Celá v bílém
Vím, že někde čeká,
čeká na každého.
Potom nebudu.
Na někoho čeká pod jabloní
a na ty pyšné hlavy
Možná, možná je to složitější,
než si myslí kluci
v naší vesnici.
Je to jako tvoje bílé šaty
na asfaltové silnici.
Možná je to druhá strana ticha, mozna zakrici to roztouženy pav
až za Egejským mořem.
A třeba blízko,
v zahradách.
Rosa coeli
Na celém světě není tolik ticha jako když sněží v Dolních Kounicích a probořenou střechou katedrály snáší se k zemi bílý sníh
Slavík tam zpívá v létě celou noc a němá luna na cimbálek hrá stříbrný nástroj který nemá strun pod volným nebem v troskách kláštera
Ty holé zdi tu stojí po staletí ^ kde byla dlažba dávno roste pýr z přadena touhy panna odmotává a nad hlavou jí létá netopýr
Když odmotala všechnu hebkou přízi složila ruce v klín a zatajila dech na nebi zvolna zhasínají hvězdy a netopýr jí usnul ve vlasech
A co jsou staletí a co je vlastně věčnost
než ve vesmíru opuštěný kout
Ve studni času utopil se okov
na dno té studny nelze dohlédnout
Báseň
Bývá nám ticho jako dětem zima tak dávno není kdy vymlouváme se na jindy ' a dlouho budeme se ještě vymlouvat
Jsme jako potmě vypáraný steh a co vše nevíme a co jsme neslíbili
Jsme jako vzhůru obrácený déšť
Jsme naruby v té chvíli
kdy pravda podobá se prstu na ústech
v ■ < ■ ■ ■ ;
i
18 //
19 //
Jiná báseň
Zahrady růžové a menší
kaluže jako zrcadla a motýli z nich pijí
na stromech prázdné klece
Hledá a nalezne
kdo hledá pod kameny
Do ticha zapouzdřený čas hodinky bez ruk ne už bez ručiček
Otevřít dveře minout dveřníka
Vzkazy na oprýskaných zdech Zápisy černou křídou do komína
Malinko nebát se
i když je rmenu těsno v herbáři
Návraty oklikami dětství
a schodiště
a rovněž podzimy
Dřevořez růže půlnoční té růže jedenkrát a navěky
A opuštěná židle na pavlači
jjó Hirošimo všedních našich dnů Ó Hirošimo v nás a pokaždé
20 //
21 //