1
Dobřichov-Pičhora: pohřebiště z doby Marobudovy
RNDr. Miroslav Patrik, ÚAM FF MU, Brno, 5457@mail.muni.cz, 25. 5. 2016
Klíčová slova
pohřební ritus, germánská žárová pohřebiště, starší doba římská, dobřichovská skupina
grossromstedské kultury, Markomané, Marobudova říše
Keywords
the burial rite, Germanic cremation burial ground, the early Roman Period, Dobřichov group of the
Grossromstedt culture, Markomans, the empire of Marobuduus
Abstract: Dobřichov-Pičhora: a burial ground from Marobud era
Up to now, 160 cremation graves (dated from 50-25 B. C. to 150-160 A. D.) were found at the site
of Dobřichov-Pičhora near Kolín. They started burying their dead here in the early Roman Period
B1a horizon (dated from 10-5 B. C. to 20-30 A. D.) and finished in B2/C1 horizon, according to
Droberjar´s classification. In the area of modern Bohemia the cremation graves dominated over
inhumation graves during Eggers phase B1. The graves contained a ceramic or a bronze vessel (an
urn) with burned bones (cremation) and grave goods (often intentionally damaged). Graves without
urn deposit in a pit were also discovered on Dobřichov-Pičhora cemetery.
Thanks to the excavations, about 160 graves and more than two thousand findings were
obtained. Almost half of the graves contained objects produced in the Roman Empire. In the graves
many items (artefacts) were found, such as ceramic vessels (hand-built pottery), bronze vessels
(cauldrons, buckets, jugs, sieves, ladles...), remains of drinking horns (fittings), brooches (iron,
bronze, silver), belt buckles and strap ends, jewellery (two golden rings), pieces of horse harnesses,
swords, lances, spears, scissors, razors, needles, spindle whorls, dices, combs and tweezers.
From the historical point of view the burial site belongs to the era when Marcomannic tribe
came to Bohemia and created the first known state union in this area (dated from 9-6 B. C. to 20
A. D.).
1. Úvod
Lokalita Dobřichov-Pičhora u Kolína s nálezem 160 žárových hrobů a s více než dvěma tisíci
artefakty ze starší doby římské (50-25 před n. l. až 150-160 n. l.) představuje typický a převažující
pohřební ritus obyvatel tehdejších Čech. Na lokalitě se podle členění E. Droberjara s pohřbíváním
začalo v časné době římské od horizontu B1a (10-5 př. n. l. až 20-30 n. l.), který pojmenoval jako
dobřichovská skupina, a skončilo na přelomu starší a mladší doby římské v horizontu B2/C1 (150-
160 př. n. l. až 180-200 n. l.), tj. v horizontu markomanských válek.
Žárové pohřebiště bylo objeveno v roce 1896 a první odbornou zprávu o něm zveřejnil J. L.
Píč. Zjišťovací výzkum zde v roce 1988 ještě prováděl V. Sakař.
Nicméně podrobné vyhodnocení archeologických nálezů provedl až E. Droberjar v roce 1999,
který lokalitu na základě analýzy 602 hrobů (566 žárových a 36 kostrových) nalezených v Čechách
2
z horizontu B1 zařadil mezi doklady grossromstedské kultury germánského obyvatelstva na území
dnešních Čech a Německa.
2. Historické souvislosti
Počátek pohřbívání je zařazen do období příchodu Markomanů do Čech z horního toku Labe, kteří
zde pod vedením Marobuda vytvořili s dalšími germánskými skupinami první písemně doložený
státní útvar – Marobudovu říši (9-6 př. n. l. až 20 n. l.). Toto nové obyvatelstvo osídlilo především
severozápadní Čechy, okolí Prahy a české Polabí a splynulo tak s první vlnou germánských
přistěhovalců období plaňanské skupiny horizontu A časné doby římské.
Dění v Čechách v té době tak ovlivňuje se svými vojenskými výpravami a diplomacií římská
říše i různé „kmeny“ Germánů. Marobud totiž ke spolupráci přesvědčil kromě Markomanů např.
i Lugie, Semnony, Hermundury či Langobardy. Nicméně se jeho vojsko nezúčastnilo v roce 9 př. n.
l. bitvy v Teutoburském lese (dnešní Kalkriese?), kde nad třemi římskými legiemi pod vedením
Vara zvítězili Cheruskové, které vedl Arminius.
Kolem roku 17 n. l. jsou zaznamenány mocenské spory mezi Marobudem a Arminiem, do
nichž ovšem římská říše za císaře Tiberia nezasahuje. Nicméně v roce 19 n. l. dobývá Marobudovo
sídlo markomanský vůdce Katvald, takže Marobud prchá do Itálie, kde v roce 37 n. l. v Ravenně
umírá (ve stejném roce umírá i Tiberius). Jeho říše se rozpadá v roce 20 n. l. a Markomané se pak
v letech 50 až 70 n. l. (konec horizontu B1b) přesouvají do horního Porýní a do středního Podunají,
tj. na jižní Moravu a na jihozápadní Slovensko.
3. Pohřební ritus v Čechách v horizontu B1
V tomto období výrazně převažovaly žárové hroby nad kostrovými (tvoří asi 6 % všech dosud
objevených hrobů). Typický žárový hrob byl popelnicový nebo jámový (spálené kosti s milodary
byly zřejmě uloženy v organickém materiálu, který se nedochoval). Většinou byly popelnice
keramické, přičemž kovové milodary byly často deformované a nacházely se v popelnici nebo vedle
ní.
Z hlediska velikosti lze žárová pohřebiště rozdělit na malá (do 20 hrobů, např. Vrbice), střední
(desítky hrobů, např. Tvršice) nebo velká (stovky hrobů, např. Dobřichov-Pičhora se 160 hroby
nebo Třebusice s cca 1100 hroby). V okolí těchto pohřebišť se v různé vzdálenosti nacházela
germánská sídliště/usedlosti. V případě pohřebiště Dobřichov-Pičhora se osídlení předpokládá ve
vzdálenosti asi 800 metrů a v případě pohřebiště Třebusice kolem 1000 metrů od něho.
3
E. Droberjar dokonce na základě analýzy 566 žárových hrobů (z toho 142 pochází z lokality
Dobřichov-Pičhora) vytvořil model čtyř sociálních skupin tehdejšího germánského obyvatelstva
v Čechách. Nejvíce hrobů (asi 53 %) má patřit střední vrstvě, třetina hrobů (22 %) představuje
bohaté bojovníky a jejich ženy, kolem 13 % hrobů tvoří nižší vrstva a nejbohatší elita byla
identifikována ve 2 % hrobů.
Z horizontu B1 bylo v Čechách dosud nalezeno 36 kostrových hrobů (24 lokalit), v Německu 7
hrobů a na Moravě 2 hroby (u Mušova). Byly umisťovány mimo žárová pohřebiště nebo jde
o osamocené hroby (např. Praha-Bubeneč se 4 hroby). Mrtví byli zřejmě ukládáni do dřevěných
rakví a kolem těla měli milodary, přičemž často jde o importy z římské říše. Zbraně v těchto
hrobech chybějí, nanejvýše se objevuje kopí. Nevyřešenou otázkou ovšem je, kdo byli tito odlišným
pohřebním ritem „vyčlenění“ nebožtíci. Spekuluje se, že mohlo jít o velmi důležité jedince, nebo
o cizince, kteří nepatřili do místní komunity, o (cizí) obchodníky či řemeslníky nebo o osoby jiného
náboženství.
4. Archeologické nálezy na pohřebišti Dobřichov-Pičhora
Odkryvem 160 žárových hrobů na lokalitě bylo získáno více než dva tisíce artefaktů, přičemž
v téměř polovině hrobů (45 %) byly nalezeny i předměty z římské říše. Hroby se nacházely vedle
sebe v řadách, takže musely být tehdy na povrchu označené (bohužel se při jejich odkrývání nedělal
žádný plán jejich rozmístění).
Hroby obsahovaly mj. keramické a bronzové nádoby (např. kotle, vědra, konvice, síta,
naběračky), spony z různých materiálů, přezky a kování opasků, šperky, části koňského postroje,
zbraně, různé drobné předměty (např. nůžky, břitvy, jehly, šídla, pinzety, hřebeny), mince, hrací
kameny apod.
Keramické nádoby, které byly vyráběny v ruce bez použití hrnčířského kruhu, typologicky
nejčastěji představují klasické teriny, vázovité (nezdobené) teriny a nečleněné teriny.
Hlavním indikátorem datování hrobů jsou spony (železné, bronzové či stříbrné), které jsou jak
domácí, tak i norické-panonské a západořímské provenience. Nejběžnějším typem spon tohoto
horizontu jsou různé varianty spon s očky.
Nejčastějším artefaktem v hrobech jsou ovšem bronzové jehlice těchto tří typů: s bohatě
profilovanou hlavicí a s podélným otvorem skupiny Beckmann IIa, s kruhovým otvorem
v kruhovitém mezičlánku skupiny Beckmann IIc a jednoduché jehlice s kulovitou hlavicí
a zduřelým krčkem skupiny Beckmann IVb. Téměř v každém hrobě se nachází kování picího rohu.
4
Bohaté bojovnické hroby Germánů obsahovaly dva opasky, které také nosili Římané. První
sloužil na nošení meče a druhý na drobné předměty a k sepnutí oděvu. Typická přezka opasku byla
dlouhá s osmičkovitými rámečky, zápony byly germánské nebo noricko-panonské. Ostruhy bývají
buď železné typu Jahn 19, nebo bronzové typu Jahn 23.
Celkem bylo identifikováno 104 bojovnických hrobů. V 31 % z nich se našly pouze hroty
z kopí, oštěpů nebo ze šípů, v 25 % jen samotný štít a ve 14 % kombinace kopí/oštěpu/šípu se
štítem. Celá bojovnická výbava, tzn. i s mečem, byla objevena jen v 11 % všech bojovnických
hrobů.
Nicméně ze zbraní se na pohřebišti Dobřichov-Pičhora nejvíce nacházejí zbytky kopí (22 %
hrobů se zbraněmi), u kterých převažují hroty se zašpičatěle oválným listem a s dlouhým úzkým
listem (oštěpy mívají hlavně hroty s křidélky, aby po jejich vrhnutí udržely potřebný směr).
Z nalezených 22 mečů bylo 14 jednosečných germánských a 10 dvousečných římských.
Z hlediska typologie se jedná o typy Bell-Zemplín, Mainz a Newstead a o skupinu Biborski IV.
Ze štítů se dochovaly bronzové a železné kování a štítové puklice. Ty jsou buď kuželovitého
typu Zieling G1 a Zieling I1, nebo s hrotem na konci typu Zieling B2a. Držadla štítů zastupují
především typ Zieling B1 a typ Zieling B2.
Téměř polovina žárových hrobů (45 %) obsahovala i římské importy jako jsou kovové nádoby
(např. kotle, vědra, mísy na nožce, misky, konvice, pánve, patery, naběračky, cedníky apod.). Také
se podařilo najít držadlo zrcátka a fragment schránky k uchování pečetí na listiny (bulla).
5. Shrnutí
Na lokalitě Dobřichov-Pičhora u Kolína bylo objeveno 160 žárových hrobů ze starší doby římské,
přičemž pohřbívání zde probíhalo od časné doby římské v horizontu B1a (tzv. dobřichovská
skupina grossromstedské kultury) a skončilo v horizontu B2/C1 (tzv. období markomanských
válek). V horizontu B1 v Čechách výrazně převažovaly žárové hroby nad kostrovými.
Z historického hlediska je počátek pohřebiště spojen s příchodem Markomanů (hornolabských
Svébů) do Čech, kteří zde pod vedením Marobuda s dalšími germánskými skupinami vytvořili
první historicky doložený stát/říši (9-6 př. n. l. až 20 n. l.).
Odkryvem se na lokalitě získalo více než dva tisíce artefaktů, přičemž v téměř polovině hrobů
jde o importované římské zboží. Hroby obsahovaly např. keramické nádoby (hlavně teriny) se
spálenými kostmi mrtvých osob, užitkové druhy bronzových nádob, zbytky picích rohů, spony,
přezky a kování opasků, šperky (např. dva zlaté prsteny), části koňského postroje, meče, zbytky
kopí, oštěpů a šípů, nůžky, břitvy, jehly, přesleny, hrací kameny, hřebeny, pinzety apod.
5
Velké žárové pohřebiště na lokalitě Dobřichov-Pičhora patří svým rozsahem a uceleností
nashromážděných artefaktů mezi nejvýznamnější doklady tehdejšího materiálního života
germánského obyvatelstva v Čechách ve starší době římské v horizontu B1 až B2/C1.
Literatura
Droberjar, E. 1999: Dobřichov-Pičhora. Ein Brandgräberfeld der älteren römischen Kaiserzeit in
Böhmen. (Ein Beitrag zur Kenntnis des Marbod-Reichs). Fontes archaeologici Pragenses 23.
Praha.
Droberjar, E. 2000: Příběh o Marobudovi a jeho říši. Praha.
Droberjar, E. 2002: Encyklopedie římské a germánské archeologie v Čechách a na Moravě. Praha.
Droberjar, E. 2006: Hornolabští Svébové – Markomani. K problematice dalšího vývoje
grossromstedtské kultury ve stupni Eggers B1 („Zeitgruppe 3“) v Čechách (dobřichovská
skupina). Archeologie ve středních Čechách 10, 599-712.
Píč, J. L. 1897: Archaeologický výzkum ve středních Čechách. PA 17, 479-538.
Salač, V. (ed.) 2008: Archeologie pravěkých Čech 8. Doba římská a stěhování národů. Praha.