MOTIVACEV.
TEZE
• Tváří tvář nesouladu mezi svým
přesvědčením a jednáním většina lidí
změní své přesvědčení, aby je s jednáním
uvedla do souladu.
KOREA
•mnoho bývalých vězňů se
stalo komunisty, vysoká
míra kolaborace
•zajatecké tábory řízené
čínskými komunisty
•soutěž o nejlepší
politický esej - vítězný
esej musí obsahovat
prokomunistický postoj
•odměnou několik cigaret,
ovoce, ...
EXPERIMENT
• rozdělení do skupin dle
postojů, různé výše odměn za
účast v experimentu
• “napište esej s argumenty ve
prospěch opačného názoru”
• později jsou opět dotazováni
na svůj skutečný názor...
• ... pouze málo placené osoby,
utvrzené ve víře že jejich
esej budou další lidé číst,
vykazovaly změny ve svých
postojích ...
• Ti, kteří byly placeni dobře
nebo kteří se domnívali že
jejich esej nebude nikdo číst
vykazovali málo změn.
• nudná činnost po dobu
hodiny (cívky na podnos,
otáčet knoflíky)
• část osob odeslána ihned
za experimentátorem
• druhá část je požádána
aby dalším čekajícím
vylíčila činnost jako
zábavnou
• polovině z nich
vyplacen 1$ a druhé
20$
• extrémně nudné,
neutrální, zábavné
EXPERIMENT
•chlapci 7-9 let
•5 hraček
•“musím odejít na 5 minut,
můžeš si hrát se všemi
hračkami kromě robota,
hrát si s robotem je
lumpárna”
•polovině chlapců “Jestli
si budeš hrát s robotem,
budu se velmi zlobit a
vyvodím důsledky”
•o šest týdny později
•experimentátorka “můžeš si
hrát s kteroukoli hračkou”
EXPERIMENT
skupina s “trestem”
77%
skupina s “bez trestu”
33%
• Shrnuto: podstatou těchto výzkumů je
zjištění, že lidé často mění svoje
přesvědčení, chovají-li se způsobem, který
je s jejich původním přesvědčením v
nesouladu, a nemají-li pro tento nesoulad
žádný ospravedlnitelný důvod. Dochází k
tomu obzvláště v případech, kdy jsou si
vědomi, že jejich zřejmá rozporuplnost
vyjde veřejně najevo.
LEON
FESTINGER
(1919 – 1989)
“A theory of Cognitive
Dissonance” (1957)
“tak jako motivuje hlad,
motivuje i kognitivní
disonance”
FESTINGEROVATEORIE
• Teorie vychází ze základního principu, že
individuum chce vnímat, poznávat nebo
hodnotit různé aspekty svého okolí i sebe
sama tak, aby závěry nebyly vzájemně v
rozporu.
KOGNITIVNÍ ELEMENTY
• Elementy se týkají to, co bylo pojmenováno kognicí,
tedy věcí, které člověk o sobě ví, o svém chování a
o svém prostředí.
1.Dvojice elementů může existovat v irelevantních,
konsonantních nebo disonantních vztazích.
2.Dva kognitivní elementy jsou v irelevantním vztahu,
nemají-li nic společného.
3.Disonantní vztah je mezi dvěma samostatně uvažovanými
kognitivními elementy tehdy, jestliže opak jednoho
elementu vyplývá z druhého.
4.Konsonantní vztah je mezi dvěma samostatně uvažovanými
kognitivními elementy tehdy, jestliže jeden element
vyplývá z druhého.
SOUHRN
• Mezi kognitivními elementy mohou existovat
disonantní nebo “nesouhlasné” vztahy.
• Existence disonance vyvolává tlak směřující k její
redukci a k prevenci jejího zvyšování.
• Projevy těchto tlaků zahrnují změny chování, změny
vnímání a obezřetný postoj k novým informacím a
novým názorům.
ZÁKLADNÍ HYPOTÉZY
• Psychologicky nepříjemná existence disonance bude
jedince motivovat k pokusům o redukci disonance a o
dosažení konsonance.
• Kromě pokusů redukovat přítomnou disonanci se bude
jedinec aktivně vyhýbat situacím a informacím,
které by disonanci pravděpodobně zvýšily.
ÚSTŘEDNÍ HYPOTÉZY
• Přítomnost disonance vzbuzuje tlak, směřující k
její redukci.
• Síla tlaku, směřujícího k redukci disonance, je
funkcí míry existující disonance.
ZPŮSOBY REDUKCE DISONANCE
• Změnou jednoho nebo více elementů disonantních vztahů.
• Připojením nových konsonantních kognitivních elementů
k dosavadní kognici.
• Snížením závažnosti elementů, obsažených v
disonantních vztazích.
“WHEN PROPHECY FAILS”
Existence disonance povede k vyhledávání druhých lidí, kteří s
kognicí, kterou si chce jedinec udržet, souhlasí. Povede taky k
pokusu o komunikaci a ovlivňování ve snaze získat větší společenskou
podporu.
PAULTHOMAS
YOUNG
(1892-1978)
Vědecké studium
motivace patří do
mechaniky, přesněji
do biomechaniky.
Klíčovou roli hraje
“pud”.
• Motivace zahrnuje
uvolnění a regulaci
energie chování.
• Uvolnění energie je
způsobeno vnitřními
nebo vnějšími podněty a
je uvolněním chemické
energie.
Primární pud je ten u něhož je prokázán fyziologický základ, sekundární
jsou všechny ostatní. (prim.: hlad, žízeň, sex, defekace, vyhýbání se horku,
chladu ...
• Motivační psychologii lze definovat jako studium
všech podmínek, které aktivují a regulují chování
organizmů. Aktivace chování nutně zahrnuje uvolnění
fyzické energie z tkání. Regulace chování zahrnuje
řízení činnosti pomocí účelových determinací, jakož
i omezení činnosti organickou strukturou.
• K rozlišení motivačních faktorů organických
(vycházejících z vnitřního prostředí jedince) od
faktorů prostředí bylo navrženo, aby organické
faktory byly nazvány motivy a faktory prostředí
pobídkami (incentivy).
• Přání, záměry a cílová zaměření jsou tedy motivy.
• Chvála, pokárání, odměna, trest, peníze, potrava,
sexuální partner a pod. jsou pobídkami.
SIGMUND
FREUD
(1856-1939)
FREUD - SOFA
Freud je zastáncem determinismu - každý psychický
jev má svoji příčinu, byť neuvědomovanou
Člověk je poháněn fyziologickými silami - pudy.
Hlavní úloha je Freudem přisuzována sexuálnímu pudu
(libidu).
Později upravuje; pud života (eros, obsahuje i pud
sebezáchovy nebo pud sexuální)a proti němu pud smrti
(Thanatos), který usiluje o návrat k “dřívějšímu
anorganickému stavu”.
•Topografický model psychiky
•vědomí - je vázáno na vnímání, zahrnuje tu část člověka, kterou
si jedinec plně uvědomuje.
•předvědomí - obsahuje zapomenuté, ale vybavitelné myšlenky,
zážitky, rozhodnutí. Obsahy předvědomí a vědomí můžeme vyjádřit
slovy.
•nevědomí - je nejrozsáhlejší a vědomí nepřístupná část
psychiky, prales neorganizovaných přání, představ, obav, pokřivených
obrazů skutečnosti. Do nevědomí jsou vytěsněny myšlenky a emoce,
které by pro jedince byly při uvědomění příliš zraňující,
ponižující, budily pocity úzkosti nebo viny. Podle Freuda co je
nevědomé, má stálou tendenci stát se vědomým a psychika musí
vynakládat energii, aby se tomu nestalo.
Strukturální model psychiky
Freud vymezuje tři poměrně nezávislé složky (id, ego a superego),
které se řídí rozdílnými, navzájem rozpornými principy a cíli:
■ id (ono), z něhož vyvěrá pudová duševní energie (libido), která je hybnou silou
člověka, je zdrojem energie pro ego i superego. Id je iracionální, nebere ohled
na realitu, jeho cílem je okamžité uspokojení svých přání, řídí se principem
slasti. Id je zcela nevědomé. Podle Freuda představují sny splněná přání id a
jsou bránou do nevědomí. Projevy ryzího id lze pozorovat u kojenců.
■ ego (já) se řídí principem reality a má sebezáchovnou funkci. Vzniká z části id v
průběhu vývoje dítěte vlivem jeho interakcí s vnějším světem. Je racionální,
zvažuje činy a jejich následky. Přání id porovnává s realitou, dává jim
přijatelnou formu a uspokojuje je ve vhodnou chvíli a vhodným způsobem. Ego je
vědomé, předvědomé i nevědomé. Nevědomá část se pomocí obranných mechanismů
vypořádává jak s nepřijatelnými přáními id, tak s extrémními zákazy superega.
Silné ego je znakem zdravě vyvinuté osobnosti.
■ superego (nadjá) vzniklo v průběhu socializace z konfliktů dítě versus autorita,
poskytuje ventil vlastním agresivním impulsům jedince, jde o proti sobě
projevenou agresivitu. Obsahuje vědomě či nevědomě internalizované omezení,
zákazy a příkazy ukládané dítěti rodiči a dalšími pro dítě významnými autoritami.
Je zdrojem nevědomého pocitu viny, vnitřní tísně. Superego je moralizující silou
v člověku, řídí se principem dokonalosti. Jednou jeho částí je svědomí, druhou
částí je ideální ego, které usiluje o dokonalost a jehož základem byly činnosti a
projevy dítěte, které rodiče chválili. Superego může být v rozporu se současnými
hodnotami jedince. Silně rozvinuté superego se vyskytuje u perfekcionistů, slabě
rozvinuté u zločinců.
VŮLE
• Vůle může být:
• vůle (úmysl) – chtění, záměr, úmysl, snaha o dosažení
nějakého cíle, zájem na jeho dosažení, výsledek
rozhodování, svoboda rozhodování
• dobrá vůle, zlá vůle, vůle lidu, poslední vůle, žít s
někým v dobré vůli (v dobrých vztazích)
• vůle (psychická vlastnost) – schopnost jednat podle
vlastního úmyslu (podle vlastní vůle), schopnost se
rozhodnout
• vůle (mezera) – funkční mezera mezi styčnými plochami
dvou součástí, například u rozebiratelných strojních
spojů
• Působení vůle se může vztahovat k
libovolnému motivu nebo cíli; vůle nemá
svůj “předmětný obsah”. Může být chápána
jako jednotná dispozice nebo jako soubor
vlastností.
• specifika vůle se vztahují k těmto tématům:
svoboda vůle, síla vůle, autonomie jednání,
odpovědnost osobnosti, síla “ega”,
sebekontrola, rozhodování, sebeusměrňování,
sebeurčení, sebekázeň, soběstačnost,
účelnost, vědomí, svědomí, morálka, vnitřní
motivace, cílesměrná aktivita.
CO NATO MATERIALISTI?
• K dosažení cíle - uspokojení potřeb, jež
podněcovaly k činnosti, bylo nutno vykonat úkoly,
které v daném okamžiku této potřebě přímo
neodpovídaly. Ovšem bez jejich vykonání by
uspokojení potřeby nebylo možné.
• To je právě pro volní jednání charakteristické. To
bylo rovněž základem jeho vzniku a vývoje.
• Vůli považujeme za specificky lidskou schopnost
(způsobilost), která se uplatňuje jako soubor
rozmanitých funkcí při řízení všech aktivit, pro
něž jedinec dosud nemá v paměti uloženou
ucelenou sestavu osvědčených prováděcích
programů (“akčních vzorců”).
CHARAKTERISTIKY VŮLE
• schopnost představit si živě zamýšlený výsledek
• generovat možný budoucí děj, který se spojuje s
přítomností i s minulostí
• anticipovat překážky na cestě k cíli
• aktivně čelit rušivým vlivům v prostředí, jež se
vyskytnou při uskutečňování záměrů
dle Karoly
formování

záměru
iniciace

záměru
realizace

záměru
deaktivace

záměru
Motivace

před

rozhodnutím
Chtění

před

akcí
Chtění

při

akci
Motivace

po
akci
Výchozí tendence Tendence “fiat”
Fáze před akcí Jednání
“RUBIKON”
Volba Vyhodnocení
Fáze přípravy jednání, dle Heckhausena
• VOLNÍ AKT - osobní volba mezi alternativami
(hodnot, zájmů, motivů, cílů, prostředků,
plánů ...), spojená s impulzem k realizaci zvolené
varianty.
• VOLNÍ IMPULSY - jsou obsahově rozmanité instrukce,
určené regulačním a prováděcím subsystémům. Tyto
instrukce subjekt formuluje zpravidla ve formě
preverbální “vnitřní řeči”.
• VOLNÍ FAKTORY - jsou volní úsilí a vědomá kontrola
• volní úsilí - označuje záměrné zvyšování
účinnosti regulačních zásahů
• vědomá kontrola - funguje jako supervize nad
nižšími úrovněmi kontroly (obsahové usměrnění a
stupeň pozornosti)
• VŮLE - je naučený komplex schopností,
vlastností a dovedností, který umožňuje
člověku, aby podle osobních záměrů
cílevědomě řídil svou duševní činnost - a
jejím prostřednictvím reguloval:
- kognitivní a rozhodovací procesy,
- funkci nižších řídících subsystémů,
- aktivitu periferních orgánů (efektorů),
- průběh své interakce se světem objektů a subjektů,
- některé vnitřní stavy vlastního organizmu.
Srovnání impulzivního a volního jednání
impulz akce
impulz akce
rozvažování o:
- cílech
- prostředcích
- důsledcích
impulzivní chování (zkratkovité) jednání
volní regulace chování (jednání)
ᴪ
®