Préteritum nepravidelných sloves
U nepravidelných sloves dochází v préteritu zpravidla ke změně kmenové samohlásky. Jeho
tvar je třeba se naučit zároveň se slovesem. Koncovky pro časování nepravidelných sloves se
zejména v 1. a ve 3. osobě čísla jednotného liší od koncovek pravidelných sloves v préteritu.
Např. fahren → fuhr
koncovky nepravidelných
sloves v préteritu
fahren
Singular 1. ‒ 1. ich fuhr
2. -(e)st 2. du fuhrst
3. ‒ 3. er fuhr
Plural 1. -en 1. wir fuhren
2. -t 2. ihr fuhrt
3. -en 3. sie/Sie fuhren
Tvary nepravidelných sloves v préteritu viz soubor „tabulka dosud probraných
nepravidelných sloves“.
Perfektum (též „složený minulý čas) se skládá z pomocného slovesa a příčestí minulého.
pomocné sloveso + příčestí minulé
haben, sein + ge- + slovesný kmen + -t
Tvar příčestí minulého se nemění a v hlavní větě se nachází až na jejím úplném konci, tedy
před tečkou. Např. Er ist gestern in die USA gereist. Včera cestoval do USA.
Další příklady vět s užitím perfekta pravidelných sloves:
Als Kind habe ich in einem Plattenhaus gewohnt.
Die Eltern haben ihren Kindern oft Märchen erzählt.
Ich habe ein schönes Bild gemalt.
U nepravidelných (tzv. silných) sloves: Forma tvoření je téměř stejná jako u perfekta
pravidelných sloves. U sloves nepravidelných však příčestí minulé končí koncovkou -en.
Stejně jako u préterita je třeba se jednotlivé tvary perfekta naučit.
Např. geben – hat gegeben
Ich habe meiner Oma ein Geschenk gegeben.
Výjimky z výše uvedených pravidel při tvoření příčestí minulého
1. slovesa končící na -ieren tvoří příčestí minulé bez předpony „ge-“.
Např. Ich habe den ganzen Abend allein organisiert.
2. slovesa s neodlučitelnou předponou rovněž tvoří příčestí minulé bez předpony „geNapř.
Die Eltern haben den Kindern Märchen erzählt.
Ich habe Sie nicht verstanden.
3. u sloves s odlučitelnou předponou se předpona „ge-“ vkládá mezi odlučitelnou
předponu a zbytek slovesa, např.:
Ich habe mein Zimmer aufgeräumt.
Die Stunde hat schon angefangen.
Pomocné sloveso
Při tvorbě perfekta používáme dvě pomocná slovesa – „haben“ a „sein“. Pomocné sloveso
„sein“ používáme u sloves vyjadřujících pohyb či změnu stavu, např. fahren, laufen, gehen,
kommen, werden, bleiben, passieren.
Např. Ich bin nach Hause gefahren.
Ist es dir etwas passiert?