Vybrané etické teorie Teorie morálního vývoje ž žco je dobro/štěstí...? ž žjak dospět k pravidlům správného jednání? ž žjak skutečně správně jednat? žintuitivní pojetí ž žemotivní pojetí ž žteleologické pojetí žteorie přirozeného zákona ž žteorie přirozeného práva ž žteorie pozitivního zákona ž ždeontologický přístup ž žKantova etika povinnosti žhypotetický a kategorický imperativ ž žkategorický imperativ: Jednej vždy tak, aby se maximy Tvého jednání mohly stát obecným zákonodárstvím. ž žJednej tak, abys používal lidství jak ve své osobě, tak i v osobě každého druhého vždy zároveň jako účel a nikdy pouze jako prostředek. ž žteleologický přístup žutilitarismus (J. Bentham, J.S. Mill) •princip následků •princip užitku •princip hedonismu •princip sociální • žprincip dvojího účinku žvychází z charakterových vlastností žzískaná zběhlost v morálním jednání ž žkardinální ctnosti v antickém Řecku •moudrost •spravedlnost •statečnost •uměřenost Morální vývoj ž- základem mikropříběhy ž ž1. Heteronomní morálka – z vnějšku řízená morálka (zákazy a tresty, libost či nelibost důležitých osob a vychovatelů) ž2. Autonomní morálka – zvnitřnění sociálních norem a hodnot nezávislé na vnější kontrole chování. ž- nejznámějším příběhem je „Heinzovo dilema“: žmuž, jehož umírající žena nutně potřebuje drahý lék, na který nemá peníze, nejprve prosí lékárníka, aby jej prodal levněji, a poté co lékárník odmítne, rozhodne se lék ukrást. ž- Pokusné osoby diskutují čin tohoto muže, ovšem nejen z hlediska toho, co bylo v dané situaci správné, ale především z hlediska motivů, kterými je možné jeho chování odůvodnit. I.stadium: Naivní morální realismus, motivací je vyhnutí se trestu, egocentrické podřízení se moci “Jestliže člověk nechá manželku zemřít, dostane se do potíží” “Bůh mne potrestá, nechám-li svou ženu umřít” II.stadium: Pragmatická morálka, naivně egocentrická orientace, chování zaměřené na uspokojení vlastních potřeb a posuzováno podle snahy o maximální výhodu (odměnu) či minimální negativní následky “Kdyby člověk ten lék ukradl, mohla by mu manželka stejně zemřít dřív, než se vrátí z vězení, takže z toho nebude nic mít.” “Mám právo na svou ženu a to je důležitější než nároky nějakého lékárníka” III.stadium: Čin hodnocen podle očekávaného souhlasu či nesouhlasu druhých, konformita se standardními obrazy společnosti, orientace “dobrý hoch”, “dobré děvče”, “dobrý občan”, dodržení role a zachování pořádku “Když ten lék člověk ukradne, lidi si o něm nebudou myslet, že je špatný, jestliže nechá manželku zemřít, nebude se moci nikomu podívat do očí” “Udělám to, co by učinil každý řádný manžel, ochráním svou ženu a splním svou povinnost” IV.stadium: Orientace na autority sociálního pořádku, na fixovaná pravidla, čin posuzován podle očekávané ztráty cti (nejen podle nesouhlasu) a podle viny za škodu způsobenou druhým “Jestliže má člověk nějaký smysl pro čest, nenechá manželku zemřít. Jestliže vůči ní nesplní svou povinnost, bude mít neustálé pocity viny za to, že způsobil její smrt.” “Jsem povinen poslechnout vyšší zákon manželství, společnost na něm stojí” V.stadium: Morálka lidských práv a společenského blaha, orientace na “sociální smlouvu”, na společně sdílené hodnoty, chápání relativity hodnot, zvažování hodnot a práv, jež by měly existovat v mravní společnosti, čin posuzován podle dodržování úcty ke společnosti a k sobě samému. “Jestliže ten lék neukradne a nechá manželku zemřít, bude to ze strachu, nikoli zdůvodněné rozumem. Ztratí sebeúctu i úctu druhých lidí” “Máme si s manželkou pomáhat, proto jsem povinen jí nyní pomoci” VI.stadium: Všeobecné etické principy, orientace na svědomí, respektování druhých, čin je veden poctivostí, spravedlností a snahou o uchování vlastních morálních zásad “Žádný zákon ani trest mne nemohou odvrátit od toho, abych zachránil lidský život” “Jestliže člověk lék neukradne, nikdo ho sice nebude obviňovat, dodržel by zákon, ale porušil by zásady vlastního svědomí, nejednal by v souladu s ním” Prekonvenční stadium: Orientace na přežití. Převažuje zaměření na sebe, na vlastní přežití, stadium egocentrické perspektivy. 1. Přechodná fáze: Od egoismu k odpovědnosti. Orientace na sebe je identifikována, předcházející postoj je vnímán jako sobecký, sílí rozpor mezi egoismem a odpovědností. Zesiluje se vědomí příslušnosti a spojení s druhými. žKonvenční stadium: Zřeknutí se dobrého. ž Zde je již zaujato altruistické stanovisko. Dobro je ztotožněno s péčí o druhé. Ve shodě se společenskou konvencí ženskosti (chápání péče o jiné jako něčeho, co se od ženy očekává) se stává odpovědnost za druhé ústřední částí sebepojetí. Z toho vyplývá “mateřská morálka”, péče o slabší, potřebnější …, při níž ovšem žena nebere ohledy na vlastní zájmy a potřeby. Prosazování svého Já je v tomto stadiu považováno za nemorální, protože “dobro” je ztotožňováno s péčí o druhé a sebeobětováním. ž2. Přechodná fáze: Od dobroty k pravdě. ž Konvenční pohled je rozpoznán jako nesprávný. Rozpor mezi egoismem a altruismem není hodnocen podle kritérií konvenčního “dobra”, ale podle kritérií “pravdy”. Žena řeší problém současné zodpovědnosti za sebe i za druhé. Morálnost či nemorálnost jednání již neposuzuje podle toho, co “by řekli druzí”, ale podle toho, do jaké míry se záměr slučuje s důsledky. žPostkonvenční stadium: Morálka nenásilí. ž Napětí mezi sobectvím a odpovědností se redukuje prostřednictvím nové úrovně porozumění vztahu k sobě v souvislosti se vztahem k jiným lidem. Péče se pro ženu stává principem, pro něž se svobodně rozhoduje (zde již není péče výsledkem konformně vnímané povinnosti). Orientace na svobodně zvolené morální principy předpokládá (i) odpovědnost za sebe sama. •„Nejvyšší morální stupeň, který je nám k dispozici, popisuje do jisté míry ideální pozornost, kterou můžeme našemu morálnímu Já věnovat.“ –(Heidbrink, 1997)