Zrcadlo
po letech vřavy zbytečných otázek i odpovědí obklopilo mě ticho
ticho je zrcadlem mých básní
jejich obrazy v zrcadle mlčí
Rembrandt
v počátcích stáří
bezzubý
mě přežvykuje
směje se
odhalen
ve Wallraf Muzeu
proč ses nestal němým malířem Nikiforem Krynickým
rysy popleněné časem
vyznačují
naši společnou tvář
tvář kterou vidím teď viděl jsem na počátku ale nepředvídal ji
zrcadlo živé mladé ji v sobě ukrývalo
teď počernalé mrtvé umírá bez odrazu času světla dechu prostoru
(106)
čeho by bylo líto
úsměvu Wiestawy když říká dobrý den a dobrou noc
i když nic neříká
když za mnou dveře zavírá i otvírá
po dlouhé cestě a po návratu z krajiny pro ni daleké kde jsem stavěl báseň
čeho by bylo líto
ticha mezi našimi tvářemi a slov která nebyla vyřčena
protože to co je božské mezi lidskými bytostmi stále hledá své vyjádření
čeho by bylo líto
„celého života" a ještě čehosi obrovského nádherného mimo slovo mimo tělo