Ciceronova procesní taktika ve Verrově případu – hanba soudcům, kteří by nechtěli vynést rozsudek

Píše se leden roku 70 př. n. l., na forum Romanum předstupuje, před praetora Glabriona, Marcus Tullius Cicero, bývalý kvestor Sicílie a kandidát na úřad kurulského aedila pro rok 69. př. n. l. Macus Tullius žádá o povolení vznesení veřejné žaloby actio populares na Gaia Verra, bývalého propraetora provincie Sicílie. Marcus Tullius nepředstupuje před Glabriona z vlastního popudu, ale je žádán Siciliany, aby je zastupoval a vznesl žalobu z repeturnárního zločinu proti chamtivému správci. Takto asi můžeme zahájit líčení o jednom soudním sporu.

 Zde by asi celý spor pokračoval „standardně“, jméno žalovaného by bylo zapsáno do seznamu obžalovaných a Marcus Tullius by začal vyšetřovat zločiny, jichž se měl obžalovaný dopustit, ALE, toto ale je zde důležité, neboť proti všem soudním praktikám a zvyklostem byl Marcus Tullius nucen zvolit procesní taktiku, která se ukázala jako jediná správná a vedla ke kondemnačnímu rozsudku, ale také vedla ke sporu mezi zástupcem strany žalované Quintem Hortensiem. Co se tedy stalo? Celý problém můžeme shrnout do čtyř bodů:

• Jako spolužalobce se přihlásil Quintus Caecilius Niger, bývalý kvestor Gaia Verra.

• Pramenům neznámý člověk podal žalobu na správce Acháje a vyžádal si jen 108 dnů na přípravu procesu.

• Obhájcem Gaia Verra měl být Quintus Hortensius designovaný konsul na rok 69 př. n. l. (druhým konzulem měl být Quintus Mettelus). V Římě se vedl spor mezi senátorským stavem a jezdci v obsazování míst v soudních porotách.

• Předpokládané zahájení soudního jednání spadalo do období, kdy římský kalendář slaví několik slavností, především Pompeiovy hry (15 dnů), dále Římské hry (9 dnů) a nakonec Hry v cirku (4 dny) spolu s tzv. comperendinatiem by se celé rozhodování přeneslo na začátek roku 69, tedy do doby, kdy by obhájce byl konsulem a jemu podřízený magistrát – praetor – by předsedal porotě.