COPÁNEK
NAZÝVÁM MLČENÍM
Když všecky ženy z transportu už oholili
čtyři dělníci zametali košťaty z lipových větví vlasy na hromadu
Pod čistými skly leží tuhé vlasy žen udušených v plynových komorách v těch vlasech jsou jehlice i kostěné hřebeny
Nenazvané mohu nazvat slovem mohu nazvat vlastí láskou zlatem růží mohu volat anebo mlčet mohu jmenovat barvy moře ostrovy ptáky ovoce Vyslovuji jméno své milované vlast nazývám jménem jediné slovo opakuji dvakrát nenazvané nazývám mlčením
Neprozáří je světlo nerozdělí je vítr nedotkne se jich ruka ani déšť ani ústa
Ve velkých truhlách
stáčejí se ty suché vlasy
udušených
i šedý copánek
myší ocásek s pentličkou
za který ve škole tahají
nezbední chlapci
OSVĚTIMSKE MUZEUM 1948
10