- PRAVDIVÝ POPIS SEBE SAMA
U SKLENICE WHISKY NA LETIŠTI DEJME TOMU V MINNEAPOLIS
Mé uši toho z rozhovoru zachytí stále méně, mé oči slábnou, ale zůstávají lačné.
Vidím jejich nohy v minisukních, kalhotech nebo průsvitných tkaninách,
každou si prohlížím zvlášť, jejich zadky a stehna, zamyšlený, konejšený pornopředstavami.
Chlípný dědku, je čas, aby ses chystal do hrobu, ne na hry a zábavy mládí.
Není to pravda, dělám jen to, co jsem dělal vždycky, vytvářím pozemské výjevy z příkazu erotické obraznosti.
Nežádám si právě tahle stvoření, žádám vše, a ona jsou jako znamení extatického obcování.
Není mou vinou, že už jsme tak uhněteni, napůl z nezaujaté kontemplace, napůl z chutí a choutek.
25
Polsk
znám
a esej
exilo\
terati
ně bc
jelo ;
Plajrí
sledn
próz
vychí
sbírk)
tosz
autor
nicky
vnitři
citliví
Ve v<
obraz
něj i r
Nejdi
ale o
polen
Dostanu-li se po smrti do Nebe, musí tam být jako tady, jenomže tam budu zbaven svých otupělých smyslů a ztěžklých kostí.
Proměněn v samotné patření budu se i nadále sytit tvary lidského těla, barvou kosatců, pařížskou ulicí v červnovém úsvitu, celou tou neuchopitelnou, neuchopitelnou mnohostí viditelných věcí.
SOBĚ K OSMAOSMDESÁTÝM NAROZENINÁM
Město protkané krytými průchody, úzkými
náměstíčky, arkádami,
sestupuje svými terasami k mořské zátoce.
A já, jenž jsem se zakoukal do mladistvé krásy, tělesné a pomíjivé,
do jejích tanečních pohybů mezi starými kameny.
Barvy šatů podle letní módy,
klapot střevíčku po staleté dlažbě
těší mne jakýmsi ceremoniálem návratu.
Dávno mám už za sebou prolézání katedrál a pevnostních věží. Jsem jako ten, jenž vidí, sám ale nepomíjí, duch přelétavý, přes šediny a nemoci stáří.
A zachráněný, protože jej provází věčný a božský údiv.
Janov, 30. června 1999
26
27