ŽALÁŘ I SALAŠ
260
MATKA
261
Stačí chlupaté škrábnutí do omítky nebo říznutí do stromu,
aby z toho byla Evina pec...
Pec, studená pec, ale pec,
před kterou vězeň nebo opuštěný pastýř
spalují prstomluvou hluchoněmých
všechny své představy... Trčivý pohyb
a rozkoš, bubnující na obrazné protivenství,
nemohou nakonec nic než navrátit se v sebe
zesláble, sazovitě a s mstivou nadávkou...
Viděl jsi někdy svou starou matku
ve chvíli, kdy li odestýlá postel,
zastrkuje, napíná, urovnává a hladí prostěradlo,
aby tam nebyla ani jedinká tlačící vráska?
Její dech, pohyb její ruky i dlaně
je tak láskyplný,
Že jako minulý hasí dosud požár v Persepoli a jako přítomný utišil už nějakou budoucí bouři na čínském nebo jiném dosud neznámém moři...