1. Slyšte, páni tkalci, já se vás ptáti chci, kam se ony asi
Eoděly ty časy, teré dříve byly, nouzi neplodily, když jste na trh chodili.
2. Co jste vyrobili, všecko jste odbyli a zas za peníze nakoupili příze; co vám ziskem zbylo, z toho se pak žilo, vše to dobře stačilo.
7. Tkadlec ale přece pryč odejít nechce, pana žida dále prosí neustále, a to tak srdečně, až pak žid konečně vzhlédne na něj povděčně.
8. Slituje se nad ním a tak mu to radí: jenom si přiveďte kaventa za sebe; pak mu hodí z lásky otýpku „čtrnáctky", tlustou jak provázky.
9. Tu pak nakazuje žid věrnému tkalci, [by odevzdal práci] jak se na něj patří, aby zboží [brzo] odevzdáno bylo,
jak se mu to poroučí.
10. S jilcem spěchal domu, pak mluvil na ženu: „Ženo, to je trefa, po bídě je veta, příze na dva kusy, s tlučením moc zkusí, dost dobré to být musí."
A. NÁŘEK TKALCE
3. Nyní máme pokrok, z tkalce stal se otrok, žid je jeho pánem, už je všemu amen, doba, která dříve byla, jistě dříme,
ta již více nepřijde!
4. To snad mnohý ještě přec poslechnout nechce, spěchá s celou chutí, neb ho k tomu nutí nedostatek, bída,
na cestu se vydá, hledá pomoc u žida.
11. Když přízi rozváže, tu dětem nakáže: „Jen dobré uzlíčky, vyberte chuchličky, bych moh směle dělat, do pátku oddělat, přinesu vám žemličky."
12. Snesou kolovraty,
s půdy, plné prachu, hned je u nich živo, jak dávno nebylo; a to v malé chvilce plná cívečnice — snovadla do světnice!
13. Když je na stav dáno, brzy přisoukáno, muž, ten dělá ve dne, potom si zas lehne, žena noci celé
dělá zas vesele, to pro své živobytí.
14. Když kus s kola stáhne, hezky ho vytáhne,
ať nechybí míry, zaškrabuje díry, potom, když ho složí, pod lavici hodí, ráno k odvodu běží.
5. S bázní ve svém těle předstoupí nesměle, počne: „Jsou tak laskav nemám co dát na stav, dají mi kus příze,
v jakékoliv míře, pomohou mně z obtíže!
6. Takto žida prosí a čepičku nosí
pod paží neb v ruce, žid pak hněvem prudce ubohému tkalci naději mu vrací, že pro něj nemá práci.
15. Vydá se na cestu,
a to přímo k městu, před žida on směle předstoupí vesele, myslí on u sebe, jak to s ním dopadne, když na všechny hubuje?
16. Rada na něj přijde, tu ho smělost přejde, žid má metr v ruce, uhodí s ním prudce: „Vždyť kus nemá míru a má samou díru —
a počet nemá ve skle!"
17. A na to mu praví, ať se ponapraví, že mu to promine, jenom to jediné, že má nyní srážku:
z štůčku pět šestáčků — hned je tkalci do mráčků.
18. Ze zlosti odejde,
do krámu hned vejde, koupí si tři housky a čtvrťák kořalky: nohy křížem dává, za městem nadává, tu píseň zanechává.
-Ď-r—[.  K .-j    i j			
L Ji Ji «   -j-h	1      1     >     \}\úm *		—*—-—>—
vry r—i—9—■-«--1	!-1-1--f-•-■ lili.		-4-f—1 -*—1 -J \ Ml
J°> Jó!