Římská Gerulata a její vojenské posádky
David Hons ÚAM FF MU
Klíčová slova: Gerulata, Kannanefati, římský vojenský tábor, vojenské posádky
Key words: Gerulata, Cannanefatum, Roman military camp, military troops
1. Gerulata a její geografické umístění
Gerulata představovala římský vojenský tábor v rámci Limes Romanus, pravděpodobně tvořící
první zastávku na úseku Carnuntum-Ad Flexum (Harmadyová-Rajtár-Schmidtová 2008, 59). Šlo
o menší lokalitu, jejíž římské vojenské posádky zde působily v rozmezí 2. pol. 1. stol. n. l. až do
4./5. stol. n. l. Původně vojenský tábor prodělal v průběhu staletí několik stavebních fází, které
jsou dnes archeologicky zachytitelné. Jako posádky zde sloužily většinou menší oddíly římské
armády, v průměru čítající sílu jedné kohorty tedy cca 500 mužů. V průběhu Markomanských
válek 161 – 180 n. l., zde působili i další vojenské jednotky nad rámec samotné posádky. Součástí
Gerulaty byla i civilní osada vicus, villae rustice, nacházející se v širším okolí, a dnes bohužel
nezachytitelný přístav. Název Gerulata byl zřejmě převzat od původního keltského obyvatelstva
(Musilová-Turčan 2010, 102). Tábor poskytoval ochranu a odbyt zboží pro místní obyvatelstvo, a
to zase dodávalo potřebný proviant i jiné zásoby.
2. Římské stavební práce na lokalitě Gerulata-Ruskovce
V současné době máme zachyceny nejméně čtyři stavební etapy.
Vznik tábora je kladen do 2. pol. 1. stol. n. l. do období vlády Flaviovců. Počátek výstavby se
uvažuje až od vlády Domitianovy 81 – 96 n. l. (Harmadyová-Rajtár-Schmidtová 2008, 59).
Původně šlo o dřevohlinitou konstrukci s dvojitým hrotitým příkopem. Postaven byl zřejmě podle
klasického vzoru římských pochodových táborů, jen upraven pro dlouhodobější službu. V druhé
části první stavební fáze za Traiana nebo Hadriana došlo k dalším stavebním úpravám, což
souviselo s příchodem jednotky Kannanefatů asi v dvacátých letech 2. stol. n. l. Při výkopech se
podařilo najít několik vojenských budov určených jako kasárna a několik objektů s píckami
(Harmadyová-Rajtár-Schmidtová 2008, 61).
Druhá stavební etapa začala nejspíše v polovině 2. stol. n. l. Nemáme o ní příliš mnoho
archeologických poznatků. Šlo o kamenný kastel, částečně překrývající původní tábor. Na SV
straně původní tábor přesahoval nejstarší tábor, na jihu procházel skrze něj (Harmadyová-RajtárSchmidtová
2008, 61). Pravděpodobně lze tomuto kastelu přisoudit nález příkopu na Maďarské
ulici. Šíře vnějšího příkopu je 250 cm, hloubka 200 cm, vnitřní příkop je 315 cm hluboký a 550 cm
široký. Datace kastelu proběhla na základě nálezů cihel s kolky výrobců Cinnama a Paterna II,
které spadají mezi léta 150 – 190 n. l. (Schmidtová-Barta 2014, 147). Do této etapy jsou řazeny
dva nálezy pozůstatků příkopů, náležejících zřejmě dočasným táborů. Jeden leží asi 200 metrů JZ
směrem od kamenného kastelu poloha ul. Pohraničnikov-Priekopa, druhý je vzdálenější (asi
1,2km) SZ směrem na poloze Tihelny hon-Priekopa. Na této lokalitě se nalezla cihla s kolkem
jednotky Kannanefatů. Jedná se o jediný, nám známý exemplář. Příkop měl hloubku 240 cm, šířku
320 cm, profil tvaru písmene V a mírně zakulaceným dnem. Předpokládá se, že mohlo jít o dočasné
tábory v době markomanských válek, z nichž mohl být budován trvalý kamenný kastel. Druhá
možnost je, že sloužily jako ochrana pro civilní vicus. Pro jejich dočasný charakter svědčí
jednorázové zaházení příkopu.
V třetí stavební fázi, která nastala pravděpodobně počátkem 4. st. za vlády Konstantina I., došlo
ke zmenšení kastelu a aplikování čtvercového půdorysu. Rozměr byl pravděpodobně 200x200
metrů, na každé straně se nacházela brána (Schmidtová 2012, 261). Opět šlo o stavbu kamennou,
vzniklou z větší části na předcházející stavbě.
Poslední čtvrtá etapa výstavby se řadí buď již do vlády Valentinianovi 363 – 375 n. l., nebo krátce
po jeho vládě kolem roku 380 n. l. Přestavba nese typické rysy povalentiniánovské architektury.
Nachází se v poloze Bergl a nese označení burgus. Práce na poslední fázi řídil důstojník
Tempsonius Ursicinus, jehož jméno nacházíme na cihlách z Gerulaty (LEG II ITAL PET – TEMP
URSC DVC). Stavba se nacházela v severním rohu předcházející zástavby, a šlo spíše o mohutnou
věžovitou stavbu, než pevnost. Půdorys burgu byl čtvercový o rozměrech 30x29 metrů. Zdi byly
silné 240 cm, věž měla 12 mohutných pilířů, které tvořily nádvoří. Základy pilířů sahaly do
hloubky 4 metrů, obvodové zdi věže měly šířku 3 metry. Podle statických posudků se uvažuje až
o tříposchoďově stavbě (např. Schmidtová 2012). Ve středu areálu burgu byla nesymetricky
umístěna studna. Na jižní straně se zachovala původní dlažba.
Ze zdí kastelu se podařilo získat 34 kamenných náhrobků, obsahujících data a informace o
některých vojenských posádkách. Tyto nálezy jsou umístěny v expozici antické Gerulaty. Datace
poslední fáze je krom analogií architektonických, založena na nálezech velkého množství
vlešťované keramiky typické pro toto období.
3. Vojenské posádky
(pozn.: při překladu do češtiny jsem u slova Cannanefatum, zvolil písmeno „K“ podle výslovnosti)
V průběhu přímé vojenské kontroly římského císařství se na lokalitě vystřídalo mnoho různých
jednotek. Nejsme schopni určit, která jednotka tábor přesně založila.
V současné době se jako o zakládající jednotce uvažuje buď o V. kohortě (Cohors V Lucensium
Callaecorum), nebo o části XV. legie Apollinaris (118 – 119 n. l. definitivně odchází do
Kappadokie). Po těchto posádkách se zde v 20. letech 2. st. n. l. objevuje elitní jezdecká jednotka
germánských Kannanefatů (ala I Cannanefatum). Přichází sem za vlády císaře Traiana, nebo
Hadriana z oblasti dnešního Holandska. Jednotku tvoří 512 mužů, dle tabulkových stavů.
Odpovídá to zhruba síle jedné pěší kohorty. Podle rekonstrukcí bylo pro tuto jednotku potřeba
mít v táboře zázemí, které pojme 700, podle M. Junkelmana až 800 koní, aby byla jednotka
bojeschopná (Varsik 2000, 15). Praxe převelet jednotky z jednoho konce říše na druhý, byla zcela
běžná, Římané se tak částečně pojišťovali proti případným povstáním. Ala Kannanefatů je i
příkladem pomalého přerodu z legií kohortových na mobilnější jízdní jednotky (aly), v časných a
vrcholných dobách císařství reprezentovaných pomocnými sbory. V letech 138 – 146 n. l. získali
příslušníci této jednotky římské občanství a čestný přídomek Civium Romanorum, později i
příjmení císařů: Severiana a Gordiana. Díky nálezům epigrafiky známe několik jmen členů tohoto
oddílu. Adiutor padl v Africe v Mauretánii, Flavius Attius sloužil jako trubač a Marius Firmus byl
velitelem (praefectus) aly na přelomu 2. a 3. stol. n. l. Další dva velitelé – Gavius Balbus P. a
Creperius Paulus L. známe z nápisů v Efesu a Attaleie. Jako sloužící prefekti zde sloužili Aelius
Tutor, Titus Flavius Surilio, Titus Magnis a Marcus Antonius Julianus (Schmidtová 2000). Díky
epigrafickým nálezům máme poměrně unikátní doklady působení poměrně nízkých hodností
např. stator praefecti (sloužící při prefektovi), působení této jednotky se váže i jediný nález cihly
s jejich kolkem (viz výše). Kolem poloviny 2. stol. n. l. byla posádka posílena nebo vystřídána
XVIII. kohortou dobrovolníků (Cohors XIIX. Voluntariorum Civil Romanorum). Uvažuje se, že sem
přišli vystřídat Kannanefaty odvelené do Afriky. V době Markomanských válek máme díky
náhrobním kamenům doloženu přítomnost dvou dalších legií: II. legie pomocné a II. legie Italické,
což dokládá potřebu soustředit sem větší množství jednotek.
Na výstavbě a údržbě tábora se pravděpodobně, dle množství nalezených kolků, nejvíce podílely
legie X. (Gemina et Pia Fidelis, LEGXGPF) a legie XIV. (Gemina Martia Vitrix, LEGXIIIGMV). V Notitia
Dignitatum je jako posádka v Gerulatě uvedena jednotka jízdních lukostřelců. Působili zde
pravděpodobně na přelomu 4./5. stol. respektive do té doby je pramen veden, přesná doba
působení jednotky bohužel není určitelná. Největšího rozmachu dosáhla Gerulata pravděpodobně
za vlády Severovců. V poslední fázi za velitele Tempsonia Ursicina (LEG II ITAL PT) už zřejmě
pevnost sloužila jen jako kontrolní bod, bez přítomnosti větší vojenské posádky. V pozdější době,
kdy zde sídlili gótští foederáti, se předpokládá menší stavební zásah z jejich strany, ale už nejde
přímo o římské působení (Schmidtová 2014).
Přehled jednotek působících v Gerulatě (seřazeno relativně chronologicky)
- Založení v letech 81 – 94 n. l. – Legie XV. nebo V. kohorta
- V 20. letech 2. stol. n. l. – přichází jednotka Kannanefatů, s přestávkami působí minimálně
do pol. 3. stol. n. l., možná až do konce.
- V průběhu Markomanských válek (161 – 180 n. l.) zde působí II. Italická a II. Pomocná legie
- Nejvýše do roku 420 n. l. (ale spíše kratší dobu) zde působí jednotka jízdních lukostřelců,
kdy přesně sem přišli, opět není známo, respektive nebyl jsem schopen nalézt.
Některé vybrané nápisy z Gerulaty, dokazující přítomnost různých vojenských jednotek (Hošek
1984):
- Nápis č. 7 – z roku 223. n. l. – Jovu nejlepšímu a největšímu, Titus Mangis sloužící při veliteli I
jednotky Cannanefatů Severovských, po zásluze splnil slib ochotně a rád. Stalo se za konzulů
Maxina a Aeliana
- Nápis č. 30 – Duchům zemřelého … Avit Duchům zemřelého. XYa. Žil roků dvaatřicet, bojoval 16
v legii II. Pomocné. Zde je pohřben
- Nápis č. 31 – Duchům zemřelého. XY, vojín legie II. italické, věrné, zemřel ve věku dvaceti dvou
let. Veieas Mena, quaestor veteránů, dal z dědictví postavit svému kamarádovi na vojně.
4. Nálezy zbraní a militarií
Nálezy přímo související s přítomností vojska jsou zastoupeny především různými částmi kování
pochev mečů, nálezy mečů (gladius, přelom 1./2. stol. n. l., poloha Pri farskej sýpke), dolabra
(vojenská sekera s multifunkčním využitím) respektive kovový chránič na dolabru, hroty kopí,
oštěpů, šípů a střelivo do praků. Vzácným nálezem je bronzová přilba typu Guisborough s rytou a
plně plastickou výzdobou (Harmadyová-Rajtár-Schmidtová 2008, 69). Hrot oštěpu se nalezl
například v příkopu I Gerulaty II (Schmidtová 2014, 141).
Resume:
Gerulata was one of the military camps in Limes Romanus. Is located at the contemporary area of
Slovakia near Bratislava. The camp was founded at the end of first century A.D. probably during
the reign of Emperor Domitian. We don´t know which unit establishted the camp exactly. The
well-known unit from Gerulata was Ala I Cannanefatum. It was a unit of Germans auxiliary riders
and they served there from the beginning of the second century to third century A.D. We have a
lot of epigraphic finds, which bring us informations about their active duty there. There were four
constructions phases of the fortress: the first phase involved earth-and-timber construction. In
the second and the third phases the military fort were rebuilt in stone. In the fourth stage there
was only a massive small-sized (30x29m) fortress called burgus. Gerulata contained also civil
(vicus) and rural settlements (villae rusticae). The harbor of Gerulata remained to be discovered.
Literatura:
Harmadyová, K. – Rajtár, J. – Schmidtová, J. 2008: Hranice rimskej ríše. Nitra.
Hošek, R. 1984: Tituli Latini Pannoiae Superioris annis 1967-1982 in Slovacia reperti. Praha.
Musilová, M. – Turčan, V. a kol. 2010: Rímské památky na strednom Dunaji. Bratislava.
Schmidtová, J. 2000: Gerulata v Bratislavě-Rusovcích. PAM 3/2000. 10-13.
Schmidtová, J. 2007: Die vorrömische und frührömische Besiedlung von Gerulata. In: F. Humer
(Hrsg.): Legionsadler und Druidenstab. Vom Legionslager zur Donaumetropole. Amt der NÖ
Landesregierung – Abteilung Kultur und Wissenschaft: St. Pölten, 133–137.
Schmidtová, J. 2012: Rusovce: rímsky vojenský kastel Gerulata a jeho zázemie. In: T. Štefanovičová
-J. Šedivý (Eds.): Najstaršie dejiny Bratislavy. Bratislava, 260-275.
Schmidtová, J. - Barta, P. 2014: Výskum priekopy rímského tábora Gerulata II v Rusovciach v roce
2009, Zborník Slovenského národního muzea, Supplementum 8, 141-154.
Schmidtová, J. - Matulová-Bartová, N. 2014: Dočasné tábory v priestore Gerulaty. PAM 1/2014. 2-
4.
Varsik, V. 2000: Vidiecke sídlisko v zázemí kastela Gerulata. PAM 3/2000. 15-17.
Seznam zkratek:
- PAM – Památky a muzea. Bratislava