prítomný čas
Singular
müssen
= muset
1. ich muss
2. du musst
3. er muss
können
= umet, moci
1. ich kann
2. du kannst
3. er kann
dürfen
= smět
1. ich darf
2. du darfst
3. er darf
Plural       1. wir müssen
2. ihr müsst
3. sie/Sie müssen
1. wir können
2. ihr könnt
3. sie/Sie können
1. wir dürfen
2. ihr dürft
3. sie/Sie dürfen
Příklady:
1. Ich muss Hausaufgaben machen. = Musím dělat domácí úkoly.
2. Morgen kann ich lange schlafen. = Zítra mohu dlouho spát.
3. Cornelia kann Klavier spielen.     = Cornelia umí hrát na klavír.
4. Darf ich heute bei Dir übernachten? = Smím u Tebe dnes přespat?
5. Darf ich Sie bitten, das Formular auszufüllen? = Mohu Vás poprosit o vyplnění formuláře?
wollen
= chtít
Singular    1. ich will
2. du willst
3. er will
Plural
Příklady:
1. wir wollen
2. ihr wollt
3. sie/Sie wollen
sollen
= mít povinnost
1. ich soll
2. du sollst
3. er soll
1. wir sollen
2. ihr sollt
3. sie/Sie sollen
mögen
= mít rád
1. ich mag
2. du magst
3. er mag
1. wir mögen
2. ihr mögt
3. sie/Sie mögen
1. Er will uns morgen besuchen. = Zítra nás chce navštívit.
2. Ich soll dir schöne Grüße von Mamma ausrichten. = Mám tě pozdravovat od maminky.
3. Peter ist ein toller Mensch, aber seine Freundin mag ich nicht. = Peter je skvělý člověk, ale jeho přítelkyni nemám ráda.
1
DALŠÍ TYPY SLOVES
wissen
= vědět
möchten
= chtě/i bychom ! podmiňovací způsob od slovesa „mögen"
Singular
1. ich weiß
2. du weißt
3. er, sie, es weiß
1. ich möchte
2. du möchtest
3. er, sie, es möchte
Plural       1. wir wissen
2. ihr wisst
3. sie/Sie wissen
1. wir möchten
2. ihr möchtet
3. sie/Sie möchten
Príklady:
1. Die Stundenten wissen, dass sie viel lernen müssen. = Študenti védí, že se musí hodné učit.
2. Er weiß den kürzesten Weg in die Kneipe. = Zná nejkratší cestu do hospody.
3. Jana möchte Lehrerin werden. = Jana by se chtéla stát učitelkou.
VĚTNÝ RÁMEC
Jak způsobová slovesa, tak i slovesa „wissen" a „möchten" tvoří v německé větě tzv. větný rámec. To znamená, že pokud se ve větě kromě způsobového slovesa (či sloves „wissen, möchten") nachází ještě sloveso plnovýznamové (ve tvaru infinitivu), stojí způsobové sloveso na 2. pozici ve větě a sloveso plnovýznamové až na úplném konci věty, tedy před tečkou. To platí u vět hlavních oznamovacích a u tázacích vět začínajících zájmenem na „w" (tzv. W-Fragen).
Např.
Agnes möchte einen Deutschkurs besuchen. Wann muss Agnes das Frühstück machen? Agnes kann gut kochen. Peter muss eine neue Schultasche kaufen.
2