Spory a polemiky Sabiniánů a Prokuliánů

Sabiniani – syn. Cassiani, právní schola, kterou založil Cassius Longinus. Škola však vychází z učitelské činnosti Sabina. Sabinini byli konzervativního ražení, věnovali se právní technice a věnovali se rozpracováváním systematiky práva.    

Procul[e]iani – právní schola, kterou rozsáhlou učitelskou činností založil již Antistius Labeo. Procul[e]iani pokračovali v tradici republikánských právníků, jejich doménou byla kasuistika.  

Sabinus Mas[s]urius – nízkého původu, dlouho žil jen z honorářů od svých žáků. Teprve v 50-tých letech nashromáždil jezdecký census a Tiberius mujako prvnímu mezi equites propůjčil ius respondendi. Psal ještě za Nerona. V hlavním díle Ius civile vychází ze systému Muciova (dialektickou metodou vybudoval úplný systém civilního práva), ale pozměňuje jej v mnoha směrech. Sabinovo Ius civile je velice zhuštěný spis (tři knihy), který sloužil jako učebnice a byl právníky komentován až do 3. stol. n. l. od Sabina se od poklasické doby a neprávem název školy Sabiniani.

Stručná analýza sporů a hypotézy autorů (výběr za posledních 200 let):

• Filosofické kriterium – P – stoici, S – epikurejci; P – akademici, S – stoici;

• P – novátoři; S – právní tradice, konzervativci;

• P – aequitas; S – stricto iure;

• P – republikáni, S – stoupenci císařství;

• P – idealisté; S – naturalisté;

• P – analogisté; S – anomalisti;

• P – ius civile; S – ius gentium;

• P – kazuisti; S – systematici;

• Společná je pietas mezi učiteli a následovníky      

Tři skupiny hypotéz právních romanistů:

1) Prokuliani – konzervativci                                        

• podporovatelé ius civile

• podporovatelé stricti iuris

• přísná interpretační metoda

Sabiniani progresivisti

• podporovatelé ius gentium

• podporovatelé aequitas

• progresivní interpretační metoda

2) Prokuliani – progresivisti                                        

• Muciáni

• progresivní interpretace

• stoupenci aequitas

• idealisti

Sabiniani konzervativci

• Serviani

• přísná a formální interpretace

• stoupenci stricti iuris

• naturalisti

3) Prokuliani                                         

• kasuisti

• pietas

• idealisti

Sabiniani

• systematici

• pietas

• naturalisti

Příklady:

1)

Gaius I, 196. Masculi autem cum puberes esse coeperint, tutela liberantur: Puberem autem Sabinus quidem et Cassius ceterique nostri praeceptores eum esse putant, qui habitu corporis pubertatem ostendit, id est eum, qui generare potest; sed in his, qui pubescere non possunt, quales sunt spadones, eam aetatem esse spectandam, cuius aetatis puberes fiunt; sed diversae scholae auctores annis putant pubertatem aestimandam, id est eum puberem esse existimant, qui XIIII annos explevit …

Muži se však od poručenství osvobozují dosažením dospělosti. Za dospělého považují pak Sabinus a Cassius toho, kdo prokazuje dospělost tělesným ustrojením, to je toho, kdo může plodit děti. U těch, kdo dospět nemohou, jako je tomu u kleštěnců, považují za nutné přihlížet k tomu věku, ve kterém (obvykle) nastává dospělost. Stoupenci druhé školy se naproti tomu domnívají, že dospělost se musí posuzovat podle let, to je považují za dospělého toho, kdo dovršil čtrnáctý rok věku …

• 17. března svátky liberaria – puberes

• inspectio corporis

2)

Gaius II, 79. In aliis quoque speciebus naturalis ratio requiritur: proinde si ex uuis aut oliuis aut spicis meis uinum aut oleum aut frumentum feceris, quaeritur, utrum meum sit id uinum aut oleum aut frumentum an tuum. item si ex auro aut argento meo uas aliquod feceris uel ex tabulis meis nauem aut armarium aut subsellium fabricaueris, item si ex lana mea uestimentum feceris uel si ex uino et melle meo mulsum feceris siue ex medicamentis meis emplastrum aut collyrium feceris, quaeritur, utrum tuum sit id, quod ex meo effeceris, an meum. quidam materiam et substantiam spectandam esse putant, id est, ut cuius materia sit, illius et res, quae facta sit, uideatur esse, idque maxime placuit Sabino et Cassio; alii uero eius rem esse putant, qui fecerit, idque maxime diuersae scholae auctoribus uisum est: sed eum quoque, cuius materia et substantia fuerit, furti aduersus eum, qui subripuerit, habere actionem; nec minus aduersus eundem condictionem ei competere, quia extinctae res, licet uindicari non possint, condici tamen furibus et quibusdam aliis possessoribus possunt.

Zásady přirozeného práva se (však) vyhledávají i při změně podstaty. Tak vyrobíš-li z mých hroznů nebo oliv nebo klasů víno nebo olej nebo obilí, objeví se otázka, zda to víno nebo olej nebo obilí je vlastnictvím mým nebo, anebo tvým. Také vyrobíš-li z mého zlata nebo stříbra nějakou nádobu, anebo zhotovíš-li z mých prken loď nebo skříň nebo židli; také ušiješ-li z mé vlněné látky šaty, anebo vyrobíš-li z mého vína a medu medovinu, či vyrobíš-li z mých léčiv náplast nebo mast: (ve všech těchto případech) se objeví otázka, zda to, co jsi zhotovil z mého (materiálu) je vlastnictvím tvým, anebo mým. Někteří (právníci) se domnívají, že je třeba přihlížet k látce a podstatě, to je že zřejmě k tomu komu patří látka, má patřit i věc, jež byla vyrobena. Tento názor zastávali zejména Sabinus a Cassius. Jiní právníci se naproti tomu domnívají, že věc patří tomu, kdo ji vyrobil. To uznávali zejména stoupenci druhé školy, (s tím) ovšem, že také ten, komu by patřila látka a podstata, má žalobu z krádeže proti každému, kdo by mu ji protiprávně odejmul; a že mu rovněž proti němu přísluší kondikce, protože věci, které zanikly, nemohou být sice vindikovány, lze je však kondikcí vymáhat od zlodějů a některých držitelů jiných.