SOKRATES, ION kJOKRATES. Buď zdráv, lonel Odkud jsi k nám lentokrál přisul? Snad z domova z Efesu? /on. Nikoli. Sokrate, nýbrž r. Epidauru ze slavnosti Asklepiových. Sokr. Což Kpidauřané pořádají na počest lobo boba laké závod rapsodii? Ion. Ovšemže, také i v ostatním musickém uměni. Sokr. A co, závodil jsi, prosím, něčím? A jak jsi dopadl v závodu? /on. Získali jsme prvni cenu, Sokrate. Sokr. Sláva! Hled ledy. abychom zvítězili i o Pana-I hena jích! Ion. Však se lak slané, dá-li bůh. Sokr. Věru často jsem záviděl vám rapsodiím, Ione, vaše uměni; vždyť je hodno závidění, že vašemu umění přísluší, abyste stále byli nastrojeni a abyste sc jevili co ne j krásnější m i, a zároveň že vám je nutno se zabývat mnohými dobrými básníky a zejména laké Homerem, nejlepšfm a nad jiné božským básníkem, a důkladně se učit jeho myšlenkám, nikoli jenom veršům. Nebof nikdo by se nikdy nestal dobrým rapsodem. kdyby nepochopil smysl básníkových slov. Vždyf rapsod má být posluchačům llumorníkem básníkových myšlenek; avšak je nemožno, aby to dobře dělal len. kdo nerozumí, co básník mluví. Tedy všechny lylo věci jsou hodny závidění. ii; Ion. Máš ■:.<\ 'In Sokrate; mní aspoň dala talu Kásl mého uměni nejvíce práce a mám za to. že umím nejkrásněji ze všech lidí mluvit o Homérovi, takže ani Metrodoros /. I.unipsaku ani Stesiml>rotos z Thasu ani (■laukon jim i nikdo jiný kterékoli doby nedovedl povidel tolik krásných myšlenek o Homérovi, kolik já. Sokr. Výborně, lone! Patrně mi neodepřen podat ukázku. Ion. Také to stojí za poslechnutí Sokrnle. jak dobře jsem vyzdobil Ho moru; proto si myslím, že jsem hoden, abych byl od Homerovcň ověnčen zlatým věncem. Sokp. Však já si ještě udělám volný čas. abycli si m tě poslechl; ale nyní odpověz tolik: zdali pak jsi znalcem jedině Homéra či také Hesioda a Archilocha ' /on. Nikoli, nýbrž jedině Homeni; zdá se mi loliž. že to stačí. Sokr. Jest něco, o čem Homeros a Hesiodos mluví totéž? Ion. To si myslím, a je toho mnoho. .SoAr. Zdali pak bys tedy. pokud jde o lylo věci. krásněji vyložil místa Homérova ěi llesiodova? Ion. Stejní. Sokrale. pokud jde o věci, o kterých mluví totéž. Sokr. A co o kterých nemluví loléž? Na príklad i Homeros i Hesiodos mluví něco o věSlectvi. Ion. Ovšemže. .SoAr. Nuže zdali pak bys ty krásněji vyložil, eo mluví tito dva básníci o věštectví stejně a co různí, íi některý' z dobrých věštců? Ion. Některý z věštru. Sokr. A kdybys ty byl věštec a kdybys byl s to vyložit o stejných výrocích, zdali pak bys nedovedl vykládat takí o rozdílných výrocích"' Ion. Palmě ano. .Sofcr. Proč pak ledy jsi znalcem Homera. avšak Hesioda ne, ani ostatních básníků? i i snad mluví Homeros o některých jiných věcech, než o kterých mluví všichni ostalni básnici? Nevykládá většinou o válce, o vzájemných stycích lidí dobrých i zlých, soukromníku i živnostníků, o bozích, jak se stýkají mezi sebou i s lidmi, o stavech na obloze i o věcech v Hádu i rodokmeny bohů a heroň? Nejsou lolo věci. o kterých Homeros básní? Ion. Mil pravdu, Sokrate. Sokr. A co oslalní básníci? Nehasni právě o týchž věcech? Ion. Ano, ale nebásní, Sokrate, stejně jako Homeros. Sokr. Jak to? Hůře? ion. Mnohem. Sokr. A Homeros lépe? Ion. Ba věru lépe. při Diovi! Sokr. Když, milá hlavo Ione. mnozí mluví o čísle a jeden /. nich mluví nejlépe, tu přece někdo pozná toho. kdo mluví dobře? Ion. Ano. Sokr. Zdali pak tentýž, který pozná i špatně mluvící, či jiný? Ion. Ovšem že tentýž. Sokr. Bezpochyby to je len, kdo iná znalost nauky 0 číslech? Ion. Ano. Sokr. A co když mnozí mluví o pokrmech, které jsou zdravé, a jeden /. nich mluví nejlépe, zdali pak jeden pozná o tom. kdo mluví nejlépe, že mluví nejlépe, a druhý o tom. kdo mluví hůře. že mluví hůře. íi to bude tentýž? Ion. To je přece zřejmé, tentýž. 89 Sokr. Kdo je lo? Jak H jmenuje? Ion. Lékař. Sokr. Jisté tedy zkrátka soudíme, že kdykoli mnoho lidí mluví o týchž věcech, vždy pozná tentýž človék. m kdo mluví dobře .1 kdo spalné: sice jestliže nepozná spatně mluvicího, je zřejmé, že nepozná ani dobře mluvícího, pokud jde o touž věc. Ion. Tak jest. Sokr. Tedy týž človék bývá znalcem obou dvou? Ion. Ano. Sokr. Ty tvrdíš, že Homeros i ostatní básníci, mezi nimiž je i llesiodos i Archilochog, mluví o týchž věcech, ale ne stejně, nýbrž ten dobře a ti hůře. že ano? Ion. A mám pravdu. Sokr. Jistě ledy, jestliže poznáváš toho, který mluví dohře, poznával bys i o těch. kteří mluví hůře, že mluví hůře. Ion. Podobá se. Sokr. Jistě tedy, můj nejmilejši. nechybíme, kdy/; řekneme, že Ion je stejně znalcem i Homéra i ostatních básníků; neboř sám uznáváš, že tentýž človék bude náležitým posuzovatelein všech, kteříkoli mluví o týchž věcech, avšak básníci žc skoro všichni básni totéž. Ion. Co je tedy asi příěinou. Sokrate, že já, kdykoli někdo rozmlouvá o některém jiném básníku, nedávám pozor a nejsem schopen přispět k rozmluvě něčím, co hy stálo za řeč. nýbrž docela dřímu. avšak když se někdo zmíní o Homérovi, hned procitnu a dáváni pozor a mám hojnost myšlenek? Sokr. Není těžko to uhodnout, příteli, nýbrž každému je zřejnio. že jsi neschopen mluvil o Homérovi na základě odborného umění a vědění: nehoř kdybys to doved! na základě odborného umění, byl bys s to mluvit také o všech ostatních básnících; nebol básnické umění je. tuším, ten celek. Ci ne? Ion. Ano. Sokr. Není-li pravda, že když někdo vezme i kterékoli jiné umění v celku, bude u všech uměni týž zpú sob zkoumání? Přeješ si ode mne uslyšet. Ione, jak lo myslím? Ion. Při Diovi, zajisté. Sokrate: vždy f rád poslouchám vás moudré muže. Sokr. Chtěl bych, Ione, aby lo bylo pravda; ale moudři jste. tuším, vy. rapsodové, herci a ti, jejichž básně vy zpíváte, kdežto já nedělám nic než mluvím pravdu, jak je pochopitelno u neodborníka. Na príklad i v tom. nač jsem se tě nyní otázal, podívej se. jak je prosté a ueodbornické a každému přístupné poznat, co jsem pravil, že je tentýž způsob zkoumáni, když se vezme uměni v celku. Vezměme příklad: je nějaké malířské uměni jakožto celek? tet, Ann. Sokr. Není a nebylo mnoho malířů dobrých i chatrných? Ion. Ovšemže. Sokr. Nuže viděl jsi již někoho, kdo o Polygnolovi. synu Afilaofontovu, dovede vykládat, co maluje dobře a co ne, avšak o ostatních malířích nedovede? A kdy- "sa koli někdo ukazuje díla jiných malířů, že dřime a je na rozpacích a nemá, čím by přispěl k rozhovoru, avšak kdykoli je třeba projevit úsudek o Polyglotovi nebo o kterémkoli jiném malíři, jednom jediném, že procitne a dává pozor a má hojnost řečí? lun. Nikoli, při Diovi, to jistě ne. .SoJtr. A co v sochařství? Vidě! jsi již někoho, kdo umi znalecky vykládat o Daidalovi, synu Metionovu. nebo o Epeinvi. synu Panopeovu, nebo o Theodoru N ze Sumu nebo o jiném jednom sochaři, která díla dobře vyivořil, avšak při dílech oslalních sochařů je na rozpacích, nemaje, co by řekl? Ion. Nikoli, při Diovi, ani ioho jsem nevidel. Sokt. Vlak jistě, aspoň jak se já domnívám, ani v pištcelví ani ve hře na kitliaru ani ve zpěvu doprovázeném kilharou ani v přednášení básní jsi nikdy neviděl muže, který dovede znalecky vykládat n Olvni povi nebo o Thamyrovi nebo o Orfeovi nebo o Fcmio-vi. ithackém rapsodii, avšak o Iónoví z Efcsu je na rozpacích a nedovede podat výklad, co pře.dnáii dobře a co ne. Ion. Nemohu ti v lélo véci odporovat. Sokrate; ale toho jsem si védom. Že o Homérovi třmím mluvil nej krásněji ze všech lidí a mám hojnost myšlenek a laké oslalni všichni o mne tvrdí, že mluvím dobře, avšak o ostatních ne. Tak se přece dívej, co lo znamená. Sokf. Však se dívám. lone, a hodlám li ukázal, co lo podle mého zdání znamená. Ta schopnost, dobře mluvil o Homérovi, není totiž u tebe, jak jsem prve řekl, odborné umení, nýbrž božská síla, jež tebou hýbá, právě lak jako v tom kameni, klerý pojmenoval Euripides magnet skvrn, avšak většinou jej nazývají heraklejským. Ten kámen toliž neloliko přilahuje železné kroužky samy, nýbrž i vkládá sílu do těch kroužku, lakže mohou zase ony dělal totéž, co ten kámen, přitahoval jiné kroužky, takže někdy visi velmi dlouhý řetěz kousků železa a kroužků držících se jeden druhého: a u všech jich je la síla zavěšena na onom kameni. Takto i Musa dělá sama některé lidi básnicky nadšenými, a skrze tylo nadšené se zavěšuje řetěz jiných přicházejících v nadšení. Neboř všichni dobři básníci epicií pronášejí všechny ty krásné básně nikoli z odborného umění, nýbrž jsouce básnicky nadšeni a posedli bohem; a dobři básníci mcličíí právě lak. Jako korybanti netančí, dokud jsou při rozumu, lak také skladatelé pisní netvoří ly m krásné písně, když jsou při rozumu, nýbrž když vkročí do harmonie a rylmu, tehdy jsou ve vytržení, a jako bukchanlky v posedlosti nabírají z řek med a mléko, ule když jsou při rozumu ne, tak to dělá i duše skladatelů písni, jak oni sami říkají, ftíkají nám přece básníci, že nám přinášejí písně od medo-proudných zřídel z jakýchsi zahrad a údolí Mus, kde je natrhali, jako včely, i sami takto létajíce. A mají pravdu. Básník je totiž lehký tvor, okřídlený a svatý, schopný Ivořít ne dříve, než se dostane do nadšení a vylržení, a když v něm již není rozumu; dokud však má tento statek, každý člověk je neschopen básnicky tvořit a věštit. Protože tedy tvoří a mluví mnoho krásného 0 věcech, právě tak jako ty o Homérovi, ne odborným umením, nýbrž z božího údělu, je každý schopen krásně tvořit jediné lo, k Čemu ho pobídne Musa. jeden dithyramby, druhý enkomia. jiný hypor-eliemala, jiný epické básně, jiný iamby; ale v ostatních oborech je každý z nich slabý. Nebot lo nemluví / odborného umění, nýbrž působením božské síly, protože kdyby z umění dovedli krásně mluvil o jedné věci, dovedli by to laké o ostatních; proto pak bůh jim odnímá rozum, když užívá jich i věštců a božských hadačů jako služebníků, abychom my posluchači věděli, že to nejsou ti, kdo mluví ty tak vzácné věci, ti, v kterých není rozumu, nýbrž bůh sám je ten, který mluví a skrze ně zaznívá jeho hlas k nám. Ncjvělším důkazem pro tento výklad je Tynnichos / Chalkidy. jenž nevytvořil nikdy žádnou jinou báseň, klerou by někdo pokládal za hodnou zmínky, jedině paion, který zpívají všichni, jistě asi ze vSech písni nejkřásnéjšl. přímo, jak sám praví. >jakýsi výlvur Mu- Na něm podle mého zdání nám bůh nejlépe ukázni, abychom nebyli na pochybácli, že lylo krásné básně nejsou lidské ani dílu lidi. nýbrž božské u dila bolui, a básnici že nejsou nic než tlumočníci bohů. jsouce posedlí každý od některého z nich. Bůh. chtěje to ukázal, úmyslné zazpíval skrze nejslabšího m básnika tu nejkrásnějSi píseň: či se ti nezdá. Iono. Ifl mám pravdu'' Ion. Ano, při Diovi, zajislé: svou řeči se jaksi dotýkáš mé duse. Sokrate, a zdá se mi. že dobři básníci z božího údělu nám to od bohů tlumočí. Sokr. Nuže zdali pak zase vy, rapsodové, iiclhiino-číle mluvu básníku.' Ion. I to máS pravdu. Sokr. Nestávalo se tedy tlumočníky tlumočníků? íon. Dozajista. Sokr. Nuže řekni mi. lone. jesle lolu a odpověz hcz obalu, nač se té zeptám: kdykoli dohře přednášíš epické skladby a uděláš na diváky nejvélší dojem bud když zpíváš o Odysseo v i, jak skáče na práh, dává se poznat ženichu m a vysypáva šípy před nohy, nebo o Achilleovi, jak se Žene na Heklora. nebo nékleré z dojemných míst o Andromašc nebo o Ilekahč neho o Priamovi — zdali pak jsi tehdy při rozumu, či se dostáváS do vytržení a tvá duse se v božském nadšení cítí, jako by byla u těch událostí, o kterých mluvíš, bud na Ithace nebo v Tróji nebo jaký je děj básne.? Ion. Jak zřejmý důkaz jsi mi to vyslovil. Sokrate! 1'ovím li li> bez obalu. Kdykoli totiž přednáším něco dojemného, oči sc mi naplňuji slzami: a kdykoli něco strašného nebo hrozného. ■ ■ i strachu mi vlasy vstávají vzhůru a srdce mi tluče. Sokr. Nuže máme soudil. lone. že je tehdy pří rozumu ten Člověk, který jsa vyzdoben pestrým äatem a zlatými věnci při obětech a slavnostech pláče, ačkoli o nic z těchto věci nepřišel, nebo mé strach ve shromážděni více než dvaceti tisíc lidf, jemu přátelsky nakloněných, ačkoli ho nikdo ne obírá ani mu neubližuje? Ion. To ne. při Diovi, naprosto ne. Sokrate, má-li M říci pra%da. Sokr. A vlS. že laké u většiny diváku vy vzbuzujete tytéž stavy? Ion. Ha velmi dohře to vím: pozoruji je totiž |M> každé shora s řečniště. jak pláčí i hrozivě vzhlížejí a doprovázejí přednášenou feč úžasem. Musím totiž nn ně dával velmi dobrý pozor: nebof jestliže je rozpláči, -.lim se budu smál, až budu hrál peníze, pakli však /působím, že se budou smál. sám spláči nad ztraceným výdčlkem. Sokr. Nuže via. že ten divák je poslední z těch kroužků, kleré, jak jsem pravil, od sebe navzájem přijímají sílu. vycházející od heraklejského kamene? Ten prostředni jsi ty. rapsod a herec, ten první je sám i básník; bůh pak skrze tyto všechny táhne duši lidí. kamkoli chce. připínaje od jednoho k druhému svou sílu. A právě tak jako na onom kameni visí i zde velmi složily řetěz sborových zpěváků, shormistrů a podshormistrů. zavěšených se strany na článcích, držících se Musy. A jeden z básníků je zavěšen na jedné Muse. druhý na jiné - jmenujeme to. že je posediv, avšak to je něco podobného, nebof tak i tak je držen - - a na léchlo prvních Článcích, básnicích, jsou zavěšeni zase jiní. každý na jiném, a přijímají básnic ké nadšení, jedni na Orfeovi, jiní na Musaiovi; ale většina je posedlá a držena Homerem. 7. těch jeden 95 jsi ly, lone, a jsi posedlý Homerem; když někdo zpívá něco od jiného básnika, spiš a jsi v nesnázích, co bys řekl, ale když někdo zazvučí píseň tohoto básníka, hned se probudíš, duše ti tanŕí a máš pohotově co říci. Ncbof co mluvíš o Homérovi, nemluvíš na základě odborného uměni ani věděni, nýbrž z božího Udělil a z posedlosti, jiiko li, kdo jsou v korybanlském vytržení, slyši bystře jen tu píseň, která náleží bohu. jímž jsou posedli, a pro tu píseň maji pohotově hojnost tanečních pohybu a slov, avšak oslatnfch nedbají; tak i ty. Ione. kdykoli se někdo zmíní o Homérovi, jsi pohotový, ale při ostatních jsi v nesnázích: a příčina, na kterou se mne lážeš, toho, že při lln meraví jsi pohotový, avšak při oslnlnfch ne, je la rfitS, že nikoli z umění, nýbrž z božiho údělu jsi dobrým vychvalovatolem Homera. Ion. Ty mluvíš dobře. Sokrate; avšak divil bych M, kdybys dovedl promluvit tak dobře, že bys mě přesvědčil, že já chválím Homera ve stavu posedlosti a šíleni. A myslím, že by se to ani tobě o mně nezdál" kdybys mě uslyšel mluvit o Homérovi. Sokr. Věru si tě chci poslechnou!, avšak ne dříve, než mi odpovíš na toto: o které z věcí, o nichž jedná Ilomeros. umíš dobře mluvit? Přece jistě ne o všech. Ion. Dobře věz, Sokrate, že o všech bez výjimky. Sokr. Přece jistě ne i o lěch, kterých ty právě neznáš, ale o kterých Homeros mluvi. Ion. A jaké to jsou věci, o kterých Homeros mluví a já jich neznám? Soki Nemluví snad Homeros na mnoha místech a mnoho také o uměních? Na přiklad také o umění vozatajském - jestliže si vzpomenu na ly verše, povím ti je. Ion. Však já je řeknu; já si je pamatuji. Sokr. Hekni mi tedy, eo praví Nestor svému synu Anlilocbovi, když mu domlouvá, aby si dal pozor na zatáčku při závodu v jízdě, pořádaném na počest Pat rok lovil. Ion. Praví: .S<ím pak na letuj bok hled při lom trochu se nahnout na voze hlazeném krásně; vSak no koni nártičnilio vzkřikni a léi jej bodni a popusf otěie u rukou. V zatáčce podsedni kůň of těsně Je přibliři k sloupu, aby se dotýkat zdál jii samého okraje náboj uměle sbitého kolu: oíak varuj se kamene dotknout. Sokr. Stačí. Zdali, Ione, mluví Homeros v těchto verších správně Či ne. kdo by poznal lépe, lékař ěi vozataj? Ion. To přece vozataj. Sokr. Zdali pak proto, že zná loto umění, ěi pro něco jiného? Ion. Nikoli, nýbrž že zná to uměni. .Soícr. Není-li každému z umění od boha dána schopnost poznávat jisté dílo? Nebof jistě asi, co poznáváme uměním kormidclnickýiu. nepoznáme také lékařstvím. Ion. To jistě ne. ■Sokr. Ani co poznáváme lékařstvím, to nepoznáme také tesařslvím. Ion. To jistí ne. Sokr. Taklo bezpochyby i při všech uměních, co |x>znáváme jednim uměním, nepoznáme druhým, není-li pravda? Avšak před tím mi ještě odpověz na lulo otázku: myslíš, že jedno umění je loto a druhé jiné? Ion. Ano. Pl-u-. Ion t 97 Sokr. Já, kdykoli jedno umění je znalost jedněch věcí a druhé druhých, lak laké nazývám jedno líni uměním a druhé jiným; usuzuješ lakto i ty? Ion. Ano. Sokr. Nebof kdyby to byla nějaká znalost týchž věcí, proč bychom říkali, že jedno umění je to a druhé jiné. když by oběma bylo možno věděti toléž? Jako já poznávám, žo těchto prstu je pět, tak i ly o nich poznáváš toléž, právě jako já; a kdybych se tě otázal, zdali já a ty poznáváme totéž týmž uměním počtárskym čí jiným, jislě přece bys řekl, že týmž. ion. Ano. Sokr. Nuže tedy řekni nyní, nač jsem se lě chtěl prve zeptat, zdali se ti tak zdá o všech uměních, že se týmž uměním nutně poznávají tytéž věci, kdežto druhým ne tytéž, nýbrž je-li to jiné umění, že sc jím nutně poznávají také jiné věci. Ion. Takto se mí zdá, Sokrate. Sokr. A kdokoli nezná některé umění, nebude s to dobře poznávat Teči nebo díla tohoto umění, není-li pravda? Ion. Máš pravdu. Sokr. Zdali pak tedy o verších, které jsi uvedl, poznáš lépe ty či vozataj, zdali v nich Homeros mluví dobře či ne? Ion. Vozataj. Sokr. Proto, tuším, že jsi rapsod a ne vozataj. Ion. Ano. Sokr. A umění rupsodské je různé od vozalajského' Ion. Ano. Sokr. Jestliže je tedy různé, je to laké vědění o jiných předmětech. Ion. Ano. H Sokr. A co když Homeros vypravuje, jak raněnému Machaonovi Hekamede, Ncstorova souložnice, dává pil kykeon? Praví asi lakto: datu lam praiuenské víno, u struhadlem, zrobeným z bronzu kazí Strouhala .sýr, pak ječnou mísilo mouku. Zdali pak je věc uměni lékařského či rapsodského dobře rozpoznat, zdali to Homeros líčí správně či ne'.' Ion. Lékařského. Sokr. A co když Homeros praví: Otta o hlubinu spěla, jsouc podobna Otooá kasu, který uzuvřcn u rource, jež z rohu je polního býka, k záhubě žravým rybům sc hbití' do more spouští —■ zdali pak si máme myslil, že to je věc spíše rybářského umění či rapsodského posoudit, co lu praví, a zdali dobře či ne? Ion. Je zřejmé, Sokrate, že rybářského. Sokr. Tu dejme tomu, že ty dáš otázku a že by ses mne otázal: »Když tedy, Sokrate, nalézáš v Homérovi věci, které přísluší rozpoznával každému jednoíli-vému z lěchto uměni, nuže vyhledej mi také, při kle-rých věcech náleží schopnost rozeznával, zdali jsou v básni pověděny dobře či špatně, věštci a umění věšteckému.* Uvaž, jak snadno a po pravdě já ti odpovím. Na mnoha míslech lotiž o tom mluví i v Odyssci, jako na přiklad lo, co praví ženichům Theoklymenos, věštec z rodu Melampodovců: Jaké to neštěstí vás, o nebozí, postihlo pravěk Hlavy jsou zastřeny tmou i tváře a dolcní údy, m nářek tu hlasité zni a oblité} smáčejí slzy; pln jest přízraků dvůr i předsíň je přízraků plnu tauťtcich c podsvětí jít a v lemnotu: sluneční světlo s oblohy zmizelo zcela a Iirůzná se rozlévá chmuro. Na mnoha místech i v Ilíndé, jako na príklad pri boji u hradby: praví totiž í tam: Sebof jim přiletěl pták. kdyé přejít hodlali příkop, orel vysakotelý, a zleva jim zamezil postup. Orel u pařáleeh svých mil velkého rudého hada, který zmítal se iit>, však dosud půlky se nevzdal, nebot ač dríel ho pták, přec v hrudi jej u hrdlo uštkl, ohráliv nazpět hlavu. Pták pustil jej od sebe na zem, zachvácen bolestí krutou a shodil Iw do středu vojsko, sám pak vyrazil skřek a odletěl s vanuti in vělru. O těcfatO a lakových místech řeknu, že přísluší věit-t i je /koumat a posuzovat. ion. A budeš mít pravdu. Sokrate. Sokr. Také ty. lone, máš v tom pravdu. Nuže tedy jako jsem já tobě vybral / Odysseie i z Iliady. která místa náleží veštci, která lékaři a která rybáři, vyber lak i mně, když také jsi zbehlejší v Homérovi nežli já, které věci náleží, lone, rapsodu n rnpsodskému umění, jež přísluší rapswdu spíše než ostatním lidem /koumat a posuzoval. ion. Já tvrdím. Sokrate: všecky. Sokr. Ty netvrdíš. lone. že všecky: čí jsi tak zapomnětlivý? Přece by neslušelo muži rapsodu. aby byl zapomnětlivý. Ion. A co tedy zapomínám? Sokr. Nepamatuješ si, že jsi řekl. že rapsodské umění je různé od vozalajskélio? 100 Ion. Pamatují se. Sokr. Neuznával jsi tedy, re kdy* je různé, bude laké znát jiné věci? Ion. Ano. Sokr. Tedy podle tvé řeči nebude rapsodské uměni ani rapsod znát všechno. Ion. Snad kromě takovýchto věcí, Sokrate. Sokr. Slovy 'kromě takovýchto věcí myslíš jistě • kromě věcí náležejících ostatním uměním ; ale které tedy věci bude znát, když ne všechny? Ion. Já si myslím, že která řeě je vhodná muži t která žene, která otroku a která svobodnému, která ovládanému a která vládnoucímu. Sokr. Myslíš snad. že rapsod bude znát lépe nežli kormidelník, která řeč jo vhodná pro náčelníka lodi. zmítané na moři bouři? Ion. Nikoli, nýbrž to kormidelník. Sokr. Ale bude snad rapsod znát lépe než lékař, která řeč je vhodná pro toho. kdo vládne nemocným? Ion. Ani to ne. Sokr. Ale myslíš, že která řeč je vhodná otroku? Ion. Ano. Sokr. Na příklad myslíš, že rapsod a nikoli pastýř bude znát, co vhodného má říci otrok pastýř, když se plaší krávy a on je uklidňuje? Ion. To přece ne. Sokr. Tedy CO vhodného má říci žena pradlena 0 zpracovávání vlny? Ion. Ne, Sokr. Tedy bude znát, co je vhodné mluvit muži vojevůdci, když povzbuzuji- vojáky? Ion. Ano, takové věci bude znát rapsod. Sokr. Cože? Rapsodské uměni je umění vojevúd-covské? 101 Ion. Aspoň já bych požnul, co je vhodné vojevůdci promluvil. Sokr. Snad máš také vojevňdcovské schopnosti, lone. Nehof kdybys byl koňa f a zároveň kilharisla. poznal bys dobré a spalné kone; ale dejme tomu, že bych se lě otázal: >Klerým pak umením, lone, poznáváš dobré koně? Tím. klerým jsi koňar. či tím, kterým jsi kilharista?< i.o bys mi odpověděl? Ion. Zajisté lim. kterým jsem koňuf. Sokr. Kdybys tedy rozpoznával také dobré hráče nn kitharu. Jistě bys uznával, že je rozpoznáváš tím uměním, klerým jsi kilharisla. a ne tím, klerým jsi koňar. Ion. Ano. Sokr. A když znáš věci vojevňdcovské. zdali pak je znáš jako muž s vojevůdcovskými schopnostmi ěi jako dobrý rapsod? Ion. Mně se zdá, že v tom není žádný rozdíl. Sokr. Jak? Pravíš, že v tom není Žádný rozdíl? Pokládáš umění rapsodské a vojevňdcovské za jedno či za dvě? Ion. Podle mého zdáni to je jedno umění. Sokr. Kdo ledy je dobrý rapsod. len je také i dobrý vojevůdce? Ion. Zajisté. Sokrate. Sokr. Tedy také kdo je dobrý vojevůdce, patrné je i dobrý rapsod. Ion. To zase se mi nezdá. Sokr. Ale lam lo se li zdá. že kdo je dobrý rapsod. je také dobrý vojevůdce? Ion. Ovšemže. Sokr. Ty jsi bezjMichyby nejlepSÍ rapsod z llellenů? Ion. Daleko nejlepšf, Sokrate. Sokr. Jsi snad. Ione. také nejlepšf vojevůdce z Hel- lenň? 102 Ion. Dobře věz, Sokrate, že jsem; i lomu jsem se naučil z Homérových básní. Sokr. Když jsi tedy, lone, v obojím nejlepäí z Hel-lenů, i vojevůdce i rapsod, proč pak, při bozích, obcházíš a děláš Helleuům rapsoda, ale ne vojevůdce? Ci se ti zdá, že Hellenové mají velkou potřebu rapsoda, ověnčeného zlatým věncem, avšak že nemají žádnou potřebu vojevůdce? Ion. Naše obec, Sokrate, je politicky i vojensky spravována od vás a nic nepotřebuje vojevůdce, avšak vaše a Lakedaimonská by si mě nezvolila za vojevůdce, neboř myslíte, že si sami stačíte. Sokr. Drahý Ione, neznáš Apollodora z Kyziku? Ion. Kterého to? Sokt. Kterého si Athcňané mnohokrát zvolili za svého vojevůdce, ačkoli je cizinec; a Fanoslhena z Andru a Herakleida z Klazomen, jež tato naše obec povyšuje na vojevňdcovské i ostalní úřady, když prokázali, že jsou vynikající; avšak lona z Efesu tedy si nezvolí za vojevůdce a nevyznamená, jestliže se bude zdát, že je vynikající? Což nejste vy Efesané původem Atheňané a je snad Efesos menší než některá jiná obec? Ale ly, Ione, jestliže je pravda, co říkáš, že dovedeš chválit Homera uměním a věděním, ty se věru proviňuješ; vždyf jsi mi slíbil, že znáš mnoho krásných věcí o Homérovi, a říkal jsi, že mi je ukážeš, ale míslo toho mě klameš a jsi dalek toho, abys ini je ukázal, když ani nechceš říci, které to jsou věci. jichž jsi znalcem, ačkoli tě o to už dávno snažně prosím; zatím však přímo jako Próteus bereš na sebe všeliké podoby, otáčeje se sem a tam, až jsi mi na konec unikl a objevil ses vojevůdcem, jen abys neukázal jaký jsi znalec ve vědě o Homérovi. Jestliže tedy jsi "tilir.iiiík, jak jsem právě řekl, a při lom mě po svém Mi:i slibu, že vyložíš o Homérovi, klameš, jsi vinen; pakli však nejsi odborník, nýbrž mluvíš mnoho krásných věří o lom básníku, jak jsem já řekl o tobě, z božího údělu, jsa posedlý silou Homérovou a nemaje věděni, pak nejsi nic vinen. Vyber si ledy, zdali chceš byl od nás pokládán za muže nespravedlivého Ci božského. Ion. To je veliký rozdíl, Sokrale; vždy f je mnohem krásnější být pokládán za božského. Sokr. Máš ledy u nás loto krásnější. Hippio, že jsi božský a nikoli odborné znalý vychvalovalel Homéra. POZNÁMKY (Číslice vedle K......1 udávají stránku prekladu.) 87 Z Epidauru: Kpiduuros bylo město v krajině Argulidé v severovýchod ní ni Peloponnesu, proslavené kultem boha lékařství Äsklepia: o něm u o slin místech na počest Askle-piovu v něm poŕáduných viz šiluný-IIejzlar, fteckŕ starožitností str. 22 a. láuod rapsodii: o rupsodecb a loiiovi viz iJvod. o Panathenajich: n Ire lilu athénských svátcích bohyné Palludv Athénv ii/ rilcuv-Hej/.lur v uvedené knize, sir. til ubyste stále byli nastrojeni: rnpsodové vystupovali při slavnostních příležitostech v nádherném rouchu a se žlutým věncem nu hlavě: pří recitování Odysseic měli prý roucho purpurové, při recitováni lliady červené. M8 Metroduro* t temptaku: tento rapsod podle zprávy u Dio^cna Ijiertia II ii hájil a rozšířil \naxitfrorovi> poletí bnsní Homérových, totiž Se v nich llomeros allegoric-ky jedná o zdntnosti n spravedlnosti, a první se zabýval Homérovou fysikou. Sfeiimbrota* z Thum: jmenovaný také v Xcnofontově Symposiu juku učitel rapsodskél........čui, který si dával mnoho platit. Niipsid politický pamflet o Thcmístoklcovi, Tliukydidovi a Pcrikleovi. (llaukon: snad je tu týž Glaukon, jehož úsudek o liás-nictvf uvádí Arixloiťlrs. Poiet. kup. 2i Iv překlade F. Gro-ha str. 5*), tuku bez u.läui mdištč. Jinak je /.nám Glau-" ) kritika Aristo- imI Homeroocii: llomerovci IHomeridai) byl rod ua ostrově Chiu, odvozující svůj původ od Homéra: zabývali se upravováním a přednášením homérskych básni. Tím jménem se pak označovali i jiní odborníci v Homérovi, provozující touž činnost, a pak i vůbec ctitelé a přátelé hásní Homérov vch. Platon se o nich zmiňuje také ve Kaidru 252 B (v překladu sir. 33} a v listu vě X 59»E Iv překladu str. A). oécech o Hádů: t. j. o pod s vět í: :pévu Odysseic. r XI zejra milá ld.it>,. lone; v překladu ponechánu úmyslně toto řecké d ú věrné oslovení, v češtině neobvyklé. <>l o I>oiy/>notovi: slavný malíř řecký v V. stol. př. Kr.; viz o uěui ňileny-llij/lur v uvedené knize sir. 15b o DaidaloDi: mythicky sochař a technik, otec Ikarův: viz o něm [np/ii. k 123. str. překladu dialogu Mcnona. o Kpeiooi: Epeios podle báje vystavěl osudného koně trojského, viz Susku-Groli. Mythologie str, 186. o Theodoru ze Samu: vvtvurnv umělce, zejména architekt a sochař, v VI. stol.pr. Kr. Spolu s Uhoikem vystavěl prosluly Hcřin chrám nu Samu: společně prv také vynalezli tavení bronzu. Jeho dílem byl podle starého podání také pověstný prsten 1'olykratúv. 99 o Otympooi; mythicky hráŕ nu aulos (piífalu). jemuž se přičítalo i založení hudební teorie. o Thamyrooi: Tbamyras (nebo Thamyris) byl mythicky pěvec a hudebník thrackv: přičítalo se mu zavedeni samostatné instrumentální hudby na kithuru. o Orfeooi: mythicky pěvec thrácký, choť Eurydiřin: viz o nfm Saska-Grnh v uvedené knize str. 194 n. n Femiooi: vyšlapuje v Odyssei ve zpěvu I a XXII. o tom kameni, který pojmenooal Euripides magnetským, avšak oétkinoti jej nazývají hi-ntklejskýiit: na feni se zakládá Euripidův název Magnčtis lithos. vyskytující se v zlomku jedné jeho tragedie, není jisto a ftekove stimi to nevěděli; snad souvisí s jménem města Magnesia, a to asi s Magnesii nud řekou Hermem v Lydii. neboť v jednom zlomku Sofokleoyě se tento nerost nazývá Lydikos lithos. Název thernkh'jskýi. jehož užívá Plalon také v Ti-mnu 80 Ľ (v překludu sir. 119). fa usi odvozen od místního jména lleruklciu: měst s jménem Heraklcia bylo přes 20, a podle kleré Ilerukleie livl pojmenován mugnc-tovee, nelze urěiti. Wilamovvil/Nfoclteudorff. Platon II str. 59 pozn, 2 spojuje tento název s jménem heroa Bera-klcii: nerost lni podle jeho vvkladu tak pojmenován podle své sliv: ale pak musí variantu toho názvu llérakleótis. vyskytující se feffc 535 E. pokládat za chybu. *3 básnici melič ti. indická poesie byla lyrická poesie písňová: viz Sliebitz, Strurné dějiny řecké literatury str. 41. Jako korybanti netanči: 533 E odchylují se od le^tn Ritr netovn v interpunkci. 101! n jako bakchantky t> fiosedlotti nabírají z mí, med a 'mléko: 534 A vynechávám podle Wilnmowilzc alovo Miijfaiii ii O exlatickém kultu Itukchově viz Sasku-Uroh v uvedené knize str. 110. Nadpřirozené věci, které se při něm dél v, liěi posel v Euripidove tragedii iBukchv< v. 704—713: I jedna tbyrsem udeřila oe skálu: z tě o krůpějích hned vláhu notlni vytryskla Ta oetkla zase o pudit teniskou dutý prut. ,i hned jí odtud pramen oína oyslal bůh. A jestli která belostného nápoje si přála, konci prstů lem jen rozhrábla a proudy mléka měla. Medu krůpěje jim zase * břečíanovúch thyrsů kanuly, ie kdybys při tom byl u zřel to, s modlitbou bys obrátil »e k bohu, jeho}, tupíš teď. (Přeložil Otokar Jiráni.) liíkají nám přece básnici: o /,iIii.mIl- ( huritek jako místu své básnické ěinnosti mluví 1'judaros Ol. IX 26 n Srovnání básníku s vrelou je na př. u Arislofiimt, Ptáci 74Hnn.: >kde jako vrela Erynichos stále se pásl no plodu nesmrtelných písni, odnášeje sladký zpěn: ale ujalo se a rozšířilo právě z tohoto míst.i Plutonova lona. / římského písemnictví srov. Lucr. III 9—12, kde básnik oslovuje Epikura a praví, že jako vřely ssaji všechno v kvě-tonosných pastvinách, Ink i básník spásá všechny zlaté výroky v Epikurových spisech: Hor. C. IV 27—52 praví o sobě: M oiak jen po způsobu malínské ocelky, pel jež sbírá lopotně * thymiánu. nejčastěji o háji a při březích kol Tihuru. jení oplývá vláhou, tvořím pracne sně písně. (Přeložil Otokar Jiráni.' Ilátnik je... toor... ioatý: stále podle přirovnání ke vřele; epitheion hirai, svaté, dává včelám Pindaros ve zlomku 125. jeden díthyramby, druhý enkomia, jiný hyporchemata ... jiný iamby: dithyrambv byly Ivricko-cpické písně sborové, oslavující původně bohu Dionysa; enkomion byla oslavná píseň společenská: hyporrhemu byla sborová skladba zpěvní a tuneřni. obracející se zvláště k bohu Apollonovi; iamby bylv druh teiiifeufni lyriky ú torného rázu. Viz ľ. Stichitz. Sliněné dějiny řecké literaturv str. 32 a 46. 107 ľynnwhos z (halkidy: Ikisnik jinak neznámy: jeho malr cenení snuil bylo /působeno i významem jeho j mén ■ >Maličký<. O jeho v y iiikti jíťím paianu jsou zminkv i jimle. paion: atticky tvar proli EasUji užívanému paian. název kultiivni písně sborové, obracející se * j»r*• ~J.....nebo díky zejména k Apollonovi a Arleniidé. 94 kdy/, xpioúä o Odysseooi, jak skáče na práh, dává M pomal ženichům a vysypaná šípy před mih y: první-u třetí /. uvedených výjevu jsou mi /uéátku XXft. zpěvu Odysseje (>Pobití ženichů*): Důotipný I .ti-rtiiD syn však shodil žebrácké ialy, skočit na oeiký práh - a luk měl a rukou a toulec, který bul plný šípů, pak rychlá vysypat utřely před nohy. tam kde'/, slut. (Přeložil Otmar Viinoraý). ženichům se dává Odysseu-poznat a něco později, v. ff, když už usmrtil jednoho / nich, Antinea. o Achilleovi, jak ,e žene na Hektora: v lliadě XXII 312 nu.: Vyrazil Achilleus též. — oír vzteku mu naplnil duši: divý to hněv, rek před swou hrud k své ochraně zdvihl krásittj. úpravný Slít, soou přilbou s hřebeny čtyřmi kývaje, skvoucí se leskem, a kolem olásiny vlály ze zlata, které o hřeben buh Hefaislos zasadil hustě. Sejinak Siriu* pla. kdy?, vychází v temnotě noční, na večer — nejkrásnějii lo ze piech na nebi hoézda. podobně ostrý hrot plál do dálky, kterýmžto statný Achilleu* v pravici man.it ,i chystal Ilcktoru /.houbu, po miste na těle slídě, kde oni f i by nejlépe oniklo. (Přeložil Otmar Vaňorný.t některé z dojemných míst o Andromašc nebo o llekabě nebo o 1'riamooi: míněno loučení Hektorovo s Andro-machou II. VI 1:0-502: lícení, jak se Andromaehe dověděla o smrti (lektorově a její nářek II. XXII 457—519: Andromašin nářek nad mrtvolou [lektorovou II. XXIV 7J1 "46: Hckiiliiím prosí,,i. ,iln m- Hektor nepouštěl v p.i- - \• llÉlI. 111 II Wll 7" S'l: Ují nářek lio llcktorov. smrti II. XXII 430-4% a nad jeho mrtvolou II. XXIV 747—760: Priamovv domluv v ]lektorovi přeil jeho ho lem - ichillcm II. Wll " ľs: ťrmmuv mirek při smrti .lektorově II. XXII MB—438 ■ jetu. cestu k Achilleovi prO iniliolu I lektorovu, liěen;, \ \\l\. zpěvu Iliady. '»> jmenujeme to. Iv je posedlý... i tak je držen: řecké slovo katechetat. které překládáme výrazem -je posedili, 10» je složeno z jednoduchého -i.. echein —_ drželi a z příslovce kata dolů. na Orfeovi: viz poznámka ke atr. o>. jménem Orfeovým byly označovány rozliěué druhy mystické literatury. na Musaiooi: mythickv pěvec náboženských skladeb zasvecovaeieh n očistných, představovaný druhdy jako žák a přítel Orfeův. s* tí, kdo jsou v koryťautském Dytrženi: korybuuli byli km"/] maloasijské bohyne K y bely, uctívané orgiastickým kultem, jehož hlavní složkou byla pronikavá hudbu; srov. Saska-Groh v uvedené knize sir. 98 n. 17 co praví Xettor soému tunu Antilochooi: citováno / II. XXIII >">—340 z líčeni her. pořádaných při pohřbu ľ u t rok lově. Toto místo i ta. která následují, uvádím podle překladu Otmara Vanorného: od něho se odchyluji skoro jenom tehdy, kdy i Platonův trxt Homéra se liší od textil našeho. 99 dává pit kykeon: homérske jméno nápoje, jehož smíšení se mi uvedeném mistr popisuje: citováno je místo II. XI 61911. Ona o hlubinu spěla: II. XXIV 10—82: o Iridě. jak se ponořila do moře. co pravi ženichům Theoklymenos: Od. XX 331—397 (bez 334). v překladu O. Vanorného str. 406. 100 jako na přiklad pří boji o hradby: II. XII 200—307. 101 kdo vládne nemocným: slovesu vládnout! užívá Platon o poměru lékařové k nemocnému i jinde, podle zásadv vyslovené v Cslavě I 342 C (v překladu str. 321. ic umění vládnou a maji moe nad tím. co jest jejich předmětem. 103 Saie obec... je... spravována ml vás: Ľfesos byl řle-nein prvního námořního spolku athénského a /ustal nu struně Athénami ještě i za válkv peloponneské asi skoro až clo vyprav v Atlieťli..... na Sicílii. Ovšem Ve slovech lonnvých je závislost Kfesn na Athénách zřejmě zve- Apollodara v. kyr.íku... Fanosthenu Z Andru ,i llcr.t-kleida 7. Kiazomen: o Apollodorovi nemáme jiné zprávy: 0 vojevádei jménem řanosthenes se zmiňuje Til MIHMI tleli. (3. iHn.. že bvl poslán v zimě r. 406/5 př. Kr. proti ostrovu Andru místo Kononn: o Herakleidovi z Klazo- 10» men čteme u Aristotelu, Athén, ústavu 41. 1, že uvyšil plat 7.a účastenství ve sněmu na dva oboly. Coi nejste » Amlroklit. -íviiii fithfnnki-ho krále Kodra. přímo jako Próteus: Próteus byl mořský blili, nudtiiiv véšteekvm d uchem, sídlící na ostrove Faru nedaleká úslí Nilu. Vypravuje se o něm vu IV. zpěvu Otlysseie %5 nn„ jak ho Menelau- přinutil, tiby mu pověděl, en inú dŕlat, uby se vrútil do vlasti: Próteus mu napřed elilčl uniknout tím, že sc měnil v různé podoby, ve lvu, hodu. par-