O malování ikon
Znovu a znovu a opět, moji drazí, s vámi pobe-seduji: vám je libo v Kristu poslouchat a mně není líno vykládat.
Z božího dopuštění rozmnožili se v naší ruské zemi izografové ohavné malby ikon. A malují nejen pro nižší hodnosti, ale i nejvyšší vrchnosti jsou jim nakloněny, a všichni kráčejí k propasti zhouby, držíce se druh druha, jakož psáno jest: vodí-li slepec slepce, oba spadnou do jámy, protože bloudí v noci nevěděni; ale kdo chodí ve dne, neklopýtne, protože vidí světlo tohoto světa. To znamená: osvícený světlem rozumu obezřele prohledá kouzla a pikle kacířů a jemně chápe všecky novoty a nezabředá v radách, jež smýšlejí hříšníci. Věc je vážná: malují obraz spasitele Emmanuela s tváří odulou, ústa rudá, vlasy kučeravé, ruce a svaly tlusté, prsty hrubé, a zrovna tak na nohou tlustá stehna, a celý je jako Němec zpodoben, tlustý a břichatý, jen šavle mu po boku chybí. A to vseje malováno podle tělesného zámyslu, protože sami kacíři si zamilovali tělesnou tloušťku a všecko obrátili
127
vzhůru nohama. A zatím Kristus, Bůli náš, má tělesnou schránku jemnou, jak nás učí bohoslovci. Přečti si v Margaritě výklad Zlatoústého na den Narození Panny Marie. To je docela jinačí, než jak si ho nyní představují kacíři. A to všecko vymyslil ten ohař Nikon, náš nepřítel, že prý se mají malovat jako živí, všecko řídí po íránském, tojest po německém způsobu. Vždyť Němci i na obraze zvěstování malují Bohorodičku těhotnou, život ji visí až na klín, jako by se Kristus v okamžení octl dospělý v jejím lůně. I u nás v Moskvě je napsáno v knize Žezle doslovně o té věci: v početí Kristus se nalézal jako dospělý člověk, jak se má narodit. A na jiném místě: jako člověk třicetiletý. Jen považte, dobří lidé, že by se člověk narodil se zuby a vousatý! Odvolávám sc na vás na všecky, ať Petr nebo Pavel: kdopak to jakživ viděl? Vytiskli to hůř než ti Frankové, nepřátelé boží. Ale my, pravoverní, vyznáváme tak, jak nás učí svatí, Jan z Damašku a ostatní; v údech, to jest v článcích, se Kristus, Bůh náš, v početí nalézal dokonalý, ale jeho přesvaté tělo se dovršovalo podle devítiměsíčního obyčeje. A narodilo se děťátko, a ne dospělý muž jakoby třicetiletý.
Tak tedy začali ikonníci Krista při narození malovat s vousy, a odvolávají se na onu knihu: tak prý je to u nich v pořádku. A Bohorodičku břichatou při zvěstování, jako ti nevěrci Frankové. A Krista na kříži nafouklého: je chudáček tlusťoučký a nohy má jako sloupky. Och, och, ubohá Rusi, cože se ti zachtělo německých způsobů a obyčejů! I divotvorci Mikulášovi dali německé jméno Nikolaj. U Němců byl
128
Němec Nikolaj, za apoštolů byl kacíř Nikolaj, ale mezi svatými žádný Nikolaj není. To teprve oni zavedli. Mikuláš divotvorce to snáší a my jsme bezmocní: kdyby aspoň tomu jednomu ohařovi hlavu zakroutil hubou zpátky, ať si tak běhá po Moskvě! Ale co dělat? Kristus jim na čas posečkal, jako píše apoštol Juda: Když Pán vysvobodil lid ze země Egyptské, potom ty, kteříž nevěřící byli, zatratil. A ty anděly, kteříž neostříhali svého knížectví a opustili příbytek svůj, k soudu velikého toho dne vazbou věčnou pod mrákotou schoval. Hleď, posluchači, jak s nimi Bůli má strpení jako s ďábly až do soudného dne. Tehdy bude o nich rozhodnuto, a nyní ať si pohrají spolu s ďábly nad Kristem, i nad Mikulášem a nade všemi svatými i s Bohorodičkou, světlem naším, i nad námi ubožáky, jako čerti nad popy — ať si vyvádějí. Jan Zlatoústý byl lepši než my, a když přišel čas, odklidili hostejně jako nás. Nebo metropolita Filip v Moskvě, a mnoho jiných případů. Jakmile sc však někdo rozhodl Bohu sloužit, nesmí po svém klidu toužit. Přísluší mu položit svou duši nejen za držení svatých knih, ale i za světskou pravdu, jako Zlatoústý za vdovu a Theognostův sad a v Moskvě Filip za oprični-nu. A což teprve za církevní rozvrat — žádný pravoslavný nerozmýšlej a jdi do ohně: Bůh ti požehná a naše požehnání bud s tebou navěky! Není proč chodit k Peršanům hledat ohnivé pece: Bůh nám dal doma Babylón, v Borovskú je pec chaldejská, kde jsou mučeni svatí mládenci, kteří se spodobili cherubínům, vysílajíce třisvatou píseň. A opravdu dobře se tak
129
stalo. Je to krásnější než Nabuchodonozorův dům, zámky a paláce ozdobené zlatými střechami, ohrady a zdi obložené zlatem, cesty dlážděné drahokamy, jc tam nasázeno rozličných ovocných stromů, ptáci zpívají, v sadech skotačí zvířata, lilie a byliny rozkvétají a vánek roznáší jejich libou vůni. A Nabuchodonozor se nadul pýchou a mluvil k Hospodinu nebeskému: Ty kraluješ na nebesích, a já jsem ti podoben zde na zemi. A když Bůh viděl jeho nezkrotnou pýchu, přetvořil Nabuchodonozora zpředu v tele a vzadu ve lva, a chodil tak Nabuchodonozor v doubravč s hovady sedm let a požíral trávu, dokud se nedal na pokání. Tak Hospodin hrdé zkrocuje, ale skromným dává požehnání. Pomněte, všichni pravoverní, jak tři mládenci pro své utrpení v celém podnebesí jsou velebeni, a Nabuchodonozor ponížen! Ten případ má být vzorem všem, kteří hledají spasení. Neklaněj se ani ty, služebníku boží, závadným obrazům, malovaným podle německého podání, jako tři mládenci v Babylóně zlatému tělu, postavenému na poli Deiře. Bylo to tlusté a veliké tělo, ' jako ty dnešní obrazy, malované na německý způsob. Ale i jinak je na těch ikonách mnoho změn: rozčísnuté vlasy, roucha na jiný způsob a složení prstů — podle Malaxy místo Kristova znamení.  Líbej  zhoubného  Malaxu! Víš-li, co pravím? 1 ruku malují zpotvořenou. Ale hleď, nelíbej ji: je to pečeť Antikristova. Plivni na ni, sice ti utkví špatná myšlenka. Jestliže nebude někde řádně namalovaný obraz, klaněj se k nebi, na východ, ale takovým obrazům se neklaněj. Pak pokoj i požehnání vám od nás.
Já, hříšný protopop Avvakum, s otci a s bratřími v Kristu Ježíši, vám drahým, každému věrnému mnohokrát k zemi se klaním. Modlete se za nás, jako my za vás jsme povinni. Bohu našemu chvála ve všem. Amen. (Z Knihy kázání)
O učenosti
Nebo psáno jest: Zahladím moudrost moudrých a opatrnost opatrných zavrhnu. Kde jest moudrý, kde zákoník a kde chytrák tohoto světa? Zdaliž Bůh neobrátil moudrosti tohoto světa v bláznovství? Neboť když v moudrosti boží svět nepoznal moudrost Boha, zalíbilo se Bohu skrze bláznové kázáni spasit věřící.
Úvaha: Vědátoři, astrologové a hvězdopravci poznali Boha vnější chytrostí; neuctívali a neoslavovali ho jako Boha, ale usilovali připodobnit se Bohu svým rozumováním. Začali se svým mudrováním, jako už první šejdíř Nimrod a po něm násilník a cizoložník Zeus a piják Hermes a svůdnice Artcmis, jak o tom svědčí Chronograf a všecky kroniky. Po nich pak přišli Platón a Pythagoras, Aristoteles a Diogenes, Hippokratés a Galénos — ti všichni byli moudří a přišli do pekla. Svým rozumem dosáhli se Satanem nebeských výšin, vyznali se v pohybu hvězd a pozorovali běh a otáčení nebeského kruhu. Z toho pak hádali o lidském životě a co koho čeká, zda bude zmar nebo hojnost. A touto svou moudrostí se připodobňovali Bohu v domnění, že všecko znají. Jako kdysi dávno řekl ďábel: Vyvýším stolec svůj na nebesích a budu rovný Nejvyššímu, tak i tito říkají: My rozumf-
130
131