1
(5) Čína a Západ (19.–20. století)
● opiové války (1. o. p. 1839–1842, 2. o. p. 1856–1860 )
● Hnutí za sebeposílení (ziqiang yundong 自强运动, 1861–1895)
- vojenská nedostatečnost vůči Západu
- mravní nedostatečnost vůči vlastní tradici
Feng Guifen (1809–1874):
Proč jsou západní národy malé, ale silné? Proč jsme my velcí, ale slabí?
Musíme hledat prostředky k tomu, jak se jim vyrovnat – a to závisí výlučně na
lidském úsilí. Pokud jde o přítomnou situaci, můžeme zmínit několik věcí: Jsme
horší než barbaři pokud jde o to, neplýtvat lidským talentem; jsme horší než
barbaři pokud jde o to, neplýtvat přírodními zdroji; jsme horší než barbaři
pokud jde o to, odstranit všechny překážky mezi vládcem a lidmi; jsme horší než
barbaři pokud jde o zajištění souladu mezi jmény a skutky. Lékem na tyto čtyři
nedostatky je hledat příčiny v nás samých. Změna může nastat jedině tehdy, když
nás vládce nastaví správným směrem.
V těchto záležitostech není nic, co bychom se měli učit od barbarů. Je jen jediná
věc, o které se musíme od barbarů učit – silné lodě a účinné zbraně. […]
Musíme se naučit používat nástroje barbarů, ale nepřijímat jejich způsoby
(cestu – dao 道).
Pokud chceme používat západní vědění, musíme založit v Shanghaii a v Kantonu
oficiální překladatelské úřady. Vynikající studenti z těchto oblastí mladší
patnácti let by měli být vybráni, aby v těchto zařízeních žili a studovali. Musí být
vybráni západní učitelé, aby je učili jazykům různých západních národů, a
zároveň musí být vybráni čínští učitelé, aby je učili kanonickým knihám,
historiím a dalšímn tradičním předmětům. […]
Principy správné vlády jsou založeny na studiu. […] Podle mého názoru musíme
nyní použít západní národy jako náš model [podle kterého se učit]. Žijí ve stejné
době a ve stejném světě jako my; dosáhli vlastními silami prosperity a moci.
Copak není úplně jasné, že jsou stejní jako my a že jejich metody mohou být
snadno využity? Pokud použijeme konfuciánskou etiku a učení jako základ a
doplníme je metodami různých národů, kterých oni použili k dosažení prosperity
a moci, copak to nebude nejlepší řešení?
2
- ti 体/體 a yong 用: substance (konstituční základ) a funkce, fungování
- „domácí učení jako ti a západní nauky jako yong“.
Woren – nejvyšší tajemník čínské vlády; jeho odpověď na návrhy představitelů
Hnutí za sebeposílení:
Slyšel jsem o tom, že založit pevnou vládu závisí na obřadech a smyslu pro
náležité, nikoliv na moci a intrikách. Hlavní úsilí musí být v lidských myslích,
nikoliv v technice. Pokud se budeme zabývat triviálními naukami a ctít barbary
jako učitele, jediné co získáme budou lidé školení v matematice. Od starověku až
dodnes jsem neslyšel o nikom, kdy by dokázal pozvednout národ z úpadku nebo
ho posílit díky matematice.
Odpověď Worenovi od představitelů Hnutí za sebeposílení:
Také my se bojíme, že lidé, kteří budou studovat tyto věci, nebudou schopni
řádně rozlišovat a budou svedeni cizinci na scestí. Proto navrhujeme, aby ti, kdo
participují na studiu západních nauk, musí být absolventi tradičního
vzdělávacího systému.
● čínsko-japonská válka (1894–1895) – jasná čínská porážka
● „Sto dní reforem“ – 1898
3
● Kang Youwei (1858–1927)
[…] Pak jsem náhle přerušil studium, zbavil se knih, zavřel dveře svého obydlí,
stáhl se od přátel a seděl jsem v meditaci a kultivoval svou mysl. […] Zatímco
jsem seděl v meditaci, zničehonic jsem nazřel, že Nebe, Země a všechny věci se
mnou sdílí jediné tělo, a v náhlém osvícení jsem spatřil sebe sama jako světce
(shengren) a smál jsem se samým štěstím. […]
- odhodlání spasit nejen Čínu čelící Západu, ale celé lidstvo
- vize Konfucia jako proroka a reformátora; úsilí reformulovat konfuciánský
základ pro institucionální reformy podle západních vzorů
- dvě hlavní díla: Kniha o Veliké jednotě (Datong shu 大同書) a Konfucius jako
reformátor (Kongzi gaizhi kao 孔子改制考)
- ideový vůdce Sta dní reforem (1898) – pokus o zásadní reformu institucí
Když se Nebesům zželelo přemíry utrpení lidí žijících na rozlehlé zemi, Černý
císař seslal na zem své semeno, aby stvořil bytost, jež by ulevila lidu v jeho
trápení a jež by se, nadána jasnozřivostí, stala božským králem, učitelem tisíců
generací, ochráncem nesčetného lidu, náboženským vůdcem celé rozlehlé země.
Celý význam Letopisů spočívá ve vývoji Tří věků: věku chaosu, věku řádu a věku
Velikého míru. […] Cesta Konfucia obsahuje celý tento třífázový vývoj. […]
Vývoj lidstva postupuje pevně stanovenou následností. Z klanů se stávají kmeny,
kteé se časem transformují v národy. A z národů povstane Veliká jednota.
Podobně z izolovaných jednotlivce povstane vláda náčelníka kmene a z toho se
vyvine vztah vládce a poddaných. Autokracie postupně vede k ústavnímu
pořádku, a nakonec se vyvine republikánské zřízení. Podobně se z izolovaných
jednotlivců vyvine vztah muže a ženy, a od nich vztah rodiče a dítěte. Vztah
rodiče a dítěte vede k láskyplné péči věnované celé populaci a odtud povstane
Veliká jednota, která je návratem k individualitě jednotlivce.
Konfucius se narodil do věku chaosu. Nyní […] se svět vyvíjí k věku řádu.
Nastane den, kdy všechno na celé zemi, daleké i blízké, malé i velké bude tvořit
jediný celek. Nebude více národů, rasových rozdíů, i zvyky budou všude totožné.
S toto jednotou přijde věk Veliké jednoty
4
- devět hranic, které je třeba odstranit (jsou zdrojem vššeho utrpení na zemi)
Chu Chenbo – konzervativní reakce na Kang Youweiovo úsilí o reformu
institucí (podání k trůnu po porážce od Japonska v r. 1895):
V současné době naším problémem není to, že nemáme dobré instituce, alre to,
že postrádáme správné mysli lidí. Pokud chceme reformovat instituce, musíme
nejprve reformovat mysli lidí. Pokud nebudou všichni schopní spolupracovat,
dobré zákony budou jen cáry papíru; pokud nebudou ti, kdo na ně dohlížejí,
nestranní a osvícení, korupčníci zaberou místo kompetentním. […]
Pokud začneme u kořenů, jediná změna kompletně nastolí pravou Cestu. Pokud
vybereme ty pravé osoby, všechny věci se jako zázrakem promění; pokud
nevybeeme ty pravé osoby, zákony a instituce budou jen zneužívány špatnými
lidmi.
● Liang Qichao (1873–1929)
- žák Kang Youweie
- důraz na všeobecnou vzdělanost a národní uvědomění (ustupuje od Kangovy
univerzalistické vize, i když ji nezavrhuje)
- po r. 1898 v podstatě opouší snahu založit reformy na konfuciánské tradici;
obrací k sociálnímu darwinismu a vidí dějiny jako boj národů o přežití; důraz
klade už jednoznačně na národní uvědomění a posílení národa
Pokud má národ stát pevně uprostřed světa, musí jeho občané mít jedinečný
charakter. Od mravů a zákonů po zvyklosti, literaturu a umění musí mít ve všem
jedinečného ducha. Předkové ho předávají a potomci ho od nich získávají.
Společnost se tím sjednocuje a formuje se národ. To je pravý zdroj národního
uvědomění. Náš lid je zformován na asijském kontinentě jako národ již po
několik tisíc let. Musíme tudíž mít jisté specifické rysy, které jsou veliké,
vznešené a dokonalé a jasně odlišené od rysů jiných národů. Musíme tyto rysy
zachovat a nenechat je zaniknout. […]
Ctnosti lidu, moudrost lidu a vitalita lidu jsou tím největším základem pro
politiku, akademické studium a technologie. Pokud nepoužijeme to první [tj. lid],
ale pouze převezmeme to druhé [od Západu], pak „zanedbáme kořen a budeme
zalévat větve“. To by bylo jako spatřit bublající pramen a vzít z něj vodu a nalít
ji do vlastní suché jámy.
5
● moderní čínská literatura
Liang Qichao:
Pokud chce člověk napravit národ, musí nejprve napravit beletrii. Pokud chce
napravit náboženství, musí nejprve napravit beletrii. Pokud chce napravit
politiku, musí nejprve napravit beletrii. Pokud chce napravit společenské zvyky,
musí nejprve napravit beletrii. Pokud chce napravit vzdělanost a umění, musí
nejprve napravit beletrii. Doknce i pokud chce napravit lidskou mysl a přetvořit
její charakter, musí nejprve napravit beletrii. Proč je tomu tak? Protože beletrie
má mocný vliv na způsoby lidí.
- všechny špatnosti tradiční čínské společnosti jsou v důsledku špatné beletrie;
nutno vytvořit novou
Reforma vládnutí musí začít revolucí v literatuře! Náprava lidu musí začít
nápravou literatury (beletrie)!
Májové hnutí (Wu si yundong 五四运动)
Hu Shi (1891-1962) v článku z roku 1917 („Skromné návrhy na reformu
literatury“):
Psaní musí mít podstatu. [...] To, co myslím podstatou, není ‘literatura sděluje
pravou cestu (dao)’ starých. Když mluvím o podstatě, mám na mysli tyto dva
body: cit a myšlenku.
Pokud jde o cit, Hu Shi však cituje slavnou Velkou předmluvu ke Knize Písní:
Báseň (shi) je [vyjádřením] toho, kam směřují lidské záměry (zhi). V lidské mysli
(xin) vznikají záměry, vyjádřeny slovy se z nich stávají básně. Pocity vzkypí
uvnitř [lidské mysli] a ve slovech získávají tvar. Pokud slova nedostačují,
vyjadřujeme je vzdechy. Pokud nedostačují vzdechy, vyjádříme je zpěvem. Pokud
nedostačuje zpěv, nevědomky je vyjádříme gesty a tancem.
6
● moderní čínská filozofie
Fung Yu-lan (1895-1990):
Místo, které v čínské kultuře zaujímala filozofie, je srovnatelné s rolí
náboženství v jiných kulturách. V Číně byla filozofie zájmem každého
vzdělaného člověka. Ve starých dobách, pokud měl člověk nějaké vzdělání, první,
co studoval, byla filozofie. [...] Číňané, ve srovnání s jinými kulturami, neměli
velký zájem o náboženství, protože jejich hlavním zájmem byla filozofie. Číňané
nejsou náboženští, neboť jsou filozofičtí. [...] Veškerou touhu po tom, co je za
viditelným světem, uspokojovali skrze filozofii.
Čínská filozofie [...], pokud jde o metodologii v západním smyslu, zaujímá ve
srovnání s filozofií Západu nebo Indie velmi skromnou pozici. […] Většina
čínských filozofických škol učila metodu, jež se nazývá „světectví uvnitř a
královskost navenek“ (nei sheng wai wang). „Světcem uvnitř“ je ten, kdo
rozvinul ve své osobnosti charizmatickou sílu/ctnost (de). „Králem navenek“ je
ten, kdo dosáhl velkých úspěchů ve světě. Nejvyšším ideálem pro člověka je mít
zároveň charizmatickou sílu světce a úspěchy vládce, a tak dosáhnout toho, co
se nazývá král-světec, nebo – podle Platóna – král-filozof.
[...] Čínská filozofie [...] kvůli svému důrazu na metodu „světectví uvnitř“ se
hluboce věnovala metodám sebekultivace, neboli metodě „vedení studia“.
V tomto ohledu Čína skutečně může nabídnout velký příspěvek.
- hnutí Nového konfucianismu (xin ruxue 新儒学)