Theodoras Prodromos KO ČKOMYŠÍ VÁLKA (KATOMYOM ACHI a) 17 Hypothesis V době, kdy myším kraloval a v černočerné díře dlel vladař jménem Masař a když na cestách, kudy myši obvykle chodí, slídila kočka, jeho věčná pronásledovatelka, Masař už nemohl snést neustálé špehování z její strany, a proto se vydal ke svému příbuznému, jenž měl tu čest zvát se Zloděj sýra, aby se s ním poradil, jakým způsobem by bylo možné donutit kočku k vyklizení pole. Oba se pak přichystali k tomu, že s ní svedou nesmiřitelný boj. Shromáždili velké množství myší, a když jim udělili nesčíslné rady a všestranně je povzbudili k bojí, zaútočili s celým vojskem přímo proti ní. Jakmile se protivníci střetli, zajala kočka Masařova syna, krutě toho mládence potrhala svými drápy a rozsápaného okamžitě sežrala. Poté, co myší posel spatřil ty události, zamířil zpět přímo k Masařově manželce, aby ji zpravil o truchlivé smrti nejdražšího potomka. V průběhu lítého boje však z oblačných výšin střechy spadl shnilý šindel a rozmačkal kočce žíly. A tak se můžeme na myši dívat jako na vítěze v tomto boji. Osoby: Masař (Kreilios) Sbor služek Zloděj sýra (Tyrokleptés) Masařova manželka Hlasatel Posel iľ Přeložila Alena Sarkissian, přebásnil Matouš Jaluška, IHEODOROS ťRODROMOS kočkomyší válka 79 Prolog říká Masař. Masař ProČ, myši hrdinné, trávíme věčný věk zde, v temném domově, v podzemní dutině ? Pospolu třesem' se, strachy své sdílíme, společně žijeme ve stínu neštěstí, shodnout se nemůžem ani na tom, zda snad máme ven vyhlédnout, anebo v temnotě dřepět dál. Zasáhla nás střela obavy, která nás přibila ke stěnám domova. Ve stínu smrti nám pomalu plyne čas, jsme, myslím, podobni bájným Kimmeriům, již byli slepí jak zrozená myšata proto, že trávili půl roku v temnotě. Zloděj sýra Dál v díře dřepíme, ač se nám zajídá ta věčná nečinnost. Máme snad světlu vstříc vyrazit s kuráží na cestu hrdinů vroubenou pastmi a spletenou z překážek? Pohlédli bychom tak smrti své do tváře, z tmavého podzemí do temnot podsvětních přešli bychom kvůli své pýše nezměrné. Masař Jen pověz, jak by nás ta sudba doběhla, jak by nás o život obrala v útrapách? Zloděj sýra jak? Přece kdyby nás do zubů chytila lovkyně, Masaři, ta krutá mordýřka. Masař Kdo je to ? Jmenuj ji beze stop ostychu. Tvoje řeč kroucená smysl mi zakrývá. Zloděj sýra „Kočkou" ji jmenují synové člověčí. Zvykla si trvale slídit kol našich děr, jakmile natrefí na myš, hned jako pes, jenž chytře stopuje lovného zajíce, za myší vyrazí neméně zchytrale, z očí jí přitom sálá žízeň po krvi. Masař Právě jsem pochopil, o kom jsi promlouval! Věř mi, že před časem i moje dětátko, Lízalku oleje (tak jsme ji přezdili), ukrutně rozmáčkla před mýma očima! Zloděj sýra Stejné se vedlo i Spekulce, dceři mé, spolu s ní pozřen byl Zitokaz rozmiiý, když rodnou sestru svou bránit se pokusil. Masař Co k tomu říci? Lze snad váhat zženštile, přihlížet vraždění nejdražších příbuzných? Zloděj sýra Co bys nám radil? Rci, co máme udělat! 80 Theodóros Prodromos Masař Co ? Přece oplatit všežravé kolčavě, krví mstít vlastní krev a dále neprchat. Zloděj sýra jak? jasně popiš mi, jakou mstu zamýšlíš. Masař Jen bojem bez bázně splatíme útoky. Zloděj sýra Mě zápas neláká, bojím se konců, ach, aby nás nesnědla, nezhltla ohavně. Nechci se stát novou kočičí kořistí. Masař Vždyt kvůli mrtvým je třeba jít do války! Znáš přece hrdiny slavené v kronikách, kteří za příbuzné anebo známé své, potomky, rodiče, bratry či manželky zemřeli, pročež jsou na věky slaveni. Zloděj sýra Slyšel jsem o nich, však hrozné mi připadá opustit stadion, jímž krouží koně Dne, a úkryt hledat si v hrobové temnotě. Masař To je tím, že nevíš, kterak ji svrhneme, a neznáš způsoby patřičné pro pomstu. kočkomyší válka 81 Zloděj sýra Vyjev je, bratře můj, dále je neskrývej! Masař Zkrátka s ní svedeme boj, tělo na tělo! Zloděj sýra Lepší mi připadá útočit potajmu. Masař jaká je výhoda tajného útoku? Zloděj sýra Plán lidu myšího může sok prohlédnout, snadno si povšimne bojových oddílů, svolá si spojence, vyrovná převahu a potom udeří na myší armádu, krvavě uzme nám vavříny vítězství. Masař I my si svoláme zástupy spojenců, budou nám k pomoci, jak velí obyčej. Zloděj sýra Víš přece, jak jsme se v minulém zápase voji žab i koček vzepřeli bez bázně: mračna pomocníků v boji nám přispěla. Masař Vím, že jsme spatřili, jak osud strašlivý bere nám potomky, příbuzné, rodiče... Chybělo málo a též bychom zhynuli. Theodóros Prodromos kočkomyší válka 83 Zloděj sýra I teď se bojím, že v tom boji zahynu. Masař Neboj se, nebeští bohové v plnosti přejí nám, ze snění prýští má naděje. Zloděj sýra Cože? Cos jasného zjevil ti noční sen? Masař Ve spánku sám otec Zeus ke mně přistoupil, do srdce vložil mi chrabrost a odvahu a vzkřikl: „Zdráv jen buď a síly užívej f Zloděj sýra Komu se podobal? I to mi vypověz. Masař Sýrolizovi, jenž moudře vždy radívá. Zloděj sýra Proč se ti nezjevil jak vládce na trůnu? Masař Pod tlakem hrozeb mých zjevil se vystrašen. Zloděj sýra Cože? Tys pohrozil vladaři klenutí nebes, jenž jiným nesmrtelným hrozívá, že k ose oblohy přiková řetězy, na které je všechny spoutané navěsí ? iiiiilli Masař Přesně tak, tisíckrát hrozil jsem., zaklínal, o žití vyprávěl, které tu vedeme, o tom, že v koutě se truchlivě zachvívám, pohřížen do stínů v úplné temnotě, po celém těle se otřásám obavou, jak zvíře ubohé zmožené trápením. Plakal jsem, naříkal, byl hrozně zoufalý, bil jsem se do prsou i tvář si rozdíral, reptal jsem na Dia, božského vladaře, a k tomu úpění nadávek přikládal žluči a kleteb, těch opravdu hrozivých. Zloděj sýra Čím jsi mu pohrozil? To mě teď zajímá... Masař Nu, tím, že pokud mi upře čest zvítězit a vínek vítězství na čelo nevloží, pak vstoupím do chrámu a všechny oběti položím na oltář vlastního žaludku. Zloděj sýra K takovým žertvám bych vzal i svou rodinu! Dále mi vypověz, co kážeš o boji. Masař Nuže, slyš: kážu, at myši se shromáždí k velkému sejití, na valné hromadě. - 1- 84 Theodóros Prodromos kočkomvší válka 85 Zloděj sýra Dobře díš: cožpak Ten, který nás vytvořil, neráčil vyjevit nám ve snu svobodu od žití v temnotách, od drápů kočičích? Proto je potřeba svolat rod hlodavci a šmahem postoupit k počátku promluvy, která všem dodá tak potřebnou odvahu. Potom, hned jak budou zvoleni vůdcové, setníci, vedoucí, všechno, jak náleží, jak myši s kopími, tak myši v brnění, ti všichni v sevřených řadách vpřed vyrazí. Masař Tot věru krásná řeč, jasná i pokorná, zmoudřelé staroby patřičně zralý plod. Necht vyjde hlasatel a myši svolá nám! Hlasatel Hleď, tu se srotili ti, kteří vedou lid, a stojí před tvojí státnickou tribunou. Masař Přátelé, myši těch nejlepších původů, něžné a družné též, vězte, že dlouho již vím o všem trápení, o hrůzných obavách, jimiž teď trpíme, podobni praotcům - tak jako oni se nernužně chvějeme se srdcem sevřeným v temnotě doupěte. Jak by nám na lůžku kdos údy odsekl, bázeň nám brání ve statečné obraně. Tak to dál nepůjde! Přišel čas zápasu! Přijde mi to, věru, hloupé a nemilé, že já, váš velitel, pán silných tisíců, slavím své triumfy zde v dolní temnotě, a když pak vyjdu ven, měl bych se strachem chvět. Tuto řeč přijměte beze vší výhrady! Pojí nás krev našich nejlepších rodičů, která nám dává chuť i sílu bojovat! Nebuďme slabí, když čas nazráí ke skutku, nechat nás nespoutá únava, šlechetní, naopak, spějme vpřed, ó, božští hlodavci, hned s chutí vykročme na novou výpravu - chut, prosím, čerpejte zde z mého příkladu: Vězte, že nikdy jsem necouval před vřavou, ale hned od mládí, jsa dosud holátko, mužně jsem vyrážel za zvukem polnice a v boji hleděl vždy soky své překonat. Jak víte, pocházím z dobrého plemene - v dětství jste zajisté slýchali od starců, o rodu, který si vydobyl proslulost silou svých oddílů i moudrou poradou, Trhači papíru, tak se jim říkalo -proto jsem netoužil po žití v zahálce, ale spíš po činech - dal jsem se od dětství vést jedním stratégem nad jiné výtečným. Cvičil jsem se štítem, s kopím i se břevnem, koně se naučil sedlat i ovládat a soka zasáhnout přesně a v pravý čas, šíp správné vypouštět z napjaté tětivy, zkrátka vše, co patří k bojovým uměním 86 Theodóros Prodromos kočkomyší válka 87 a co se sluší, by znal každý velitel. Získané schopnosti plně jsem prověřil, v bojích si podrobil přemnohé národy, díky svým schopnostem na trůn pak dosedl, dnes myším kraluji já, myšák největší. Vidím však, že se dnes strašlivé chystá zlo: sok Dia, potomka Rhey, se zachvívá před drápy mrzkého, nízkého stvoření. Proto všem vám, myši drahé a milené, rozkázat neváhám: utvořte zástupy abyste srdnatě, mocně a bez obav do boje razily s patřičnou výzbrojí. Dnes se jíž, bratři mí, uložte ke spánku, zítra za úsvitu budou z vás vojáci, společně dáme se na pochod bez bázně, vhodně tak započnem válečnou výpravu. Zloděj sýra Skončilo sejití myšího národa, doma se každý z nás uloží ke spánku, i já sám řídit se budu tím příkladem. Mas ar Tos řekl rozumně, nuž pojďme spočinout. Sbor Ach, jaká bolest mi sevřela osrdí, ó, Die, k čemu jen dnešní den dospěje? Strašlivý úradek pojal můj mocný pán, st f: v boji se střetnout chce s obludou kočičí. Míním, že na smrt jde, ó běda, zemře nám, opustí záři dne s celým svým velením. Loxio Foibe, ó, očistný vůdce Múz, prozraď mi, copak nám přinese budoucnost. Ó běda nadvakrát, žalostné útrapy, ljú ijú, ajaj, ty nás teď čekají. První polosbor Zajisté vší silou bojovat bude se. Druhý polosbor Tak novým novinkám nemohu uvěřit. Kéž vůle Diova ve všem se naplní. Zloděj sýra Oknem je vidět, že nový se rodí den. Masař I mě se dotkl jas slunečních paprsků. Zlodéj sýra A proto opusťme vyhřáté přikrývky po božské oběti volka a jehněte beze stop bázně se seřaďme k pochodu! Nejdřív však musíme poprosit nebesa. mm mm Theodóros Prodromos kočkomysí válka 89 Masař Hle, tu jsou oběti pro Dia vladaře, pro paní Athénu, pro Herma, pro Pana, pro vládce moří, pro čistého Loxiu, pro Héru a také pro horskou Artemis. Plúróna s Hadem, Léto, Persefonu i všechny ostatní oslavme před cestou. Chór Ó, všichni bohové vládnoucí vespolek výšinám nebes i hlubinám podsvětí, správcové dobrého, k dobrému obratte snažení naše, hle, sami nás vedte vpřed, konání vladařů řiďte svou rozvahou na naší výpravě proti těm všežravcům. Masařova choť O, Die, kéž v boji dosáhnou vítězství oba mí vojvodi, manžel můj se synem. Chór je krásné vítězit, strach mé však nepouští. Masařova choť 1 já se bojím a celá se zachvívám. Chór A právem. Válčíme se sokern zmužilým. Masařova choť Vladaři Die, dej, at je boj vítězný. Chór Božstvo vždy udělí dobro a úlevu. Masařova choť Myší-li přesila odvážně vytáhne na naši sokyni a mocně zvítězí, pak naše životy dobře se zakončí, navždycky shodíme svíravé obavy. Chór Při bohu, kéž se to stane! S tím souhlasím! Masařova choť Pokud však voje zlá sokyně rozpráší, myši se rozprchnou a s nimi uteče i naše naděje, vše brzy zahyne. Chór Před tím nás, bože, chraň, nyní i v budoucnu! Masařova choť Pak ze všech byli by otroci kočičí. Chór Hůř nežli otroci: kočičí potrava. Masařoz/a choť Prohra mě odsoudí k úloze služebné, Mě, hrdou královnu! Mé děti zotročí... 90 Theodóros Prodromos KoČKOMYŠÍ válka Chó: or Poslouchej, neslyšíš? Načpak by služebná byla té příšeře? To tě spíš sežere! Masařova choť Cože! ? Mám opustit sladký jas sluneční a padnout do prachu hrobové dutiny? Chór Tiše, má paní, pšt, vidím cos strašného. Kdosi k nám pospíchá, tak tak, že drží se na nohou, funí a celý je zkrvaven. Posel Zjevte mi hbitě, kde přebývá královna! Chór Vidíš jí před sebou, hle, to je paní tvá. Posel Paní má ubohá, natřikrát nešťastná! Drobkolap, synek tvůj, pad šípem zasažen! Masařova choť Ach, běda dítěti, toužené opoře, padla má záštita ve stáří slabosti! Bolest je strašlivá, spojená se žalem! Běda, ach, přeběda, nejhorsí novino! Pro tebe zemřu, ach ouvej, co udělám? Kam mám jít? Hrůzou mi podklesla kolena. O dítě, ratolest, bolest mi přinesla. liiiiiilf Se r t U Chór Má milá ustaň v tom nářku, buď statečná. Masařova choť Die, já netuším co dělat, jak dál žít ? Chór Aj, matko ubohá, soužená nad míru, pokus se zadržet bezbřehé sténání. Masařova choť Jak to mám udělat tváří v tvář novinkám? Chór Přesto se snaž, alespoň malounko. Masařova choť Nejdražší tvářičko milého dětátka... Chór Sluší se, abys ten žal nesla potichu, o boji vyslechla, co zbývá povědět. Masařova choť Schází mi síla, jíž bolest bych zdržela. Chór Cožpak ti kvílení k něčemu pomůže? Masařova choť Ba, když se poddám mu, dá mí snad smrti kli 92 Theodóros Prodromos kočkomyší válka 93 Chór Tak nesmíš přemýšlet, paní, ne při bohu! Masařova choť Řekněte, jak mám svůj los nést a neplakat? Chór Cožpak snad sténáním mysli své ulehčíš? Myslíš si, že nářkem stín z Hádu vyvedeš ? Masařova choť Když tedy přestanu, co mi to vynese? Chór Vyslechneš poselství závěr, jak náleží! Masařova choť A kdo nám závěr ten přednese, kdo ho zná? Chór Přece ten posel, jenž spěšně k nám dorazil. Masařova choť Kde je ten zpravodaj ? Chór Stojí zde před tebou. Masařova choť Málem jsem skonala zlomena zármutkem, až jsem si bezmála oči vyplakala. Chór Mluv, posle! Slova svá pečlivě předem važ, vyjev nám v plnosti míru všech krutostí, to, jak hoch padl, jak duše z něj odešla. Posel Mám mluvit podrobně, nebo spíš stručněji 11 Chór Podrobně vyprávěj o dějích válečných, a začni pořádně, na samém začátku. ■ Posel Všechno vám vypovím, začnu od začátku. Hnedle jak vstoupil jsem do klubka válčících, spatřil jsem, jak dobrý Drobkoliz napadl hltavou příšeru, byl ale přemožen, padl a jeho pluk hrůzou se rozprchl. Dál k boji přistoupil odvážný velitel nazvaný od lidu Zlodějem houstiček, hnedle však kles pádem obdobně hanebným, aniž by k útoku stačil se připravit. Když hrdý Drobkolap uviděl záhubu těch mocných hejtmanů a jejich armády, žalostně hltané lačnící bestií, do chiípí rázem mu vystoupla trpká žluč - však víme, hněv není nic nežli vzedmutá hořkost a kypící krev, speklá na srdci -v ten ráz hoch uchopil kopí své hrotnaté, aby tu příšeru ubodal na místě. Však běda, mordýřka všimla si odvahy, 94 Theodóros Prodromos kočkomyší váí ka se kterou blížil se k ní s bodcem zdviženým ten myší hrdina, nekrytý puklicí. Hned po něm sekla svým smrtícím pařátem, do drápů chytla jej, hrozně jím zmítala, a pak jej zhltnula bez dalŠf prodlev)'. Chór Na vlastní oči to zřel otec ubohý ? Masařova choť Tím víc mě svírá žal strašlivou bolestí. Posel Hned jak jsem spatřil tu událost, paní má, rozběhl jsem se sem, abych ji vylíčil. Chór Kéž bys sem nedošel, nosiči špatných zpráv! Jíl iiii&iiliii 4 ■Si IR ■Hlt Chór Zděsil nás řečí zlou a tak nás rozhněval. Masařova choť Výkvět všech myši teď sirá zem pokrývá. Chór Hlasy své zvedněme k jednomu chorálu a písní smuteční uctěme padlého. Masařova choť Tos řekl správně, teď zapějme žalozpěv! Chór Udej nám, paní má, tón, kterým začneme. Masařova choť Lapla tě, chlapečku, lačnící lítice! Masařova choť I mě by těšilo, kdybys byl nepřišel, nestála bych nyní na dně vší žalosti. Posel Nu, vše jsem vyřídil, půjdu zpět do bitvy. Chór Kéž bys již nepřišel v pochmurné úloze. Masařova choť Kéž by ten zlobný hlas navždycky umlkl. Chór Masařův chlapečku, čelisti zaklaply! Masařova choť Kampak jsi odešel, matčina potěcho ? Chór Kampak jsi odlétl z planiny živoucích? Masařova choť Odkud a kam a proč? Já musím žalem lkát! 96 TheodórosProdromos Kočko myší válka 97 Chór Žalem lkát žalostně, po žensku žalovat! Masařova choť Svit slunce opustils, světovou světlinu! Chór Život je jenom prach, vířící ve větru, všechno je pouhý stín vržený marností. Masařova choť Drobílku, miláčku, odešels, děťátko... Chór Dost! Pozor na meze míry a rozumu. UtiŠ se, hleď, další posel k nám přibíhá. Masařova choť Bojím se další tak strašlivé noviny. Chór Neboj se, královno. Masařova choť Kde bereš jistotu? Chór Vidím ho utíkat se štěstím ve tváři. Masařova choť Kéž bys mi, Die, dal vyslechnout dobrou zvěst! ■ llllllillf í BII mm mm Posel Řekněte, myši, kde naleznu královnu. Chór Ta stojí před tebou, dobře se podívej. Posel Má zlatá, nermuť se, tvář svoji rozjasni, dary mě zahrneš za moje poselství. Masařova choť Nejprve povídej, nesměj se zpyŠněle. Posel Nejdřív chci odměnu, jež poslům náleží. Masařova choť Povídej, povídej, pak sklidíš ovoce. Posel Dobrá, slyš moji zvěst: kočka je po smrti. Chór Sláva! Já tleskám a radostí skotačím, štěstí ať zvítězí nade vším soužením! Masařova choť Nadšením tančeme, točme se vesele! Chór Zadrž! Hleď nejprve zvědět vše o bitvě a hlavně o smrti té lačné příšery. 98 Theodóros Prooromos kočkomyší válka Masařova choť At posel vypráví obšírně, poutavě, o boji a hlavně at plně vyloží osud té potvory se zlýma očima. Chór Slyšel jsi paní, tak pohni svým jazykem. Posel Chystám si počátek líčení. Vy, prosím, oči si protřete, ušima stříhejte, at se vám událost v plnosti vyjeví. Vězte, že strašlivé, záhubné střetnutí začalo krásně a nadmíru souměrně: Nejprve v boji pad ochránce národů Drobkoliz, potom mocný Zloděj houstiček, potom pad následník vladaře našeho. Dobrý náš vladař byl jat bolem na srdci, jaký div, vždyt viděl umírat dědice. Vojskům svým zavelel navýsost rozhodně a sám se postavil do Čela útoku proti té navěky hladové příšeře. Válečné štěstí se klonilo tam i tam, nikdo však nepřehnul, všichni se drželi, když náhle šindel se svez dolů se střechy, zteřelý věkem byl, nasáklý vlhkostí. Ten zhmoždil šíji zle kočičí bestie, žíly jí rozmačkal dřív, než bys řekl švec, srazil ji po právu do hlubin podsvětí. Tu, která po léta byla nám prokletím, wm zanechal ležet tak dlouhou jak širokou na chladném kameni dočista bez dechu. Chór Blaženě, štastně žij, neznalý zármutku, kéž nikdy nepoznáš smrt, budiž věčně živ! Za to, cos zvěstoval, posle náš kýžený! Konec jsme spatřili, po němž jsme toužili, přání všech hlodavců byla dnes splněna! 106 Michael Haplúcheir S konstrukcí dramatického prostoru úzce souvisí problém, jak modelovat fyzickou akci: jedno podmiňuje druhé. Založení textu na opozici uvnitř a vně se odhaluje teprve tehdy, jakmile slyšíme, že Múzy dučou na dveře a odněkud se dobývají dovnitř. Tento zvuk -na který v interdialogické poznámce upozorňuje chór - tedy dále modeluje prostředí i fyzickou akci postav: Mudrc je vyzván, aby šel otevřít. Mudrcova výzva o kus dál v textu, aby chór přetáhl Múzy holí, posiluje představu o dynamické pohybové aktivitě postav. Prostá, ba snad i chabě rozvíjená zápletka se tedy stává atraktivní díky autorově schopnosti plasticky budovat dramatické prostředí. Michael Haplúcheir Dramation22 IUI Verše pana Michaela Haplúcheira Dramatické osoby Sedlák Mudrc Štěstěna Múzy Sbor Sedlák Buď zdráva, nacřikrát blažená Štěstěno, ty, jejíž pomoci přidržel bych se rád, kéž jsi mou vůdkyní na pouti životem. Učenec Co pravíš, sedláku, hej, proč zveš bohyni vůdkyní, pročpak myslíš, že je blažená, zrovna ta zkažená, mrzká, zlá panička, jež cesty kupředu mate a zaplétá? 2J Přeložila Karolina Kvitovi, přebásnil Matouš Jaluška. 108 Michael Haplúcheir Sedlák Ticho! Svá zuřivá ústa hleď uzavřít nechtěj, aby paní popadla zuřivost! Vždyt vidí na každé místo a všechno ví! Učenec Kdo z moudrých ctil by tvou osleplou bohyni ? Sedlák Pomát ses ? Dobře vím, že paní vidí vše. Učenec Proč tedy vstoupila do selské chalupy? Sedlák Proč? Zkrátka poznala, že šijí vážíme, nikdo jí nebránil v přístupu do domu. Učenec Ach, jaké neštěstí, běda! Ty pravdu díš, již tušit začínám, co se tu událo. Sedlák A co to bylo, copak? Mluv jasněji. Učenec 1b k mému stavení loudavě mířila o holí žebrácké vrásčitá stařena. Když tu se slunce skrylo, tma se rozlila, a stará kulhavě, ach, z cesty uhnula, náhle pak upadla na tvrdé kamení, Dramatson zřejmě si zranila stoleté koleno. Bolestné zranění cestu jí zkrátilo, nemohla dokvačit na moje zápraží. Když potom spatřila tvé dveře dokořán, do síně vešla a dosud tam pobývá. Štěstěna Aj, aj, naříkám, kdo mě, rychle běžící, prohlásil za chromou navzdory hbitosti? Na zemi vládnu, má moc sahá do nebes, z dálky mě všechno dokonale poslouchá. Učenec Ó, ty zhoubo lidí všech, stařeno podlá, nečistá žebrácko prolezlá naskrz zlem, proč úctu upíráš ctihodným občanům? Štěstěna Nadarmo chvástáš se, hovorný člověče, drze tu promlouváš a přitom, nastojte, dary Múz obdržels namísto Štěstěny, hovoříš s jistotou, i básnit dovedeš. To Múzám laj aklň, a ne mně, hlupáku. Učenec Kéž zhyneš zdušena po dlouhém škrcení, padni zpět do temnot podsvětí, démone, za to, že k Múzám jsi stočila rozpravu. Múzy Pozdraven buď, skvělý, veliký řečníku. HO Michael Haplúcheir Dramation Učenec Ach, jářku, mlčte, už přestaňte lomozit, váš křik mi uši drásá a trhá zevnitř. Netlučte do dveří, vždyť nejsou zamčené! Múzy Šťastna bud, lampo, z níž září k nám vzdělání. Učenec Jakýmpak štěstím se mám cítit poctěný ? Múzy Štěstím a radostí ladného projevu. Učenec Stoupni si ke dveřím, sbore, a střež je, tak. Sbor Můj pane, raduj se, Múzy zřím přicházet! Učenec Tak zastrč závoru, ať nejdou do domu. Sb or Vždyť jsou to bohyně! Ne, ty já nezdržím! Učenec Bohyně? Kam myslíš, že sahá jejich moc? Sbor ■ m Což od nich nemáš dar vést řeči učené? Učenec Učenost lze jenom obtížné zpeněžit. Sbor Což nejsi moudřejší nad radu mudrců? Učenec Sám sobě radit chci, jak vyjít z neštěstí, k žádnému závěru však dojít nemohu. Sbor Přesto máš moudrosti nad míru, pane můj. Učenec Na trhu za slova nakoupit nedá se. Sbor Sic nejsi bohatý, leč všichni chválí tě. Učenec A jak mi pochvaly naplní žaludek? Můj krutý osude, ó, být tak sedlákem... Sbor Vážně chceš scdlačit namísto učení? Učenec Chci kůže činit či kameny otloukat, anebo jinačím řemeslem živit se, ševcovat, prodávat ryby jak nedouk, jenž nezná půvabné hlásky ni slabiky, 112. Michael Haplúcheir Dramation 113 když žvaní o čemsi, prolévá sudy slin, učení neznalý, přitroublý venkovan, který se prochází prostředkem ulice i se svým průvodem po pansku nastrojen a chrlí mnoho slov odulých pyšností. Hle, člověk jinačí, učený, Šlechetný, spí venku na dešti, uboze nuzuje. Hlupáci bez mozku plní nám radnice, tupé lid uctívá, moudrým se vysmívá, proto, že věří se jen řeči zlatákň. Sbor 0,pane, utiš se, přestaň s tím řečněním, nech Múzy promluvit, slyš jejich obranu, když stojí před tebou v celé své nádheře. Múzy Ach, kolik slzí nám -vyteklo zpod víček kvůli tvým slovům je, my moudré, roníme. Proč ? Ptáš se na důvod? Tedy slyš. Protože vidíme, že děti kojené moudrostí cítí k nám, moudrosti vládkyním, nenávist. Učenec Tak je to, mám vás za odporné potvory. tfúzy Proč? Odkud vyrůstá tak silná nenávist? lUenec Z prázdného žaludku, z trpěné chudoby. fĚKĚĚ Múzy . Vždyť z půdy zadarmo vyrůstá osení... Učenec Kéž by je, prokleté, přetáhli palicí! Zbijte je, darebné nezvané příchozí! Múzy Zbytečně učil ses ovládat zuřivost. Učenec Pořád jsem člověk a tak se pást nebudu! Podle vás míň mám cti než sprostá hovada? Múzy O, zlata ctiteli, bloudit jsi nepřestal. Své čestné pověsti za mák si nevážíš, rád by ses opíjel zlatem a klenoty. Učenec Spíš bych chtěl poznat, co znamená opít se. Múzy Neviděls nikoho vínem se podroušit? Učenec Co je to víno, ha? Poučit račte mě, co abych pochopil, o čem se bavíme. Jen voda omývá stěny mých vnitřností. 114 Michael Haplúcheir Štěstěna Vida, jak vybraným slohem jsi právě teď Múzám svým vyspilal, výtečný rétore. Učenec Stařeno nesvätá, prastará špindíro, všech lidí smrtelných společná záhubo, rodičko všeho zla, odvěká špatností) Lžeš! jistě, toužil jsem po umu řečnickém, ale ne po hrubém, ošklivém oděvu, tím míň po prázdnotě hrnců a talířů, kvůli níž musím žrát zelené lupení jak kanec kosmatý v hluboké houštině. Múzy Tak málo zbvlo z tvé bývalé soudnosti ? Učený řečník a takhle tu hulákat... Copak ti lucernu mysli cos zakrylo? Nu dobrá, uzříš ted tužby, co pominou, zřetelně v jasnosti, jak v záři majáku, bohatství spatříš i marnosti života. Učenec Aj, tak se rychle staň! Neznám svou budoucnost. Bojím se, abych nedopadl opačně. Summary This volume presents three remarkable Byzantine literary works created in the 91'1 and 12dl century, Ignatius Diaconus Verses on Adam, Theodore Prodromes' Katomyomachia and Michael Haplucheir s Dramation. They represent a specific literary genre interpretation of which is not an easy task: we assume that despite their structure imitating a form of drama, these texts were not intended for staging, and thus we do not identify them as dramas, but quasidramas. Culture which lacks theatre experience and fulfills its need for theatricality by means of extra-theatrical enterprises or spectacles produces mere imitations of drama. The selected texts are unique not only due to their high literary quality, but they also possess dramatic and potentially theatrical qualities. Moreover, they show sophistication, talent, ingenuity and sense of humour of their authors, features so often denied to Byzantine scholars. The compositions were created in the 9th and 12lh century. These centuries are considered periods of cultural expansion in Byzantine history and are sometimes referred to as two Byzantine renaissances or humanisms. Ignatios the Deacon s Verses of Adam may be regarded as one of the first examples of free exploitation of ancient literary tradition in the receding iconoclasm, announcing new era of cultural prosperity. Theodore Prodromus' Katomyomachia and Michael Haplucheir s Dramation on the other hand are excellent evidences