2. Platón – zábava v Kratylovi (texty) 1
2. Platón
I. Faidón – ε ς το ς λόγουςἰ ὺ
Tu se mi tedy uzdálo, že se musím utéci k myšlenkám (εἰς τοὺς λόγους) a na nich pozorovati pravdu
věcí. Ovšem snad mé přirovnání jistým způsobem není případné; neboť nepřipouštím tak docela, že
ten, kdo pozoruje jsoucna na myšlenkách, pozoruje je více na obrazech než ten, kdo je pozoruje na
věcech samých. (Phd. 99e4-100a3)
II. Kratylos v platónském kontextu
A. Platón se totiž již v mládí seznámil s Kratylem a s Hérakleitovým míněním, že všechny jevy
smyslové zkušenosti jsou v stálém toku a že o nich není vědění, i podržel takové mínění též v
pozdějších letech.
B. Jméno je tedy nástroj k poučování a k rozebírání jsoucnosti... (388b13-c1, je to naprostá
jistota, že kdokoli zná jména, zná i věci – Kratylos, 435d)
III. Kratylos
A. Téma dialogu – stanovení pozic
a. Kratylos: ὀνόματος ὀρθότης (383a-b)
Tady Kratylos tvrdí, Sókrate, že pro každou z věcí je od přírody správné jméno a že jméno
není to, jak kteří lidé po úmluvě věc nazývají, označujíce ji částkou své řeči, nýbrž že jest
jakási přirozená správnost jmen pro Hellény i pro barbary, a to pro všechny táž.
b. Hermogenés: συνθήκη καὶ ὁμολογία (384d)
Mně totiž se zdá, že jakékoli jméno čemu kdo dá, to že je správné jméno; a jestliže zase je
změní v jiné a onoho již neužívá, že to druhé jméno není o nic méně správné nežli to
dřívější... Neboť žádná jednotlivá věc nemá žádné jméno od přirozenosti, nýbrž z obyčeje a
zvyku těch, kteří si mu zvykli a užívají ho.
C. Zábava – stanovení správných jmen (etymologie), 391b-421b
Zábava vychází ze Sókratovy „moudrosti“:
i. … moudrost, která mi právě nyní tak náhle spadla a já nevím odkud. … A tuším
příčinu toho, …, že mi totiž spadla nejvíce od Euthyfróna z Prospalt; vždyť jsem s ním
do rána [tj. za svítání] mnoho mluvil a pozorně ho poslouchal. (396c-d)
ii. … i nyní, jak vidím, mně přišly hezké nápady, a nedám-li si pozor, budu v nebezpečí,
že se ještě dnes stanu nad potřebu moudřejším. (399a)
iii. Je vidět, myslím, že jsem už hodně daleko v moudrosti. (410e)
D. Význam slov, jimiž jsou vysvětlena jiná slova (421c-427d)
jméno = hlasové (zvukové) napodobení věci:
i. Jméno tedy jest … napodobení hlasem oné věci, která je předmětem napodobení, a kdo
hlasem napodobuje, jmenuje to, co napodobuje. (423b)
2. Platón – zábava v Kratylovi (texty) 2
ii. Na obecné rovině velmi obtížný úkol, proto jen několik dílčích poznatků
(426c-427c):
• „r“ (ῥῶ) pohyb (ῥεῖν = plynout, téci; ῥοῇ = tok)→
• Odůvodnění: při této hlásce se jazyk nejvíce chvěje, tj. pohybuje!
• „i“ (ἰῶτα) jemné věci, vším pronikající (ἰέναι = jít, ἵεσθαι = hnát se)→
• „d“ a „t“ (δέλτα, ταῦ) vázání a zastavení (δεσμός = pouto, στάσις =→
stanutí, statičnost)
• Odůvodnění: stlačení a opření jazyka.
• „l“ (λάβδα) klouzání (λεῖος = hladký,→ λισθάνειν = klouzat)ὀ
• Odůvodnění: při „l“ jazyk nejvíce klouže.
IV. Platónovo mínění o významu slov/jmen
Podle Sedmého listu při popisu postupu poznání „opravdového jsoucna“:
◦ Jméno (ὄνομα) – výměr (λόγος) – obraz (εἴδωλον) – vědění (ἐπιστήμη)
◦ … co se týče jména, žádná věc nemá jméno stálé a nic nebrání, aby to, co se teď nazývá
kulaté, nebylo nazváno přímým a přímé kulatým, ale věc sama nebude tím pro ty, kdo to
jméno změní a budou užívat opačného, o nic méně stálá. (343a-b)
◦ … se žádný rozumný člověk nikdy neodváží ukládat do slov se rozumové nálezy, a to do
slov nezměnitelných, jak je tomu při písmu. (343a) →