90 Žalm 90 PANOVNÍKU, U TEBE JSME MĚLI DOMOV {90} Viertes Buch Zuflucht in unserer Vergänglichkeit 90 1תְּפִלָּה֮ לְמֹשֶׁ֪ה אִֽישׁ־הָאֱלֹ֫הִ֥ים אֲֽדֹנָ֗י מָעֹ֣ון אַ֭תָּה הָיִ֥יתָ לָּ֗נוּ בְּדֹ֣ר וָדֹֽר׃ 1Modlitba Mojžíše /n/, _muže Božího_. Panovníku, u tebe jsme měli domov v každém pokolení! 1Ein Gebet des Mose, des Mannes Gottes. Herr, du bist unsre Zuflucht für und für. / 2בְּטֶ֤רֶם׀ הָ֘רִ֤ים יֻלָּ֗דוּ וַתְּחֹ֣ולֵֽל אֶ֣רֶץ וְתֵבֵ֑ל וּֽמֵעֹולָ֥ם עַד־עֹ֝ולָ֗ם אַתָּ֥ה אֵֽל׃ 2Než se hory zrodily, než vznikl svět a země, od věků na věky jsi ty, Bože. 2Ehe denn die Berge wurden und die Erde und die Welt geschaffen wurden, bist du, Gott, von Ewigkeit zu Ewigkeit. 3תָּשֵׁ֣ב אֱ֭נֹושׁ עַד־דַּכָּ֑א וַ֝תֹּ֗אמֶר שׁ֣וּבוּ בְנֵי־אָדָֽם׃ 3Ty člověka v prach obracíš, pravíš: ,,Zpět, synové Adamovi!'' 3Der du die Menschen lässest sterben und sprichst: Kommt wieder, Menschenkinder! 4כִּ֤י אֶ֪לֶף שָׁנִ֡ים בְּֽעֵינֶ֗יךָ כְּיֹ֣ום אֶ֭תְמֹול כִּ֣י יַעֲבֹ֑ר וְאַשְׁמוּרָ֥ה בַלָּֽיְלָה׃ 4Tisíc let je ve tvých očích jako včerejšek, jenž minul, jako jedna noční hlídka. 4Denn tausend Jahre sind vor dir / wie der Tag, der gestern vergangen ist, und wie eine Nachtwache. 5זְ֭רַמְתָּם שֵׁנָ֣ה יִהְי֑וּ בַּ֝בֹּ֗קֶר כֶּחָצִ֥יר יַחֲלֹֽף׃ 5Jako povodeň je smeteš, prchnou jako spánek, jsou jak tráva, která odkvétá hned ráno: 5Du lässest sie dahinfahren wie einen Strom, / sie sind wie ein Schlaf, wie ein Gras, das am Morgen noch sprosst, 6בַּ֭בֹּקֶר יָצִ֣יץ וְחָלָ֑ף לָ֝עֶ֗רֶב יְמֹולֵ֥ל וְיָבֵֽשׁ׃ 6zrána rozkvete a už odkvétá, večer uvadne a uschne. 6das am Morgen blüht und sprosst und des Abends welkt und verdorrt. 7כִּֽי־כָלִ֥ינוּ בְאַפֶּ֑ךָ וּֽבַחֲמָתְךָ֥ נִבְהָֽלְנוּ׃ 7Pro tvůj hněv spějeme k svému konci zděšeni tvým rozhořčením. 7Das macht dein Zorn, dass wir so vergehen, und dein Grimm, dass wir so plötzlich dahinmüssen. 8שַׁתָּ עֲוֹנֹתֵ֣ינוּ לְנֶגְדֶּ֑ךָ עֲ֝לֻמֵ֗נוּ לִמְאֹ֥ור פָּנֶֽיךָ׃ 8Před sebe si kladeš naše nepravosti, do světla své tváře naše tajné hříchy. 8Denn unsre Missetaten stellst du vor dich, unsre unerkannte Sünde ins Licht vor deinem Angesicht. 9כִּ֣י כָל־יָ֭מֵינוּ פָּנ֣וּ בְעֶבְרָתֶ֑ךָ כִּלִּ֖ינוּ שָׁנֵ֣ינוּ כְמֹו־הֶֽגֶה׃ 9Pro tvou prchlivost naše dny pomíjejí a jako vzdech doznívají naše léta. 9Darum fahren alle unsre Tage dahin durch deinen Zorn, wir bringen unsre Jahre zu wie ein Geschwätz. 10יְמֵֽי־שְׁנֹותֵ֨ינוּ בָהֶ֥ם שִׁבְעִ֪ים שָׁנָ֡ה וְאִ֤ם בִּגְבוּרֹ֨ת׀ שְׁמֹ֘ונִ֤ים שָׁנָ֗ה וְ֭רָהְבָּם עָמָ֣ל וָאָ֑וֶן כִּי־גָ֥ז חִ֝֗ישׁ וַנָּעֻֽפָה׃ 10Počet našich let je sedmdesát roků, jsme-li při síle, pak osmdesát, a mohou se pyšnit leda trápením a ničemnostmi; kvapem uplynou a v letu odcházíme. 10Unser Leben währet siebzig Jahre, und wenn's hoch kommt, so sind's achtzig Jahre, und was daran köstlich scheint, ist doch nur vergebliche Mühe;A denn es fähret schnell dahin, als flögen wir davon. Luthers Übersetzung »und wenn's köstlich gewesen ist, so ist's Mühe und Arbeit gewesen« ist heute missverständlich. 11מִֽי־יֹ֭ודֵעַ עֹ֣ז אַפֶּ֑ךָ וּ֝כְיִרְאָתְךָ֗ עֶבְרָתֶֽךָ׃ 11Kdo zná sílu tvého hněvu, tvou prchlivost, jak by se tě nebál? 11Wer glaubt's aber, dass du so sehr zürnest, und wer fürchtet sich vor dir in deinem Grimm? 12לִמְנֹ֣ות יָ֭מֵינוּ כֵּ֣ן הֹודַ֑ע וְ֝נָבִ֗א לְבַ֣ב חָכְמָֽה׃ 12Nauč nás počítat naše dny, ať získáme moudrost srdce. 12Lehre uns bedenken, dass wir sterben müssen, auf dass wir klug werden. 13שׁוּבָ֣ה יְ֭הוָה עַד־מָתָ֑י וְ֝הִנָּחֵ֗ם עַל־עֲבָדֶֽיךָ׃ 13Vrať se, Hospodine! Ještě dlouho se chceš hněvat? Měj se svými služebníky soucit, 13HERR, kehre dich doch endlich wieder zu uns und sei deinen Knechten gnädig! 14שַׂבְּעֵ֣נוּ בַבֹּ֣קֶר חַסְדֶּ֑ךָ וּֽנְרַנְּנָ֥ה וְ֝נִשְׂמְחָ֗ה בְּכָל־יָמֵֽינוּ׃ 14nasyť nás svým milosrdenstvím hned ráno a po všechny své dny se budeme radovat a plesat. 14Fülle uns frühe mit deiner Gnade, so wollen wir rühmen und fröhlich sein unser Leben lang. 15שַׂ֭מְּחֵנוּ כִּימֹ֣ות עִנִּיתָ֑נוּ שְׁ֝נֹ֗ות רָאִ֥ינוּ רָעָֽה׃ 15Tolik radosti nám dopřej, kolik bylo dnů, v nichž jsi nás pokořoval, a let, v nichž se nám zle vedlo. 15Erfreue uns nun wieder, nachdem du uns so lange plagest, nachdem wir so lange Unglück leiden. 16יֵרָאֶ֣ה אֶל־עֲבָדֶ֣יךָ פָעֳלֶ֑ךָ וַ֝הֲדָרְךָ֗ עַל־בְּנֵיהֶֽם׃ 16Nechť se na tvých služebnících ukáže tvé dílo a tvá důstojnost na jejich synech! 16Zeige deinen Knechten deine Werke und deine Herrlichkeit ihren Kindern. 17וִיהִ֤י׀ נֹ֤עַם אֲדֹנָ֥י אֱלֹהֵ֗ינוּ עָ֫לֵ֥ינוּ וּמַעֲשֵׂ֣ה יָ֭דֵינוּ כֹּונְנָ֥ה עָלֵ֑ינוּ וּֽמַעֲשֵׂ֥ה יָ֝דֵ֗ינוּ כֹּונְנֵֽהוּ׃ 17Vlídnost Panovníka, Boha našeho, buď s námi. Upevni nám dílo našich rukou, dílo našich rukou učiň pevným! 17Und der Herr, unser Gott, sei uns freundlich / und fördere das Werk unsrer Hände bei uns. Ja, das Werk unsrer Hände wollest du fördern! Book 4 (Psalms 90-106) Psalm 90 A prayer of Moses, the man of God. 901O Lord, you have been our protector through all generations! 2Even before the mountains came into existence, or you brought the world into being, you were the eternal God. 3You make mankind return to the dust, and say, “Return, O people!” 4Yes, in your eyes a thousand years are like yesterday that quickly passes, or like one of the divisions of the nighttime. 5You bring their lives to an end and they “fall asleep.” In the morning they are like the grass that sprouts up; 6in the morning it glistens and sprouts up; at evening time it withers and dries up. 7Yes, we are consumed by your anger; we are terrified by your wrath. 8You are aware of our sins; you even know about our hidden sins. 9Yes, throughout all our days we experience your raging fury; the years of our lives pass quickly, like a sigh. 10The days of our lives add up to seventy years, or eighty, if one is especially strong. But even one’s best years are marred by trouble and oppression. Yes, they pass quickly and we fly away. 11Who can really fathom the intensity of your anger? Your raging fury causes people to fear you. 12So teach us to consider our mortality, so that we might live wisely. 13Turn back toward us, O LORD! How long must this suffering last? Have pity on your servants! 14Satisfy us in the morning with your loyal love! Then we will shout for joy and be happy all our days! 15Make us happy in proportion to the days you have afflicted us, in proportion to the years we have experienced trouble! 16May your servants see your work! May their sons see your majesty! 17May our sovereign God extend his favor to us! Make our endeavors successful! Yes, make them successful! Ps 90 1Lord, thou hast been our dwelling place in all generations. A in...: Heb. in generation and generation 2Before the mountains were brought forth, or ever thou hadst formed the earth and the world, even from everlasting to everlasting, thou art God. 3Thou turnest man to destruction; and sayest, Return, ye children of men. 4For a thousand years in thy sight are but as yesterday when it is past, and as a watch in the night. A when...: or, when he hath passed them 5Thou carriest them away as with a flood; they are as a sleep: in the morning they are like grass which groweth up. A groweth...: or, is changed 6In the morning it flourisheth, and groweth up; in the evening it is cut down, and withereth. 7For we are consumed by thine anger, and by thy wrath are we troubled. 8Thou hast set our iniquities before thee, our secret sins in the light of thy countenance. 9For all our days are passed away in thy wrath: we spend our years as a tale that is told. A B passed...: Heb. turned away as a...: or, as a meditation 10The days of our years are threescore years and ten; and if by reason of strength they be fourscore years, yet is their strength labour and sorrow; for it is soon cut off, and we fly away. A The days...: Heb. As for the days of our years, in them are seventy years 11Who knoweth the power of thine anger? even according to thy fear, so is thy wrath. 12So teach us to number our days, that we may apply our hearts unto wisdom. A apply: Heb. cause to come 13Return, O LORD, how long? and let it repent thee concerning thy servants. 14O satisfy us early with thy mercy; that we may rejoice and be glad all our days. 15Make us glad according to the days wherein thou hast afflicted us, and the years wherein we have seen evil. 16Let thy work appear unto thy servants, and thy glory unto their children. 17And let the beauty of the LORD our God be upon us: and establish thou the work of our hands upon us; yea, the work of our hands establish thou it. ΨΑΛΜΟΙ Ps 89 89 1Προσευχὴ τοῦ Μωυσῆ ἀνθρώπου τοῦ θεοῦ. Κύριε, καταφυγὴ ἐγενήθης ἡμῖν ἐν γενεᾷ καὶ γενεᾷ· 2πρὸ τοῦ ὄρη γενηθῆναι καὶ πλασθῆναι τὴν γῆν καὶ τὴν οἰκουμένην καὶ ἀπὸ τοῦ αἰῶνος ἕως τοῦ αἰῶνος σὺ εἶ. 3μὴ ἀποστρέψῃς ἄνθρωπον εἰς ταπείνωσιν· καὶ εἶπας ᾿Επιστρέψατε, υἱοὶ ἀνθρώπων. 4ὅτι χίλια ἔτη ἐν ὀφθαλμοῖς σου ὡς ἡ ἡμέρα ἡ ἐχθές, ἥτις διῆλθεν, καὶ φυλακὴ ἐν νυκτί. 5τὰ ἐξουδενώματα αὐτῶν ἔτη ἔσονται. τὸ πρωὶ ὡσεὶ χλόη παρέλθοι, 6τὸ πρωὶ ἀνθήσαι καὶ παρέλθοι, τὸ ἑσπέρας ἀποπέσοι, σκληρυνθείη καὶ ξηρανθείη. 7ὅτι ἐξελίπομεν ἐν τῇ ὀργῇ σου καὶ ἐν τῷ θυμῷ σου ἐταράχθημεν. 8ἔθου τὰς ἀνομίας ἡμῶν ἐνώπιόν σου· ὁ αἰὼν ἡμῶν εἰς φωτισμὸν τοῦ προσώπου σου. 9ὅτι πᾶσαι αἱ ἡμέραι ἡμῶν ἐξέλιπον, καὶ ἐν τῇ ὀργῇ σου ἐξελίπομεν· τὰ ἔτη ἡμῶν ὡς ἀράχνην ἐμελέτων. 10αἱ ἡμέραι τῶν ἐτῶν ἡμῶν, ἐν αὐτοῖς ἑβδομήκοντα ἔτη, ἐὰν δὲ ἐν δυναστείαις, ὀγδοήκοντα ἔτη, καὶ τὸ πλεῖον αὐτῶν κόπος καὶ πόνος· ὅτι ἐπῆλθεν πραΰτης ἐφ᾽ ἡμᾶς, καὶ παιδευθησόμεθα. 11τίς γινώσκει τὸ κράτος τῆς ὀργῆς σου καὶ ἀπὸ τοῦ φόβου σου τὸν θυμόν σου; 12ἐξαριθμήσασθαι τὴν δεξιάν σου οὕτως γνώρισον καὶ τοὺς πεπεδημένους τῇ καρδίᾳ ἐν σοφίᾳ. 13ἐπίστρεψον, κύριε· ἕως πότε; καὶ παρακλήθητι ἐπὶ τοῖς δούλοις σου. 14ἐνεπλήσθημεν τὸ πρωὶ τοῦ ἐλέους σου καὶ ἠγαλλιασάμεθα καὶ εὐφράνθημεν ἐν πάσαις ταῖς ἡμέραις ἡμῶν· 15εὐφράνθημεν ἀνθ᾽ ὧν ἡμερῶν ἐταπείνωσας ἡμᾶς, ἐτῶν, ὧν εἴδομεν κακά. 16καὶ ἰδὲ ἐπὶ τοὺς δούλους σου καὶ τὰ ἔργα σου καὶ ὁδήγησον τοὺς υἱοὺς αὐτῶν, 17καὶ ἔστω ἡ λαμπρότης κυρίου τοῦ θεοῦ ἡμῶν ἐφ᾽ ἡμᾶς, καὶ τὰ ἔργα τῶν χειρῶν ἡμῶν κατεύθυνον ἐφ᾽ ἡμᾶς. 89 1ORATIO MOSI VIRI DEI Domine habitaculum tu factus es nobis in generatione et generatione 2antequam montes nascerentur et parturiretur terra et orbis a saeculo et usque in saeculum tu es 3convertes hominem usque ad contritionem et dices revertimini filii Adam 4quia mille anni in oculis tuis sicut dies hesterna quae pertransiit et vigilia nocturna 5percutiente te eos somnium erunt 6mane quasi herba pertransiens mane floruit et abiit ad vesperam conteretur atque siccabitur 7consumpti enim sumus in furore tuo et in indignatione tua conturbati sumus 8posuisti iniquitates nostras coram te neglegentias nostras in luce vultus tui 9omnes enim dies nostri transierunt in furore tuo consumpsimus annos nostros quasi sermonem loquens 10dies annorum nostrorum in ipsis septuaginta anni si autem multum octoginta anni et quod amplius est labor et dolor quoniam transivimus cito et avolavimus 11quis novit fortitudinem irae tuae et secundum timorem tuum indignationem tuam 12ut numerentur dies nostri sic ostende et veniemus corde sapienti 13revertere Domine usquequo et exorabilis esto super servis tuis 14imple nos matutina misericordia tua et laudabimus et laetabimur in cunctis diebus nostris 15laetifica nos pro diebus quibus adflixisti nos et annis in quibus vidimus mala 16appareat apud servos tuos opus tuum et gloria tua super filios eorum 17et sit decor Domini Dei nostri super nos et opus manuum nostrarum fac stabile super nos opus manuum nostrarum confirma Proto vyzývá i žalmista, aby se před Hospodinem kořili všichni bohové (Ž 97,7), neboť Hospodin je všechny nesrovnatelně převyšuje (v.9 sr Iz 41,21-29). On je tu přece od věčnosti (90,2 93,2) a je až navěky (92,9 102,13.27n), je První i Poslední. Je Stvořitelem světa (90,2 102,26 104,3nn sr 1z 10,26nn) i svého lidu (100,3 sr Iz 43,1.15). On je i svrchovaný Soudce (96,13 98,9 sr 105,7; sr Iz 43,17 51,9n.22n). Člověk není ničím, pomíjí jako tráva (90,5n 103,15n sr Iz 40,6n). Jen Bůh dává lidskému životu smysl a hodnotu (90,16 91,16 92,13 94,17 aj.). Ža1my IV. knihy jsou většinou radostné chvalozpěvy. Vždyť 'Hospodin kraluje' (93,1 97,1 99,1 sr 95,3 ai.}. Lid už netká v ctzackém prostředí (sr Ž 137), je zase doma a shromažďuje se v obnoveném chrámu, aby tam svého Boha oslavoval a chválil (92,1 105,1 106,1) a dobrořečil mu za prokázané milosrdenství (103,1 104,1). Zaznívá 'nová píseň' (96,1 98,1/ k poctě velikého Krále (95,3), který se už neskrývá před svým lidem (103,13 sr Iz 54,7n), ale je uprostřed svých. Na rozdíl od I. knihy tu nevystupuje už lidský král v postavení prostřední- ka. Poexilní Juda totiž krále neměl (k Ž 101-103 sr vk). Jeho Králem je sám Hospotiin, tentýž od věků až navěky. 2alm 90 PANOVNÍKU, U TEBE JSME MĚLI DOMOV 1 Modlitba pro Mojžíše, muže Božího. Panovníku, u tebe jsme měli domov v každém pokolení! 2 Než se hory zrodily, ^a než vznikl ^a svět ^b a země, od věků na věky jsi ty, Bože . 3 ^c Ty člověka v prach obracíš ^c, pravíš: "Zpět, synové Adamovi ^d!" 4 Tisíc let je ve tvých očích jako včerejšek, jenž minul, jako jedna noční hlídka. 5 ^e Jako povodeň je smeteš, prchnou jako spánek ^e, jsou jak tráva, která odkvétá hned ráno: 6 zrána rozkvete a už odkvétá, večer uvadne a uschne. 7 K svému konci spějeme tvým hněvem, zděšeni tvým rozhořčením. 8 Před sebe si kladeš naše nepravosti, do světla své tváře naše tajné ^f hříchy. 9 ^g Pro tvou prchlivost ^g naše dny pomíjeji a jako i vzdech doznívají i naše léta. 10 Počet našich let je sedmdesát roků, jsme-li při síle, pak osmdesát, a ^j mohou se pyšnit ^j leda trápením a ničemnostmi; ^k kvapem uplynou a v letu odcházíme ^k. 11 Kdo zná sílu tvého hněvu, tvou prchlivost, jak by se tě nebál? 12 Naše dny nás nauč ^1 počítati, ^l ať získáme moudrost srdce ^1. 13 Vrať se, Hospodine! Ještě dlouho chceš se hněvat? Soucit měj se svými služebníky, 14 hned ráno svým milosrdenstvím ^m nás nasyť ^m, a po všechny dny své budeme se radovat a plesat. 15 ^n Tolik radosti nám dopřej, kolik bylo dnů ^n, v nichž jsi nás pokořoval, a let, v nichž se nám zle vedlo. 16 ^o Nechť se ^o na tvých služebnících ukáže ^o tvé dílo ^p a ^q tvá důstojnost na ^q jejich synech! 17 Vlídnost Panovníka, Boha našeho, buď s námi. Upevni Dám dílo našich rukou, dílo našich rukou učiň pevným! ^a-a nežlis sformoval, K. - ^b okršlek světa, K (tébél, H.). - ^c-c Neobracej člověka k snížení, O' V. - ^d nebo: lidští. - ^e-e Za nic se pokládají jejich léta, O' V (<šǡnâ = rok místo šenâ = sen, H.?] - ^f věk, O' V (< ^ϲōlǡm místo ^ϲǡlûm, H.]. - ^g Pro tvůj hněv hyneme, O' V. - ^i-i pavouk se namáhají, O' V. - ^j-j co je nad to, O' V. -^ k-k neboť přijde na nás (X na nás, V) ochablost a jsme káráni, O' V. - ^1+1-1 Učiň známou svou pravici i ty, kteří mají srdce vyučené v moudrosti, O' V. - ^m-m Jsme nasyceni, O' V (<šǡba^ϲnû místo šabb^eϲnû, H.). - ^n-n Radujeme se pro dny, V. - ^o-o+o Pohleď (na), O' V (<úr^eͻæ^h -místo jérǡ^ͻæ^h, H.). - ^p:: pl, O' V. - ^q-q veď, O' V (