litterovi) To jsem ani nevěděl, Hectore, že tak dobře střílíte! Litter Já ne-ne-nestřelil, čestné slovo! Baby Na čestné slovo ještě nikoho neosvobodili, hihihi! Budete ještě střílet, pane továrníku? Litter Já nechci, přece ... Baby Tak schováme ten revolver, tlusťoušku! (Vezme mu revolver a dá jej Wu-Fangovi) Litter Co se na mne tak díváte, já ho nezastrelil! Wu-Fang (dá za Litterovými zády do kapsy Litterův revolver a z náprsní kapsy vytáhne svůj. Ukazuje jej Litterovi) A kdopak tuhle patronu vystřelil? Litter Já tomu nerozumím! Wu-Fang (k Baby) Dojděte pro strážníka, drahoušku! Baby Musí to být? Wu-Fang A hezky rychle! Litter Vy jste se zbláznil, přece mne nevydáte policii? Wu-Fang Mlčte chvilku! (K Baby Polly) Nemusíte pospíchat. Baby No ne! Já poletím. (Odejde) 375 l.ITTER Ať nechodí, zastavte ji, já to neudělal! Wu-Fang To je ošklivá vražda, Hectore. To by mohlo zvrtnout volby. Neměl jste tak ukvapeně střílet! Litter Já jsem jenom vytáh revolver, nechtěl mi dát ten dokument! Wu-Fang Abychom nezapomněli. (Vytáhne Rumoví z ruky dokument a schová jej) Kulka, která ho zabila, chybí ve vašem revolveru. Jak to chcete vysvětlit? Litter Já nevím, já byl rozčilený! Wu-Fang To musíte říct strážníkovi, až přijde! Litter Wu-Fangu, prosím vás, Číňanku můj hodnej. (Klekne před ním) Zachraňte chudáka ubohého. Vždyť vás platím! Wu-Fang Vstaňte, ještě se rozpláčete. Litter Jestli chcete, tak budu plakat, ale vezměte to na sebe! Wu-Fang Nemluvte tak hloupě! Litter Já to na vás svedu! Wu-Fang Já mám svědka — Baby Polly. Ale vy byste potřeboval svědka. Litter Sláva, vy mi to dosvědčíte, Wu-Fangíčku, viďte? Wu-Fang To by bylo drahé! Litter Kolik chcete? Tady máte šek a vyplňte si ho! 376 (Wu-Fang napíše něco na šek a podá jej Litterovi) LiTTER (čte) Miami? Co to znamená? Wu-Fang Vaši dceru! Litter Počkejte, Wu-Fangu, to by musila ... Copak nejste zasnouben s Baby Polly? Wu-Fang Začíná mne nudit. Litter Miami vám dát za ženu? Wu-Fang Nic víc! Litter To by byla mezaliance. To nedovolím. Wu-Fang Jak chcete ... Co mohu pro vás udělat, až budete zatčen? Litter Copak vy mne v tom necháte? Wu-Fang Znáte mé podmínky. Litter Vy jste vyděrač ... Wu-Fang Lepší vyděrač než vrah! Litter Chtějte cokoliv... ale uvažte, moje dcera se musí vdát do solidní rodiny. Wu-Fang A jste si jist, že solidní rodina přijme dceru vrahovu? Litter Já zešílím ... vždyť já ho nechtěl zabít! 377 Wu-Fang Už je pozdě Výstup pátý Předešlí, Baby Polly, Poctivý strážník (Poctivý strážník vchází s Baby Polly) Baby Už jsme tady, pane inspektore! Strážník Opakuji, slečno, nejsem inspektor, jsem prostý strážník! Kdo pro mne posílá? Wu-Fang Poslali jsme pro vás, protože se tu stala vražda! Strážník Počkat, nemluvte ukvapeně, může to být vražda, může to být zabití. To rozhodne soud. Pro mne je směrodatná mrtvola. Co je s ní, kde je, a je-li vůbec mrtva. Litter Pane strážník, co se mnou chcete udělat? Strážník Kdo jste, prosím? Baby To je pan továrník Hector Litter! Strážník Tiše, prosím, slečno, neptal jsem se vás! Wu-Fang Ta slečna může svědčit! Strážník Počkejte, až na vás přijde řada! 378 LlTTER Ona při tom nebyla! Strážník Ticho, nevnášet zmatek do vyšetřování, jménem zákona, jak si to představujete? Litter Ale nebyla při tom! Baby Ale slyšela jsem výstřel! Strážník (zapíská na píšťalu) Ticho, já kladu otázky. Je politováníhodné, že demonstrace v městě zaměstnávají celý bezpečnostní aparát, takže nemohu postupovat přesně podle předpisu. Tady měl být lékař, a vy mi ještě ztěžujete práci! Kdo pro mne poslal? Wu-Fang Já! Strážník No vidíte, že to jde! To už mohlo být odbyto. Kdo tu umí těsnopis? Baby Já ne. Strážník Já se ptal, kdo umí, a ne, kdo neumí! Jak vidím, nikdo. Protože já taky ne, a měl by se psát protokol, musíme to později všechno znovu psát! Litter Pane strážník, abych zkrátil pekelná muka nejistoty, prohlašuji slavnostně... Strážník Nic tak! Mlčte! Slečno, vás jsem viděl první! (Vytáhne notes) Co o tom víte? Baby Já nic, ale pan továrník by vám mohl říci více! 379 Strážník Pane továrníku? Vypravujte! (Litter se dusí rozčilením) Wu-Fang Pan továrník je pochopitelně značně rozrušen. Mohu vám o tom sám říci, co vím. Zavražděný byl známý básník Apollo Rum. Dcera pana továrníka... byla obtěžována tím pánem a pan továrník ... Litter Miami! Strážník Co? Miami? Wu-Fang To je totiž jméno dcery pana továrníka! Slečna Miami měla se provdat za vznešeného cizince, neboť tak bylo ujednáno mezi zde jejím otcem a oním cizincem. Litter To je pravda! Wu-Fang A pan továrník svému slibu chce dostát, není-liž pravda? Litter Ano, ten slib dodržím, moje dcera patří jemu! Strážník A jak to souvisí s tou vraždou? Wu-Fang Pan továrník se pohádal s básníkem. Vykázal ho ze svého domu, vtom na ulici táhli demonstranti, střílelo se a jedna zbloudilá kulka zasáhla nešťastného muže, právě když chtěl odejít. V té době jsem se slečnou přicházel k domu. Viděl jsem, jak se to stalo! Litter Vy tak jasně dovedete popisovat... 380 Strážník (k Baby) Taky jste to viděla? Baby Šla jsem za panem Wu-Fangem. Slyšela jsem výstřely a bála jsem se. Přišla jsem, když bylo po všem. Strážník To je škoda. Jeden svědek platí méně než dva svědci! LlTTER Ale nejsem vrah! Strážník Byl bych okamžitě suspendován, kdybych něco takového řekl. Naše předpisy jsou strohé, ale přesné. Nic snazšího než je do- držovati. Pane továrníku, stál jste nad mrtvolou, když přišel tento pán ? Litter To ano, ale ... Strážník Držel jste revolver v ruce? Wu-Fang Ne! Strážník Nepleťte se do toho! Litter Nedržel! Strážník Věc je přesto podezřelá! Pro mne, pánové, platí fakta. Stojím nad mrtvolou a mám tu tři lidi, z nichž každý mohl být pachatelem. Věc stojí za uváženou. Wu-Fang Pane strážníku, jste muž na svém místě. Policie myslí logicky. Tedy mysleme jako policie. Pan továrník vyrábí pivo a lihoviny. Strážník Shoduje se. 381 Wu-Fang Jsou volby. Zvítězí-li prohibice, pan továrník je zničen. Strážník Správně, prohibice znamená nepít a také nevyrábět pivo. Rozumím. Wu-Fang Zavražděný byl vůdcem odpůrců prohibice. Strážník Vím, rozháněli jsme jeho schůzi. Wu-Fang Mohl mít pan továrník nějaký důvod zbavit se muže, od jehož politického vítězství závisela jeho existence? Strážník Logicky neměl! Wu-Fang Kdybych zabil toho muže já, pan továrník by mne nekryl, protože smrt toho muže znamená smrt pivovarů. A z téhož důvodu by nekryl ani slečnu Polly, kdyby byla pachatelkou. Strážník Je mi jasno, pane. Myslíte velmi logicky a troufám si říci, že u policie byste udělal kariéru. Ale jsem strážník jedenáct set jedenáct. Kolečko v aparátu, který nesmí nikdy selhat. Bezpečnost básníků jest v přímém poměru ku bezpečnosti továrníků. Uznávám absolutní hodnoty psaného zákona a holých fakt a jsem povinen o tom, co jsem slyšel, sepsat protokol. Litter Snad u mne v kanceláři. Strážník Kancelář hodí se nejlépe. Jsou tam psací potřeby. (Odejdou do Litterova domu) 382 Výstup šestý Žurnalista, sbor Opilců Žurnalista (vchází s Opilci a zpívá) Pijácká biguine Nalejme si do sklenice, Ať zahyne prohibice. Nebude se piti voda, Ať žije whisky soda. Nalejme si do sklenice, Ať zahyne prohibice. Chce-li býti lidstvo živo, Pít musí denně pivo. Restaurace, pivovary, Semkněte se v šik, Pijáci, naplňte bary, Hurá do putyk! Naplňte si své sklenice, Ať zahyne prohibice! Ať se pije whisky soda, Ať zahyne pitná voda! (Opilci tančí se šejkry v rukou a po zpěvu Žurnalista tančí s nimi. Hudba a tanec vyvrcholují, a když Žurnalista zpozoruje Rumo-vu mrtvolu, která leží napolo skryta v květinovém záhoně — hudba i tanec rázem skončí) 383 (Melodram) Žurnalista Hej, vstávej, opilče, a nedřímej! Povídám, hejbej se, je k půlnoci. Každého hlasu bude potřeba. Hleďme, Apollo Rum — Hej, básníku! Politý vínem, s kýms to zase pil? To není víno, bože, to je krev! Básníka Ruma někdo zastřelil... Jsem žurnalista a chci telefon. Opilci (sborem) Hle, automat, zde vhoďte korunu. Žurnalista Kdo mi ji půjčí? Nemám haléře. Vždyť jdeme z flámu, všechno propito ... Apollo Rume, prominout musíš. (Skloníse k němu) Teď mi dáš korunu za nekrolog. (Bere Rumoví z kapsy korunu, hází ji do automatu a zpívá do telefonu) Blues Nekrolog Sazeči, diktuji zprávu rovnou do sázecích strojů: Největší sonorský básník obětí volebních bojů. Při pouličních bojích uprostřed města Korku Byl v noci nalezen básník Rum Apollo Se střelou v hrudníku, opilý napolo. U sebe pak neměl nic než korunu a zorku. Tak ve věku třiceti let zemřel největší básník náš, Zanechal verše Cocktaily, prózu Falešný mariáš. 384 (Žurnalista zavesia odchází, za scénou je slyšet volání: „Zvláštní vydání! Největší sonorský básník obětí volebních bojů, zvláštní vydání...") Výstup sedmý Miami, Žurnalista, Nepoctivý civilista, později Poctivý strážník, pak dva Sanitní zřízenci Miami (vyběhne ze dveří) Kde je? Žurnalista Tady. Miami Apollo, slyšíš? Žurnalista Neslyší. Miami (křičí) Je mrtev! Žurnalista Zastřelen. Miami Apollo, Apolláčku můj! Probuď se! Žurnalista On se neprobudí, nás však probudil. Miami Buditeli! Žurnalista Spi sladce! Miami Jak se to stalo? 385 (Civilista vstoupí, nápadně zakašle, všichni se po něm otočí. Civilista podá Aliami noviny, smekne a odejde) Miami (udiveně drmolí zprávu z novin a vzlyká při tom) Největší sonorský básník obětí volebních bojů. Při pouličních bojích uprostřed města Korku Byl v noci nalezen básník Rum Apollo Se střelou v hrudníku, opilý napolo. U sebe pak neměl nic než korunu a zorku. Tak ve věku třicet let zemřel největší básník náš, Zanechal verše Cocktaily, prózu Falešný mariáš. Žurnalista To jsem složil já. Miami Co si počnu já? Žurnalista (vyjímá notes a tužku) Co budete, slečno, dělat vy? Miami Nevím, jsem zoufalá, já, já ... Žurnalista (píše) Zoufalá milenka básníkova přísahá pomstu Suchým. Miami Cože říkám? Žurnalista Prohibice zabila mého snoubence, ať zhyne prohibice! Miami Ano! Žurnalista Krev Mokrého básníka na hlavy Suchých vůdců! Miami Krev? Žurnalista Má je pomsta! Smrt za smrt, zub za zub, krev za krev a tak podobně, vlas jí vlaje, když v nenávistně vyšvihnutém postoji 386 zvedá mstící pravici vášnivé ženy a přísahá nad mrtvolou básníkovou ... Miami Přísahám při Mokrých ideálech Apollo Ruma a při své lásce, že krvavě pomstím jeho Suchou smrt! Žurnalista Výborně! Bravo! Náš tisk neštve, nevymýšlí a nepomlouvá — náš tisk slouží lidství. Miami Za mnou! Ke zbraním! Strážník (vyjde z domu) Máte zbrojního pasu? Miami Zabijú je, postřílím je! Pomstím tě, Apollone! (Odběhne) Strážník Slečno, to je nebezpečné vyhrožování! Paragraf devadesát devět trestního zákona! Co hodlá podniknout ta žena? Žurnalista To se dočtete v novinách! (Odběhne za Miami) Strážník (píska) Zločinu veřejného násilí nebezpečným vyhrožováním dopustí se, kdo někomu vyhrožuje ublížením na těle, na duši — na duši ne, na cti nebo na majetku ... (Dva Nosiči s červeným křížem na rameni a nosítky vcházejí) Strážník Odneste tento doličný předmět! (Nosiči naloží mrtvolu a za zvuků smutečního pochodu spolu s Poctivým strážníkem odcházejí) 387 Výstup osmý Hej, Rup, pak Strážník (Za scénou je slyšet hlasy Heje a Rupa) Rup (rve) Tak zastavte, varujú vás! Hej Dejte mi pokoj, pane, nemám čas, neměl jste tam strkat hlavu! (Vcházejí na scénu, Hej nese dvě vědra, šoufek, koště, žebřík, lopatu. V žebříku je Rup chycen za hlavu) Rup Já tady jdu pokojně po ulici, vy vylítnete za rohem a zachytil jste mi hlavu. Hej Já jdu, pane, po svých, svou cestou, za svým cílem. Rup Já jdu, pane, taky po svých, svou cestou a taky za svým cílem. Hej Tak se nerozčilujte a jděte. Rup Já jsem ale, pane, šel docela jiným směrem a vy jste mne zatáh až sem. Hej Do toho mi nic není, kam jste šel. Já kvůli vám nebudu zastavovat, když mám jednou švunk! Neměl jste tam strkat hlavu. Rup Pane, já jsem si skládal přípitek, víte? Víte vy vůbec, co je to přípitek? Byl jsem zamyšlen, pane, protože inteligent chodí po ulici vždycky zamyšlen. Ostatně máte mít podle dopravních předpisů na vyčnívajících předmětech červenou vlajku, v noci pak červené světlo. 388 Hej Pane, já nejsem žádný automobil. Rup Jste kůň ale, a to je taky dopravní prostředek. Hej Tak dost, pane, neprskejte mi na žebřík. Vyndejte si tu svou smutnou hlavu a jděte si po svých, než udělám neštěstí. (Sundá mu žebřík s hlavy) Rup Vy už jste ho udělal, když jste se narodil. Hej Matku mi urážet nebudete! Rup Takový luxus jako matka vám vůbec nebyl dopřán. Vy jste se vylíh jednomu profesorovi, když se mu nepoved umělý vůl. Hej Nehledě k tomu volovi, pane, jste mi urazil matku. Rup Já ji neurážím, já ji lituju! Hej Já zase lituju tu pavlač, co vám padla na hlavu. Rup Vy to taky víte? Vždyť já to tajím. Hej Jděte si po svých! Rup Porád, jděte po svých, jděte po svých, co vy nejdete po svých? Hej Já už jsem tady, na svým. (Rovná nářadí) Rup To je vaše? Hej To je můj revír! 389 Rup Aha, vy tu okopáváte kanály. Hej Dejte mi pokoj, já tu mám práci. (Pokoušíse otevřít kanál) Rup Něco vám tam spadlo? Hej Ale ne, otvírám to. (Heká a namáhá se) Rup To děláte špatně. (Sedne si a pozoruje ho) Hej Vy se v tom vyznáte? Rup No ne, ale myslím si. Hej Copak? Rup Svoje. Hej Jo, jo, to jsou věci. To já, pane, znám případy ... Rup Jakýpak? Hej Ale to já každému nepovídám. Rup No jo, lidi jsou různí. Hej Například blbí. Rup Jo, to často, já jednoho znám. Hej To je náhoda, já taky. A není daleko. Rup Ten můj je taky vedle. Ten můj blbec chce zvednout dekl od 390 kanálu a stojí na něm. Hej To se mu to nemůže říct? Rup Může se myslet, že se třeba chce vyzdvihnout a přinést se někomu. Hej Někdo se chce vyzdvihnout a někdo zase sedí a kouká a čeká, až se nějaká facka smiluje a sedne si mu na hubu. Rup Stran tý facky, na to musí být dva. Jeden, co na tu facku čeká, a druhej, co tu facku pošle. Hej Myslím, že by tu byli oba. Rup Tak držte, já vám tu facku dám-- Hej (popadne koště a chce se vrhnout na Rupa) Někdo bude mrtvěj! (Ruppopadne na obranu šoufek) Strážník (vstoupí) Co je to tu? Kdo bude mrtvý? Rup (zacházíse šoufkem jako s teodolitem) Mrtvěj bod, ano, mrtvěj bod je tamhle. Kapánek níž to dejte. Hej (spatří Strážníka a hraje si s koštětem jako s geometrickým přístrojem) Pane inženýre, já ho přidržím. Rup Držte ten bod a já si přenesu teodolit, abych získal průsečnici. (Přenáší šoufek) Strážník Co to tady děláte? Hej My to tady planýrujeme. 391 Strážník Vy jste planýři? Rup Ano, my jsme ti planýři, co vyměřovali Vítězné náměstí — (K Strážníkovi) Nestrkejte mi tady do aparátů. Hej Takhle to asi bude. Ty domy přijdou pryč, tady se to o půl metru dá dolů a zase se tam ty domy dají, ne? Rup Strážníku, nepřekážejte, jděte kousek dál. Hej Tak, tady zůstaňte. Sem asi přijde ten pomník, že ano? Rup Ano, to bude správné. Ale daleko větší hlavu musí mít. Strážník Co to bude za pomník? Rup Jak se to vezme. Takový dvojpomník. Hej Zezadu Spejbl, zepředu Smetana. Strážník Pane inženýre, já mám služební obchůzku. Rup Jděte, jděte, bodrý muži, služba nadevše! Strážník Dobrou noc, pánové! (Odejde) Hej To mohlo špatně dopadnout, co? Rup To je marný, z takového člověka jde respekt. To přece jenom je jiný život v uniformě. Na každého si může houknout, já bych s ním hned měnil. Hej A čím račte být v civilu? 392 Rup Já jsem v civilu pořád. Hej No ne, já myslím, čím račte být takto. Když neračte být ve večerním. Rup Jo tak ... víte ... já jsem host. Host na svatbách. Hej Aha, příbuzní se žení, bude hostina, co? Rup Copak příbuzní, to ne, spíš ta hostina. Jíst se musí, pane. Ráno si přečtu noviny, vidím, kdo má svatbu, jdu tam. Připletu se mezi hosty, najednou sedím v kočáře, najednou sedím za stolem a najednou jsem nažranej. A už sháním svatbu, která by byla k večeři. Hej No, vy byste měnil se strážníkem, ale já bych měnil s vámi. Rup Vždyť vám se daří dobře, mladíku, vy jste medák. Hej Totiž, jak bych vám to vysvětlil. Já jsem si zadal o místo u stavebního úřadu, tak mně na magistráte zkoušeli rukopis, mám velmi pěkný, tak mne dali ke kanálům. Rup To je normální postup. Hej Pak přišla restrikce, tak jsem se udělal pro sebe. Rup Aha, vy jste koupil zbytkové kanály? Hej Já je exploatujú. Je totiž statisticky dokázáno, že za rok spadne do kanálů průměrně za čtyřikrát sto tisíc cenných předmětů, šperků, prstenů, hodinek, lžiček a podobně. Já to tady ryžuju. 393 Rup Poslouchejte, nepotřebujete někoho, kdo by vám tu poradil, tu se s vámi rozdělil? Hej No, kolikrát mě napadlo, abych nepadl do rukou nějakému-pacholkovi. Rup No tak já tu vaši nabídku přijímám ... Hej Já něco nabízel? Rup No, napolovic — než si to rozmyslím. Hej A co umíte, pane? Rup Devět řemesel bych uměl, desáté mne živí. Hej To je jako já. Hej a Rup (zpívají nimbu) Devět řemesel, desátá bída Je přísloví, které vece: Devět řemesel se přece Jakžtakž uhlídá. To přísloví pravdu plodí, Devět řemesel se hodí, Desáté bída. To si mladý člověk přečte ve knize, Řemeslu se vyučí, přijde krize. Ani zdání Po sehnání 394 Zaměstnání. Nikde není Práce k máni. Refrén: Co je krize, Tak žádné řemeslo Už peníze Žádné nevyneslo. Ani jedno Už nemá zlaté dno. Co je teď krize u vesla, Řemesla nic nevynesla. Všechny státy Restringují platy, Standard zlatý Z oběhu byl vzatý. A každý z nás Utahuje si pás, I ten státní zaměstnanec Už nemá na žvanec. Celkem vzato, Páni, teď už ani zaměstnání, Ani jedno povolání Není k máni. Máme za to, Že už dneska šmahem Ze shánění zaměstnání Vzniklo nové povolání. A kdo nechce Hledat práci dlouze, Utopí se Za městem ve strouze. Přísloví se Poopraví pouze: Devět řemesel je bída A desáté nouze. (Pak sestoupí oba do kanálu) Výstup devátý Miami, pak Colt Buldogg (Aíianii se přikrade z kulisy, nahlíží oknem do Litterova domu. Vytáhne revolvera chce střelit do okna. Revolver selhává) Colt (přistoupí a pozoruje ji) Dovolte, slečno! (Vezme jí revolver z ruky, prohlíží jej) Nemáte nabito, slečno! Půjčil bych vám spolehlivější zbraň, dovolíte-li. (Podává jí jeden ze svých revolverů) A koho vůbec chcete zastřelit? Miami (rozčileně) Ty muže tam za oknem! Colt (pohlédne dovnitř) No ale, nemýlím-li se, jeden z těch pánů je váš otec? Miami Ano, jsem Miami Litterova, a kdo jste vy, pane? Colt Já jsem, slečno, střelec ve službách toho druhého pána, pana Wu-Fanga. Moje jméno je Colt Buldogg. 396 MlAMI Kéž bych uměla střílet jako vy. Pomstila bych se! Nepřestala bych, dokud by všichni ti vrahové nebyli mrtvi! Colt Mluvíte-li o těchto dvou pánech vevnitř, nevyjadřujete se zrovna vybraně o svém tatíčkovi. Miami Mám právo nenávidět všechny, i svého otce. On usiluje o pro-hibici, on má na svědomí, že se ve městě střílí a že mi zabili milence ... (Dá se do pláče) Colt Zeny nikdy nepochopí, že střílení je mužná hra. Vy tady pláčete, slečno. Kdybych já měl plakat pokaždé, když dobře trefím, roztřásly by se mi ruce a zakalil zrak ... Já vidím svět jednoduše: Na začátku život a na konci smrt. A mezi tím je revolver. Miami A což jste nikdy nepřemýšlel, že když jste někomu prostřelil srdce, že jste zasáhl i srdce, které ho milovalo? Colt Nikdy jsem o lásce nepřemýšlel. Jenom když usínám, svítí mi do okna hvězda ... Miami Ta hvězda ... Colt To je jenom náhoda ... (Hudba začíná hrát) Miami (zpívá) Život je jen náhoda Proč že se vám každou noc o tom jen zdá, o tom jen zdá, Jak vám v životě vychází tak šťastná a krásná hvězda. Proč že se vám každou noc o tom jen zdá, že ta hvězda 397 Vám dá to štěstí, o němž se vám ve dne nezdá. Colt Zdání klame, mimoto každý sen, Který v noci míváme, Zažene příští den. Miami, Colt Život je jen náhoda, jednou jsi dole, jednou nahoře, Život plyne jak voda a smrt je jako moře. Každý k moři dopluje, někdo dříve a někdo později, Kdo v životě miluje, ať neztrácí naději. Až uvidí v životě zázraky, které jenom láska umí, Zlaté ryby vyletí nad mraky, pak porozumí, Že je život jak voda, kterou láska ve víno promění, Láska že je náhoda a bez ní štěstí není. (Miami jako by chtěla políbit Buldogga, pak se mu vyvine a vrhá ses revolverem na dveře. Colt jí zastoupí cestu) Miami Nechte mě. Přišla jsem je zabít. Colt Nepřišla. Miami (namíří na něho) Než napočítám tři, střelím. Colt Budu počítat sám. (Miami namíří) Colt Jedna — dvě — tři — (Miami skloní revolver) Colt Čtyři... (Miami odchází) 398 Výstup desátý Colt Buldogg, Litter, Wu-Fang Wu-Fang (otevře prudce dveře) Kolik jsme ztratili mužů? Colt Pět. (Oddychne si a obrátí se do pokoje) Šlo to dosti hladce. Naši lidé vyprovokovali přestřelku na náměstí Spravedlnosti, obsadili urny a terorizovali voliče. Na Milosrdném náměstí jsme pobili pět lidí, pak jsem dal zdarma čepovat rum, takže celá čtvrť kolem katedrály byla opilá. Litter A koho tam volili? Wu-Fang Samozřejmě prohibici. Colt Jedině na bulváru Světového odzbrojení jsme nic nepořídili, bylo tam plno tanků a strojních pušek. Patrně tam budou mít Mokří většinu. (V interiéru zazvoní zvonek, rozsvítí se žárovka) Wu-Fang Ticho, Sever hlásí výsledky! Litter Honem, dejte to sem! Wu-Fang Nesmysl. Hleďte si telegrafu. Colt Zapněte amplión! Amplión Haló, haló! Severní oblasti, Kox, Pankrác, Svatý pod Vodou, Šrámek nad Vodou, hlasovaly čtyřicet tisíc proti prohibici. 399 LlTTER Pěkně to začíná ... Amplión ... a šedesát tisíc pro prohibici. Litter Vyhráli jsme! Sláva! Wu-Fang Jih se nehlásí... čekáme na průmyslová města. Colt Tam máme svoje lidi. Litter Já to budu psát. Wu-Fang Buldoggu, pište pro. Litter ať píše proti. Colt (píše) Šedesát tisíc. Litter Čtyřicet tisíc. Amplión Haló, haló! Jih, Borax, Hagenbeck, Kolomaz, Benedeck, Dar-da, sto čtyřicet sedm tisíc proti prohibici, čtyřicet pět tisíc pro. Wu-Fang Píšete? Amplión Západ a Východ hlásí součty: Západ nevolil pro vánice v horách. Volby rozhodne hlavní město Kork. Litter Kristapána... Colt Hlavní město je naše. Litter Já myslím ... (Přeruší ho zuřivé zvonění telefonu) Wu-Fang Haló, haló. Pivový Vary? Kolik, Buldoggu, pište, Pivový Vary 400 čtyřicet tisíc sedm set šestnáct proti, jedenáct pro. Litter Uličníci mizerný, tam jsme to dostali. Amplión Hlavní město Kork. Všichni Pozor! Pište! Ježíši! To to rozhodne! Ticho!... Amplión Kork volil ve všech okresech úhrnem čtyři sta pět tisíc pět set šedesát sedm proti a čtyři sta padesát pět tisíc dvě stě deset pro. Litter Hurá, volby jsou naše, ať žije prohibice, toho piva, a drahého! Bude se pašovat! Wu-Fang ... počkejte. Ticho! Amplión Haló, haló. Konečné výsledky. V Sonorii bylo odevzdáno celkem dva milióny pět set osmdesát osm tisíc šedesát šest hlasů. Z toho pro zavedení prohibice jeden milión dvě stě devadesát čtyři tisíce pět set třicet tři a proti prohibici jeden milión dvě stě devadesát čtyři tisíce pět set třicet tři hlasy. Vzniká parita. Wu-Fang Buldoggu, rychle obsadit radnici! Rozhodne síla! Litter Neblázněte! Wu-Fang Parita znamená občanskou válku! Rychle jednat! (Do telefonu) Haló, haló! Jsme bez proudu. (Ozývá se revoluční hluk z ulice) Litter Zabarikádujeme se v domě. Wu-Fang Zavřete okna! (Interiér se zavře a zhasne) 401 Výstup jedenáctý Wu-Fang, Colt, Litter, Žurnalista (Ve zhaslém, zavřeném domě je Wu-Fang, Colt Buldogg a Litter. Na scénu přibíhá Žurnalista sám s praporem a na něm půllitr piva v ruce, tluče na okna a volá) Žurnalista Otevřete, chce s vámi mluvit lid! Hlas Litterův Kolik je vás tam? Žurnalista Je nás milión, možná, že ještě o něco víc. Za mnou tu stojí naše hrdinská legie pijáků, do poslední kapky piva! My jsme tu všichni úplně Mokří, kdo stojí za vámi? Hlas Litterův Za mnou tu stojí celá armáda — Armáda spásy, vegetariáni, mazdazdani, sodovkáři, diabetici, všichni, co mají gicht, kapavku a cukrovku. Je nás právě tolik co vás. Žurnalista My se vás ptáme: Pít nebo nepít, kdo o tom rozhodne? Wu-Fang (otevře dveře. V interiéru se rozsvítí a šest revolverů míří na Žurnalistu) Kanóny! Žurnalista Vy chcete válku! Litter Ano, my chceme štěstí lidu. Wu-Fang Colte, pošli několik děl na nábřeží, aby rozhodly svým hlasem ve prospěch naší věci. Žurnalista To neuděláte! 402 Wu-Fang Kdo mi v tom zabrání? Žurnalista Já! Ať zteplám jako ležák, ať zkysám jako tramín, nezastře-lím-li vás jako štěně. Wu-Fang Nu, dobrá, člověk nemá odmítat příležitost — Colte, podrž mi klobouk. Žurnalista Pane továrníku, podržte mi laskavě prapor lidstva. Litter O, prosím! Colt Jste připraveni — pozor! Jedna — dvě — a jedna jsou ... Výstup dvanáctý Předešlí, Hej a Rup (Hej a Rup vylézají z kanálu) Hej To víte, čistá práce to není, ale živit se člověk musí. Rup (zpozoruje Žurnalistu a Wu-Fanga) My ještě půjdeme dolů ... Hej ... až to bouchne, tak vylezeme. Wu-Fang Stůjte! Žurnalista Kdo jste? 403 Rup My vám nebudeme překážet, pánové! (Chce odejít) Colt Zpátky! Hej Zpátky do kanálu máme zase? Wu-Fang Znáte toho pána? (Ukazuje na Žurnalistu) Hej (k Rupovi) My jsme si asi spletli kanál a vylezli jsme do blázince ... Wu-Fang Nesmlouvejte se! Rup A oč vlastně jde? Litter Chcete na nás udělat atentát? Kdo vás najmul? Hej Tak, pánové, hlavy dohromady. My čistíme stoky ... Rup ... celou noc jsme pracovali... Hej ... a rádi bychom se už umyli! Žurnalista A kdy jste tam vlezli ? Rup Právě jsme tam od včerejška večír! Colt A volili jste? \ Hej Jsou dole urny, že se tak blbě ptáte? Litter Oni nevolili! Wu-Fang Pánové, koupelna pana továrníka je vám k dispozici... 404 Žurnalista Račte se mnou do lázní, jste mými hosty ... LlTTER Buďte u mne jako doma ... Colt Nemáte hlad, pánové? Žurnalista Neposlouchejte je! Litter Ten pán k nám nepatří, my se o vás postaráme! Wu-Fang Jen pojďte dál... Hej Jestli si nás, pánové, s někým pletete? Rup Jestli vás nemate moje elegance... já ale nejsem princ Waleský! Žurnalista Ale nevolili jste! Hej Ale to my opravdu můžeme doložit, že nám nebylo možno ... Wu-Fang Ale nevolili jste určitě? Rup No ale máme alibi... Litter Nejde o alibi... Hej To přece každý soud uzná ... Rup Ostatně pět minut je ještě čas, nezdržujte nás! Wu-Fang Budete volit tady! 405 colt Ovšem, stačí přítomnost strážníka ... (Odejde) Žurnalista Pojďte se mnou do redakce! Litter Zůstanete tady a budete volit prohibici! Hej A jakpak to tak víte, co se bude volit? Wu-Fang Jste přece pro blaho národa! Žurnalista In vino veritas, v pivu blaho národa ... Wu-Fang Vše záleží na vás ... Žurnalista Vaše hlasy rozhodnou o výsledku voleb ... Litter Proto volte ... Žurnalista ... proti prohibici... Wu-Fang ... ne, prohibici! Litter ... stanete se hrdiny dne! Rup Tak dost. Hrdiny dne se staneme na každý pád. Ale ... jak se řekne... Hej ... esli rozumím, kamarád chce říci... že každý chce své lep- v/ si . . . Wu-Fang Ovšem, každé vaše přání se vám splní. 406 Žurnalista Volte proti, náš tisk vás proslaví... Litter ... my vám opatříme místo ... Žurnalista ... napíšu váš životopis ... Rup Víte, my jsme lidi jednoduší... Litter Ale můžete vznešeně skončit! Hej To je právě to ... co může změnit názor jednotlivcův za určitých okolností! Žurnalista Korupce! Rup Nechte si ta cizí slova, vrtichvóste jeden!... My jsme jaksi experti přes kanály ... Hej ... a kdybychom se stali dozorci... Wu-Fang Při stycích pana továrníka je to hotová věc! Rup Dejme tomu, že bychom byli vrchními kanalizačními rady ... Litter Ovšem. Počítejte s tím. Rup Nebo ... vy račte být od města, vy víte, jak to chodí. Že by se nám nějaká placená funkce vymyslela? Že bychom se stali vrchními čmuchálky ... ? Wu-Fang Stanete se jimi, pánové. Žurnalista Pojďte se mnou, budete v čítankách! 407 Rup Počkejte. Ledaže by se nám postavil pomník. Žurnalista K tomu dojde, budete slavní! Hej A bude se s kasičkama chrastit a vybírat na pomník? Žurnalista Bude! Rup Až se to vybere, ujede s tím někdo a pomník nebude! Žurnalista Tentokrát se to nestane. Hej (k Litterovi a Wu-Fangovi) Víte, pánové, vy nám nabízíte výhody materielní, kdežto zde naopak se nám skýtají výhody hmotné, takže my jsme jaksi na vahách. Výstup třináctý Předešlí, Poctivý strážník, Colt Buldogg Strážník Prý někdo bude volit, rychle .tedy, zbývá minuta! Wu-Fang Zde, pánové ... Hej Počkat! Jsem toho názoru, že člověk, který by se chtěl ucházet o místo strážníka ... Rup ... musí být pro mravný život... 408. Hej ... a volit tudíž prohibici. LlTTER Podejte si žádost a bude vyřízena. Rup O pomník? LlTTER Ne. O místo strážníka. Počítejte s tím! Wu-Fang Spolehněte se! Strážník Paragraf_devadesátý osmý volebního zákona sonors.kého dovoluje rňi za výjimečných okolností vyslechnouti volbu v přítomnosti svědků a přísežně ji sděliti úřadům. Kdo volí? Hej a Rup My! Strážník Co volíte? Wu-Fang Prohibici! Strážník Ano? Hej Ano! Rup Tak co budeme volit? Strážník Už jste volili. Hej Co? Strážník Prohibici! (Finále, hudba) 409 (Litter, Wu-Fang a Buldogg chopí se za ruce a tančí kolem Heje a Rupa. Žurnalista a Strážník stojí po stranách) Litter, Wu-Fang a Buldogg (zpívají) My jsme tu všici pro prohibici. Žurnalista Jste uličníci a korupčníci! Strážník Jste na ulici, jen slovo říci A odvedu vás hned na strážnici. Hej a Rup Kdože jsou ti výtečníci? Všichni To jste vy, to jste vy, to jste vy! Hej a Rup Co spasili prohibici? Všichni Sláva vám, sláva vám, sláva vám! Hej a Rup Číže je to zásluha? Že se nebude už pít! Nebude pít jak duha, O vodě se bude žít! Všichni To jsou ti dva výtečníci, Co spasili prohibici. Hej a Rup Budem bdíti nad opicí, Až z nás budou dva strážníci. Všichni Hurá, hurá, prohibici. (Hudební přechod. Opilci a ansámbl seskupí se tanečné v tablo. Všichni důstojně stanou a zpívají unisono hymnu prohibice) 410 Hymna prohibice 1. Sláva, třikrát sláva, Náš vychází den. Malinová šťáva Pít se bude jen! Prohibice dává Sílu, zdraví, zdar, Prohibici sláva A lihovinám zmar! 2. Ještě jednou sláva, Náš se splnil sen. Kráva mlíko dává, Ven s pivem, vínem! Národ právem mává Mlékárnám nazdar, Padesátkrát sláva A všem kořalnám zmar! Opona DRUHÉ JEDNÁNÍ Podloudnická ústředna Wu-Fangova čínsky budoár, zařízený s intimním přepychem. Čínske dekorativní předměty ostře kontrastují se studenou účelností lesklého telefonu, psacího stroje, několika ciferníků a elektrických vypínačů. — V pozadí dveře se závěsem, kromě toho několik tajných vysouvacích dveří. Vpravo skupina křesel. Vlevo vpředu divan s malým stolkem a s polštáři k sezení. Lampióny. Balet opium (Wu-Fang leží na divanu a kouří opiovou dýmku, čínské tanečnice tančí kolem něho smyslný tanec opiových vidin. Hudba skončí, tanečnice zmizí. Wu-Fang se probere) Výstup první Wu-Fang, Sluha, Colt Buldogg (Wu-Fung zatleská a vstoupí čínsky Sluha) Sluha Chao-čo? Wu-Fang Ko-če-br! Sluha Huj, fuj, luj! Wu-Fang Cum-kar-ta! Sluha Fáč? Wu-Fang Činka, Colt Buldogg! Sluha (zazvoní na malý trojhlasnýgong) Ka? Wu-Fang La! Sluha Majka! (Odejde s poklonami) (Vysunou se tajné dveře a jimi vstoupí Colt Buldogg) Colt Volal jste mne, šéfe? Wu-Fang Denní hlášení a jak jdou obchody? Colt Pracují všechny pivovary, pašujeme tisíc hektolitru denně! Wu-Fang Prohibiční policie? 415 COLT Jde to. Jen zdejší policie trochu zlobí. Wu-Fang Stále tytéž stížnosti. Kdo v tom má prsty? Colt Strážník číslo jedenáct set jedenáct. Wu-Fang Pozvu ho na čaj, cheche! Pořídil jsem si židli, co soudíš? Colt Židli? Wu-Fang Nutkáš mne k smíchu, chlapče, těmi svými rozpaky. Pohleď! Pěkná, což? (Ukazuje mu židli u stěny) Colt Já vám nerozumím ... (Wu-Fang zatleská, Sluha vstoupí) Wu-Fang Ču-ba! (Sluha si dá polštář na hlavu) Wu-Fang Mikotahába! (Sluha si váhavě sedá) Wu-Fang Kotahá, kotahába! (Sluha si sedne a ze zdi vyletí palice, která ho praští do hlavy) Sluha (se drží za hlavu a utíká) Fuj-taj, fuj-taj, fuj-taj-bl! (Odejde) (Wu-Fang se strašlivě směje) 416 colt Na koho jste to políčil? Wu-Fang To se vždycky hodí. Posadíme tam číslo jedenáct set jedenáct. Ale bez polštáře! (Ozve se a rozsvítí poplašný signál) Wu-Fang Ztrať se! Jde návštěva. (Colt odejde) Výstup druhý Wu-Fang, Litter, Poctivý strážník (Litter a Strážník vcházejí) Litter Vaše obavy, myslím, jsou úplně bezpodstatné. Strážník Ovšem, pane továrníku, nevyslovil jsem obav, ale okolí se mi nelíbí. Wu-Fang Pan strážník mi nedůvěřuje? Litter To ne, ale šel se mnou pro mou bezpečnost. Strážník Pan továrník je exponovaná osoba a nerad bych, aby v mém rajónu se stalo cokoliv komukoliv! Nic se nestalo, mohu tedy jiti opět na stanoviště. 417 Wu-Fang Čeho jste se obával? Strážník Není mou služební povinností, ba ani mimoslužebním zvykem obávati se, pane. Tento dům byl dlouho neobydlen. Mimoto jsme zadrželi v okolí již potřetí pašeráky piva. Nelíbí se mi to, a proto jsem poskytl bezbrannému civilistovi eskortu. Wu-Fang Není libo doutník? Strážník Pozor, pane ... Litter Co se děje? Strážník Jsem přece ve službě. Což jste nikdy nečetl v čítance, že vojín ve službě nepřijal peníz ani od císaře? Varuji vás, pane. Litter Je zvykem mezi gentlemany ... Strážník ... nesvádět ke korupci! Wu-Fang Ale jeden doutník? Strážník Jeden doutník nebo jeden milión, skutková podstata se ne-meni! Wu-Fang Konečně, máte pravdu. Pravil jste, že okolí... ostatně ... neusedl byste na chvíli? (Nabízímu nebezpečnou židli) Litter Rád bych se zeptal, zda se dodržuje prohibice. Posaďte se! Wu-Fang Jen si sedněte na chvilku. Strážník Ve službě sedám jen na koně. Nesednu si. Postojím, pánové. 418 Wu-Fang Je hodně pašeráků? Strážník Je a není. Spadá do policejní korespondence informovat o tom veřejnost! Mou povinností je být na svém stanovišti. Moje úcta. (Odejde) LlTTER Zatracenej lump poctivej! Syčák jeden charakterní! Mizera bezúhonná! Řekni sám, Wu-Fangu, bylo tohle někdy? Aby někdo takhle brzdil obchod a průmysl? Wu-Fang No, dosti již. Raději si řekněme, jak ho dostaneme na svou stranu. Není podplatitelný. LlTTER To jsme viděli. Wu-Fang Co kdybychom ho povýšili? LlTTER To by se dalo prosadit! A pomohlo by to? Wu-Fang Jistě. Nabubřel by trochu a zjihl. Musíme z něho udělat inspektora, nezmění-li ho to, povýšíme ho ještě, až si ho zaváženi. A — promiňte, ještě jsem vás neuvítal. Copak jste mi přinesl? LlTTER Milý příteli, mám pro vás nemilou zprávu... Miami si vás nechce vzít... Wu-Fang To mne nepřekvapuje. LlTTER To jsem sám rád ... Wu-Fang Snadno jí napravíme hlavu. Ten odpor se dal čekat. 419 LlTTER Já bych ji nerad nutil! Wu-Fang Nerad, ale musíte. Dal jste mi slovo! LlTTER Na tom nemůžete bazírovat! Wu-Fang Ale to slovo jste mi dal za určitých okolností! LlTTER Od té doby se mnoho změnilo! Wu-Fang Jen vy jste zůstal vrahem! LlTTER Nemyslete si, Wu-Fangu, že mne budete vydírat! Já toho mám dost. Nechám vás vydělat dost peněz. Doba je nám příznivá, co nám schází? Wu-Fang Mně schází Miami a vám klidné svědomí. Vědomí, že kryji vraha, nedá mi celé noci spát. Rád bych si tyto bezesné noci ukrátil po boku vaší dcery! LlTTER Netrpím takové řeči. Co si myslíte, pane? Jsme stará rodina pravovárečná a Miami má lyceum. A moji dceru nedostanete, a bašta! Wu-Fang Rozmyslete si, co říkáte! LlTTER Dávno rozmyšleno! Wu-Fang Nebudu mlčet. LlTTER Tak budete mluvit, no. Co si myslíte? S tou vraždou vás každý vyhodí. Je a bylo zjištěno, že básník Apollo Rum se stal obětí pouličních bojů. Bude skandál, praskne na vás, že pašujete li- 420 hoviny, budeme souzeni, ale oba dva, vy i já! Vy i já! Přijdete o výnosný obchod, ale pro vraždu mne do kriminálu nedostanete! Wu-Fang Tak se zničím i s vámi, ale budu mluvit! Litter To já už dávno budu za hranicemi. Vždyť ve Švýcarsku jsou banky a já tam mám kontíčka. Číňánku, já jsem zámožný mužíček, já nějakou ostudu přežiju. Wu-Fang Vrahu, ničemo! Takhle vy rozumíte danému slovu? Já jsem bandita, ale vy jste hyena! Nepřestanu, dokud vás nedostanu... (Zarazíse a uklidní) Litter No tak povídal, povídal! Nechcete, pane, telefonovat státnímu návladnímu? (Podává mu telefon) Wu-Fang Posaďte se, pane továrníku, a promiňte mi. Přenáhlil jsem se. Litter Konečně rozumné slovo. Vždyť my se domluvíme. (Sedá si na nebezpečnou židli) Wu-Fang (vykřikne) Tam ne! Zde prosím. Litter (sedá si na druhou židli) Tak jak to uděláme? Wu-Fang Jednoduše. Nejdříve stiskneme tenhle knoflík. (Stiskne knoflík a Littera obejme na křesle ocelová obruč) Litter Co se to děje? Wu-Fangu, vy mne chcete zabít! Pomoc, pomoc! Wu-Fang Zbytečně řveš, bečko piva. Mí sluhovi nerozumějí sonorsky. 421 LlTTER Pusťte mne, pusťte mne. Okamžitě! Wu-Fang Až jak se domluvím s Miami, děťátko! (Telefon zvoní) Vaše dcera prosí o rozmluvu. (Do telefonu) Slečna Miami... ááá ... to jste vy? Psala jste mi, není-liž pravda? LlTTER Pomoc, zavolej policii, Miami, neposlouchej ho, zavolej policii... Wu-Fang Moment, slečno, máme tu poruchy. (Zakryje mluvítko, zmáčkne knoflík) Litter (zajede na židli do zdi. Přitom křičí) Miami, policii, zabíjejí ti tatíčka. Miami... (Zeďse zavře) Wu-Fang (do telefonu) Cha, cha, cha, cha ... proč se směju? Vám ne, slečno Miami, malá závada je odstraněna ... prosím ... jsem vám k dispozici... třeba hned, víte, kde bydlím?... Ne, číslo 666 ... to najdete ... velmi se těším, slečno Miami... velmi se těším ... na shledanou. (Zavěsí) Výstup třetí Wu-Fang, Baby Polly, pak Colt Buldogg (Wu-Fang usedne a jme se listovat v obchodních papírech. Ze strany vyjde po špičkách Baby Polly a tiše mu zezadu zakryje oči. Wu--Fang se vymrští a vystřelí z revolveru, který ležel na stole. V tom okamžiku ze všech stran vyjuknou čínští Sluhové a Služebnice s různými vražednými rekvizitami v rukou. Baby Polly se dá do smíchu) Wu-Fang (ke služebnictvu) Činčila! (Všichni zase zmizí) 422 Baby To jsme se polekali, to jsme se vyděsili! (Smějese) Wu-Fang Nechte si takové žerty, prosím, nemám to rád. Baby A co máte rád ... ? Wu-Fang Mlčte! Baby (pokrčí rameny a vzdychne si) A jejej, pan šéf není v náladě! Wu-Fang (řve) Sedněte si! Baby Cigaretku nedostanu? Wu-Fang V úředních hodinách se nekouří. (Úředním tónem) Objednal jsem vás, protože musíme spolu něco dojednat. Baby Mám zase dělat vnadidlo, že ano? Wu-Fang Ticho! (Úředně) Známe se tři roky, že ano? Baby Důvěrně. Wu-Fang Tři roky. Za tu dobu jsem do vás investoval tři sta tisíc dolarů v hotovosti... Baby ... tolik ...? Wu-Fang ... ano ... a vila na Baleárech, kožichy, toalety, dva vozy ... Baby Ten čtyřválec nemůžete počítat... Wu-Fang Dva vozy... a různé drobnosti! Celkem dle faktur 1 978 000 423 dolarů. Jeden milión jste mi pomohla vydělat, no a to ostatní konečně nebylo předraženo. Baby Tak co mi vyčítáte, snad jste si nemyslil... Wu-Fang ... nic jsem si nemyslil! Rozejdeme se, a aby bylo o vás postaráno, budu vám platit deset tisíc dolarů měsíčně. Zde máte šek na sto dvacet tisíc — (podává jí šek) Sbohem, slečno, děkuju vám za všechno, byl jsem vámi velmi... eh ... okouzlen. (Podává ji ruku) Baby (hodíšek na stůl) To nepřijímám. Co si, človíčku, vůbec myslíte? Já, která můžu mít miliardáře, já se tady tři roky zahazuju s Číňanem pochybné pověsti, s lupičem! To jsem byla dobrá lákat staré bankéře na dostaveníčka. To se to pak inkasovalo za mlčení, co? Ne, kamaráde, to nepůjde, takhle lacino se nedám odbýt. Mizer-nejch sto táců pro Bejbinu! To tě bude mrzet, já znám ještě všelijaký cestičky, špíno jeden, jak z tebe vyrazit, co mi patří. Pamatuj si, když Bejbina promluví a cinkne, co na tebe ví, budeš zakastlovanej jedna dvě, a pak zatloukej jak dylina, voni ti to naflastrujou a budeš do štětky zničenej, do pavézy zničenej! (Mezitím Wu-Fang klidné zazvonil na zvonek a tajnými dveřmi vstoupil Colt Buldogg. Ke konci řeči už je na scéné) Wu-Fang Buldoggu, Baby nechce přijmout šek na sto dvacet tisíc. Baby Bodejť jo! Wu-Fang A také nám vyhrožuje udáním. Kdyby cekla... vezmi si ji, prosím tě, na starost. Colt (vytáhne revolver) Udělám pro ni, co bude v mé moci. 424 Baby Já se tu s vámi nebavím. (Odchází, pak se vrátí, vezme si šek a odejde) COLT Co vyvedla? Wu-Fang Zhnusila se, holuběnka ... (Rozsvítí se a bliká lampión) Ta nová snad bude zábavnější... Colt Lovu zdar! (Odejde) Výstup čtvrtý Wu-Fang, Nepoctivý civilista, pak Litter (Klepání na dveře) Wu-Fang (koketněse upraví a orientálsky usedne) Vejděte! (Dveře se otevřou a vejde Nepoctivý civilista. Vstoupí úlisně a smekne) Wu-Fang (překvapeněvstane) Kdo jste? Civilista Jsem květinář... Wu-Fang Prosím, ale já nepotřebuji květiny! Civilista Nejde o kytičky. Řekněme, že by šlo o ... pivo! Wu-Fang Asi se mýlíte, pane. Poroučím se. 425 Civilista Pardon, abyste mi rozuměl... (Vyjme listinu, dá Wu-Fangovi do ni nahlédnout) Wu-Fang A tak. Posaďte se. Vás posílá přímo pan guver ... Civilista (přeruší ho) Nejmenovat, prosím ... aby bylo jasno ... Nikoho neznám, nikdo mne neposílá, s nikým jsem nikdy nemluvil. Já znám jen určité cesty. Wu-Fang Rozumím, jde o tu kozu, co má zůstat celá. Civilista Ano, ale vlk se musí nažrat. Wu-Fang Máte konkrétní návrhy? Civilista Ta věc je vypracovaná. Jen ji podepsat. Ale nevidím tu pana továrníka. Prý sem šel. Wu-Fang Já ho zavolám. (Zmáčkne knoflík a Litter vyjíždí na křesle) Pan továrník si v klidu odpočíval. Litter Ano, ano, nesmím mít pohyb, proto ani nevstanu. Civilista Prosím, teď jsme tu všichni, pánové, můžeme uvažovat. Jde o eventualitu, že by někdo vyráběl pivo. Tu by si prohibice vynutila stíhání pašeráků. Litter To nám právě moc brzdí kšeft. Wu-Fang Pan továrník chce říci, že kdyby to bylo, že by to vadilo a že by to kšeft brzdilo. Civilista Tak je to, pánové: by a kdyby. 426 Wu-Fang Ovšem, by... by! Litter Jo tak ... kdyby, kdyby, tak by ... Civilista Jenom aby — kdyby, pánové. Tedy ... tato prohibiční policejní služba stojí tolik, že se nedostává určitým kruhům na výplaty úředníků, strážníků atd., zkrátka trpí tím mnoho lidí. A právě aby netrpěli a aby byly peníze na výplaty, šlo by to zařídit tak, že by se pašování potíralo dál, ale někdy by třeba někde, což by se přesně určilo, došlo k nedopatření, které by se na minutu připravilo, aby se pašování podařilo. Litter A to by šlo? Wu-Fang Jistě. Kdyby se ti, co pašují, dohodli s těmi, co potřebují peníze ... Civilista A to by bylo, kdyby se převzaly ty deficity a doplácelo se na ty platy. Litter A ty by dělaly?... Civilista (podá mu listinu) Tady by to bylo vypočítáno. Wu-Fang Tp by ani nebylo tak moc. To by šlo. Litter A co byste ... Wu-Fang Jaksi, co by dostal ten květinář, který by to zprostředkoval? Civilista Ten by nedostal nic. Litter Že by byl nezištný? 427 Civilista On by to už měl vyjednáno s tím pánem, co by ho byl poslal se vzkazem k tomu pánovi, co by chodil do vinárny s oním pánem, jak chodil na chlebíčky s jiným pánem, který, kdyby byl neumřel, tak by byl zůstal ve styku se skupinou jistých pánů, kteří už by byli na tom dohodnuti tak, aby ten květinář byl v tom započítán. Wu-Fang To by bylo ještě lepší. Litter Tak by se to prostudovalo a zítra by se to podepsalo. Civilista To by platilo. Wu-Fang Ještě by mne zajímalo, jestli by bylo možno povýšit strážníka, který by byl tím polichocen a vyšel by vstříc. Civilista Který by to byl? Wu-Fang Jedenáct set jedenáct. Civilista To by byla otázka několika minut. Já bych se mohl poroučet. Litter Velice by nás těšilo ... totiž ... to nás těší opravdu ... taky ne, já jsem tím by celý spletený. Wu-Fang Na shledanou. Civilista Kdyby něco, tak že nic. (Odejde) Litter Jestli tomu dobře hovím, tak to je taková užitečná korupce? Wu-Fang Hlouposti, to je prohibice, a prohibice značí odříkání a odříkání je ozdravění národů. (Zvoníse a lampión bliká) 428 LiTTER (chce vstát) Hrome, vždyť já bych byl zapomněl. Co si to dovolujete? Omezovat mi svobodu! Uličníku, pusťte mne! Někdo sem jde. Wu-Fang (zmáčkne knoflík a k zajíždějícímu Litterovi) To je asi vaše dcera. Litter Zpustlíku, ničemo, kdy mne pustíte? Wu-Fang Až jak se domluvím s Miami. (Litter zajede do zdi) Výstup pátý Wu-Fang, Miami Wu-Fang (se opět koketně upraví) Dále, prosím. (Miami vstoupí) Wu-Fang Vítám vás, slečno. Miami Nechtěla bych, aby kdokoliv zvěděl o naší rozmluvě. (Usedá na nebezpečnou židli) Wu-Fang (vyděsíse) Ne tam, tam ne, zde, na polštářek. (Ukládají) Můžete mi důvěřovat. My orientálci dovedeme mlčet. (Mezitím přinesl láhev koňaku a nalil jednu sklenku) Nepřijala byste dnes tak vzácný doušek pro posilnění? Miami Jste tak exoticky dvorný, pane inženýre ... (Zadívá se na sklen- 429 ku, kterou drzí v ruce) Jiskra toho nápoje mne dojímá více, nežli myslíte. Ta ústa, která mi šeptala slova lásky, ta ústa, která líbala okraj nesčetných sklenek, ta ústa zemřela v den, kdy alkoholu bylo odzvoněno. Wu-Fang Ubohý básník! Miami Ubohá láska. (Vstaneprudce)Kdo zabil Apollona Ruma? Wu-Fang (se hrozně ulekne) Slečno ... demonstrace ... Miami ... kdo vyvolal demonstrace? Prohibice! A prohibice je dílo mého otce! Wu-Fang Co ode mne očekáváte? Miami Maříte dílo mého otce. Pašujete. Chci vám pomáhat. Wu-Fang Slečno Miami, jihnu při vašich slovech! Miami (nechápavě) Prosím? Wu-Fang Že jihnu. Nesmíte se divit, nás žluté vždycky bílé plemeno vábí. (Držíji za ruku)Yase pleť je bílá jako alabastr ... Miami Pane inženýre? Wu-Fang ... nech toho inženýra, bílé kotě moje. Zde jsem Asiatem. Čao--kono, Cao-čaj čaj, Kvičala-čaj, což značí čínsky: Chci tě! Miami Budete-li takhle pokračovat, odejdu. Wu-Fang Tvá pleť voní víc než čínský františek, a to je nějaká vůně! 430 MlAMI Nechte mne domluvit, nežertujte! Wu-Fang Ve vášni neznám žertů. Miami Přestaňte být dotěrný ... Wu-Fang ... anděli... Miami ... chtěla jsem vám pomoci v pašování... Wu-Fang ... ten hlas je flétna ... Miami ... proti svému otci. Wu-Fang (zvážní) Cože jste chtěla? Miami Pašovat s vámi, zachránit alkohol, ničit dílo otcovo. Wu-Fang (dá se do smíchu) Jak mile žvatláš, naivní holubičko. Pohleď! (Otevře skřínku ve zdi a je vidět na běžícím pásu řadu lahví) Vidíš to pivo? To vaří tvůj tatíček, cukroušku, a já je tatíčkovi pašujú, větvičko santalová, rozumíme? Proto chtěl tatíček prohibici, aby pivíčko bylo dražší! Miami To není možné ... Wu-Fang (uchopí ji a dlouze políbí) Všechno pochopíš ... všemu tě naučím ... Miami (s ním zápolí) Pomoc, pusťte mne! Já se vás bojím. Wu-Fang Bázeň a cudnost, to všechno musí dolů ... mahagone můj... Miami (se mu vytrhne a dá mu políček) Co si myslíte, jak to se mnou jednáte? 431 Wu-Fang (vybuchne) Co si myslíte vy, slečno? Mám na vás právo. Miami Otevřete mi okamžitě! Wu-Fang Ani mě nenapadne. Mám vás slíbenou od vašeho otce! Miami Co to blábolíte? Wu-Fang Ano. Patříte mi! Dostal jsem vás za to, že mlčím, že neprozradím vašeho otce. Miami To je lež! Tatíček nic neudělal! Wu-Fang Jen to, že zabil Apollona Ruma! Miami To není pravda! Lžete! Wu-Fang (chytne ji za ruku) Takhle jsem ho chytil za ruku, když stál nad mrtvým! Na mně záleží, bude-li souzen pro vraždu! A abych mlčel, daroval mi tebe! Tak co, změníš se? Nebo chceš přivést tatínka do kriminálu? Miami (ses ním rve) To je lež, neposlouchám vás, pomoc, pomoc, pusťte mne ... 432 Výstup šestý Předešlí, Colt Buldogg (Colt Buldogg vstoupí, hned po vstupu vystřelí z revolveru. Wu-Fang pustí Miami a uskočí ke stolu) Wu-Fang Co blázníš? Colt Ticho, šéfe! (K Miami) Stalo se vám něco? Mohu vám pomoci? Miami Odveďte mne odtud! Colt Prosím, slečno, pojďte. Wu-Fang Ani krok. Colt (k Miami) Doprovodím vás až domů, slečno! Wu-Fang Stůjte, Miami! Buldoggu, zmizte! (Sahápo revolveru na stole) Colt (se rychle obrátí a vystřelí Wu-Fangovi z ruky revolver) A kdybyste se sebevíce hýbal, šéfe, prach žene kulku rychleji. Nějak jste zbledl, odpočiňte si. Posaďte se. (Nabízí mu nebezpečnou židli) Wu-Fang Blázne, co to tropíš? Colt Abyste se posadil, a hezky rychle. (Míří na něj, Wu-Fang se zdráhá u židle. Miami si položí hlavu na prsa Coltova. Colt přistrčí Wu-Fanga, ten dřepne do židle a palice ho omráčí. Colt před něj posune plentu) 433 (Hudba) Colt (zpívá) Tisíc a jeden sen Málo, má milá, málo miluješ, Málo, má milá, mi důvěřuješ, Málo, má milá, ty mne miluješ, Málo mne asi znáš. Každá krása trvá jenom chvíli. A život jen jednou je náš; A kdybychom tu chvíli ztratili, Krásy se nedočkáš. Oba Refrén: Každému z nás dal čas pár krás, Leč neuhodne nikdo toho dne, kdypak čas ten k nám vráti se zas. Jen málo nás pozná ten čas, Kdy láska změní život ve snění naráz. Šťasten je ten, kdo třeba jen jeden den Prožít, prosnít směl tisíc a jeden sen, Ten ví, Že nás čeká každého čas, Kdy láska změní život ve snění naráz. (Odejdou) 434 Výstup sedmý Služebnictvo (Ozvou se zvonky, blikají lampióny — na scénu vbéhnou ze všech stran Sluhové a Služky. Zmatené hledají pána, nenajdou jej a rozprchnou se) Výstup osmý Hej a Rup jako strážníci (Otevřou se tajné dveře a za nimi se objeví Hej a Rup v uniformách) Hej Helemese. Jak jsem si to myslil! Rup A co jste si myslil? Hej Jak to tady vidím. Rup To jste si to myslil dost blbě. Abysme se vrátili, co? Hej Ne! Kryjte mi záda. Já se rozhlédnu. (Vejde dovnitř a saje vzduch) Aha, jak jsem si to myslil. Zde se střílelo, a to ze střelné zbraně. Rup Nejní cejtit ráže? Hej Jaká ráže? Rup Ta dírka v laufu. (Tajnédveře se zavřou, Rup za nimi zmizí) Hej (jenž nezpozorovalRupovo zmizení) 435 To se vyšetří. Zatím zůstaňte, kde jste, abyste na mne viděl. Odvážím se o několik kroků vpřed a v případě nebezpečí bych písknul. (Rozhlédne se) Tak a pojďte dál. — (Zpozoruje, že Rup je pryč) Hej, haló, no tak, jste tam? (Klepe na tajné dveře) Rupe, kolego, ozvete se! (Pojednou se dveře otevřou a za nimi nikdo není. Hej tam vejde) Haló, kam jste šel, vraťte se! (Dveře se zavřou a současně se otevřou jiné tajné dveře, za nimiž stojí Rup) Rup Tady jsem, pojďte sem, kde jste? Ježíši, neštěstí, jsme v pasti. Kudy ven ? Hej (vlítne na scénu jinými dveřmi) Tady jste, kde jste byl? Rup Fuj tajbl, to se mi udělalo horko. Hej Namouduši, a hned je člověku jinač, když se něco děje. To je zaměstnání, to je živůtek, to je nebezpečíčko ... Rup Jen aby se nezvětšilo. Hej Přece, jezuskote, máme uniformy, ne? Za námi je zákon, společnost lidská! Rup No dobře, a co je před námi? Hej Před námi je úkol kápnout na to. Před chvílí jsme říkali, hlavní věc, abychom se tam dostali. Teď tu jsme. Rup Teď je zase hlavní věc, abychom se dostali ven. Hej Mezitím ale musíme všechno prohledat, vypátrat, pozatýkat, předvést... 436 Rup Zavřít a popravit. To je mi jasné. Hej Tak co se ptáte? Rup Jaksi mi není sdostatek patrno na první pohled, v čem souhlasí chůze sem se zákonem, který nám byl dán ze strany nadřízené. Hej Jak to? Rup No přeci: máme stát na stanovišti. Máme ten dům hlídat a nechodit dovnitř. Hej A kdo to nařídil, aha? Rup Inspektor! Hej Prosím. Ten člověk byl ještě před hodinou strážník jako vy nebo já, číslo jedenáct set jedenáct! Pak jsem ho viděl jít sem. Pak jsem ho viděl jít odtud na strážnici, pak jsem ho viděl jít ze strážnice, a hele, byl to inspektor. A ten inspektor nám zakázal sem chodit. Proč? Rup Protože je inspektor! Hej Ne, ze žárlivosti. Ten člověk tady něco vypozoroval, ten něco ví. Proto dělá kariéru. V tomhle domě můžeme udělat kariéru taky. To je dům, do kterého se hodí policajt a vylítne inspektor. Rup Ze bysme vyšli rovnou a byli povýšeni? Hej Blbost. Nejdříve musíme něco vědět. Vědět, aby bylo možno říci, co vím. Když něco vím, hned se jinak cítím. Přijdu k představenému, představený si řekne, on ví, ten člověk ví, ten ví 437 něco, ví moc, ví víc, než by měl vědět, zavolá si mě a řekne, víme, teď jako nic nevíme, že víme ... teda rozumíme, pane inspektore — to už jsem já — co vlastně víme, já řeknu, nic nevíme — zatím víme oba — a zase jdu. Rup Ale já nic nevím! Hej Teď; ale za chvíli můžeme vědět. Proto jsme tady! Rup No jo, teď chápu! Pátrat, zdali se tu neděje něco proti zákonu. A pak zakročit... Hej ... a být povýšený. Jasno? Rup Jasno. Teď právě se musíme chovat plánovitě. Nevíme, kde jsme, aby nás nějaký jednotlivec neobklíčil. Hej Tomu se vyhneme, když se rozdělíme. Rup To bych neřekl. Hej Abychom si každý byl zálohou tomu druhému. Podívejte. (Vezme sklenku koňaku a postaví ji) To jsem já ... a tadyhle jste vy. (Postaví láhev) (Rup se upřeně dívá na koňak) Hej Kam koukáte? Rup Na sebe ... já jsem nějak pěknej... baňatej... Hej Co? 438 Rup Koňak, člověče, osmnáct set třicet dva, Ježíši, koňáček, človíčku ... jsme na stopě! Hej Pašeráci, pane inspektore, to je kariéra, co? Rup Jen aby to byl koňak, sakra, kvůli té kariéře ... Hej (čichá ke sklence) Ba jo, je to koňak. Máme vyhráno. (Chce se napit) Rup (ho zadrží) Neblázněte, člověče, máte uniformu! Hej Co si myslíte, pane? Já to chci služebně ochutnat! Rup Od toho jsou znalci. Naše povinnost je oznámit to. Přijde komise, vyšetří to, znalec ochutná, státní návladní zažaluje, porota se vysloví... Hej ... soudce odsoudí, kat popraví... Rup ... hrobník zahrabe, červi sežerou, dědici vyžerou. Hej Tak to jděte oznámit, já tady budu hlídat. Rup Hlídají vždycky rozumní lidé, a ne horké hlavy. Jděte to oznámit. Hej Tak půjdeme oba. Rup Vždyť neznáme východ. Jsou tu samé chytačky. Hej Helejte, plán: Jděte na tuhle stranu, já půjdu tady. Najdem východ, sraz u flašky. 439 Rup A kdo se vrátí dřív ... Hej Bude hvízdat, trylkovat, jódlovat, prozpěvovat. Rup Aby ten druhý poznal, že je tady. Hej Ne, aby ten druhý poznal, že zatím nechlastá. (Rozejdou se. — Hned se oba vrátí a sejdou se) Hej Jo, co jsem chtěl... Rup Taky jsem se chtěl ještě zeptat... Hej Tak já jdu. Rup Tak opatrně. (Rozejdou se) (Po chvíli se vrátí Rup. Okouní kolem koňaku) Rup (volá) Haló, příteli Heji!... Nic, to on už se nevrátí. (Hledí na koňak) Chm, tak prosím, lidstvo se zřekne alkoholu v touze po všeobecné čistotě. A hle, zločinný jednotlivec tu jme se plánovitě porušovat zákony a vyrábí si klidně lihoviny. Však také trestu neujde. (Odchází, ale zarazí se) Trestu, to jsou řeči, trestu. Co když to není lihovina, he? Ačkoliv od toho je tady koštér. Koštér ochutná... jestli vůbec koštér je doma. Kdo ví, kde lítá! Já mu to aspoň tady připravím. Doleje se mu to — (doleje sklenku) — a ještě si k tomu čuchnu, abych ho mohl informovat. (Čichá ke sklence) Řekněme, že bych se napil: Co riskujú? To může být také otrávené! Já riskuji život! To by mě mělo zastrašit? Ne! Je-li to můj osud, položím život na oltář povinnosti. Když to nejde jinak, umřu za vlast. (Rychle vypije sklenku) 440 Je to koňak. (Napije se opět)... a byl to koňak a bude to koňak. (Napije se z láhve) Teď vím, že musím zakročit, a proč. (Odchá-zí) Teď se mi bude také jinak pátrat. (Odejde) Hej (vběhne) Flaško vzácná, předměte doličný! Zaplať pánbůh, že jsi tady! Tak mi pořád něco říkalo: Vrať se, aby zločinec láhev neuklidil! Jsi tu, jdu zase pátrat. (K láhvi) Tak tedy sbohem ... ne, na shledanou ... hned jsem tady ... (Odejde) Rup (se vrátí) Chm, tak to vidíš, jak se na sebe nemůžeš spolehnout. Myslíš, žes to nedolil, a tys to, chlapíku, dolil. Ale v té skleničce toho bylo míň. (Upije ze sklenky) Ne, to zase toho bylo víc. (Dolije zase sklenku a napije se z ní) Nebo toho bylo tady míň. (Napije se z láhve) To je marný, je to holt hříšnej destilát. (Vstane a zavrávorá) A jeje! Těžiště je v troubě! (Odchází, opíraje se o obušek) Tak pojď, dědečku. (Odejde) Hej (vlítne na scénu a rychle se napije z láhve) No, a je to. Mám to za sebou. To je porád nerozhodnosti. A potom, teď se známe, vím, co jsi zač! Jsi silnej, kamaráde! A až se trochu víc seznámíme, budeme si rozumět. (Ještě se napije) Promineš, musím to obhlédnout. Aby ti tu nebylo smutno, nalej si štamprle. (Naleje si sklenku) Tak. (Vypije sklenku a odejde) Rup (vejde a vrávoravě se dobelhá ke stolku. Napije se a prohlíží láhev) To je přece jen barvička! Kdybych byl malířem, namaloval bych obraz: moře koňaku, na něm pluje vor ze špuntů, na voru leží trosečník a chlastá! A potápěč je ožralý a žralok má zavázanou hlavu... Potom bych ten obraz zarámoval a vychlastal bych ho! (Zdvihne telefon) Dej si taky! (Naleje do mluvítka koňak a vypije jej) Děkuju. (Leze po čtyřech ven) Vracejí se mi studentská léta. (Odejde) Hej (vběhne a napije se) Porád stejnej! (Prohlíží láhev) No nevím, poslouchej, ňák je tě 441 míň! Že ty se mi nakonec vypařuješ? To bych nerad! Kampaks dal špunt? Nevíš, viď? Ty se nešetříš, to já nemohu trpět. Pojď na separaci, budeš vyslechnut! (Zajde za plentu, za plentou vykřikne a vyběhne) Fuj, fuj, fuj, co to je? Kdo to tu sedí? Hej, pane! (K láhvi) Vidíš ho, vem si ho! Ale kde je kamarád, poradit, haló, kolego, pomoc! (Postaví láhev a odběhne) Výstup devátý Wu-Fang, Později Rup, pak Hej (Wu-Fang se probudí z mdloby za plentou. Drží si hlavu a kolísavě vyjde. Jde ke stolu nalít si koňak. Zpozoruje, že láhev je prázdná, vzpamatuje se a všimne si strážnické čepice, jež leží na zemi. Hvízdne si významně a zmizí v tajných dveřích) Rup (vpadne na scénu opilý) A teďka budu pochovanej. Bude se plakat. Tady se spustím do hrobu (ulehne na divan), hodím na sebe tři přehršle ... Hej (vlítne na scénu) Haló, haló, vstávejte, budeme povýšeni; objevil jsem něco! Rup Pane, víte o tom, že jsem mrtvěj? Hej (pomáhá mu vstát) A kdy se vám to stalo? Rup Padouši mne otrávili! Hej Jeje, to se mi nehodí, že jste umřel, já se s vámi chtěl poradit. Rup Můžete mne citýrovat. 442 Hej Tamhle za plentou jsem něco našel. Rup Ukažte. (Hej odstraní plentu a je vidět prázdnou židli) Rup A, židle, to by člověk nevěřil, že taková židle se schová, filuta jedna. Hej Ale na ní seděl člověk. Rup I člověk se schová ... Hej Omráčenej nebo mrtvěj! Rup Mrtvěj? To jsem byl já! Hej Ne vy, jinej mrtvěj! Rup Jinej mrtvěj? Tak to je vražda! (Zvedne telefon) Haló, hasiči... Hej (vezme mu telefon z ruky) Co to voláte, ono taky hoří? Rup Než přijdou, tak to můžeme zapálit! Hej Policii musíme zavolat, posilu. Haló, haló, dejte mi policii. Rup (vezme telefon) Haló, jménem zákona, spojte mne s policií. Haló, policie, povídám P jako Kladruby, totiž jako strop. O jako jablko, L jako sysel nebo vůl. I jako ti, já ti dám. Tam dělají pasivní rezistenci... jděte po drátě, až přijdete na domácí centrálu, tak ji zatkněte a spojte se sám. 443 (Hej odejde a sleduje drát) Rup (stojí u telefonu) On tam jde osobně kamarád, těšte se ... Výstup desátý Rup, Wu-Fang, pak Hej Wu-Fang (vejde na scénu a vytrhne Rupovi telefon; mluví do telefonu) Wu-Fang, chao-čilimník-chao-činčila, bajkajlaj. (Pověsí) Rup Co si to dovolujete? Pane, já jsem úřední osoba, to se vám nemusí vyplatit, já si vás zjistím. Wu-Fang Víte, kdo jsem, vždyť jsem vás dostal k policii. Rup Nic, teď vás neznám, to musí stranou, vaše nacionále, narodil jste se? (Wu-Fang odběhne) Rup Pane, narodil jste se? Ještě dvakrát položím otázku a pak střelím. Hej (vběhne) Telefonem do hlavy mne tloukli! Rup Byl tady Číňan a nenarodil se! Hej Ten, co seděl na židli? 444 Rup Ne, ten, co nás nutil hlasovat. Hej Ten byl mrtvěj na židli! (Začne blikat lampión a ozve se boucháni na dveře) Hej Jdou na nás. Schovejme se. (Oba se skryjí a číhají u dveří) Výstup jedenáctý Předešlí, Strážník (Poctivý strážník opatrně vchází. Hej mu nastaví nohu a Poctivý strážník se vymázne na scénu. Vstane) Strážník Jakožto vám nadřízený inspektor vás upozorňujú, že to může být považováno za vzpouru a jako takové potrestáno. Co tu děláte? Rup Poslušně hlásím, já jsem vám tu nohu nepodrazil. Hej (podpírá ho) To byl omyl, prosím, není vám něco? Rup Nestalo se vám nic? Odpočiňte si, dobrodince náš. (Posadí ho na nebezpečnou židli a palice mu narazí helmu) Strážník (vyskočí) To jsou úklady, tohle už přestává všechno, vzdejte se! (Míří na ně revolverem) 445 Výstup dvanáctý Předešlí, Litter, Wu-Fang (Wu-Fang a Litter vstoupí) Wu-Fang Co je to tady? Rup Tenhle prej je mrtvěj. Pane, kdy jste se narodil? Strážník Ticho, já jsem inspektor. Litter Pane inspektore, ti muži sem vnikli bez příčiny. Vyšetřte to. Hej Jéé, bez příčiny! A co ten koňak? Strážník Ticho, slyšel jsem slovo koňak, co je s ním? Rup Tady se pašuje. Wu-Fang Pane inspektore, já vás žádám ... Strážník Kde je ten koňak? Hej Byl tady. V té láhvi. Někdo to asi vylil. Strážník To by bylo důležité, zjistit obsah láhve podle předpisů. Co o tom soudíte, pane inženýre? Wu-Fang Pane inspektore, to je velmi snadné. Jsem majitelem prádelny a chemické čistírny. (Otevře dvířka ve zdi a je vidět na běžícím pásu srovnané prádlo) V láhvi byl vzorek nové kyseliny, které užíváme k čištění. 446 Rup Lékaře, my jsme to vypili! Hej Pumpovat žaludky! Všichni muži k čerpadlům! Litter Jsem tu sice na návštěvě, pane inspektore, přesto však jsem pobouřen chováním vašich lidí! Wu-Fang To je neslýchané. Vtrhnou sem neoprávněně, vypijí mi vzorek a ještě mne obviňují. Žádám okamžitou satisřakci. Strážník, (zdrceně) Zjednám nápravu, pánové, okamžitě. Litter Čím dřív tím lip, pane inspektore. (Odejde) Wu-Fang Očekávám omluvu z patřičných míst, pane inspektore. Poroučím se. (Odejde) Hej Pane inspektore ... Strážník Ticho, drzí lidé ... Rup Ale není to prádelna! Hej A ta kyselina byla nápadně dobrá! Strážník Přes můj výslovný zákaz vnikli jste do tohoto domu. Vypili jste předmět doličný, blamovali jste spravedlnost. Jste degradováni, propuštěni a hodni opovržení. Rup My jsme to myslili dobře. Strážník Jako inspektor jsem k vám zaujal záporné stanovisko. Jako 447 člověk vám radím: Pamatujte si, že přílišná horlivost škodí. (Odejde) Hej Tak prosím. Pan inženýr tu má koňak, pan továrník sem na něj chodí, mrtvěj vstane ze židle, pak se nenarodí, telefonista mne mlátí do hlavy, inspektor je povýšený, a kdo to všechno odnese? Rup Malý český člověk. (Hudba) Hej a Rup (zpívají) Příliš horlivosti škodí Přesto, že se někdy hodí Na někoho něco vědět, něco o něm znát, Příliš horlivosti škodí, Leccos se může stát. Ať se stane, co chce, kde chce, Tak nic nevím, nic neslyším, nic jsem neviděl, Mohlo by se stati lehce, Ze bych to odseděl. Řeknu něco o pánovi, Ten pán to poví pánovi, Jenž zná pána, Jehož strýci Byla dána Celá strana Toho pána K dispozici. Ať se kde chce, co chce stane A kdyby mi kdokolivěk cokolivěk dal, 448 Já opáčím: Ba ne, Zavřu oči, jdu dál. (Tanec) Opona TŘETÍ JEDNÁNÍ Noční dancing Buldoggův /Moderně zařízený přepychový noční podnik. V pozadí jazzový orchestr. Vpředu po stranách stolky pro hosty, z nichž jeden je v odděleném boxu. Na všech stolcích telefony. — Při otevření opony sedí u stolků několik hostů, mezi nimi Žurnalista. Výstup první Litter, Colt Buldogg (Litter vstoupí, mluví zmateně a rozechvěně) Colt (přichází mu z druhé strany vstříc) Haló, pane, proč sem chodíte? Miami vás nechce vidět. Chcete ji zase prosit, aby mne opustila? Ještě jste se nesmířil s tím, že si mne vzala? Litter Naopak, milý Colte, přicházím právě jako váš tchán. Chci se rozloučit s Miami, dceruškou svou sladkou. Colt Odjíždíte? Litter Pst, tiše, ať to Wu-Fang neslyší. Jsem zničený člověk, Colte. Musím odtud pryč, do Evropy, do Egypta. Colt Co se stalo? Litter Bojím se Wu-Fanga. Colt Pročpak? Nejdou obchody? Litter Děkuju, to ano, pije se moc, pije se leccos, pije se draho — ale co je to platné, těžko se mi dýchá, rozumíte, teď zas obnovili to vyšetřování... Colt Prohibiční policie? Litter Ta je koupená... ale kriminální. Víte, ta vražda Apollona Ruma, mě se to netýká, ale přece jen ... Miami ho měla ráda... 453 COLT Nemluvte před ní o něm ... už zapomněla. Výstup druhý Předešlí, Miami Miami (vešla při posledních slovech) Má pravdu, tatínku, zapomněla jsem na ten ošklivý život před prohibicí. Litter Miami, dceruško, to ti to sluší... kde teď šiješ? ... Jo, vždyť já se přišel rozloučit. Dceruško, pojeď se mnou do Evropy!... Vždyť ty nemůžeš, jsi už vdaná. Miami Kam jedete, tatínku? Litter (tiše) Pryč, na zotavenou. Polly jede se mnou, viď, že mi to nezazlí-váš? Jsem starý muž ... Miami Vždyť si přeci můžete dělat, co chcete, tatínku. Taky jsem si dělala, co jsem chtěla. Litter Jsi šťastna, Miami? Miami (zpívá) Láska má právo se smát* Proč že jsem tak šťastna, na to odpoví za mne láska má, Protože mé srdce vložila ti do dlaně láska má. Po celý život u tebe bude v ochraně láska má. Láska má právo se smát, 454 Se smát, Se smát. Já mám ideál, Krásný ideál, Můj ideál Je lásky ráj. V Evropě, když je máj, tam jenom najde svůj ráj láska má, V Evropě, když je sníh, dožije se všech snů svých láska má, V Evropě každý den bude vítat s úsměvem láska má. Láska má právo se smát, Se smát, Se smát. Zjara v Benátkách Líbánky mít. Na zimu v Cáchách V zámečku snít... ach! Ve Vídni tančit, V Paříži žít, Neapol spatřit A potom umřít. Valčík je komponován pro koloratúrni zpěv. Eventuálně možno vynechat. Litter (utírá si slzy) Jezuskote, dítě, ty jsi jemná ženská. Jsi po mně. Víte, Colte, Litterové měli vždycky srdce na pravém místě. Miami, zlatíčko, nech nás chvíli o samotě. Miami Ale ještě nesmíte odejít. (Odchází) Litter Ne, ještě nejdu, jen slovíčko tvému muži. Rodinná věc, Miami. (Miami odejde) 455 LlTTER Colte, řekněte, jde vám ta mlékárna dobře? Colt To přeci víte, vždyť mi dodáváte. LlTTER To je to, já skoro knihy nevidím. Wu-Fang všechno přede mnou zavírá, tluče mne, tuhle mi dal pohlavek. (Pláče) Colt Proč se nebráníte? LlTTER Nemohu. Wu-Fang na mne něco ví. Já se vám přiznám: tenkrát, jak našli tu mrtvolu ... Výstup třetí Předešlí, Polly Polly (vstoupí při poslední replice, spatří Littera a běží rovnou k němu) Aha, uject, utéct, nechat mne tady na holičkách, viď, to by se ti v Evropě žilo bez Bejbiny? Před Wu-Fangem abych hrála komedii a tlusťoušek mi za to chce vzít draka! Colt Polly, neblázněte, nedělejte mi tu skandál. Polly Já vám ten lokál můžu taky rozházet, podfukáři jeden! Ať mi tedy neutíká! LlTTER Ale Bejbino, čestné slovo, zeptej se Miami, já ještě nejedu; a vůbec, vždyť mám dva lístky na loď, koukej, pro tebe! 456 Polly Dejte je sem! (Vezme muje) Tak. proč lítáte po lokálech? Chcete, aby vás Wu-Fang nachytal? Litter Tys ho viděla, on tu někde je? Já jsem nešťastný, Colte, já to asi nevydržím! Colt Chtěl jste mi něco říci, mluvte. Litter Ne, já vám to napíšu, kde je Miami, Pollynko, hned půjdem, jen se rozloučím s dítětem ... kde je? Colt Vzadu v bytě, já vás dovedu ... Polly On to najde, pospěšte si, musíme připravit zavazadla. (Litter odejde) Polly Co vám vypravoval ? Colt Celkem nic. Bojí se Wu-Fanga. Polly Ten uličník ho připraví o rozum. Už abychom odjeli. Colt A co se děje, Polly? Polly Wu-Fang tvrdí, že Litter zabil Apollona Ruma! A zatím ho zastřelil sám! Colt Co? Wu-Fang? PoLLY Já myslela, že o tom víte? 457 COLT Ale to je hrozné, on ho takhle vydírá... A víte určitě, že vrahem je ... Polly Wu-Fang! (Ozve se třeskot padajícího nádobí a plechového tácu) Výstup čtvrtý Předešlí, Hej jako číšník Hej (objevíse za bariérou boxu, v němž se dialog odehrává) Já jsem, prosím, netušil, že ten tác vyklouzne ... Colt Vy jste tu poslouchal? Hej Tu ránu jsem vyslechl, já to takhle nesu, a najednou to pustím a výsledek je každému patrný. Colt Jste tu třetí den, člověče, jak to bude vypadat za týden? Hej To toho bude víc, vašnosti; mám to tu nechat až do příchodu komise? Colt Seberte to, hlupáku! (KPolly)Pojďte pro Littera. (Odejdeš ní) Hej Prosím, blboune. (Pro sebe) To je tak, když člověk vyšetřuje vraždu a má přitom obsluhovat hosty. Něco zařvat musí. (Leze po zemi a sbírá střepy, dostane se až pod stůl, u něhož sedí Žurnalista) Haló, redaktůrku! (Tahá ho za šos) Haló, sehněte se. 458 Žurnalista (se shýbne) Co je? Hej Chcete senzaci pro noviny? Žurnalista Diktujte! Hej Ještě to není, ale bude. Musíte mi pro někoho doběhnout. Žurnalista Kam? Hej Za město k řece. Tam u ohrady zahnete pod most a tam leží roura. Ta je na obou stranách zabedněná, ale je tam nápis: Soukromý detektivní ústav Hejrup. Tam zaklepte a řekněte kamarádovi, že jsem na stopě, aby sem hned přišel. Žurnalista A bude tam? Hej Má tam službu. Kdyby nechtěl otevřít, řekněte: To jsem já, on bude myslet, že jsem to já, a pustí vás. Žurnalista A co má dělat? Hej To on ví. Plán jsme vypracovali. (Vtom jde číšník, Hej vylítne a mluví) Poklona, pane redaktore, poroučím se, přijďte brzy, děkuju uctivě. (Žurnalista a Hej odcházejí každý jinou stranou) 459 Výstup pátý Wu-Fang, Hej, později Colt Buldogg Wu-Fang (vejde, k Hejovi) Číšníku, hej hola! Hej Kdo mne, prosím, volá? Wu-Fang Hledám tu někoho. Hej Ano, prosím, koho? Wu-Fang Jednoho tlustého. Colt (vešel) Neznáme žádného! Hej Je tu pan továrník, co čeká na párník. Colt Ztraťte se, a ticho! Hej Je tady, má břicho! Colt Dost toho! Hej Ještě jen slovíčko, Je tady, má bříško! Colt Ven! Hej Aby vám neutek! Je tady, má pupek! (Odejde) 460 Wu-Fang Vydejte mi Littra! Colt Dost času až zítra! Wu-Fang Okamžitě chci mluvit s Littrem! Colt Není tady. Wu-Fang Lžete! Zapíráte ho! Výstup šestý Předešlí, Polly, pak Litter a Miami (Polly vejde) Wu-Fang Polly, mluv, je tady Litter? Polly Poslouchal, komu tyká? Wu-Fang Počkám si na něj! Polly To se načekáte! Colt Varuji vás, odejděte! Polly Sbohem, já jdu domů k Litterovi Wu-Fang Na to nenalítnu! LiTTER (vejde) Tak, Polly, Polly, půjdeme už ... (Spatří Wu-Fanga a chce se vrátit) Wu-Fang (ho chytne za rukáv) Tak tady ho máme, pana společníka! Litter Pusťte mne, ať mne pustí, Wu-Fangu, jsem tu za dcerou! Wu-Fang Koupil jste si lístky na loď, dejte je sem! Litter Na loď? Já nic nemám, čestné slovo. Prohledejte si mne, nic nemám, to je výmysl! Polly Pojďte, Hectore! Colt Wu-Fangu, dám vás vyhodit! Wu-Fang Chci ty lístky na loď, kdo je má, rychle! Litter Já je nemám! Wu-Fang Polly, dej je sem! Polly Ale já vůbec ... Wu-Fang (řve) Dej je sem, rychle! (Polly mu podá lístky) Wu-Fang Aha, tak takhle to vypadá ve skutečnosti. (Trhá lístky) Litter To je zlodějna, já už toho mám dost, zavolejte policii. Colt To snad není zapotřebí! 462 Wu-Fang Taky myslím. Litter Ať sem přijde policie, všechno udám, i sebe! Polly Nech toho a pojď! Litter Policie, policie! MlAMI (vStOUpt) Co se stalo, tatínku? Wu-Fang Váš tatínek chce něco sdělit policii. (KLitterovi) No, povídejte! Miami (ke Coltovi) Co tu chce ten člověk? Colt Jdi odtud, miláčku, nějak to spravím! Wu-Fang Lituji, slečno, totiž madame, ale bránit se musím! Miami Nechte mého otce na pokoji! Litter Vidíte, zloději! Wu-Fang Vrahu! POLLY Lháři, nechte ho! Litter Já jsem nevinen! Miami Já ti věřím, tatíčku. (Omdlévá) Colt (ji zachytí) Pohleďte, co děláte, vodu, rychle — (Křísíji) Litter Vrahu mého dítěte! Zloději, zloději, ven! 463 COLT Vyděrači, lotře, pašeráku, dostanu vás do kriminálu. MlAMI Tatíčku! Colt Miláčku, probuď se! Wu-Fang Vezmu vás tam všechny s sebou. (Všeobecný zmatek, bardámy a číšníci pobíhají, hosté vstávají) Výstup sedmý Předešlí, Nepoctivý civilista (Nepoctivý civilista se objeví zčistajasna uprostřed shluku) Civilista A to by byla veliká chyba, pane inženýre! Dobré jméno tak vynikajících osobností a tak rozhodujících hospodářských činitelů nestrpí, aby bylo veřejně potřísněno blátem soukromých nedorozumění. V tak vážné době, jako je dnes, veřejné mínění není bez důležitosti. (Ke Coltovi) Odveďte milostivou, potřebuje klidu! Miami Kdo je to? Civilista Květinář, madame, dovolím si vám zítra poslat krásné orchideje! (Colt a Miami odcházejí) 464 Civilista Sedneme si, pánové. Pan továrník, myslím, je v průvodu své ... dámy, že ano, pane inženýre, nebudeme obtěžovat a posadíme se zvlášť. Pánové, společenské formy... národní hospodářství ... obchod ... vnitropolitická rovnováha ... všechno spolu souvisí. Čím méně hluku, pánové, naděláme, tím lepší ovoce sklidíme; během večera najdeme příhodný moment, abychom separátně opustili tuto místnost, a zítra zbude dosti času k urovnání těch malicherností! No, a hudba? — Je tu trochu smutno. (Hudba začne hrát. Civilista usedne u stolku s Wu--Fangem. Hosté tančí) Výstup osmý Předešlí, Rup, pak Hej Rup (vejde, oblečen v trapném fraku) To je zajímavé. (Mluví k číšníkovi, který ho nechce pustit dovnitř) Já nemohu odkládat v šatně, dokud nevím, jak se tady jí. Musím přeci vidět podnik, jak to jde, jaká je péče a co si můžu dát. (Svléká se a svlékne s kabátem i frak) Hej (vstoupía mrká na Rupa) Pardon, pane, ve vestě se sem nesmí. Rup Vy mne budete učit, kdo to jakživ slyšel, frak bez vesty! Hej Ale vy račte mít vestu bez fraku. Rup Loupež, hned sem! Morbleu, to u nás v Paříži se nestane! (Obléká se do f raku, který vytrhl číšníkovi) 465 Hej Pán je Francouz! Parfaitement, Monsieur, par ici Monsieur, deux couverts pour Monsieur ou un seul? Deux couverts pour Monsieur tout seul. Voilä! (Usadí Rupa ke stolku, tiše k němu) Máte tu policii? Rup Ne, redaktor šel pro ni. Hej Voici notre carte du jour, Monsieur. (Zapisuje si jídla, která nahlas s Rupem vybírají, a přitom tiše mluví) A. kdy přijdou? Rup Já mu řek, aby vyhledal toho našeho bejvalýho kolegu! Hej Tak se musíme zdržet za každou cenu. Rup (tiše) Kdo to platí? Hej Jen si dejte, co chcete, bude škandál. (Nahlas) Un petit hors--d'oeuvre pour commencer? Rup Cela va de soi. Donnez-moi comme hors-d'oeuvre une sardine. Hej Parfaitement, Monsieur, une sardine solitaire. Rup Ensuite ... Hej ... comme poisson bychom měli rybu. Rup Dejte mi kapra, ale nehlaste to v kuchyni, já ho chci na černo. Hej Quelque chose de plus substantiel, ensuite ... Rup Pličky na víně. Dejte mi jednu pličku a dva litry vína. Já tu pličku vyplivnu. 466 Hej Prosím, teda dva litry vína, jednu pličku a plivátko. Rup Do plivátka dejte taky víno, aby té pličce nebylo smutno. Was haben Sie als Gemüse und Beilagen? Hej Ja, wir haben auch deutsche Speisen, Blumenkohl mit Butter... Rup Was is das? Hej Blumenkohl mit Butter, Blumenkohl... Uhelné květy. Rup Also, geben Sie mir zweimal Besondere Wünsche oder Eventuelle Reklamationen. Hej A kávu? Rup Kávu, ale bez šlehačky. Hej Nemohlo by to být bez něčeho jiného? My šlehačku nemáme. Rup Tak mi ji dejte třeba bez vlasů. Kávu s pleší. Hej Prosím, kávu beze všeho. Rup To ne, hrníček mi dejte. (Tiše) Kerej je vrah? Hej Číňan — aby neodešel! Rup V nejhorším případě udělám škandál, aby přišel zvenku strážník. Wu-Fang (se zvedne a odchází) Šatna! 467 Hej (tiše) Chce odejít! (Nahlas k Wu-Fangovi) Platit račte, pane inženýre? Wu-Fang Nic jsem neměl. Hej Ani párátko? Wu-Fang Nic. Rup To jsou řajn hosti. Vohřát se a jít zase ven žebrat. (Wu-Fang odchází) Hej Pane inženýr, ten pán vám něco říkal! Wu-Fang Dejte mi pokoj! (Odstrčíjej) Rup Nerýpejte do toho číšníka, nebo vás zřídím, švorcáku! Wu-Fang Tak dost toho! Rup Čeho, mně budete něco povídat, pane, vás je třináct do tuctu. Wu-Fang (jde k Rupovu stolu) Opakujte to! Hej (polije ho ze sklenice) O, pardon, (svléká ho) Xeä nesmíte odejít, nachladí byste se! Rup On se bojí. Wu-Fang Vás asi, že ano? Rup Přiznal se! 468 (Wu-Fang mu dá ránu, až spadne pod stůl) Rup (vstává) To se mi líbí. Pojď, budeme si tykat. A dáme si skleničku! Wu-Fang Nezdržujte mne, s každým nepijú. Dejte sem kabát! Hej (polévá zatím kabát) Vašnosti, ještě se suší, napijte se zde se vznešeným cizincem! (Číšník mezitím přinesl jídla a pití) Wu-Fang (odhodí Heje) Pryč! Už toho je dost. (Odchází) Rup (chytí ho) Tak dobře, když jinak nedáš, půjdu s tebou. Hej (k Rupovi) Platit musíte, pane! Rup Nemám peníze. Hej To nejde, pane. Wu-Fang (k Rupovi) Pusťte se mne! Rup Kdepak, my dva půjdeme na polívku! Hej Tak to zaplaťte! Rup A nezaplatím! Hej Já zavolám policii! Rup A nezaplatím! Hej Policie! Policie! Wu-Fang Mlčte, nekřičte! 469 Výstup devátý Předešlí, Colt Buldogg Colt (vběhne) Kdo volá policii?! LlTTER Ten pán nechce zaplatit. Hej Policie! Prosím, měl útratu, pane šéfe! Colt Nechte ho běžet, to je maličkost! Rup To není maličkost, to je zlodějna. Já tady defrauduju roštenku, darovat si to nenechám. Civilista Běžte, pane, buďte rád! Rup A zavřít mne musíte, já nemám peníze! Wu-Fang To je všechno komedie. Od začátku jsem vás poznal. Co chcete? Hej Spravedlnost, pane, sem musí přijít policie! Colt Jste propuštěn! Hej (mlátí nádobí) Tak policie sem, dělám tady škodu. Wu-Fang (k Litterovi) Rychle pryč, to je sehraná komedie, copak je nepoznáváte? Litter To jsou ti strážníci! (Chtějí odejít) 470 Rup Vrah mezi námi! (Vrhne se na Wu-Fanga. Vznikne chaos a rvačka, ozývají se hlasy: Vrah! Podplaťte je! Na nás jsou krátký! Do toho začne hrát hudba) Výstup desátý Předešlí, Poctivý strážník v uniformě prefekta (Poctivý strážník vstoupí do vřavy. Vystřelí z revolveru, všechno utichne) Hej a Rup (vymaní se ze shluku a předstupují před Strážníka) Soukromý detektivní ústav Hej a Rup, ztráty, rozvody, spolehlivá svědectví, atd., předávají panu prefektovi vraha. Jest jím ... Strážník Ticho! Nic jsem se neptal! (KHejovia Rupovi)Ven\ Rup Račte znát přísloví, že je něčeho málo jako višně pro vola: Strážník To neznám. Rup Tak tady máte višni. (Uteče s Hejem) LlTTER Pane vrchní policejní rado ... Strážník Prefekte, s dovolením, pane továrníku! Od té doby, co jsme se neviděli, byl jsem jmenován prefektem. Wu-Fang Tak to jste vy nařídil nové vyšetřování příčiny smrti básníka Ruma? 471 Strážník Vzal jsem si za životní dílo osvětlit tuto záhadnou vraždu. POLLY A povedlo se vám to? Strážník Já doufám. Zatýkám vás, Hectore Littere, že jste jednal proti člověku v úmyslu, abyste ho usmrtil, takovým způsobem, že z toho nastala smrt, čímž jste se dopustil zločinu vraždy. Zatýkám i vás, Wu-Fangu, a vás, Ludmilo Nasavrková vulgo Baby Polly, že jste přispěli k vraždě jako spoluviníci a účastníci ve smyslu paragrafu sto třicet čtyři a sto třicet sedm trestního zákoníka. Připravte se, půjdete se mnou. Vaše ruce, Hectore Littře! LlTTER Ale já vám ... Wu-Fang Mlčte ... já vím ... POLLY Já to povím ... Strážník Ticho! Budete mluvit všichni před vyšetřujícím soudcem. Zatčení, vstaňte! LlTTER Pusťte mne, dám kauci, jsem starý muž. Strážník Obvinění ze zločinu vraždy vylučuje záruky kauční. Civilista Ač nejsem přímo na věci účasten, snad bych mohl, velectěný pane prefekte, upozornit jeho blahorodí pana továrníka na to, že má právo uspořádat před nastoupením vazby svoje hospodářské záležitosti. Strážník Ano, to zákon dovoluje. Obviněný, použijte telefonu. Chci býti vaší rozmluvě přítomen. 472 LlTTER Ovšem - prosím. (Telefonuje) 66, 675, 831,383410? Slečno, dejte mi generálního ředitele. Haló, to jste vy? Kdybych se za hodinu nedostavil do své kanceláře, zařiďte následující: Pište: Vyhodíte na hodinu všech sedmdesát pět tisíc dělníků. Svoláte všechny ředitele, úředníky, zřízence a sdělíte jim, že zítřkem počínajíc jsou propuštěni. Zastavíte práci ve všech tajných pivovarech, lihopalnách a přilehlých podnicích, zastavíte výplatu mezd a platů. Rozpustíte úplatkovou ústřednu, zlikvidujete provizní fond. Vypovíte úvěry městům, okresům a bankám, zarazíte výplatu podpor státním aparátům ve smyslu tajné dohody, akt GB 38 min. veř. soc. nár. obr. pr. — To vše, když se za hodinu nevrátím ... (Zavěsí, k Strážníkovi) Jsem vám k dispozici. (Ticho) Civilista Pane prefekte, váš krok je na pováženou. Nebylo by na místě sděliti tyto průvodní okolnosti Sekretáři práce? Strážník Nikoliv, pane, vím, co dělám. Wu-Fang Berete na sebe příliš velkou odpovědnost. Strážník Unesu ji, pane. (Telefony na všech stolech začnou zvonit. Strážník jde k prvnímu a zvedne sluchátko) Ano, pane Sekretáři práce ... nikoliv ... ano, důvodné podezření — — ne — ano — nemohu. Ano — nebezpečí útěku, koluze atd.... propustit nemohu — odporovalo by to liteře zákona. (Zavěsí a jde ke druhému telefonu) Haló! Policejní prefekt... ano — ano — prosím, pane ... Nejvyšší prezidiální tajemníku ... nemohu propustit... nikoliv, není takového ustanovení v zákoně. Prosím, poklona. (Jde ke třetímu telefonu) Policejní prefekt... je mi vzácnou ctí, pane říšský správce — prosím, ovšem, zavo- 473 lám, je-li ho tuto. Pan říšský správce si přeje mluvit s nějakým květinářem, je tu? Civilista To jsem já. (Převezme telefon) Květinář ... ano ... ano — ovšem. (Položí, pak ke Strážníkovi) Pan říšský správce mne požádal, abych vám zde před svědky potvrdil, že jste právě vzhledem k výjimečné situaci jmenován guvernérem. Gratuluji, pane guvernére. Strážník Co? Tak náhle povýšen? Já, guvernérem? Já, jenž celou svou kariéru stavěl na poctivé práci a důsledném dodržování předpisů a právních norem? To není možné. Civilista Máte použít veškerých práv omilostňovacích a aboličních, které vám tento úřad poskytuje, ve prospěch zatčených. Strážník Aha! (Vystřelíz revolveru) Civilista Pan říšský správce čeká, aby vám potvrdil jmenování. Strážník Ne, ne, ne, ne, ne! Čestnou svoji kariéru nedovŕšiš, Josefe, korupcí! (Do telefonu) Haló, haló, pane říšský správce, jsem dojat oceněním mých zásluh, poctěn vaší vysokou přízní — ale mohu přijmout toliko jediné povýšení: Jmenujte mne arcigu-vernérem s nejvyšší vojenskou pravomocí... Ano ... chci prospět spravedlivé věci... prosím ... děkuji. Předávám telefon. (Předá telefon Civilistovi) Civilista Potvrzuji, že Jeho Milost pan říšský správce vás jmenoval ar-ciguvernérem Sonorie s nejvyšší vojenskou pravomocí. Litter (nesměle) Živio! Strážník (vezme telefon Civilistovi z ruky) Pane říšský správce, béru jmenování na vědomí a zatýkám vás 474 pro svádění ke zneužití úřední moci. (Zavěsí) Všichni (současně) Anarchie! Diktatura! Revoluce! Katastrofa! Strážník Vyhlašuji výjimečný stav a všechny vás zatýkám jménem zákona! (Jde od jednoho k druhému a ukazuje prstem na Littera a Wu-Fanga) Pro vraždu, líchvu, (k Buldoggovi) pro podloudnictví, (k Civilistovi) pro svádění k zneužití moci úřední, (k Polly) pro hrubou urážku mravopočestnosti. Miami (přiběhne vyděšena) Pro boha živého, co jim tu děláte? Strážník (k Miami) Zatýkám vás pro rušení úředního výkonu. Pozor! Vlevo v bok! Do kriminálu — pochodem pochod! (Všichni po způsobu trestanců odcházejí ze scény) Opona 475 Intermezzo Před oponou Hej a Rup (vyjdou před oponu a zpívají) 1. Nový York, Washington Hůř než my prý jsou na tom. Blahobyt Se ztrácí, V USA nemaj práci. V justici nikdo nevěří, U všech dveří jsou gangsteři, Ba i ten Hollywood Zčistajasna zchud. Leč tuto mylnou informaci Američan snadno vyvrací. 1. refrén: Happy days are here again, My sweetheart bude pivo jen. Roosevelt sings the song of cheer again, To je voda na náš mlejn. Hurray for the Bílý dům Hurray for Moratorium. Evropa nám dá prachy na rum, Na rum Američanům. Sleep AI Capone sleep, Kšefty půjdou zas lip. Když nemáme Žízeň, necítíme hlad, Tak nemusíme naříkat. 476 Dolar zůstane vždy dolarem, Happy days are here again. 2. Jak známo, Francie Pro blaho světa žije. Nejí a nepije, Každý národ z ní tyje. Teď s otázkou reparací Zase měla velkou práci. Hned nato chtěj platy Spojené státy. Tak na americkou urgenci Odpoví s francouzskou kulancí 2. refrén: Sous les toits de Paris Já nemám dolary. Nedám ze safesu pas un sou, Je préte á n'importe qui, Tiens ä la Tchécoslovaquie, Ale na vysoký úroky. II est vrai, že mám V Banque de France zlato, Klíče však nemám, Můžu já za to? Že jsem je ztratila Sous les toits de Paris, Cest pourquoi nemám dolary Et voilá! 3. Řeklo se: S Německem Dávno se už neperem. Proto jdem promluvit Rychle s Dolfi Hitlerem. Hitler myslel, že jsme Náci, Dal si s námi práci. Podrobně vysvětlil Nám situaci: Friede ist für Zivil, Neboť leben chce das Volk. Kaiser by se divil, Co mi Brüning všechno spolk. Potom praštil pěstí na pult A zařval: Dran sind Juden schuld! Já nechci žádnej mír, Krieg ist mein Pläsier. Nakonec nám zpíval na schodech Ein Liebeslied o svých sousedech: 3. refrén: Liebe ist es nie, Die gibt's nicht in der Politik, Všechno je snadný, Jen když je Glück. Wacht am Rhein noch steht Und auch im Korridor, Válku bych hned ved, To by byl fór. Wenn ich auch wüsste, Ich bin ganz pleite schon, Halten ich müsste Hoch meines Kaisers Thron — Schon aus Tradition ... Liebe ist es nicht, Nur eine kleine Hitlerei. Darum geht es halt Auch schnell vorbei. 478 4. Tak eště do Peště Jedeme se podívat, Abychom mohli vám O Maďarech zazpívat. Po cestě na trati pusté Potkali jsme řady husté Vagónů a vevnitř plno kanónů. Povídáme: Hele, šohaji? Proč vám ty kanóny čouhají? 4. refrén: Joj, cigán, joj, cigán, kdo to sem dal? Dyť já jsem to neobjednal! Joj, fogoš, joj, fogoš, dunsta nemám, Kam já to, kristapána, dám? Přeci mi nikdo za falešný stovky Nepošle děla a manlicherovky. Esli to není vod Mikuláše Dárek do guláše. Joj, primáš, joj, primáš, vostudu máš, Honem si zatancuj čardáš. 5. Na celém světě se Legrace vždycky snese. Skotové na Skoty Vymýšlej anekdoty. Jenom pro povahy české Nikdy není dosti hezké, Když si Čech z Čecha jen Dělá dobrej den. Ptejte se Čecha, co ho mrzí, Odpoví hlasem plným slzí: 5. refrén: Nikdy se nevrátí pohádka mládí, Ze všech pohádek ta nejhezčí, Když jsme slavívali slavnou slávu Všech slavných Slávu nejslavnější. Stůj, noho posvátná, ozve se hlas, Potom vás osloví co pivní bas ten hlas Bývali Čechové statní jonáci! To, bratře, není pro legraci. (Hej a Rup odejdou) Epilog Zamřížovaný bar z minulého aktu Před mříží socha Svobody a skupina nápisů: Plivati zakázáno, Kouření zakázáno, Nezaměstnaným vstup zakázán. Mluviti s řidičem zakázáno. Nenahýbati se ven. Psy voditi do sadu dovoleno jen na provázku. Nedotýkati se. Parkování zakázáno. Zakázaný vjezd. Nelámej, netrkej, nešlap! Nedej zahynouti... atp. — Na scéně za mřížemi je orchestr, Litter, Wu-Fang, Nepoctivý civilista, Polly, Miami, Buldogg, všichni v pruhovaných trestaneckých kostýmech elegantních střihů. Před mříží Poctivý strážník. Opona se otevře do živého obrazu. Hudba hraje. Litter v pumpkách rozvalen v křesle. Baby Polly a Miami hrají rummy. Nepoctivý civilista srkágrenadinu brčkem. Buldogg čte noviny, Wu-Fang hraje yo-yo. Poctivý strážník Hej, vězňové! (Hudba přestane hrát) Trestanec Colt Buldogg, trestankyně Ludmila Nasavrková alias Baby Polly, Miami Bul-doggová, rodem Litterová, nechť se připraví k odchodu z vězení, neboť jejich trest bude za pět minut odpykán a budou propuštěni na svobodu! Všichni jmenovaní Jé, už? To to uteklo! Nechte nás tady! Co jsme vám udělali? Miami Zrovna dnes, když papá pořádá čaj! Colt Na vězeňském dvoře máme zrovna střílení hliněných holubů! Litter Podám rekurs, aby mým dětem byl cestou milosti prodloužen trest! 481 PoLLY To už neuvidíme soutěž elegance policejních psů! Strážník Převlékněte se do civilních šatů, budete propuštěni! Polly Ale nač, mně to tak sluší... Miami ... dělá nás to mladistvé. Litter Nechoďte ven, je tam špatná strava! Wu-Fang Je tam draho, tady penzi platí stát! Strážník Ticho za mřížemi! Zákon vám vrací svobodu, važte si jí! Civilista Jděte klidně na svobodu, vážení, nějaký ten přestupeček vám vždycky umožní návrat! (Miami, Colt a Polly vyjdou z vězení) Litter (k Wu-Fangovi a Civilistovi) Máme my to štěstí, kluci, my jsme tady doživotně. Hej, bachaři, šampaňské, připijeme propuštěným na brzkou shledanou! (Hej a Rup vejdou otrhaní a zničení. Spatří Strážníka) Hej Sláva, konečně jsme zachráněni. Pane strážník, pusťte nás ven. Strážník Kam? Rup Na svobodu! Strážník Vždyť jste na svobodě! Hej Jak to? Vždyť jsme za mřížemi! 482 Strážník Ale mříž má dvě strany! Civilista To je to, teď záleží na tom, jak se pozná, kde je vězení a kde je svoboda! Rup Zadržte! Jsme na svobodě, já to poznal, sláva! Civilista To bych rád věděl, podle čeho? Strážník Podle té sochy ... Rup ... ne, podle toho, že je všechno zakázaný! Hej A podle toho pocitu ... Strážník ... a podle toho pocitu v srdci... Hej ... ne! V žaludku — prázdném! (Hudba. Propuštěnci, Strážník, Hej a Rup zpívají hymnu před mříží. Litter, Wu-Fanga Civilista za mřížemi) Všichni (zpívají) Hymna svobody 1. Sláva, třikrát sláva, Sláva národu, Jenž dal lidem práva Slavit svobodu. Ať si národ ztrácí Práci, ať má hlad, Nikdy však neztrácí Své právo sláva řvát! 483 2. Hej, Svobodě hurá, Hej, Svobodě hip! Zařvem hlasem tura, Snad jí bude lip! A kdyby se bála, Plakala plaše, To že je tak malá, Malá — ale naše! Opona Konec 484 RUB A LÍC Optimistická komedie o prologu a devatenácti obrazech 1936 RUB A LÍC Líc a Rub tohoto století: rafinovaná prostota nádhery, luxus racionalizovaného komfortu a strašidelná složitost velkoměstské bídy, středověká hrůza špíny a hladu. Abstraktní vysoká matematika peněžnictví a trpké, ubohé hvězdopravectví krajíce chleba a děravých bot. Zázraky lidského ducha, krásy vzdělanosti a surové hlupáctví bláznivé nevědomosti. Líc a rub fašismu: jeho mystická hysterie krutě velkolepých frází a jeho chladně vypočítané metody bezohledného gangsterství, jeho sociální nátěr a kapitalistická podstata. Líc a rub boje o pokrok: učenci, myslitelé a básníci, kteří jdou ruku v ruce s nuzáky proti diktátorům, jimž nezbylo než se spojit s nájemnými vrahy. Takový je asi smysl titulu této hry. Kolem této náplně jsme vystavěli příběh, z něhož není celkem nic vymyšleno. Všechny jeho epizody najdete každého jitra ve skutečnosti, prolistujete-li kterékoliv noviny. Počínaje denní zprávou o muži, jenž po úrazu ztratil paměť, přes atentáty na majitele černých vysílaček, přes pařížské stávky a neslýchané kariéry diktátorských propagandistu až po gangsterské skladiště zbraní a po ozbrojené pochody občanských organizací na hlavní město. I zdánlivě paradoxní okolnost, že socialistické dělnictvo brání národní vládu proti násilnému převratu lidí, kteří se nazývají nacionalisty, nám byla poskytnuta dnešní skutečností. Pokusili jsme se jen tento reálný materiál přetvořit ve skutečnost divadelní a přenést jej do rámce perspektivy scény. Právě tak, jako uvidíte na jevišti skutečné, reálné předměty, sestavené v umělých kompozicích na okraj jakéhosi mlhavého velkoměsta, chtěli bychom, abyste poznali reálné motivy současného života, zavěšené do autonomního ovzduší divadelní pravdy. Titul Rub a líc jsme se konečně snažili uplatnit i v tónu textu: rozlišili jsme úmyslně dvě rovnoběžná pásma. Na jedné straně 487 dramatický, jakoby filmový příběh a naproti tomu komickou epizodu fantazie divadelnější, jež nejprve probíhá na okraji celé historie, aby teprve později se s ní propletla. 488 OSOBY Pan Prolog........... R. Ford Josef Klokan .......... V. Šmeral Dexler............. B. Záhorský Markéta, děvče se sametovým hlasem - - - J. Švabíková Ředitel Hart........... J. Plachta Profesor Alex.......... F. Filipovský Paní Noelová .......... L. Molnárová Hlídač Bidon........... FČr' Franta Bidon, zvaný Boudař ------ Micka, pouliční holka........ E. Adamová Pepík Holister.......... M. Svoboda Lékař............. A. Mirský Strážník............ B. Prcek První nezaměstnaný ........ J. Císař Druhý nezaměstnaný........ F. Polanecký První dělník........... V. Šlajs Druhý dělník.......... K. Kaisler První dělnice........... I. Lechnýřová Druhá dělnice......... - - Z. Rubínová Student............ J. Holdan Dívka............. J. Černá První - - - - A. B. Frank Druhý - muži v pruhovaných košilích - - J.Novotný Třetí - - - - F. Polanecký První---Dexlerovi střelci---- A. B. Frank Druhý - - - - - - - J. Novotný Hlas Kazimíra Konráda....... F. Filipovský Tulák ............. Bezhlavý šermíř.......... S. Machov Džentlmen ve fraku........ 489 První..... ..... J- Černá Druhá.....tulačky..... T. Pexová Třetí - -- -- ..... Z. Rubínová Čtvrtá..... E. Velínská První..... ..... J. Černá Druhá..... T. Pexová Třetí ----- y .... - Z. Rubínová Čtvrtá..... ..... E. Velínská Postava v závoji.........- T. Pexová Guvernantka .........- E. Velínská Ženy ze sna ----------- J. Černá a Z. Rubínová Krev ' konkurenti na nakloněné rovině _ J-Voskovec Mlíko - - J.Werich Nezaměstnaní, dělníci a dělnice, milenci v parku, úředníci rozhlasu. První díl se odehrává v letech 1934 až 1936, druhý díl roku 1937 v průmyslovém velkoměstě. Poprvé provedeno v Osvobozeném divadle v Praze dne 18. prosince 1936 v uvedeném obsazení. Hudba J. Ježek, režie J. Honzl, kapelník /. Ježek, balet S. Machov, výprava F. Zelenka a Voskovec a Werich, s oponou /. Šímy a mapou Evropy A. Hoffmeistra. 490 Prolog Pan Prolog (objeví se před oponou v dokonalém fraku a mluví k publiku za doprovodu tiché hudby) Dámy a pánové, dříve než se otevře opona, rád bych vám připomněl několik maličkostí. Stává se vám skoro denně, že vez-mete-li do ruky noviny, míváte dojem, jako by tak před hodinou byla vypukla světová válka. Číst takové zprávy před deseti lety, byli byste se šli rovnou utopit. Ale zvyk je druhá přirozenost; dnes by vás znepokojila zpráva, že lodi plují skutečně pod vlastními vlajkami a že armády nosí opravdu uniformy svých zemí. Leknete se, že tato náhlá korektnost by mohla být důvodem k válce. Svět je naruby. Výkvět lidského ducha se dusí v koncentračních táborech. Válečná forma bude bezpečnější než válečné zázemí, anarchisté bojují za legální vládu a svět vyrábí tolik zboží, že je hlad. To vše nás odnaučilo rozeznávat rub a líc života. A o tom vám zahrajeme komedii. Abyste rozuměli: zastupuji zájmy autora jako jeho zplnomocněný vyslanec v této pomyslné divadelní zemi. A jako všem diplomatům, záleží mi na vašem dobrém dojmu. Budu sledovat váš styk s jevištěm, a spatřím-li mezeru, pokusím se ji překlenout. — Snad se vám zdá, že mé vystoupení je trochu přepjaté, ale nezapomeňte, že jsem komediant a že jsme všichni v divadle. Tedy prosím: Začínáme kdekoliv na silnici, nedaleko kteréhokoliv velkoměsta, jedné noci roku 1934. (S úklonou odejde) 491 DÍL PRVNÍ OBRAZ PRVNÍ Dýchněte na mne! Silnice u přejezdu trati. Scéna představuje okraj silnice v blízkosti železničního náspu. V silné poškozené, polovyvrácené prkenné ohradě jsou vklíněny trosky dvou sportovních automobilů. Jeden z nich je obrácen k hledišti zadkem a protrženou plátěnou střechou, druhý chladičem. Scéna je osvětlena jen reflektory jednoho z aut a slabým světlem železničního semaforu. Před otevřením opony ozve se hluk srážky a tříštící se ohrady. Scéna první Krev a Mlíko Krev (sténaje vystrčí hlavu z chladiče svého vozu) Haló! Pomoc! Já spolknul klikovou hřídel! Mlíko (objeví se v protržené střeše druhého vozu) Pane, kde máte šoféra? Krev Nevidíte na mně, že jsem Herrenfahrer? Mlíko Vylezete ven, pane, a dýchnete na mne! (Vylézá z vozu) Krev Beze všeho na vás dýchnu, beze všeho! (Vylézá z trosek) (Krev a Mlíko se setkají před troskami. Krev je oblečen s šlechtickou výstředností ve sportovní golfový úbor a nese pouzdro s golfovými holemi. Mlíko má jezdecký oblek s bičíkem podobného stylu) Krev Prosím! (DýchneMlíkovi do tváře) 495 Mlíko Vermut! Krev Správně. A teď vy! (Mlíko dýchne Krevovi do tváře) Taky vermut! Mlíko Jenže bílý! Krev A jak to přijde, pane, že když já měl vermut a vy taky vermut, že já jel správně a vy jste jel blbě? Mlíko Protože já počítám s chybou protijezdce, víte? Vidím protijedoucího, řeknu si: Ten vyhne blbě, tak vyhnu blbě dřív než on. Krev Jenže já jsem vás ve své duševní úrovni zklamal. Já vyhnul správně! Mlíko Máte jezdit podle své přirozenosti, a ne podle předpisů! Scéna druhá Předešlí, hlídal Bidon Hlídač (vstoupí) Stalo se tu něco? Krev Ne! Nic. To vám nestačí? (Ukazuje na automobily) Hlídač Já myslel, že se něco stalo. Páni jsou z města? Mlíko Co má být? 496 Hlídač Mám tam syna. Pozdravujte ho. Krev To vám nevadí, že město má dva milióny obyvatelů, co? Hlídač Však vy syna poznáte. Ten je úplně, jako by mně z oka vypadl. Taky tak širokej v prsou, no, celej já, jen o třicet let mladší. Je u Noela ve fabrice. Prej si ho tam moc libujou. Mlíko (ke Krevovi) Tak co bude teď? Hlídač (dívá se na automobily) Máte to kapku odřený. To je z toho, že tu nejsou šraňky. Copak tohle, to je nehoda. Ale kolikrát se stane neštěstí. Jako tuhle. Vídeňskej rychlík přejel krávu. Krev Pane, nedožírejte nás tady. Mlíko Jděte si hlídat trať, pojede kráva. Hlídač Dyť už jdu, když se nic nestalo. (Odchází, v pozadí scény za ohradou se zastaví a volá) Haló, tady někdo leží! Mlíko To je ten opilec. Jedu, vidím na silnici ležet člověka, strhnu to, jenže jste tam byl vy s tím hadrem. Krev Ten hadr si nechte. Já taky uhnul, abych nepřejel toho opilce, ale na správnou stranu, víme!? Hlídač (za ohradou) Opilý nebude. Teče z něj krev. Krev Co? (Běžís Mlíkem k Hlídači) Mlíko (skláníse za ohradou) Ten vypadá! 497 Hlídač To asi vypadl z vlaku. No jo, to známe, nemá u sebe žádný papíry, to bude vagabund. Jel na ose. Černej pasažér. Takovejch přijde o život! Krev Vždyť dýchá! Není mrtev! Mlíko (běží vpřed) Honem, ambulanc! Krev (běží za ním, k Hlídači) Máte tu telefon? Hlídač Mám. Mlíko Tak honem zavolejte záchranku. Hlídač Ba ne. Já smím telefonovat jen ve služebních záležitostech. To bych ten rozhovor taky třeba musel zaplatit. Krev Ale něco se musí dělat. Jinak vám tu umře. Hlídač (vyskočí) Sláva! Můj životní sen se vyplní. Mám konečně důvod zastavit rychlík. (Vytáhne červenou svítilnu a mává jí) To se udělá takhle a potom zase takhle a musí zastavit! Když nezastaví, tak by mne přejel, poněvadž to se dělá na kolejích. Za minutku je tady. Já letím. (Odběhne) (Krev a Mlíko zvednou za ohradou ležící tělo, odnesou je za scénu a vrátí se. Za scénou je slyšet hluk blížícího se a brzdícího vlaku) Krev Jak my se dostaneme do města? Mlíko Musíme pěšky do nejbližší garáže. A zhasněte si reflektory. Vybije se vám baterie. 498 Krev To jsou parkovací světla. Potom prý znáte předpisy! (Vyjdou na předscénu, opona se za nimi zavře) 499 OBRAZ DRUHÝ HlGH LIFE 1934 Před oponou Krev a Mlíko vstoupí před oponu Krev Nemyslete si, pane, že mně snad záleží na takovém jednom sporťáčku. Já při svém postavení si mohu dovolit třeba deset takových bouraček do měsíce, když na to přijde, víme? Mlíko Chcete snad nadhodit, že já si z toho něco dělám, že jste mi můj roadster svou nepríčetností zničil? Jde mi jen o to, že nerad ruším slovo, a slíbil jsem, že ještě dnes budu v Kitzbiihe-lu. Mám tam totiž schůzku se Simpsonem Třetím. Krev Ach, vy také jezdíte na wintersporty do auslandu? Mlíko Přece se nebudu otravovat v inlandu. Krev Mne skutečně těší, že jsem měl tu nehodu s člověkem, který je mi sociálně roven. Poslyšte, ten Simpson Třetí, to je opravdu rozkošný člověk. Takový enfant terrible mezi námi aristokraty. Mlíko Mně se na něm líbí, že je, řekl bych, revolucionářem v našich kruzích. Podívejte se v té Vídni, jak při té revoluci rozstříleli Marxhof, on se na to přijel podívat.:. Krev A s jakým klidem si zatknul do knoflíkové dírky rudý karafiát. Mlíko On ví, že se mu nemůže nic stát, ale on si ten karafiát vezme. — Nebo jak to nakreslil v Anglii vládě. Vezme si buřinku, 500 dvouřadové sáčko, čistě občanský král — a jde mezi nezaměstnaně, podívat se, jaká ta bída je. Vidí, že je veliká, že se s tím těžko dá něco dělat, tak s tím praští a jde od toho. Krev A ta důslednost! Jak tu abdikaci provedl důkladně! Všeho se vzdá, koruny, trůnu, titulů, všechnu tu pompu pověsí na hřebík a fakticky si nechá jen to existenční minimum. Mlíko A poslyšte, pane, vy jste jel na svůj zámek nebo ze svého zámku? Krev Totiž, to je tak: já jsem jel ze svého zámku na svůj zámek. Mlíko Ach tak; my také máme v rodině pro každý měsíc jeden zámek. Máte snad také hrad? Krev Tajemný v Karpatech. Tam nám tak strašilo, že jsme museli se strašidly předků udělat takový gentleman agreement o výročním strašecím dnu. To se odstěhujeme a předkové mají valné strašení. Mlíko Zajímavé. U nás v rodu straší totálně. Tedy totalitní strašení. Jen zaručeně čistokrevní předkové mají privilej strašit na opy-ši, v hale a v kryptách. Poslední dobou si stěžují, že nemají co žrát, ale straší tím víc. (V orchestru se ozve táhlé zaskučení a zároveň se přitlumí světlo) Krev Co to bylo? Nějak se smráká! Mlíko To je můj strýc Pšor, náš strašfůhrer. Udeřila jeho hodina. Krev a Mlíko (zpívají) 501 Prabába mé prabáby 1. V erbu mého rodu je silná pravice, Jež podporuje staré tradice. Vždyť nám patříval Festschauspielhaus v Salzburku, Náš rod starší je rodu Habsburků. Z refrén: Pra-pra-prabába mé prabáby Byla po svý pra-pra-pratetě Neteří tetinýho zetě, Jenž pak byl dítě dítěte královny ze Sáby. Pra-pra-praděd mého praděda Proslavil se pro všechny časy Tím, že skryl do rodinné kasy Skalp se třemi zlatými vlasy děda Vševěda. Žádný z mých předků v rakvi neleží, Do jednoho všichni straší ve věži. Jen praujce mé pratety svak Výjimku ze všech předků tvoří, Utopil se někde na moři, V půlnoci se z moře vynoří, šplouchá na maják. 2. Teď pochopíte asi, proč jen tradice, Čistota rasy, platí nejvíce, Uznáte, že člověkem smí být označen Vždycky jenom ten, kdo má rodokmen. II. refrén: Pra-pra-prabába mé prabáby Byla po svý pra-pra-pratetě Neteří tetinýho zetě, Jenž pak byl dítě dítěte královny ze Sáby. 502 Pra-pra-praděd mého praděda Proslavil se pro všechny časy Tím, že skryl do rodinné kasy Skalp se třemi zlatými vlasy děda Vševěda. Dnešní generace má víc důmyslu, Nestraší ve věži, straší v průmyslu: Dnes k dobrému tónu náleží Místo strašit ve starém hradě, Radši strašit ve správní radě, A tam potom všem pohromadě straší ve věži. OBRAZ TŘETÍ Josef Klokan Ordinační síň na klinice. Neurčitý interiér vyznačený jen bílými hladkými plochami a sklenenými zástenami. Vlevo rentgenový aparát. Vpravo v pozadí horské slunce s lehátkem. Světelné diagramy pro psychotechnickézkoušky. Vpředu stolek s telefonem a tlampačem. Scéna první Profesor Alex, Klokan, Lékař (Při otevření opony je na scéně tma. Jen slabý zelený svit rentgenu ozařuje Alexe a Lékaře, kteří vyšetřují Klokana, do půl těla nahého a s úplně ovázanou hlavou) Alex Může ten obvaz dolů? Lékař Myslím, že dnes už ano. (Vypne rentgen a rozsvítí světlo) Alex (ke Klokanovi) To je zvláštní. Všechno z dětství, rodiče, rodné jméno, to všechno jste zapomněl. Divná amnézie. Klokan Jedna věc mi připomíná dětství... nebo domov. Nevím, jak bych to řekl. Rozumějte ... vím, co je to rodina, otec, matka, ale mně osobně k tomu schází jakýkoliv poměr. Jen jedna představa, jedno slovo mi vyvolává jakoby pocit jistoty. Něco velmi něžného, příjemného ... Alex A co je to? 504 Klokan Klokan. Lékař Klokan? Alex Klokan ... ! Klokan Víte, je to jako ve snu. Je to klokan, a není to klokan, když si to představím, jako bych se neměl čeho bát. Jako by mě někdo hladil. Alex A od té doby, kdy jste procitl v nemocnici, už víte všechno? Klokan Naprosto všechno. Ale o tom neštěstí na trati, ze kterého jste mne dostali, vím jen od vás. Alex Tak pojďte. (Sejme opatrně Klokanovi v tmavším koutě obvaz s bia vy, pak na nebo posvítí a dá mu do ruky zrcadlo. Klokanova tvář nese stopy plastické operace) Tohle vám snad někoho připomene. Klokan (se dívá chvíli do zrcadla, pak se smíchem) Toho člověka vidím poprvé. Alex Říkám vám, člověče, jako byste se znovu narodil. Hned bych s vámi měnil. Klokan Ale já bych neměnil. Alex (vesele) Tak pozor, mladíku. Nejsem tak starý, jak vypadám. A potom, mám to v hlavě v pořádku. Vím aspoň, kdo jsem, jak se jmenuji, kdy a kde jsem se narodil a co jsem v životě dělal, víme? Nevíme, že ne? Nic nevíme, kdo jsme. Aha! Klokan (s úsměvem) Už jsem si na to zvykl. — (Vážně) Nebo snad myslíte, že jsem 505 ztratil víc, něž myslím? Alex Jak to? Klokan No ... mám-li to v hlavě v pořádku? Alex Ale... nesmysl. Naprosto v pořádku! Jste úplně normální, zdravý, nejzdravější člověk, kterého znám. Po těžkém úrazu vám vypadl rodinný komplex. Retrográdní amnézie, když vás to zajímá. A to je také všechno, co o tom víme. My lékaři stačíme hlavou na celé lidské tělo, jenom ne na tu hlavu ... (Lékař zatím rozsvěcuje postupně světelná čísla a obrazce; Klokan sleduje a hlásí, co vidí) Klokan Sedm červených, dvě zelené. Alex ... Ta když začne zlobit, jsme v koncích. Nikdy nebyly blázince ... Klokan ... Sedm tisíc osm set dvanáct. Alex ... tak přeplněny, jako teď ... Klokan Šestiúhelník. Alex ... A to jsou duševní choroby vědou uznávané ... Klokan Čtyři šikmé, osm svislých. Alex ... Máme však nová šílenství, jakousi nákazu ... Klokan Pět set osmdesát šest tisíc sedm set... třicet. 506 Alex ... V jedné hlavě to začne, a jen proto, že má ta hlava silnější hlasivky než ostatní, celé národy onemocní stejnou chorobou. A kdo by byl snad imunní, ten se odstraní. — A jak se budete vůbec jmenovat? Klokan Klokan. Josef Klokan. Alex Že by to bylo pěkné jméno, to se říci nedá. Klokan Pane profesore, já si myslím, že je to jediná věc, kterou si nesu z toho starého života. Třeba mne to uvede na nějakou stopu, nebo někoho jiného. Nemyslíte? (Uléhá pod horské slunce. Lékař mu nasadí černé brýle a zapne aparát) Alex Jste hrozně rozumný a logický člověk. Nakonec vždycky máte pravdu vy a to mne na vás nejvíce mrzí. (Zabzučí telefon. Alex stiskne knoflík tlampače) Hlas z tlampače Je tu zase pan Dexler. Alex (ke Klokanovi) Tenhle Dexler už tu byl alespoň třikrát, ještě když jste ležel. Pokaždé jsem ho odmítl. Náramně se o vás zajímá a chtěl by s vámi něco podniknout. (Do tlampače) Pošlete ho sem. Klokan A kdo to je? Alex To poznáte. 507 Scéna druhá Předešlí, Dexler Dexler (vstoupí kvapně do dveří v dosti omšelém oděvu, jenž však nese stopy přehnaného šviháctví. Zastaví se u Klokanova lůžka a okázale si ho prohlíží) Báječné, výborné, nezapomenutelná tvář! To je to, co potřebujeme. Klokan (stále leží) Co si přejete? Dexler (podává mu ruku) Mé jméno je Dexler. Klokan Klokan. Alex Josef Klokan, jeho nové jméno. Dexler (se směje) Znamenitě. Podnikal jsem koncerty, atrakce, pracoval jsem ve všech velkých městech ... umělecký manažer. Ale prosím. Doba virtuosů a zpěvaček je pryč. Časy jsou vážné a tvrdé. Musíme jít s dobou. Konkrétně, pane Klokane: Vy jste člověk, který se znovu narodil. Člověk, o kterém ví celý svět. Mám tu o vás výstřižky ze všech světových novin. O vaší osobě ví každý, ale o vaší minulosti nikdo, ani vy. A to je základ pro politickou kariéru. Mnoho politiků by za to dalo jmění, kdyby měli tak čistou minulost jako vy. Postavím vás v čelo veřejného zájmu. Udělám z vás to, co potřebuje masa. Za vámi není nic, před vámi je všechno. Lid nemá čas myslet. Myslí zaň tisk, rozhlas, propaganda. A to jsem já. Vymyslím ideál, vzor, vůdce, za kterým půjde každý. A k tomu potřebuji vás. Já sám se pro to nehodím. Nemám zjev a mám toho moc za sebou. Ale na vás nikdo nemůže. A už dnes o vás ví celý svět. Já a moje propaganda z vás uděláme modlu. Je to reelní nabídka? 508 Klokan (zatím vstal a oblékl se, podává ruku Alexovi) Pane profesore, půjdu teď za svými dokumenty. V sedm hodin tedy u vás na večeři. Dexler A já? Klokan Vy mně vlezte na záda. (Odejde) (Lékař odejde druhou stranou) Dexler To je nesmysl, pane profesore. Vy s ním budete mluvit. Musíte ho přesvědčit. Jako učenec rozumíte přece psychóze doby a z té se musí těžit. Alex (chvíli ho pozoruje) Mluvíte někdy ze spaní? Dexler Jak, prosím? Alex (ho posadí do židle, přehodí mu nohu přes nohu a klepne ho kladívkem do kolena. Noha vyskočí) To se dost divím. Dexler (vyskočí) Myslíte, že jsem blázen? Alex Nemohu to s určitostí tvrdit, ale máte právě příznaky té divné nakažlivé choroby, která mi tolik leží v hlavě. Teprve se ukáže, má-li se léčit v blázinci nebo v kriminále. Dexler Mne neomráčíte nějakým intelektuálskym žvaněním. S Klokanem si ještě promluvím sám. Alex Třeba uděláte chybu, poněvadž ten člověk má velmi dobře vyvinuté svalstvo a váš chrup, jak vidím, není v pořádku. Je dosti křehký. 509 Dexler Nebude to Klokan, bude to někdo jiný. Já si svou figurku najdu. A vy o mně ještě také uslyšíte ... žide. (Odejde) Alex (okamžik se za ním dívá, pak stiskne knoflík u tlampače a klidně zavolá) Další pacient. Opona 510 OBRAZ ČTVRTÝ Rub a líc 1935 Před oponou Krev a Mlíko (Krev vstoupí před oponu v dosti ošumělých městských šatech a s šátkem kolem krku. Prochází se chvíli po předscéně. Mlíko vstoupí po chvíli, asi stejně ošuměle oděn, a po očku pozoruje Kreva. Konečně se zpozorují oba) Mlíko To je náhoda, pane. Zrovna po roce se zase setkáváme. — Pamatujete se přece, loni, jak vám na tom sporťáčku nezáleželo ... Krev ... Ach, ovšem, už vím. Moje úcta, pane. (Chce odejít) Mlíko Patrně na randíčko s dívkou z lidu, ne? Ze jste tak šoufl oblečen .. Krev (snažíse být nenucený) Totiž, mám tu schůzku s jakýmsi chuďasem, který mne prosí o výpomoc. Takový zoufalý dopis mi napsal... (Mává dopisem) Mlíko (se zarazí) Ten dopis začíná: Vážený pane Krev... ? Krev (se lekne) Co to? Mlíko (recituje) ... zjistiv si vaše ctěné jméno i adresu v prodejně losů, píši vám věda, že před půl druhým rokem vyhrál jste na polovinu losu číslo 727232727772372 AI 73, série 0072, částku jeden milión. Jsem totiž oním, jenž současně na druhou polovinu téhož losu vyhrál druhý milión, který spolu s vaším tvořil hlavní výhru. 511 Leč osud, zachovav se ke mně macešsky a zle se mnou za-mnuv, zmítal mnou tam i sem, abych posléze ve vichřici dneška, ani na sousto nemaje, připadal si jako semínko pampelišči-no, jež hned tu, hned naopak tam je hnáno a sotva mu lze doufati, že by alespoň na smetiště dopadlo. Krev (který zatím udiveně sleduje Mlíkova slova v dopisu, čte) Pane, buďte mi, prosím, tímto laskavým smetištěm ... Mlíko ... a zapůjčte mi tři sta padesát drachem, abych mohl zakoupit sobě sousto i proplatit bytné dlužný nájem, jakož i nahradit cvikr, při vymáhání téhož mnou zničený. S úctou Mlíko Karel, bývalý holič z Přestavlk nad Drahou. Krev Ale jak, pane, můžete obsah listu toho znát takto doslova? Mlíko (vzlyká) Jsem Karel Mlíko, bývalý holič z Přestavlk nad Drahou. Krev Tak žádný šlechtic, jak jste se mi loni holedbal? Předkové, rodokmen, strašidla ... podvod, co? Podvodník jste a lhář! Mlíko (stále vzlyká) A co vy, pane Krev, vy nejste bývalý holič taky z Přestavlk, jenže pod Drahou? Krev (nesměle) Jsem. Mlíko Tak mi půjčte aspoň dvacetiáše. Krev Pane, vždyť já mám doma rozepsaný zrovna takový dopis pro vás! — Taky jsem se informoval v prodejně losů a taky jsem se tam dozvěděl vaše jméno a adresu. Vy jste mne vlastně připravil o peníze, když se to vezme kolem a kolem. Nebýt vás, mohl jsem si koupit taky tu druhou půlku losu a moh jsem ještě dneska mít na oběd! 512 Mlíko Kdo vás připravil o peníze? Vy jste mne ožebračil! Řekli mi: Ten druhý pán uložil svou výhru do našich pozemků, učiňte tak též, je tam petrolej, zbohatnete. Já, chamtivec bídný, pozemky koupil, vida se již, jak triumfuji nad tou mumií uměle živenou a říkám jí: Jaký jsi, Rockefellere? Takhle malinký! — A přijedu na místo a za křovím dva chlapi vylévají z flašky petrolej, aby to bylo cítit. Tu flašku jsem musel taky zaplatit... Krev Je to k zoufání, pane, všechno stejně, jak to bylo se mnou. Kdyby se člověk mohl aspoň jít napít vína a potom být tak krásně po cikánsku nešťastný a dát si zahrát do ouška. Mlíko No, tak pěkně smutně po maďarsku. (Zpívá) Revize, revize, revize, revize ... Za italský, ó za italský peníze! Krev (ke kapelníkovi) Pánové, nemohli byste se na chvíli proměnit v Lájoše? Krev a Mlíko (zpívají) Rub a líc Jakpak nemám být zavilý, když je krize, Poměry mě připravily o peníze. V polévce jsem našel plno vlasů, To přec nebývalo za mých časů. Dvakrát běda, třikrát běda, pětkrát běda, Nosíval jsem kdysi kožich z medvěda, Ani mi Mikuláš Nenadělil guláš, Dneska budu zase bez oběda. Tak se na svět pesimista dívá, Neslyší, jak optimista zpívá: 513 Refrén: Ať mám míň, ať mám víc, aťsi nemám vůbec nic, Dokaváde se dovedu smát, mám víc. Každý chlup má svůj rub, každý rub má zase líc, Chci vidět líc, mně do rubu není nic. Ať zhyne dočista zarytý pesimista, K čemu na světě je, nesměje se, jen kleje. Vždyť i baktérie se o svůj život bije, Proto ať žije i baktérie, Když se vesele s životem bije, Ať žije jen ten, kdo se dovede smát. 514 OBRAZ PÁTÝ Děvče se sametovým hlasem Před periferní noclehárnou. Ulička mezi prkennými ohradami předměstí. Zednické harampádí, starý dětský kočárek, velkoměstské smetí. Zašlá firma správkárny aut. Vpravo chatrná bouda noclehárny a prkenná lavička. Vlevo na ohradě přes zbytky cirkusového návěští je přelepen velký agitační plakát, na němž lze čisti: 14. listopadu 1935 Velodrom — Na téma Hříchy demokracie a židovský jed promluví Kazimír Konrád, vůdce Pruhovaných Košil. V pozadí, v mlze zimní noci, proskakují světelné reklamy z vnitřního města, mezi nimiž převládá firma Noel. Scéna první Pepík Holister, Nezaměstnaní, Klokan (Nezaměstnaní a Pepík Holister stojí v hloučku před dveřmi noclehárny. Klokan je mezi nimi v právě tak zbídačelém oděvu jako ostatní) První nezaměstnaný Takhle kafe s rumem. Druhý nezaměstnaný Radši ať otevřou. Já sotva stojím na nohou. Třetí nezaměstnaný Máš si dávat do bot noviny. Klokan Dnešní nebo včerejší? Třetí nezaměstnaný Noviny jsou vždycky dobrý. 515 Klokan Na nohy jo, ale ne na čtení. První nezaměstnaný Náhodou jsem zrovna čet, že prej se ta krize lepší. Klokan Tak tuhle zprávu sis měl právě dát do bot, aby tě to hřálo. Druhý nezaměstnaný Asi jsi večeřel, že je ti tak do smíchu. Klok an Předevčírem, jestli ti to nevadí. Pepík Náhodou bychom mohli večeřet všichni, a denně, kdyby tady byla silná ruka, která by zlomila židovský jho. Třetí nezaměstnaný A jéje, Pepík byl na schůzi. Pepík Náhodou byl. Máte tam chodit všichni. Čtvrtý nezaměstnaný Dej nám pokoj. Já tam byl taky. Dyť jsou to blbiny. Pepík Co je blbina? To, co říká Kazimír Konrád? Ten do toho náhodou vidí. Klokan A do čeho, prosím tě? Pepík Do všeho. Do vší tý mizérie, do který nás dostalo mezinárodní židovstvo. Ten jim to, pane, umí říct, těm bonzům zednář- ským. Počkejte, až ten bude u moci... ! Čtvrtý nezaměstnaný Tak co bude? Pepík Všechno bude! Práce a pořádek, hlavně. Klokan Copak o to, ono se to slibuje. Ale jak se to pak dodrží? 516 Pepík Kazimír Konrád dodrží všechno. To bys ho musel slyšet mluvit. Čtvrtý nezaměstnaný Prosím tě, vždyť ani nevíš, kdo to je a odkud přišel! Pepík Je to člověk z lidu, jako my. Čtvrtý nezaměstnaný Dej pokoj! Z lidu jako my!! A kdepak bere na tu propagandu? Z čeho platí žold Pruhovaným Košilím? Za co tiskne tyhle plakáty? Třetí nezaměstnaný Kdo platí ty ohňostroje? A ty pochodňové průvody? Pepík To mne nezajímá. Ale má pravdu. Klokan To by tě právě mělo zajímat. Kdepak jsou peníze v tomhle městě? Na všech nárožích to máš napsáno. Noel, Noel a zase Noel. I na nebi to svítí. Všechno, co vidíš, patří koncernu Noel. Kdo tě vyhodil z práce? Také Noel. Takových trustů je víc. A ti všichni by, hochu, tak rádi viděli, abys měl hlavu plnou rachejtlí a Pruhovaných Košil! Pepík Náhodou Kazimír Konrád nebere peníze. Třetí nezaměstnaný On ne. On má na to inkašisty. Čtvrtý nezaměstnaný Já to nemůžu poslouchat, tyhle košilatý kecy! Byl jsem dvakrát na frontě a nerad bych tam potřetí za nějakýho Kazimíra. Jdi si k němu, když tě to baví, ale tady nevotravuj. (Blížíse výhružně k Pepíkovi, vtom se otevřou dveře do noclehárny a zevnitř je slyšet hlas: Jenom osm postelí! Ostatní je zadáno!) 517 (Nastane strašná tlačenice u dveří, skoro rvačka. Nakonec se dveře zavřou a před dveřmi zůstanou Klokan, Pepík, 5., 6. a 7. Nezamestnaný) Klokan (vstává, protože byl ve shonu povalen) Teďka nevím; jsme vevnitř nebo venku? Pepík Jsme namydlený. To znamená zase spát pod mostem. Sedmý nezaměstnaný To je lepší se utopit. Já už to nevydržím! Klokan Nemluv nesmysly. Půjdeme na nádraží. Sedmý nezaměstnaný Zase nás vyhodí. Klokan Vyhodí nás z jednoho nádraží, půjdeme se vyspat na druhý. Pojďte, kluci, poběžíme, ať se zahřejem! Scéna druhá Předešlí, Dexler, Muž v pruhované košili Dexler (vstoupí v elegantním zimníku, jenž ostře kontrastuje s jeho oblekem z předešlého obrazu, provázen Mužem v pruhované košili) Tak co, kamarádi? Takhle teplá postel, večeře, čisté prádlo, to by bylo, co? (Rozdává Nezaměstnaným cigarety) Kouříte? Takhle se o vás postarali! Jste jako šupáci. Za to můžete poděkovat svým organizacím. Sedmý nezaměstnaný Přišel jste si z nás utahovat, nebo co je? 518 Dexler Zdá se mi, že si z vás utahují vaši lidé, kterým jste věřili. Já jsem vám přišel nabídnout nocleh, jídlo, šaty, a budete-li chtít — práci. Čestnou práci. A dobře placenou. Pepík Náhodou bysme museli napřed vědět, co voni jsou zač a za koho mluvěj. Dexler Za koho mluvím? Jsem jeden z prvních, kteří stojí za svým vůdcem Kazimírem Konrádem. (Ukazuje holí na plakát) Není to dlouho, kdy vůdce k vám poprvé promluvil. K vám všem, kteří jste obětí čachrů svých bonzů. Slíbil vám, že bude bojovat za vaše lepší příští. Ale už dnes se o vás stará a plní svoje sliby. Nabízí vám chléb a práci. Pepík Vidíte? Co jsem říkal? Kazimír Konrád nás zachrání. Pane, já jdu s vámi. Klokan Snad by ses měl zeptat, co od tebe budou chtít. Zadarmo tě nikdo nenakrmí. Sedmý nezaměstnaný Až se vyspím a najím, pak se teprv mohu ptát. Dexler (k Muži v pruhované košili) Zaveďte ty muže do ústředí. (Šestý, Sedmý nezaměstnaný a Pepík odejdou s Mužem v pruhované košili) Dexler (ke Klokanovi, který zůstal stát) A vy nemáte chuť na večeři? Klokan Na večeři ano, ale ne na pruhovanou košili. Dexler Copak vám na nich vadí? Což není povznášející pocit stati po boku Kazimíru Konrádovi, který svou železnou vůlí vyvede 519 národ z bídy? Klokan (sejme klobouk a postoupí k Dexlerovi) Nenamáhejte se, pane Dexlere, už jste mne jednou do toho zasvěcoval. Dexler (pozná Klokana) Hrome, Klokan! Vy jste se za ten rok změnil. Klokan Vy taky. Patrně jste našel svého muže. Pexler Správně. (Ukazuje na plakát) Představte si, jak by se tady bylo vyjímalo jméno Klokan. Ale není pozdě. Ještě bychom vás mohli potřebovat. Vaše popularita trochu usnula, ale já bych ji svou propagandou probudil. Nebo jste snad našel ztracenou paměť? Klokan Ještě ne. A nehledám ji. Zatím hledám práci. Dexler Chápu velmi dobře, že na vás nemohu jít s takovými řečmi, jaké jste právě slyšel. Ty strhnou davy. Vždyť přece národ není shromáždění učenců, nýbrž masa lidí, kteří myslí co nejméně. U lidu rozhoduje daleko víc citové rozpoložení než chladná rozvaha. U lidí přemýšlejících a vzdělaných je propaganda vedle. A proto právě ji mohou dělat. — Člověče, vy nevíte, co se všechno chystá. Budou místa, výnosná místa. Samozřejmě, kdo byl s námi od začátku, bude na tom nejlíp. Klokan Pane Dexlere, aby bylo jasno. Kdybych se někdy do něčeho zamíchal, pak jedině a vždycky proti vám. Dexler (chystá se k odchodu. Drze postoupí ke Klokanovi) Jak chcete. Nemohu popřít, že dnes ještě můžete mít vlastní názor, ale dlouho vám to už trpět nebudeme. (Klokan srazí Dexlera pěstí k zemi) 520 Scéna třetí Klokan, Dexler, Micka Micka (vstoupí v okamžiku, kdy Dexler je na zemi. Směje se) Jé, tady někdo dostal! (Dexler pomalu vstává a odchází) Micka (ke Klokanovi) To bylo kvůli děvčeti, fešáku? (Klokan usedne unaveně na lavičku) Micka (si k němu sedne a neobratně ho svádí) Jé, vy máte svaly! Já vždycky chtěla mít silného hocha. (Pauza) Bydlím nedaleko. Když se dá portýrovi pětka, tak nic neřekne. A uvařila bych vám čaj a můžete být u mne až do rána. (Pauza) — (Prohlížísi svou nohu) Nové střevíce bych potřebovala. Támhle za rohem jsem viděla pěkné ve výloze — a laciné, akorát na mou nohu by byly ... Co je vám, že nemluvíte? (Klokan, který zatím seděl s hlavou v dlaních, se zhroutí v bezvědomí na zem) Micka (vyskočí) Co je vám? Nedělejte vtipy! Pane, slyšíte ... jé, on se mi tu poroučel. To se musí stát mně, zrovna když mohu mít hosta. Pojďte sem někdo, ještě to bude na mně! Pane... vstaňte. (Vzlyká a neobratně šťouchá do Klokana) 521 Scéna čtvrtá Předešlí, Markéta (Markéta vstoupí. Zřejmě procházela rychle tímto opuštěným koutem a zastaví se při pohledu na Micku a Klokana) Micka (spatříMarkétu) Slečno, pojďte sem. On ten pán tu leží bez sebe. Markéta Co jste mu udělala? Micka Jéé, já to hned věděla, že to bude na mně! Namouduši, slečno, vůbec ho neznám. Jen jsem se s ním dala do řeči a on se mi hned skácel. Markéta Nebavte se a jděte pro strážníka. (Skláníse ke Klokanovi) Micka Jemine, pro strážníka! Ani zanic! To tak ještě! Při mé smůle, on mě klofne! Markéta Nemelou, slečno, a hoděj sebou, tady je nemocný člověk. Micka (odchází) Ze já radši nezůstala doma ... ! (Markéta podepřela Klokanovi hlavu a dává mu čichat voňavku z lahvičky, kterou vyňala z kabelky) (Klokan se pohne a sedne si) Markéta (dává mu stále čichat voňavku) Tak co, už je to lepší? Klokan (odstrčí jí ruku, zhnusen) Jděte s tím smradem. (Kýchne) 522 Markéta Vy jste dobrý! Ten smrad vás přivedl k životu. Klokan Já jsem omdlel, co? Markéta (klečí ještě u něho na zemi) Néé! Já vám budu dávat jen tak čuchat voňavku! Klokan Počkejte, to nejste vy, co tady byla. To byla jiná kolegyně, ne? Markéta (vstává) Hele, mladíku, tři kroky od těla. Takové řečičky nevedu. Já jsem slušné děvče. A vstanou, když je tu dáma. Klokan (ještěsedí) Podle řeči to na dámu nevypadá. Markéta Kouknou, staraj se vo sebe. Kdyby se jich někdo ptal, tak já jsem ta Markéta, hlasatelka z rádia, ono proslulé děvče se sametovým hlasem. A já osm hodin denně si kecám lebedu do mikrofonu (nasadí korektní tón): Haló, haló, skončili jsme vysílání reportáže z eucharistického kongresu. Následují zprávy burzovní a státního meteorologického ústavu. Pak besídka es-perantistů a časový signál. (Mluví zase žargonem) No a po tomhle gramatickém kdákání si koukám zase trochu povolit pant a hovořit, jak mně zobák narost. A voni by se nepředstavili, co? Klokan Klokan Josef. Markéta Cóóó? Poslouchají, nejsou oni ta medicínská záhada, co si nemohla vzpomenout, čí je? Vždyť já loni pořád hlásila jejich zdravotní stav. A co teď dělaj? Klokan Nic. Markéta Tak si sednou, protože to vomdleli z hladu. 523 Klokan (usedne na lavičku) Hlad by tu byl. Markéta (usedne vedle neho) Poslyšte, tohle nejde. Musíte se pořádně najíst. Půjčím vám na večeři. (Hrabe se v kabelce) Klokan Nechte to, slečno. To nemá cenu. Markéta Odkdy nemají peníze cenu, člověče? Tady máte stovku, já dneska brala, až budete moct, tak mi to vrátíte. Klokan Já nic nevezmu! Markéta Poslouchejte, neřvete na mne! To jste mladej mužskej a máte takovýhle předsudky, že snad od ženský si nemůžete půjčit peníze? Kdyby to tady z hladu fláklo se mnou, tak mi taky půjčíte. (Dává mu stovku) A teď poslouchejte. Zítra ráno v sedm hodin hlásím v pracovním rozhlase, že u Noela v Chemické severozápadní přijmou asi čtyřicet lidí. Když tam půjdete v šest, budete zaručeně první. Ale nikomu nic, já to nesmím dělat. Klokan (vyskočí) Ženská, vy jste anděl! Markéta Houby anděl. Chci tu stovku dostat domů. A teď se jděte najíst. Klokan Počkat. Mám teď stovku, zvu vás na večeři. Markéta Já na večeře s chlapy nechodím; mám doma uzený koleno a potrebujú se vyspat. Klokan Ne. Jinak tu stovku nevezmu. 524 Markéta Dobrou noc. (Odchází) Klokan (jipopadne za ruku a křičí) Nedělejte fóry, pojďte na večeři, já mám hlad. Markéta Neřvete na mě, pane, dyť já jdu. (Odejdou spolu) Scéna pátá Micka, Strážník Micka (vstoupí, sledována Strážníkem. Rozhlíží se udiveně) Tady to bylo, pane inspektore. Tadyhle ležel, nebo to bylo támhle? Vždyť tady musí někde být! (Strážník mlčky a klidně vezme Micku za rámě a odvádí ji, zřejmě na strážnici) Micka Ale, pane inspektore, já jsem si to nevymyslela! To je ta moje smůla. Proč mne berete, pane inspektore?! (Zmítá sebou, brečí, křik mizí za scénou) Opona 525 OBRAZ ŠESTÝ Máme jaro 1936 V parku. Jakmile se zavře opona předešlého obrazu, ozve se reproduktorem Schubertova Nedokončená symfonie, jež podehrává z dálky text celého obrazu. Obraz se odehraje na hluboképředscéněpřed malovanou oponou, jež představuje velkoměstský park. Husté keře, bledé palouky a staré stromy s průhledem na reklamní nápisy a železniční viadukty s dalekým pozadím mrakodrapů. Před oponou parková lavička. Je jarní noc. Scéna první Student, Dívka, pak Milenci a Strážník (Student s dívkou sedí v objetí na lavičce) Dívka (tiše) Máme jaro 1936 a máš po doktoráte. Teď počítej čtyři roky praxe, tak se budeme moci vzít... Student ... 1970. (Oba se smějí) Dívka Vždyť je to jedno! (Líbajíse) (Párek milenců přejde přes scénu, po chvíli za ním Druhý párek, pak z druhé strany přichází Třetí párek, zastaví se, líbají a odejdou. Mezitím Student s Dívkou na lavičce v objetí. Strážník vstoupí, přiblíží se k lavičce a rozsvítí náhle kapesní svítilničku. Student s dívkou vyskočia kvapně odběhnou. Strážník odejde za nimi) 526 Scéna druhá Milenci, Markéta, pak Klokan (Sotva Strážník odešel, vběhnou z druhé strany Milenci z předešlé scény a běží k lavičce. Vtom však vstoupí Markéta, usedne na lavičku a Milenci zklamaně odejdou) Klokan (po chvíli vstoupí, rozhlíží se, spatří Markétu, přistoupí k ní) Prosím vás, co vás to napadlo, dávat si se mnou rande v parku, jako bychom byli milenci. Můžu se tu potmě přerazit. Už jsem vyplašil asi deset párků. Markéta Tak bych si sednul a nemluvil, dokud nevím, oč jde. Klokan (usedne) Já mám takový fofr od té doby, co jsem v závodním výboru! Nemohl jsem vás vůbec poslední dobu volat. Markéta A jak tc vypadá? Dohodnete se o mzdách? Klokan Sotva. Ještě snad zítra, nebo bude stávka. Markéta Proto jsem četla v Národním hlasateli, že Klokan žene dělníky do zhouby. Klokan To píšou kazimíři. Divím se jenom, že víc lidí neprokoukne, že je to za peníze koncernu Noel. Hezké prachy musí stát starou Noelovou celá ta pruhovaná propaganda! Markéta Nejenom starou Noelovou. Kazimír má přátel! Zítra bude mít rozhlasový projev. Klokan Ale to není možné! Rádio přece není pro pobuřování? 527 Markéta To si myslíte vy, ale Dexler to prosadil. Nemáte ponětí, kdo všechno za Konráda intervenoval. Klokan To jsou hezké zprávy. Markéta Samo sebou celý projev mu nedovolili. Proto jsem právě s vámi chtěla mluvit. (Vytahuje z kabelky papíry) Podívejte se. Podařilo se mi sehnat škrtnutou část Konrádovy řeči. Třeba je to ode mne fantazie, ale řekla jsem si, že by vás to snad zajímalo. Klokan (sedí blízko Markéty) Čím to voníte? Markéta Já? To je bez. Klokan Ukažte. (Čte, zatímco Markéta mu svítí kapesní svítilnou) Zběsilí náhončí mezinárodního rozvratu, tato individua pochybného původu, nejasné minulosti a podezřelé rasové příslušnosti — to jsem patrně já — pod záminkou zlepšení dělnických mezd ženou pracující lid do záhuby a myslí si, že budou terorizovat zdravé jádro národa a že stávkou ochromí hospodářskou potenci země. Mýlí se, neboř stačí pokyn, aby legie Pruhovaných Košil převzaly a dokončily práci, kterou zrádci opustili. Čekáme, až udeří hodina s velkým H ... (Mluví) To jsou ale žvásty. Aspoň že mu tohle škrtli. Markéta Poslouchejte, není tohle vlastně výzva ke stávkokazectví? Klokan Víc než výzva. To už je od nich připravené. Markéta Tak jsem měla pravdu. To byste mohli ale stávku pěkně projet, kdyby za vás nastoupily Pruhované Košile. 528 Klokan To bychom mohli, kdyby nastoupili! (Zamyšleně) Ale oni nenastoupí. Markéta Stávka nebude? Klokan (zaujat svým nápadem) Bude, ale kazimírové nenastoupí! Markéta Jak to? Klokan (vstane) Už vím, jak to udělám. (Odběhne) (Markéta se za ním chvíli dívá, pak si zapálí cigaretu, zamyšleně vstane, a jen pokročí od lavičky, vklouzne na scénu párek Milenců a obsadí lavičku. Markéta se po vick ohlédne a odejde) Milenec (ke své Dívce) Andulo, stačí to, že tě mám rád? (Líbá ji) (Hudba zesílí) Opona 529 OBRAZ SEDMÝ Ať žije kdo? Ulice před tovární ohradou. Vysoká prkenná ohrada, jež ubíhá perspektivně dozadu a ztrácí sc ve tmě. Vpředu u ohrady několik plechových nádob na popel a odpadky. Vlevo betonový sloup se svítilnou a telefonním automatem. Je noc. V pozadí zase proskakují velkoměstské světelné reklamy. Scéna první Pepík, Muž v pruhované košili, Dexler (Při otevření opony stojí u ohrady Pepík s druhem, oba ve stejnokroji Pruhovaných Košil) (Dexler vstoupí v nepromokavém kabátě s páskem, bez klobouku) Oba muži (pozdraví) Kazimír Konrád! Dexler (pozdraví) Kazimír Konrád! Jsou všichni na svých místech? Pepík Rozestavil jsem hlídky u každého vchodu do továrny až k viaduktu. Cekáme jen, až dělníci opustí továrnu. Dexler To se nedočkáte. Stávka byla vyhlášena v šest hodin, ale dělníci zůstali v dílnách. Pepík Jak to? Dexler Klokanův nápad. Zastavili práci, ale obsadili závody. 530 Pepík To nás tedy doběhli. Dexler Nevadí. Vůdce změnil dispozice. Všechny východy musí být obsazeny a do továrních objektů nesmí vkročit ani noha. Ani sousto tam nepustíme! Vyhladovíme je. Scéna druhá Předešlí, Micka Micka (vstoupíš košíkem květin. K Dexlerovi) Kupte kytičku, pane. Dexler Nepotřebuji. Micka Kupte ty fialky, pane. Já sháním na byt. Pepík (odstrkuje ji) Táhni, táhni. Micka (k Dexlerovi) Jéé, pane, vás jsem někde viděla. Už vím, loni... vy jste dostal na hubu, až jste upad ... viďte, chudáku? Dexler (netrpělivě) To se asi pletete. Micka Ba ne. Určitě. Támhle u noclehárny to bylo. Jednou v zimě, to jsem ještě byla lehká. Dexler (hodí jí hrst bankovek na košík) Tu máš a vypadni. 531 Micka (dívá se překvapeně na peníze) Jé, pane, děkuju vám. Takové peníze! To ani tolik kytek nemám. Dexler Kytky si nech, ale ať už tě tu nevidím. Micka (odchází) Takovéhle štěstí! No, to se dneska rozšoupnu. Děkuju vám, pane. (Odejde) Dexler Rozuměli jste? Obklíčit továrnu a nikoho tam nevpouštět. Teď: Klokanovi lidé agitují. Támhle popsali celou čtvrť nápisy: AŤ ŽIJE KLOKAN! To musí pryč. A kde je místo, hlavně tady u závodů, ať se píše naše heslo: AT ŽIJE KAZIMÍR KONRÁD! Pepík To už se dělá. Objednali jsme lidi. (K Aluži v pruhované košili) Zařiď to. Tady má být také nápis. Muž v pruhované košili (zdraví) Kazimír Konrád! (Odejde) Dexler (k Pepíkovi) A vůdce nařizuje: Všechno, co děláte, musí se dít tak, abyste nepřišli do konfliktu s policií. Obkličujeme továrny v souhlase s vedením koncernu Noel. My chráníme pořádek proti štváčům, ale podnět k nějakým pranicím nesmí vyjít od nás. Rozu-měls? Pepík Kdyby něco, tak začli oni. Dexler (zdraví) Kazimír Konrád! Pepík (zdraví) Kazimír Konrád! (Dexler odchází) 532 Scéna třetí Pepík, Muž v pruhované košili, Krev (Muž v pruhované košili přivádí Kreva, jenž nese kbelík s barvou a lakýrnické náčiní. Má na sobě špinavý nádenický oblek. Krev vstupuje a srazí se s odcházejícím Dexlerem, který zakleje a odejde) Krev (za Dexlerem) Promiňte, pane, to se nesmíte zlobit. Já nevěděl, že půjdete zrovna, když já jdu. Promiňte, pane. (K Pepíkovi) Co to bylo za křena? Pepík Kuš a piš. Krev Co? Pepík Abys kušoval. Krev Aha. A pišoval. A co mám vlastně pišovat? Pepík Heslo, přece! Krev Nikdo mi nic neříkal. O hesle nevím. To je těžké. Dostal jsem mzdu za den, mimochodem mizernou, a z toho jsem si musel koupit barvu a štětku. O hesle mi nikdo nic neřekl. Pepík Tak já ti to říkám: AŤ ŽIJE KAZIMÍR KONRÁD! Krev Beze všeho. Ať žije. Ale heslo! Pepík To je heslo. Krev A ták! To je heslo. No a co mám psát? 533 Pepík To heslo. AŤ ŽIJE KAZIMÍR KONRÁD! Krev Ale kam? Pepík Na ohradu. Krev To jsou věci! Pepík Piš přes celou ohradu. Okolo celé továrny. Krev To když si to bude někdo chtít přečíst, tak aby letěl okolo fabriky? Pepík Piš: AŤ ŽIJE KAZIMÍR KONRÁD, jeden nápis vedle druhého. Krev Prosím. AŤ ŽIJE KAZIMÍR KONRÁD, jeden vedle druhého. Pepík Rozuměls? Krev Jeden vedle druhého. Pepík a Muž v pruhované košili (zdraví) Kazimír Konrád! Krev Já vím. Jeden vedle druhého. Pepík (zdraví) Kazimír Konrád! Krev No dobře. Ať žije. Pepík Pozdrav! Krev Já myslel heslo. 534 Pepík Abys pozdravil: Kazimír Konrád! Krev (pochopí) No ovšem. Já zapomněl. Kazimír Konrád! (Jak zdraví se štětkou v ruce, vrazí namočenou štětku do obličeje Muži v pruhovaně košili, obrátí se, zdraví znovu a vrazí štětku do obličeje Pepíkovi) Jejé, to je škody naděláno. Jako ta barva, myslím, že jí mám málo. (Pepík a Muž v pruhovaně košili zlostně odejdou, utírajíce si obličej) Krev (sám, připraví si náčiní, prozpěvuje si a začne pečlivě psát na ohradu) AŤ ŽIJE K (Když dopíše po několika dobrodružstvích K, zastaví práci) Tak, teď pauza. Mimoto za chvilku by mně mohla být zima a třásla by se mi ruka. Lepší je hned něco vypít a předejít tomu. Půjdu jako na malý pivo támhle na roh, po cestě si to rozmyslím a dám si rum. (Odejde) Scéna čtvrtá Mlíko, pak Krev Mlíko (vstoupí také s kbelíkem barvy v ruce a v dělnickém šatu, zpozoruje rozepsaný nápis) Tak sakramente, co je? Ještě jsem nezačal psát a tady to mám rozepsané. Nebo už jsem psal? Nemohl jsem psát. Vždyť si přece nemohu vzpomenout, co mám psát. Ať žije K — kdo? Já to vždycky zapomenu a vždycky si to chci napsat. Ať žije K ... nějaké zvíře to je. Ať žije Klobás! Aha. (Pokračuje v rozepsaném nápise a připíše LO. Zarazí se) Klobás to není. (Spatří telefon) Zavolám si dotazy. Ale jak se volají dotazy? To je jedno. Třicet 535 dvě léta mi jsou, nula pět jsem rozený a jedináček. (Volá číslo podle těchto cifer; telefonuje) Haló, má úcta. Já mám tady psát: Ar žije to ... a nevím, jak se ten dělnický vůdce jmenuje, je to jako zvíře a já jsem ... Was? Sie sprechen nicht tschechisch? — Ja, ich verstehe, aber Sie werden nicht verstehen. Ich muss hier schreiben. — Ja, Schriftsteller bin ich, Wandschriftsteller — Ich schreibe nur kurze Novelle, zum Beispiel: Es lebe Etwas — Um Etwas geht eigentlich — (Korektně) Sie haben eine sehr schöne Stimme, Fräulein — — Ach, Sie sind verheiratet! — Und Herr Mann ist nicht zu Hause? — (Směje se) Ach, lustige Witwe? — (Upejpd se) Morgen, morgen, jetzt muss ich schreiben — Das weiss ich nicht, wie ist die Name. Tschechisch ist es Klokan ... Klokan ... (Uvědomí si náhle jméno, radostně) No ja! Klokan!!! Ein Moment... (Odloží sluchátko a běží k ohradě) Klokan přece! (Rychle dopíše nápis KAN, načež se vrátí k telefonu) Krev (vstoupí, zamíří rovnou k ohradě a chystá se pokračovat v psaní. Spatří nápis, který teď zní AŤ ŽIJE KLOKAN) Jak to? AŤ ŽIJE KLOKAN. Vždyť tady má být AŤ ŽIJE KAZIMÍR KONRÁD! (PoznáMlíka)!o jste zase vy, konkurente prašivá? Už ať jste odsud, co se mi tady pletete do mého rukopisu? Mlíko Co je vám! Já si tady píšu. Já jsem na to angažovaný. Krev Kdo je angažovaný? Já jsem angažovaný, abych tady psal: AŤ ŽIJE... tohleto a vy mi tu píšete: AŤ ŽIJE ... tohleto!! Mlíko Nebavte se, nádivko. Vždyť jsem placenej za to, abych psal na zeď, a musím si z toho kupovat barvu. Krev Já také. Právě proto mi tam nepište, co tam nemá být. Já už mám v tom AŤ ŽIJE investované svoje peníze. 536 Mlíko Já je zase mám v tom Klokanovi. Krev Jenže vám se hodí to moje AŤ ŽIJE, ale mně se nehodí ten váš KLOKAN!! Scéna pátá Předešlí, Pepík a tři Muži v pruhovaných košilích, pak čtyři Dělníci (Pepík a Muži vstoupí) Pepík (spatří nápis na zdi, ke Krevovi) Cos to tady napsal? Mlíko Co on napsal? On by to nikdy tak pěkně nenapsal. To jsem napsal já. Pepík (přistoupí k Mlíkovi) Tak: AŤ ŽIJE KLOKAN, co? My ti to nakreslíme. (Vrhne se s Muži na Mlíka a řežou ho obušky) Krev Nechte ho! Vždyť já to spravím. (Rychle připisuje nad slovo KLOKAN slovo KONRÁD) Heleďte, už je to dobré. Takhle to má být. Vždyť to byl omyl. (Zatím Muži zmlátili Mlíka a srazili ho k zemi) Pepík (nahlédne do kulisy) Pozor, zmizet! (Odběhne s Muži) (Čtyři Dělníci vběhnou) 537 První dělník (nad Mlíkem, jenž nehybně leží) Co to tady bylo? Zase kazimíři, co? Krev Už ho nechte. Já už jsem to opravil, tady. Hele, AT ŽIJE KONRÁD. KAZIMÍR ještě připíšu. Všechno v pořádku. První dělník Tak to jsi psal ty? A to se nestydíš? Druhý dělník To jsi chuďas? To jsi náš člověk? První dělník Koukej, ať zmizíš. A podruhé si rozmysli dělat Kazimírovi reklamu. (Dá mu dva políčky. K ostatním dělníkům) Pojďte, kluci, proženeme je. (Odběhnou za Pepíkem a Muži v pruhovaných košilích) Mlíko (probírá se z bezvědomí) Mně se zdálo, že jsem byl na prázdninách v Berlíně. Krev (huhlá) Já nemohu zavřít ústa. Mlíko (udeřího do brady, Krevovise zavřou ústa) Já jsem na tom hůř. Měli obušky a boxery. Krev (lítostivě) Ale od těch druhých je to zase větší hanba. Mlíko (vzlyká) Pořád máme na sebe smůlu. Jen se vidíme, už se hádáme. Vy nesete smůlu mně, já nosím smůlu vám, a teď to máme. Krev Jenom jednou jsme měli dohromady štěstí, když jsme vyhráli na ten jeden los, ale to hned už byla ta hlavní smůla. Mlíko Nebýt toho, já moh být holičem v Přestavlkách. Cožpak se tam mohu vrátit? Když mi přišla zpráva, že jsem milionář, zrovna jsem holil starostu; já mu vrazil štětku do úst a ustřih jsem mu vousy. Já tam teď nesmím. í38 Krev Když máme pořád smůlu, měli bychom se spojit a kolektivně čelit smůle. Mlíko To by bylo, pane. A už se nehádat. Krev A dělat dohromady. Půjdeme napolovic. (Vytáhne z kapsy hrst drobných)lo je můj majetek. Mlíko (vytáhne také drobné) A tohle můj. Tak to rozdělíme. (Dávají drobné jednotlivě na dvě hromádky, až jim zbude jedna větší mince) Mlíko To si vezměte vy. Krev Ne, to je vaše. Mlíko Nikdy! Krev Tak losovat. Hlavy vy, Slovy já. Házejte. Mlíko Házejte vy. Já mám větší smůlu, já bych to mohl vyhrát. (Krev vyhodí minci do vzduchu, ale tak nešikovně, že peníz se zakutálí do kanálu) Mlíko Co děláte, člověče? Nad kanálem se losuje, nákype? Krev To jste mohl říct dřív, že je tu kanál, nádivko! Mlíko ... jsem se spojil s pěkným trdlem! Ted' abych lez pro búra do smradu! (Otvírákanál) Krev Myslíte, že vás tam nechám jít samotného? 539 Mlíko Heleďte, já si tam víc než toho búra nevezmu, buďte bez starosti. (Sestupuje do kanálu) Krev Lezte, lezte a pomozte mi, vidíte, že kloužu ... (Zmizí v kanálu za Mlíkem) 540 OBRAZ OSMÝ Hostina chudých Balet Tatáž dekorace jako v předešlém obraze Sotva Krev a Mlíko zmizeli v kanálu, zazní v orchestru první bubnové údery bluesového doprovodu a na scénu mátožné vstupují První, Druhá, Třetí a čtvrtá tulácka. Bídná malebnost jejich slátaných nuzáckých šatů, složených z veteše a cárů, smazala jejich věkové rozdíly: jsou to právě tak báby jako dívky. Jen jedna z nich nese ještě na svých hadrech stopu ubohé koketérie pouliční holky. Nejsou to však baletní kostýmy: jejich divadelní výraznost plyne právě z reálnosti kazajek, svetrů, sukní, děravých šátků a rozkřápaných bot, z nichž jsou složeny. Tulačky spíš pantomimicky než baletně slídí, jakoby v hladové mdlobě, po zbytcích jídla v nádobách na popel, prohrabují odpadky, balí je do starých novin a do svých mošen a ranců. Vtom se mezi nimi objeví Tulák. Snad je trochu pomatený a pokouší se ve svých hadrech o eleganci. Snad jsou to zbytky elegance opravdové, snad je to jen náhodné sestavení darovaného žaketu, roztřepených kalhot a pomačkaného cylindru, které vyvolává bláznivý dojem výstředního trhana. Tulák promění žalostné hledání sousta v ironickou hostinu z odpadků. Tančí s Tulačkami slavnostní tanec, při němž cáry a smetí se jakoby promění v náležitosti přepychu a hojnosti. Tulačky zřasením svých hadrů a držením těla si vykouzlí večerní toalety, z novinových papírů si vyimprovizují květiny do vlasů, Tulák si pořídí velkou papírovou kravatu k fraku a v této pantomimické karikatuře mondénni večeře přejde společnost na předscénu. 541 Opona představující park se za nimi zavře. Tulák s Tulačkami si v tanci z nataženého šátku naznačí prostřený stůl a právě bujně hodují u této tabule z kůrek a odpadků, když vstoupí Strážník, pomalu přejde, podezřívavě si prohlížeje skupinu, a zmizí zase za rohem. Tulák s Tulačkami, kteří ustrašeně ustali ve své zábavě, se zasedají do tance, ale již nesměleji, a posléze zvednou k trpkému prípitku nad hadrovým stolem prázdné plechovky od konzerv. Všichni strnou v tomto smutném gestu. Setmí se. Opon=> 542 OBRAZ DEVÁTÝ Chudák Micka Kancelár ředitele Harta v Noelově továrně. Prostorná jasná místnost, skoro úplně zasklená tabulemi mléčného skla. V pozadí zasklené dveře, vpravo otevřený balkón, vedoucí na tovární dvůr. Vlevo v popředí, za malou zasklenou přepážkou, velký pracovní stůl s telefonem. Na stěně visí několik stavebních a strojních plánů a nákresů. Na stole spousta podobných plánů a papírů, jež ukazují přesně, že Harf je ředitelem technickým, nikoliv obchodním. Je časně ráno. Scéna první Dělníci, Franta Boudař, pak Ředitel, 1. a 2. Dělnice (Při otevření opony leží na scéně, zejména u pracovního stolu, několik dělníků v pracovních úborech a v rozmanitých polohách spí) Franta (vstoupí, rozhlédne se a dá se do křiku) Hop, vstávejte, ochrnělí! Nevíte vůbec, co se děje! (Někteří Dělníci si pomalu sedají zívajíce) Kluci, ohromná novina. Všechno je dobré. Klokan je zpátky! U Noelů povolili a jsou tu dva lasťáky s jídlem. Povídám, samé pochoutky! Taky přišlo pivo. (Všichni vyskakují, někteří se ženou k balkónu) První dělník Neblbni! Druhý dělník Vážně? Kde je to? 543 Třetí dělník Ať žije Klokan! (1. a 2. Dělnice, které vstoupily s Frantou a stály v pozadí, postoupí vpřed a chechtají se) První dělnice Zbaštili to! Druhá dělnice Franto, to se ti povedlo! Nalítli ti! (Franta usedne a z plna hrdla se chechtá) První dělník Franta Boudař, že nás to nenapadlo! Druhý dělník Jsou to stejně blbé vtipy, když člověk dva dni nejed. (Všichni se sesypou kolem Franty a žertem ho muchlají) Franta Holky, na pomoc! Nelechtat, nelechtat! (Schová se za ředitelův psací stůl) Ředitel (vstoupí ve svrchníčku, s aktovkou pod paží) Já si zakazuji takovéhle nepřístojnosti u svého psacího stolu! Okamžitě opusťte tuto místnost a zároveň se chovejte slušně. Tohle není žádná důstojná stávka. (Spatří Frantu) No ovšemže v tom musí být pan Bidon. Mohl byste si při své postavě ušetřit takové vztekání v ředitelských místnostech. Franta No, no, pane řediteli. Legrace musí být, kdyby na sůl nebylo. První dělnice Vono taky není. Ředitel Prosím, nepletu se vám do vašeho stávkování. Stávkujte si ve svých dílnách, když jste obsadili závody. To je vaše věc. Ale já 544 trvám na tom, obsadit si svůj psací stůl. Mám tu resty. Stávka najednou skončí a já v tom budu lítat. (Dělníci a Dělnice odcházejí ze scény, poslední Franta) Ředitel Pane Bidone, vy tu zůstanete. (Čeká, až všichni odejdou) Pojďte sem. (Pokyne mu, aby přistoupil ke stolu) Jak to máte s jídlem? Franta Vždyť je to rošťárna, pane řediteli. Naše ženy nám sem nemohou nic přinést. Všechny fabriky jsou obklíčeny těmi chlapy košilatými. A je to prý s vědomím a na žádost paní Noelové. Pěkná baba, taky. Ředitel Žádná baba! Je to moje nadřízená a vaše také. Vzal jsem si dnes něco víc na přesnídávku, než sám sním. Tady máte. (Vytahuje z kapsy nejdříve malý balíček, pak z jiných kapes další balíčky, pak dva salámy a podobně a skládá to všechno Frantovi do náruče) Franta Není to nic platné. Vy jste zlaté srdce. Ředitel (přísně) Žádné zlaté srdce, u vás jsem pan ředitel! Franta Já to jdu rozdat. (Odchází) Ředitel Počkejte! Ještě je tu aktovka, ne? (Vyndává z aktovky celou šunku a uzeniny) A rozdělte to rozumně. Ti silní chlapi to ještě vydrží. Nejdříve dejte děvčatům v balírně a potom něco do kotelny. A ne abyste to zbaštil sám! (Fran ta odchází s jídlem) 545 Scéna druhá Předešlí, Klokan, 1. a 2. Dělník, 1. a 2. Dělnice (Klokan vstoupí, provázen ostatními) Franta Vítám tě, Pepíku. (K 2. Dělnici) Heleď, vezmi to dolů holkám. (Odevzdá jí potraviny a ta radostně odběhne. Ke Klokanovi) Tak co je? Klokan (usedá unaveně poblíže balkónu) Nic. K ničemu jsme se nedostali. Franta To jste jednali celou noc a nic z toho není? Klokan Odboroví sekretáři se cukají. Nechce se jim vyplácet stávkové podpory. Tak jsou pro zmírnění požadavků. Proti nám rovnou také jít nemohou a je z toho tahanice. První dělnice Copak se v organizaci neví, že kazimíři číhají u vchodů, aby nastoupili práci po nás? Klokan To máš tak. Pánům z ústředního výboru není příjemné, že kazimíři mají organizaci a sílu. Tak se sami konejší a říkají, že to ještě není tak zlé. První dělník Ještě ne, ale bude to. Druhý dělník Ať se na ně přijdou podívat, jak to mají scuknutý! První dělník Já to říkám pořád. Vylítnout na ně z fabriky a zmydlit je. Klokan To je nesmysl! Na to kazimíři čekají. Chtějí nás vyprovokovat. Pochop to! 546 Franta (mává rukou) Nech ho. Ten nic nepochopí. První dělnice A co teď bude? Stávkujeme dál? A budeme jednat s vedením koncernu? Klokan (zlostně) Měli jsme se dohodnout se všemi závodními výbory o jednotném postupu. V jedenáct hodin jdou delegáti k Noelům. Budeme tam stát, koukat jeden na druhého, a oni to s námi takhle koulejí. Proto jsme se celou noc bavili. Ředitel (který zatím nervózně vysedával u svého stolu, k nim přistoupí) Tyhle řeči nemohu poslouchat. Mluvíte zde otevřeně před zaměstnanci koncernu Noel. Mou povinností by bylo referovat o vaší rozmluvě na vyšších místech. To jdu raději pryč. (Odchází) Franta (mávne chláchol i vě rukou za Ředitelem) Ten je dobrej! Ředitel (se vrátí) Já bych věděl, jak s nimi zatočit... ale copak stávkuji? (Odejde) Franta (ke Klokanovi) Ty by ses měl teď natáhnout a trochu se vyspat. První dělnice A v jedenáct hodin půjdeme s tebou. (Venku pod balkónem ozve se hluk hlasů a zmatené výkřiky: Haló, Micko! Ať tam neleze! Micko, pozor! Všichni běží k balkónu) Klokan Co tam mají dole? Druhý dělník To je Micka květinářka. Leze přes zeď. Franta Co to nese? 547 První dělnice Nějaké housky, nebo co ... Franta (volá) Micko, pozor na kazimíry! (Výkřiky pod balkónem: Hip, hip, Micko!) První dělník (volá) Micko, pozor na toho chlapa! (Za scénou padne výstřel) (První dělnice zděšeně vykřikne a zakryje si tvář) Klokan Ti lumpové už střílejí! (KFrantovi)Zavolej ambulanci! (Pod balkónem zmatený křik) Scéna třetí Předešlí, 2. Dělnice, Ředitel, pak Dělníci a Micka Franta (telefonuje) Pošlete ambulanční vůz k budově číslo sedm. Druhá dělnice (vběhne skoro v hysterickém záchvatu) Už se střílí! Už se střílí! Ředitel (vstoupí) Co se tam stalo? Klokan (hněvivě) Kazimíři... (Franta s dělníky běželi zatím ke vchodu, tam se však zarazí a ustupují zpátky před skupinou dělníků, kteří vnášejí raněnou Micku a ukládají ji na židli) 548 Micka (mluvípřerývaně, kašlajíc) Já jsem tržila hromadu peněz, tak jsem si na vás vzpomněla ... (Dělník vstoupí váhavě s košíkem housek a uzenin) Micka (spa t ří k ošík) Přinesla jsem vám housky a nějaké buřty ... (Ztratí vědomí) Klokan To jsi hodná holka ... (V tom okamžiku se za scénou ozve táhlá siréna ambulance) Už je tu vůz. Odneste ji. (Pár dělníků odnáší Micku, ostatní odcházejí za nimi, Klokan, Franta, 1. Dělnice, 2. Dělník zůstanou nehybně stát) Ředitel (po malé pauze přistoupí s rozhodností a zlostně k telefonu, vytočí číslo. Telefonuje) Spojte mne s paní Noelovou. — Ředitel Hart. Okamžitě! — Paní generální ředitelko, oznamuji vám, že nehodlám upo-slechnouti jakýchkoliv vašich rozkazů. To je z mé strany porušení smlouvy a důvod k okamžité výpovědi, kterou od vás očekávám. Klokan Pane řediteli, neblázněte! Ředitel (ho odstrčí a telefonuje dál velmi temperamentně, čím dál tím více křičí) Neblázním, ale leze mi to z krku. Vaše spojení s Kazimírem už stojí první lidský život. — — — Nepřijímáte moji výpověď? Tak abyste věděla: Dvacet let jsem sloužil vašim podnikům, ale nikdo mne nemůže přinutit, abych svou prací přispíval k terorizování lidí. Vy, paní generální ředitelko, znáte výrobu jen z reklamních prospektů. Nevíte nic o tom, co je to práce, co je to dělník, co je to lidský život!! — Mlčte! Jakým právem hovoříte vy o národu, osobo?! — — Výpověď přijata. Vidíte. A rychle si jmenujte za mne nástupce, protože už jsem pryč! (Prudce zavěsí) 549 Franta (radostně) Pane řediteli... ! Ředitel (křičí) Žádný řediteli! Ty jsi Franta, já jsem Ervín. (Pod balkónem se ozve hluk a výhružné vření hlasů) Dělník (vběhne) Honem, pojďte dolů, Klokane! Dole se to bouří. Kluci chtějí nákladními auty vjet do kazimírů. (Klokan běží na balkón, ostatní za ním. Křičí) Zpátky z těch automobilů! Neztrácejte hlavu. Nedejte se vyprovokovat. Hlas pod balkónem Nenecháme do sebe střílet! Klokan Právě proto. Čím se chcete bránit? Ředitel Pojďte dolů, Klokane! Klokan (křičí) Dolů z těch vozů!!! Hned jsem u vás. (Všichni vyběhnou ven) Scéna čtvrtá Krev a Mlíko (Jakmile se vyprázdní jeviště, otevře se v podlaze poblíže ředitelského stolu poklop a z něho vylezou Krev a Mlíko) Mlíko (leze první a rozhlíží se) Jsou tu košilatí! Nejsou. Můžeme ven. 550 Krev (vyleze právě vedle košíku s houskami) Cítím uzeniny, byla to správná stopa. (Vrhne se na vuřty a lačně její) Mlíko (jí také) Ale dolů se musíme ještě vrátit. Takové zásoby konzerv! Když si seženeme klíč, můžeme ochutnat pěkné věci. Krev Dva dni tam trpět hlady mezi samým jídlem! Ti košilatí se od toho kanálu nehnou a nehnou! Mlíko Ale teď známe jiný vchod! Sežene se klíč na konzervy a jde se zpátky. Scéna pátá Předešlí, Klokan, Ředitel, Franta, 1. a 2. Dělník, 1. Dělnice Klokan (vede 1. Dělníka pod paží) Člověče, vezmi rozum do hrsti. Když to uděláme, má okamžitě Kazimír v ruce důkaz pro svou agitaci, že dělníci jsou nepřátelé pořádku. První dělník Copak oni nestříleli? Klokan Jak to dokážeš? Krk za to dám, že se nikdo nevypátrá. Toho lumpa, co střelil, jistě už dávno uklidili. První dělník Teď střelil jeden, za chvíli jich bude střílet deset, a když je necháme, postřílejí nás všechny. 551 Krev (ke Klokanovi) Pánové, dole je skladiště konzerv. Mít tady klíče na otevření, tak je tam jídla pro celou fabriku. Klokan (roztržitě) Co je? Jaké klíče? Mlíko Dole jsou konzervy. Objevili jsme skladiště, víte? Franta Hrome, chlapi, ven! My máme tak hlavu na vaše konzervy! Druhý dělník Ale, Klokane, věř, kdybychom do nich vjeli temi auty, tak by je to přešlo! Ředitel Vy musíte vydržet stávku. Jedině v tom je vaše síla. Klokan Ano, stávkovat. To nám nemůže nikdo zakázat. Franta No jo, Klokane. Jak chceš stávkovat bez jídla? Ředitel To se musí vydržet! Krev Vždyť to říkáme, že je tu skladiště konzerv. Mlíko Gulášek, pánové. I sardinky. Franta Já ti dám gulášek. Ven! První dělník Hrome, co je to za chlapy? Ředitel Vyhoďte je! Kdo má na ně čas. (Franta s Prvním dělníkem vyhodíKreva a Al/íka ze dveří) První dělnice Když si vzpomenu na tu Micku, šla bych sama na ně. 552 První dělník No vidíš, ty by ses nebála. Ale Klokan se bojí. Klokan Ty myslíš, že já bych na ně nejraději nešel, třeba holýma rukama?! Ale co z toho bude? Pár nás postřílejí, zítra je výjimečný stav a řekne se, že to začli dělníci. Kdyby byla generální stávka, tak je to něco jiného. Ale takhle tu stojíme sami. A organizace čekají, jak to dopadne. Musíme dát příklad všem ostatním fabrikám a vydržet stávku, kdybychom měli umřít hlady. Franta To se rozumí. My musíme vyhrát, a ne pomáhat kazimírům k vítězství! Ředitel Hlavní je přesvědčit v jedenáct hodin ústřední výbor, že ve stávce se musí vytrvat a neustoupit před Noelovou. Scéna šestá Předešlí, Dexhr, Iři Muži v pruhovaných košilích, Pepík, pak Dělníci (Dexhr vstoupí, za ním tři Muži v pruhovaných košilích a Pepík, stejně uniformován. Za nimi se trousí postupně po celou scénu Dělníci zvenku) Dexler (zdraví) Kazimír Konrád! Klokan Co tady chcete? Dexler (odstrčíKlokana) Ředitel Hart? 553 Ředitel (přistoupí ú čte si listinu, kterou mu Dexler podá. Pak ke Klokanovi a ostatním) Pan Dexler je jmenován paní Noelovou na mé místo technického ředitele této továrny. {Všichni se dají do smíchu) Dexler (zařve) Ticho! Ředitel Moment. Ti čtyři klackové jsou také něčím jmenováni? (Čtyři Pruhované Košile výhružně postoupí k Řediteli, ale Dělníci jim zastoupí cestu) Dexler Ti muži jdou se mnou. Klokan Tak ať zase odejdou, nebo za nic neručíme. Dělníci (výhružně zabručí) Ano! To se ví! Zmizet! Dexler (k Mužům) Jděte na dvůr a čekejte na mé rozkazy. (Čtyři Pruhované Košile pozdraví a odejdou) Dexler (k řediteli) Předejte mi své funkce. Ředitel (svlékne pracovní rukávy, položí je Dexlerovi na ramena a mluví, zatímco si bere ze skříněsvrchník a klobouk) To patří firmě. Jinak je tu psací stůl, péra a tužky. No, a své vědomosti vám ovšem předat nemohu, nehledě k tomu, že by se asi do vaší hlavy nevešly. (Ke Klokanovi) Vy se mějte dobře a vydržte. Dexler Pan Klokan půjde s vámi a jeho přátelé také. 554 Klokan Co je? Dexler (mu podává jinou listinu) Odboroví sekretáři se před půl hodinou dohodli s vedením koncernu Noel a ustoupili od dalšího stávkování. Generální ředitelství koncernu Noel vypovídá ze služebního poměru Josefa Klokana a celý stávkový výbor. Kdo z ostatních nenastoupí práci, je pokládán za vyloučeného. Nařizuji vám, abyste opustili tuto místnost. Klokan (podává listinu ostatním, kteří ji dychtivě čtou) Tady máte kamarády z ústředního výboru. (K Dexlerovi) Pane řediteli, já beze všeho odcházím. Vedl jsem stávku. Chtěl bych vás jen upozornit, že ... Dexler Mlčte! Nikdo nestojí o vaši kritiku. Franta Pusť, Pepíku. (Odcvrnkne Dexlera svým mohutným břichem) My jdeme, pane šéf. My jsme svou věc neprohráli, prohráli ji za nás jiní. My ale ještě svou věc vyhrajem, až vás to bude zatraceně mrzet! (K ostatním) A kluci, jak si myslím, abyste mne nezklamali, pěkně do pochodu a vesele: Raz, dva, tři, čtyři... (Hudba) Všichni (odcházejí, zpívajíce vesele za dirigování Franty) Svět patří nám Pravda je s námi, to si počkáte, Nikdy se nebudem kazimírů bát. Pravda je s námi, však se dočkáte, Že se na konec my budem nejlíp smát: 555 Refrén: Svět patrí nám, pro všechny dosti místa, Jen za to vzít a plivnout do dlaní. Svět patří nám a kdo je optimista, Bez řečí půjde s námi, bez ptaní. Svůj život utrácí, kdo se bojí snad Jít s námi za práci, za mír bojovat, Protože svět patří nám, pro všechny dosti místa, Jen za to vzít a plivnout do dlaní! Opona Konec prvního dílu 556 DÍL DRUHÝ OBRAZ DESÁTÝ Budou se koulet hlavy V suterénu. Polosklepní místnost, původně určená snad pro prádelnu nebo skladiště. V pozadí cihlová zeď, vlevo a vpravo prkenné pažení, částečně polepené pro izolaci starými novinami. Vpravo vysoko malé okénko, kolem něhož se vine vzhůru dřevěné schodiště, které je vchodem zvenku. Vlevo dveře do jiné místnosti. Tento úkryt je primitivně adaptován k obývání. Železná postel, u ní několik prostých stoliček, pracovní stůl z prkna ležícího na bednách, na něm papíry, pár knih a elektrotechnické náčiní. Vpředu na bedně psací stroj, na jiné bedně malý rádiový přijímač. V pozadí u zdi starý šatník, který je otočen zadní stranou k publiku a je v něm zamontována skoro dokončená rádiová vysílačka středních rozměrů. Když se šatník přistrčí ke zdi, aparáty jsou skryty a šatník vypadá jako normální skříň. Scéna první Ředitel, Markéta, Franta, pak Klokan (Ředitel Hart s Frantou pracují na montáži rádiové stanice. Markéta sedí u rozhlasového přijímače a stenografuje právě vysílanou řeč Kazimíra Konráda) Hlas z rádia ... Ať mi nikdo nemluví o intelektu a kultuře. Když slyším tato slova, mám chuť střílet. Pro degenerované intelektuály není v národě místa. Krev a rodná půda, to dělá celého chlapa, a jen chlapi dělají národ. (Potlesk) Pryč s asfaltem dekadentních žvanilů, kteří jsou náhončími židovské internacionály! (Potlesk) Světový názor Pruhovaných Košil se nedá naučit. Ten musí být 559 vrozen jako ctnost. Chci být naprostým vůdcem lidu. Nechci se o vedení dělit s jinými, protože nositelem odpovědnosti může být jenom vůdce, vyzbrojený patřičnou autoritou a právem dávat rozkazy. (Potlesk a volání: Bravo!) Ředitel Tleskají mu na pěkné věci. Franta (k Markétě) Zhasněte to. Já to nemohu poslouchat! Hlas z rádia Odedneška za měsíc svolávám do hlavního města Pruhované Košile z celé země. Naplníme ulice a dokážeme vládnoucím kruhům, že s námi musejí počítat a že jen za námi vyjde národ uzdraven ze zkázonosného moru internacionály! (Potlesk) Za měsíc dokážeme, že kdo nejde s námi, jde proti nám a bude smeten! (Obrovský potlesk a řvaní Sláva, Ať žije Kazimír Konrád!) (Markéta vypne rádio) Franta Chlap špatná a protivná. A takovýhle žralok má k dispozici rozhlas. Ředitel Zase se musím zlobit, když takhle mluvíš. Počkej zr pár dní, až to zmáčkneme my. Markéta (přepisuje zatím svůj stenogram na stroji) A myslíte vážně, že dáte někdy tu vysílačku dohromady? Franta Koukejte, vy se nebavte. Já se vám do těsnopisu taky nepletu. Ředitel To bude, slečno, taková vysílačka, že by se na ní mohl Marconi učit. Já měl za války tajnou amatérskou přijímačku a věděl 560 jsem o den dřív, co bude mít císař Vilém k obědu. Starý Hart je machr na rádio. To již na technice bylo známé. (Klokan vstoupí po schodech) Franta Hej rup, Pepíku! Klokan Hej rup! Poslouchali jste Kazimíra? Markéta Vždyť jsem vám ty jeho moudrosti nastenografovala. Klokan Za měsíc prý bude sjezd Košil. A vláda se nehne. Markéta Jestlipak aspoň páni z ústředního výboru dostali rozum? Klokan Teď se chytají za nos, ale trošku pozdě. Franta Ten rok 1937 vůbec špatně začal. Ředitel Nebuďte pořád jako zmoklé slepice. S kým jdou dělníci? S vámi. A s kým půjdou události? S dělníky! Je jen potřeba jim to říci a dorozumět se s nimi. Tahle vysílačka s nimi zalomcuje. Ta bude Kazimírovi ještě moc nepříjemná! Markéta Oni vám tu vysílačku najdou a budete bručet. Ředitel Až ji najdou, bude už mít svoji práci za sebou. Klokan Když si pomyslím, co vás to všechno stojí... Ředitel (přeruší ho) Ale už ani muk. Vyprošuji si jakékoliv sentimentální žvanění. — Ať mi na to nikdo nesahá, jdu dělat anténu. (Odejde po schodech) 561 Scéna druhá Franta, Markéta, Klokan Franta Ten to myslí upřímně. Takovýhle lidi mají vést průmysl, a ne taková sardel, jako je Noelová. Markéta (ke Klokanovi) Doděláme teď tu korespondenci? Abyste sebou hodil, mám v rádiu večerní službu. Klokan (nevrle) Neštvete mě porád. Teď jsem přišel. Franta (po očku sledoval poslední věty, usměje se pro sebe a nasadí vážný tón) Já se na to nemůžu koukat. Jste na sebe jako psi, a přitom Pepík celé noci nespí, vzdychá a ze spaní říká: Markéto... ! A ona jakbysmet. Když ji nikdo nevidí, líbá tvoji fotografii. To je nějaká láska? (Kvapně odejde po schodech) Markéta (ke Klokanovi) Tak co je tohle za nové fóry? Ten Franta má samý boudy! Před ničím se nezastaví, jen aby on měl legraci, a já v tom potom takhle pitomě lítám. Klokan Prosím vás, mírněte se trošku. Nemohu vás slyšet takhle mluvit. Takové mladé děvče, a hulákáte jako starý námořník. . Markéta Tyhle vtipy nemám ráda. Žádnou fotografii nelíbám, ani vaši, ani jinou. Do takových věcí nikomu nic není. Klokan Tak to řekněte jemu a nekřičte na mne! Já také ze spaní nevolám Markéto! Ale znáte Frantu. Dělá mu to radost někoho vyplavit. Teď přivede kluky a budou mít legraci z toho, jak se tady hádáme. 562 Markéta A co mám dělat, když na mne řvete jako v lese? Klokan (křičí) J/ v v *\ a ze rvu? Markéta (vítězně) Prosím... Klokan (mírně) ... když jim nechcete být pro legraci, pojďte sem. Markéta Proč? Klokan Pojďte sem. Obejměte mne. Markéta Jaké jsou tohle fóry? Klokan Obejměte mne, nebudeme se hádat, a až přijdou, budeme se jakoby líbat. (Markéta sebou trhne. Klokan důrazně) Jakoby! Převezeme je. (Vezme Markétu do náručí a oba toporněstojí) (Pauza) Markéta Nějak nejdou. Klokan (čichá k Markétiným vlasům) Poslouchejte, co to máte? To už není ta protivná voňavka? Markéta Pořád jedna. Klokan ... jsem blázen ... Že tak pěkně voní. (Velmi zblízka čichá k Markétiným vlasům, takže to vypadá, jako by ji líbal) 563 Scéna třetí Předešlí, Franta, Ředitel, 1. a 2. Dělník (Franta opatrně vstoupí po schodech, ostatní za ním) Franta (na schodech, nevidí ještě Markétu a Klokana) Tiše. Honem, pojďte, kluci. První dělník (spatří situaci) Jéé, Franto! To se ti to nepovedlo. On nelíbá fotografii, líbá originál! (Všichni se smějí Frantovi) Franta Bouda se nepovedla, ale zase bude svatba. (Zpívá vesele lidovou milostnou odrhovačku) Ten hrob tak není těžký, jako je láska má. Ta láska přenešťastná člověka uondá! (Ředitel a Dělníci dělají kolem Klokana a Markéty živé obrazy) (Markéta se smíchem odběhne po schodech) 564 Scéna čtvrtá Předešlí bez Markéty, Alex, pak Pepík (Do tohoto veselí vstoupí po schodech Alex, všichni ztichnou) Klokan Vítám vás, pane profesore. Co to? Co to? Alex Vedu vám návštěvu, příteli, ale ... nezlobte se. Mohli bychom zůstat sami? Klokan (vesele k Řediteli) Pane řediteli, drátovat! Ředitel Máš pravdu. (Odejde s Dělníky a Frantou po schodech) Alex Je to asi čtyři dny, přivezli mi na kliniku sebevraha. Otrava svítiplynem. Dostal jsem ho z toho a teď vám ho vedu. Ví zajímavé věci a myslím, že ho znáte. (Pepík vstoupí pomalým krokem po schodech. Je zase v chudém civilním obleku, pobledlý v tváři) Klokan (překvapeně) Pepíku! (Pepík podává ruku Klokanovi) Klokan (ji nepřijme) Sedni si. To tě tolik zklamal Kazimír Konrád, že ses chtěl otrávit? Pepík (usedne) To nebyla sebevražda. Klokan Vyprávěj. Pepík (skleslým hlasem) 565 Pamatuješ, jak loni zastřelili Micku? To udělal můj kamarád ... nějaký Berger. Samo sebou, hned ho skryli, aby nebyl sebrán. Ptal jsem se po něm a vždycky mně řekli, až se na to zapomene, že se vrátí... Nedávno našli v přístave utopence. Byl to Berger — a měl svázané ruce a nohy. Napsal jsem Dexlerovi, že vystupuji, Dexler ke mně přišel a přinesl rum. Řekl jsem mu, co si o tom myslím ... jenže jsem moc pil. Pak jsem se probudil až v nemocnici. (Podepře si hlavu do dlaní a mlčí) Alex Hezké metody má pan Dexler a drží slovo. Mně také slíbil před lety, že o něm uslyším. Dnes mi jeho lidé pískají na přednáškách. Pepík Ještě jsem ti chtěl říct, Klokane, že se chystá na sjezdu něco velikého. Kazimír má skladiště zbraní a chce je rozdělit svým Košilím, až budou ve městě. Klokan Jak to víš? Pepík Zaslechl jsem to u Noelové ve vile. Dexler s Kazimírem jsou tam pořád na poradách. Klokan A víš, kde jsou ta skladiště? Pepík Ne. To ví jen Dexler, Noelová a Kazimír. Klokan Jestli je to pravda, Pepíku, tak je najdeme. Alex Myslím, že nelže. Pepík Pomohu vám hledat. Mám co napravovat... Klokan (přátelsky) Ne, Pepíku. Ty zůstaneš tady u nás. A nevylezeš dříve, dokud nebudou důkazy proti kazimírům. 566 (Za scénou hluk zastavujícího auta, do okna padne světlo reflektoru) Klokan Copak je to? Scéna pátá Předešlí, Franta, Ředitel, pak Dexler, potom dva Střelci (Franta a Ředitel vběhnou po schodech) Franta Dexler je tu! Ředitel Klokane, navrhuji: Všichni sem, zhasnout, zvalchovat a vyhodit. Klokan Ne. Dnes dostávám samé dobré zprávy, třeba i ten lump nám něco nese. Pepíku a vy, pane profesore, zmizte. (Ukáže na dveře vlevo) (Pepík a Alex odejdou vlevo) Klokan Je uklizena vysílačka? Ředitel (přistrčískříň ke zdi) To nikdo nepozná. Klokan Nechte mne s ním o samotě. Franta (na odchodu podává Klokanovi velký revolver) Pepíku, kdyby něco ... Klokan (odstrčí ho) Dej mi pokoj. (VstrčíŘeditele a Frantu do dveří vlevo) 567 (Dexler vstoupí po schodech. Je oblečen s přepjatým šviháctvím, klobouk nedbale na hlavě, kouří cigaretu a je zase o stupeň drzejší a jistější sám sebou než posledně) Klokan (příkře) Tak co je? Dexler (chladně) Máte tu toho žida a přivedl vám Pepíka Holistra. Klokan Noa? Dexler Potřeboval bych si s ním promluvit. Klokan Aha. A pak si ho vylovíme z řeky, co? Dexler Měl byste míň strkat nos do našich záležitostí. Půjde brzo do tuhého a budou se koulet hlavy. Klokan (klidně) A paní Noelová platí pořád dobře? Dexler Ona vás brzy přejde nálada. Klokan Pořád od vás neslyším, jestli paní Noelová dobře platí. Dexler Podívejte se. To jsou samé řečičky. Ale až začneme jednat... ! Už jednou máte spravovaný obličej. Podruhé vám ho ten žid Alex dohromady nedá ... Klokan Tenhle váš program znám dokonale. Vyklopte rychle, co tu chcete. Nemám pro vás čas. Dexler Chtěl jsem vám jen připomenout, že se nebudeme s nikým mazlit. Také jsem si přišel pro Pepíka. No ale, když to nejde ... (Nedbale kopne do skříně s vysílačkou) 568 Klokan (vyskočí) Táhněte! Dexler (s úsměvem) Aha. Tak tady máte tu vysílačku. (Klokan pokročí k němu) Dexler Už jdu, už jdu. (Odchází a na schodech se obrátí, posměšně) A. poslyšte, vy radiofanoušku, té slečince se sametovým hlasem poraďte, aby sem tak často nechodila. Mohla by o ten hlas přijít. (Odejde) (Klokan pokročí vztekle za ním na schody) (Dva Střelci s revolvery v rukou, s klobouky na hlavách, v civilu, vstoupí proti němu po schodech. Klokan se zastaví, Střelci postoupí k vysílačce, Klokan uchopí židli a jde po nich, jeden Střelec po něm vypálí dvě nebo tři rány. Klokan, částečně kryt židlí, se kácí, druhý Střelec otočí skříň s vysílačkou a vypálí do ní několik ran. Pak oba po schodech odběhnou) Scéna šestá Klokan na zemi, Alex, Pepík, Franta, Ředitel, 1. a 2. Dělník (Alex s Pepíkem vrazí do místnosti zleva a zarazí se. Alex se rychle sklání ke Klokanovi. Franta vběhne po schodech s Ředitelem, 1. a 2. Dělníkem) Opona 569 Scéna sedmá Klokan, Bezhlavý šermíř, Ženy ze sna, Guvernantka, Postava v závoji Balet Co viděl klokan v horečce Před černou oponou Jakmile se zavře opona, ozve se monotónně hudba. Za jejího doprovodu vstoupí před oponu Bezhlavý šermíř v šedých přiléhavých kalhotách, v bílé rozhalené košili, která je na srdci zakrvácena. Šermuje šavlí s neviditelným soupeřem. Pojednou z opony vyjdou dvě Ženy ze sna ve dlouhých černých hedvábných punčochách, v předválečných kostýmech bez sukně a na hlavě s velikými klobouky a automobilistickými závoji. Bezhlavý šermíř, zasažen neviditelným soupeřem, klesá k zemi. Ženy ho zdvihnou a podporujíce ho odcházejí oponou, která se otvírá. Ve stejné dekoraci jako v předešlých scénách, ale jiném příznačném osvětlení, leží v posteli Klokan a zmítá se v horečce. Vidiny?které se ukázaly před oponou, sehrají za doprovodu hudby kolem Klokana snový výjev. Bezhlavý šermíř znovu padne a ke dvěma Ženám ze sna se připojí ještě Guvernantka se zrzavými vlasy a vejčitou hlavou bez obličeje, jež usedne ke Klokanovu lůžku. Bezhlavý šermíř vstane a odchází, rozmarně zavěšen pod paží s Ženami ze sna, jež nesou jeho šavli. Současně se objeví Postava v závoji, nesoucí v náručí vycpaného psa. Hudba umlkne. Klokan (sténá ze spaní) Kde je Klokan? Guvernantka (se k němu sklání; tichým, jednotvárným hlasem) Proč říkáš tomu pejskovi Klokan? Klokan je zvíře žijící v Aus- 570 trálii. Opakuj to. Postava v závoji (šeptá) Ba ne, Klokan je náš pes ... (Hudba znovu nasadí. Postava v závoji zmizí) Klokan (zoufale volá) Klokane! Klokane... (Setmí se) Scéna osmá Klokan, Markéta, Alex, pak Ředitel, Franta (Sotva se setmí, rozsvítí se jasné denní světlo. Klokan polo leží, polo sedí na posteli a na místě, kde seděla ve snu Guvernantka, sedí Markéta, jinak oblečená než v předešlých scénách, a zapaluje Klokanovi cigaretu) Alex (vstoupípo schodech) Zahodíš tu cigaretu! (KMarkétě, žertovně)'Že mu to trpíte! Markéta Vždyť už mu nic není. Rozmazlili jsme hp a je líný vstávat. Klokan (vesele) Poslal jsem si pro pivo. Alex Tak já je vypijú. (Franta a Ředitel vstupují po schodech, nesou sklenice a pár lahví piva) Franta Vítám vás, pane profesore, v restauraci u Klokana. (K Řediteli) 571 Pikolo, nalej. (Otvírá s Ředitelem láhve a nalévají Klokanovi a Alexovi pivo) Ředitel Bylo to tu jako v ráji, když byl ten člověk nemocný. Nikoho nesekýroval... Klokan (sedí na posteli a obouvá se) Vždyť se taky dovídám pěkné věci. Za celé tři neděle jste nenašli anj stopu po Kazimírových zbraních. Markéta Pospěš si, vezmu tě dnes do biografu. (Odběhne po schodech) Klokan Já ti dám do biografu. Za týden bude sjezd Košil a do té doby máme najít zbraně a znemožnit Kazimíra. Je to špatné, hoši. Ředitel Mně nic nevyčítej. Já spravoval vysílačku. Franta Děláme, co můžeme, člověče. Pepík nám pomáhá jako divej. Skladiště je asi v nějaký Noelově továrně, tam se těžko dostaneme. Ředitel Dělníci se bojí pípnout. Dexler zavedl hrozný teror. Klokan Vždyť ta Noelová není koneckonců nic jiného než ženská. Já se k ní dostanu a promluvím jí do duše. Možná, že ani sama neví, jak jí Kazimír přerostl přes hlavu. Alex Máte vy ale kořínek. Už podruhé jsem vás z toho dostal. A povídám, příteli, když jste měl v horečkách ty vidiny, nevzpomněl jste si na nic? Klokan (váže si kravatu) Vzpomněl. Trošku se mi vyjasnilo. (Všichni naň se zájmem pohlédnou) 572 Alex Na co jste si vzpomněl? Klokan Že Klokan je pes. Alex Jaký pes? Klokan Náš pes doma, když jsem byl malý. Alex A kde to bylo? Klokan To nevím. Alex Já se z vás zblázním! Klokan, teď zase pes ... Samá zvířata. Franta Já to pořád říkám. Ty budeš asi starýho Hagenbecka syn. Opona 573 OBRAZ JEDENÁCTÝ Strejček hlad Před oponou (Krev a Mlíko vyjdou na předscénu. Jsou už teď úplně zbědovaní a oblečeni do trhanských cárů) Mlíko (tajemněse rozhlíží) Nejde polda? Krev (opatrně šeptá) Ne. Je to dobrý. Mlíko Tady si na ni počkáme. Touhle dobou tudy chodí. Ona jde obyčejně napřed a on asi deset kroků za ní. Krev A vy ji znáte? Mlíko Trochu. Já ji zastavím, řeknu jí něco poutavého, třeba Dobrej večer, a popojdu s ní stranou. Vy ho necháte přejít a pak po něm a hned kamenem do hlavy. Krev Když já bych hrozně nerad tyhle násilnosti. Mlíko Vždyť ho nemusíte zabíjet, můžete ho udusit. Krev Já jsem si myslel, víte, odtáhnout ho do křoví, pak že bychom ho někam ulili a za pár dní, až se po něm budou shánět, se s ním vytasit a ... rozumíte mi? Ze bychom žádali výkupné ... jenže to je zase únos! Mlíko No alcaponiáda to je. Ale chcete jíst? 574 Krev To se ví, hlad máme. Mlíko Uděláme to, musíme. Krev A co myslíte, přeperu ho? Mlíko To je nápad! Aby nepřepral on vás. Je silný. Krev Snad abych mu podrazil nohy a hned ho popad za hlavu ... Mlíko To ne! Na hlavu mu nesmíte sáhnout. To by vás kous. Krev On i kousne? Mlíko Pane, (ukazuje) takovéhle tesáky! Krev (zděšeně) Prosím vás?! A vzteklý, co? Mlíko Vůbec ne. To by s ním nechodila. Krev Ale trochu blázen být musí. Mlíko Blázen? Nemá rád, když se mu sahá na hlavu." Normální bernardýn. Krev (překvapeně) On je ke všemu bernardýnem? Mlíko Ne bernardýnem, dočasně, on je bernardýn, natrvalo. Krev Aha, on se upsal nadosmrti do toho kláštera? (Mlíko nechápavě a podezřívavě pohlíží na Kreva) 575 Krev A to chodí v mnišském? — Myslíte přece ty mnichy bernardiny, jak mají taky ty psy? Mlíko Toho psa myslím! Krev A tak! To je pes! Já myslel, že je to mužskej! Mlíko Ti psi přece, jak je chovali mniši v tom alpském klášteře. Ti, co nosili na krku soudek s rumem. Mnich vždycky šel z kláštera zabloudit do skal, tam písknul a pes přiběhl s rumem. O Silvestra bývalo kolektivní bloudění. Krev (konečněpochopí) Vy myslíte toho bernardýna, jak tu vždycky chodí večer s tou služkou! — Ten tu dnes nepůjde. Mlíko Každý večer tu chodí! Krev Ale dnes nepůjde. Vzpomeňte si, předevčírem, jak jsem vás pozval pod most na ten guláš ... to byl on! Mlíko (zklamaně) Proto já včera celý den vrčel! Krev Kdepak! Ta služka teď chodí s takhle malinkým ratlíčkem. To by bylo tak na gábl, a kdoví... ! Mlíko Ratlík je dobrý studený. Krev V sulcu. Mlíko Ano, on se třese už zaživa. Krev a Mlíko (zpívají) 576 Strejček Hlad Bez hlavy a bez paty Svět je jako pustá ulice, Ještě k tomu včera — pane! Vylili mi péra — z bytu — Motám se tu jako jepice. Po cihelnách spím, ze smetí jím a popelím se jako slepice ... Bez bytu a bez šatů, Jdou za mnou jen stopy zavátý. Po všechny ty roky — pane! Dupou za mnou kroky — dupou — A šlapou mi přitom na paty. Když se ohlídnu, zase vidím jen za sebou svý stopy zavátý ... Kdo to tu dupe, kdo to tu chodí? Kdo mne to nenechá spát? Ať jde svou cestou, ať mě nebudí! Za mnou chodí strejček Hlad! Bez hlavy a bez paty, Mám život jak zmoklá slepice. Kdoví kolik roků — pane! Třeba jen pár kroků — třeba — Zhasnu někde jako jepice. Je to zatraceně jednotvárná, zatraceně dlouhá ulice ... 577 OBRAZ DVANÁCTÝ Je pryč — je pryč . . . Salón u pani Noelové. V černém prostom stojí jen dvě veliké, pestrými látkami potažené lenošky. Jedna z nich je obrácena svým vysokým opěradlem zády k publiku. V popředí stolek s blyštícími se telefonními aparáty. Stranou ve stínu na malém podstavečku vycpaný pes z Klokanova snu. Kdesi v pozadí leskne se obrovská váza nebo jakási snobistická kovová plastika. Atmosféra přemrštěného, okázalého módního přepychu. Při otevření opony je scéna prázdná. Z dálky zní tichá taneční hudba. Scéna první Noelová, pak dvě Dámy a Klokan Noelová (za scénou) Je mrtev! Bože, je mrtev, mrtev ... (Vběhne na scénu ve výstřední večerní toaletě a riese malé akvárium s jedinou leklou rybičkou. Postaví je na stůl a lamentuje nad ním) Můj malý zlatý kamarád. Ó, to neštěstí! (Dvě Dámy vběbno") První dáma Proboha, paní Noelová! Co se stalo? Noelová (dojata) Můj kapříček umřel. Dva roky jsem se s ním denně těšila, a teď je tu, chudinka, nehybný. Zapomněli mu dát jíst. Druhá dáma Ale to je děsné, drahá paní. 578 První dáma Jak vás chápu ... Na personál není spolehnutí. Noelová Jděte se bavit, drahouškové, já si trochu popláči a přijdu, až se uklidním. (Dámy pietně odejdou) Noelová Ubohý můj tvorečku ... (Tiše pláče) Klokan (vstane z lenošky, ve které byl až dosud úplně skryt) Upřímnou soustrast, paní Noelová. Noelová (prudce se obráti) Kdo jste? Klokan Pokouším se zabránit neštěstí. A rád vidím, že máte vlastně měkké srdce. Noelová Ohlaste se zítra u mého tajemníka. Klokan Moje věc spěchá. — Paní Noelová, přicházím a mluvím za vaše dělníky a chtěl bych vás lidsky přesvědčit, že vaše spojení s Kazimírem Konrádem povede ke katastrofě. Snad jste si to představovala jinak, snad jste se stala obětí ctižádostivosti pana Dexlera a Kazimíra Konráda. Noelová (znaveně) Proboha, pane, neslyšel jste, že pro vás nemám čas? Jak můžete v tuhle chvíli mne obtěžovat takovými věcmi. Vždyť jsou tu kanceláře, personál. Celé dny jednáme s deputacemi, odbory a ... co já vím. Nechápu vůbec, jak jste se sem dostal, a neznám vás. Prosím, odejděte. Klokan Jde mi právě o to, mluvit s vámi mimo kanceláře a mimo deputace. Právě o těchto věcech mluvit docela lidsky. 579 noelová Lidsky! Vyčítáte mi má politická spojení, mluvíte patrně za dělníky, a chcete mluvit lidsky. Pane, léta žádám na dělnictvu, aby bylo lidské ve svém postupu. A vy teď takhle. Prosím, napište mi třeba. (Kyne mu, aby odešel) Klokan Byla to hloupost myslet, že se s vámi dá mluvit, ale ... (Zarazí se, všimne si vycpaného psa. Podivně vzrušen vykřikne) To je Klokan! noelová Co? Klokan Ten pes se jmenoval Klokan! Noelová (překvapeně) Ano. Klokan Čí to byl pes? Noelová Mého syna. Co je vám? Klokan (držíse v zimnicním rozčilení za hlavu. Překotně) Váš syn byl ještě chlapec, když ten pes pošel. Ano, vy jste ho tenkrát konejšila. Zůstala jste celý den s ním ... Poprvé a naposled ... Vzala jste ho na klín a měla jste květované šaty, modré se žlutou krajkou, a ... počkejte ... to křesld tady nestálo a vůbec to všechno bylo jiné ... a zrzavá vychovatelka ... Noelová ... Alžběta! Klokan (je sám ohromen spoustou vzpomínek, které se mu náhle vybavují) Ano, Alžběta! Brala vašeho syna do cirkusu, abyste to nevěděla. Znala se s kapelníkem a váš syn měl nejraději lachtany. Znáte lachtany? Víte, jak balancují na nose míče a lampy... Vždyť Alžběta se pak provdala za toho kapelníka a posílala lístky z Hamburku? 580 noelová Vyrůstal jste patrně s mým synem. Jak to, že vás neznám? Klokan Byla jste pořád v závodě. Neměla jste pro nikoho čas ... Váš muž padl v souboji... Noelová (poněkud afektovaně „předválečným " tónem) Ubohý Rudolf... Byl tak romantický! Ale jak to všechno víte? Klokan Dál už zase nevím. Co bylo s vaším synem? Byl někde v internátě ve Švýcarsku ... Noelová (rozechvěně) ... v Lausanne. Pak přece si dal vyplatit svůj podíl a jel do Afriky. Byl vždycky po Rudolfovi, nestálý, skoro dobrodruh. Tolik jsme se hádali a dnes mne to mrzí. Vy o něm něco víte? Co se s ním stalo? Naposled mně psal před pěti lety z Louis-ville... Klokan (zase mu svitne v paměti) Louisville! Jarní dostihy. Poslední peníze. — (Odmlčí se, pak s úsměvem) Paní Noelová, váš syn dopadl velmi banálně. Myl nádobí, nosil kufry, spal pod mostem a vracel se k vám... marnotratný syn. Jel pod vagónem na ose, zkřehly mu ruce a našli ho na trati rozbitého k nepoznání. I vy ho sotva poznáte s tímhle záplatovaným obličejem. Noelová (vykřikne) Emile... (Setmí se) 581 Scéna druhá Pan Prolog Pan Prolog (se objeví na úplně tmavé scéně v úzkém reflektoru a mluví ironicky k publiku) Syn našel svou minulost a matka našla syna. Za takových okolností je dobře vzít autorovi péro z ruky, neboť tu obyčejně ztratí vládu nad vkusem a vrhne se střemhlav do psychologické orgie. Dramatické pauzy, plné vzlyků a problémů. Drahocenné divadelní vteřiny zbůhdarma plynou. To není nic pro nás. Podíváme se k paní Noelové o hodinu později. (Odejde) Scéna třetí Klokan, Noelová (Jeviště se osvětlí, Noelová a Klokan sedí jinak než prve) Klokan ... ne, maminko. Noelová Jak to ne? To je přece přirozené, že teď musíš změnit život Tvoje místo je tady. Sem patříš rodinou, svou krví, vším. Můj bože, přece se jmenuješ Noel! Klokan Už ne. Jsem Josef Klokan. A opravdu teprve jako Klokan jsem přišel životu na chuť... Noelová Tvůj ubohý otec byl romantik a tys ... já nevím co! Dekadent! Přece nebudeš dávat za pravdu těm lidem? Co chtějí ode mne? 582 Válím se? Tyju snad z jejich práce? Já, hochu, pracuji, a víc než osm hodin denně. Já ztratila půl života, a snad i syna. Všechno pro práci. A že snad chodím ráda pěkně oblečena a mám vyšší životní standard? Můj bože, přece nechcete, abychom všichni byli nepěstění a — většinou špinaví? Klokan Právě o to jde. Nikdo nechce, abychom byli všichni špinaví. Naopak, chtěli bychom být také čistí a pěstění. Noelová Nu ovšem, když začneš s utopiemi, je po debatě. Prosím, já uznávám: dělník je také člověk. Pročpak ne. Ale k čemu ta zloba? To nepřátelství ke mně. (Důrazně) Vždyť, hochu, když je výluka, já celé noci nespím. Klokan (chladně) Ale výluka je přesto. Noelová Ano, protože musí být Klokan (ironicky) Prostě: Na chudý lid musí být přísnost. Noelová Nebuď vulgární, Emile. Mluvíme o vážných věcech. Klokan Právě. A měli bychom to skončit. Vím, že tě nepředělám. To já jen měl to štěstí, že dnes držím svůj život v ruce jako minci a vidím jasně, kde je rub a kde je líc. Z toho rubu si nechám to jediné hezké, vzpomínku na Klokana ... Noelová To jsou tvá poslední slova? Klokan Jakápak poslední slova! Mluvil bych do tebe třeba dva dny, kdybys nakonec nahlédla, že tvé spojení s Kazimírem vede ke katastrofě. Noelová Myslíš, že mne to spojení těší? Ale co mám dělat? Sami jste 583 mne k tomu donutili. Klokan (netrpělivě) Tak toho nechrne. Všeho jsme podle tebe vinni my. Patrně můžeme i za to, žes ozbrojila Pruhované Košile. Noelová Ty zbraně jsou mým posledním pokusem. Až je uvidíte obráceny proti sobě, snad konečně zmoudříte. Jen tak je možno zabránit krveprolití. A jestliže ani to nepomůže... (pokrčí rameny) — nebude to moje vina. Klokan (na odchodu, ledově) Paní Noelová, doufám, že se nikdo nedozví, že jsem vaším synem. Noelová (stejně) To je i v mém zájmu, pane Klokane. Klokan Smím si zatelefonovat? Noelová Prosím. Klokan (telefonuje) Markéta? Mám pro tebe novinu. Právě jsem zjistil, že jsem svobodný... (směje se). Hned jsem tam. (Zavěsí, odchází, ukloní se paní Noelově, všimne si znovu psa. Beze slova jej vezme a odejde) 584 Scéna čtvrtá Noelová, čtyři Dámy, Džentlmen ve fraku (Dámy a Džentlmen vstupují, srazí se s odcházejícím Klokanem a hledí za ním) První dáma (K Noelová) Už jste se uklidnila? Noelová (s povzdechem) Je pryč, je pryč ... Pojďme něco vypít. (Odchází) (Hudba) 585 OBRAZ TŘINÁCTÝ Hostina bohatých Scéna první Džentlmen ve fraku, Dámy ze společnosti Balet Džentlmen ve fraku a čtyři Dámy ve večerních toaletách po odchodu pani Noelové tančí rozjarené mezi nábytkem. Jedna z Dam vystoupí na stolek a připíjí si vesele s ostatními z číše šampanského. Pak celá společnost vychází hlučné na předscénu a nasazuje si komické karnevalové škrabošky. Opona představující park se za nimi zatáhne. Džentlmen a Dámy tančí na prudký džezový rytmus podnapilý tanec, žertují s maskami a papírovými čapkami. Strážník vstoupí, Dámy se kolem něho sesypou, berou ho do kola, jedna z nich si na chvíli vypůjčí jeho čepici, Strážník se shovívavě usmívá a žertovně je napomíná k tichu. Konečně odchází a zdvořile jim salutuje. Společnost troubí za Strážníkem na pouťové trubky a frkačky a posléze se škraboškami na tvářích strne ve skupině, jež připomíná bezduché panáky v módní výloze. (Setmí se) 586 Scéna druhá Krev a Mlíko, pak Strážník (Krev a Mlíko vstoupí před parkovou oponu) Mlíko Já vám říkám, pane, že k ledvinkám se dá pít jedině lahvové pivo. Krev Já neříkám nic, činím pouze odmítavé posunky! Mlíko A co chcete k ledvinkám pít, ne-li Prazdroj, jaký má být? Krev (s odporem) Nechte si, pane, tyto ohavné kombinace. Mlíko Opakuji: dopoledne k ledvinkám výhradně lahvové pivo! Krev (zarazí se) Řekl jste dopoledne? Pak mezi námi došlo k ledvinkovému nedorozumění. Já měl na mysli ledvinky večerní! Mlíko Ach, vy myslíte souper? Krev Nebo dinner. Mlíko Já myslím gabler. Krev Ach ovšem, hovoříte o ledvinkách dušených, potažmo restovaných, na kmíne? Mlíko Ale kmínu ne moc, jen tak aby občas v zubu uvázl. Krev Správně. A vaši nejbedlivější pozornost, právě tak jako pozornost kuchařovu, bych si dovolil obrátit na kvalitu omáčky. 587 Mlíko Ano, omáčka nesmí být hustá ... Krev ... zahoustlá! Mlíko Nesmí být však ani řídká, nýbrž ... Oba ... zahoustlá! Mlíko A to zahoustlá tak, aby rohlíkové sousto, vhozené do té omáčky, se jen tak pomalounku sklápělo. Krev Proč? Protože hustota omáččina brání řečenému rohlíkovému soustu ve volném pádu. Mlíko Ano, nebo chcete-li obráceně: gravitaci či přitažlivost zemskou, jíž podléhá ono rohlíkové sousto, brzdí adheze sosu. Krev To je ona tolik želaná sosální adheze! Mlíko Sosální adheze je zkušebním kamenem umu kuchařova. Krev Ba co víc, je úhelným kamenem gastronomie a labužnictví vůbec! Mlíko Nu a rohlík sám, toť námět pro román! Krev Nemám rád onen dekadentní, defétistický, vlhký rohlík. Mlíko Vím, vím! Rohlík, který je živým důkazem toho, že sůl je hygroskopická. Takový osamělý rohlík v sousedství skleněného zvonu, pod nímž leží poslední pišingr, toť hostinec na zastávce lokálky. 588 Krev Letní odpoledne, mnoho much ... Mlíko ... špatný letní byt. Krev Správný rohlík musí být optimista, správný rohlík, toť radost ze života, křepkost sama! Zlomím-li rohlík, musí kůrka odprýsknout jako email! Střídka naproti tomu musí být vláčná... Mlíko ... a chladná ... Krev ... jako Greta Garbo. Mlíko Jako Greta Garbo, která má dlouhý krok, hluboký hlas a celá je taková ... chřipkovitá. Krev Vidím, že po stránce dušených ledvinek jsme dokonale dohodnuti. Mně osobně pak běželo o ledvinku na rožni, s hořčicí, víme? Ovšem hořčicí dijonskou, nejvýš anglickou, nikdy však ne, prosím, kremžskou! Mlíko Kremžskou hořčici přece výhradně k jindřichohradeckým párkům. Krev Ale dvacet minut nejméně povařit! Mlíko V solené vodě. Neuctí mne nikdo, dá-li mi jindřichohradecký párek v nesolené vodě. — Kde chcete spát? Krev (rozkládá na zem noviny) Tady to přece jen méně táhne. Mlíko (skládá se také na rozložené noviny) A co byste říkal ledvině v županu? 589 (Strážník vstoupí a zastaví se nad Krevem a Mlíkem) Krev (lehá si na noviny) Je to trochu tuč ... (zpozoruje Strážníka a honem délá, jako by četl noviny)... to jsou dnes, pane inspektore, v těch novinách zprávy, že člověk aby si k tomu hned lehnul. Mlíko (také horečně čte) Jen se podívám, co dělá burza, a už zase jdeme. (Oba vstávají a sbalují noviny) (Strážník pomalu přejde kolem nich a odejde) Mlíko Tak zase na nádraží. Krev Já na tom nádraží tak nerad spím! Mlíko Nespalo by se tam špatně, kdyby tam nechodil ten holomek s tím zvoncem: Paříž! Nastupovat! Já se vždycky leknu a už neusnu. Krev Řeknu vám, pane, mluvili jsme o přednostech ledvinek, ale myslíte, že gulášová konzerva by byla špatná? Mlíko Panečku, ohřát ji v horké vodě ... Krev Studená by taky zaštípla ... Mlíko Jeje! Jen tak palcem ji nabírat. Já vám povím, ona i konzerva od guláše by se snesla. Krev Hm, ten plech, aspoň kapánek mastný ... Mlíko ... a zajíst to tou vinětou! 590 Krev (zarazí se) Poslyšte, konzerva od guláše a konzervy vůbec, nepřipomíná vám to něco? Kanál, ohrada, skladiště, jak jsme neměli klíček na otevření? Mlíko (pochopí) Poslouchejte, já nevím, jaký je akční rádius vaší morální síly, neznám váš poměr k cizímu majetku, ale sebe znám, já už jsem tam. (Oba překotně odběhnou) 591 OBRAZ ČTRNÁCTÝ Výbušný guláš Tajné skladiště zbraní. Sklepní místnost s cihlovými a betonovými stěnami. V pozadí, asi ve výši dvou metrů, betonová palanda na cihlových sloupech. Z palandy vzhůru schody, ztrácející se ve tmě. Z podlahy na palandu obyčejný žebřík. Pod palandou vzadu uprostřed betonové zdi silné pancéřové dveře. Vpravo v pozadí tmavý kout s východem. Vlevo vpředu dveře, vedle nich elektrický vypínač. Vpředu prostý stůl, na něm menší bedna a telefon. Na palandě a vpravo vpředu velké kupy zavřených beden. Poněkud více vpředu veliká bedna s volným víkem a úzká dlouhá bedna s víkem na panty a s petlicí. Při otevření opony je na scéně úplná tma. Scéna první Krev a Mlíko (Krev a Mlíko sestupují opatrně po žebříku z palandy do skladiště a škrtají sirkami) Mlíko Já mám dojem, že tenkrát tady taková tma nebyla. Krev Jestli to není od toho hladu? (Škrtne sirkou a objeví vypínač) Tady máte světlo. (Rozsvítí) Mlíko (sestoupí za ním do přízemku skladiště) Taky je tu vidět krize. Místo aby. sklad ubýval, tak přibývá. Máte klíč? 592 Krev Od čeho? Mlíko Ne od čeho. Na co! Krev Na odemknutí, ale čeho? Mlíko Konzervy se neodmykají. Konzervy se otvírají, čím? Krev Klíčem. Máte ho? Mlíko Teď jsem se ptal vás, jestli ho máte. (Zvedne víko bedničky na stole. Krev pohlédne dovnitř) Jé, to jsou divný konzervy. Takový příruční! (Vyjme z bedničky válcovitý ruční granát s rukovětí) Mlíko (bere mu granát z ruky) Ukažte, to budou ty nový, turistický. To se asi takhle opíká nad ohněm. Krev (bere mu granát) Půjčte to sem. To se asi musí za tohle zatáhnout. (Zatáhne za šňůrku a odtrhne ji) Nic se neotevřelo. Mlíko Neteče z toho olej? (Přiblížígranát k uchu) Ham něco syčí! Ta bude asi zkažená. Krev (poslouchá) To ten olej kvasí. (Třepe granátem a znovu naslouchá) Jé, teďka! (Dávágranát Mlíkovi k uchu) Mlíko Teď to tam burácí! Je tq ale štěstí, že jsme si toho všimli. Vždyť to je zdraví nebezpečné. Krev Která firma to vyrábí, takový neřád? Mlíko (čte hodně zblízka nápis na granátu) Krupp-Essen. Aha, essen, k jídlu to je. 593 Krev Ovšem Krupp-essen, jezte kroupy! To bude asi šoulet. Mlíko (čte dál) Made in Germany — tak to nebude šoulet. Krev Ale Krupp, to je mi nějak povědomá firma. Ten přece dělá kanóny? Mlíko (opírá si zamyšleně granát o bradu) Ano, kanóny, zbraně a vůbec střelivo a... (zarazí se, pohlédne zděšeně na granát, vloží jej rychle Krevovi do ruky a odstoupí) ... a handgranaiy...!!! Krev (drží chvíli granát nechápavě v ruce, pak pochopí a zděšeně pobíhá, řqp)... Pomoc!!! Dejte to někam! (Hodí granát Allíkovi, ten mu jej s křikem hodí zpět, Krev jej uchopí a zahodí za scénu přes palandu. Za scénou silný výbuch. Po výbuchu se pancéřové dveře pomalu otevřou) Krev Jste celý? Mlíko Jsem, ale dveře to vyrazilo. (Postoupí ke dveřím) Pojďte se podívat. (Oba odejdou pancéřovými dveřmi) 594 Scéna druhá Dexler, pak Krev a Mlíko (Dexler vstoupí zleva s revolverem v ruce, rozhlédne se, spatří pancéřové dveře pootevřené a opatrně do nich vstoupí. Krev a Mlíko vstoupí vchodem zprava z pozadí. Mlíko nese lehký kulomet Hotchkiss, Krev velkou konzervovou plechovku, plnou nábojů) Mlíko (prohlíží kulomet) Člověče, podívejte se, to je nějaký filmový aparát. Krev Pozor, vždyť je to kulomet! A ty konzervy jsou tam otevřeny a heleďte, co je uvnitř. (Vysypávapatrony) Mlíko Pojďte, snad by nám to někde vyměnili za chleba. Krev Dejte to tam, kde jste to vzal, a koukejte, ať jsme venku. Já tu na vás počkám. A dělejte. (Mlíko odejde pancéřovými dveřmi, odnášeje konzervu a kulomet. Dexler skoro současně vstoupí z pozadí zprava, stále s revolverem v ruce. Krev ho spatří a skryje se pod palandu) Dexler (nevidí Kreva, přistoupí ke stolu a telefonuje) Poslali jste naše lidi dolů! Ne? Tak tady někdo je. — Přijďte sem, a rychle. (Zavěsí) (Krev se tiše odplíží pancéřovými dveřmi, nepozorován Dexlerem) 595 Scéna třetí Dexler, pak Krev a Mlíko (Dexler si připravuje revolver) Mlíko (vstoupí zprava z pozadí) Tak už jsem to tam dal a můžeme jít. Tam je ještě zbraní... (Spatří Dexlera a zarazí se) Dexler (na něho míří revolverem) Tak jste si to pořádně prohlédl? Kdo vás sem poslal? Mlíko (s rukama vzhůru) Hlad. Dexler Kdo je to? Mlíko Nejlepší kuchař. Dexler Mne nespletete, chlape. Vás poslal Klokan. Slídíte tady už dlouho? Mlíko Já, prosím, hlavně přišel na guláš. V domnění, že je zde jaksi ochutnávárna, snažil jsem se odcizit nějaké to teplé sousto ... Dexler Mlčte! A pojďte sem. (Vede Mlíka ke stolu) Zavolejte Klokana. Mlíko (křičí) Klokane!!! Dexler Mám legraci rád, ale teď na to není čas. Zavolejte Klokana a řekněte mu, co vám nadiktuji. Mlíko Já, prosím, neznám číslo. 596 Dexler Re 477-33. Mlíko (vytáčí číslo) A co mu mám, prosím, vyřídit? Dexler Mluvte za sebe a řekněte mu, aby sem hned přišel. Mlíko (do telefonu) Já bych chtěl pana Klokana. Tady Mlíko. Dexler (drží revolver Mlíkovi na lopatkách a polohlasem mu diktuje) Přijďte sem, objevili jsme skladiště zbraní. Mlíko (opakuje po něm) Přijďte sem, objevili jsme skladiště zbraní. Dexler (šeptá) Přijďte sám, abyste nebudil pozornost! Mlíko (telefonuje) Nemáte ji prý budit! (Dexler mu přirazí revolver na záda) Mlíko Totiž, jděte sám, totiž, nemůžete jít sám, musíte jít dva, aby někdo vyzdvihl ten kanál v Šeříkové ulici, v Šeříkové! Kanálem ... Dexler (vytrhne mu sluchátko z ruky a zavěsí) A teď mně řekněte, kdo vám to prozradil! — (Vtom se ozve hluk padajících konzerv za scénou, Dexler stáhne Mlíka k bednám a schová se za něj, s revolverem na Mlíkových zádech) Krev (vběhnepancéřovými dveřmi. NevidíDexlera) Musíme tiše, tady někdo telefonoval! Mlíko (za nímž je přikrčen Dexler, takže ho Krev nevidí, má ruce vzhůru, rozpačitě) To já jsem telefonoval! 597 Krev Co je vám? Viděl jsem, že tu někdo telefonoval. Mlíko Já musel telefonovat. Krev Zbláznil jste se? Co tu stojíte tak divně s rukama nahoře? Mlíko To je stran průvanu. Táhne mi na záda takovou trubičkou. Hele, co je za mnou. (Sehne se) Krev (spatří Dexlera, který na něho míří revolverem) Čarostřelec! Dexler Ani hnout! (Krev, který stojí u vypínače, rychle jím otočia zhasne) (Potmě halas a křik) Mlíko (volá) Vemte mu tu bouchačku! (Odběhne vpravo) Krev (volá) Já mu sedím na hlavě! Scéna čtvrtá Dexler, Krev, První a Druhý muž v pruhované košili (Dva Muži v pruhovaných Košilích vběhnou zleva ve světle kapesních svítilen. Oba mají v rukou revolvery) (První muž rozsvítí světlo. Na zemi sedí Dexler, má na hlavě naraženou bedničku a zmítá sebou. Krev sedí na jiné bedně) První muž Nehýbat se, nebo střelím! 598 Krev (zvedne ruce) Ani se nehnu. (První muž drží v šachu Kreva. Druhý muž pracně sundává Dexlerovi bedničku s hlavy) Krev Jestli by nebylo lepší poslat pro truhláře. První muž Kuš! Dexler (se vyprostí z bedničky) To není on. Je tu ještě jeden. (K 1. Muži) Hlídejte ho. (K 2. Muži) Vy jděte zadem, já půjdu tady. A dejte si pozor. Je to nebezpečný člověk. (Odejdepancéřovými dveřmi) (Druhý muž odejde vpravo do pozadí. První muž drží Kreva revolverem v šachu tak, že Krev stojí k publiku zády vpravo vpředu. Krev udělá krok dozadu) První muž Stát! (Mezitím vzadu na palandě se za bednami objevil Mlíko, neviděn Mužem, jenž k němu stojí zády. Zoufale signalizuje na Kreva, aby si ho všiml. Dává mu posunky najevo, aby dostal Muže pod vyvýšený strop, že mu pustí na hlavu cihlu) Krev (pochopí a začne s Mužem vyjednávat) Pane, tady to táhne. Přece, kdybychom si stoupli támhle pod tu palandu, máte mne stejně v hrsti jako tady, nehledě k tomu, že vy byste si mohl taky stoupnout pod tu palandu a měl byste mne při ruce. (Šourá se pod palandu) Jste jen v té košili, také to na vás musí táhnout. (1. Muž přistoupí hrozivě ke Krevovi, který už stojí pod místem, kde je Mlíko, ten shodí cihlu dolů, ta však uhodí do hlavy Kreva a Krev se skácí v bezvědomí na zem. 1. Muž spatří Mlíka nahoře a volá na ostatní) 599 První muž Tady! Pojďte sem! (Leze po žebříku na palandu a zmizí za scénou) Mlíko Já trefil vedle! (Uteče před Mužem dozadu po palandě, Muž za ním. Zmizí oba za scénou) Scéna pátá Krev na zemi, 2. Muž v pruhované košili, pak Mlíko a Dexler (2. Muž vyběhne z pancéřových dveří, vyleze po žebříku nahoru a zmizí za předešlými) Mlíko (vyběhne zprava v pozadí a sklání se ke Krevovi) Vstávejte, člověče nešťastná. (Křísí ho) Dexler (vstoupí z pancéřových dveří s revolverem v ruce, k Mlíkovi) Tebe vyřídím zkrátka, lumpe. (Mlíko chce utéci vlevo, ale dveře jsou zavřeny a zůstane zděšeně přitisknut v koutě. Dexler na něho míří revolverem, vtom Krev přijde k sobě, posadí se těsně u Dexlera, a vida situaci, podrazí mu nohy a rve se s ním) Mlíko (běží mu na pomoc) Držte ho! 600 Scéna šestá Předešlí, 1. a 2. Muž v pruhované košili (Oba Muži vyběhnou z pozadí vpravo. Mlíko před nimi prchne do pancéřových dveří a Muži vysvobodí Dexlera a zmocní se Kreva) Dexler Držte toho lumpa! (Zavře rychle pancéřové dveře) Tamtoho máme v pasti. A tohohle uklidíme, protože za chvíli je tu Klokan. Krev Prosím vás, zastřelte mne. Já jsem strašně udýchaný a mohl bych se tu nastydnout. Dexler My tě zahřejeme. Dejte ho do bedny! Krev To je nápad. Dřevo hřeje. (Oba Muži nacpou Kreva do dlouhé bedny a zavřou víko) Dexler A postavte ho na hlavu! Krev (v bedně) Počkat, takhle jsem si to nepředstavoval. Na hlavu mne stavět nebudete! Dexler Nemazlete se s ním! (Oba Muži s Dexlerem postaví bednu na výšku, ale ukáže se, že nemá dno, takže Krev zůstane sedět na zemi. Vtom se za scénou ozve exploze, pancéřové dveře se rozletí a v oblaku dýmu vstoupí Mlíko v úplné polní výzbroji s plynovou maskou a namířeným lehkým kulometem. Oba Muži a Dexler zdvihnou ruce, Krev je odzbrojuje) 601 Krev (otevře velikou bednu) Račte postoupit dopředu, prosím. (Přinutí Dexlera a Muže vlézt do bedny a přiklopí je víkem) Mlíko (odkládá zbraně) Tak, zatlouct hřebíky, zjednat vývozní povolení a poslat do Německa! (Krev zatlouká víko hřebíky) Opona 602 OBRAZ PATNÁCTÝ Šeříková ulice V parku. Před oponou představující park. Je časně ráno. Scéna první Klokan, Franta, Ředitel, Dělník, Pepík (Všichni kvapně vstupují) Franta Já ti říkám, že žádná Šeříková ulice není. Klokan Když ti povídám, že mi někdo telefonoval, abychom šli kanálem v Šeříkové ulici. Dělník Někdo si z tebe udělal legraci. Klokan Zrovna tak to může být důležitá zpráva. Ředitel Tovární čtvrť přece znám. Šeříková tady nebyla, není a nebude. Ale neměli bychom se hádat a měli bychom něco dělat. Pepík Jestli se jedná opravdu o skladiště zbraní, tak je to rozhodně někde v téhle čtvrti. Dvě jsou někde za plynárnou. Franta Člověče, to je na druhé straně města. Dělník (sklesle) Prostě je to prohrané. Dvacet tisíc Košil je už ve městě, v půl dvanácté přijede Kazimír Konrád se svým štábem vlakem a pak to začne. 603 Klokan Chceš-li tu brečet, pak tě tu nepotřebujeme. ředitel Kdyby byla ta vysílačka pohromadě! Kdyby byly peníze na lampy, tak vám ještě do rár?a vyburcujú generální stávku. Klokan Najít to skladiště zbraní, měli bychom důkazy pro policii, a to už by snad tu manifestaci Konrádovi zarazili... Scéna druhá Předešlí, Krev a Mlíko (Krev a Mlíko vstoupí, zabráni do hovoru) Mlíko ... já když ten mašinkvér viděl, tak jsem si řekl, teď to rozsekám. Ale byly tu ty pancéřové dveře. Tak jsem vzal ten hand-granát, jednadvacet, dvaadvacet, třiadvacet, prásknul jsem tam, a jaké byly ty dveře ? Krev Ale že od toho nebouchly ty patrony. Vždyť jich tam byly bedny a bedny. Franta (chytne Kreva za ruku) O jakých to patrónach, mladíku, hovoříte? Krev Nesahej na mne, kostroune! Klokan Pomalu, pomalu. Tady byla řeč o zbraních. Mlíko Odstupte, individua. Takové lidi v parku brzy ráno nemám rád blízko u těla. 604 Ředitel Držte je tu, Klokane. Já dojdu pro strážníka. Mlíko (zarazíse) Kdo je tady Klokan? Klokan Já-Mlíko Pane, netelefonoval vám někdo, abyste šel do skladiště zbraní? Klokan Do Šeříkové ulice. Co je s tím? Mlíko Tak to jsem byl já. Ředitel Vy jste objevil skladiště zbraní? Krev Totiž, to je tak. My jsme hledali guláš a našli jsme šoulet. Ale ten šoulet byl výbušný. Klokan. Prosím vás, souvisle. Záleží na tom. Mlíko Malý člověk stojí za mnou. Míří mně na záda: Zavolej Klokana. Tady je číslo, ať sem jde. Já ho tady oddělám. Tak volám: Vlezte v Šeříkové ulici do kanálu. Franta Ale, člověče, vždyť žádná Šeříková ulice není. Mlíko Právě proto. Aby tam nevlezl, aby ho neoddělali, jsem si tu ulici vymyslel. Krev Jestli máte zájem, můžete se tam jít podívat Páni jsou zatlučený v bedně. Pepík Kluci, pojďte. 605 Klokan Nesmysl. Ti už jsou jistě na svobodě a rojí se to tam Košilemi. (K Mlíkovi a Krevovi) Vy dva půjdete se mnou na policii a dosvědčíte, co jste viděli. Dělník Člověče, než se to všechno úředně zjistí, může být pozdě! Ředitel Jen jděte na tu policii. Já letím za Markétou do rádia. Klokan Proč? Ředitel To je moje věc. O nic se nestarejte. Klokan (k Pepíkovi a Dělníkovi) Vy leťte do ústředního výboru. Ať jsou na všechno připraveni, protože v jedenáct třicet přijede Konrád na Západní nádraží a mohlo by se něco semlít. Franta (má nápad) Říkáš Západní drahou přijede? Kdo má na taxíka? Ředitel (mu dává peníze) Co chceš dělat? Franta Já mám na Západní dráze kousek za městem tátu hlídačem. Krev (vzpomene si) Jako by vám z oka vypadl, co? Taky tak silný v prsou, jenže o třicet let starší? Mlíko Ten vždycky touží po tom, zastavit vlak, že? Franta Ano, on si vezme lampičku, udělá takhle a takhle a vlak musí zůstat stát. A Kazimír taky! (Všichni se rozběhnou na různé strany) 606 OBRAZ ŠESTNÁCTÝ Umřela nám kapacita čekárna v rozhlasovém ateliéru. Holý moderní interiér s několika kusy ocelového nábytku. V pozadí zasklené okno, vedoucí do vysílací místnosti hlasatelovy. Nad oknem rozsvícené červené signální světlo. Vpravo dveře do kanceláří. Scéna první Markéta, Ředitel, pak Alex (Markéta za oknem stojí u mikrofonu a čte hlášení. Její hlas je slyšet z kontrolního ampliónu na scéně. Ředitel, udýchaný, rozčilený, netrpělivě přechází po čekárně a kyne Markétě) Markéta (mluvído mikrofonu) Skončili jsme vysílání burzovního přehledu. Následuje reprodukovaná hudba na deskách Ultraphon. (Vypne mikrofon, současně se ozve z ampliónu tichá hudba, jež doprovází následující scénu) Markéta (vstoupí, podává ruku Řediteli) Tak co mi chcete? A nekřičte. Ředitel Tohleto musíme dostat do rozhlasu. (Ukazuje jí papír) Markéta (přeběhne papír zrakem) To nemohu hlásit. To mne vypnou. Ředitel (naléhá) Musí se to dozvědět celá země! Za chvíli může být pozdě. Markéta Není to oficiální hlášení. Vypnou mne. 607 Ředitel Klokan už informoval policii. Je to zájem vlády! Markéta To tady neplatí. Není to schválený text. Ředitel Kdo by vás vypnul? Markéta Mixér a v kontrole. Ředitel Tak je někam zavřeme! Markéta To by šlo. Ředitel (překotně) Mne raní mrtvice, ztropíte poplach ... Alex (vstoupíšpapíry v ruce) Dobré jitro, přátelé. Markéta (spatříAlexe) Nic! Profesor omdlí, to bude poplach! Ředitel (k Alexovi) Vás raní mrtvice. (K Markétě)Taky to lip zná. Alex (nechápavě) Mám tady přednášku. Co je vám? Markéta Nám není nic, ale vám se musí udělat špatně. Alex Slečno, uklidněte se. Ukažte puls. Ředitel (křičí) Člověče, my jsme zdraví jako ryba! (K Markétě) Já to s ním zařídím. Pošlete sem ty lidi, kteří by vás mohli vypnout, že je po něm. A jděte k svému mikrofonu! Markéta Tamhle je kancelář. Tam je zamkněte a dáte mi tudy znamení! (Odběhne s papírem, který přinesl Ředitel) 608 Alex (netrpělivě) Tak co se děje? Ředitel Lehnout a dělat mrtvého. Nic jiného nechci. Alex A k čemu? Ředitel Proháníme Kazimíra! Alex (horlivě) Tak bych to řekl. (Skácíse na zem) Ředitel (běhá kolem Alexe a řve) Pomóóóóc! Honem! Vodu! Umřela nám kapacita! Scéna druhá Předešlí, Mixér a Úředník (Mixér s Úředníkem vběhnou) Ředitel (běhápo místnosti a řve) Mrtvice v rádiu! Úmrtí při soudobém rozhlasu! Pomóóc! Odneste ho někam. Na vzduch. K oknu. (Otvírá dveře vpravo, Mixér a Úředník tam vnášejí Alexe. Ředitel za nimi přibouchne dveře a zamkne. Zamává na Markétu, která stojí za oknem u mikrofonu) Jedem! Markéta (čte do mikrofonu, její hlas zní z ampliónu) Haló, haló! Voláme všechny dělníky v městě i na venkově, voláme železničáře a dělníky na tratích. Demokracie v nebezpečí. Kazimír Konrád chystá násilný převrat. Byly objeveny zbraně pro Pruhované Košile. Voláme celý národ. Padesát tisíc Pruhovaných Košil na cestě do města chystá ozbrojený převrat. Odzbrojte Pruhované Košile. Zatkněte Kazimíra Konráda. Voláme vše- 609 chny dělníky, voláme všechny občany, voláme celý národ! Pomozte bránit demokracii! (Opona se zavírá) (Ředitel s jásavou radostí poslouchá Markétino hlášení, Markétin hlas z ampliónu doznívá na předscéně, kde se mísí s hukotem vlaku, zvukem poplašných sirén a vrčením letadlového motoru) Opona 610 OBRAZ SEDMNÁCTÝ Hej rup! Před oponou Pan Prolog (vstoupí na předscénu a mluví k publiku, zatímco zvuky z ampliónu slábnou) Přátelé, mám vám vyřídit, že se zatím všechno daří. Je vidět, že když se jde věci včas na kloub, dá se leccos zachránit. Dovedete si představit, jak by to dopadalo, kdyby se bylo váhalo? Kazimír Konrád by se s nikým nemazlil a koulely by se hlavy. Město by hořelo a pokrok by couval do středověku. (Za scénou se ozve sborový zpěv, který se blíží z dálky) Hej rup! Peklo nebude, ráj se vrací, Hej rup! S námi kdo půjde, najde práci, Hej rup! Hej rup! Jsme mladí, chceme žít. Pan Prolog (pokračuje) ... A to přece dopustit nesmíme. (Sborový zpěv za scénou se blíží) Hej rup! Všichni za jeden táhnem provaz, Hej rup! Pro vás to platí jako pro nás, Hej rup! Hej rup! Že chceme všichni žít! Pan Prolog ... Prominete, že jdu, ale při tomhle nechci scházet! (Odejde) (Sbor za scénou) Hej rup! Hej rup! Hej rup! Hej rup! 611 OBRAZ OSMNÁCTÝ Evropa, jaká je Před oponou (Krev a Mlíko vyjdou na předscénu v rozhovoru) Mlíko ... to máte jako v té anketě o nejlepší knize, jak to vyhrála ta Guntherova „Evropa, jaká je". Krev Taky jsem to četl. Zajímavé, víte, čtu: Evropa, jaká je, dobře; čtu, dočtu:... ona už taková není! Mlíko Evropa se, pane, mění náramně ... (Vtom se spustí před oponu veliká, karikaturné namalovaná mapa Evropy) Mlíko (ukazuje barcelonská pobřeží Španělska) ... Tady se například donedávna třely ryby. Dneska se tam třou ponorky. Krev A prý jsou to docela neznámé odrůdy. Mlíko Úplně záhadné. Ale když se na ně zavolá „Komm her!", tak jedou blíž. — Tím jsem chtěl dát najevo, že jsou italské. Krev a Mlíko (zpívají, ilustrujíce svůj zpěv na mapě) Evropa, jaká je . . . Nemáte zdání, Jak upadá na světě slušné vychování A co všechno si k ženám dovolují páni, 612 Nemáte ponětí, co se dnes všechno netropí. Nevadí ani, Že král si bere dvakrát rozvedenou paní, Ba nevadí, že dnes už nejsou ani Vůbec žádní gentlemani, Nikomu už líto není paní Evropy. Refrén: Copak se tímto způsobem dá jednat s dámou? A notabene s dámou takhle světoznámou? A jen tak ze zábavy jí do hlavy Nasadit vši z Maroka A udělat z ní otroka A pustit na ni jedovaté hmyzy. Hmyzy, kteří se líhnou za peníze cizí. A k dovršení této záškodnícke sloty Obouvaj Evropu do okované boty, Aby v té botě, co se zdála malá, Noha pevně stála, Tak ji ženou na procházku pěší S velikým rámusem po Habeši, Aby se jí taky tahleta teta bála. Ta teta, co se té botě tolika smála. A teta kouká, už si nefouká, Tiše se souží pro tuhle louži, Pro tu svou zpachtovanou středozemní louži. Zde zase nejedí, jenom aby ušili Pro celou Evropu velkou hnědou košili, Aby v ní zmizela francouzská blůza I sukně, co z ní jde hrůza, Leč Evropa, ač rozedraná, ještě není přece jenom nahá, Tu sukni s blůzou drží špendlík jménem Praha, A ten špendlík otevřít by byla marná snaha. OBRAZ DEVATENÁCTÝ Svět patří nám Ulice před tovární ohradou. Táž dekorace jako v 7. obraze. Je letní noc. Tam, kde dřív zářily velkoměstské reklamy, svítí spousta pestrých lampiónů. Při otevření opony zní z dálky jásavý hluk davu, zpěv a veselá kapela. Scéna první Markéta, Klokan (Klokan vstoupí a vede Markétu pod paží) Markéta (směje se) Podívej se, kam mne to vlečeš? Klokan Do parku. Markéta A co v parku? Klokan Tak ne do parku. To je jedno kam. Ale abychom byli sami. Markéta (vesele) Koukej, dneska nebudeme nikde sami. Klokan A já bych tak s tebou potřeboval mluvit, na tolik věcí se tě ptát... Markéta ... a já bych ti toho tolik potřebovala odpovědět... Klokan ... a vůbec, abychom byli trochu spolu ... 614 Markéta Vidíš. A na to na všechno máme celý život. Klokan A co bude s tou svatbou? Markéta Jakmile si dáš předělat nos. Scéna druhá Krev a Mlíko, Franta, Ředitel, Pepík, Alex, Dělníci a Dělnice (Krev a Mlíko vběhnou) Krev Tady jsou. Mlíko Haló, Franto! Franta (s ostatními vběhne, ke Klokanovi a Markétě) Kde jste, lidi? Čekáme na vás s vypálením moždíře. Klokan Už letíme! Franta Kluci, teď jsme tu všichni. Tak, jak si myslím, abyste mne nezklamali, pěkně hlasitě, ať nás slyší všichni kazimíři doma i za hranicemi! Raz, dva, tři, čtyři. (Diriguje) Všichni (zpívají) 615 Svět patří nám Svět patří nám, pro všechny dosti místa, Jen za to vzít a plivnout do dlaní! Svět patří nám a kdo je optimista, Bez řečí půjde s námi, bez ptaní! Svůj život utrácí, kdo se bojí snad Jít s námi za práci, za mír bojovat, Protože svět patří nám, pro všechny dosti místa, Jen za to vzít a plivnout do dlaní! Opona Konec 616 EDIČNÍ POZNÁMKA V tomto vydaní přejímáme beze změn texty her tak, jak vyšly v Čs. spisovateli ve čtyřsvazkovém výboru (1956—1961): Rub a líc v 1. svazku z roku 1956, Caesar ve 2. svazku z roku 1956, Vest Pocket Revue, Robin Zbojník, Svět za mřížemi ve 3. svazku z roku 1959. Texty všech her jsme upravili podle současných pravopisných pravidel. Redakce 617 JIŘÍ VOSKOVEC JAN WERICH HRY Typografie Oldřich Hlavsa Vydal Československý spisovatel v Praze roku 1982 jako svou 4782. publikaci Odpovědná redaktorka Marie Bělíková Výtvarný redaktor Rostislav Vaněk Technická redaktorka Ludmila Hejnová Vytiskla Stráž, tiskařské závody, n. p., Plzeň, závod ve Vimperku AA 20,69, VA 21,70 V tomto celku vydání pivní. Stran 620.13/53 Náklad 20 000 výtisků. 601/22/856. 22-017-82 Cena brož. Kčs 23,84, váz. Kčs 29,-