Výzbroj a výstroj v době principátu Výzbroj - zbraně za principátu se příliš nelišily od dřívějších - základními zbraněmi zůstávali: - - pilum - vrhací oštěp - používán až do konce 3. st. po Kr. - jeho vzhled se mnoho neměnil - dlouhý železný hrot se k ratišti připevňoval dvěma způsoby - hrot se nasadil, přičemž spoj byl zpevněn objímkou - hrot byl na konci opatřen plochým klínem, který se vsadil do žlábku a upevnil nýty - některá pila byla navíc opatřena kulovitými předměty na širším konci ratiště - předpokládá se, že se jednalo o závaží, která měla zvýšit průraznost - účinný dosah pila asi 15 m, se závažím menší - některá pila byla opatřena hrotem na konci ratiště pila 01.jpg pila 02.jpg pila 03.jpg roman army_0002.2.jpg - kopí a oštěpy - kromě pila byly využívány i jiné druhy oštěpů - lancea - lehké oštěpy - nálezy mnoha druhů hrotů oštěpů - nejistá klasifikace => není jistý druh zbraně - - oštěpy používané jízdou - několik typů - centus - do užívání se dostává asi ve 2. st. - nejdelší kopí - 3,65 m - obouruční zbraň - využívána pouze v omezeném rozsahu - speciální alae - - obvyklejší jsou však kratší kopí a oštěpy - lancias pugnatorias - bojové kopí - minores subarmales - menší oštěpy kopí a ostepy 01.jpg kopí a ostepy 02.jpg - gladius - „hispánský meč“ - gladius hispaniensis - několik typů - na začátku 1 st. po Kr. byl nejběžnější meč typu Mohuč - zúžení v horní části čepele - dlouhý hrot - až 200 mm - délka čepele - od 400 do 550 mm - šířka čepele - od 54 do 74 mm v horní části čepele / od 48 do 60 mm před hrotem - součástí meče byla dřevěná záštita a hlavice, profilovaný jílec byl kostěný - meč byl primárně určen jako bodná zbraň; používal se i jako zbraň sečná - - později v 1. st. se nejběžnějším typem stal meč typu Pompeje - čepel byla rovná - krátký hrot - délka čepele - od 420 do 500 mm - šířka čepele - od 42 do 45 mm meče 01.jpg meče 02.jpg meče 03.jpg meče 04.jpg - spatha - meč - meč používaný jízdou - delší a štíhlejší než gladius - délka čepele - od 650 do 915 mm - šířka čepele - obvykle nepřesahovala 44 mm - hlavice, záštita a jílec byly většinou podobné jako u gladii - - - pugio - dýka - sloužila jako doplněk k meči - délka čepele - od 250 do 350 mm - používaly se po velkou část principátu - ve 2 st. však podstatně méně - na Traianově sloupu již nejsou známy dýky 01.jpg dýky 02.jpg Výstroj Zbroj - Stejně jako dříve i v této době bylo používáno několik typů - - kroužková zbroj - lorica hamata - někdy vyráběny z bronzových, většinou však ze železných kroužků o síle 1 mm a průměru 7 mm - kroužky byly nýtovány nebo svařovány - na ramenou se zdvojoval, směrem dolů se rozšiřoval - váha asi 10-15 kg - rozložit ji pomáhal opasek - - šupinový pancíř - lorica squamata - většinou vyráběn z bronzu, méně ze železa - železné pancíře byly navíc pocínované - náchylný k poškození - těžko se opravoval - velikost šupin různá - řady šupin se k sobě spojovaly drátem a poté našívaly na látkový podklad, tak aby se navzájem překrývaly => zlepšení ochrany pancíř 01.jpg pancíř 02.jpg pancíř 05.jpg rimska armada_0016.1.jpg - lamelový pancíř - lorica segmentata - pravděpodobně se začal používat až za principátu => část staršího typu byla nalezena na lokalitě Kalkriese - používán byl asi do 3. st. - pancíř je tvořen řadami železných lamel, které jsou navzájem propojeny koženými pásky - lamely nebyly kaleny - předpokládá se lepší ochrana - ochrana celého trupu a ramen - moderní rekonstrukce potvrdily odolnost - pancíř dokázal odchýlit nebo zcela odrazit většinu šípů a oštěpů - váha mohla být až 9 kg - nevýhody: - lehčí než kroužková zbroj, ale méně pohodlná - složitější údržba - složitý výrobek - množství lamel, bronzové přezky, panty a háky - bronzové části reagovaly s kovovými lamelami => docházelo ke korozi, která způsobovala odlamování nebo upadnutí částí kování => časté nálezy pancíř 03.jpg pancíř 02.jpg rimska armada_0016.jpg - pod všechny typy pancířů se nosil vypolstrovaný oděv, o kterém není mnoho známo - vyráběl se z látky - v pramenech znám pod názvy thoramachus nebo subarmatis - označení však není spolehlivé pancíř 04.jpg Přilby - přilby typu Montefortino, které byly běžné za republiky, byly na konci 1. st. př. Kr. nahrazeny typem Coolus - většina těchto přileb měla na vrcholu přilby tulejku pro chochol - poskytovaly větší ochranu týlu než předchozí typ - od poloviny 1. st. př. Kr. byla většina přileb opatřena vepředu štítkem - ten zde byl přidán patrně z důvodů zpevnění skořepiny bronzových přileb, které nebyly tak silné jako přilby vyráběné z kovu - štítek byl společně se skořepinou přilby vyroben z jednoho kusu kovu - pozdější exempláře typu Coolus se vyznačují širšími lícnicemi a ochranou týla - - z těchto přileb, společně s kombinací dalších prvků vznikají během císařství přilby galského a italického typu - hlavním materiálem pro výrobu přileb je železo rimska armada_0015.1.jpg - nejstarší typy přileb z doby císařství mají výřezy pro uši => postupně přidána jejich ochrana - upravena byla také týlní záštita - nesměřuje rovně, ale šikmo dolů - byla prodloužena a rozšířena - chránila z části i ramena - zadní část zesílena žebrováním - přední část přileb je opět opatřena štítkem pro vyztužení - ty se během času postupně stávají robustnější - - galské přilby - výrazným rysem galských přileb je plastické vyhotovení stylizovaného obočí v přední části přilby - okraje přileb jsou lemovány mosazí - nýty jsou zdobeny mosazí nebo vykládány emailem - - italické přilby - od galských se liší pouze kvalitou zpracování, která je u nich vyšší - - oba typy přileb jsou vybaveny podélnými držáky na chochol - při dalším vývoji se na konci 1. st. se projevují další tendence ke zpevňování přední a horní části skořepiny - na horní část přilby byly dodatečně připevněny 2 na sebe kolmé kovové pásky tvořících kříž - přilby také nazývány typ „velikonočního bochánku“ - - postupné zpevňování horní části lze pokládat za hlavní systematický vývoj, kterým římské přilby procházely - tento vývoj byl dán skutečností, že právě horní část hlavy byla během boje nejvíce zranitelnou částí těla sečnými zbraněmi - - vývoj probíhal i u týlní záštity, kde nadále docházelo k jejímu prodlužování a rozšiřování - - typickým znakem římských přileb nadále zůstávalo ponechání volných uší a tváře - ochrana se řešila přidáním lícnic a ochrana uší přidáním kovových plátků přilby 01.jpg rimska armada_0015.jpg - jezdecké přilby - v několika směrech se od přileb pěšáků odlišovaly - téměř vždy byly uši jezdců zakryty lícnicemi => útok byl předpokládán hlavně z boku a zezadu – tento problém se z části řešil vyvrtáním několika otvorů - ochrana týlu byla hlubší, ale užší - - stejně jako u zbroje i přilby se nenosily přímo na hlavě - doloženy jsou podšívky a předpokládá se polstrování roman army_0004.jpg přilby 02.jpg přilby 03.jpg Scutum - štít - známo několik variant - ty se však během doby příliš neměnily - během 1 st. po Kr. se štíty trochu zkrátily, šířka zůstávala přibližně stejná - tvar - obloukovitě prohnutý obdélník - známo je několik tvarových variant - mnoho štítů mělo rovný vršek a zaoblené nebo rovné strany; pravděpodobně existovaly i varianty s se zaobleným vrškem a rovnými stranami - - tvar a velikost je odvozován na základě dochovaných exemplářů a vyobrazení - z 1. a 2. st. je známo pouze velmi málo dochovaných exemplářů - např. z Masady, Holandska - ze 3. st. je znám štít nalezený v Dura Europos - obdélníkový tvar, obloukovitě prohnutý - na délku měl 102 cm, na šířku 83 cm - vyroben byl ze 3 vrstev tenkých dřevěných lamel, které byly k sobě přilepeny - síla štítu se uvádí asi 5 cm - štít neměl středové zesílení, pouze otvor pro štítovou puklici - zadní strana byla zpevněna rámem a nacházelo se zde horizontální držadlo - přední i zadní strana byla potažena slabou kůží – na okrajích a rozích byla zesílena silnější vrstvou kůže => tato úprava nahrazovala dřívější (dražší) kovové kování - na základě repliky se váha odhaduje na asi 5,5 kg => u štítů se zesíleným středem se váha odhaduje na 7,5 kg - - pravděpodobně všechny štíty byly proti nepřízni počasí v době jejich nepoužívání chráněny koženými pouzdry - - každý štít se také vyznačoval zdobením - obvykle se jednalo o zvláštní znaky - tzv. deigmaty - není ovšem známo, jestli tyto znaky byly určeny pro celou legii nebo třeba jen pro kohortu rimska armada_0017.jpg štíty 03.jpg štíty 01.jpg štíty 02.jpg - štíty jízdy - jezdci byli vybaveni štíty, které byly podobné pěchotním - byly však ploché - většina z nich byla oválného tvaru, známy jsou ale i obdélníkové nebo hexagonální - jeden z nalezených pochází z Doncasteru v Británii - datován je do 1. st. po Kr. - výstroj vojáka auxiliární jednotky - štít byl dlouhý 125 cm a široký 64 cm - strany měl rovné, horní a dolní strany zaoblené - vyroben opět ze 3 vrstev dřevěných lamel potažených kůží - madlo bylo vertikální - na základě rekonstrukce se udává váha 9 kg - - z Dura Europos je také znám oválný štít mnohem jednodušší konstrukce, který byl vyroben pouze z 1 vrstvy dřevěných prken - datován opět do 3. st. – používání těchto štítů se však předpokládá i pro období dřívější Další výstroj - oblečení - běžným oblečením byla tunika, která byla oproti civilní trochu delší - jednalo se o velmi jednoduchý oděv, kdy byly dva stejně velké čtverce látky k sobě přišity na bocích a ramenou - nechávali se pouze otvory pro hlavu a ruce - tunika většinou měla krátké rukávy; u vyobrazení jezdců se však objevují i rukávy dlouhé - roman army_0001.jpg - mezi oblečení patřily i pláště a kapuce - vojáci nosili 2 druhy plášťů - sagum - jednoduchý obdélník z těžké vlněné látky, který byl sepnut na pravém rameni - paenula - nosila se jako pončo - měla oválný tvar s otvorem pro hlavu a někdy i kapucí - u důstojníků, od centuriona výše, je znám také obřadnější oděv, tzv. paludamentum - nosilo se podobně jako tóga - nařasené a přehozené přes levou paži - opasky - byly velice důležitou součástí výstroje - byla k nim přichycena pochva na meč a v některých případech i na dýku - - byl důležitým symbolem vojáka - - měl zdobené přezky a někdy i navíc ozdobné destičky - - na začátku 1 st. se stalo módou nosit nejméně opasky dva - jeden pro meč, druhý pro dýku - na konci stejného století již byl běžný opět jeden širší opasek, i když i nadále někteří nosily opasků více - - během 1. a 2. st. se k opaskům připevňovalo několik řemínků pobitých ozdobnými nýty a na konci opatřeno ozdobným nákončím - jejich funkce není zcela jasně známa - pásky 01.jpg pásky 02.jpg - boty - asi nejznámější obuví jsou caligae - připomínají otevřené sandále - jednalo se však o pevnější obuv - skládají se ze 3 částí - podrážka, vnitřek a svršek - ty se svazovaly řemínky, aby těsněji seděly - nevýhodou bylo, že nechránili před nepříznivým počasím – předpokládá se tedy, že se do nich nosily ponožky - - od 2. st. se začínají objevovat nové druhy, které měly horní část více uzavřenou => později zcela caligy nahradily - - většina obuvi byla na podrážce opatřena cvočky boty 01.jpg rimska armada_0011.jpg rimska armada_0014.jpg rimska armada_0013.jpg - standarty - aquila - orel - asi nejcennější symbol - za doby republiky byl stříbrný nebo alespoň postříbřený => za principátu byl ze zlata nebo pozlacený - standarta s orlem byla většinou jen v jednoduchém provedení, ale známy jsou i vyobrazení kde je orel doplněn několika disky, podobně jako tomu bylo u signy - - signum - jednalo se o standartu, kterou měla každá centurie, kterou nesl poddůstojník signifer - signa bývala ukončena buď zdobně provedeným hrotem kopí, nebo otevřenou dlaní - samotná žerď standarty byla ozdobena několika různými symboly, věnci a 2 až 6 falérami - význam těchto symbolů však není znám - u otevřené dlaně se uvádí, že byla původně znakem manipulu => od lat. manus = ruka standarty 01.jpg roman army_0003.jpg - vexillum - praporec - tradičně červený - před bitvou označoval místo v táboře, kde sídlil velitel; na bitevní poli pak jeho pozici - jednalo se také o standartu oddílů, které operovali mimo svou mateřskou jednotku => vexillationes - vlajka se nosila na žerdi zavěšené na vodorovném břevnu - jeden exemplář byl nalezen v Egyptě - byla na něm vyobrazena bohyně vítězství na červeném pozadí - - imagines - portréty císaře a členů jeho nejbližší rodiny, které se připevňovaly na žerdě a nosily společně se standartami - měli připomínat přísahu a loajalitu císaři - - draco - drak - používán jízdními jednotkami od počátku 2. st - používal se při průvodech a jiných příležitostech - jednalo se o bronzovou hlavu s rozevřenými ústy, ke které byl připevněn pruh látky draco8.jpg Taktika boje - nemáme přímý manuál popisující taktiku boje - rozestavění vojáků popisuje Polybios a Vegetius - podle Polybia stály vojáci ve formaci, kdy mají mezi sebou vzdálenost 1,8 m a jednotlivé řady rozestup 1,8 m - Vegetius uvádí vzdálenost mezi muži 0,9 m a rozestup řad 2,1 m - jako pravděpodobnější se uvádí Vegetius - - formace armády nebyla vždy stejná a měnila se na základě momentálních podmínek a taktické situace - - prvním krokem v bitvě bylo zastrašování nepřítele - to mohlo zahrnovat několik způsobů - barbaři praktikovali hluk - bojový pokřik, bubínky, trubky - profesionální armáda praktikovala jiný postup => směrem k nepříteli postupovala pomalu a potichu - když se k nepříteli dostali asi na vzdálenost 10-15 m vrhli vojáci pila - teprve poté začali římští vojáci křičet, ozvali se trumpety (cornu) a všichni začali běžet - tento způsob mohl zastrašit nepřítele, který mohl znamenat jejich útěk, nebo velmi krátký střet - pokud ani k jednomu nedošlo následoval boj muže proti muži - ve vlastním boji bylo cílem srazit soka na zem a zaujmout jeho místo a narušit nepřítelovu formaci - ve vlastním boji pravděpodobně nedocházelo k velkým ztrátám => k těm docházelo, pokud se jeden z nepřátel dal na útěk, čímž se stal snadným cílem - - ještě před nebo během střetu pěších oddílů mohli do boje zasáhnout jednotky se zbraněmi delšího dosahu - lučištníci, prakovníci nebo jednotky s metacími zbraněmi - rozestavění a pohyb těchto jednotek závisel na taktické situaci - lučištníci tak mohli být seřazeni v semknuté formaci nebo rozvinuti za pěchotu - artilerie nebyla zcela běžná z důvody mobility - ta se zajišťovala umístěním stroje vůz tažený mezkem - její výhodou však byl větší dostřel a větší průraznost rimska armada_0020.jpg roman army_0002.i.jpg roman army_0005.2.jpg roman army_0005.1.jpg - tyto čtyři cesty ústili do čtyř bran - hlavní brána - porta praetoria - směrem k nepříteli - boční brány - porta principalis sinistra a porta principalis dextra - zadní brána - porta decumana - PC050180.JPG - celý tábor byl obehnán opevněním, které se většinou skládalo z valu - valum a palisády - známo několik typů; u táborů přestavěných do kamene tvořily opevnění hradby - - součástí opevnění tvořily věže a brány - věže v 1. a 2. st. nevystupovaly před samotné opevnění - stejně je tomu i u bran, kde je známo mnoho variant provedení PC050228.JPG PC050249.JPG PC050215.JPG PC050232.JPG - před opevněním mohlo být několik příkopů - fossa - ty měli tvar písmene V - děleny do tří typů - fossa punica, fossa fastigata, fossa fastigata s žlábkem - hloubka byla různá - obvykle kolem 2 m - řešení příkopů u bran mělo několik variant - přerušení příkopů - známy 3 varianty - vnitřní clavicula - vnější clavicula - titulum - nepřerušený příkop - před příkopy mohly být umístěny další pasti - např. skryté jámy s naostřeným kůlem na dně - lilia PC050206.1.JPG PC050206.2.JPG rimska armada_0001.jpg PC050216.JPG roman army_0006.jpg Stavby uvnitř tábora Principia - hlavní budova - hlavní štáb - centrální vchod ležel na via principalis - střed budovy tvořilo nádvoří obehnané sloupovím a kancelářemi, vzadu se nacházela krytá hala - basilika - ta byla dělena do několika místností - uprostřed se nacházela svatyně - pod podlahou se obvykle nacházela pokladnice - po stranách byly další kanceláře - Praetorium - příbytek velitele legie - jednalo se o typický přepychový římský dům s atriovým dvorem - součástí mohly být i soukromé lázně nebo zahrada PC050294.JPG PC050315.JPG PC050323.JPG PC050308.JPG PC050331.JPG PC050333.JPG Domy důstojníků - jednalo se o méně honosné domy než měl velitel legie - samostatné domy byly určeny pro tribuna laticlavia, tribuny z jezdeckého stavu, zřejmě také pro praefecta castrorum a v samostatných domech bylo povoleno pobývat také centurionům první kohorty (primi ordines) - tribunus laticlavius byl také ze senátorského stavu, proto jeho dům byl jen o málo honosnější než dům velitele legie - Ubikace mužstva - nejčastější budova v táboře - jeden blok určený pro jednu centurii o 80 mužích a důstojníky - každá z těchto budov byla dělena na několik částí, které byly přiděleny 8 mužům - každá z těchto částí, nazývaná contubernia, se mohla dělit do několika místností - obvykle 2 - spací a obytnou - před celou budovou pak ve většině případů probíhalo sloupořadí - na konci budovy se nacházel systém několika místností, které zahrnovaly obydlí centuriona a patrně kanceláře PC050383.JPG PC050385.JPG PC050386.JPG PC050390.JPG Valetudinarium - lazaret - obvykle velká budova s centrálním dvorem a řadou místností kolem - místnosti byly uspořádány ve dvou řadách podél vnitřní chodby – vchod do jednotlivých místností nebyl přímo z chodby, ale z výklenků napojených na hlavní chodbu - někdy je těžké tento typ budovy odlišit od dílen => identifikaci napomáhají nálezy lékařských nástrojů PC050375.JPG PC050372.JPG Horreum - sýpka - archeologicky dobře rozpoznatelná budova - horrea se vyznačovala vyvýšenou podlahou, která spočívala buď na kůlech, zděných pilířích, nebo zídkách - tato konstrukce zajišťoval lepší ochranu skladovaného materiálu před vlhkostí a škůdci - horrea mohla být dřevěná nebo kamenná - u kamenných sýpek bývají stěny opatřeny opěrnými pilíři - ve stěnách je provedena řada větracích otvorů - Další budovy - mezi budovy, které bývají součástí tábora patří lázně, dílny – fabricae a latríny, které se nacházely při opevnění PC050341.JPG PC050343.JPG PC050353.JPG roman army_0007.jpg PC050494.JPG PC050175.JPG