■:-v;'.■\^^^,:^í:.^^í^^,.-:--- ■ i Třeba vzdálený Don, Lyce, byl sídlem tvým
větrům vydat mě, jichž tam stan. j
■■■^ív|^^ hlas,
■Y::iéte^S^ tvá, .   V-: ' aiu pnval vóé^béifeýehi.v    ■■' ;::';^llf|'%žf? ■
přálé by sluchu. "y:"^"
J;?:;;^j^Í|ifeáoiud. .
' ■ ■ ■. spolu svl^|ii^píi;'vyc;p
. ■ Ba;I^JE^t^^^^jéfe _ -="- :-. ■.
■:.. liíři^
na okamžik konve, ^yzjBahadvnýf - i; ■. _; ;-
XXIV.
Proč bv ostychu dbal pro drahou hlavu stesk 5£ byVJměl znát? Započni »k^ev. Melpomene, jíž hlas zvucny a kitharu otec nebeský darem dal.
"    Quintilia že V*» "v náruč svoii věčný Jal 7 £mu rovného zdaž «^0«^ mí Věrnosti ctnost, Práva jez sestrou jest, nezustřenn též Pravdivost?
Mnoha šlechetným žal zp^obil jehc.skon, K však, Vergile můj, nejvetsicibs bol Mamě žádá ho zpět láska tvá od bohu, jimi jsi nesvěřil takto jej.
Bvs i vábněji znal nežli sám Orfeus fo^ovládat zvuk, jemuž les n^M zda se navrátí krev v beztely přelud zas, jak jej berlou svou strašlivou
Merkurius už v dav znxciic pochmurný. pr:Teb nedbaje nic, smrti by pou a sňal?
Krutý věru to los: zmírni se, sneses-n, co jíž napravit nemožno.
f.:--
Řidčeji u?, v zavřená okna llukou mládci bujní údery hojnými a spánku tvého neruší; lnou teď pevně ku prahu dvéře,
jež se dříve ochotně otáčely v čepech. Teď již méně a méně slýcháš: „Spíš, co já, tvoj ctitel, tu v dlouhých nocech, Lydie, zmírám?"
Za to spláčeš v stáří svém neváženém nad zpupností záletných mužů v pusté uličce, kdy severák v novoluní prudčeji běsní,
až se touha žhavá a vášeň chlipná, jaká časem k běsnění pudí klisny, rozzuří ii v zjitřeném nitru; tehdy naříkat budeš,
\: ísíicMÍíšÉ^
Ml!
ůWĚSĚmĚĚĚ ^^^^^^^^^
WĚĚ