Kapitola IV

                                             1988-1989

                           A to si myslíte, že je na vašeho syna spoleh?


Čtvrtek 16. června, 18:20. Helen se právě chystá naposledy zkontrolovat finální verzi projektu
dřív[PD1] , než ho zítra odevzdá šéfovi- program v jazyce symbolických adres Assambler, který má
propojit halové počítače s osobními počítači, u kterých se předpovídá, že se jejich užívání má
rozšířit[PD2] - když v tom zazvoní telefon a ona leknutím nadskočí. To určitě není Jacob.
Dobře[PD3]  ví, že dnešní večer má rozpočítaný na minuty a potřebuje se soustředit ze všech sil.
Zvedne sluchátko, rozzlobená tím vyrušením.

„Helen Tibbová.“

„Mami?“

Hlas jejího syna jí okamžitě udělá radost, která se rázem smísí s obavami. Zrovna často jí do
kanceláře nevolá.

„Alexandru? Vše[PD4]  v pořádku?“

„Jo. Říkal jsem si, že bych se zítra večer u vás stavil, spolu s někým.“

„To by bylo báječné!“

Z diskrétnosti se Helen vyhýbá zeptat se ho na to[PD5] , kdo je ten „někdo“. Ale nadšený tón
v Alexandrově hlase naznačuje, že by se mohlo jednat o nějakou ženu. Doufá, že se po deseti
měsících konečně probudí[PD6]  ze zimního spánku.



Celkově velmi pěkné, graf. úprava v pořádku,  A-B

________________________________

 [PD1]Nemuselo by být

 [PD2]Masově/běžně


 [PD3]Zde by se hodilo přidat „Ten“

 [PD4]Asi spíše „všechno“ – „vše“ je až knižní


 [PD5]Zde by možná bylo plynulejší „otázce“

 [PD6]Spíše „probouzí“ – už jsou vidět  náznaky