interes.kisk.cz
Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.3.00/51.0035
Ekosystém ICT ve škole
Stručná příručka
pro pedagogy
Doplňující materiál k semináři KA 5
16
Pár praktických tipů
Software. Vytvořte si sdílený dokument, kam si budete s kolegy poznamenávat, co jste
vyzkoušeli, k čemu a jestli to doporučujete, nebo ne. Nebojte se zkusit hledat nový software.
Pokud ho nechcete kupovat, vyzkoušejte hledání s typem softwaru zdarma, např. freeware,
open source, GNU atp.
Najděte si katalog softwaru využitelného ve výuce a nebojte se něco vyzkoušet a ověřit
si, zda by nástroj nepodpořil kvalitu vaší výuky. Využít můžete např. část serveru Instaluj
pro vzdělávání (www.instaluj.cz/vzdelavani), eDownload (www.edownload.cz/vzdelavani)
či Stáhnu.cz (jdem.cz/brabb9), sekce vzdělávání na Google Play pro aplikace na Android
(jdem.cz/brabc3) nebo na AppStore pro aplikace na iOS.
Obrázky a zvuky v CC. Prozkoumejte stránku Wikimedia Commons (jdem.cz/brabe3)
s obrázky, zvuky a videi; Free Images a Free Foto (www.freeimages.com, www.freefoto.com)
pro obrázky, Free Sound (www.freesound.org) pro audio nebo metavyhledávač děl pod
licencí CC (jdem.cz/braba9).
Digitální obsahy. Nechte žáky starších ročníků tvořit materiály pro mladší spolužáky.
Získáte tak zdarma dobré vzdělávací materiály přímo na míru!
Cloud. Založte si soukromé úložiště v cloudu a můžete ke svým souborům přistupovat
odkudkoliv, aniž by bylo nutno s sebou stále tahat USB flash paměti. Zkuste třeba
uživatelsky přívětivý Dropbox, který ve verzi zdarma nabízí 2 GB volného místa
pro vaše data.
Informační sítě. Pokud používáte rozšířený systém Bakaláři, můžete svým žákům
a jejich rodičům doporučit aplikaci pro chytré telefony a tablety s Androidem,
skrze kterou mohou své známky kontrolovat na svých dotykových zařízeních
(jdem.cz/brabd3).
Školní technologický ekosystém
Hardware, software, informační systémy, sítě a digitální obsahy fungují v každé škole,
ale dokud se o těchto komponentách bavíme odděleně, můžeme je vylepšovat jen
v omezené míře. Stejně jako v jiných ekosystémech i zde platí, že přidanou hodnotou
je právě provázanost jednotlivých částí.
Koncepční a promyšlené řešení přináší spoustu výhod jak v provozu technologií samotném,
tak i ve výuce, o finanční úspoře ani nemluvě. Tento průvodce popisuje části systému
a představuje základní problematiku jednotlivých oblastí, které musíme znát, abychom
dokázali ve škole vystavět funkční a vzájemně kompatibilní systém.
Základem úspěchu technologického ekosystému ve školní praxi je dostatečné promyšlení
a nastavení struktur předem, včetně integrace již existujících omezení a nastavení.
Nicméně odvaha ke změnám a vůle k vyjednávání o kompromisních řešeních budou nutnou
součástí procesu, a proto nezbývá než popřát hned úvodem dostatek sil ke změnám!
Materiál je volně dostupný v rámci školení a workshopů a je určen primárně metodikům
ICT na školách. Pro ostatní mohou být zajímavé především odkazy, které poskytují základní
studijní látku.
2
Hardware
Hardware označuje veškeré fyzické počítačové vybavení, na které si můžeme sáhnout.
Představuje základní rámec, který umožňuje reálné využití jak softwaru, tak také dalších
služeb či didaktických nástrojů. Bez kvalitního hardwaru a  jeho správného nastavení
bude implementace ve škole vždy nepříjemná a jen částečně funkční.
Proto se vyplatí věnovat mu náležitou pozornost. Hardwarové zařízení ve škole je často
značně fragmentarizované a je v něm patrná určitá vrstevnatost podle nákupních strategií
a projektů. Klíčová pro jeho dobré využití je dobrá znalost možností jednotlivých nástrojů
v pedagogické i osobní praxi. Následující exkurz představí typy HW a jejich aktuální
vývojový stav.
Počítače, notebooky a jejich vybavení
Harddisky (HDD) se dnes objevují ve třech typech: klasický (velká kapacita 0,5–1 TB,
pomalý pro čtení i zápis, mechanicky náchylný), SSD (malá kapacita 64–254 GB, velice
rychlý, mechanicky odolný) nebo hybridní, kde jde o kombinace SSD a klasického disku.
Často se dnes řeší kombinace více disků operačního systému a klíčové aplikace jsou pak
na SSD disku a data na klasickém HDD.
Paměť RAM je důležitá komponenta z hlediska rychlosti a funkčnosti aplikací. Dnes
typická velikost RAM se pohybuje od 4 do 16 GB. RAM lze někdy rozšířit dokoupením a instalací
do stávajícího PC, ale pozor, nemusí být možné a funkční dát na starou základní
desku nové RAM moduly.
Procesor. Klíčovým parametrem je počet jader (dříve měl procesor jen jedno) a podpora
vláken a v neposlední řadě také frekvence a velikost CACHE paměti. Př. TOP produktu:
Intel Core i7, 3.6–4.0 GHz, 4 jádra, 8 vláken a 8 MB Cache. Pozor, procesory se vyrábí v různých
generacích s podobným označením: samotné i5 nebo i7 vlastně nic moc o výkonu
neříká.
Grafická karta může být integrovaná na základní desce nebo samostatná. Může mít
vlastní paměť, procesor atp. Zapojují se do ní monitory a slouží ke grafickým výpočtům.
Samostatná je nezbytnou součástí herních počítačů a grafických stanic. Vždy je alespoň
nějaká integrovaná na základní desce.
15
didaktikách předmětů v konkrétních třídách. Jednou z klíčových strategií vedení škol je
v kontextu potřeb současného vzdělávání právě optimalizace pozice koordinátora ICT
a také kvalitní nastavení DVPP pro všechny učitele a zajištění optimální komunikace mezi
koodrinátorem ICT a jednotlivými pedagogy.
Jaké možnosti se nabízejí škole pro optimalizaci vzdělávání koordinátora ICT i pedagogů
v tematice technologie a současná škola?
Akreditovaný kurz Koordinátor ICT. Kurz je nabízen na Masarykově univerzitě v rámci
projektu INTERES (interes.kisk.cz), má jednak část e-learningovou, která bude probíhat
zdarma v období únor až květen 2015 v prostředí kurzy.knihovna.cz, prezenční forma
bude nabídnuta od podzimu 2015. Je možné absolvovat zpoplatněný kurz na několika
VŠ v rámci čtyřsemestrální výuky složené z teoretické a praktické části. Kurz nabízejí zpoplatněný
některé vzdělávací instituce a firmy zaměřené na DVPP, např. Národní institut
pro další vzdělávání (nidv.cz), Středisko služeb školám Brno (www.sssbrno.cz) apod.
Akreditované vzdělávací aktivity pro učitele jednotlivých oborových didaktik: základní
dovednosti při práci s dotykovými ICT: tento kurz je nabízen v rámci projektu INTERES
přímo v konkrétní škole „na míru“ potřebám učitelů. Využívání dotykových technologií
v oborových didaktikách: vzdělávání je nabízeno formou mentoringu přímo ve škole konkrétním
učitelům a je rovněž součástí projektu INTERES.
Vzdělávací semináře a konference. Jde o většinou zpoplatněné akce nabízené různými
vzdělávacími institucemi zaměřenými na DVPP a agenturami ve všech krajích ČR:
např. Národní institut pro další vzdělávání v Pardubicích (www.nidv.cz), Středisko služeb
školám Brno (www.sssbrno.cz), nakladatelství Fraus (www.fraus.cz) a mnoho dalších.
Otázky k zamyšlení
Vzděláváte se dostatečně v používání ICT ve výuce? A jak?
Na koho se obracíte, když máte potíže s ICT?
Má vaše škola ICT koordinátora nebo technika?
Jak by podle Vás měla vypadat optimální spolupráce
ICT koordinátora a učitelů na škole?
Pokud má škola externího ICT technika, jste s ním spokojeni?
může mít takové zapuštění technologií samozřejmě svá negativa, např. vyloučení nápomocné
role rodičů či prarodičů při zpracování domácích úloh.
Digitálně kompetentním rodičům přináší bezpapírová škola a digitalizace IS mnoho
výhod. Informace o platbách a financích a platební brány, skrze které mohou hradit například
exkurze nebo obědy, jsou jim dostupné na tabletech a informace z nich se opět
mohou zapisovat přímo do centrální databáze (např. systém StudentPay).
14
Lidé a vzdělávání
Metodická podpora a další vzdělávání v oblasti ICT představují v současné škole nezbytné
podmínky pro kvalitní výuku. Důležité je rozvíjet ve škole systematické a především funkční
vzdělávání v oblasti ICT tak, aby každý učitel získal a postupně, svým vlastním tempem,
rozvíjel kompetence smysluplně využívat ICT jednak pro svoji osobní potřebu, jednak pro
zařazování ICT do vlastní výuky.
V rámci ekosystému školy je důležitou osobou v současné době koordinátor ICT, který
nejen že spravuje všechna zařízení a školní síť, ale rovněž metodicky vede a podporuje
učitele při využívání prvků moderních technologií v konkrétních vzdělávacích situacích
jednotlivých předmětů.
Jaké možnosti mají současné školy ve zřizování pozic koordinátorů ICT? Je třeba odlišit
malé (např. prvostupňové a malotřídní) školy např. do 200 žáků a školy úplné s větším
počtem žáků. Malé školy řeší ICT většinou prostřednictvím externích ICT techniků,
jejichž hlavní činností je správa a nákup ICT podle potřeb školy, komunikovaných především
s vedením školy. Tento externí ICT technik často nemá vzhledem k povaze své práce
kompetence, ale ani mnoho příležitostí konzultovat metodické aspekty zavádění ICT do
výuky s jednotlivými učiteli dané školy. Skutečná koordinace ICT v takovémto případě
tedy neprobíhá.
Větší školy, které mohou mít svého vlastního koordinátora ICT mezi kmenovými učiteli,
využívají ke zřízení takové pozice možností DVPP. Je optimální, pokud koordinátor
po absolvování DVPP rozumí jednak technické stránce všech zařízení ve škole, ale zároveň
je dostatečně obeznámen se ŠVP školy a dokáže jednotlivým učitelům po konzultaci
poradit s využíváním výukových nástrojů moderních technologií přímo v oborových
Síťová karta slouží pro připojení počítače k síti. U přenosných zařízení bývá často doplněna
WiFi adaptérem (písmenka b, g, n a a označují rychlost, frekvenční pásmo a druh
modulace – zleva doprava roste rychlost). Pozor, síťová karta není modem.
Porty. Dnes se vyplatí kupovat PC už jen s USB 3.0 (rychlejší než 2.0), samozřejmostí
musí být audio I/O, RJ-45 (ethernetová síť), HDMI a DVI či VGA pro monitor či dataprojektor.
U notebooku je často Bluetooth pro bezdrátový přenos dat mezi dvěma (a více) zařízeními
a čtečka paměťových karet (pozor, jsou různé druhy, většinou ne kompatibilní).
Monitor. Mezi základní parametry, které se u monitorů vyplatí sledovat, patří úhlopříčka,
odezva (důležité pro hráče her) a počet barev (typicky 16,7 milionů). Monitor může mít
integrované reproduktory či USB port. Lišit se může i způsobem připojení k PC (DSub,
VGA, HDMI aj.)
Prezentační technika
Interaktivní tabule. Ke zprovoznění je třeba tabule, projektor (s krátkou či ultrakrátkou
projekční vzdáleností) a počítač. Typicky jde z počítače USB kabel do tabule a VGA
do projektoru. Existují různé druhy interaktivních tabulí, nejčastěji na školách nacházíme
SmartBoard. Tabule většinou umožňují ovládání kombinací fungování ruky a pera. Různé
tabule mají odlišné ovládací prvky. Více o tabulích na jdem.cz/braa43. Pokud má škola více
různých tabulí, lze doporučit Open Sankoré – univerzální a zdarma (jdem.cz/braa33).
Dataprojektory mají různá podporovaná rozlišení, svítivost, kontrast i další funkce.
Pro školu je důležitý způsob připojení datového projektoru k počítači a dalším zařízením
(nejčastěji VGA, HDMI). Toho lze dosáhnout i bezdrátově pomocí XtraCast Stick a podob-
3
Otázky k zamyšlení
Jste spokojeni s hardwarovým vybavením, které máte k dispozici?
Myslíte si, že umíte využívat dostupné hardwarové prostředky?
Učíte s interaktivní tabulí? Pokud ano, jak?
Jaký hardware vám na škole chybí?
Co děláte, jestliže máte problém s hardwarem?
Je vaše řešení pro vaši spokojenost vhodné a dostatečné?
ných zařízení, která se připojí do HDMI konektoru na dataprojektoru a vytvoří si vlastní
WiFi síť, k níž pak zařízení, z kterého chceme promítat, připojíme. Druhým důležitým faktorem
je životnost dataprojektoru s lampou a cena lampy. Ne vždy levné zařízení odpovídá
následnému levnému provozu.
Další HW vybavení
Tiskárny. Dnes lze asi doporučit výhradně laserovou tiskárnu či multifunkční zařízení.
Doporučit lze také tiskárny síťové, které se připojí pomocí ethernetového kabelu a z nichž
mohou tisknout snadno všichni v rámci školní sítě.
Vstupní zařízení. Klávesnice a myš jsou sice běžnými způsoby zadávání dat a ovládání
počítače, dotyk si však v posledních letech získal přízeň. Dalším vývojovým stupněm by
mohlo být ovládání gesty – komerčně prodávaná zařízení k ovládání technologií pohyby
ruky si právě pokouší najít cestu na trh (thalmic.com/en/myo).
Tablety. Mobilní a lehká dotyková zařízení mohou velmi dobře zapadnout do ICT ekosystému
školy, ať už jako zařízení pro učitele a jeho přípravu, nebo jako učební pomůcka
pro žáky. Do škol se tablety dostávají buď v rámci vybavování celých tříd či vybavování
učitelů, nebo v rámci modelu BYOD (bring your own device), kdy si mohou žáci na výuku
nosit vlastní zařízení. Tato varianta je sice finančně méně náročná, o to náročnější je její
technická stránka (zajištění komunikace mezi různými zařízeními a OS) – i k tomu však již
vznikají specializované aplikace.
4
13
Jak může IS podpořit rozvoj žáků?
Podpora tzv. self-monitoring a self-regulation skills je důležitou součástí systémů užívaných
k mapování a ukládání informací o chování žáků. Souhrnně se tyto systémy označují
jako behaviour management/tracking systémy. Přechod od černých puntíků v notýsku
učitele do hodnocení v digitálním prostředí přináší možnosti většího zapojení
žáka a akcentace seberegulačních procesů. Příkladem může být aplikace ClassDojo
(classdojo.com), kde si učitel nastaví pozitivní a negativní odznáčky. Následně vygeneruje
přístupové kódy do předmětu jak pro žáky, tak pro jejich rodiče. V rámci výuky pak
v reálném čase na tabletu odznáčky uděluje (gamifikace). Žáci v aplikaci vystupují jako
personalizovatelné příšerky, mají skrze vlastní zařízení přístup ke grafům o své aktivitě
a mohou si stanovovat své cíle.
Jak lze zapojit dotyková zařízení do IS?
Tablet do informačních systémů ve škole může přinést aktuálnost: informace od studentů,
žáků a učitelů nemusí proudit papírově nebo zpětně skrze stacionární počítače, ale v reálném
čase, přímo v hodině, prostým dotekem.
Jak by mohla fungovat bezpapírová škola?
Silným argumentem pro zavedení (dotykových) technologií do IS školy je koncept bezpapírové
školy. Prvotní náklady na zařízení v dlouhodobé perspektivě přináší úspory za tisk
a papír. Nejen administrativní procesy jsou zbaveny papírové byrokracie, ale též procesy
v hodině, např. domácí úkoly, jsou zadávány v digitální podobě. Z kritického pohledu
Otázky k zamyšlení
Jaké informační systémy používáme? Fungují podle našich představ?
Jak třeba zadáváme docházku žáků do systému?
Když si nevíme rady se systémem, máme se na škole na koho obrátit?
Přinesly elektronické IS výhody oproti papíru a kartotékám?
Jak by měl podle vás v ideální škole fungovat informační systém?
Informační systémy
Informační systém (IS) umožňuje komunikaci a zpracování informací. Školní IS zajišťují
bezpečné ukládání informací důležitých pro činnost školy, jejich další zpracování pro řízení
školy, pro komunikaci v rámci školy, ale i s rodiči a dalšími orgány. IS by měl vytvářet
podmínky pro rychlejší, pružnější a efektivnější rozhodování managementu školy.
(jdem.cz/braaf3)
Software pro IS dodávají různí výrobci. Dodávají se buď jako velké komplexní řešení,
nebo jako centrální databáze s možností dokoupení modulů pro určité úkony a procesy.
Nutné je pak vždy řešit kompatibilitu modulů. Jednotlivé součásti, moduly a nadstavby
informačního systému jsou v nejlepším případě plynule propojeny. V rámci testování například
vyplňují žáci testy na místních školních počítačích nebo tabletech, výsledky se
automaticky vyhodnocují nebo je vyhodnocuje učitel na svém zařízení a ukládají se do
elektronické žákovské, případě on-line odesílají rodičům. Data ze školní jídelny a objednávky
obědů se ukládají do centrální kartotéky žáků, stejně tak data z platebního systému.
Nejrozšířenějším školním IS u nás jsou Bakaláři (www.bakalari.cz).
Jak lze zjednodušit práci s docházkou a další evidencí?
Elektronické třídní knihy nejsou novinkou, tablety v hodině však mění způsob zadávání
dat. Z důvodů absence stacionárních počítačů ve třídách se obvykle docházka zadává
zpětně, z papíru do PC, např. za celý proběhlý týden. Lehký a mobilní tablet může sloužit
k ručnímu zadávání přímo do systému, díky čemuž mohou být v reálném čase informováni
o absencích i rodiče žáků. Docházkové systémy se řeší nejen ve výuce, ale i v jiných
částech školy. Běžně jsou nasazeny ve školní autobusové dopravě nebo v jídelnách.
Některé zahraniční školy testují identifikaci studentů a monitoring docházky skrze RFID
čipy či skrze biometrické docházkové systémy, které pak ruční zadávání zcela eliminují.
Docházkové aplikace, kde jsou data sbírána v reálném čase, mohou být opět napojeny
na automatizované komunikační systémy zasílající SMS rodičům studentů.
Na celý IS školy lze napojit další moduly, které jsou schopny digitální data o žácích,
docházce, chování, výkonech, platbách atp. vyhodnocovat a evaluovat. Vedení školy tak
získává podrobné analýzy pro svá rozhodnutí (např. Pras nebo Target od Tacs Software).
12
Sítě a internet ve škole
Sítě sestávají ze dvou či více počítačů propojených různými technologiemi
za účelem sdílení zdrojů a komunikace včetně připojení k internetu.
K čemu je školní síť?
Síť ve škole umožňuje připojení školních stanic k internetu, využití centrálního tisku,
centrální ukládání a sdílení souborů, a to včetně centrálního využití výukových materiálů.
Každá škola si organizuje sítě a jejich používání více méně vlastním způsobem.
Více o  základech sítí ve škole anglicky na jdem.cz/bq9882 nebo podrobněji v češtině
na jdem.cz/bq99a9. Instalace školní LAN sítě nebývá levnou ani jednoduchou záležitostí
a je nutné myslet také na údržbu. Větší školy mívají své síťaře a správce, malé školy tyto
možnosti většinou nemají. Vzdělávání ohledně sítí nabízí Cisco Networking Academy
(netacad.com), jejíž studijní materiály využívají i některé české projekty (jdem.cz/bq99d3).
Rekonstrukci nebo správu školní sítě ale občas zvládnou i studenti (jdem.cz/bq99e2).
Jak vypadá internet na školách?
Proběhl INDOŠ a školy dnes ze zákona musí komunikovat elektronicky, takže internet
mají. Otázkou zůstává, v jakém rozsahu. WiFi (obchodní označení standardu IEEE 802.11
pro lokální bezdrátové sítě) na školách například zatím běžnými nejsou. WiFi se zavádí
tak, že se do stávající sítě zařadí řídicí prvky, tzv. AP (access pointy), přístupové body: zařízení,
která vysílají WiFi signál na frekvenci 2.4 nebo 5 GHz. AP se musí umísťovat pečlivě,
protože signál prochází odlišně různými překážkami: jinak projde železobetonem, jinak
cihlou, jinak dřevěným a rákosovým stropem.
AP jsou aktuálně většinou jen v omezeném počtu ve sborovnách nebo u ředitele.
Jakmile se ve škole zavádí WiFi, je nutné řešit autentizaci. Zatímco připojení klientů
do sítě pomocí UTP kabeláže (kroucená dvoulinka, klasický kabel používaný v sítích,
většinou s konektorem RJ-45) je bez potíží, bezdrátové vysílání musí být zabezpečeno.
Nejběžnějším zabezpečením je standard WPA/WPA2. O přidělování údajů klientům se
starají protokoly typu RADIUS. V rámci WiFi se mohou školy zapojovat do Eduroamu
(www.eduroam.cz), kde klienti získávají přihlašovací údaje na své lokální instituci, a s nimi
se pak mohou připojovat do sítě i v prostorách dalších zapojených subjektů.
5
WiFi sítě na školách je třeba rozvíjet především s ohledem na tablety, které nejdou jako
notebooky a stacionární stolní počítače připojit přes UTP do sítě a jsou schopny přijímat
většinou pouze WiFi signál, případně data z mobilních datových sítí.
Má smysl uvažovat o mobilních datech?
Mobilní data přestávají být drahá a pomalá. Po 3G přichází 4G (jdem.cz/bq99f9), respektive
LTE (long term evolution), způsob přenosu vysokorychlostního internetu vzduchem
(teoreticky až 172 Mbit/s). Existují také zařízení, která jsou schopna přijímat 3G/4G signál
a překlápět ho do klasické WiFi jako AP.
Jaké jsou výhody a nevýhody cloudových řešení?
Cloud je model využívání počítačových technologií založený v prvé řadě na internetu.
Aplikace a úložiště s daty tu není ani na našem počítači nebo lokálním serveru, ale
na serveru třetí strany, firmy, která nabízí cloudová řešení. Výhodou je dostupnost odkudkoliv,
tj. nemusím data nosit u sebe na USB paměti, ale na kterémkoliv počítači se
přihlásím a ke svým datům se dostanu. Poskytovatelé takovýchto služeb většinou řeší
i zálohy dat a nemusíme se tak starat o ochranu svých dat před ztrátou. Cloudové služby
školy běžně neužívají a je tak zatím na rozhodnutí učitelů, zda je do svých procesů přípravy
na výuku zapojí. Někteří učitelé jsou ale zapojování cloudových služeb a úložišť otevřeni.
Mezi cloudová úložiště patří například Dropbox nebo Box.net. Většina služeb nabízí vždy
několik GB místa zdarma nebo zvýhodněné tarify pro školy, učitele a studenty.
Otázky k zamyšlení
Jsou např. výukové materiály dostupné na naší škole centrálně?
Mám se na koho obrátit, když mám problém se sítěmi?
Jak u nás funguje internet? Máme WiFi?
Mohou internet využívat i studenti?
Jak by připojení k internetu mělo fungovat na ideální škole?
6
11
DO často bývají předmětem zpoplatnění (jdem.cz/bq9986), zatím jde o trend s narůstající
tendencí (placené přístupy ke zprávám na internetu, placené doplňky ve free aplikacích
pro tablety), nicméně podle OER (jdem.cz/bq9994) přístupu má skutečnou vzdělávací
přidanou hodnotu až práce člověka, např. učitele, lektora, průvodce. České školy si
v současné době platí obsahy nahodile, a pokud k něčemu tíhnou, jsou to spíš databanky
obrázků a videí pro vzdělávací účely. Portály nabízející vzdělávací obsah napříč
kurikulem u nás téměř neexistují, výjimkou je eKabinet, který v současnosti nabízí 40 000
materiálů vč. předškolního vzdělávání. Pokud jde o vzdělávací obsah aplikací pro tablety,
není zde systematický dodavatel obsahu kompatibilního s RVP (jdem.cz/braaa6). To je
také největším rizikem například při práci s obsahem aplikace, bez dokonalé znalosti použitých
metod, výukových postupů a celého obsahu nemá pedagog šanci odhalit, čemu
aplikace žáky učí a čemu ne.
Specifickým typem DO (v ČR Fraus) jsou digitální učebnice. Z hlediska funkčnosti se
jedná většinou o pdf s přídavnými funkcemi, které ale nijak neproměňují funkci samotných
učebnic jako nástroje (jdem.cz/braab9).
Jaká asi bude budoucnost DO?
Vzrůstá také debata o otázce tvorby vzdělávacích digitálních obsahů, trendem je posun
od specializovaných firem poskytujících obsah k učitelům a dokonce žákům coby tvůrcům.
Učitelé v rámci příprav své materiály sdílejí, přejímají, doporučují a modifikují. S tím
je spojená tvorba osobního vzdělávacího prostředí (jdem.cz/braac7), které mění pohled
na učitele jako poskytovatele zdrojů a žáka jako příjemce – konektivismus (jdem.cz/braad9).
Ve vztahu k uzpůsobení DO se hovoří o fenoménu digitální inkluze (jdem.cz/braae4).
Otázky k zamyšlení
Z jakých digitálních zdrojů čerpám při přípravě na hodinu?
Jak se vzdělávám v digitálním prostředí? Co všechno využívají žáci při
domácí práci ve vztahu ke škole z digitálních zdrojů? Jaké digitální
zdroje používají žáci ve výuce? Jaký digitální obsah bych si vysnil/a pro
své žáky k efektivnějšímu učení nebo výuce?
Digitální obsah
Jakýkoli typ obsahu, který existuje v digitální formě. Zahrnuje informace, které jsou digitálně
pouze ukládány, i ty, které jsou šířeny, vysílány či jinak zpracovávány. Patří sem
to, co vytvoříme (text ve Wordu nebo příspěvek v internetové diskusi), posíláme (e-mail,
přílohy, SMS), prohlížíme (zprávy na internetu), sledujeme (videa, audia) či stahujeme
(obsah aplikace pro výuku násobení).
Pro vzdělávací účely je dobré rozlišovat dva typy DO, v užším pojetí digitální vzdělávací
obsah (didakticky záměrný obsah v jakékoli digitální formě, tedy např. i online fórum
s předpřipravenou otázkou pro diskusi), v širším pojetí digitální obsah využitelný pro
vzdělávání (tedy např. web zpravodajství, na kterém žáci vyhledávají aktuální informace
o situaci na Ukrajině, ale do této kategorie může patřit skoro vše, co pedagog využije).
Nejpoužívanější teorií, která popisuje uspořádání a možnosti využití technologií, pedagogiky
a obsahu ve vzdělávacím procesu, je TPACK (jdem.cz/bq9959). Pro oblast DO jsou
zajímavé zejména části o vzájemném ovlivňování obsahu a technologie, která jej podporuje,
a také klíčová role výběru vhodné technologie.
Jaké typy vzdělávacích obsahů můžeme využít?
Typ DO je závislý na technických možnostech používaných zařízení. Ve vzdělávací sféře
proto dochází v současné době k posunu k online obsahu multimediální a interaktivní
povahy. Nástup je předpovídán individualizovaným obsahům (na základě adaptivních
systémů a práce s daty), „bit-sized chunks“ (dílčím kouskům obsahů, které lze dle potřeby
skládat do různých vzdělávacích cest za sebe, specifické pro vzdělávání přes smartphony
a mobily) a obsahům rozšířené reality (jdem.cz/bq9963).
Kde najdeme DO připravené pro české školství?
Největším českým místem se vzdělávacími obsahy je několik portálů s DUMy (digitálními
učebními materiály, 140 tis.: dumy.cz nebo rvp.cz). U konceptu je kolísavá kvalita, kterou
se snaží řešit jiné servery s hodnoceními materiálů, např. veskole.cz. České úložiště je
navázáno na mezinárodní LRE (jdem.cz/bq9973).
10
Software a online nástroje
Software představuje veškeré programové vybavení počítače, tabletu nebo chytrého telefonu.
Patří do něj vše od operačního systému přes webový prohlížeč, textový editor až
po počítačovou hru.
Jedná se tedy o všechno, co instalujete, včetně aplikací na tablet, které instalujete velmi
jednoduše jen pokynem, že o to stojíte – zbytek za vás udělá samotný operační systém.
Software umí vše, na co je naprogramován. Může to být jedna jednoduchá funkce, například
sčítání zadaných čísel, nebo komplexní práce třeba pro řízení vzdělávacího procesu.
Stejné funkce mohou mít i online nástroje, kdy činnost neprovádíte na vlastním počítači,
ale v prostředí internetu.
Pro použití softwaru a online nástrojů musíte souhlasit s podmínkami použití, které
jsou uvedeny v licenční smlouvě. Jejich součástí mohou být různá omezení, např. pro
jaké účely je možné nástroj využívat, kolik lidí to může dělat současně, jak může nakládat
s informacemi od vás provozovatel služby. Licenční smlouva může být k nástroji zdarma
nebo k placenému. Funkce mnoha placených nástrojů můžete najít v alternativě zdarma,
někdy s horším vzhledem nebo omezenými rozšířeními, někdy ale i kvalitnější.
Jak je to s autorským právem pro SW?
Pro software neplatí bezúplatné zákonné licence (např. citace), tj. případy, kdy je užití dovoleno
přímo zákonem a není potřeba platit autorovi odměnu. Vždy je nutný souhlas autora,
platba na dohodě/smlouvě → licenční smlouva. Pro SW není v ČR kolektivní správce,
software si hlídají autoři a jejich agentury. Základní text k licencím na software podle
autorského zákona, který patří ke komplexnějším a relativně srozumitelným, najdete
na jdem.cz/bq99v6 (celý text dostupný po registraci zdarma).
S jakými typy licencí se můžeme ve škole setkat?
Základní typy SW licencí jsou: public domain (tj. bez autorskoprávní ochrany), EULA,
OEM, copyleft, BSD/MIT, GNU/GPL, ... Více na jdem.cz/aaaa9. Mezi typy distribucí řadíme
adware (SW zdarma s reklamou), freeware (zdarma), shareware, trial (zkušební verze SW
na určitou dobu), demo (funkčně omezená verze SW, např. s nemožností ukládat).
7
Různě se licencuje/platí i software v cloudu: mimo volného použití (freemium, příjmy
z reklamy, příjmy z doplňkových služeb) především jednotkovou cenou (tj. cena za spotřebu,
např. za uložená nebo přenesená data, transakce atp.) nebo dalšími platebními
modely (předplatné, sdílení obratu, licenční poplatek). Více na jdem.cz/bq9925.
Licence dělíme též podle způsobu jejich uzavření, např. shrink wrap (licence vzniká otevřením
krabice), click wrap („odkliknutím“ licenčních podmínek po instalaci SW), browse
wrap (potvrzením návštěvou odkazu na internetu).
Licence Creative Commons je licence pro volné šíření (rozdíl proti Open Access, který je
o volném přístupu, ne o volném užití). Více o CC na jdem.cz/bq99y6. Při použití díla licencovaného
pod CC je většinou nutné uvést informace o díle (autor, název, URL atp.) a odkaz
na typ CC licence. Použití cizích děl ve výuce je dle zákona volnější (jdem.cz/bq99x6), ale
rozhodně není neomezené a týká se jen literárních a audio/vizuálních děl, ne softwaru
nebo databází.
Jak nakupovat SW?
Co je dobré vědět před nákupem? Specifikace SW, způsob používání SW, tedy kdo ho
může používat (např. zvláštní licence pro studenty) a na co (např. jen nekomerční, na konkrétní
způsoby použití, např. na výrobu kopií pro zálohování, ne za účelem rozšíření pro
další použití). Určit si rozsah licence (množstevní, tj. počet možných užití, např. multilicence,
časové, tj. délka platnosti, územní atd.). Odměna za licenci, tj. jak za to zaplatíme
(jednorázově nebo formou licenčních poplatků), nebo bezúplatně. Zamyslet je třeba se
i nad tzv. právem na přiměřenou dodatečnou odměnu v případě, že nabyvatel (my) vytvoří
s využitím licencovaného softwaru zisk řádově neúměrný odměně za licenci.
Jaké věci je nutné strategicky promyslet? Mít jasnou strategii a postup rozšiřování SW
vybavování. Ta by měla přijít od vedení, ale ostatní musí postup znát a vědět, jak jednat
při vlastním zájmu; nákupy by měly odpovídat strategii, která je postupem dosažení stanoveného
cíle. Měli bychom myslet na SW na všech úrovních činnosti školy: řízení a administrativa,
PR, správa, výuka. K uvažování o směru strategického rozvoje můžeme využít
profil Škola21 (jdem.cz/bq99m9).
Jak operovat s tím, co už máme? Je nutné navazovat na to, co máme, a myslet na
kompatibilitu, a to i na kompatibilitu se zařízeními, se kterými se ve škole pracuje, ale
nejsou v jejím majetku (zařízení učitelů, žáků) – je to sice HW, ale je nutné práci s ním
8
Otázky k zamyšlení
Existují u nás pravidla, co instalovat? A co hlídat při nákupu SW?
Co máme za SW? Víme, kde se zeptat na dostupné možnosti?
Kdo rozhoduje, jaký software pro školu pořídit?
Víme, co můžeme stáhnout a používat ve výuce?
Učí se SW všichni sami používat, nebo je určený metodik?
Co by nám pomohlo využívat různorodé softwarové možnosti?
nastavit na úrovni softwaru (bezpečnostní riziko, ale zvýšení využitelnosti, v budoucnosti
asi nutné – jediná možnost principu 1:1).
Odkud získáme podporu při tvorbě strategie pro SW?
Strategii SW zajišťuje metodik ICT, který by měl hrát roli inspirační banky ve využití ICT
pro ostatní – ne všechny školy ale metodika mají. Personál školy by neměl nechávat
vše na jeho samostatném zjišťování, ale naopak dávat mu také podněty o tom, co bylo
vyzkoušeno, ať už s pozitivní nebo negativní zkušeností. Možné je využít tipy z článků
na  www.rvp.cz či na spomocnik.rvp.cz nebo podporovat znalostní rozvoj učitelů i studentů
přes zvaná školení.
Co je to softwarový audit?
Na škole je nutné vést evidenci majetku SW, a to včetně dokladů o nabytí. Místní počítače
je vhodné prověřovat, zda do nich chybou či záměrně nebylo něco nainstalováno
nelegálně. Taková kontrola by měla probíhat pravidelně. Pokud existují logy (tj. záznamy
o činnostech uživatelů na počítačích), mělo by zjištění problémového SW směřovat nejen
k jeho odstranění, ale i k řešení s člověkem, který je za instalaci odpovědný. Existují
nástroje pro provedení auditu, tedy inventarizaci HW a nainstalovaného SW, například
AuditPro, EasyReport, MagikINFO, PCinfo MagicEYE a další.
9