Rok 2009 bude v historii české kinematografie zaznamenán jako počátek procesu skutečné digitalizace
kin. S patrným zpožděním za okolními státy, ale rychleji než v nich, zde započala kvalitativní
proměna technologie kin. Vedle komerčních sítí multikin tentokrát nezaostali ani provozovatelé
některých kin klasických. Překvapivě aktivní roli přitom sehrálo ministerstvo kultury i Státní fond
na podporu a rozvoj české kinematografie. Na konci roku 2009 již bylo registrováno 30
digitalizovaných sálů v 23 multikinech a 24 v klasických kinech, přičemž 52 z 54 sálů bylo kromě
splnění standardů DCI vybaveno i stereoskopickou digitální projekcí. Již v roce nula podíl 3D
digitálních projekcí na celkovém obratu kin dosáhl 13,5 %.

Tento vývoj měl přímý důsledek na celkové roční výsledky. Historicky nejvyšší dosažené tržby kin
prolomily hranici 1 miliardy korun, zatímco počet diváků v nich mírně poklesl (o 3,3 %). Tento
trend potvrzuje výraznou stabilitu kin, kterou můžeme sledovat s výjimkou roku 2005 trvale již šest
let. Na první pohled by mohl překvapit nárůst vstupného, ten ovšem způsobila právě výrazná
investice do technologické změny, která zároveň přinesla změnu kvality projekce – bez zahrnutí
stereoskopických projekcí by vstupné stouplo jen v souladu s obecnými trendy. Vstupné se přitom
nezvýšilo ani na standardní digitální projekce, investice do proměny technologie zde totiž
nepřinesla tak výraznou změnu pro diváky, kterým je konec konců jedno, z čeho se v projekční kabině
film na plátno promítá. Vyšší vstupné se tady skutečně spojuje s novou kvalitou 3D promítání.
Technologickou investici kin stát sice podpořil, maximálně z poloviny šlo přitom o investici do
klasické 2D digitalizace a navíc v méně než polovině realizovaných rekonstrukcí. Státní podpora
tedy podle mého názoru představuje přibližně 17 % finančních prostředků, které letos do
digitalizace kin provozovatelé investovali.

Digitalizace kin je rozhodně největší technologickou změnou od nástupu zvuku. Digitální forma
projekce zřejmě v dohledné době vytlačí 35mm kopie z běžné komerční sítě. Jakou úlohu v nové
situaci kin sehraje digitální stereoskopická projekce, teprve uvidíme. Možná půjde o atraktivní
nadstavbu většinou komerčních filmů, jakou je dnes například širokoúhlý formát. Možná se
stereoskopický obraz stane stejně běžnou součástí audiovizuálních děl, jako je dnes barva. V každém
případě již dnes vidíme, že digitální 3D technologie není využívána jen pro animované filmy, kde
začala, ani není omezena na hollywoodské komerční trháky, ale zaujala i některé tvůrce stojící mimo
běžný komerční proud kinematografie.

Technologický rozvoj digitalizace, která již není omezena na často nekvalitní projekce z DVD,
výrazně rozšiřuje potenciální nabídku kin. Roste počet premiér a přibývá filmů pro úzce vymezené
publikum. Digitální prostor internetu a komunitní weby posilují jeho zjevnou diverzifikaci. Tento
efekt se projevuje v mnoha oblastech a bylo by překvapivé, kdyby nezasáhl i návštěvnost kin.
Nevýhodou takto diferencovaných skupin cílového publika je sice poměrně jistý, ale velmi omezený
rozsah. Efektivní distribuce produktů pro toto publikum vyžaduje velmi úsporné náklady na vydání i
logistiku distribuce. Samozřejmě větší země mají lepší předpoklady návratnosti distribuce
takovýchto filmů, ale i v našich podmínkách může být proveditelná. Právě digitalizace veřejných
projekcí je cestou ke snížení nezbytných nákladů. Výrazně se zvyšuje flexibilita nabídky, v
programech kin se objevuje nový fenomén nazývaný alternativní obsah. Některé jeho varianty již
získaly i v České republice značnou popularitu, například přenosy a záznamy představení z newyorské
opery. Možnosti alternativního obsahu jsou velmi široké a mohou pomoci rozšířit nabídku kin. Z
tohoto pohledu je digitalizace velmi zajímavá i pro klasická kina v menších městech, která se
obtížně prosazují vůči multikinům v regionálních centrech.

Diverzifikace nabídky je sice na jedné straně výrazným trendem, nepůsobí však plošně. Při
zvyšujícím se počtu premiér stále sledujeme vysokou koncentraci návštěvnosti na úzkou skupinu
divácky nejatraktivnějších filmů. Přes vyšší počet premiér a rozsáhlejší nabídku programů
navštívilo 20 nejúspěšnějších filmů 52 % všech diváků kin. Stejně jako úzce specifikované divácké
skupiny vyhledávají „své“ filmy, „svoji“ hudbu atp., aby ji mohly sdílet, pro masové publikum
každoročně získává několik filmů status „must see“. Uvedení těchto filmů pak zásadně ovlivňuje
rozložení návštěvnosti kin a pozici jednotlivých filmových distributorů.

Při analýze loňských výsledků kin nemůžeme přehlédnout pokles podílu českých filmů při růstu počtu
premiér. Tento vývoj má dva výrazné důvody. Jedním je již popsaný obecný trend, druhým je ztráta
výlučnosti českých filmů. Vydání českého filmu již není svátkem a současní diváci je hodnotí v
přímém kontextu se zahraniční nabídkou. O celkové pozici české kinematografie v kinech pak
rozhoduje pouze to, kolik filmů se v průběhu roku zařadí do absolutní špičky. V roce 2008 bylo v
TOP20 neuvěřitelných jedenáct českých filmů, v roce 2009 jen čtyři. Při vyšším počtu filmů,
narůstající koncentraci a divácké diferenciaci je nejpostiženější skupinou průměrný mainstream.
Stále více diváků pak bohužel řadí většinu českých filmů právě do této kolonky.

Rok 2009 byl stejně jako loňský ve filmové distribuci úspěšný. Přinesl více příležitostí než
hrozeb. Pojem rozvoj se k němu hodí rozhodně více než krize! Do budoucnosti bych si jen přál, aby
se česká kinematografie vyrovnala s proměnou prostředí se ctí. Měla by konkurovat zahraničním
filmům i v alternativních žánrech a vyprodukovat více filmů do absolutní špičky. Ať již se na ně
česká kritika bude dívat jakkoli pohrdavě.