Ročník XIII, sv. 2 Rukopis odevzdán 31. 1. 1985 ,^cd,0 dfpn SSSR,»= ÚSTŘEDNÍ KNIHOVNA FILOZOFICKÉ FAKULTY UNIVtflZlTY J- K. PDRKXNÍ Bit N O Úvod Předložená studie je pokusem o souborné zpracování slovanských depotů železných předmětů, nalezených na našem území. Mojí snahou bylo shromáždit všechny dosud nalezené hromadné nálezy, nebof v žádné z dřívějších prací nebyla zatím provedena kompletní heuristika a analýza tohoto materiálu. Pokud mi byly depoty zpřístupněny, provedla jsem podle originálu jejich kresebnou dokumentaci. Předměty, které ml nebyly z různých příEin dostupný, jsem překreslila z příslušné literatury nebo z inventárního katalogu, v některých případech jsem použila půjčené negativy. Podle definice jsou depoty úmyslně uložené soubory předmětů, u nichž nerozhoduje množství kusů. Pracujeme tedy s uzavřenými ná lezovými celky, které mají určitý vypovídací ráz. Na podkladě této skutečnosti jsem se pokusila o stanovení relativní chronologie hromadných nálezů. Opírala jsem se o vzájemné srovnání hromadných nálezů, spojené s rozborem jednotlivých druhů předmětů. Na podkladě tohoto rozboru jsem vyčlenila dvě relativně chronologicky citlivé skupiny předmětů, reprezentující předvelkomoravský a velkomoravský horizont nálezů.1 Na základě poznatků o chronologickém utřídění depotů a jejich kartografickém rozmístění jsem uvažovala o významu hromadných nálezů pro poznání společenskoekonomického vývoje slovanské společnosti na našem území. V rámci řešení této problematiky je nezbytná i seriózní interpretace vzniku a významu depotů. Tyto teorie se však často pohybují na hypo tetické bází, neboť řešení této problematiky je vedle aspektu mate riální náplně založeno na rozboru nálezových okolností a depotů s patřičným popisem nálezové situace není mnoho. Tím není řečeno, že u všech depotů, získaných pod odborným dohledem, lze zcela jednoznačně osvětlit povahu jejich uložení. Dosud publikované teorie 0 významu a vzniku hromadných nálezů jsou toho názorným příkla dem; uvažuje se v nich o rodinném pokladu, o skladu výrobce nebo o votivním depotu. /. Eisner [1948, 167—396) klade důraz na význam kultovní, přestože připouští i možnost interpretace jako rodinný poklad nebo sklad ko- 1 Celkové děleni na předvelkomoravský a velkomoravský horizont hromadných nalezu provádím 2 toho důvodu, že naprostá vítälna depota pochází ?. Moravy a ze Slovenska. Pro ceskň depoty, která jsou väak Jen velmi slabě zastoupeny, ]s samozřejmě vhodnějSÍ třídění na starohradlätnl a střBdohradlatní horizont nálezů. ©ANDREA BARTOŠKOVÁ 1986 3 váre. Pro votívni výklad svědčí podle něho okolnost, že všechny depoty pocházejí ze 7.—9. stol., tj. z doby, kdy se křesťanství ještě pevně neujalo. V souvislosti s hromadnými nálezy však především řeší problematiku morfologické geneze železných předmětů; snaží se postihnout, odkud a jaké podněty přijímal slovanský kovář, žijící na našem území, a do jaké míry ovlivnilo laténské kovářství slovanskou výrobu železných předmětů. Podle Č. Stáni {1961, 110—120 J je společným rysem pro všechny slovanské depoty nedostatek zbraní. O většině nálezů mluví jako o rodinných pokladech nebo skladech kovářů či obchodníků. Motiv kultovní nepřeceňuje ani nepodceňuje, v některých případech ho pokládá za pravděpodobný. Příčiny, které vedly k uschování skladů do země, vidí v neklidném 8. i 9. stol. B. Novotný (1963, 37—38] předpokládá, že sklady železných předmětů jsou vlastnictvím určitého majitele, který zemědělskými nástroji obdělával svůj pozemek, nebo jednotlivé nástroje půjčoval za poplatek, čemuž má nasvědčovat opotřebovanost nástrojů. Později však z převažujícího výskytu zemědělských nástrojů v depotech usuzuje na jejich vztah kc kultovním představám našich předků [Novotný, B. 1969, 205). R. Pleiner (1962, 185—187) pokládá nálezy z chat a sídlišť za sklady suroviny nebo majetku. Přítomnost zemědělského nářadí v depotech nedokazuje Jejich votívni ráz. U některých slovanských depotů však možnost kultovního výkladu připouští. Domnívám se, že dosavadní stav našich znalostí neumožňuje jednoznačně interpretovat význam určitého hromadného nálezu. Až na některé výjimky nelze většinou uvažovat o jediné možnosti výkladu. Většinou zůstává otázka významu a vzniku depotů otevřená. Vypovídací možnosti hromadných nálezů jako uzavřených nálezových celku se především projevují při řešení chronologických otázek, což v ná vaznosti souvisí i se sledováním společenskoekonomické úrovně Slovanů, žijících v 8.—9. stol. na území Československa. Praha, 11. května 1983 I. Základní typologie slovanských železných předmětů Formálně typologický rozbor, provedený u sekery, radlice, srpu, kosy a třmenu, má svůj smysl ve stručném a ilustrativním popisu nálezového fondu a v chronologicko-morfologickém srovnání železných předmětů, které je provedeno v kapitole, zabývající se analytickým rozborem materiálové náplně depotů. Sekera (obr. 1] I — sekera s tulejkou, vykovanou z přehnutých laloků II — sekera úzkého tvaru A — úzká sekera s trojúhelníkovitými nebo zaoblenými ostny při ná-sadním otvoru, který vybíhá v kratší či delší týl a — při pohledu shora se delší týl zužuje, ukončený je svislou obdélníkovou ploškou b — při pohledu shora je týl krátký a nezúžený, ukončený je ploškou přibližně ve tvaru čtverce nebo vodorovného obdélníka c — týl je zduřelý, knoflíkovitě ukončený d — tvarem týlu se shoduje s typem Ilab, odlišuje se véjířovitě rozšířeným ostřím B — úzká sekera bez prodlouženého týlu a bez ostnů při násadním otvoru, který je přibližně trojúhelníkovitého tvaru C — úzká sekera se štítkovým oboustranně protaženým týlem a bez ostnů při násadním otvoru III — sekera se spuštěným ostřím (tzv. .širočina J A — širočina s trojúhelníkovitými či zaoblenými ostny při nšsadním otvoru, který vybíhá v hraněný týl a -- rovnoběžné hrany ostří, trojúhelníkovité ostny při násadním otvoru, prodloužený týl obdélníkového průřezu b — krček čepele přechází plynule v násadní část, která je tvořena nízkými, zaoblenými ostny; týl se zužuje, rovnoběžné hrany ostří c — hrany ostří nejsou rovnoběžné, zaoblené ostny pří násadním otvoru, krátký týl B — širočina bez prodlouženého týlu a bez ostnů při násadním otvo ru, který je přibližně trojúhelníkovitého tvaru, hrany ostří nejsou rovnoběžné 4 5 Obr. 1. Typologie seker |vyskytujících se v depotech). C — šiľodiia s různě utvářeným týlem a — s tzv. Čepelí, oddělenou od ucha dvěma výstupky b — oboustranné protažený štítkový týl, nízké trojúhelníkovité ostny při násadním otvoru IV — sekera — tzv. moravská bradatice A — s prodlouženým týlem, delší či kratší brada je rovná nebo vykrojená, delší či kratší ostny při násadním otvoru a — menších rozměrů, delší zúžený týl je ukončen svislou obdélníkovou ploškou, trojúhelníkovité ostny při násadním otvoru, poměrně tenký krček čepele b — kratší nezúžený týl je ukončen čtvercovou nebo vodorovnou obdélníkovou ploškou, trojúhelníkovité ostny při násadním otvoru, silnější krček čepele c — hrotité ostny při násadním otvoru, delší zúžený týl je ukončen svislou obdélníkovou ploškou B — moravská bradatice bez prodlouženého týlu a bez ostnů při násadním otvoru C — moravská bradatice s různě utvářeným týlem a — tzv. od ucha oddělená čepel dvěma výstupky h — oboustranně protažený štítkový týl, bez ostnů při násadním otvoru Radlice [ obr. 2) I — symetrická radlice A — radlice pětiúhelníková, menších rozměrů B — radlice dýkovitá (pojmenovaná tak pro svoji délku a štíhlost) C — radlice listovitá, čepel přibližně ve tvaru rovnoramenného trojúhelníku s dobře vyvinutými raménky II — asymetrická radlice S r p (obr. 2) 1 srp bez odsazené rukojeti II — srp s odsazenou rukojetí, která mívá zpětný háček; největší zakřivení čepele je v jedné třetině od nasazení rukojeti, v některých případech se čepel zakřivuje v polovině své délky; ostři čepele je od nasazení rukojeti až k největšímu zakřivení tupé, někdy bývá v délce 20—40 cm zoubkované; hrot srpu je tupý, ztluštělý nebo příčně roztepaný (i RADLICE 1 A ty ] B « ( } c M II f SRPY KOSY 1 I II II TŘMENY 1 A ^ jft lnw> ä -J □ 'A, II A Q* 1 A III A 06r. 2. Typologie radlic, srpů, kos a třmenu [vyskytujících se v depotech). Kosa (obr. 2] I — tzv. krátká kosa se zakřivenou Čepelí II — tzv. krátká kosa s rovnou čepelí Třmen (obr. 2 j 1 — třmen obloukovitého či podkovitého tvaru s vykovaným obdélní-kovým uchem A — ramena jsou ukončena postranními pětiúhelníkovými ploškami, které přecházejí v stupadlo; stupadlo bývá dovnitř prohnuté a — stupadlo a postranní plošky ramen jsou uprostřed zesíleny plastickou lištou b — široké postranní plošky a stupadlo jsou zdobeny tauzií (někdy i ramena], postranní plošky ramen bývají zdobeny i prolamováním c — široké postranní plošky a stupadlo, vykovaně obdélníkové ucho je kolmé na ramena ve tvaru gotického oblouku 3 — vsazené stupadlo [I — třmen obloukovitého čí podkovovitého tvaru se smyčkovým uchem ■\ — užší postranní plošky ramen přecházejí v dovnitř prohnuté stupadlo; stupadlo a postranní plošky fspu uprostřed zesíleny plas-' tickou lištou B — vsazené stupadlo III — vysoký třmen přibližně trojúhelníkovitého tvaru, s širokým ob- délnikovitým uchem kolmým ke stupadlo; ucho je spojeno s rameny delším tenkým krčkem. a 9 II. Soupis depotů BIŇA (okr. Nové Zámky) Na rozhraní dvou sond byl objeven v hloubce 40 cm pod ornici velký depot sekero-vitých hřiven. Depot se nacházel v superpozici nad hrobem, který byl vykopán dn prostoru zahloubeného objektu s kolovou konstrukci stěn. Sportek hrobové jámy se nacházel jen o 8—10 cm hlouběji než úroveň podlahy polozemnlce. Lze předpokládat, že hrob byl vykopán v době, kdy byl už zahloubený prostor chaty alespoň zčásti zasypán. Hrob Je datován nejpozději do 2. pol. H. stol. {Hahovitiak. A. 1966a. obr. 19 : 2). Pro datován! depotu je polovina ID. stol. považována za nejpozději! možný termín, kdy 8fl depot mohl dostat do země. Obsah depotu: 101 seksrovltých hřiven Uložení: Slovenské národné múzeum v Bratislavě Literaturo: HabouSttak, A. 1966, HabovStiak, A. 1986a, 454. 47U IlOSANY (okr. ToporCuuyi [•■■ rezově okolnosti nejsou uvedeny. Obsah depotu: asi ló s e k e r o v i t ý c h hřiven M a 2 e n í: muzeum v Keszthely literatura: Pleiner. K. 1961, 413 BRANKOVIUE (okr. Vyškov) Na sídlišti proti nádraží, přesně na místě předělu mezi žlabem, svažujícím se do úvalu bučovského a žlabem, svažujícím se do úvalu kyjovského, byl vyzdvihnut nad hnlstatskou jamou depot železných předmětů. Depot je kladen do 8. -9. stol. Obsah depotu: radlice, 1C — čepel ve tvaru trojúhelníku je na vnilřni straně prohnutá — d 38 cm (obr. 3 ; 11), i. č. 79507: radlice, IB — čepel je na vnitřní straně plochá - d. 21,2 cm (obr. 3:10), 1. 6. 7950B rukojeť srpu — d. 14 cm (Obr. 3 : 16), 1. č. 79529 motyka — krátké ostny při násadnlm otvoru, prodloužený týl — d. 25,6 cm (Obr. 3 : 13), i. č. 79514 sekera, IIIAa — d. 16,6 cm, d. ostři 8,4 cm (obr. 3 :12), i. c. 79513 motyčkovltý nástroj — s tulejkou z přehnutých laloků a a rozslřu)lcí se řepeli — d. S cm (obr. 3:9), i. č. 79515; jnotyčknvltý nástroj — s tulejkou z přehnutých lalokň s odsazenou, rozšiřující se Čepelí — d. 8,2 cm (obr. 3:8), I. C, 79518; motyCkovitý nástroj — s tulejkou z dlouhých přehnutých laloku a s krátkou nerozšírenou Čepelí — d. B.5 cm (obr. 3 : 7), 1. C. 79517 lžtcovitý vrták — v týlu se zploštělou rukojeti — d. 38,4 cm (obr. 3:14), i. C. 79532 10 I lopatkovitý nástroj — s kruhovitým závěsným uchem na ploché rukojeti, která se rozšiřuje v listovitou Čepel — d. 10 cm (obr. 3 :1), i. C. 7951H třmen. I1A - v. 16,4 cm (obr. 3:22), i. C. 79509; třmen, IB — vsazené stupadlo není přinýtováno — v. 17,6 cm (obr. 3:25), 1. C. 79510; třmen, lAa — obdélníkové ucho Je částeCně odlomeno — v. 15,6 cm (obr. 3:24), i. č. 79511; třmen lAa — v. 17,7 cm (obr. 3 : 23). I. C. 79512 u d í d 1 o — s rovnýi.ii jnstranlcemi a s Jednoduchými porušenými obdélníkovými záštitami, příCná dvoudli: 6 spojnice Je na obou vnějších koncích opatřena jednoduchým kruhovitým zachycovačent — d. postranic 9,4 a 11,8 cm, d. příčné spojnice 15,4 cm (obr. 3:17). 1. č. 79525; udidlo — s esovitými postranlceml a s jednoduchými porušenými obdélníkovými záštitami, dvoudílná příčná spojnlre je na obou vnějších koncích opatřena dvojilým prslcneovitým zachycovačem — d. postranic 13.4 B 14,8 cm, d. příčně spojnice 15 cm (obr. 3:19), i. č. 79526; udidlo - dvoudílná příčná spaJnlM je smyčkovltě ukončena na obou vnějších koncích; jedna část spojnice obepíná rovnou postranic! s obdélníkovou záštitou, do druhé části spojnice je provlečen kruh — d. postranice 11,4 cm, d. příčné spojnice 19,4 cm (obr. 3:20|, I. č. 79527 záchytné kování — s provlečeným kroužkem, nepatrně rozvětvené — d. 7 cm, 0 kroužku 4 cm (obr. 3:5) i. C. 79519; záchytné kování — s provlečeným kroužkem, nerozvětvené — d. 8 cm, 0 kroužku 4,6 cm (obr. 3:4), i. č. 79520; záchytné kování — s provlečeným kroužkem, nepatrně rozvětvené — d. 9,2 cm, 0 kroužku 2.8 cm (obr. 3:3), I č. 79521; fragment záchytného kován! — s provlečeným kroužkem — d. 5,4 cm, 0 kroužku 5 cm (obr. 3 : 2), 1. č. 79522 hřeb — dvoukčnlckého tvaru — d. 10,6 cm (obr. 3 : 8), I. č. 79531 přezka — obdélníkový rámeček s trnem — d. 5,2 cm, š. 4,2 cm, i. č. 79524 kování — zdeformováním ohnutá, hranatá tyčinka, která je na jednom konci rozvětvená a na druhém zahnutá v očko — d. 32,4 cm (obr. 3:21), i. č. 79528 plochý kotouček — s otvorem uprostřed — 0 3,6 cm (obr. 3:18), i. č. 79523 fragment zahnutého drátu — d. 9,8 cm (obr. 3 :15), 1. I. 79531) Uloženi: Moravské museum v Brně Literatura: Skutil, /. 1946. 47, obr. 5—8 BŘEZNICE (okr. Příbram) V archeologické literatuře existuje pouze zmínka o depotu z Březnice, v niž se uvádí, že v hřeznickém muzeu je uložen depot čtyř kos, nalezených na hradisku Šance u Březnice. Obsah depotu: 4 kosy Uloženi: Městské muzeum v Březnici Literatura: Turek. R. 1963, 220—221; Beranová, M. 1912, 638 CiAJARV - PUSTATINA VRABLICOVA (I) (okr. Bratislava) Ze sídliště u nedaleké bývalé samoty zv. Pustatina Vrablicova byly zachráněny střepy (pouze Jeden střep byl vyobrazen) a dva hromadné nálezy, které patrně paiřl k sídlišti. Obn hromadné nálezy Jsou J. Eisnerem datovány rin konce 8. a na poč. 9. stol. Obsah depotu: čásl srpu. 11 — část čepele je odlomena, rukojef má na konci zpětný háček — d. obvodu 23,2 era (obr. 4:26), 1. č. 6611; čepel srpu, II — d. obvodu 21,6 cm (obr. 4 : 24), 1. í. 6612; srp, U — d. obvodu 47,2 cm (obr. 4 : 27), i. č. 6613; srp, II — rukojeí má na konci zpětný háCek — d. obvodu 38 cm (obr. 4 : 25). i. č. 6614 11 Obr. 3. Brankovice.. okr. Vyškov. bronzové předměty: 3 Štítová kováni — litá, okra] je lemován perlovcem, uprostřed kováni je plastický rostlinný ornament, v každém rohu je pr> jednom nýtu — d. 2,3 cm, š. 2.2 cm (obr. 4 :1—3), i. č. 6B22—6624 3 erbovitá kování se závěskem — litá, srdcovitéhn tvaru. Při okraji jsou zdobena vpichy, které jsou ohraničeny rýhami. Uprostřed kování jsou trojúhelníkovité umístěny tři nýty — d. 3 cm, š. 2,4 cm (obr. 4 : i—B), i. č. 6627, 6628, 6625 jazykovité kování — lité, bez výzdoby. Pouze okraj kování je zdoben vpichy, které jsou ohraničeny rýhami. V záhlaví kování jsou dva nýty — d. 3,3 cm, ä. 2 cm (obr. 4:14), i. č. 6615; jazykovité kování — lité, bez výzdoby. Pouze okraj jb zdoben vpichy, které jsou ohraničeny rýhami. V záhlaví kování jsou dva nýty — d. 3,5 cm, š. l,fi cm (obr. 4:13), i. č. 6610; jazykovité kování — lité, zdobené plastickou esovitou úponkou. V záhlaví kováni jsou dva otvory pro nýty, avšak jen s jedním zachovaným nýtem — d. 2,9 cm, š. 1,4 cm (obr. 4 :15), I. č. 6617 2 růžicovitá kování — litá, okraj je vytvarován z osmi okvětních listkfl. Střed kování tvoří polokulovltá, plasticky zdobená puklice, která má uprostřed nýt - 0 4,8 cm (obr. 4:9—10), i. č. 6618—6619; 2 kování ve tvaru růžice — 11tá. Okraj je vytvarován z okvětních lístků, které se sbíhají do polokulovitého středu, uprostřed opatřeného nýtem — 0 2,6 cm (obr. 4 : 7—8), 1. č. 6820 -6621 2 závěsná obdélníková kováni — lité, varhanovitě podélné členěná; záchytné výběžky kování mají po jednom nýtu — d. 2,2 cm, 5. 1,8 cm (obr. 4:11—12), 1. ř. 6631—6632 plechová ozdoba — ve tvaru polokoule — 0 2,4 cm (obr. 4:23), 1. č. 6633; 2 plechové ozdoby — ve tvaru polokoule, uprostřed s nýtem — 0 1,5 cm (obr. 4 : 21—22), i. č. 6634, 6638 2 objímky — z plechového pásku, oválného tvaru; na každém konci je po jednom nýtu — d. 3,1 cm (obr. 4 :17—18), 1. č. 6629—6630 plechová ozdoba — podlouhlého tvaru, na jednom konci vějiřovité rozšířená, zdobená rýhami a rytými kroužky — d. 5,8 cm (obr. 4 : 15), i. č. 6628 zlomek římské spony — polokruhnvltý, hraněný lučík s vysokým obdélníkovým zachycovačem — d. 3,2 cm (obr. 4 : 20), I. č. 6637 keramický střep — zdobený vkolkovanými kruhy (obr. 4 :19) Uložení: Slovenské národné muzeum v Bratislave literatura: Eisner, J. 1939/46, 103—104, obr. 6 GAJARY — PUSTATINA VRABLICOVA (II) (okr. Bratislava) Nálezové okolností viz Pustatina Vrablicova (1). Obsah depotu: čepel srpu, II — d. obvodu 21,2 cm [obr. 5:10), 1. č. 6568; srp, I — bez odsazené rukojeti, zakončené zdvojenou ploškou a s výrazně zakřivenou čepelí — d. obvodu 22,6 cm (Dbr. 5:15), 1. č. 6569; zlomek čepele srpu, II — d. obvodu S,6 cm (obr. 5:11), I. č. 6566; část srpu, II — konec čepele je odlomen, v nhbí čepele jsou stopy po zářezech, rukojeť má zpětný háček — d. obvodu 24 cm (obr. 5:5], i. i. 0598; část srpu, II — konec čepele je odlomen, rukojeť má zpfiiný háček — d. obvodu 26,2 cm (obr. 5:7), i. č. 6572; část srpu, II — konec čepele )e Ddlomen, v ohbí čepele ]sou stopy po zářezech — d. obvodu 26,2 cm (obr. 5:2), i. č. 6570; část srpu, II — část čepele je odlomena - d. obvodu 24,2 cm (obr. 5:1), i. č. 6597; část srpu, II — konec čepele je odlomen, v ohbí čepele jsou stopy po zářezech, rukojeť je na konci dvakrát zahnutá — d. obvodu 25 cm (obr. 5 : 3J, 1. č. 6571; část srpu, II — konec čepele je odlomen, ruko]eť má zpětný háček — d. obvodu 27,4 cm [obr. 5:4), i. C. 6609; část srpu, II — konec čepele 1 rukojeti je odlomen — d. obvodu 15 cm (obr. 5 : 6), í. č. 6567 13 12 Čepel kosy, I - d. 25,8 cm (obr. S: 14), L C. 6810; kosa, II - d. obvodu 49,« cm (obr. 5:8), i. C. 6607; kosa, I - d. obvodu 39,2 cm (obr. 5:13), i. č. 8563; kosa, II - d. obvodu 30 cm (obr. 5:9), I. í. 6585; čepe] kosy, II - d. 38.4 cm (obr. 5 :12), i. S. 8564 Obr. i. Gajary — Pustatina Vrabltcova (I), okr. Bratislava. kro] id I o — obloukovltS prohnuté, masivní Čtverhranná násada plynule přechází v odsazený bfit čepele, hrot čepele je odlomen — d. 29,4 cm, (obr. 5:21), I. č. 14 Obr. 5. Gajary — Pustatina Vrablicova III), okr. Bratlsluva. 15 6573; krojidln — esovité prohnuté, masivní čtverhranná násadu přechází v odsazenou čepel — d. 38 cm |obr. 5 : 25], i. č. 6505 motyka — trojúhelníkovité ostny při násadním otvoru, prodloužený týl — ů. 16,6 cm (obr. 5 : 26), i. č. 6G0a sekera, IIAb — konec ostří a ostny jsou ulomeny — d. 12,6 cm (obr, 5:271 I. č. 6561 kopí — úzký list kopi se směrem k tule|ce rozšiřuje n nu obou stranách je uprostřed zesílen žebrem; dlouhá tulejka kruhového průřezu se směrem dolů rozšiřuje — d, 32,4 cm [obr. 5: 24], 1. č. 6562 třmen, lAa — v. 16,8 cm [obr. 5:29), I. č. 6601; třmen, IIA — v. 17,6 cm (obr. 5: 31), I. č. 6575; třmen, IIB — v, 18,6 cm (obr. 5 : 30), i. č. 6600 udldlo — s esovitými postranicemi a s jednoduchými obdélníkovými záštitami; dvoudílná příčná spojnice je smyčkovitě ukončena, do jednoho konce spojnice je provlečen kruh — d. postranic 14,8 cm a 16,4 cm, d. příčné spojnice 20 cm (obr. 5 : 26), i. č. 6606 tzv. ovčácké nůžky — rozlomené, s náběhem na prstencovitě pero — d. obou polovin 24,5 cm a 23,6 cm lobr. 5:17), i. č. 6599; tzv. ovčácké nůžky — rozlomené, část obloukového pera je ulomena — d. obou polovin 21,4 cm (obr. 5: 18), I. č. 6557 hákovitý klíč — rukojeť je na konci roztepána v očko, do kterého je pro vlečen kroužek; raménko klíče je opatřeno dvěma kolmými výčnělky — d. rukojeti 10,2 cm, d. raménka B cm (obr. 5 : 32), i. č. 6604 mísovitý předmět — s mírné klenutými stěnami, uprostřed mísy je otvor — 0 25 cm (obr. 6:56), i. č. 6555; mísovitý předmět — s mírně klenutými stěnami, ve středu misy je nýt — 0 25 cm (obr. 6 : 57), i. £. 6603; mísovitý předmět — silně porušený korozí, s mírnč klenutými stěnami — 0 26,6 cm (obr. 6:58), i. č. 6556 držadlo věderka — hákovitě zahnuté a pallčkovltě ukončené, na jednom konci visí porušené závěsné kování ve tvaru přehnuté rozvětvené tyčinky — rozpěti oblouku 17 cm, d. závěsného kováni 5,4 cm (obr. 6:35), i. č. 6574; držadlo vědér-ka — hákovitě zahnuté. Na obou koncích visí závěsná kování ve tvaru přehnuté rozvětvené tyčinky, jejíž konce jsou stočeny — rozpětí oblouku 22 cm, d. závěsných kováni 6,8 cm (obr. 6:33), i. č. 6602; držadlo vřdérka z tordovanň tyčinky, hákovitě zahnuté; na jednom konci visi dcstičkovité kováni kosočtverečuého tvaru s otvorem pro zavěšeni — rozpětí oblouku 11,6 cm, d. závěsného kování 12,0 cm (obr. 6: 34), i. č. 6559 destičkovlté kování vědérka — ve tvaru kosočtverce, horní část s otvorem je ulomena, uprostřed kováni je nýt — d. 11 cm (obr. 6:34), i. £. 6558 obruče vědra — klenutého průřezu — 0,8 x 0,4 cm (obr. 6 : 40, 41, 43), i. č. 6576, 6577, 6575; obruče včdra — obdélníkového průřezu — 1 x 0,6 cm (obr. 6:38, 47), 1. č. 659B, 6595; obruče včdra — obdélníkového průřezu — 1,6 — 1,3 cm 0,2 cm (obr. 6:44—45, 48, 50—52), i. č. 6581—6585; obruče vědra — obdélníkového průřezu — 2,3 — 2,5 cm x 0,2 cm (obr. 6 : 37—39, 42, 46, 49, 53—55), 1. č. 6586 až 6594 r a š p 1 e — podlouhlá pracovní část obdélníkového průřezu přechází v podkovovitě zahnutou rukojeť, zakončenou závitem — d. 28 cm (obr. 5 : 22), i. č. B578; rukojeť rašplo — podkovovitě zahnutá a zakončená závitem — d. 8 cm (obr. 5:20), i. č. 6560; kován! — podlouhlý předmčt obdélníkového průřezu s ulomenou horní částí — d. 19,4 cm (obr. 5:19), 1. č. 6578 kováni dveří — podlouhlé, obdélníkového průřezu, na jednom konci trojúhelníkovitě rozšířené, uprostřed rozšířené části )e otvor s nýtem — d. 25,6 cm (obr. 5:23), 1. č. 6580 kování — podlouhlé, prohnuté, obdélníkového průřezu, s ulomenou horni části — d. 28,3 cm (obr. 5 :16), I. č. 6580 Uložení - Slovenské národné múzeum v Bratislavě Literatura: B/sner, f. 1939:46, 103—104, obr. 7—8 CjAJARV — STOLIČKA (okr. Bratislava) Z pole „Stolička" byly zachráněny železné předměty společně se střepy sturubylých hradištních nádob {Eisner 1939146, 99, obr. 5/1, 3, 5, 9), s jednou celou zásobnici, Obr. 6. Ga)ary — Pustatina Vrabllcova (II), okr. Bratislava. lil 17 zhotovenou na kruhu a s reliéfním křižem na dně [Eisner 1939,46, 99, obr. 5/17), s jednou kostěnou bruslí [Eisner 1939/46, 99, obr. 5/2) a se zlomkem kostěného hřebene [Eisner 1939J46, obr. 5/19). Neví se, zda železné predmety pocházejí z hromadného nálezu nebo byly nu sídlišti ojedinelé nacházeny. Jelikož byl nalezen i zbytek kostrového hrobu s karolínskou ostruhou, datovaný do střední doby hradištní, nelze vyloučit, že některý předmět muže pocházet z hrobu. Některý předmět může být i luténského původu, neboť na „Stoličce" bylo zjištěno i pozdně laténské sídliště Obsah depotu: kosa, II — na rozhraní čepele a násady je provrtaný otvor — d. obvodu 40 cm (obr. 7A:4), I. č. 6649; kosa, I — konec čepele je odlomen; nu rozhraní čepele a násady je provrtaný otvor — d. obvodu 33,4 cm (obr. 7A : 3), i. č. 6648 část kro j id la — konec násady je odlomen, pozvolna odsazený břit čepele je dole zaoblený — d. 21,4 cm (obr. 7A : 7), i. č. 6059 radlice, II — d. 14,6 cm [obr. 7A: 10), i. fi. 6669; radlice — veslovitá, část násady je ulomena, čepel Je lehce klenutá — d. 18,5 cm [Beranová, M. 1975, obr. 2 : 2) motyka — trojúhelníkovité ostny při uasadním otvoru, prodloužený týl — d. 26 cm, rozměry otvoru 2,6 x 3,4 cm (obr. 7A : 11) sekera, IlICa — poměrně úzký krček sekery, náběh na oboustranné ostři, hrany ostří nejsou rovnoběžné — d. 18 cm, d. ostří 20 cm (obr. 7A:1); sekera, IVAa — ulomené ostny, knnflíkovitě zduřelý týl, mírně vykrojená brada — d, 16,8 cm (obr. 7A : 2), 1. č. 6190 m I s o v 11 ý předmět — poměrně klenuté stěny — 0 26 cm, v. 2 cm (obr. 7A : 6), i. č. 6050 polovina tzv. ovčáckých nůžek — náběh na obloukové pero — cl. 2B,4 cm (obr. 7A: 12], 1. č. 6864 nůž — zkorodovaná oboustranně zkosená čepel se zbytky oboustranně odsazeného trnu — d. 18,2 cm (obr. 7A : 9), i. č. 6666 držadlo vědérka — hákovité zahnuté — rozpětí oblouku 14 cm, (obr. 7A:5), i. č. 8868 s a x — rovná čepel s odlomeným hrotem a s oboustranně odsazeným dlouhým trnem — d. 29,6 cm (obr. 7A: 7), í. č. 6655 U 1 d ž e n í: Slovenské národné múzeum v Bratislavě Literatura: Eisner, f. 1939/46, 103, obr. 5 HRÁDOK [okr. Trenčín) Při kopání základů pro zed před budovou MNV v Hrádku byl 14. dubnu 1955 náhodně objeven největší sklad sekerovitých hřiven na území Československu. Mláta Je v areálu středověkého hradiště (dle úředního záznamu o nálezu — archiv A0 SAV Nitra). Nálezové okolnosti zrekonstruovali A. Točík a T. Kolník z Aľj v Nitře. Sekerovité hřivny, stmelené rzi a hlínou, zasahovaly asi 40 cm pod úroveíi spraše. Vrchol hromady vyčníval nad tuto úroveň do středověké vrstvy z 13. a 14. stol. Pod dnešním povrchem byl depot v hloubce přes 1 m. Úhrnná váha v době nálezu byla 65 kg. Jednotlivé hřivny byly uspořádány do svazků asi po 20 kusech. Prostředky k přímému datování depotu chybí, neboť materiál z přesypové stře dověké vrstvy nelze podrobit rozboru a sklad sám byl bez průvodních nálezů. Obsah depotu: 247 sekerovitých hřiven -- 114 kusů tzv. střední velikosti — d. 25 až 29,5 cm; 68 ks tzv. malé velikosti — 16,5 až 20 cm; 61 kusů drobnějších zlomků Uloženi: AÚ SAV v Nitře, Okresné vlastivedné múzeum v Novém Městě nud Váhom Literatura: Pleiner, fi. 3961, 415—418, obr. 9/1—2, 6—7; obr. 10/5—8; obr. 11 18 IVANOVICE (okr. Vyškov) V roce 1885 vyoral na svém poli A. Navrátil sklad železných předmětů. Bližší ná-Inzové okolnosti nejsou zaznamenány. Obsah depotu: radlice, IB — d. 21 cm (obr. 7B : 8), i. č. 983; radlice, IA — s nepatrnými ra-ménky, svým štíhlým tvarem by se mohla řadit i mezi radlice IB — d. 15,8 cm (obr. 7B:5), I. č. 957; radlice, IA — bez ramének — d. 11,2 cm (obr. 7B;7), 1. č. 958; radlice, IB — pravé ostfl čepele je opracované — d. 20 cm (obr. 7B:B), i. c. 962 sekera, IIAu — d. 26,4 cm (obr. 7B : 9), i. č. 953; sekera, IVAu — značně zkorodovaná, ulomené ostny, rovná brada — d. 13,2 cm (obr. 7B : 11), i. č. 958; sekera, IVAb? — velmi malý nasadni otvor, týl je čtvercového průřezu, rovná brada — d. 14 cm (obr. 7B : 10), I. č. 955; sekera, IIIAa — trojúhelníkovité ostny jsou částečné odlomeny — d. 15,2 cm, d. ostři 7,4 cm (obr. 7B : 12), 1. C. 954 dláto — čtvercového průřezu, spodní část je roztepána — d. 27,4 cm (obr. 7B : 1), i. č. 960; dláto — oválného průřezu s roztepanou spodní částí — d. 19 cm (obr. 7B : 2), I. č. 959 m i s o v i t ý předmět — s pomerne klenutými stěnami — 0 22,8 cm, v. 1,6 cm (obr. 7B : 4), 1. č. 966 třmen, IIA — na postranních ploškách i na stupadle není plastická lišta — v. 16,4 cm (obr. 7B:14), i. č. 965; třmen, IIA — v. 17 cm (obr. 7B:13), I. č. 964 kroužek - 0 3,2 cm (obr. 7B : 3), i. č. 961 Uložení: Krajské vlastivědné muzeum v Olomouci Literatura: Červinka, 1. L. 1928, 171. tab. XIX KNĚŽMOST (okr. Mladá Boleslav) O souboru železných předmětů nomádského charakteru, nalezených v Kněžmostě, se předpokládá, že se jedná t> depot, avšak nálezové okolnosti nejsou známé. Tento nález patři dle R. Turka [1958, 128) pravděpodobně do mladšího období. Obsah depotu: zlomek lopatkovitého nástroje- — se zahnutou čepeli — d. 13,6 cm vldlicovitý hák — d. 18,8 cm zlomek čepele šavle — nomádského charakteru, jednobřitá — d. 25,2 cm, max. 5 3,2 cm zlomek hrotu kopl — nomádského charakteru — d. 29 cm, man. š. 1,8 cm srpovitý předmčt — d. 10,1 cm stupadlo třmene — ů. 15,5 cm, max. ä. 6,2 cm polovina udidla — s rovnou postranicl — d. postranice 19,2 cm, d. příčné spojnice 11,2 cm zlomek plochého železa — rozměry 13,6 x 14,2 x 11,6 cm bronzová rolnička — kulovitého tvaru — 0 3 cm Uložení: Národní muzeum v Praze Literatura: Turek, R, 1958, 128, obr. 35, 37 KRUMVlfi (okr. Břeclav) V roce 1882 byly nalezeny železné mlsy a pásové kování. Nevíme však, zda tyto předměty tvoří hromadný nález. Obsah depotu: IDIs oVitJ předmět — poměrně vyklenuté stěny — 0 21,2 cm, v. 2,3 cm 2(1 Obr. 8. Krumvíř. okr. Břeclav (A); Kfity — Cepangát II), okr. Senica (B); Kúty — Cepangát (II), okr. Senica iC); Kuty — Sigaca II, okr. Senica (D); Lipník, okr. Přerov (E). 21 (obr. 8A:1), i. č. 68404; mfsovitý předmět — uložen v NM Praha [inv. £. 68405) bronzové ozdobné kováni — trojdílné lité kováni, zdobeně na dvou obdélníkových ploikách motivem gryfa, třetí ploska je prolamovaná, zdobená csovilým motivem — d. 10,8 cm, 5. 4,8 cm (obr. 8A : 2) U 1 o í e n f: Moravské muzeum v Brně, Národní muzeum v Praze Literatura: Dostál, B, 1957, 164 KOTY - ČEPANGÄT (I) [okr. Senica) Na vyvýšenine, zvaně Čepangát, se našlo roku 1944 staroslovanské pohřebiště a zbytky sídliště. Hromadný nález předmětu pochází ze sousedního sídliště. Záznamy o výzkumu no Čepangátě I fotografické desky byly zničeny při bombardováni muzea. Obsah depotu: srp, II — ů. obvodu 34 cm (obr. 8B : 3), i. í. 8909; srp, II — rukojef má zpětný háček — d. obvodu 43,4 cm |obr. 8B:4), i. č. a910; srp, II — kanec čepele je odlomen, konec rukojeti Je nepatrně zahnut — d. obvodu 32,2 cm [obr. 8B : 2), i č B911 třmen, IB — část vykovaného obdélníkového ucha je odlomena, vsazené stupadlo chybí — v. 19,2 cm (obr. 8B : S] mlsovitý předmět — s poměrně vyklenutými stěnami — 0 20,8 cm, v. 2,3 cm [obr. 8B : 1), 1. č. B90S Uložení: Slovenské národné múzeum v Bratislavě Literatura: Kraskovskd, L, 1947, 159, tab. 11/15—1B, 111/14 KOTY - CEPANGAT (U) (okr. Senica) Železné předměty, nalezené na sídlišti na Čepangátě, mají tvořit hromadný nález. Není však vyloučeno, že předměty by!y nalezeny Jednotlivě. Obsah depotu: srp, II — široká tepel Je podél hřbetu jednostranně prožlábnutá, _ d. obvodu 50,4 cm [obr, 8C : 2] kosa, II — řepel je podél hřbetu na vrchní straně mírně prožlábnutá — d. obvodu 33,2 cm (obr. 8C : 1J radlice, IC — čepel je mírně prohnutá — d, 18,4 cm (obr. 8C : 3) motyěkovitý nástroj — s tuleJkDu z přehnutých laloků a s rozšiřující se ěepel! — d. 9,8 cm [obr. 8C : 6) n á k o v i t ý klič — z tyčinky obdélníkového průřezu, nahoře rnztepané a zkroucené v oěko, do něhož je provlečen kroužek. Raménko klíče Je bez kolmých vý čnělků, konec raménka je hákovitě zahnutý — d. rukojeti 16 cm, d. raménka 6 cm (obr. BC:4); hákovitý klič — z tenké hraněné tyčinky, raménko klíče je bez kolmých výčnělku, konec raménka Je hákovitě zahnutý — d. rukojeti 16 cm, d. raménka 5,4 cm (obr. BC : S) Uložení: 1 Literatura: Ruůinský — Křidka, V. 1947—48, 111 KOTY - SIGECA II (okr. Senica) Z polohy Sigeca II odevzdali dělníci železné nástroje, které se našly v rocB 1S44 při stavbě hráze řeky Moravy. Bližší okolnosti nálezu nejsou známé. L. Kraskouskú (1947/ považuje železné předměty za pravděpodobný hromadný nález a faůí tento depot do staroslovanského období. 22 /. Paulik [1970, 52) publikoval tento depot na základě předchozího laténského osídlení a typologického rozboru předmětů Jako laténský. Za netypické v slovanském prostřed! pokládá obě sekerky s hraněnou uzavřenou tulejkou z přehnutých laloků a určité námitky má 1 proti radlici, jelikož má shodný tvar s radlicí z depotu z Bratislavy [Paulik 1970, obr. 15: 4), Jejíž zařazeni do doby laténské považuje za nanejvýš pravděpodobné [Paulik 1970, 70). M. Beranovu [1980, 130) se přiklání k slovanskému původu radlice. Obsah depotu: radlice, IC — s odsazenou čepelí — d. 24,4 cm (obr. 8D : 2) sekera, I — d. 12 cm (obr. 8D:5); sekera, I — s objímkou při obvodu tulejky — d, 12 cm [obr. BD : 3) motyčkovitý nástroj — s tulejkou z přehnutých laloků a s rozšiřující se čepel! — d. 11 cm [obr. BD : 4) polovina tzv. ovčáckých nůžek — s obloukovým perem — d. 15,8 cm (obr 8D : 1) Uložení: Slovenské národné múzeum v Bratislava Literatura: Kraskosská, L. 1947, 161—162, tab. 11/28—31, 111/32; Paulik, ]. 1970, 52 KYLESOVICE [okr. Opava] Nedaleko hradiska byla nalezena v roce 1931 při regulaci potoka opotřebovaná radlice, která Jeví stopy asymetrie. Radlice byla údajně nalezena spolu s dalšími železnými předměty (uváděny jsou pouze podkovy), které však nebyly zachráněny. Není vyloučeno, že se původně jednalo o sklad, který však byl rozchvácen. Obsah depotu: radlice, II Uložení: Slezské muzeum v Opavě Literatura: Noootnjj, B. 1982, 71, obr. 8 LETY U DOBŘICHOVIC (okr. Praha-západ) Osada Lety leží na předpokládané důležité křižovatce obchodních cest. Stará osada se rozprostírala na přirozeném náspu na levém břehu Berounky a osídlení pokračovalo í na polích směrem k „Černé skále". Byly zjištěny neolitické jámy s vy-píchunou keramikou, silné knovízské osídlení, Jámy z doby římského císařství, z doby hradištní i ze středověku. V roce 1936 byl při stavbě mostu nalezen mezi Jámami knovlzskými a z doby římského císařství soubor železných předmětů, uložený do dvou do sebe vložených měděných kotlů. Celý nález se nacházel v písčitém nánosu řeky 50—70 cm pod ornici v kotlovité jámě, obložené kameny a vyplněné hlínou bez střepů. Větší kotel byl vložen do menšího a železné předměty v nich uložené, byly přikryty dvěma měděnými talíři, obrácenými dnem vzhůru. Železné předměty byly značně porušeny rzí a rozpadaly se na vzduchu, neboť byly uloženy poměrně mělce ve vlhkém písku. Obsah depotu: srp — obloukovitý, s odsazenou rukojetí a se zbytky tulejky, ve které jsou dva otvory pro upevnění násady — d. obvodu 21,8 cm, max. š. 1,9 cm (tab. 1/3); srp, I — obloukovitý, se zbytky tulejky — d. obvodu 24 cm, max. š. 2,2 cm (tab. 1/2); srp, I — lehce zakřivený se „zúženým rapem" (jedná se o zbytek zcela zkorodované tulejky) — d. obvodu 18,9 cm, max. š. 1,7 cm (tab. 1/4) kosa, II — s hřbetní lištou, konec čepele je ulomen — d. obvodu 43,5 cm, š. 3,9 cm (tab. 1/1) radlice, IA — široké přehnuté laloky, široká plochá čepel — d. 12,2 cm, max. ä. 13 cm, rozpětí laloků 13 cm (tab. 11/15J sekera, 1I1A0 — d. 14,5 cm, d. ostfi 13 cm, rozmary otvoru 2,6x3,8 cm (tab. 11/14); sekera, IHCb — značně opracované ostři — d. 10,5 cm, d. ostrí 3,5 cm, rozmary otvoru 2,3 x 3,5 cm (tab. 11/13) molyčkovltý nástroj — s uzavřenou tulejkou z přehnutých laloku a s vě-jířovitě rozšíreným ostřím — d. 7 cm [tab. 11/11); polovina tzv. otfčáckých nůžek — s obloukovým perem — d. 19,7 cm (tab. 1/5) závěs kotle — z ploché dlouhé tyče, která se mírné rozšiřuje vo dvě ramena, zahnutá do tupého úhlu; nad rozdvojenými rameny je otvor — d. 44,5 cm, d. ramen S cm (tab. 1/6); závés kotle — skládající se ze dvou Části, propojených vykonaným kruhem; spodní část závěsu je hákovitě zahnutá, horní část závěsu je z velké částí ulomena — d. 37 cm [tab. 1/7); 2 držadla z kotlů — hňkovitě zahnutá -d. 43 cm (tab. III/l); d. 40 cm (tab. III/2) skoba — s vykovaným otvorem — d. 11,2 cm (tab. 11/2); skoba — část vykovaného otvoru je ulomena — d. 9 cm (tab. II/3) hřeb — ohnutý a roztepaný ve dvě hrotitá ramena — d. 4 cm, rozpětí ramen 2,5 cm (tab. 11/12) johlancovttý klín — čtyřhranný — d. 18,6 cm {tab. II/5J; polovina Jehlan-covltého klínu — d. 11,1 cm (tab. II/4] plochý nástroj — s listovitou hrotitou čepeli a s delší úzkou hraněnou rukojeti — d. 22,5 cm (tab. II/7) klínovitý nástroj — s hraněnou rukojeti a s listovně roztepanou pracovní částí — Q. 20,9 cm [tab. II/6) tyčinkovitý předmět — d. 15,5 cm (tab. 11/1) kroužek — kruhového průřezu — 0 5 x 3,7 cm (tab. II/9); polovina kroužku — obdélníkového průřezu, s leštěným povrchem — 0 4,6 cm (tab. U/8 J 2 pásky — d. B,4 a 7,4 cm (tab. 11/10) měděné předměty: mísovitý talíř — tepaný; nepatrně rozevřené a poměrně nízké stěny jsou ostře odděleny od rovného dna, které je záplatováno měděným plechem; okraj je ven vytažený a nepravidelně dolů zahnutý — v. 3 cm, 0 dna 22,5 cm, 3 okraje 24,5 cm (tab. 1II/4); mísa — tepaná; vyšší a mírně rozevřená stěny jsou ostře odděleny od rovného dna; ven vytažený okraj je vzhůru zdvižený, dnu jo spravováno — v. 6,ť cm, 0 dna 24 cm, 0 okraje 23,7 cm (tab. III/5) kotel — tepaný; na odsazeném vyhrnutém okraji jsou zbytky železných uch k zavěšení kotle; horní Část kotle je ostře oddělena od spodní — v. 19 cm, 0 dni 13 cm. Z okraje 33 cm [tab. III/6); kotel — tepaný; odsazený okraj je stejně tva rovaný jako u předcházejícího kotle; horní, mírně kónické část kotle je ostře oddělena od spodní, dno je spravované — v. 26 cm, 0 dna 14 cm, 0 okraje 34 čta (tab. III/3) Uloženi: Národní muzeum v Prsze Literatura: Friedrich, F. 1946, 46, obr. 1—2 LIPNÍK (okr. Přerov) Nálezové okolnosti nejsou známé. U tohoto souboru želez není jasné, zda všechny předměty byly nalezeny pohromadě. Inventární čísla byla udána pouze u dvou srpů a kosy. V ostatních případech je nebylo možno zaznamenat vzhledem k nejasnému popisu v inventárním katalogu. Obsah depotu: srp, II — ulomený konec čepele £ rukojeti — á. obvodu 20,4 cm (obr. SE ; 4}, i. ě. 5B57; srp, II — ulomená rukojet — d. obvodu 26,2 cm (obr. BE:2j, i. č. 5650; srp, II — ulomená rukojet — d. obvodu 24,4 cm (obr. BE:3); část čepele srpu -d. obvodu 14,4 cm (obr. 8E : 5) kosa, 11 — d. obvodu 30,4 cm (obr. 8E:1), i. č. 5S45 sekera, IIlAa — rzí porušený nasadni otvor — d. 14,4 cm, d. ostří 5,8 cm (obr. 8E :6) dláto — kruhového průřezu, spodní íást Je roziepána — d. 24,a cm (obr. 8E:13) čepel nože (sekáče) — rovná, ve spodní části s nýtem — d. 21 cm (obr. 8E:9j; čepel nože — rovná, ze strany ostří zahrocená — d. 14,6 cm (obr. 8E:12); nůž — oboustranně zahrocená čepel, oboustranně odsazený trn — d. 12,8 cm (obr. 8E:15j; část nože — d. 11 cm (obr. 8E:17); část čepele nože — ů. 6,2 cm (obr. 8E:I6|; část čepele nože — d. 6,9 cm [obr. 8E : 14) polovina tzv. ovčáckých nůžek — náběh na prstencové pero — d. 13,8 cín (obr. 8E : 11J lopatkovitý nastroj — ručka nástroje je ukončena kruhovitým otvorem, prohnutá čepel — d. 11,5 cm (obr. 8E : 7) kopí — £ást listu kosočtverečného průřezu je ulomena, dlouhá tulejka kruhového průřezu se směrem dolů rozšiřuje; kopí je zdeformováním ohnuté — d. 29,8 c;:i [tab. 8E : 19) část saxu — část čepele je odlomena, rovná čepel přechází v oboustranně zkosený trn — d. 22,6 cm (obr. 8E : B) čepel meče — uprostřed s plastickým žebrem; rovná čepel je zdeformováním zprohýbaná — d. 31 cm [ obr. 8E : 18) lichoběžníkové železo — z profilu prohnuté — d, 7,8 cm [obr. SE ; 10) Uložení: Oblastní muzeum v Přerově Literatura: Dostal, B. 1957, 175—177; E i s n e r, J. 1948, 372 pozn. 29, 399. obr. 4 :5 LI STANY lokr. Louny) Dle zprávy V. Kučery z 19. 6. 1936 je údajně uložen v muzeu v Lounech soubor železných předmětů, který by mohl být hromadným nálezem z hradištního období. Tento nález, který pochází z blíže nepopsaného místa u kaple v Líšíanech, je dnes již nezvěstný. Obsah depotu: sekora; tzv. ovčácké nůžky; 3 nože; klíč; kostěná brusle; 2 přesleny; malá šedá nádobka (v. 13 cm); malá lahvovitá nádobka se značkou na dně [v. 13 cm J Uložení: nález je nezvěstný Literatura: Bubeník, ]. {1984, 14), cituje zprávu V. Kučery, Slovanské osídleni na Lounsku v době knížecí — zvláštní otisk z Vlastivědného sborníku okresu lounského (dostupno v knihovně AU ČSAV v Praze pod sig. 135 S) MIKULČICE (1| (okr. Hodonín) Koncem května 1961 byl objeven při výzkumu osmého kostela sklad železných výrobku. Svatyně, (cjíž trosky byly zjištěny asi 100 m severozápadně od valu knížecí akropole v trati Štěpnice, patří mezi prostší stnvby nevelkýcii rozměrů, které i na jiných místech členitého předhradi obklopovaly, patrně v rámci feudálních dvorců, knížecí hrad. Svatyně měla jednoduchý podélný půdorys, jenž se dochoval téměř po celé délce zdiva ve spodní vrstvě ložných základových kamenů, a široké pravo úhle kněžiště. Právě v této ťásti stavby, v úhlu, který vytvářely zbytky východní a jižní základové zdi pravoúhlého závěru, byly v hloubce asi 25 cm pod úrovni terénu nalezeny dva svorové žernovy. Tyto žernovy ležely pSvodně snad nad sebou, avšak během doby zřejmě sklouzl horní do šikmé polohy a zůstal zapřen o spodní. 24 25 Při dalším snižování okolních vrstev byly pod tímto primitivním přikrovcm odhaleny zlomky i celé kusy železných předmětu. Celý komplex byl vyzvednut v bloku a dopraven do chemické laboratoře. J. Poulík (1361, 82) zdůrazňuje stratigrafiekou polohu nálezu — vrstvu východné od kněžiště, která souvisí s nejmladším horizontem na hradišti, vymezeném zhruba lety 950—1050. Jestliže byl depot uložen Ještě v době funkce kostela, spadá spodní hranice Jeho uložení do 2. pol. 9. stol. Podle /. Paulíka (3375, 112] však byl tento depot ukryt do presbytáře osmého kostela v dobách neklidných, patrně za madar-ských vpádů na poěátku 10. stol., kdy již tato církevní stavba ztratila svou původní funkci. Obsah depotu: srp, II — konec čepele je ulomen — d. obvodu 30,2 cm (obr. 8:11], I. č. 123/61; srp, II — d. obvodu 44,8 cm (obr. 9 : 8), i. č. 126/61; srp, II — d. obvodu 40,4 cm (obr. 9:7], 1. ä. 127/61; srp, II — část rukojeti je odlomena — d. obvodu 33 cm (obr. 9:10), i. C. 129/61; srp, II — konec rukojeti je odlomen — d. obvodu 37 cm (obr. 9:9), i. č. 125/61; část srpu, II — část čepele je odlomena — d. obvodu 22,2 cm (obr. 9:12), i. Č. 121/61; část srpu, II — část čepele je odlomena — d. obvodu 23,6 cm (obr. 9:13), i. č. 122/61; srp, II — ostří čepele je po celém obvodě zaostřené — d. obvodu 38,8 cm (obr. 9 :6), i. í. 128/61 kosa, II — d. Dbvodu 36,4 cm (obr. 9:2), i. č. 130/61; kosa, 13 — d. obvodu 39,8 cm (obr. 9:1), i. č. 132/61; kosa, II — d. obvodu 36,4 cm (obr. 9:3), 1. C. 131/61; kosa, II — d. obvodu 33,8 cm (obr. 9 : 4), i. č. 129/61 radlice, IB—IC — prohnutá čepel — d. 23,8 cm (obr. 9:14), i. č. 87/61; radlice, IA — s výraznými raménky a rovnou čepel! — d. 17,8 cm (obr. 9:15), i. č 88/61 motyka — s obloukDvltými ostny při násadním otvoru a s tupým, krátkým týlem — d. 16,4 cm (obr. 9 : 22), i. £. 101/61 kro jídlo — rovné, masivní násada obdélníkového průřezu přechází v odsazený břit čepele — d. 44 cm (obr. 10A:34), I. č. 85/61; krojidlo — mírně prohnuté, masivní násada obdélníkového průřezu přechází v odsazený břit čepele — d. 40 cm (obr. 10A : 33), 1. č. 86/61 sekera, IlAb — obloukovité ostny — d. 15,6 cm (obr. 9:28], i. (. 94/61; sekera. IVAb — rovná brada i ostří — d. 13,8 cm (obr. 9:27), i. č. 93/61; sekera, IVAa — delší rovná brada, částečně odlomené ostny, sešikmený týl — d. 16,8 cm |obr. 9:5), i. č. 99/61; sekera, IIAb — trojúhelníkovité ostny — d. 13,2 cm (obr. 9:26), i. č. 96/61; sekera, IVAb ? — náběh bradatice na širočinu, obloukovité ostří, rovná, krátká brada — d. 13,2 cm (obr. 9:30), i. č. 97/61; sekera, IVAa — d. 14,2 cm (obr. 9:33), i. č. 92/61; sekera, IVCa — velmi úzký krček čepele, obloukovité ostří, krátká mirně prohnutá brada — d. 18 cm (obr. 9:31], i. č. 90/61; sekera, IVCb — s náběhem na IVCa (náznak dvou výstupků, nddělujicích čepel od ucha) — d. 16,8 cm (obr. 9:23], 1. č. 100/61; sekera, IVAa — d. 16 cm (obr. 9:24), I. č. 98/61; sekera, IVB — d. 14 cm (obr. 9: 25], i. č. 91/61; sekera, IVAc — celkově masivnější, rovná, krátká brada — d. 16,2 cm (obr. 9:29), 1. č. 95/61; sekera, IIAb — d. 17,8 cm (obr. 9 : 34), i. č. 102/61 kladivo — oboustranně zahrocené, uprostřed při kruhovém násadním otvoru je zesílené (možná i interpretace jako kopuničářský nástroj] — d. 12,6 cm (obr. 9:35), I. č. 103/61; kladivo — oboustranně zahrocené, uprostřed při násadním otvoru ]e zesílené (možná 1 interpretace jako kopaničářský nástroj) — d. 20 cm (obr. 9 : 32), i. č. 89/61 poříz — d. ramen 14 a 11,8 era, d. pracovní plochy 9,8 cm (obr. 10A:47], i. č. 116/61 121 co vitý vrták — d. 19,8 cm (obr. 10A:36), 1. č. 114/61; lžícovitý vrták — d. 22,8 cm (obr. 10A : 39), 1. č. 115/61 dláto — čtvercového průřezu a s kruhovou bicí plochou, koncová část dláta je oboustranně ztepaná v ostři — d. 23,8 cm (obr. 10A:37), 1. č. 112/81; dláto — čtvercového průřezu, oboustranně ztepané ostří — d. 22,8 cm (obr. 1()A:38), i. č. 26 111/61; dláto — čtvercového průřezu, oboustranně ztepané ostří, bicí plocha je odlomena — d. 17,8 cm (obr. 10A : 35), I. č. 113/61 motyčkovitý nástroj —s uzavřenou lulejkou z prehnutých laloku a s mirnS so rozšiřující čepelí — d. 9,1 cm (obr. 1QB:13), i. č. 107/61; motyčkovitý nástroj — s částečně odlomenými laloky a rozšiřující se čepelí — ti. 8,8 cm [obr. 9:2(1), i. č. 106/61; motyčkovitý nástroj -- s tulejkou z přehnutých laloků, vějířovité ostrí čepele — d. 9,2 cm [obr. 9:21), i. č. 104/61; motyčkovitý nástroj — Jeden z laloků )e odlomen, vějířovité ostří čepele — d. 11,6 cm [obr. 9:16), L č. 105/61; motyčkovitý nástroj — s tulejkou z přehnutých laloků, vějířovité ostří Čepele — d. 9 cm (obr. 9:17), i. č. 108/61; motyčkovltý nástroj — jeden z laloků je porušen, čepel se směrem dolů zužuje — d. 8,8 cm (obr. 9:19), I. č. 109/61; motyčkovitý nástroj — s tulejkou z přehnutých laloků, čepel se směrem dolů zužuje — d. 9,4 cm (obr. 9 : 18), i. č. 110/61 třmen, 11B — smyčkové ucho je rozlomeno — v. 16,4 cm (obr, 10A:4G], i. č 117/01 udidlo — esovité postranice maji jednoduché obdélníkové záštity; dvoudílná příčná spojnice je ukončena dvriitým prstencovltým zachycovačem s provlečeným kroužkem — d. postranic 15 a 16,5 cm, d. spojnic 20,7 cm (obr. 10A:42), i. č. 118/61; udidlo — esovité postranice maji jednoduché obdélníkové záštity; dvoudílná příčná příčná spojnice je ukončena dvojitým prstencovitým zachycovačem, do kterého je provlečen kruh — d. postranic 15,4 a 10 cm, d. spojnice 18,4 cm (obr. 10A:45), I. č. 119/61; postranice udidla — rovná, s dvojitou obdélníkovou záštitou — d. 12 cm (Obr. 10A : 44), i. č. 120/61 hákovitý klíč — zdeformováním ohnutá rukojef, raměnko klice je opatřeno dvěma kolmými výčnělky — d. obvodu 30 cm (obr. 10A:4»|, i. č. 168/61 záchytné kování — nerozvětvené — d. 12 cm (obr. 10A : 40), i. č. 190/61; záchytné kováni — jeden konce Je kotvovitě zahnutý, druhý je ulomený — d. 10,8 cm [obr. IDA: 50), 1. č. 189/61; záchytné kování — nerozvětvené ~- d. 9 cm (obr. 10A : 52), í. č. 191/61; část záchytného kováni — s kroužkem — d. 8,5 cm (obr. 1CA:51), i. č. 192/61; část záchytného kování — s kroužkem — d. 7,3 cm (obr 10A:53), i. £. 193/61 zlomek kroužku — obdélníkového průřezu — 0 4,8 cm (obr. 10A:41), J. č. 194/61, zlomek kroužku — 0 3,2 cm [obr. 10A : 49), 1. č. 197/61 zlomek tyčinky — uprostřed prohnutá — d. 9 cm (obr. 10A:43'j, 1. č. 195/61 asi 30 sekerovttých hřiven — tzv. střední a malé velikost'; pro velké množství zlomků se nedá určit přesný počet 2 svorové žernovy Uložení: AU ČSAV Brno — expedice Mikulčice Literatura: Poulik, ]. 1362, 82, tab. 35; Tejral, /. WB6, 138; Poulík, J. 1975, 111—112 MIKULČICE (II) (okr. Hodonín) Při výzkumu čtverce —8/—2 byl v hloubce 50 cm pod povrchem odkryt obsáhlý depot železných předmětů, uložený v tmavé plsčito-hlinité zemině. Tento „velký depot" (obj. 731) byl společně s „malým depotem" (00). 732 — viz Mikulčice (III) I zakopán v bezprostřední blízkosti kovářské dílny, která se nacházela v prostoru západně od vchodu do trojlodní baziliky. Oba depoty byly Jen mělce zahloubeny na protilehlých stranách objektu pod úrovní nejspodnějších kamenů a v bezprostřední blízkostí zvířecích nahroniadělin a jiného odpadu, především keramických střepů, datovaných do 10. stol. Oba depoty lze klást do časové souvislosti s odpadními hromadami, tj. do 10. stol. Sklady náleží k vrstvě plochého kamení, tzn. že jsou řazeny do doby existence kovářské dílny. U „velkého depotu" nemůžeme přímo říci, zda se nacházel vně objektu [což lze tvrdit o „malém depotu") nebo uvnitř, nebof v jeho blízkosti se nezachovala kamenná podezdívka (byla porušena orbou], podle které bychom mohli uložený depot situovat. Podle zrekonstruovaného půdorysu byl depot uložen vně objektu. (P xLj 42 , 52JWJ3 Obr. 20. Mikulčice [I], okr. Hodonín (AJ; Mikulčice [II], okr. Hodonín |B). 2!í Dupot byl vyzvednut v bloku a v sádrovém lůžku byl přepraven do laboratoře k rozebírání. Obsah depotu: motyčkovitý nástroj — s tulejkou z přehnutých laloků a s mírné rozšířenou čepeli — d. 12,2 cm (obr. 10B : 17), i. č. 1248 část kleští — rukojeti i konce čelistí Jsou ulomeny — d. 7,8 cm (obr. 10B : 32) třmen — podkovovitého tvaru bez stúpadlá s vykovaným obdélníkovým uchem a s pětiúhelníkovými poslrunníml ploškami — v. 15,8 cm (obr. 10B:30J, i. č. 1242; třmen, III — v. 22.8 cm (obr. 10B : 33), 1. č. 1431 postranice udidla — zdeformováním zkroucená, s jednoduchou obdélníkovou záštitou — d. 11,4 cm (obr. 10B : 18), l. č. 1241: poslninlce udidla — zdeformováním zkroucená, s dvojitou obdélníkovou záštitou — d. 16,4 cm (obr. 10B : 5), I. č. 1248; postranice udidla — esovité tvarovaná, v místo rozšířené střední části Jsou dva otvory pro připevnění obdélníkové záštity, která chybí — d. 11,6 cm (obr. 10B:10), i. č. 1240; postranice udidla — rovná, v místě rozšířené střední části Jsou dva otvory pro připevnění obdélníkové záštity, která chybí — d. 15,5 cm (obr. 10B:14), i. č. 1239; polovina udidla — zdeformováním zkroucená postranice s jednoduchou obdélníkovou záštitou, do které je provlečena polovina příčné spojnice s dvojitým prstencovltým zachycovačem — d. postranice 14,8 cm, d, příčné spojnice 8,8 cm (obr. 10B : 21), i. č. 1249 část ostruhy — ramena ostruhy, jejichž spodní část je ulomena, vybíhají v krátký kuželovitý bodec — v. 6,7 cm (obr. 10B : 31), i. č. 1247 falera — plochá, nezdobená, s porušeným okrajem — 0 7,6 cm (obr. 10B:1), I. č. 1259 část držadla v £ d é r k a — jeden konec je hákovitě zahnutý, druhý ulomený — rozpětí obou konců 15 cm (obr. 10B : 7j, I. č. 1271; držadlo vědérka — s knofll-kovilě ukončenými konci, na obou koncích visí destičkovitá závěsná kování ve tvaru lichoběžniku — rozpěli oblouku 18,2 cm, d. závěsného kování 7 cm (obr. 10B : 6), i. č. 1272; část držadla — s hákovitě zahnutým koncem, na kterém visi kování ve tvaru přehnuté tyčinky, jejíž jeden konec je ulomený a druhý je mírně zahnutý — rozpětí konců držadla 13 cm, d. závěsného kováni 7,8 cm (obr. 10B :3], i. č. 1254 závěsné kování věderka — ve tvaru přehnuté tyčinky se zahnutými konci — d. 4,B cm (obr. 10B : 20), 1. č. 1255 12 fragmentů obruči (obr. 10B : 35, 38, 46—47; IIA:68—69), i. ř. 1273 část tzv. ovčáckých nůžek — obloukové pero, trojúhelníkovité čepele jsou ulomeny — d. 7,3 cm (obr. 10B : 34), I. č. 1257 polovina ocílky — lyrovitá, s trojúhelníkovitě rozšířenou prostředni částí a zatočeným ramenem — d. 4,8 cm (obr. 10B :14j, i. č. 1243 část čepele nože — d. 12,6 cm (obr. 11A : 62), í. č. 1276; zlomek čepele nože — d. 6,4 cm (obr. 11A:77), i. č. 1284; zlomek čepele nože — d. 9 cm (obr. 11A:76), I. č. 1275; 2 zlomky nože — d. 14 cm (obr. 11A:72), I. č. 1278; 3 zlomky čepele uoie — d. 10 cm (obr. 11A:86), i. č. 12B0; čepel nože — d. 10,2 cm (obr. 11A:85), I. č. 1274; část nože - d. 17,5 cm (obr. 11A:6B), I. č. 1279; nůž — zlomkovltě zachovaný — d. 8,4 cm (obr. 11A:78), i. č. 1277; část nože — trn s částí čepele — d. 12,4 cm (obr. 11A : 67), 1. č. 1283; část nože — d. 5,1 cm (obr. 11A:79), i. č. 1281; část nože — d. 6,8 cm (obr. 11A : 84), i. č. 1282 soustružnlcký nůž 7 — ve tvaru tyčinky, jejíž jeden konec je roztepaný a zahnutý v očko, druhý konec je zahnutý do půloblouku — d. 8,6 cm (obr. 10B :8), I. č. 1256 2 lyčlnkovlté nástroje (pilníky) — obdélníkového průřezu, na konci jsou oboustranně zkoseny v násadu — d. 19,3 cm a 21,2 cm (obr. 10B : 16, 45), i. č. 1250 vldlicovltý závěsek — s vykovaným obdélníkovým uchem — d. 6,6 cm (obr. 10B : 2), 1. č. 1253 přezka — rámeček ve tvaru D — d. 8 cm (obr. 10B:22), t. č. 1262; přezka — 30 ve dvou zlomcích, rámeček ve tvaru obdélníku — d. 4,4 cm (obr. 10B:28), i. č. 1265; přezka — ve dvou zlomcích, rámeček ve tvaru obdélníku — d. 4,4 cm (obr. 10B:26), i. č. 1267; zlomek přezky — ve tvaru zaobleného obdélníku — d. 3,6 cm (obr. 10B:25), 1. č. 1266; přezka — vn dvou zlomcích, rámeček ve tvaru vysokého obdélníku — d. 9,3 cm (obr. 10B : 27), i. č. 1264; zlomek přezky — kruhového tvaru — 0 4 cm lobr. 108:24), i. č. 1269; zlomek přezky 7 — jeden konec je svinutý v očko — d. obvodu 6,8 cm lobr. 10B : 23], i. č. 1270 kroužek — 0 5,8 cm [obr. 10B : 41), i. č. 1238; kroužek — 0 4,8 cm (obr. 10B : 42), I. č. 1227; kroužek — 0 4,5 cm (obr. 1UU : 40), 1. č. 1238 tauzovuné kování — zachovalé ve dvou zlomcích, vyrobené ze železného pásku, jehož zahnutý konec je zdoben toužil — d. obvodu 17,8 cm (obr. 10B:29), 1. č. 1263 zlomkovltá železa: — d. 3,5 cm (obr. 10B : 4), 1. č. 1244; — d. 12,8 cm (obr. 11A : 67), d. 8,3 cm (obr. 11A : 71), d. 3,0 cm (obr. 10B : 37), d. 8,3 cm (obr. 10B : 36), d. 6,0 cm (obr. 11A : 65), d. 17,8 cm (obr. 10B : 15], d. 6,0 cm (obr. 10B : 39), d. 8,8 cm (obr. 10B : 50), d. 9,4 cm (obr. 11A : 83], d. 13,4 cm (obr. 11A:75], d. 5,4 cm (obr. 10B : 57), d. 9,7 cm (obr. 10B : 58), d. 5,8 cm [obr. 10B : 60), d. 4,8 cm (obr. 10B : 54), d. 8,2 cm (obr. 11A :73), d. 3,6 cm (obr. 10B : 55), d. 11,1 cm [obr. 11A : 70), 1. 6. 1251; — d. 12,4 cm |obr. 10B : 51], i. č. 1261; I. č. 1290; — d. 10,3 cm (obr. 11A : 63), i. č. 1286 i. č. 1292; — d. 10,0 cm ( obr. 10B : 44), 1. č. 1283 l. č. 1282; — d. 11,0 cm [obr. 10B:49J, I. č. 1285: i. č. 1291; — d. 15,8 cm (obr. 10B:11), i. č. 1252 i. č. 1287; — d. 12,2 cm (obr. 10B:43), i. č. 1260 i. č. 1294; — d. 14,4 cm fobr. 10B : 48], 1. č. 1304 I. č. 1298; — d. 4,8 cm (obr. HA: 64), I. C. 1296 I. č 1305; — d. 11,6 cm [obr. 11A:82|, i. č. 1369 i. č. 1307; — d. 6,2 cm (obr. 103; 50), i. č. 1317 l. č. 1314; — d. 5,4 cm (obr. 10B:52), i. í. 1312 i. č. 1213; — d. 6,0 cm (obr. 10B:53), i. č. 1308 1 č. 1316; — d. 7,6 cm (obr. 10B:61), 1. C. 1309 i. č. 1315; — d. 5,7 cm (obr. HA: 74), I. č. 1295 i. č. 1297; — d. 3,8 cm (obr. 10B: 59), i. č. 1303 i. fi. 1311; — d. 11,2 cm (obr. HA: 81), I. č. 1293 i. č. 1289; — d. 15,2 cm (obr. 10B : 9), i. č. 1330 2 zlomky kostěné střenky — zdobené dvojicemi tří soustředných kroužků — d. 8,4 cm a 9 cm [obr. 10B : 12], i. č. 1245 Uložení: AÚ ČSAV Brno — expedice Mikulčice Literatura: Klanica, Z. 1971, 21-24; Klanica, Z. 1972, 15 MIKULČICE (lil) (okr. Hodonín] V severozápadní části čtverce —7/+2 byla odkryta v hloubce 40 cm pod povrchem skupina plochého kamení (pozůsíalek kamenně podezdívky). Těsně vedle kamenů (vně zrekonstruovaného půdorysu objektu) v horizontu asi o 10 cm hlubším byl nalezen „malý depot" železných předmětů. Celkovou nálezovou situaci viz Mikulčice (11) v souvislosti s „velkým depotem". Depot byl vyzvednut v bloku a v sádrovém lůžku dopraven do laboratoře. Shodná orientace podlouhlých předmětů a jejich uložení do poměrně úzkého svazku nasvědčuje tomu, žb depot byl původně svázán do obalu, asi plátěného, jak napovídají otisky tkaniny na svazku šipek a mezi kosami. Obsah depotu: kosa, II — konec čepele je ulomen — d. obvodu 30,4 cm |obr. 11B : 19), 1. č. 1202; kosa, II — d. obvodu 31,8 cm (obr. 11B:18), I. č. 1203; kosa, II — d. obvodu 28 cm (obr. 11B : 20), i. č. 1204; zlomek čepele (srpu?) — rovnoměrně úzká čepel — d. obvodu 15,8 cm [obr. HB : 15), i. č. 1209 motyčkovltý nástroj — s tulejkou z přehnutých laloků, rovná krátká nerozšířená čepel — d. 8,7 cm (obr. HB : 17), I. č. 1208 kladivo — uprostřed při kruhovém násadním otvoru obloukavitě rozšířené, zúže- 31 na ramena maji na konci obdélníkové plošky — d. 12,6 cm [obr. llB:16j, i. č. 1205 dláto — obdélníkového průřezu, oboustranně ztepané ostří — d. 12 cm (obr. 11B : 31), i. č. 1207 Obr. 11. Mikulčice (II), okr. Hodonín [A]; Mikulčice (III), okr. Hodonín (B); Mutěnlce, okr. Hodonín (C). 32 šipka — se zpětnými křidélky a s tulejkou — d. 7,6 cm [obr. 11B:2J, i. C. 1212; šipka — se zpětnými křidélky a s tulejkou, jerino křidélko je ulomeno — d. 8 cm [obr. 11B:8), i. č. 1213; šipka — se zpětnými křidélky a s tulejkou, jedno křidélko )e ulomeno — d. 8 cm [obr. 11B : 3), i. č. 1210; hrot šipky — se zpětnými křidélky - d. 2,8 cm (obr. 11B: 5), i. C. 1214; šipka - listovitá, s tulejkou — d. 10,3 cm [obr. 11B:4), i. C. 1217; šipka — listovitá, s tulejkou - d. 10 cm (obr. 118-11. i. č. 1211; šipka - listovitá, s tulejkou — d. 6,2 cm |obr. 11B : 7), i. č. 1216; hrot Šipky — listovitý, se zbytky tulejky — d. 8,2 cm (obr. 11B : 6), 1. C. 1218; hrot šipky — listovitý, d. 3,8 cm (obr. 11B : 12), i. f. 1219; tulejka šipky — d, 9,4 cm (obr. 11B : 33). 1. C. 1215 zavírací nuž - d. 13,2 cm (obr. 11B : 23), i. č. 1227 část čepele nože — d. 6,6 cm (obr. 11B : 27), i. č. 1225; část čepele nože — d. 6,8 cm (obr. 11B : 28), I. č. 1229; část čepele nože — d. 6,8 cm [obr. 11B : 35), i. č. 122S hrot — kulatého průřezu — cl. 14,8 cm [obr. 11B:34), 1. č. 1223; hrot — hraněného průřezu — d. 6,4 cm (obr. 11B:14J, i. č. 1230; hrot — kruhového průřezu, na obou koncích zatirocený — d. 4,5 cm (obr. 11B : 13), i. č. 1228 přezka — s porušeným rámečkem ve tvaru D a se zbytkem trnu — d. 5,8 cm (obr. 11B : 9|, i. č. 1222; zlomkovitá železa: — d. 7,2 cm (obr. 11B : 25), 1. č. 1233; — d. 4,8 cm (obr. 11B : 11), 1, č. 1231; — d. 12,7 cm [obr. 116:29), l. č. 1208; — d. 5,6 cm (obr. 11B:21|, i. č. 1231; — d. 6,7 cm (obr. 11B : 36], 1. č. 1235; — d. 11,8 cm (obr. 11B:22), i. č. 1232; — d. 6,8 cm (obr. 11B:24), 1. Č. 1234; — ů. 10,2 cm (obr. 11B:26), i. č. 1229; — d. 7,1 cm [obr. 11B : 37), i. č. 1226 kostěná střenka — na obon koncích provrtaná — dr 10,2 cm [obr. 11B:32], i. č. 1220; část kostěná střenky — na konci s provrtem — d. 4,4 cm (obr. 11B:3Q], i. £. 1221 Uloženi: AU ČSAV Brno — expedice Mikulčice Literatura: Klanica, Z. 1971, 21—24; Klanica, Z. 1972, 15 MIKULČICE (IV) [okr. Hodonín) V trati „Valy" u Mikulčic byl roku 1955 vyzdvižen východně od kněžiště druhého kostela v nejhorejším nálezovém horizontu hromadný nález sekerovítých hřiven, j. Poulík zdůrazňuje stratigrafickou polohu nálezu, která bezpečně souvisí s nej-mladším horizontem na hradišti, vymezeném zhrubil lety 950—1050. Obsah depotu: 10 sekerovitých hřiven — d. 17—19 cm; d. 23—29,5 cm Uložení: AU ČSAV Brno Literatura: Poullk, ]. 1957, 334, obr. 109; Pleíner, R. 1961, 414 MORAVSKÝ JAN (okr. Senica) V roce 1933 byl při regulačních pracích odkryt na levém břehu Moravy v poloze „Malá Písečná" hromadný nález. V hloubce 40—50 cm byl nalezen železný kotel, v němž byly uloženy železně a bronzové předměty. Tento kotel byl přikryt zlomky jiného železného kořle. J. Eisner [1941, 171] datuje tento nález dle litých bronzových kování s úponkou rámcově na konec 7. aä k počátku 9. stol. Obsah depDtu: radlice, IA — s výrazným] raaiénky — d. 10,2 cm (obr. 12:20), l. č. B911 33 motyka — s oboustranným štítkovým týler.i i s ubloukovitými osmy při násad nim otvoru — d. 20,4 cm (obr. 12:18), 1. C. 6904 vinařský nuž — obloukovité ostří, dlouhá FQfcojftf, na hrbtítu čepele ju obdél níkuvý výstupek (securisi — d. obvodu 28,4 cm (obr. 12 : 31), i, č. 6914; vinařský nůž — obloukovité ostří, krarši rukojeť, na hřbetu čepele je obdélníkový výstupek (securls) — d. obvodu 20.4 cul (obr. 12: 33), I. č. 6913; viiníský nůž — obloukovité ostří, dlouhá rukojeť, na hřbetu čopele ju zahrocený výstupek (securis) — d. obvodu 22,4 cm (obr. 12 : 32), i. č. 6912 motyčkovitý nástro| - í: tulejkou z přehnutých laloků a s odsazenou rovnou čepelí — d. 13,5 cm (ibr. 12: 19J, I, č. 6915; motyčkovitý nástroj — s tulejkou z dlouhých přehnutých laloků a s krátkou mírné se rozšiřující' čepeli — d. 10 cm (obr. 12 : 2i), 1. í. 6905 sekera, HAd — d. 13,B cm (our. 12:26), I. č. 6906; sekera, IIIAa — krátká rovná brada, krátké ostří, při pohledu shora nezúžený týl — d. 13,8 cm (obr. 12 : 24J. I. i. 6907 okutí lopaty (rýče) — obloukovité — ä. 13,4 cm (obr. 12:36), i. č. 890:1; okutí lopaty (rýče) — podkovovité - ä. 13,2 cm (obr 12 : 37), i. č. 6910 lžícovltý vrták — d. 21 cm (ohr. 12 :17), i. č. 6925 kladivo — obdélníkového tvaru, pouze upruslřed při kruhovém uásadním otvoru se obloukovité rozšiřuje; jeden konec klp-'..:i je vykován v obuch — d. 15,6 cr.; (obr. 12:21), 1. č. 6903; kladivo — obloukov..-. -ozšířené uprostřed při čtvercovém otvoru; zúžená ramena kladiva jsou obdélníkového prutem — d. 10 cm (obr. 12: 27), 1. č. 6908 třmen, IB — v. 19,3 cm (obr. 12:4U), i. Č. 6917; třmen, IAa — část obdélníkového ucha jo ulomena, v horní části postranní plošky ramene jsou po obou stranách plastické lišty dva otvory — v. 15,8 era (obr. 12 : 39), i. č. 6918 kopl — široký plochý list uprostřed s žebrem přechází v lulejku, která se smě-rem dolů rozšiřuje; tulejka je uprostřed své délky zdobena příčnými rýhami — d. 23,1 cm (obr. 12 : 42), i. č. 6902 u d 1 d I o — dvoudílná příčná spojnice, smyčkovite ukončená, rovnú postranice bez obdélníkové záštity, do obou smyček jsou provlečeny kroužky — d. postrauic 15,1 a 14,7 cm, d. příčné spojnice 21 cm (obr. 12:13), 1. č. 6920; spojnice udldia --dvoudílná, vnější konce jsou vykovány do dvojitého prstencovitého zachycovače, [10 obou stranách je do vnějšího prstence provlečen kroužek — d. 21,4 cm (obr. 12:16), 1. č. 6921; část udidia — rovná postranice s dvojitou obdélníkovou záštitou a dvou dílná příčná spojnice, jejíž vnější konce jsou vykovány do dvojitého prstencovílěho zachycovače; na obou stranách jc do menšího prstence provlečen kruh — d. postranice 17 cm, d. příčné spojnice 22 cm (obr. 12 :15), 1. č. 6922 hákovi t ý klíč — rukojeť je zakončena očkem se závěsným kroužkem, ramen-ko klíče je opatřeno dvěma kolmými výčnělky — d. rukojeti 17,2 cm, d. raménk.i 7 cm (obr. 12: 35), 1. £. 6916 kotel — s hákovltě zahnutým držadlem, které je na jednom konci opatřeno zí věsným kováním ve tvaru tyčinky, jejíž konce jsou rnztepáuy a přes sebe přehnuty, stěny kotle jsou rovné, pouze okraj je ven vyhrnutý; rovné dno je přinýtováno, kotel je opracovaný proužky plechu a nýty — 0 okraje 22,6 cm, v. 13,6 cm (obr. 12:38), 1. č. 6919 hák — esovitě tvarovaný, Jeden konec jo zahrocený, druhý ja roztápaný — d. 8,4 cm (obr. 12: 41), i. č. 6931 r e t 6 z — složený ze tří kroužků — 0 kroužků 3,6 cm, 4 cm a 3,8 cm (obr. 12 : 30], i. č. 6926 rukojeť — d. B,6 cm (obr. 12 : 14), 1. č. 6929 kruh - obdélníkového průřezu — 0 10 cm (obr, 12:23), 1. č. 6927; kruh — obdélníkového průřezu — 0 9,6 cm (obr. 12: 25), i. č. 6928 kroužek — obdélníkového průřezu — 0 4,8 cm (obr. 12: 34), i. č. 0930 34 bronzové předměty: 2 nákončí - litá, jazykovltého tvaru, uprostřed plasticky zdobená :notivem esovité úponky, která je pfi okraji lemována vlnovkou; v obou rozích ná- Obr. 12. Moravský Ján, okr. Senica. končí Je vyvrtán otvor — d. 9,5 cm (obr. 12:1—2), I. č. 6932; 2 pásová kováni — 11tá, jazykovitého tvaru, s ozdobným závěskem, plasticky zdobená esovitou úponkou; v horní části maji uprostred nýt — d. 3,8 cm (obr. 12:6,8), i. č. 6935, 6936: nákonči — 11té, Jazykovitého tvaru, zdobené esovitou úponkou a pfl okraji Je lejno váno ozdobnými zoubky; v záhlavi nákonči jsou dva nýty — d. 3,8 cm (obr. 12 : 9J. i. č. 6937; nákonči — lité, jazykovitého tvaru, avšak zahrocené, zdobené jednoduchou esovitou úponkou; v záhlaví kování je uprostřed nýt — d. 3,8 cm (obr. 12:7|. i. č. 6938; zlomek jazykovitého nákonči — litý, zdobený rostlinným motivem -d. 2,1 cm [obr. 12 :10), i. č. 6940 pásové kován! — lité, erbovltého tvaru s ozdobným závěskem, zdobené esovitým motivem, uprostřed zévěsku je nýt — d. 2,4 cm (obr. 12 : 5), i. č. 6939 obdélníkové kování — 11té, uprostřed zdobené mřížkováním, kratší strany mají vykrajovaný okraj, v každém rohu je po jednom mýtu — d. 6,4 cm (obr. 12 : 3), i. č. 6942 zrcadlo — kruhové, z vnější strany zdobené plastickým křížem; okraj zrcudla vybíhá v malý výstupek — 0 5,9 cm [obr. 12 :11), i. č. 6943 plechová ozdoba — ve tvaru kotouče, poškozená, s otvorem uprostřed -B 3,6 cm (obr. 12:12), 1. č. 6941; zlomek plechové ozdoby — původně kruhového tvaru, uprostřed s nýtem — 2,9 < 2,4 cm (obr. 12:28), i. č. 6944 zahnutá tyčinka — kruhového průřezu — d. obvodu 5,5 cm [obr. 12:4), 1, č. 6934 Uložení: Slovenské národně muzeum v Bratislavě Literatura: Bisner, J. 1941, 153—159; janlák, S. 1931, 21—22 MUTENICE (okr. Hodonín) U Mutěnie při opravě cesty „Prostřednice" byl vykopán sklad šesti železných seke-rovitých předmětů. O dvou předmětech můžeme s Jistotou říci, že se jedná o sekery, zbývající čtyři předměty jsou sporné. J. Eisner [1948, 392) považuje tyto čtyři sporné sekerovité předměty za Stihlé sekery. R. Pleiner (1962, 414) pokládá jeden z předmětů za sekerovitou hřivnu (obr. 11C:4], u zbývajících dvou je na pochybách, zda se jedná o štíhlé sekery nebo o sekerovité hřivny (R. Pleiner měl k dispozicí soubor pouze tří štíhlých sekerovitých předmětů, uložených v Moravském muzeu v Brně]. Obsah depotu: 3 sekery, IIA? — d. 29 cm, 28,6 cm, 28,4 cm (obr. 11C : 1—3], i. č. 55874, 55877, 55875 sekerovitý předmět — s oboustranně rozšířeným roztepaným krátkým týlem, nízké trojúhelníkovité ostny, volmi malý nasadni otvor — d. 32 cm (obr. UC:4], i. E. 55878; sekera, lVAc — vBlml tenký týl a krček čepele, obloukovitfi ostří, mírně prohnutá delší brada — d. 19,2 cm (obr. 11C:5), 1. č. 55877; sekera, IlIAb — ohloukovité ostří, krátká rovná brada — d. 19,8 cm (obr. 11C : 8) Uložení: Moravské muzeum v Brně, Národní muzeum v Praze Literatura: Červinka, I. L. 1933, 47—48, obr. 45; Pleiner, R. 1981, 414, obr. 3 OSLAVANY (okr. Brno-venkov) V roce 1925 byla rozkopána na nádvoří Elektrických závodů v Oslavanech jáma, ve které se nacházel sklad železných předmětů společně s několika střepy hradištní keramiky. Obsah depotu: srp, II — rnkojef se zpětným háčkem — d. obvodu 43,6 cm (obr. 13A:3), i. č. 56007; srp, II — d. obvodu 51,2 cm (obr. 13A : 2), 1. C. 56008; srp, II — d. obvodu 51,4 cm (obr. 13A : 1), 1. č. 56008; srp, II — rukojeť se zpětným háčkem — d. obvodu 42,2 cm (obr. 13A : 4), 1. č. 56006 36 kosa, II — d obvodu 33,8 cm (obr. 13A:11J, i. Č. 56009; kosa, I — d. obvodu 41 cm (obr. 13A : 10), 1. č. 56003 pilka — ozubené ostří čepele plynule přechází v rukojef hraněného průřezu d. 34,6 cm (obr. 13A: 12), 1. č. 56010 držadlo vědérka — s hákovitě zahnutými konci — rozpět! oblouku 19 cm (obr. 13A : 5), i. č. 56011 keramické střepy (obr. 13A : 6—9) Uložení: Moravské museum v Brně, Národní muzeum v Praze Literatura: Červinka, 1. L. 1928, 171 tab. XX PI.UZNÁ (okr. Mladá Boleslav) V Plužné na Bělsku se nalezl soubor železných předmětů, o němž však nejsou žádné nálezové okolnosti známé. Dle R. Turka odpovídá složeni souboru spíše hrobovému celku než Inventáři depotu. Kresby jsou převzaty v merítku z literatury [Turek, R. 1958, obr. 37). Obsah depotu: udí dl o — s dvojicí postraníc pobitých železným plechem. Předmět není zakreslen, protože z nejasné lotogratle se nedal tvarově identifikovat. sekera, IIAc — d. 27,2 cm (obr. 13B:2); sekera, IIC — d. 21,2 cm (obr. 13B:3) kopl — úzký listovitý hrot, delší tulejka má po celé své délce stejný průměr -;1. 29 rai (obr. 13B : 1) Uložení: Podbezdězské muzeum v Bělé Literatura: Turek, R. 1958, 128. obr. 37 POBEDIM (I) |Dkr. Trenčín) V roce 1935 našel rolník V. Pastorek na „Hradištiaeh" v severovýchodním rohu hra diště v hloubce 30—50 cm 49 ks sekerovitých hřiven. Po odstranění sekerovitýcli hřiven nalezl dva žernovy (větší žernov se již ztratil, menší mú V. Pastorek ve svém vlastnictví). V okruhu asi 40 m nalezl pak v ornici ještě další tři sekerovité hřivny, které tam byly ze zmíněného skladu zřejmě zavlečený pluhem. Dle nále zové zprávy pocházejí sekerovité hřivny z 9.—10. stol. Obsah depotu: 52 sekerovitých hřiven — většina hřiven byla rozdána, pouze 2 jsou uloženy v Okresnám múzeu v Nových Zámcích 2 kamenné žernovy — 0 cca 50 cm Uloženi: Okresné múzeum v Nových Zámcích Literatura: Tomeček, D. 1959, 150—151; Pleiner, R. 1961, 418—419 POBEDIM (II| (okr. Trenčín) V roce 1939 vyoral M. Melichiir v jihozápadním rohu hradiska depot osmi sekerovitých hřiven. Jednotlivé kusy však byly brzy rozdány školám a různým zájemcům. Zachovaly se pouze Iři exempláře. Obsah depotu: 8 sekerovitých hřiven — d. zachovalých 3 sekerovitých hřiven 25,9 až 29,5 cm. Uložení: Okresné múzeum v Nových Zámcích [, I t e r a t u r a : Tometek, D. 1959, 151; Pleiner, H. 1981, 419 37 POBEDIM (okr. Irenčini Po dobu výzkumu v letech 1959—1962, 1964, 1966—1969 bylo objeveno 11 depotů sekerovitých hřiven. Depoty I, II, V, VII, IX, X, XI se našly v areálu Hradiště ■ depoty III, IV, VIII, XII v areálu Podhradiště. S výjimkou depotu II [Bialekouá 1963, 356—357) nebyl dosud žádný publikován. Všeobecne se pouze uvádi, že depoly se našly bud v objektech nebo na úrovni tehdejšího slovanského niveau, kromě depotu II, který byl nalezen v příkopě. V depotech 11, V, VI, X, XIII se našly vedle sekerovitých hřiven i jiné železné předměty. Pro datování jsou nejdůležltějši ostruhy, udidla, křížová a trojramenná kováni. Největšim depotem, který obsahoval pouze sekerovité hřivny, byl depot IV, ve kterém bylo 222 celých a 117 zlomků sekerovitých hřiven. Vedle výše jmenovaných depotů pochází z polohy Ohrady (naproti jižní Části hradiska) depot XIII, z polohy Bašovce-Spanle [Ventilová 3969, 1411 depot XIX a z polohy Dlanovec, která sousedí s hradiskem, depot VI. Depot VI byl náhodně objeven v roce 1963 v objektu, kde sekerovité hřivny byly poskládány do dvou řad. Spolu s nimi se našly 1 další železné předměty (např. poškozené křížové kování, trojramenné kovaní, ostruhu ze široké tyčinky se zúženými rameny, fragment podobné ostruhy, udidlo, součásti koňského postroje, iij.) POBEDIM — depot II (okr. Trenčín) Při zkoumání jižního valu hradiska se našel v roce 1960 na dně slovanského příkopu pod vrstvou destrukce depot železných předmětů, které byly naházeny přes sebe bez jakéhokoli systému. Závažnost situace spočívá v tom, že předměty byly vhozeny do příkopu ještě před destrukcí valu. Na základě stavu výzkumu v roce 1963 bylo hradisko datováno do druhé pol. 9. stol. a první pol. 10. stol. [Biabyková 2963, 389) a celý depot byl podle staromadarskéhn udidla, nalezeného spolu s ostatními Železnými předměty, datován na konec 9. a začátek 10. stol. [Bialekouá 1963, 3b4, 369). Při hodnoceni výzkumu v Pobedimi za léta 1959—1962, 1964, 1966—196« zpochybňuje D. Bialekouá (7972, 121—129) pozdní datování udidla. Toto udidlo je ve starší literatuře uváděno jako „typická součást staromaďarského bojovníka", avšak dle novějších výzkumů vychází najevo, že se „tato udldta spolu s plochými romboidnJmi a deltoidními střelami dostávala z Východu do střední Kvropy ještě dávno před příchodem staromadarských kmenů do karpatské kotliny, tj. někdy na přelomu B. a 9. století". D. Bialeková [1972, 129) datuje vznik hradiště dle nových nálezů, které ukazují na úzkou příbuznost s předvelkomoravským horizontem na jižní Moravě, na začátek 9. stol. Kresby jsou převzaty z literatury [Bialekouá, 1963, 357, obr. 121). Obsah depotu: srp, II — široká čepel je zahnutá téměř v pravém úhlu — d. obvodu 27,4 cm (obr. 13C : 2] k r o j l d 1 o — rovné, hraněná násada přechází v odsazený břit čepele — d. 35,6 cm [obr. 13C : 1) polovina udidla — krátká rovná postranlee s dvojitou obdélníkovou zástítnu; z příčné spojnice se zachovala pouze polovina, která je ukončena dvojitým prsten-covitým zachycovačem; do vnějšího prstence zachycovače je provlečen kruh -d. postranice 9,2 cm, d. příčné spojnice 10,2 cm (okr. 13C : 9) ostruha — deformovaná, lopatkovité ploténky s příčným žlábkem s otvory prc tři nýty, dvojkónický bodec — v. 12,2 cm (obr. 13C:3) (Bialekouá 2977, 106, obr. 8:6); ostruha — lopatkovité ploténky s příčným žlábkem pro tři nýty; dvojkónický bodec kulatého průřezu — v. 12,4 cm (obr. 13C:4) [Bialekouá 1977, 106, obr. 10:3); ostruha — lopatkovité ploténky s příčným žlábkem pro tři nýty; hraněný bodec )e kuželovitě ukončený — v. 13,1 cm (obr. 13C:61; ostruha — parabolicky rozevřená 3 H ramena; čtvercové ploténky ve spodní čás 1 směran nahoru srolované, v horní části příčný žlábck se třemi nýty; válcovitý bodec kužriovnC ukončený je zdobený plastickými horizontálními žebry — v. 10,4 cm (obr. 12C:7) [bialekouá 1977, 100. obr. 8:10); ostruha — IMice deformovaná, s výřezem pro řemeni; ve spoduí části plo Obr, 13. Oslavany, okr. Brno-venkov (A); Plužná, okr. Mladá Boleslav (B|; Po-bedim — depot II. okr. Trenčín (C|; Pohansko fl|. okr. Břeclav (D). ténky příčný žlábek s otvory pro tři nýty; rentgenový snímek ukazuje slabé za chovanou lauzovanou výzdobu; válcovitý bodec hraněného průřezu je kulovitě ukon čený - v. 12,3 cm [obr. 13C : 5) [Bialeková 1977, 105—106, obr. 8: 3) kroužek — z udidla. zdeformovaný — 2,4 x 4,1 cm (obr. 13C:8) sekerovité hřivny — 1B kusů Uložení: Archeologický ústav SAV v Nitře Literatura: Bialeková, D, 1963, 356—357; Bialekooá, D. 1977, 105—108 POBEDIM - depot XIX (okr. Trenčín] Na sídlišti Bašovce Spanie byl nalezen v severozápadní části objektu 2 v hloubce 15 cm depot, který se skládal pouze ze sekerovitých hřiven. V jihovýchodním rohu objektu byly soustředěny vápencové kameny a místy mezi nimi uhlíky. V okoli ohniště byly roztroušeny střepy a drobné železné předměty. Obsah depotu: 4 sekerovité hřivny — s opracovaným otvorem — d, 27,4—30,5 cm Uložení: ř Literatura: Vencttooá, V. 1969, 141 — 142, obr. 22 POHANSKO (l| (okr. Břeclav] Z obytné polozernuice s kamennou peci (obj. č. 17), nacházející se uvnitř severovýchodního Předhradi (B40—40), pochází vedle tří nádob středohradištního charakteru sklHd železných předmětů. Obsah depotu: srp, II - konec čepele je ulomen - d. obvodu 25,8 cm (obr. 13D:10], i č. p 87678; srp — obloukovltá čepel s ulomeným koncem; v místě přechodu čepele v rukojeť Je otvor; rukojeť Je na konci kruhovitě roztepaná a prohnutá, uprostřed rozlcpaného kouče rukojeti je otvor — d. obvodu 21.4 cm [obr. 13D:9), i. č. P 87680 kosa, 1 — konec čepele je ulomen — d. obvodu 28 cm (obr. 13D:7], i. č. P 87579 zlomek čepele — d. 5,6 cm (obr. 13D : 11) ostruha — deläi válcovitý bodec, parabolicky rozevřená ramena jsou opatřena lopatkovitými ploténkaml s příčným žlábkem, ve kterém jsou tři otvory pro nýty — v. 12,2 cm (obr. 13D:3); ostruha — část Jednoho ramene je ulomena, válcovitý bodec je kuželovitě ukončen; rameno ostruhy je ukončeno lopatkovitou plotčnknu, opatřenou třemi nýty, příčný žlábek je korozí porušen; nad plotéukou výřez ramene — v. 11,2 cm lobr. 13D:4), I. č. P 87575; ostruha — válcovitý bodec je kuželovitě ukončen, parabolicky rozevřená ramena jsou ukončHiia tvarovanými ploténkaml se dvěma nýty vedle sebe, nad ploténkou výřez ramene — v. 12 cm |obr. 13D:5), I. č. P 87576; ostruha — parabolicky rozevřená ramena jsou opatřena lopatkovitými ploténkaml s přičnýni žlábkem, ve kterém jsou tfi nýly; zkorodovaný válcovitý bodec - v. 14 cm (obr. 13D :6), I. č. P 875B1 šipka — se zpětnými křidélky a s tuhijkou, jedno křidélko je ulomeno — d. 7 cm |obr. 13D : 8], I. č. P 87580 pilka — ozubená dlouhá če]iel, jejíž konec je ulomen, plynule přechází v hrá něnou delší násadu — d. 40,4 cm (obr. 13D : II, I. č P 87577 čepel nože — d. 11,5 cm (obr. 13D : 2|, i. č. P 87677; zlomek čepele nože -d. 7,6 cm (obr. 13D : 12], 1. č. ľ 87676 hřeb — zahrocený, kruhového průřezu - d. 8 cm (obr. 13D: 131, 1. č. P 6767» svazek sekerovitých hřiven — hřivny v počtu asi 20 jsou rzí stmeleny — d. cca 15 cm; svazek sekerovitých hřiven — hřivny v počtu asi 40 jsou rzi strne leny — d. cca 10 cm; 2 sekerovité hřivny — d. 31,5 a 32,7 cm, i. č P 87631, P 87632: zlomek sekerovité hřivny — d. 13,7 cm, I. č. P 87633 Uložení: Archeologický výzkum Pohansko, FF UJEP Brno Literatura: Dostál, B. — Kalousek, F. — Vignatiová, /. — Sik, A. 1977, 159, tab. XVIII, XIX POHANSKO |ll] lokr. Břeclav) V r. 1966 se nalezlo při výzkumu XII. řezu valem na severovýchodním Předhradi v objektu 2 několik železných předmětů, rozptýleně rozmístěných po celém objektu. Obsah depotu: sekera, IVAb? — ulomené ostří — d. 13,2 cm (obr. 14A:81, I. č. P B7918 čepel nože — d. 15 cm (obr. 14A:4J, I. č. P 67918; nůž — rovná čepel přechází oboustranně v trn — d. 12,8 cm (obr. 14A:2), I. č. P 67924; čepel nože — se zbytky trnu — d. 12,4 cm (obr. 14A:3), i. č. 67917; čepel nože — se zbytky trnu, konec čepele je ulomen — d. 8,8 cm (obr. 14A : 5J, 1. č. P 67915; nůž — čepel přechází v oboustranně odsazený trn — d. 15,5 cm (obr. 14A : 1), 1. č. P 67923 mlsovitý předmět — poměrně vyklenuté stěny, okraje Jsou zkorodované — 0 20,4 cm, v. 2 cm (obr. 14A : 10), i. č. P 67722; mlsovitý předmět — značně zko rodnviiný, poměrně vyklenuté stěny — 0 18 cm, v. 3,4 cm (obr. 14A:7], i. č. ľ 67925; mlsovitý předmět — vyklenuté stěny, okraje jsou zkorodované a zprohý bané — 0 17,6 cm, v. 1,8 cm (obr. 14A : 11), i. č. 67921 držadlo vedérka — s knoriikovitě ukončenými konci, na obou koncích jsou zavěšena 2 závěsná kováni ve tvaru přehnuté tyčinky s rozvětvenými konci — roz pěti oblouku 21,4 cm (obr. 14A : 8), i. č. ť 67926 kování v ě d ů r k a — ve tvaru obráceného písmene ,,T" — jedno rameno je odlomeno, příčná osa kováni (nu obou koncích ulomená] je opatřena dvěma nýty, na konci kolmé osy je větší otvor po nýtu — v. 10,7 cm, d. 12,4 cm (obr. 14A:7], i. č. P 67926 3 obruče — klenutého průřezu — a 22,4 cm, š. U,8 cm, s. 0,5 cm [obr. 14A : 13 až 15|. I. č. P 67926; obruč — klenutého průřezu, zprohýbaná — 0 28 cm, š. 1 cm, s. 0.6 cm (obr. 14A:12), i. č. P 67926; ohruč — 0 26 cm, š. I cm, s. 0,6 cm (obr. 14A : 16), i. č. P Q7927 S sekerovitých hřiven — d. 17,3 — 28,2 cm, i. č. P 67919, P 67920, P 67921, ľ 67912, P 67913; 3 zlomky sekerovité hřivny, 1. č. P 67914 Uložení: Archeologický výzkum Pohansko, FF UJEP Brno Literatura: Dostál, B. 1971, 17 POHANSKO [III] [okr. Břeclav) V objektu 47 (A3—62] se šikmými stěnami a rovným dnem, který se nacházel v blízkosti dvorce, ležely těsně vedle sebe dva kotlu ze železného plechu. Ve výplni byl dále nalezen železný pásek a šest střepů, z nichž jeden má zaoblený okraj a jeden je zdohen hřebenovou vlnici a pásem vodorovných rýh. Kotle představní! depot, neboť kromě nich se nenalezl v uvedené jámě žádný výrazný inventář. Vzhledem k objeveni kotlů v trase přístupové cesty ke dvorci v blízkosti časně slovanských objektů 59 a 61, s ohledem na výskyt střepů starohradištního rázu ve výplni objektu 47 a vzhledem k datování ostatních kotlů z našeho území jsou oba kotle datovány do pozdní táze starohradištního období, nejspíš do 8. stol. Obsah depotu: kotel — snýtován z devíti železných plátů, tvořících dva pásy a dno, lehce prohnuté dno, na plocho roztepané držadlo je na nbnu koncích zahnuto; zahnuté konce mají podobu ptačích hlav, závěsná kováni ve tvaru přehnuté tyčinky, jejíž konce jsou roztepány a kolmo zahnuty, jsou dvěma nýty připevněnu k okraji kotle a zá ■!!) 11 věsnýra ouškem jsou navlečena do zahnutých konců držadla — v. 22 cm, 0 okraje 48 cm, 0 dna 33,4 cm (obr. 14B : 6), detail kováni (obr. 14B:4j; kotel — snýtován nejméně z jedenácti železných plátů, dno se nezachovalo, na plocho roztepané držadlo se zobákovltň zahnutými konci; závěsná kováni, jedno |Q ve tvoru přehnuté Obr. 14. Pohansko (II), okr. Břeclav (A): Pohansko (III), okr. Břeclav (B] tyčinky s rozvětvenými HchoběžnikovitĚ roztepanými konci a druhá je ve tvaru smyčkDvitě přehnutá tyčinky s trojúhelníkovitě roztepanýmt konci, jsou dvěma nýty připevněna k okraji kotle a závěsným ouSkem jsou navlečena do zahnuiého konca držadla; mezi závěsnými kováními jsou dvěma nýty excentricky připevněny dvě rombické ataäe s pohyblivě navlečenými kroužky - v. 26 cm. 0 okraje 48 rm |obr. 148:7), detail závěsních kování a atalí (obr. 14B:1—3, S) Uložení: Archeologický výzkum Pohansko, FF UJEP Brno Literatura: Dostál, R. 1975, 228—229, 286, 467 POHANSKO (IV) (okr. Břeclav) V severovýchodní části hradiska, v bezprostřední blízkosti vnitřní dřevěné hradby byla objevena v r. 1975 zemnice2 [obj. 10) Jichoběžnlkovitého půdorysu, v jejímž jižním rohu se nacházela kamenná pec vpodstatB čtvercovitého půdorysu. Na východní straně pece stála na dně zemnice popraskaná lahvovitá nádoba, zachová vající vpodstatě původní tvar. Při rozebírání střepů z této nádoby se ukázalo, že obsahovala depot železných předmětů. Předměty spočívaly na vrstvě škvárovitých a struskovitých slitků, jimiž byly zčásti i zasypány. Mezi fragmenty škváry byl zalit i hlinité prodmě', připomínající trubkovitou dyznu. B. Dostál [1977, 119) datuje depot asi k pol. 9. stol. dlo výskytu průvlečky s prodlouženým týlem s křížového kování. Obsah depotu: motyčkovitý nástroj — uzavřená tulejka z přehnutých laloků, rozšiřující se čepel — d. 10 cm (obr. 21:21], 1. č. P 124314; motyčkovitý nástroj — uzavřená tulejka z přehnutých laloků, rozšiřující se čepel — d. 10,5 cm (obr. 21:22], i. £. P 124313 kladivo — obdélníkovltý otvor uprostřed rozšířené střední části, zúžená ramena Jsou ukončena Čtvercovými ploškami — d. 12,3 cm (obr. 21:18], i. č. P 124307 dláto — čtvercového průřezu, funkční konec má oboustranně ztepaně ostří — d. 7,8 cm (obr. 21:17), !. č. P 124320 otáčecí klíč — ploché vejcovkovité očko, trubkovité duté tělo s obdélníkovým zubem — d. 13,7 cm (obr. 21 : 19), i. č. P 124317; část otáčecího klíče 7 — ploché vejcovkovité očko přechází v tyčinku kruhového průřezu (nelze vyloučit, Že k němu patři další dve zlomky) — celková d. 13 cm (obr. 21 : 20), i. č. P 124321 hrot nože — d. 4,8 cm (obr. 21 :12), i. č. P 124319 přezka — obdélníkový rámeček se zaoblenými roby a s esovitá prohnutým trnem — d. 6.1 cm (obr. 21 : 14], 1. č. P 124315 průvlečka s prodlouženým týlem — oválné poškozené očko se zúženým krčkem, obdélníková týlní destička má uprostřed hranolovitý výčnělek — d. 7,2 cm (Obr. 21 :16), I. č. P 124312 křížové kování — poškozené, z železného plechu; ze zesíleného středu vybíhají na čtyři strany rombické listy, z nichž dva jsou zčásti odlomeny — ä. 7,8 cm, v. 8,8 cm (obr. 21: 15), 1. č. P 124318 objímka — z železného plechu, probitá hřebem (původně byla slepena rzí s kladivem) — v. 2,B cm, 0 3,3—3,6 cm (obr. 21:13), 1. č. P 124311 fragmenty tyčinek — (obr. 21:1—5], i. č. P 124316, P 124316a; zlomek hraněné tyčinky — obloukovitě prohnutá (obr. 21:6), I. č. P 124308 plochý pásek — ohnutý — d. 3,4 cm, ä. 0,9 cm (obr. 21:10) pětiúhelníkovitý plochý předmět — patrně odloupnutý z ozdohněho kováni — d. 2,7 cm, š. 1,4 cm (obr. 21:11), i. č. P 124310 kus železa — obloukovitého tvaru — rozměry 2,4 x 2,6 cm [obr. 21: 8], 1. č. P 124309 50 zlomků železité strusky a škváry — 1. č. P 124304 3 Zemnice je pozoruhodná svou stratigrafíckou situací, neboť podle horizontálně 1 vertikálně stratigrnflckých pozorování byla vyhloubena v době, kdy opevnění bylo již vybudováno a zanikla současně s opevněním. 42 43 lahvovitá nádoba — válcovitá střední Část a kónická horní a spodní část, kónicky zúžené hrdlo s odlámaným okrajem; dno mírné dovnitř klenuté; horní část výduté zdobená střídavě 5násobnou hřebenovou vlnici, pásem pěti vodorovných rýh a 5ná-sobnou hřebenovou vlnicí — v. 3S,B cm, 0 okraje 12 cm, 0 dna 12,5 cm (obr. 21 ; 23), I. č. P 124253 Uložení: Archeologický výzkum Pohansko, FF UJEP Brno Literatura: Dostál, B. 1977, 103—132 POHANSKO IV] (okr. Břeclav) Na JZ předhradí, v obdélulkovité polozemnici (obj. 14) byl objeven hromadný nález železných předmětů. Podél jv. stěny polozemnice se nacházela skupina pozůstatků osmi vědérek, další vědérko bylo před kamennou pecí, umístěnou ve východním rohu objektu a poslední dvě stála uprostřed objektu. V jz. části polozemnice byly nalezeny dva třmeny, poříz, dva srpy a třetí srp byl u skupiny osmi vědérek. U pece nedaleko jv. stěny byla nalezena část dna nádoby a pod tlí ležela sekera. Další dvě nádoby se nacházely uprostřed objektu v blizkosti vědérek. Zlomky železných předmětů se nacházely ve východní polovině objektu. Obsah depotu: srp, II — zachován ve dvou zlomcích — d. obvodu 34,2 cm (obr. 23 :14), I. č. P 126831; srp, li — zachován ve zlomcich — d. obvodu 36,9 cm (obr. 23:9), i. č. P 126855/1—4; část srpu, II — konec čepele )e odlomen — d. obvodu 20,7 cro |obr. 23 : 10), I. č. P 126832/1 sekera, II — násadní čest je odlomena — d. 15,5 cm (obr. 22:2|, i. č. P 126826 poříz — zachována polovina, zbývající část nDže a rameno (sou ve zlomcích — d. ramene 6,5 cm, d. zachované pracovní plochy 4,5 cm [obr. 23:8), i. č P 1268231—3 nůž - rovný hřbet, odlomený trn — d. 12 cm (obr. 23:13), I. C. P 126822; nůž — zachován va zlomcích — ů. 13 cm (obr. 23:12), l. č. P 128830/1—4 třmen — obdélníkovllé ucho je spojeno s obloukovitými rameny tenčím krčkem; trojúhelníkovité postranní plošky Jsou členěny třemi plastickými žebry; stupadlo |e dovnitř obloukovltě prohnuté, Je prasklé a opravené železnou tyčinkou — v. 21 cm (obr. 22:3), i. č. P 126825; ěást třmene, IAb — zachována část postranní plošky, ramene, značně zkorodované stupadlo a odlomená část druhé postranní plošky; rameno je zdobeno stříbrnou tauzií složenou do větvlčkovltého ornamentu, postranní ploška je zdobena třemi prolamovanými růžicemi složenými ze čtyř trojúhelnikú (zachovány dvě růžice) a drobnými |ednoduchými i soustřednými tauzovanýml kroužky; na spodní straně stúpadlá je uprostřed vypouklý útvar, který mohl vzniknout korozi — v. 7,5 cm (obr. 22 I 4|, I. í. P 126824 Pozůstatky vědérek: 1. zlomky obroučky — půlkruhovitého průřezu — š. 0,0 cm, 0 asi 20 cm; 0 vě-dérka In situ 25—27 cm, v. nad dnem 13 cm (obr. 25:2), í. č. P 126833/1—4 2. zlomky obroučky — půlkruhovitého průřezu — š. 1 cm, 0 26 cm; 0 vědérka in Situ 28 cm, v. nad dnem 15 cm (obr. 24 : X], í. & P 126834/1—4 3. zlomky obroučky - trojúhelníkovitého průřezu — š 0,7 cín, ZS 20 cm; 0 vědérka in situ 17—23 cm, v. nad dnem 14 cm; rukojeť vědérka — přelomená, kulatého průřezu, s hákovitů zahnutými a paličkovitě ukončenými konci — 0 oblouku rukojeti 20—22 cm (obr. 25 : 4), I. č. P 126835 4. zlomky obroučky - trojúhelníkovitého průřezu — š. 0,6 cm. 0 X6 cm; 0 vědérka in sítu 17 cm, v. nad dnem 12 cm (obr. 25 : 3), i. C. P 126836 5. pozůstatky vědérka - polovina obroučky půlkruhovitého průřezu [š. 0,6 cm, 0 29 cm), zlomky páskové obroučky (š. 1,8 cm, 0 28 cm), zlomky masivní páskové obroučky |š. 2,3 cm, 0 asi 30 cm; 0 védérka in situ 24—30 cm, v. nad dnem 11 cm), část turdované rukojeti s hákovitým ukončením — rozpětí oblouku rukojeti 30 cm [obr. 26), i. č. P 126837/1—6 44 6. pozůstatky velkého vědra — zlomky dvou obrouček půlkruhovitého n trojúhelníkovitého průřezu (š. 0,9 cm a 1,1 cm, 0 22 cm), zlomky obroučky půlkruhovitého průřezu (š. 0,8 cm, 0 24 cm], zlomky páskové obroučky (š. 1,8 cm, 0 24 cm; 0 vědérka ln sítu 29—35 cm, v. nad dnem 11 cm), část rukojeti z hraněné tyčinky — rozpětí oblouku rukojeti 22 cm (obr. 25:1), i. č. P 126838 až 126842/1—12 7. pozůstatky malého vědérka - uloženo uvnitř většího (6); zlomky dvou obrouček půlkruhovitého průřezu (š. 0,9 cm a 0.8 cm, 0 12 cm a 14 cm), část rukojeti z tyčinky kulatého průřezu - rozpětí oblouku rukojeti 14 cm (obr. 24:4), i. 5. P 126843-126844 3. zlomky obroučky — půlkruhovitého průřezu — š. 0,7 cm, 0 26 cm; část masívu! páskové obroučky — š. 1,8—3,2 cm, 0 asi 30 cm; 0 zachované části vědérka in situ 17 cm, v. nad dnem II cm [obr. 23 : 2), 1. Č. P 126845/1—5 9. zlomky páskové obroučky — š. 1,6—2 cm, 0 20 cm; zlomky obroučky — oválného průřezu — ä. 0,8 ca, 0 24 cm; 0 vědérka in sítu 25—31 cm, v. nad dnem 11 cm (obr. 25 : 5), i. i. P 128846/1—7 10. zlomky obroučky -- oválného průřezu — š. 0,95 cm; zlomky páskové obroučky - š. 1,7—1,9 cm, 0 18—20 cm; 0 vědérka in sítu 25 cm, v. nad dnem 11 cm; část závěsného kování vědérka trojúhelníkovitého tvaru s vytaženým smyčko-vitým ouškem |rozměry 5,1 x 2,2 cm), ve kterém se zachovalo pouze hékovité ukončeni rukojeti (obr. 24: 2), i. č. P 126847/1 —4 11. zlomky obroučky — oválného průřezu — 5. 0,8 cm, 0 24 cm; 0 vědérka in situ 26 cm, v. nad dnem 6 cm (obr. 23 :1), t. č. P 126848/1—4 12. zlomky dvou obrouček — trojúhelníkovitého a půlkruhovitého průřezu — — š. 1 cm a 0,8—0,8 cm, 0 22 a 26 cm; 0 vědérka ln sítu 36 cm, v. nad dnem š. 1,1 cm a 0,7 cm, 0 20—24 cm; zlomky dvou obrouček oválného průřezu 22 cm (obr. 24 : 3|, 1. č. P 126852 část rukojeti vědérka — obdélníkového průřezu a s hákovitým ukončením — d. 24 cm (obr. 23 : 3), í. č. P 126828 zlomky ploché obroučky — 2 kusy, deformované — š. 0,9—1,1 cm (obr. 23 : 5 6) i. č. P 126854/1—2 zlomek hrotu — d. 3 cm, i. č. P 126827 zlomek tyčinky — deformovaná — d. 7 cm [obr. 23 : 4), i. č. P 126B29/1 zlomek páskové obroučky — rozměry 3,6 x 2,8 cm (obr. 23:11), 1. č. P 126829/2 pískovcový brousek — lichoběžníkového tvaru — rozměry 14,3x7,5x1,3 cm (obr. 22 : 5), 1. č. P 127496 nádoba — s odoraným okrajem, zdobená v horní a spodní části výdutě nepravidelnými horizontálními širokými rýhami — v. 23 cm, 0 dna 12 cm (obr. 22:1), i. č. P 126771; nádoba — s kuželovltě seříznutým okrajem, zdobená v horní části výdutě třemi jednoduchými nepravidelnými vlnicemi — v. 23,5 cm, 0 okraje 24,8 cm, 0 dna 12 cm (obr. 22 : 8), I. č. p 126770 Uložení: Archeologický výzkum Pohansko, FF UJEP Brno Literatura: Vignatiouä, f, 1980, 168—175 POHANSKO (VI) (okr. Břeclav) Na JZ předhradí, v čtvercové polozemnici [obj. 69) byl objeven hromadný nález železných předmětů. V severním rohu objektu leželo na podlaze na hromádce pět ostruh a 30 cm jihovýchodně od nich ležela šestá ostruha. Nedaleko od ni se nacházela dvojitá objímka, druhá ležela při sz. stěně. [ížně od skupiny ostruh ležela rozdrcená nádoba, část dna další nádoby byla mezi peci, umístěnou v západním rohu objektu, a jihozápadní stěnou. V polovině jihovýchodní stěny byl nalezen kamenný brousek. 45 Obsah depotu: pór ostruh — parabolicky rozevřená ramena, válcovitý bodec s kuželovitým ukončením; lopatkovité ploténky s příčným žlábkem, v němž )sou otvory po třech nýtech a rýhy po tauzii — v. 12,4 cm (obr. 27A : 8, 9), i. č. P 132837—132838; ostruha — parabolicky rozevřená ramena, válcovitý bodec s kuželovitým ukončením; čtvercovité ploténky maji příčný žlábek se třemi nýty podloženými bronzovým plechem — v. 12,4 cm (obr. 27A:7), I. č. P132838; ostruha — parabolicky rozevřená ramena, válcovitý bodec s kuželovitým ukončením; čtvercovité ploténky s příčným žlábkem a třemi nýty (lze soudit, že pflvodně byly dva paralelní žlábky se šesti nýty) — v. 13,3 cm (obr. 27A:4), i. č. P132834; ostruha — parabolicky rozevřená ramena půlkruhového průřezu, štíhlý válcovitý bodec, lopatkovité ploténky se třemi nýty — v. 12,4 cm, rozměry ploténky 1,8x1,4 cm (obr. 27A:6|, 1. č. P 132839, ostruha — parabolicky rozevřená ramena, členěná z vnější strany žlábky do obdélných políček; válcovitý bodec s kuželovitým ukončením; čtvercovité ploténky ukončené třemi zoubky mají příčný žlábek se třemi nýty, žlábek je vyložen měděným plechem a nýty ovinuty měděným drátem — v. 11,9 cm (obr. 27A:5), i. č. P 132835 objímka — z masivního pásku, do ni je vsunuta menší objímka — š. 1,4—2,2 cm a 1,2 cm, 0 4,4 cm a 2,7 cm (obr. 27A:1|, i. č. P 132840; objímka — š. 1,3 cm, 0 4,2 x 3,4 cm (obr. 27A : 3), 1. č. P 132S41 brousek — z jílovité břidlice, trojúhelníkového tvaru — rozměry 12 x 3,6 cm (obr. 27A : 10a, b), i. č. P 132842 nádoba — se zaobleným okrajem ■- v. 13,3 cm, 0 okraje 9 cm, z> dna 6,7 cm (obr. 27A:11), i. č. P 132841 Uložení: Archeologický výzkum Pohansko, FF UJEP Brno Literatura: Vignatlovd, /. 1980, 176—177 POHANSKO (VII | (okr. Břeclav) Na JZ předhradí byl nalezen ve výplni menší obdélné jámy (obj. 77) depot želez ných předmětů. V jv. části Jámy byly nalezeny v hl. 5—10 cm pod podložím dve rozdrcené nádoby a v jejich blízkosti se nacházela ostruha, ocílka a obruč včdra. U sv. stěny ležely na sobě ve výšce 25—30 cm nad dnem objektu dva třmeny a těsně u nich dvě přezky. Asi v polovině jv. slěny bylo těsné pod podložím dno další nádoby, lžicovitý vrták, klínek, hrot, brousek a keramický kelímek. Na podlož! nad východní částí objektu byly kusy přepálené mazanice, kámen a časti ryolltovéh.i žernuvu. Obsah depotu: lžicovitý vrták — značně porušený, s odlomenou pracovní čáslí; rukojef ml kruhový průřez — d. 17,4 cm (obr. 27B :7J, i. č. P 133882 pár třmenů — trojúhelníkovitého tvaru; obdélníkovité ucho, které je kolmé na úzká ramena třmene, přechází v kulovitý krček; rozšířené stúpadlá je rovné, upro střed s plastickou lištou — v. 16,6 cm (obr. 27B:1), I. č. P 133875—133876 ostruha — deformovaná, část jednoho ramene je odlomena; zachované rameno Je ukoníeno čtvercovitou plolénkou se třemi nýty v příčném žlábku, další tři žlábky jsou vedeny od okraje kolmo k linii nýtů; kuželovité ukončený bodec — d. 12,7 cm, rozměry ploténky 1,7 x 1,6 cm (obr. 27B : 2), i. č. P 133880 ocílka — iyrovitélio tvaru, část jednoho ramene je odlomena — d. 7,4 cm (obr. 27B : 6), i. č. P 133B81 zlomky obručí z vSdérka — 5. 0,7—1,1 cm (obr. 27B:9), i. č. P 133877 až 133878 přezka — obdélníkového tvaru, hraněného průřezu, s trnem — d. B,l cm (obr. 27B:4), i. č. P133883/2; přezka — obdélníkového tvaru, hraněného průřezu, trn Jo částečně odlomen — d. 5,8 cm (obr. 27B : 5), i. č. P 133883/1 klínek — obdélníkového průřezu s dlátovitou pracovní částí — d. 5,7 cm (obr. 27B : 3), i. č. P 133879 část hrotu — kruhového průřezu — d. 5,6 cm, 0 0,7 cm (obr. 27B:8), i. č. P 133878 destičkovitý brousek — ze silitové břidlice, obdélného tvaru — rozměry 7,4 x 3,3 ■ * 0,8 cm (obr. 27B : 10), i. č. P 133885 keramický kelímek — válcovitého tvaru se zaobleným dnem, okraj |e poněkud vytažen a tvoři lištu — v. 3,4 cm, a kelímku 3,2 cm, 0 otvoru 1,3 cm (obr. 27B : 11) i. č. P 133886 nádoba — se zaobleným okrajem, zdobená po celé výduti horizontálními širokým' rýhami — v. 18,2 cm, 0 okraje 13 cm, 0 dna 9 cm (obr. 27B : 14), 1. č. P 1338fi:t, nádoba — s mírně nélevkovltě seříznutým okrajem, zdobená pod hrdlem dvěmi horizontálními rýhami mezi nimiž je drobná nepravidelná vlnovka, tři horizontálu* rýhy nepravidelně rozmístěné pokračuji dále na výduti — v. 21 cm, 0 okraje 21 cm, 0 dna 10,3 cm (obr. 27B:13), 1. č. P 133864; spodní část nádoby — rovni dno s nezřetelnou plastickou značkou — v. 4,2 cm, 0 dna 8,1 cm (obr. 27B:i2), i. č. P 133862 Uložení: Archeologický výzkum Pohansko, FF UJEP Brno Literatura: Vignatíová, }. 1980, 177—179 POHANSKO U NEJDKU (okr. Břeclav) Záchrannou akcí v roce 1958 byla při navršovaní protizáplavového valu v severozápadní části vnitřního areálu hradiště prozkoumána slovanská polozemnice (objekt 12) s rozvalenou kamennou pecí a skladem železných výrobků. Zahloubená polozemnice o rozměrech 310 X 290 cm se vyrýsovala v hloubce 40 cm na rozhranní humusové a hlinito-písčité vrstvy. Objekt byl zahlouben 15 cm do hlinito-písčltó vrstvy. Ve směru od severního rohu polozemnice do středu obydli ležely kameny zcela rozvalené pece. Přibližně ve středu chaty v zahloubené části mezi kameny se nacházel vedle střepů sklad železných předmětů. B. Novotný [1983, 34—35) datuje uložení depotu dle výskytu radlic společně s krojldlem, seker bez týlu, seker se širokými nízkými výběžky, sekerovitých hřiven a vyspělé středohradištní keramiky — (popis keramiky — Novotný 1963, 14) do druhé poloviny 9. stol. nebo na počátek 10. stol., kdy je možné počítat se zánikem funkce celého opevnění. Obsah depotu: radlice, II — d. 15,1 cm (obr. ISA: 18); radlice, II — pravostranná — d. 13,6 cm (obr. 15A:19); radlice, IA — s výraznými raménky, porušené pruvé ostří — d. 13,4 cm [obr. 15A : 17); radlice, IA — s výraznými raménky, pravé raménko je odhaleno — d. 13,4 cm (obr. 15A :18) srp, II — část čepele Je odlomenu — d. obvodu 22,2 cm [obr. 15A : 10) k r r- Jídlo — rovné, dlouhá čtverhranná násada přechází v odsazený břit čepele — d. 34,5 cm (obr. 15A : 1) sekera, IVAb — téměř rovné ostří, rovná krátká brada — d. 16,4 cm (obr. 15A : 2); sekera, II — oboustranně protažený štítkový týl, trojúhelníkovité ostny při násad rum otvoru, vějiřovité ostří — d. 17 era lobr. 15A:4J; sekera — IIIB — d. 14,4 era (obr. ISA:7); zlomek sekery — ulomená čepel, týl obdélníkového průřezu, trojúhelníkovité ostny, poměrně tenký krček čepele — d. 11 cm (obr. 15A:8J; sekera, UB — vajfřovité ostří — d. 13,2 cm (obr. 15A:5); sekera, IIIAb ? — jedná se spíše o obuch na způsob bradatice, protože obloukovlté ostři není dolů protaženo — d. 15,6 cm (obr. 15A : 6); sekera, IIAb — d. 15,2 cm (obr. 15A : 3) poříz — d. pracovní plochy 9 cm, d. ramen 15,6 a 7 cm [obr. 15A:13) lžicovitý vrták — násada obdélníkového průřezu, v horní třetině se zpioSfuje — d, 24,8 cm, d. lžíce 5,5 cm dláto — kulatého průřezu, v horní části obdélného průřezu ukončeno zploštělou hlavicí, funkční konec je odlomen — d. 16 cm (obr. 15A : 15J 4 Ô 47 15. Pohansko u Nejdku, okr. Břeclav [A); Přltluky, okr. Břeclav [B). třmen, I — rc-vnó stupadlo, trojúhelníkovití postranní plosky Jsou uprostřed zesíleny plastickou lištou, která přechází í na spodní strunu stúpadlá — v. 18,2 cm (obr. 15A: 14) držadlo věderka — s hákovltě zahnutými konci, na obou koncích visí destič-Kovitá závěsná kování ve tvaru obráceného písmene ,,T" — rozpětí oblouku 22,8 cm (obr. 15A : 121 n ú i — d. 9,4 cm (obr. 15A : 9) o s n í k — d. 18,4 cm (obr. 15A : 11) 7 zlomků obruči ZJ seker o vitý c h hřiven — 15 celých — d. 28,4—32,9 cm; 18 s odlome nými konci — d. 15,2—27,1 cm a 4 zlomky z konců sekerovltých hřiven Uložení: AO ČSAV Brno Literatura: Novotný, B. 1958, 74—79; Novotný, B. 1963, 3—38 PRACHOV (okr. [ičín] Ve výběžku valu před vnitrní branou mezi Seifertovou a Skautskou vyhlídkou byl objeven hrumadný nález. K:icházel se téměř v povrchové vrstvě. Pod ním byl as: 75 cm dlouhý pás zvětralého pískovcového kameni, který byl zapuštěn do písčitého podkladu — snad zbytek nějaké konstrukce v této části valu. Nález sám byl ve vrstvě hnědavého htnnusovitého písku, který pokrýval na této straně celý dnešní zbytek valu. Nález se skládal ze dvou celých třmenů, z nichž štíhlejší byl provlečen do širšího a oba pak byly hákov.tě spojeny zlomkem třetího třmene. Soubor třmenů ležel na boku stupůtkem š'rsího třmene k severu, při jižní straně byla o ně opřena miska, postavená na bok a mírně dovnitř nachýlená. Nález datuje R. Turek dle třmenů, jejichž původ hledá v keszthelském prostředí, zhruba do sklonku 7.—8. stol. Obsah depotu: třmen, lAb — na postranních ploškách je rytá tauzovaná výzdoba z krokvlca-vitých a rylýcb Lloll, okraje jsou na spodní straně stúpadlá lemovány dvojicí rýh, mezi nimiž je pás drobných důlků — v. 15,5 cm, d. stúpadlá 11,8 cm, š. stupadU B cm, v. postrnnní plošky 3 cm (tab. IV/2], i. č. 581/5; třmen, IAc — v, 15,4 cm, d. stupiidta 9 cm, š. stupadla 4,7 cm, v. postranní plošky 3,6 cm (tab. IV/1), i. č. 581/S; třmen, lAb — protáhlý, s konicky utvářenými rameny. Část jednoho ramene a 5iupadlo jsou ulomeny. Postranní ploška je uprostřed zdobena prolamovanými trojúhelníkovitými otvory a je lemována dvojici tauzovaných rýh, mezi nimiž je klikatý pás drobných důlků; ramena jsou zdobena příčnými tauzovanými rýhami — v. 16,3 cm, spodní š. postranní plošky 9 cm, v. postranní plošky 6,2 cm (tah. 1V/3), i. č. 581/S misovítý předmět — s vvklenuiýml stěnami, uprostřed jo nepravidelně proražen — 0 20,2 cm, v. 3 cm (tab. IV/4], 1. č. 581/S Uložení: Národní muzeum v Praze Literatura: Turek, R., 1946, 72—73, 149 — 153 PRlTLUKY (okr. Břeclav) Na poli mezi hájenkcu a starým ramenem Dyje byl prováděn 15. až 25. října 1952 zjištavací výkop. Na uvedeném místě byla položena sonda 250 cm široká, 20 m dlouhá a 55 cm hluboká. Pa odstranění 20 cm silné vrstvy orné půdy se přišlo na nnporušenou kulturní vrstvu o síle asi 35 cm, pod niž bylo |lž podloží. V kulturní vrstvě se našly střepy keramiky — vesměs drobnější, menší množství mazanice. -lil kousky dřeveného uhli, drobné zvířecí kosti, prohnuty železný nožik s držadlem z parohu, kamenný drtic, tři brousky, aj. Asi necelé dva metry od východiska sondy, těsně při její levé boční straně, byla nalezena hliněná nádoba, která obsahovala železně nástroje. Nádoba byla vyplněna sypkou hlínou a uhlíky. Obsah depotu: radlice, IB — d. 20,4 cm (obr. 15B : 5| motyka — s trojúhelníkovitými ostny při násadním otvoru a s prodlouženým týlem — d. 21 Cm (obr. 15B:3j; motyka — se zaoblenými ostny při násadním otvoru a s prodlouženým týlem — d. 19,2 cm (obr. 15B : 4 j sekera. IIIAa — á. 21,2 cm [obr. 1SB : 2j nádoba — z jemně zrnité hlíny s jemnou příměsí písku, poměrně tvrdě vypálená; nikde nejsou zřetelné stopy po vytáčeni, pouze na hrdle jsou patrny vodorovné rýžky — v- 24,1 cm, 0 okraje 17 cm, 0 dna 12,4 cm [obr. 15B : 1) Uloženi: Ve vlastnictví PhDr. K. Černohorského, pouze sekera je uložena v Ostravském museu v Ostravě Literatura: fiernnhorskíj, K. 1957, 520 RAIHRAD lokr. Brno) V roce 1960 prováděl AÚ ČSAV Brno zjišťovací výzkum na slovanském hradišti v Ra|hradě. Třinácti sondami, vyhloubenými v řečišti Svratky mezi vlastním korytem a levou povodňovou hrázi, kde byl zachován původní povrch hradiště, se zachytilo na ploše 225 m2 nepříliš silné osídlení z 9.—10. stol. Kromě čelných zlomků keramiky z 9.—11. stol,, kostěných hrotů, zlomků železných předmětfi a části svorového žernovu byly získány dva sklady železných nástrojů. První depot je určen jako starší a datován do 9. stol., druhý depot je pokládán za mladší a datován as! do 10. stol. Obsah depotu li 1 krojidlo, 1 srp, zlomek hákovitěho klíče Obsah depotu II: 7 srpů, části 3 kos Uložení: AU ČSAV Brno Literatura: Stana, C. 1960, 92—93 SEM1CE (okr. Nymburk| Nálezové okolnosti, týkající se hromadného nálezu ze Semic u Lysé nad Labem, nejsou známé. L. Ntederle (1921, 53) pouze uvádí, že se ve tvrzí u Semic našla radlice, srpy a kosy ve vrstvě, která svým inventářem náleží do 9.—11. stol. Neříká však, o jakou tvrz ss jedná a které předměty byly zároveň s radlicí, srpy a kosami nalezeny. Celý soubor je inventován ve dvou skupinách, z nichž jedna nese označení Scmice-Hrádek a druhá Jen Semice. Ve skupině Semice-Hrádek Je uváděna radlice, kopí, kosa, srp a poškozená sekera. Ve skupině Semlce js uváděn srp, motyčka-otka. kosa. sekera, nožík a po stranice udldla. Stejné rozdělení je i ve starém Píčově inventáři, uloženém v pra věkem oddělení Národního muzea, odkud byly železné předměty předány historickému oddělení Národního muzea. V pozůstalosti J. Hellicha v muzeu v Poděbradech |e kresebný i slovní záznam o tomto hrotnnJném nálezu želez, který pochází z polohy na Kápích, Uvedena jí; radlice, kopí. část kopl, sekera — bradatiee, dva srpy, Část udidla a kosa. Helii chův záznam teilv vyvrací a zčásti doplňuje informace, získané z Inventářů v Ná rodním muzeu, i'fi.bývá poškozená sekera, kosa, nožík, motyčka-otka a chybí část hopl, které má být podle záznamu 20 cm dlouhé. Dnes je těžké zjistit, kam se poděla část kopí a zda přebývající předměty byly Helllchem opomenuty nebo mu nebyly ukázány. )e možné, že byly na stejném místě nalezeny dodatečně nebo i někde jinde. Inventář Národního muzea není tedy spolehlivou oporou. M. Beranová vycházela při rozboru nálezů z předmětů, zapsaných Helllchem. Uložen! depotu klade do 8.-9. stol. [Beranová, 1972, 638J. Obsah depotu: srp, I! — d. obvodu 47,8 cm [obr. 16A : 9J, i. č. 100.003; srp, II — d. obvodu 48,4 cm (obr. 16A:8), I. č. 100.039 kosa, II — d. obvodu 37,4 cm (obr. 16A:11), i. č. 100.038; kosa, I - d. obvodu 34,8 era [obr. 16A : 10), I. č. 100.004 radlice, IB — Čepel je trojúhelníkovitě klenutá — i. 28 cm [obr, 1BA:2J, 1. £. 100.056 motyčkovítý nástroj — s tulejkou z dlouhých přehnutých laloků velmi krátká, mírně se rozšiřující čepel — d. 9 cm (obr. 1BA : 7), !. č. 100.054 sekera, IlICa — rovnoběžné hrany ostři — d. 10,6 cm (obr. 1BA:6), 1. £. 100.005; sekera. IIAa — část násadního otvoru s trojúhelníkovitými ostny je ulomena — d. 19,8 cm (obr. ISA : 5), i. č. 100.008 kop! - dlouhý úzký list uprostřed oboustranně zesílený žebrem přechází v hraněnou tulejku, s průřezem ve tvaru osmiúhelníku; na tulejku, která je dole poško zená, připadá jedna třetina celkové délky kopí — d. 34 cm [obr. 16A : 3), i. č. 100.033 postranlee udldla — esovltá, s jednoduchou obdélníkovou záštitou — d. 12,8 cm [obr. 16A : lj, I. č. 10D.050 nftž s kostěnou rukojetí, připevněnou dvěma nýty — d. 13 cm (obr. 16A:4), 1. č. 100,006 Uloženi: Národní muzeum v Praze — historické oddělen! Literatura: Beranová, M. 1972, 329—641 .SKLABINA (okr. MartinJ V záři 1953 nalezl při kopání základů přístavby na svahu nad pravým břehem potoka V. Kučma depot železných předmětů, Depot se nacházel asi 4 m jižně od jiho západního rohu domu č. 55, směrem k přístupové cestě k domu. Dle udán! majitele se všechny předměty nacházely pohromadě pod nevelkým kamenem v hloubce asi 60—80 cm pod dnešním povrchem. Ve výkopu pro základy přístavby o rozměrech 4 x 4 m nebyly zjištěny žádné stopy, které by prozrazovaly výrobu železných předmětů. Na svahu, na kterém byl nález objeven, nebyly rovněž zjištěny žádné stopy předpokládaného hradiště. Při datování depotu se 1. Hrubec opíral o typologii jednotlivých železných předmětů a o analogie z jiných hromadných nálezů, protože nálezové okolnosti depotu neposkytovaly žádný podklad pro datování. Na základě analogických nálezů zemědělských nástrojů v depotech z Ponioraví a Poodří a obsahové příbuznosti datuje I. Hruhec tento celek do konce 8. a do 9. stol. S ohledem na jaho geografickou □dlehlost od centrální oblasti Velké Moravy i značnou opotřebovanost nástrojů řadí depot s konečnou platnosti do obdobi velkomoravského, tj. do 9. stol, případně na ľačátek 10. stol. Obsah depotu: radlice, IA — s výraznými raménky, pravé raménko je ulomeno — d. 15,6 cm lobr. 18B : lj kro jídlo — masivní, rovné, násada přechází v odsazený bří t Čepele — d. 47.5 cm (obr. 16B : 7] tu o t y k a — bez trojúhelníkovitých ostnu a prodlouženého týlu, porušené ostří — d. 22 cm [obr. 16B : 41 SO 51 Obr. 18. Semlce, okr. Nymburk (A); Sklablňa, okr. Martin (B); Smolnice, okr. Louny (C). 52 dlátovitý hrot — s tulejí a se ztepnným ostřím, kruhovitá tulei ]e asi 15 cm hluboká — d. 26 cm |obr. 16B : 51 sekerovitý klín — s dlátovitým osiřím a porušeným štítkovým týlem, pří násartním otvoru jsou laloky — d. 34,4 cm (obr. 1SB : 3|; sekerovitý klín — s dlátovitým ostřím kolmým nu nasadni otvor a s plochým štítkovým týlem, zahrocené laloky pří uásadním otvoru — d. 30 cm f obr. 16B : 51 kopí — úzký dlouhý list, kruhovitá tulejka má po celá své dělce stejný průměr — d. 43,8 cm (obr. 16B :81 tyC — hraněného průřezu, který přechází v oválný průřez — d. 26,4 cm (obr. 16B : 2) kus železné ploténky — 4.1 x 4,5 cm 5 malých kusů pórovité škváry Uloženi: Slovenské národné muzeum v Martině Literatura: Hrubec, 1. 1985, 415—422 SMOLNICE (okr. Louny) V Muzeu hl. města Prahy byla uložena mezi laténskými nálezy radlice s inv. Číslem 12 700 (obr. 16C:2). F. Šach [1901, 57 — 58) řadí tuto radlici mezí radlice neslo vanské. M. Beranová [1368, 519) Ji řadí s ohledem na Její tvar a velikost mezi radlice slovanské. Radlice pochází ze sbírky staveb, rady A. Wiehla. Při revizi a novém zpracování sbírek zjistil N. Mašek další předměty, které s radlicí souvisejí. Všechny předměty mají stejné inv. číslo a pocházejí ze Smolnice. Bližší nálezové okolnosti nebyly uvedeny, je uvedeno pouze datum získání — 19 2. 1900. Nález železných předmětů ze Smolnice datuje M. Beranová [1988, 5301 do období 8.—9. stol., avšak o něco pozdější datování nevylučuje. Obsah depotu: radlice, IA — s nepatrnými raměnky, pravě raměnko je zbroušeno; čepel je na pracovní straně lehce klenutá a na spodni plochá — d. 12,8 cm (obr. 16C:2); radlice, 1B — d. 18,5 cm (obr. 16C: 1) kro jídlo — hranatá násada přechází v ostře odsazený břit ěepelo — d. 43,5 cm (obr. 16C : 1) lžlcovltý vrták — zaoblená násada je nahoře naplocho roztepánu — d. 25,5cm [obr. 16C : 3) Uložení: Muzeum hl. města Prahy — pravěké odděleni Literatura: Beranová, M. 1958, 519—520 STARÁ BŘECLAV (okr. Břeclav) V poloze ,,U Fučíků" bylo nalezeno sedm železných srpů. Obsah depotu: 7 srpů Ul ože n í: ? Literatura: Červinka, I. L. 1939, 95 STARÉ MfiSTO (1) (okr. Uherské Hradiště) Na podzim roku 1925 byl „Na Valach" odkryt depot železných předmětů. Celý depot byl uložen v jámě (u hrobu č. 25) pod celým a polovinou rulového žernovu. Obsah depotu: držadlo vědérka: — tordované, s hákovitě zahnutými a paliěkovitě ukončenými kunci — d. rozpětí oblouku 25,4 cm [obr. 17A:1); držadlo vědérka — knoíli-kovítě ukončené konce, na nichž visí trojúhelníkovitá závěsná kování, ukončená 53 smyřkovítýni očkem — rozpět! oblouku 19.3 cm. d. závěsných kování 7,8 cm a 6,2 cm (Obr. 17A : 2) závěsné kování vědérka — destičkovité, ve tvaru kflže — d. 8,8 cm (obr. 17A:3); závěsné kování — destiřkovité, ve tvaru obdélníku — d. 9,4 cm (obr. 17A : 4) 11 sekerovitých hřiven — d. 41,2—46,6 cm; 2 sekerovitě hřivny — d. 23,7 a 15 cm; 1 sekerovltá hřivna — d. 4,4 cm 2 rulové žernovy — celý a polovina Uloženi: Staroslovanské muzeum ve Starém Městě Literatura: Červinka, 1. L. 1928, tab. XXI; Zelnitius, A. 1940, 8—10; Pleiner, ff. 29(71, 411, obr. 2/1—3 STARÉ MESTO (II) (okr. Uherské Hradiště) Ve Starém Městě byl pod valem nalezen depot dosti porušených sekerovitých hřiven. Obsah depotu: 5 sekerovitých hřiven — d. 21,2—24,0cm Uložení: 7 Literatura: Zelnitius, A. 1940, 10; Pleiner, R. 1961, 411 STARÉ MESTO (III) (okr. Uherské Hradiště) V muzeu va Starém Městě je uložena skupina velmi špatně zachovalých sekerovitých hřiven, vedena jako depot z 28. 6. 1926 pod 1. C. 376—382. Z několika kusu zbyla fines jen řada beztvarých kousku rzí a jen některé z nich lze blíže určit. Obsah depotu: 2 sekerovltá hřivny — d. 23,5 a 24,5 cm; 1 sekerovltá hřivna — zřejmě druhotně překovaná; 2 sekerovitě hřivny — ve zlomcích — d. cca 22 cm Uložení: Staroslovanské muzeum ve Starém Městě Literatura: Pleiner, R. 1961, 412 STARÉ MESTO (IV) (okr. Uherské Hradiště) Náhodný nález z roku 1901 na rozoraném poli. Je otázkou, zda se jedná o hromadný nález. Obsah aepotu: 3 sekerovitě hřivny Uložení: ? Literatura: Čeminka 1. L. 1901, 328, obr. 150; 1928, 171; Pleiner, R. 1981, 409, obr. l/B STARÉ ZÁMKY (I) (okr. Brno-město) Při výzkumu cesty v r. 1958, která probíhala v podélné ose ostrožny východně od příčné hradby s příkopem, se narazilo přibližně na jejím jižním okraji v hloubce 30 cm pod povrchem na pravidelnou kruhovou skvrnu o průměru 105—110 cm. Jedná se o jámu, hlubokou asi 90 cm s kolmými stěnami, v níž byl uschován depot železných předmětů včetně čtyř žernovů a nedohotoveně kostěně brusle. Sklad želez se nacházel v jihovýchodní čtvrtině Jámy v hloubce 20—40 cm pod jejím horním okrajem. Pod železy ležel v hloubce 40—55 cm větší zlomek svorového žernovu, v jihozápadní čtvrtině jámy leže) ve stejná hloubce celý žulový žernov, jehož dolní struna byla miskovltě vybrána. V hloubce 65 cm pod hladinou výkopu se objevil masívni svorový žernov, spočívající im vypouklém žulovém žernovu, který byl posunut o 10—15 cm k severu. Při dně jámy pod severovýchodním okrajem spodního žernovu ležela nedohotovená kostěná brusle [Staria 1961, tab. Xli/1; X1II/14). Ve vrstvě na dně se vyskytlo v jižní části dosti uhlíků. Ze zásypu jámy byl získán menší počet střepů [Stana C. 1961, tab. XIII/1—13). C. Stana datuje tento hromadný nález na základě vývoje slovanské keramiky na Moravě a dle pozorování na Starých Zámcích nejpozději na přelom 9. a 10. stol. Obsah depotu: srp, II — zachován ve dvou zlomcích — d. obvDdu 49 cm (obr. 17B:7); srp, II — část rukojeti je ulomena — d. obvodu 36 cm (obr. 178;8), I. č. 1720; část srpu, II — konec čepele i rukojeť je ulomena — d. obvodu 14,8 cm [obr. 17B:9) poříz — záchytné konce ramen jsou odlomeny — d. řezné plochy 5,8 cm, d. ramen 13 a 6 cm [obr. 17B :5), I. č. 1722 prflbojnlk — ve tvaru hraněné tyčinky, která je na jednom konci zahrocená .) na druhém nese stopy po úderech — d. 33 cm (obr. 17B : 16) čepel nože — d. 13 cm (obr. 17B : 1); nůž — konec čepele i část trnu je ulomena — d. 11,8 cm (obr. 17B : 14) hákovltý klíč — raménko je opatřeno dvěma kolmými výčnělky — d. rukojeti 20 cm, d. raménka 7 cm (obr. 17B : 2] držadlo vědérka — s knollikovltě ukončenými konci, na nichž visí porušená závěsná kování ve tvaru lichoběžníku — rozpětí oblouku 24 cm, d. závěsného kováni 4,6 cm [obr. 17B : 13); držadlo vědérka — s hákovitě zahnutými konci; na Jednom konci visí závěsné kování ve tvaru přehnuté tyčinky, jejíž jeden konec se rozvětvuje a druhý je ulomen — rozpětí oblouku 21 cm, d. závisného kování 6 cm [obr. 17B : 3); držadlo vědérka — s hákovitě zahnutými konci, zdeformované — v. oblouku 12,5 cm (obr. 17B :15); držadlo vědérka — jeden konec je hákovitě zahnutý, druhý je ulomený — rozpět! oblouku 18 cm (obr. 17B : 12) 5 obručí — klenutého průřezu — ä. 0,B cm, s. 0,6 cm (obr. 17B : 20, 27, 29—31): 2 obruče — š. 2 cm, s. 0,4 cm [obr. 17B : 10—11); 3 obruče — 5. cca 1,2 cm, s. 0,4 cm [obr. 17B : 19, 28, 28); i zlomky z obrouček — ä. cca 1 cm, s. 0,4 cm (obr. 17B : 21 až 22, 24—25) pouta — vytvořená ze dvou půloblouků, které jsou spojeny vykovanými očky; obě části pout jsou ukončeny kolmo vykovanými kroužky, jež k sobě dosedají — 0 14,5 cm (obr. 173 : 6J 3 stočené pásky — š. cca 1 cm, s. 0,4 cm (obr. 17B : 17—18, 23) rovný páskovítý předmět — zužující se od jednoho konce k druhému, žlábkovitě prohnutý, rozšířený konec je ulomený — d. 24,5 cm [obr. 17B : 1), i. č. 1719 obdélníková ploténka — těsně při okraji je proraženo několik otvorů, v jednom je nýt — d. 28,8 cm (obr. 17B : 32), i. č. 1717 2 žulové a 2 svorové žernovy kostěná brusle keramické střepy Uloženi: AO ČSAV Brna Literatura: Staňa^ G. 1961, 110—117, tab. XII/l—2, tab. XIII STARÉ ZÁMKY (II) [okr. Brno-město) V roce 1953 byl nalezen pod jižní čtvrtinou kontrolního bloku D/M-VIII, necelých 10 m východně od příčné hradby s příkopem, v málo znatelné, nepravidelně obdélníkové zahloubenině, v hloubce 30 až 40 cm pod dnešním povrchem depot sekerovitých hřiven. Hřivny byly uloženy podélně ve směru profilu, tj. od severu k jihu, a to tak, že ležely těsně jedna na druhé, střídavě ouškem a rozšířenou částí. V těsné 55 Obr. 17. Staré Město (I), okr. Uherské Hradiště (A); Staré Zámky (I), okr. Bino-město (B); Svépravice, okr. Praha-východ (C). blízkosti hřiven se vyskytlo mncžs'vi uhlíků, které snad mohou být pozůstam* i nějaké skříňky, do niž byl sklad uložen. Obsah depotu: 12 sekerovitých hřiven — d 27—31 cm, 1 sekcrovlte hřivna — d. 39 cm Uloženi: AÚ ČSAV Brno Literatura: Stana, Č. 1955, 55 STARÉ ZÁMKY lili) lokr. Brno-město) Při výzkumu v roce 1953 byl nalezen v jamce ve čtverci C-ll depot železných předmětů. Obsah depotu: kování věder, zlomek srpu Uložení: AU ČSAV Brno Literatura: Stana, č. 1961, 118 SVÉPRAVICĽ (okr. Praha-východ) /.p. školní sliírky ve Svépraviclch převzalo Národní muzeum soubor železných přeu-mStfi a jednu bronzovou esovitou záušnici. Otázka příslušnosti teto zúušnicR k s.ľ, horu železných předmětů je znaíně nejasná. Stejně problematický je i soubor želez, protože nálezové okolnosti chybi h o pravosti celku můžeme usuzoval |en s velmi malou dávkou pravděpodobnosti. Obsah depotu: radlice, IA — s výraznými raménky — d. 17 cm (obr. 17C : 5), t. č. 8505ti sekáč — králky, jednostranně odsazený trn je mírně ohnutý, rovná čepel [D z hřbetní strany před hrotem obloukovilc vykrojená — d. 19 rm |onr. 17C:2:, i. č. 85057 n ů ž — d. 18,8 cm (obr. 17C : 1), i. č. 85058; čepel nože — d. 10,2 cm (obr. 37C : 3), i. í. 85059 bronzová esovitá záušnice — esovité zakončení nese stopy stříbřeni — 0 2,7 ■: 2,1 cm (obr. 17C : 4), 1. č. 85050 Uložení: Národní muzeum v Praze Literatura: Kudrnáč, J. 1963, 205 TVAROŽNA LHOTA (okr. Hodonín) Z nálezových okolnosti, týkajících se souboru železných předmětů z ľvarožné Lhoty. ;e pouze známé, že v r. 1901 byl vyorán sklad železných nástrojů. Obsah depolu: srp, II — konec čepels je ulomen — d. obvodu 28,(1 cm (obr. 18A: 3|, i. č. 55999; srp, II — knnec čepcio je ulomen — d. obvodu 35,6 cm (obr. 18A : 4) kosa, II — d. obvodu 38,6 cm (obr. 1BA:6). i. č. 55997; kosa, I — zahrocený konec čepele — d. obvodu 42,4 cm (obr. 18A : 5J, i. £. 55996 motyka — prodloužený týl, trojúhelníkovité zaoblené ostny při násadním otvoru — d. 19,8 cm (obr. 18A : 7), i. č. 56000 ostruha raménka ve tvaru U, kuželovitý bodec, lopatkovité ploténky uprostřed s jedním nýtem — v. 15,8 cm (obr. 18A : 1), i. č. 560O2 kruhovitá zděř — 0 4,4 cm, v. 2 cm (18A : 2), i, č. 56001 56 57 Uloženi: Moravské muzeum v Brně, Národní muzeum v Praze Literatura: Ceroinka, 1. L. 1928, 171, obr. 47 VRSAIECKÉ PODHRADIE [okr. Považská Bystrica) Vršatecké Podhradie leží asi 10 km na severozápad od Ilavy. Lokalita sc nachází asi 1 km severozápadním směrem od obce v úzkém a dlouhém údolí, které vyniká stratlgraflckýml vlastnostmi. Jeho deläí struny jsou od jihovýchodu chráněny strmými skalnatými hřebeny a od severozápadu zalesněnými svahy. Středem doliny teče malý potůček. V březnu 1965 zachránil prvou a největal část hromadného nálezu G. povala. Nálezy mu odevzdali dělníci, kteří pracovali na stavbě Rekreačního střediska SMZ. Druhou část našli začátkem srpna pracovnici stavby při pokračování zemních prací a zprávu o nálezu podal Archeologickému ústavu v Nitře S. Margetin. Dne 20. srpna při obhlídce terénu byla pracovníky AG nalezena částečně opracovaná sekerovltá hřivna. Poslední předmět — železný vrták — poslal dne 29. listopadu 1965 do Archeologického ústavu Š. Margetin. Hromadný nález železných předmětů byl nalezen na staveništi panelových chat. V druhotně uložené zemině byly nalezeny i úlomky mladohradištní keramiky. Další zlomky mladohradištní keramiky byly nalezeny v úvoze česly nedaleko panelová chaty, která se nachází v horní části úvozu. Je pravděpodobné, že se keramika dostala do uvedené polohy (tj. na místo nálezu skladu železných předmětů) splachem s horní části úvozu. Toto podporuje i skutečnost, že sonda, vedená v blízkostí naleziště, byla sterilní. Mladohradištní keramika se nachází téměř po celém areálu doliny. Tyto četné nálezy keramiky umožňují předpokládat větší slovanské sídliště z konce 10. a 11. stol. /. Holá—V. Furmánek [1970, 7tiJ datují hromadný nález do konce 9. stol., případně na začátek 10. stoL i Obsah depotu: kosa, II — d. obvodu 32 cm (obr. 18B : 7), I. č. K 212 radlice, IA — s výraznými raménky, pravě raménko je ulomeno — d. 12 cm (obr. 18B : 17), l. i. K 211 krojídlo — mírně prohnuté, masivní nísada přechází v odsazený břit čepele — d. 38,6 cm (obr. 18B : 12), 1. č. K 215 motyka — úzký prodloužený týl, zaoblené ostny při násadním otvoru — d. 20,6 cm (Dbr. 18B:2), i. č. K 216; část motyky — konec čepele je ulomen, široký krátký týl, zaoblené ostny při násadním otvoru, jeden osten je ulomen — d. 10,4 cm (obr. 18B:3), I. č. K 222; nasadni část motyky 7 — d. 6,6 cm (obr. 18B : 8), 1. č. K 221 sekera, IIAb — nízké zaoblené ostny — d. 16,8 cm (obr. 18B:5); sekera, IVAb — téměř rovné ostří, krátká rovná brada — d. 19 cm (obr. 18B:4), i. č. K 117; sekera, 1IB — d. 19,4 cm (obr. 18B : 6), í. £. K 218 1 ž I c o v 11 ý vrták — násada čtvercového průřezu je v horní třetině rozklepána naplocho — d. 25 cm (obr. 18B : 11), 1. č. K 207 dláto — horní konec byl druhotně useknut, dolní konec je rozklepán v ostři — d. 10,5 cm (obr. 18B : 16), 1. č. K 208 poříz — d. řezné plochy 11 cm, d. ramen 14 a 14,4 cm (obr. 1BB : 10), i. č. K 201; pořiz — obě držadla jsou odlomena — d. řezné plochy 12 cm, d. ramen 3 a 7,3 cm (obr. 18B : 9), i. č. K 202 kleště — esovitě prohnuté čelisti, rukojeti kleští čtvercového průřezu jsou v místě spojeni nýtem rozklepána naplocho, od nýtu k čelistím jsou opět čtvercového průřezu — d. 54,6 cm (obr. 18B:21), I. č. K 204; kleště — mírně prohnuté čelisti, stejná konstrukce jako u kleští předcházejících — d. 57,8 cm [obr. 18B : 20), i. č. K 205; kleště — běžné konstrukce, zahnuté konce čelisti — d 42 cm (obr. 18B : 19), 58 i. č. K 206; klešti; - bežné konstrukce, prohnuté čelisti — d. 31,2 cm (obr. 18B : 18). 1. č. K 365 kovadlina — ve tvaru nepravidelného čtyřhranného komolého Jehlanu, horní plocha je poněkud prohnutá, v horní polovině kovadliny Je průvlak — v. 18,8 ur. (obr. 1BB:13), 1. č. K 213; rohatá kovadlina — ve tvaru písmene T. Nožka je upr't střed na jedné straně vertikálně prožlúbnutá, v prožlábnutí jsou dva průvlaky; kratší rameno je na konci rozklepáno, delší je zahroceno — v. 19,2 cm (obr. 18B : 151, 1. č. K 214; štíhlá kovadlina — čtverhranného průřezu, směrem dolů se zužuje, horní plocha je rozklepána — d. 21 cm (obr. 1BB : 14), i. č. K 22il atypické železo — d. 17,6 cm (obr. 18B : 1), i. č. K 210 sekerovitá hřivna — d. 16 cm, i. č. K 209 Uložení; originály ve Vlastivědném múzeu v Nitře, kopie v Moravském muzeu v Brně Literatúra; Hnilá, / ,—Furmánck, V. 19711, 75—82 ZÁDIEL (okr. Košice) I. Lehoczky našel roku 1878 při pokusném výzkumu v Zádlelské dolině na břehu potoka nad kulturní vrstvou pod vrstvou sesutého kamení kromě železného kroužku a železného klince depot tří zemědělských nástroje. J. Eisner [1933, 261) datuje tento depot rámcově do mladší doby hradištní. V. lludinskfj-Krička (1963, 223) nevylučuje ani středohradištní původ nálezu vzhledem ke starému slovanskému osídlení oblasti, která sousedí se Zádielskou dolinou. Obsah depotu: radlice, II — vykovaná ze dvou částí; základní středová část radlice je sy metrická, k ní byly přikovány železné pásy, na jedné straně menši a na druhé větší — d. 22 cm (obr. 19A: 3) krojldlo — rovné — d. 58 cm (obr. 19A:2); krojidlo — rovné — d. 50 cm (obr. 19A : 1] Uložení: Zakarpatské státně vlastivědné muzeum v Užgorodu Literatura: Eisner, ]. 1933, 261; Budinskij-Krička, V. 1963, 220 - 223 ŽABOKRFKY (I) (okr. Topoľčany) Při bagrováni hlíny ve východní části hliníku vedle cihelny byla bagrem zničenú v r. 1961 polovina sídlištní jámy, ve které byla pohozena lidská kostra a depot železných předmětů. Obsah depotu: srp, II — ulomený hrot čepele — d. obvodu 40,6 cm (obr. 19B :3); srp, II — konec čepele i rukojeti jo ulomen — d. obvodu 25,2 cm (obr. 19B:4); rukojeť srpu — d. 11,4 cm (obr. 19B:5) kosa, II — d. obvodu 33,6 cm (obr. 19B:1); kosa, II — konec čepele I část uásady s kolíkem jsou odlomeny — d. obvodu 29,4 cm [obr. 19B : 2) radlice, 1A — s výraznými raménky — d. 16,4 cm (obr. 19B : 12) krojldlo — prohnutá, násada přechází v odsazený břlt čepele — d. 42,S cm (obr. 19B : 6) kotel — značně rozrušený korozí; rovně stěny s mírně nálevkovitým ústím přecházej! obloukovltě v ploché dno. Kotel je zhotoven z plechových plátů, spájených nýtováním; pláty jsou kladeny ve vodorovných pásech, dno tvoří pláty, kladené bez systému přes sebe — v. 15 cm, 0 zrekonstruovaného okraje 1B cm (obr. 19B:13) 60 6 sekerovitých hřiven — značně poškozené — d. cca 30—36 cm kera mické střepy (obr. 19B : 7—11) Uloženi: AÚ SAV Nitra Literatura: Haboustiak, A, 1965, 58, obr. 2:4; 3:4; Významné slovanské náleziská na Slovensku 1978, 257 Ofcr. 19. Zádiel, okr. Košice (A); Zabokreky (I), okr. Topoľčany (B); Žitavská Toň, okr. Komárno |C). fil ŽABOKREKY (II) (okr. Topolčanyj Tento depot se našel v r. 1962 asi 2m od prvního depotu [Zabokreky (I). Obsah depotu: srp, II — zachovaly ve dvou zlomcích, rukojeť je odlomena — d. obvodu 32,2 cm (obr. 20 : 23); srp, II - zachovalý ve třech zlomcích — d. obvodu 33 cm (obr. 20 :6); srp, II — ulomený konec čepele — d. obvodu 40,4 cm (obr. 20:9); srp, II — zachovalý ve třech zlomcích, ulomený hrot čepele — d. obvodu 39,4 cm (obr. 20:10); srp, II — odlomený konec čepele — d. obvodu 30,6 cm (obr. 20:5); srp, II — zachovalý ve třech zlomcích, ulomený hrot čapele — d. obvodu 45 cm (obr. 20:7); srp, II — odlomený konec čepele — d. obvodu 34,4 cm (obr. 20:8); srp, II — konec čepele i rukojeti je ulomen — d. obvodu 26 cm [obr. 20:3); část srpu — konec čepele i rukojeti je ulomen — d. obvodu 21,2 cm (obr. 20 : 4] kosa, II — d. obvodu 39,8 cm (obr. 20:21); kosa, I — hřbot čepele je od vlast ního ostří oddělen po celé délce širokým mělkým žlábkem — d, obvodu 38,2 cm (obr. 20:19); část kosy, II — konec čepele )e ulomen, na kose je vidět vrstevnatý způsob zhotovení ostři — d. obvodu 27,8 cm (obr. 20:20); kosa, I — zlomkovítě zachovalá — d. obvodu 39,2 cm (obr. 20:22) radlice, IB — částečně deformovaná, s nepatrnými raménky a se silně zkoro dovánou levou stranou — d. 17 cm (obr. 20:28); radlice, IC — pravé raménko je odlomeno — d. 14,6 cm (obr. 20:27); radlice, IA — s výraznými raménky d. 13,6 cm (obr. 20:26); radlice, IA — s nepatrnými raménky, pravá strana pluž-niho nože je zkorodovaná — d. 15,6 cm (obr. 20 : 29) k r o j i d 1 o — prohnuté, masivní násada přechází v odsazený břit čepele — d. 511 cm (obr. 20:12); krojldlo — prohnuté, masivní násada plynule přechází v odsazený břit čepele — d. 38 cm (obr. 20 : 13) motyka — krátký široký a nezúžený týl, trojúhelníkovité ostny při násadnim otvoru — d. 16,3 cm (obr. 20 :15) motyčkovitý nástroj — s tulejkDu z dlouhých přehnutých laloků a s rozšiřující se čepelí — d. 14,8 cm (obr. 20:17); motyčkovitý nástroj — uzavřená tulejka z přehnutých laloků, rozšiřující se čepel — d. 11,8 cm (obr. 20:16) sekera, III — dlouhý tenký krček přechází na jedné strana v nízké zaoblené ostny a na druhé straně v široké spuštěné ostří, jehož hrany jsou rovnoběžné, krátký týl — d. 21,4 cm (obr. 20:11) poříz — jedno rameno je ulomeno — d. řezné plochy 6,8 cm, d. ramene 6,4 cm [obr. 29 : 25) dláto — důlní konec |e roztepaný v ostří, horní konec nese stopy po úderech — d. 23,8 cm (obr. 20: 1); dláto — dolní konec je roztepaný v ostří, horní konec nese stopy po úderech — d. 25,2 cm (obr. 20 : 2) lžícovltý vrták — horní část jc roztepéním zeslabena — d. 33 cm (obr. 20 : 14) hákovi t ý klíč — kolmé raménko je ojiatřenn dvěma kolmými výčnělky, ruko )ef jc lordovaná a deformovaná — d. rukojeti 9 cm, d. raménka 8 cm [obr. 20:24) zlomek držadla věd á řka — z masivní tyčinky čtverhranného průřezu, v há-kovitém zakončení se zachovala část ouška závěsného kování — d. cca 17 cín; polovina držadla vědérka - z ploché tyčinky, ve středu je nejsílnější a směrem k hákovitému ukončení se zužuje 11 úlomků obručí — klenutého průřezu — š. cca 7—13 mm 10 sekerovltých hřiven — zlomkovitě zachovalých — max. zach. d. 34 cm kroužek — s dlouhým, smyčkovltě připojeným jazýčkem — 0 kroužku 5 cm, d. jazýčku 5,6 cm (Obr. 20 : 18 | Uložení: AU SAV Nitra Literatura: Toník. A. 1963, 601, obr. 202; Habooštiak, A. 1965, 58, obr. 1:1, 3; 2 :1—3, 5—8; 3 :1—3, 5; Významné slovanské náleziská na Slovensku 1978, 257 Obr, 20 Zabokreky (Il|, okr. Topolčany. b'2 h:i ŽITAVSKÁ TOŇ [okr. Komárno) V roce 1936 byl v Žitavské T6ni na poli sedláka VorBse objeven v jámě v hloubce 2,0—2,5 m depot železných předmětS, Nález přinesl do muzea v Komárna učitel Ordflg. Obsah depotu: k r o J i d 1 o — mírně prohnuté, trojúhelníkovitá íepel je odsazena od násady — d, 42,6 cm (obr, 19C:3); krojidlo — rovné, masivní násada přechází v odsazený břit čepele, klenuté ostří čepele — d. 41,8 cm (obr. 19C : 1) sekera, IHCb — tenký krček čepele přechází ve spuštěné, porušené ostří s velmi krátkou bradou — d. 15,4 cm (obr. 19C:7); část sekery — ostří čepele je ulomeno, poměrně tenký krček čepele, trojúhelníkovitě ostny jsou na jedné straně ulomeny, krátký široký týl — d. 15,2 cm (obr. 19C:9); sekera, IIAc — porušený nasadni otvor — d. 26,4 cm (obr. 13C:11); sekera, IVCa — porušeně obloukovtté ostří, rovná brada — d. 18,2 cm (obr. 19C:5); sekera, HIC—IVCa — krátké spuštěné ostří (na způsob bradatiee, avšak krátká brada) — d. 14,3 cm [obr. 1BC:6); sekera. I1B — ulomený konec čepele — d. 19,4 cm [obr. 19C : 10] 2 plechy — zdobené pásy perliček — d. 14,6 a 12,4 cm (obr. 19C:a); podlouhlý plech — d. 25,6 cm [obr. 19C : 2) tyčínkovitý nástroj — hraněného průřezu, na jednom konci ohnutý — d. 29,3 cm (obr. 19C : 4) Uložení: Podunajské múzeum v Komárně Literatura: Blsner, J. 1S41, 160; Eisner, ]. 1948, 372, obr. 2 MB Tab. I. Lety u Dobřichovic, okr. Praha-západ. 64 3 Tab. IV. Prachov, okr. Jičín. III. Kritika pramenů Abychom získali opěrnou základnu pro další práci, je nutné provést před vlastni analýzou obsahového složení depotů kritiku vypovídacích schopností shromážděného materiálu. Z dostupné pramenné základny musíme vyčlenit především tzv. problematické depoty, tzn. ty soubory, u nichž usní zcela zřejmé, zda jednotlivé předměty pocházejí ze společného nálezového celku. V těch-to případech není zaručena uzavřenost celků. Je přirozené, že se v analýze obsahového složení nezabývám nedostatečně publikovanými depoty, které jsou uveřejněny pouze ve formě zmínky bez bližšího popisu a vyobrazení předmětů. Většina těchto depotů byla nalezena v rámci systematických výzkumů a bude příslušnými badateli publikována. Vyloučením problematických a nedostatečně publikovaných hromadných nálezů zůstávají pro další práci dve skupiny depotů. Jsou to eeíky, které byly získány během systematických výzkumů, a dále dobře publikované depoty z náhodných nálezů, k nimž je však třeba přistupovat s větší dávkou kritičnosti. Hromadné nálezy, získané při systematických výzkumech, mají nej-větší vypovídací hodnotu, protože míra zachycených informací je u nich největší. Depoty náhodně objevené mají přirozeně vypovídací hodnotu podstatně menší. Postrádáme u nich většinou přesnější nálezové okolností, v nejlepším případě byl dodatečně proveden popis naleziště. Úplnost náhodně objevených hromadných nálezů rovněž nemáme zaručenou, protože ve většině případů nebyly depoty získány pod odborným dohledem. Přes tyto negativní stránky musíme náhodně objevené depoty brát v úvahu při dalším pracovním postupu již z toho důvodu, že nám alespoň formálně doplňují tvpologické spektrum, známé z bezpečných nálezových celků. Podkladem pro analýzu obsahového složení hromadných nálezů budou tedy depoty, které byly získány během systematických výzkumů a depoty náhodně objevené, které tvoří podstatnou část známého fondu. Přehled vymezených skupin depotů: I — depoty problematické II — depoty nedostatečně publikované »5 III — depoty získané během systematických výzkumů lila — v náplni depotů jsou různé železné predmety Illb — v náplni depotů jsou pouze sekerovité hřivny IV — depoty náhodně objevené IVa — v náplni depotů jsou různé železné předměty IVb — v náplni depotů Jsou pouze sekerovité hřivny Zařazeni jednotlivých depotů do vymezených skupin I — IV: I — Gajary^Stolička, Kněžmosí, Krmnvíř, Kůty-Ceptmgát (II), Kúty--Sigeca II, Kylešovice, Lipník, Líšfany, Plužná, Semice, Sinol-nice, Staré Město (IV), Svépravice II — Březnice, Pobedim — depot 1, iII—XIII, Rajhrad (I), Rajhrad (II), Stará Břeclav, Staré Zámky (III) lila — Mikulčice (I), Mikulčice (II), Mikulčice (III), Pobedim — de pot II, Pohansko (I), Pohansko (II), Pohansko (111), Pohansko (IV), Pohansko (V), Pohansko IV1), Pohansko (VIIJ, Po hansko u Nejdku, Prachov, Přítluky, Staré Zámky (1) Illb — Bifla, Mikulčice (IV), Pobedim — depot XIX, Staré Zámky (II) IVa — Brankovice, Gajary-Pustaíina Vrablíeova (I), Gajary-Pustatina Vrablíeova (II), Ivanovice, Kúty-Cepangát (I), Lety u Dobřichovic, Moravský Ján, MutĚnice, Oslavany, Sklabina, Staré Město (I), Tvarožná Lhota, Vršatecké Podhradie, Zádiel, Zabo-kreky (I), Žabokreky (II), Žitavská Taň IVb — Bošany, Hrádok, Pobedim (I), Pobedim (II), Staré Město (II), Staré Město (III). fV. Analýza obsahové stránky depotů Zemědělské nástroje Srp Srpy, vyskytující se v shromážděných depotech, můžeme rozdělit do dvou typů (viz obr. 2, str. 7—B). K typu I náležejí 2 srpy z Let u Dobřichovic (tab. 1/2, 4) a 1 srp z Gajar-Pustatiny Vrablicovy [II] (obr-. 5 : 15), většina cca 51 srpů [přesný počet se nedá pro častý výskyt Zlomků určit) náleží k typu II. Srpy typu I (bez odsazené rukojetí) se typologický shodují s označením M. Beranové typ A (Steensbergovo tříděni). Dva srpy typu I z Let mají různě tvarovanou násadní Část — ve formě laloků na upevnění rukojeti (tab. 1/2) a ve formě zúženého rapu (tab. 1/4) [Beranova 1980j 169). Násadní část srpu se „zúženým rapem" (tab. E/4] je však velmi zkorodovaná, domnívám se, že zúžený řap je jen zbytek rzí rozpadlých laloků na upevnění rukojeti. Třetí srp z Let má odsazenou tulejku opatřenou laloky (tab. 1/3] — dle označení M. Beranové [1980, 169) typ B. Původně označila M. Beranová [1957, 102) všechny tri srpy z Let jako typ A II, tj, srp s laloky nebo tulejkou na upevnění rukojeti. Srpy z Let jsou odlišné od hradištních srpů, které neměly nikdy laloky na upevnění rukojeti. Laloky nebo tulejka na upevnění rukojeti jsou u žňových nástrojů rysem velmi starobylým [Beranová 1980, 169). Horní hranici výskytu letských srpů lze klást do 7. stol. [Beranová 1972, 632). Srp typu I z Gajar-Pustatiny Vrablicovy (II) (obr. 5 :15], který má násadní část tvořenou zdvojenou ploškou, je vzácnou výjimkou v hradištním období. Výrazným zakřivením se odlišuje od menších, plošších srpů typu I z Let u Dobřichovic. Na Slovensku je tento typ srpu datován do 7.—8. stol. až do 9, stol., kdy úplně zaniká. Původ srpů s rukojetí, která je přímým pokračováním čepele, je ve střední Evropě již v laténskěm období [Beranová 1980, 199, 201). Srp typu (I se ztotožňuje dle třídění M. Beranové [1957, 102) s typem B I. Původ tohoto typu srpu lze spatřovat v zemědělském inventáři římských provincií [Beranova 1980, 202). U nás jsou nejdříve doloženy v prostředí avarsko-slovanských pohřebišť. Horní hranice jejich výskytu je v druhé polovině 13. až na poč. 14. stol., kdy jsou bezpečně doloženy již odlišné tvary srpů [Beranová 1972, 632—633). Tvarově odlišný od srpů typu II je srp z Pohanska (I) (obr. 13D : 9), který má rovnoměrně obloukovitou čepel a kone'c násady kruhovitě 6tí B 7 roztepaný, uprostřed s provrtem. Z našeho územi nenacházím k tomuto srpu analogie. Analogický srp pochází z východoslovanského prostředí, z okruhu saltovo-majacké kultury — z pravobřežního Cimlianského hradiště (Pletněva 1967, 147, obr. 38/5). Kosa Kosy, vyskytující se v depotech, patří k tzv. krátkým, kosám (poio-kosém), tj. kosám s krátkým, v porovnání s dnešními typy asi polovičním kosištěm. Krátké kosy se užívaly již v laténském a římském období. Typologický se navzájem odlišují, v principu se však shodují: rap na upevnění kosiště svírá s ostřím čepele tupý úhel, takže k němu nebylo možno připevnit rovné dlouhé kosiště po vzoru dnešní kosy [Beranová 1980, 235). Podle tvaru čepele můžeme krátkou kosu rozlišit na dva typy: typ I — kosa se zakřivenou čepelí; typ II — kosa s rovnou čepelí (Beranová 1968, 109). Kosa se zakřivenou čepelí se vyskytuje v pěti depotech — 6 kusú; kosa s rovnou čepelí se vyskytuje v devíti depotech — 19 kusů. Z chronologického hlediska nemá typové rozlišení kos v době hradištní žádný význam, neboť oba typy kos se vyskytují po celé hradištní období současně, což je doloženo i v hromadných nálezech (např. společenský výskyt obou typů v Gajarech.--Pustatině Vrablicově (II) (obr. 5:8, 13), v Oslavanech (obr. 13A:10, 11), v Žabokrekách (II) (obr. 20:21, 22) aj. Počátek výskytu hradištních kos spadá do 8. stol. Výjimku tvoří starobylejší krátká kosa z Let u Dobřichovic (tab. 1/1), která Je jediným zatím známým exemplářem z jjředhradištního období. Radlice Radlice s lopatkovitou čepelí a s tulejkou z přehnutých laloků jsou zastoupeny 23 kusy ve dvanácti hromadných nálezech. Typologickým rozborem tulejkovitých radlic se zabývala M. Beranová [1968, 521 až 526) a F. Sach [1961, 23—155). F. Šach rozlišil mezi slovanskými radlicemi tři základní skupiny: 1. radlický pětiúhelníkové — a) bez ramének, b) s nepatrnými ra-ménky, c) s výraznými raménky, 2. radlice dýkovité, 3. radlice listovité. Na foto třídění jsem navázala (viz obr. 2, str. 7—8). Symetrické pětiúhelníkové radlice byly nalezeny v Ivanovicích (obr. 7B : 5, 7 — radlici na obr. 7B : 5 by bylo možné zařadit i mezi radlice dýkovité), v Letech u Dobřichovic (tab. 11/15), v Mikulčicích (II) (ohr. 9:15), v Moravském Jánu (obr. 12:20), na Pohansku u Nejdku (obr. 15A : 16, 17), ve Sklabini (obr. 16B: ), ve Vršateckém Podhradí (obr. 18B : 17), v Žabokrekách (I) (obr. 19B : 12) a v Žabokrekách (II) (obr. 20:26, 29). Radlici ze Zabokrek (I) (obr. 19B :12) uvádí A. Habovštlak (1965, obr. 2 : 4] jako radlici asymetrickou. Setrvávám však na zařazení této radlice mezi radlice symetrické, neboí má souměrně vyvinuté pravé a levé ostří. Pravé raménko čepele je pouze poněkud opracováno. Dýkovité radlice, vyznačující se nápadnou štíhlostí, byly nalezeny v Brankovlcích (obr. 3:10), v Ivanovicích (obr. 7B : 6, 8), v Mikulčicích (I) (obr. 9 :14 — může patřit i mezi radlice listovité), v Přítlu-kách (obr. 15B:5) a v Žabokrekách (II) (obr. 20:28). Různě velké listovité radlice se vyskytují v depotech z Brankovic (obr. 3:11) a ze Zabokrek (II) (obr. 20 : 27). Symetrické radlice byly kovány již v době laténské. Tyto radlice však byly užší a štíhlejší než radlice slovanské. Širší, klínovitý tvar radlice z hromadného nálezu v Kolíně n. L. je výjimečný v laténských nálezech radlic (Beranová 1980, 128). Větší typové rozšíření radlic nastalo až v římskoprovincíálním období, kdy převahu získaly radlice listovité, převzaté z ilyrské oblasti (Beranová 1980, 113). Není pochyb o tom, že Slované navázali na odkaz římských provincií. Na území Československa se vyskytují všechny tvary symetrických radlic (uváděných F. Šachem) a jejich výskyt v době hradištní není časově omezen. Diferenciace radlic byla účelová, nikoliv územní nebo krajová. Podle velikosti nelze činit závěry o jejich stáří (Beranová 1980, 181). Je nutné se zmínit o široké ploché radlici z Let u Dobřichovic (tab. 11/15), kterou /. Eisner (1948, 375—376) pokládá za germánskou a v celém letském depotu vidí pozůstatek germánského obyvatelstva. Vzhledem k velké zkorodovanosti letských železných předmětů předpokládá M. Beranová (1980, 168), že radlice byla původně delší a patřila by pak k radlicím listovitým, možná i dýkovitým. Výskyt asymetrické radlice, označené jako typ II, byl zaznamenán kromě problematického depotu z Gajar-Stoličky (obr. 7A:10) v hromadném nálezu z Pohanska u Nejdku (obr. 15A : 18, 19) a ze Zádielu (obr. 19A:3). Radlice ze Zádielu je asymetrická, avšak základní středová část, k níž byly přikovány železné pásy, je symetrická. Asymetrické radlice, vzniklé nikoliv druhotně opracováním, nýbrž úmyslně při kovářské výrobě, jsou v archeologickém materiálu jediným bezpečným dokladem pluhu. Na základě nálezu asymetrické radlice v Ga-jarech-Stoličce klade M. Beranová (1980, 190) výskyt asymetrické radlice na našem území do 8.—poč. 9. stol. Jelikož se jedná o problematický celek, jehož uzavřenost není zaručena, nemohu tento hromadný nález a Jemu podobné brát v úvahu při analýze obsahového složení hromadných nálezů. Ostatní asymetrické radlice pocházejí z celků datovaných do 9., případně 9.—10. stol. K r o j i d 1 o Vinařský nůž V deseti depotech se nalezlo celkem 15 krojidel; vyskytuji se v materiálové náplni hromadných nálezů z Gajar-Pustatiny Vrablicovy (II) (obr. 5 : 21, 25), z Mikulčic (I) (obr. 10A : 33, 34), z depotu II v Pobe-dimi (obr. 13C:1), z Pohanska u Nejdku [obr. 15A:1), ze Sklabini (obr. 16B:7), z Vršateckého Podhradia (obr. 18B:12), ze Zádielu (obr. 19A : 1, 2), ze Žabokrek (I) (obr. 19B : 6), ze Žabokrek (II) [obr. 20 :12, 13) a ze Žitavské Tôni (obr. 19C : 1, 3). Krojídla jsou oblouko-vitě prohnutá nebo rovná, násada krojidel plynule nebo výrazně přechází v odsazený břit Čepele. Krojídla se objevují již v 6. stol. př. a. I, ve skytské oblasti [Beranová 1980, 184). Pro slovanské zemědělství našeho územního rozsahu je směrodatné rozšíření krojidel na celém území římských provincií [Beranová 1980, 114). Keltové krojidlo neznali. Nejstarší slovanská krojidla pocházejí z depotu v Gajarecl\-Pustatině Vrablicově (II) (obr. 5:21, 25), datovaného ]. Eisnerem [1939/46, 104) do konce 8. a na poč. 9. stol., kde se vyskytují bez doprovodu radlic. Samotné krojidlo bez radlice mohlo sloužit jako hlavní pracovní část speciálního nástroje, předkroje, Rissu. Společné nálezy krojidla a symetrické radlice dokládají užívání vyspělého rádla nebo pluhu; druhá eventualita však není jistá. Pouze v případě asymetrické radlice nelze uvažovat o jiném oradle než o pluhu [Beranová 1980, 184, 190). Kromě problematického depotu z Gajar-Stoličky, kde je zaznamenán společný výskyt krojidla a asymetrické radlice, lze konstatovat společný výskyt krojidla a radlice pouze v celcích, vztahujících se k velkomoravskému období. Motyka U motyky s vykovaným násadním otvorem, která se poměrně často vyskytuje ve slovanských depotech, lze spatřovat určité variabilní zvláštnosti v utváření týlu. V pěti depotech se vyskytuje motyka s prodlouženým, poměrně štíhlým týlem a s krátkými trojúhelníkovitými ostny při násadním otvoru (Brankovice — obr. 3 : 13; Gajary-Pustatina Vrablicova (II) — obr. 5:28; Přítluky — obr. 15B : 3, 4; Tvarožnú Lhota — obr. 18A : 7 a Vršatecké Podhradie — obr. 18B:2). Krátký, tupě zakončený týl a trojúhelníkovité ostny při násadním otvoru má motyka z Mikulčic II) (obr. 9:22), z Vršateckého Podhradia (obr. 18B:3) a ze Žabokrek (II) (obr. 20:15). Oboustranný štítkový týl a trojúhelníkovité zaoblené ostny při násadním otvoru má motyka z Moravského Jánu (obr. 12 : 18). Bez týlu a ostnů je motyka ze Sklabini (obr. 16B : 4). Motyka s vykovaným násadním otvorem byla běžně užívána v římských provinciích. V laténském období nebyl tento typ znám, tehdy se používala motyka s nasadni částí vytvořenou z přehnutých laloků. Slované běžně používali různé varianty motyk s vykovaným násadním otvorem. t 70 Tři vinařské nože ve tvaru malého srpu s obloukovitým ostřím, s vý-BtUpkaiQ na hřbetě čepele (securis) a s různě dlouhým násadním trnem se vyskytují pouze v depotu z Moravského Jána (ohr. 12:31—33). Z období laténského jsou známy pouze srpovité nože bez výstupku na hřbetě čepele, zvaného securis. Tyto nože se používaly nejen při práci na vinicích, nýbrž i při pěstování ovoce [Beranová 1980, 84). Tyto nástroje bývají označovány jako sadařské nože, i když jejich užití bylo rozmanité. V římském období se vyvinul ze srpovitých nožů specializovaný nástroj s tzv. securis na hřbetě čepele, určený pouze pro práci na vinicích. Vinařské nože se postupně rozšířily do všech římských provincií, ale nikdy nevytlačily jednodušší nože bez securis [Beranová 1980, 122, 124). Obdobně je tomu i u slovanských srpovitých nožů, nalezených na našem území [Poulík 1960, 156; Dostál 1975, obr. 202 : 3, 6). Ze samotného nálezu tří vinařských nožů v depotu z Moravského Jána, který je datován I. Eisnerem [1941, 171) rámcově do konce 7. až k poč. 9. stol., vyplývá, že pěstování vinné révy u Slovanů bylo známo v oblasti slovansko-avarské kultury. V 9. stol. pak bylo rozšířeno na území Velké Moravy. Okutí lopaty [rýče) Okuli lopaty (rýče) byla nalezena pouze v depotu z Moravského Jána. Jedno okuti je obloukovlté (obr. 12:38), druhé je téměř čtvercového tvaru s otvorem na jednom konci (obr. 12 :36). Okutí Jsou vyrobena z dvojité lišty, zkované v ostří, a původně byla nasazena z obou stran na dřevěnou lopatu. Železná okutí dřevěných lopat (rýčů) byla známa již v laténském období. Tato okuti bývala obvykle vyšší nož okutí slovanská [Beranová 1980, 77). Pro datování slovanského materiálu se železná okutí nehodí. Motyčkovitý nástroj Názvy tohoto pracovního nástroje jsou dle funkčního uplatnění různé: otka — nástroj k čistění koňských kopyl, k čistění radlice při orbě nebo k pohánění dobytka; tesla — tesařský nástroj; kerga — nástroj určený pro práce se dřevem; motyčkovitý nástroj — nástroj určený pro práci s půdou. Počátek vývojové linie nástroje s laloky je u Keltů, kde byl nazýván sekerkou, přestože se mu i v době laténské připisoval všestranný význam. Na zákiadě všestrannějšího použití nástroje s laloky u Keltů je pak v souladu i rozdílná funkční interpretace u Slovanů. Mezi těmito nástroji lze v shromážděných depotech rozlišit tři va- 71 rianty, které se od sebe liší tvarem čepele: 1. rozšiřující se čepel; 2. čepel zarovnaná ve stejné linii s tulejkou; 3. zužující se čepel. Pouze nástroj z Moravského Jána má čepel odsazenou a rovnou (obr. 12 :19). Nástroje se od sebe též odlišují ve způsobu utvářeni tulejky, která je bud nedovřená nebo uzavřená. Nástroje s nedovřenou tulejkou jsou v převaze. První varianta nástroje s laloky je zastoupena v Branko vících (obr. 3:8, 9), v Letech u Dobřichovic (tab. U/11), v Mikulči cích (I) (obr. 9:16—17, 20—21; 10B : 13), v Mikulčicích (II) (obr. 10B:17), v Moravském Jánu (obr. 12:22), na Pohansku (IV,) (obr. 21:21, 22) a v Zabokrekách (II) (obr. 20:16, 17). Tato varianta jo nejvíce příbuzná laténské sekerce s tulejkou z přehnutých laloků. Druhá varianta se vyskytuje v Brankovicích (obr. 3 :7) a v Mikulčicích (III) (obr. 11B : 17). Třetí varianta je zastoupena pouze dvěma kusy v prvním mikulčickém depotu (obr. 9:18, 19). J. Eisner [1948, 394) uvádí, že některé nástroje s laloky mohly sloužit i jako dláto nebo klín. Je pravděpodobné, že právě tento nástroj se zúženou čepelí mohl plnit tuto funkci. Řemeslnické nástroje Dláto Výskyt dláta je zaznamenán celkem u osmi hromadných náiezů. |e však možné, že některé atypické kusy železa mohly plnit stejnou funkci (obr. 19C:4). S výjimkou depotu ze Sklabini, odkud pochází dlátovitý hrot s tulejt (obr. 16B : 3), se ve všech 03iatních depotech vyskytuje běžný tvar slovanského dláta, vyrobeného z čtverhranné tyčinky, nahoře s rozšířenou bicí plochou a dole s roztepaným ostřím [Ivanovice — obr. 7B : 1, 2; Mikulčice (I) — obr. 10A • 35. 37, 33; Mikulčice fXIIJ — obr. 11B : 31; Pohansko (IV) — obr. 21:17; Pohansko u Nejdku — obr. 15A : 15; Vršatecké Podhradie — obr. 18B : 16; Zabokreky (II) —obr. 20:1,2). Dláta se používala již v době laténskó. Tehdy však měla dláta tu lejku pro topůrko (/. Paulík 1970, obr. o : 5; 14 ; 4, 5; Filip 1946, 24, obr. 1). Halštatský hromadný nález z Nižné Myš!i však obsahuje dláto zcela shodného tvaru, jaký se nachází v slovanikém prostředí [Paulin 1970, obr. 12 : 9). Poříz Nález pořízu je doložen v depotu z Mikulčic (1) (obr. 10A:47), z Po hanska (V) (obr. 23:8), z Pohanska u Nejdku (obr. 13A:13), ze Starých Zámků (I) (obr. 17B : 5), z Vršateckého Podhradia (obr 18B : 9, 10) a ze Žabokrek (II) (obr. 20: 25). 72 Obr. 21. Pohansko (IV), okr. Břeclav Poříz ve tvaru symetrického obouručného nože s tenkými zašpičatělými držadly a s lehce odsazeným ostřím znali již Keltové (Pleiner 1962, obr. 20:23). Z římského území pocházejí pořízy poněkud odlišného typu. Mají rovnou čepel prodlouženou přímo v držadle na obou koncích [Pleiner 1962, obr. 20:24). Slovanské pořízy jsou tvarově shodné s laténskými. Pro jejich raný výskyt v slovanském prostředí svědčí nálezy z Holiar [Točík 1968a, tab. XXVIII/3) a ze Štúrova [To-čík 1968, tab. XXXI/22). Na slovansko-avarském pohřebišti v Boly je analogický poříz datovaný do první pol. 7. stol. [Papp 1962, hrob 59] V souboru hromadných nálezů byl výskyt pořízu zjištěn pouze v hromadných nálezech, datovaných do velkomoravského období. Lžícovitý vrták Lžícovitý vrták, vyrobený ze zaoblené tyče, nahoře naplocho roztepa né a dole lžičkovitě projmuté, je v hromadných nálezech poměrně hojně zastoupen. Vyskytuje se v depotu z Brankovic (obr. 3:14). z Mikulčic (1) (obr. 10A : 36. 39), z Moravského Jána (obr. 12:17). z Pohanska (VII) (obr. 23:8), z Pohanska u Nejdku, z Vršateckého Podhradia (obr. 18B : 11) a ze Zabokrek (II] (obr. 20 : 14). Nejstarší lžícovité vrtáky známe z laténského období, kdy však měly místo tyčinkovité násady tulejku z přehnutých laloků (Paulík 1970, obr. 6:4; Filip 1946, obr. 1). V slovanském prostředí na našom území se lžícovité vrtáky objevují v 8.-9. stol. [Beranová 1968, 529) Pilka Výskyt pilky můžeme zaznamenat pouze v depotu z Oslavan (obr. 13A : 12) a z Pohanska (I) (obr. 13D : 1). Pilka byla používána v různých pracovních oborech již v době la ténské, později v době římskoprovinciální a převzali ji i Slované, pře sloze u nich nezdomácněla [Pleiner 1962, 71, 110, 134). Kladivo Kladiva různých tvarů se vyskytují celkem ve čtyřech depotech. Společné pro všechny tvary je rozšíření těla u násadního otvoru, což je příznačné i pro římskoprovinciální kladiva (Eisner 1948, 376). V Moravském Jánu byla nalezena dvě kladiva, jedno je téměř obdélníkového tvaru (obr. 12 : 21] a druhé má poněkud zúžená ramena [obr. 12:27). Obdélníkový tvar kladiva je doložen již v době halštat-ské [Pleiner 1962, obr. 10:2) a v nezměněné íormě přežívá až do období slovanského. Z I. mikulčického depotu pocházejí dvě štíhlá kladiva, na obou koncích zahiocená (obr. 9:34, 35). Zdá se, že interpretace těchto před- mětů jako kladiv není jednoznačná, neboť M. Beranová [1980, obr. 57 :16) je interpretuje jako motyky. Obvyklý tvar štíhlého zahrocené-ho kladiva pochází z III. mikulčického depotu (obr. 1113:16) a za IV. depotu z Pohanska (obr. 21:18). Na rozdíl od výše uvedených hrotitých kladiv jsou tato kladiva ukončena malými obdélníkovými nebo čtvercovými ploškami. Shodnost římskoprovinciálních a slovanských kladiv je prokazatelná. V rámci římskoprovinciálních i slovanských tvarů se vyskytuji určité tvarové odchylky, jež však z hlediska datování nehrají žádnou roli. Kleště Nálezy kleští jsou známy pouze ze dvou depotů — z Mikulčic (II) |obr. 10B:32) a z Vršateckého Podhradia (obr. 18B : 18—21). Kleště se vyskytují již v prostředí laténském, římskoprovinciálním a nalezeny byly i v hrobě z doby stěhování národů v Brně na Kotlářské ulici (Plei ner 1962, 67, obr. XII/5; XVI/6; VII/1). V slovanském prostředí se vyskytují jak u Slovanů západních, tak i u východních [Pleiner 1962, obr. XXV/2; Pletněva 1967, obr. 41 :1). Kovadlina Kovadlina se nalezla pouze v depotu z Vršateckého Podhradia, kde je zastoupena třemi druhy. Kovadlina ve tvaru prostého bloku železa s rozšířenou horní plochou má v horní části otvor na protahování drátů (obr. 18B : 13). Kovadliny s průvlaky se vyskytují již v době římské, avšak umístění otvoru bylo odlišné. Podle R. Pleinera [1982, 108) sloužil otvor k výrobě hřebů. Rohatá kovadlina ve tvaru písmene T má rovněž průvlaky uprostřed nožky (obr. 18B:15). Štíhlá naklepá-vací kovadlina (obr. 18B : 14) může být též dlátem nebo klínem. Podle interpretace D. Bialekové [1981, 20] se jedná o sekáóí-průbojník. Všechny tři uvedené tvary kovadliny byly v slovanském prostředí nacházeny jen sporadicky a vzhledem k svému předchozímu výskytu je nelze využít k datování slovanského materiálu. Průbojník Prtibojník sloužil ke zhotovováni otvorů a jeho výskyt můžeme zaznamenat již v době laténské, tehdy měl většinou podobno jako dláto tulejku pro nasazení topůrka [Pleiner 1962, 70). Laténský hromadný nález z Kolína poskytuje doklady i o tyčinkovité formě průbojníků [Filip 1946, obr. 1). Tyčlnkovitá forma průbojníků se vyskytuje i v době římské [Pleiner 1962, 108, obr. 109:11) a v době slovanské se zcela 74 75 ustálila. V depotech se průbojník vyskytuje pouze na Starých Zámcích (1) (obr. 17B:16], avšak některé úlomkovité předměty, nacházené v depotech, mohly mít původně obdobnou funkcí. Klín Různé druhy klínů zřejmě sloužily k dělení kovu, ale mohly také slou žit i k jiným účelům. Oboustranné jehlancovité klíny, z nichž jeden je z poloviny ulomen, se vyskytují v depotu z Let u Dobřichovic (tab 11/4, 5]. Dva sekerovité klíny pocházejí z depotu ze Sklabini (obr. 16B : 3, 5). Sekera Nejhojněji jsou v depotech zastoupeny sekery — celkem 48 kusů ve čtrnácti depotech. Prvním naším badatelem, který řešil otázku typologie a datování seker, byl /. Poulík [1948, 33—38], který rozdelil sekery do čtyř základních typů. Na Poulíkovu klasifikaci seker navázal V. Hrubý (1955, 168—173), který v rámci Poulíkova 1. typu rozlišil ještě tři varianty. Tříděni J. Poulíka a V. Hrubého se přidržel B. Dostál [1966, 70—72). který vedle základních čtyř typů seker vyčlenil ještě typ V (sekera bez zesíleného týlu). Ve shromážděných depotech se vyskytují sekery čtyř základních typú, jejichž členění a charakteristiku podávám na str. 5—7, obr. 1. Analýzou seker typu I se však nezabývám, neboť pocházejí pouze z problematického celku z Kút-Sigeca II (obr. 8D: 3, 5). Sekera typu IIAa byla nalezena v Ivanovicích (obr. 7B:9) a přiřadit by se k ní mohly i tři sekery z Mutěnic (obr. 11C : 1—3), které jsou však sporné, neboť se o nich uvažuje jako o přechodných článcích k sekerovitým hřivnám [Pleiner 1961, 414). Analogická sekera typu IIAa pochází z hrobového celku 731 a 803 v Želovcích, kde je datována do 7.-8. stol. [Ctlinská 1973, 246, 252) a z hrobu 43 v Boly (Papp 1962, tab. XI1I/16), kde se nalezla s litou bronzovou prolamovanou ozdobou. W. Sarnowska, která se zabývala chronologií časně středověkých seker z oblasti Slezska, datuje tento typ sekery do 7. až 8. stol. s tím, že přežívá i do střední doby hradištní [Sarnowska 1962, 498, obr. 3), což platí i pro naše prostředí [Dostál 1966, tab. XXXII: 11). Rozdíl v délce týlu u typu IIAa a IIAb není zřejmě směrodatný pro datování, neboť typ IIAb (Gajary-Pustatina Vrablicova (II) — obr. 5 : 27; Mikulčice (I) — obr. 9 : 26, 28, 33; Pohansko u Nejdku — obr. 15A : 3; Vršatecké Podhradie — obr. 18B : 5) se rovněž vyskytuje v pro středí datovaném do 7.-8. stol. [Mltscka—Märheim 1957, tab. 20/21) a také v prostředí velkomoravském [Dostál 1966, tab. XIV/13; XVL/6; a jiné). 76 Sekera typu IIAc z depotu z Pohanska u Nejdku (obr. 15A ! 4J a ze Žitavské Tôni (obr. 19C :11) se nachází v nálezech z předvelkomorav-ského [Eisner 1952, obr. 51:6; 64:2; 73:6) i velkomoravského období (Dosřťžř 1966, tab. XXVI/3). Sekera typu IIAd (Moravský Ján — obr. 12 : 26) Je tvarově příbuzná typu IIAb, její ostří je však vějířovité. Sekera typu IIB se nachází v depotu z Pohanska u Nejdku (obr. 15A:5), z Vräateckého Podhradia (obr. 18B : 6) a ze Žitavské Toni [obr. 19C:10). Tyto sekery nejsou rozšířeny na slovansko-avarskýcli pohřebištích (viz např. Devínska Nová Ves, Leithaprodersdorf, Boly, Žitavská Toň), nacházejí se však na germánských kostrových pohře bištích z 5.-6. stol. v NDR [Schönebeck, Kr. Schönebeck; Rathewitz, Kr. Naumburg; Stössen, Kr. Hohenmölsen; aj) [Schmidt 1976, tab. 19/E13, 94/2c; Schmidt 1970, tab. 7/lf, 26/2a, 3a). V našem prostředí zaznamenáváme přímou analogii v exempláři z objektu 571 v Mikulčicích, datovaného dle průvodních nálezů do 2. pol. 8. — 1, pol. 9. stol. [Klanica 1964, tab. 21/17) a také ve Staré Kouřimi, v hrobě bojovníka před hradbami, který časově spadá do velkomoravského horizontu na tamějším hradišti [Solle 1966, 75J. Analogické nálezy pocházejí i ze staromaďarských hrobů [Hampel 1905, III, tab. 422/10; Hampel 1905, I, obr. 93, 94, 96). Z, Váňa [1954, tab. VIII/2) uvádí analogickou sekeru z belobrdského pohřebiště v Demkóhegy /. B. Dostál [ 1957, 62) považuje tento typ sekery ve slovanském materiálu za typicky středo-hradištnl, přestože ve své pozdější práci ho vyčleňuje jako typ V [Dostál 1966, 72) a shodně s /. Eisnerem [1948, 380) poukazuje na problematičnost datování tohoto typu sekery, jehož tvar se udržuje od laténu. Typ IIIAa se vyskytuje v Branknvicích (obr. 3:12), v Ivanovicích (obr. 7B:12), v Moravském Jánu (obr. 12:24) a v Přítlukách (obr. 15B:2). Analogický tvar sekery byl nalezen v slovansko-avarském hrobě v Tarnaméře [Szabó 1965, tab. Vll/lla, b) společně s plechovými bronzovými okrasami nejstaršího typu; v Jutas [Rhé-Fettich 1931, obr. 11) se vyskytuje v hrobě, který je typickým celkem z 6.-7. stol. Do 6.-7. stol. časově náleží i analogické sekery z Holiar [Točtk 1968a, tab. XXXV/7; LXII/26; LXX/2), nalezené společně se stříbrnými plechovými ozdobami. Na pohřebišti v Pobedimi (II) se nalezla sekera typu IIIAa společné s tzv. baltickým nožem, opatřeným typickým kováním pochvy [Vendtová 1969, obr. 49 : 1). Analogický nuž se nalezl ve Starém Městě, kde je datován do konce 9. stol., nejpozději na zač. 10. stol. [Hrubý 1955, 176). V. Hrubý [1955, 174), uvádí, že tyto nože jsou v Pobaltí datovány do 9. a 10. stol., avšak v západním prostředí je výskyt těchto nožů datován již od 7. stol. Přímým dokladem časného výskytu těchto nožů tzv. baltické konstrukce je nález typického kování pochvy v hrobovém celku na pohřebišti Walda (okr. Neuburg), datovaný do prvních desetiletí 8. stol. [Dannheimer 1966, 346, obr. 3:2). Hlavní výskyt sekery typu IIIAa předchází velkomoravskému 77 období, v období velkomoravském nutno s jeho výskytem ještě počítat {Dostál 1966, tab. XX1I/8J. Uvedený typ sekery jsem však zaznamenala pouze v nálezových celcích, které odpovídají svou skladbou předvelko-moravskému horizontu nálezů. Sekera typu HIAb pochází z Mutěnic (obr. 11C:6) a z Pohanska u Nejdku (obr. 15A:6); exemplář z Pohanska u Nejdku připomíná však délkou ostří spíše bradaticl. Sekera typu IIIAb se ztotožňuje s typem 3B [dle třídění /. Poulíka 1948, 36—37], Její výskyt klade J. Poulík v Podunají do 8. stol., na Slovensku a na Moravě posouvá však její časové zařazení i do velkomoravského období. Typ HIAc, zastoupený pouze v Letech u Dobřichovic (tab. 11/14), se mohl původně řadit k typu IIIAa, neboť zužující se ostří čepele mohlo být způsobeno korozí. Typ HIAc odpovídá Dostálovu typu IIIA; těžisko výskytu klade do dob starších (7.-8. stol.), horní hranici klade ke konci 9. stol., případně i na počátek 10. stol. [Dostál 1966, 71—72). Od variant sekery IIIA se šlročina ze Žabokrek (II) (obr. 20:11) odlišuje svým dlouhým tenkým krčkem, který přechází na jedné strane v nízké ostny a na druhé straně v široké spuštěné ostří, jehož hrany jsou rovnoběžné. Této sekeře je analogická širočina ze skalického mohylníku [Budinsktj-Krička 1959, tab. XXXIX/5), datovaná nejspíš do první pol. 9. stol., a širočina ze Starého Města [Hrubý 1955, tab. XXV/5), která je časově řazena až do třetí čtvrtiny 9. stol. Tvarem krčku a ucha včetně krátkého týlu se podobá širočina ze Žabokrek sekeře v Kras-ňanech [Poulík 1948, obr. 11: 3), kterou J. Poulík řadí ke svému typu 3A. Od tohoto typu se však liší rovnoběžnými hranami ostří. Sekeru z Krasňan datuje f, Poulík [1948, 37) do druhé pol. 8. stol. Celkově lze o sekerách IIIA konstatovat, že hlavní období výskytu spadá do 7.-8. stol., nelze však vyloučit již 6. stol., vyskytují se však 1 v 9. stol., případně na poč. 10. stol. Typ HIB je zastoupen pouze na Pohansku u Nejdku (obr. 15A:7). Tento typ sekery odpovídá dle třídění /. Poulíka [1948, 35) typu 3A a dle třídění B. Dostála (1966, 72) typu V. Analogické tvary se vyskytují na germánských pohřebištích z 5.-6. stol. v NDR (Schönebeck, Kr. Schönebeck; Schkeuditz, Kr. Leipzig; aj.) [Schmidt 1976. tab. ll/4g, 203/3). Na pohřebišti Alattyán v Maďarsku se analogickú sekera vyskytla v hrobovém celku z 1. pol. 7. stol. [Koorigová 1963, 31, tab. III). Tento typ sekery můžeme doložit i z velkomoravského prostředí na Pohansku, kde byl nalezen v hrobě 154 společně s ostruhami, které jsou datovány do 2. pol. 9. stol. [Kalousek 1971, obr. 154 : 5). Typ IlICa je zastoupen v depotu z Žitavské Tôni (obr. 19C:6). Podle J. Eisnera (1952, 297) je „čepel oddělená od ucha" znakem seker západního původu. V germánském prostředí z konce 6.-7. stol. se vyskytují sekery, u kterých je patrný náznak k vytvoření tzv. oddělené čepele {Dannhelmer 1962, tab. 37/C—5, 44/13, 63/F—4). Z našeho území lze uvést analogickou sekeru z knížecího hrobu v Kolíně [Solle 1966, 87), jehož inventář je datován na počátek druhé pol. 9. stol Vývojovou souvislost s germánským prostředím lze sledovat i u širo Číny typu IHCb. Tento typ byl nalezen v Letech u Dobřichovic [tab. 11/13) a v Žitavské Tôni (obr. 19C : 7). Typ IVAa se dle třídění V. Hrubého tvarem shoduje s typem IC a obdélníkovým ukončením týiu s typem IA. Sekera typu IVAa se vyskytuje v Ivanovicích [obr. 7B : 11) a v Mikulčicích (I) (obr. 9 : 5, 23, 24). Analogie k těmto sekerám máme již ze 7.-8. stol. z oblasti Slezska [Samowska 1962, 504, obr. 8) a z 8. stol. ze Štúrova [Točík 1968, tab. XLIV/16) a ze Sziráku [Hampel 1905, II, tab. 65/1). Koncentrace těchto nálezů je však až v době velkomoravské. Typ IVAb se vyskytuje v Ivanovicích (obr. 7B:10), v Mikulčicích (I) (obr. 9:27, 30), na Pohansku (II) [obr. 14A:6), na Pohanku u Nejdku (obr. 15A:2) a ve Vršateckém Podhradie (obr. 13B:4). U sekery z Ivanovic se však nejedná o klasický tvar a u sekery z Mi kulčlc (I) [obr. 9: 30) se může jednat i o typ IIIAa. Typ IVAb je to-tožný dle třídění V. Hrubého s typem 1B, jenž převažuje v celcích z první pol. 9. stol. Sekera typu IVAc se vyskytuje v depotu z Mikulčic (I) (obr. 9 : 29 J a z Mutěnic (obr. 11C:5). Sekera z Mutěnic se zcela shoduje podle třídění V. Hrubého s typem 1A, který je vývojově pokročilejším typem tzv. moravské bradatice, časově řazeným do druhé pol. 9. stol. a dále. Mikulčická bradatice by se mohla označit jako přechodný článek mezi typem 1A a 1C dle třídění V. Hrubého. Sekeru typu IVB z Mikulčic [I) (obr. 9:25) lze rovněž přiřadit k Dostálovu typu V, který uvádí pod tímto typem i úzký tvar sekery s náběhem čepele na obuch [Dostál 1966, obr. 15 :13). Sekera typu IVCa se nalezla v prvním mikulčickém depotu (obr. 9 : 31] a v depotu ze Žitavské Tôni (obr. 19C : 5). Typ IVCa má rovněž západoevropské předlohy, stejně jako sekera typu HlCa. Tento typ odpovídá dle třídění Ruttkaye typu IF, zastoupeném pouze v nálezových celcích z 9. stol., připadne 10. stol. v Cechách a na Slovensku [Ruttkay 1976, 308—109, obr. 42). Nález z Mikulčic dokládá stejný typ sekery i z Moravy. Typ IVCb se nalezl pouze v Mikulčicích (I) (obr. 9:32). U tohoto typu můžeme sledovat určitý náznak k vytvoření tzv. oddělené čepele od ucha. Uvedená sekera je dalším dokladem uplatnění západoevropských předloh ve výrobě seker I na Moravě. Sekery patří mezi nástroje, jejichž íunkce bezprostředně nesouvisí pouze s některými řemeslnými pracemi, nýbrž může souviset i s výzbrojí slovanského bojovníka. K pochopení funkce sekery přispěl M. Ch. Aleškovskij [1960, 71—75), který provedl rozlišení mezi sekerou — zbraní a sekerou — pracovním nástrojem. Sekery většinou malých rozměrů a s různě utvářeným týlem označuje jako bojové. Hlavni důraz při rozlišováni seker však klade na rozměry násadního otvoru, podle nichž lze odhadnout sílu a délku násady — násada pracovní 78 79 sekery byla kratät a silnejší, násada bojové sekery byla delší a tenčí. U pracovních seker uvádí najčastejší průměr nápadního otvoru 3,3 až 4,0 cm [často se však pohybuje i okolo 5 cm). U bojových seker před pokládá otvor o průměru 2,3—3,0 cm. S velkou pravděpodobností lze v 9. stol., případně v 10. stol., pokládat za specializované pracovní nástroje sekery bez prodlouženého týlu (typ IIB, I1IB, 1VBJ a za bojové sekery varianty s dlouhými, tenkými ostny. Z hromadných nálezů lze přiřadit k typu pracovní sekery, sekery z Mikulčic [I) (obr. 9 : 25, 31, 32), z Pohanska u Nejdku [obr. 15A i 5, 7), z Vršateckého Podhradia (obr, 1BB:6J a ze Žitavské Tôni (obr. 19C : 5, 6, 10). K typu bojové sekery můžeme přiřadit sekery z Gajar-Pustatiny-Vrablicovy (II) (obr. 5:27], z Ivanovic (obr. 7B : 9—12), z Let u Dobřichovic (tab. 11/13), z Mikulčic (I) [obr. 9:5, 23—24, 26—30, 33), z Moravského Jána (obr. 12:24, 26), z Mutěnic (obr. 11C : 1—3, 5—6), z Pohanska u Nejdku (obr. 15A : 2—3, 6), z Vršateckého Podhradia (obr. 18B : 4, 5), ze Žabokrek (II) (obr. 20:11) a ze Žitavské Tůni (obr. 19C: 7). Mezi uvedenými bojovými sekerami jsou zařazeny i sekery větších rozměrů. Li ostatních seker nelze přesné určit, zda se jedná o pracovní nebo o bojové sekery. Zbraně Kopí Listovité kopl se vyskytuje po jednom kusu ve čtyřech depotech. Kopí z Gajar-Pustatiny Vrabllcovy (II) (obr. 5:24), z Moravského Jána (obr. 12:42) a ze Sklabini (obr. 16B:8] mají prostou kruhovou tu-lejku, pouze kopi z problematického celku ze Semic [obr. 16A : 3) má tulejku hraněnou do osmiúhelníku. Kopí s hraněnou tulejkou se objevují na západ od našeho území, kde jsou datována většinou do 7.-8. stol. [Beranová 1972, 636). Na našem území jsou kopí s hraněnou tulejkou vzácná. Kromě nálezu ze Semic pochází analogický exemplář z dvorce na Pohansku, kde byl nalezen při hloubení hledači sondy [Dostál 1975, 189, obr. 18 : 1). Kopí z Gajar-Pustatiny Vrablicovy (II) je typickým kopím západního typu s dlouhým štíhlým listem ve tvaru kosočtverce a s dlouhou štíhlou tulejkou, nahoře úzkou a dole rozšířenou. Analogická kopí se nacházejí nejen v západních oblastech, nýbrž i v celé střední Evropě, kde se objevují Již od doby římskoprovinciální [Hrubý 1955, 177). Kopí z Moravského Jána můžeme pokládat za domácí slovanský tvar s krátkou tulejkou. Kopí ze Sklabini se odlišuje jak od kopí z Gajar--Pustatiny Vrablicovy (II), tak i od kopí z Moravského Jána. Poměrně rovnoměrně úzkým listem a tulejkou, širokou dole i nahoře, připomíná nomädská kopi. Tvarově je příbuzné s kopím nalezeným ve Starém 80 Městě [Hrubý 1955. obr. 30: 1), které je datováno patrně k pol. 9. stol. Listovitá kopí s kruhovou tulejkou se vyskytují v průběhu celé doby hradištní a nemohou být nápomocna pro datování. Šipka Železné hroty šipek s tulejkou se vyskytují v hromadných nálezech velmi vzácně. Byly nalezeny pouze v Mikulčicích (III) a na Pohansku (I). V Mikulčicích (III) byly nalezeny oba tvary tulejkovitých šipek — šipka s křidélky [nebo dle /. Eisnera (1948, 332) šipka se zpětnými háčky] (obr. 118:2. 3, 5, 8) a šipka s listovitým hrotem [Ote. 11B:1, 4, 6, 7, 12). Z Pohanska (I) pochází pouze šipka s křidélky (obr. 13D : 8). V západní Evropě nastává obliba šipky s křidélky hlavně v 7. stol., přestože její tradice trvá již od pravěku. Na merovejských hřbitovech vystupuje společně se šipkou s listovitým hrotem [Dannheimer Í962, tab. 22/9, 10; 23/K-3; 25/A-12; 25,'F-l; 46/B-l, 2; aj.], která je však zde zastoupena hojněji. Šipka s listovitým hrotem měla převahu nad šipkou s křidélky i v předcházejících obdobích. Ve velkomoravském Inventáři převládá již šipka s křidélky. Obě formy se však vyskytují pospolu až do počátečních fází středověku a nelze je od sebe chronologicky oddělit [Dostál 1966, 73). Jezdecká výstroj Třmen Původ většiny třmenů, nalezených v depotech, můžeme hledat ve Střední Asii, odkud se dostaly společně s Avary do karpatské kotliny, kde se vyskytovaly v období 7.—8. stol. Výjimku tvoří trojúhelníkovité třmeny s vertikálně vykovaným uchem (Mikulčice (II) — obr. 10B : 33; Pohansko (VII) — obr. 27B : 1), které k nám mohly proniknout z karolínske oblasti nebo z vikingského prostředí. Tradiční oblast výskytu třmenů typu IAb — třmeny s širokými postranními ploškami, zdobenými tauzií a prolamováním (Pohansko (V) — obr. 22:4; Prachov — tab. IV/2—3) — musíme hledat v pobaltskovikingském prostředí, kde jejich výskyt končí okolo poloviny 11. stol. (Vignatiová 1980, 186—187). Třmeny jsem rozdělila do tří typů (jejich další členóní a charakteristiku viz obr. 2, str. 8—9). Třmen typu IAa se vyskytuje v depotu z Brankovic (obr. 3 : 23, 24), z Gajar-Pustatiny Vrablicovy (II) (obr. 5:29) a z Moravského Jána [obr. 12:39). Časový výskyt třmenů typu IAa spadá do 7.-8. stol., přičemž počátek 9. stol. není vyloučen. Analogie k tomuto typu můžeme najít na slovansko-avarských hřbitovech v Holiarech [Točik 81 Obr. 22. Pohansko (V|, okr. Břeclav. 1968a, tab. XXXVII/13, 14; XL/1J, v Boly [Papp 1962, tab. IV/4, 5, 12, 13; VII/10), v Devínske Nové Vsi [Eisner 1952, obr. 13:12; 71:9), v Žitavské Tôni [Cilinská 1963, tab. 111/21, 22; VI/19, 20; Budlnský-Krička 1956, tab. X/3, 4; XIII/21, 22; XIV/6, 7; XV/2, 3; XXVI/9, 10), v Sziráku [Hampel 1905, III, tab. 68/1, 2), kde jsou datovány do konce 7. nebo do 8. stol. Ve východní Evropa jsou podobné třmeny, avšak s vysokým obdélníkovým uchem, datovány do 8. stol. [Ambrož 1971, 128, obr. 14:16, 17). Třmen z Mikulčic (II) (obr. 10B:30) má ulomené stu-padlo, takže se nedá zjistit, zda bylo dovnitř prohnuté nebo rovné; pětiúhelníkové postranní plošky nemají plastickou lištu. Třmen z Pohanska u Nejdku (obr. 15A:14) se podobá typu IAa, avšak postranní plošky ramen jsou ve tvaru trojúhelníku. Třmen s analogickými postranními ploškami pochází ze skalického mohylníku, kde je datován do konce 9. a na zač. 10. stol. [Budlnský-Krička 1959, 29, tab. XX/13, 13a), a z hromadného nálezu z Pohanska (V) (obr. 22 : 3), rámcově datovaného do průběhu 9. stol. [Vignatiouú 1980, 185). Třmeny typu IAb, nalezené v Prachově (tab. IV/2—3), mají tvarovou obdobu ve třmenu z Pohanska (V) (obr. 22 : 4), s nímž mají společnou také výzdobu — tauzii a prolamování. R. Turek [1946, 148—153) soudil, že původ tohoto typu třmene je v keszthelském prostředí, a datoval jej do sklonku 7.-8. stol. /. Eisner [1952, 303) pokládal tento typ třmene za vývojovou formu, kovanou u nás asi do 9. stol. /. Vignatioud [1980, 185—187, 195) datuje hromadný nález s uvedeným typem třme ne z Pohanska (V) rámcově do 9. stol.; analogické exempláře shledává v pobaltskoviking.ikém prostředí, kde je jejich výskyt kladen mezi léta 850—1D75. Třmen typu lAc z Prachová (tab. IV/1) se liší od typu IAb vertikálně vykovaným uchem. Výskyt třmenů s vertikálně konstruovaným uchem je nejčastější v západní Evropě během 8.—10. stol., a to v různých tvarových variantách. Ve východní Evropě tyto třmeny chybějí [Rutt-kay 1976, 354). Typ IB je zastoupen v Brankovicích [obr. 3:25), v Kútech-Cepan gátu (I) (obr. 8B:5) a v Moravském Jánu (obr. 12:40). Analogické třmeny se vyskytuji na slovansko-avarských pohřebištích v Holiarech [Točík 1968a, tab. L VIII/23, 24] a ve Stúrově [Točík 1968, tab. XV/32], kde jsou datovány dle litých bronzových ozdob do 8. stol. V Holiarech je prokázán relativně mladší časový výskyt třmenů s vykovaným obdélníkovým uchem oproti třmenům se smyčkovým uchem. Třmeny se smyčkovým uchem jsou na tomto pohřebišti doprovázeny plechovými bronzovými ozdobami, datovanými do 2. pol. 7. stol. Typ IIA se nachází v depotu z Brankovic (obr. 3 : 22), z Gajar-Pusta-tíny Vrablicovy (II) (obr. 5: 31) a z Ivanovic (obr. 7B : 13, 14). V Holiarech je tento typ zastoupen v doprovodu plechových bronzových ozdob [Točík 1968a, LX1X/29, 31; XLVII/32) a litých bronzových kován! s motivem gryfa [Točík 1968a, tab. LIII/20), která jsou datována do 2. pol. 7. stol. V Devínske Nové Vsi se tento typ třmene vyskytuje 83 82 v doprovodu mladších litých bronzových kování, která jsou zdobena rostlinnými motivy (Eisner 1952, obr. 74 ; 15; 89 : 14, 15). V hrobě 842 v Devínske Nové Vsi doprovází třmeny typu IIA vedle litých bron:;ů dvě plátované faléry (Eisner 1952, obr. 86, 87]. Plátované faléry datuje Mitscha-Märheim v Katzeldorfu do 9. stol.; /. Eisner (1952, 330) připouští jejich pozdní datování, ale je proti časovému zařazení do 9. stol. Z. Cilinská (1963, 104] uvádí, že výrobní technika, užívající plátování a tauzii, je rozšířena na slovansko-avarských pohřebištích okolo roku 800 a spíše ještě později. Na základě společného výskytu třmene IIA s plátovanými falérami lze konstatovat, že tento typ třmene [obecně určen jako relativně starší oproti typu lAa) místy přežívá až do přelomu 8./9. stol. a ojediněle se může vyskytovat i později. Třmen typu IIB se vyskytuje ve dvou depotech — v Gajarech-Pusta-tlně Vrablicově (II) [obr. 5:30) a v Mikulčicích (I) (obr. 10A:46). Třmeny tohoto typu se nalezly v hrobech v Holiarech (Točík 1968a, tab. XLI/1, 2), v Žitavské Tôni (Cilinská 1963, tab. U/34, 35; VI/13), v Regdly (Hampel 1905, III, tab. 196), kde jsou datovány do 8. stol. Typ IIB je možno pokládat za současný s typem IIA — jejich společný výskyt můžeme sledovat např. v Devínske Nové Vsi [Eisner 1952, obr. 50:11, 12), v Boly [Papp 1962, tab. XVII/10, 11], aj. Nález třmene typu IIB v I. mikulčickém depotu dokládá jeho ojedinělý výskyt i ve velkomoravském období. Třmen typu III z II. mlkulčického depotu (obr. 10B :33) má s typem IAc společný tvarový prvek — vertikálně vykované ucho, celkovým tvarem se však navzájem odlišují. Tvarově nejblíže má ke třmenu typu 111 pár třmenů ze VII. depotu z Pohanska (obr. 27B : 1). Kromě širokého obdélníkového ucha, kolmého ke stupadlu, mají společný i celkový trojúhelníkovitý tvar a od typu IAc se odlišují především absencí širokých postranních plošek. Třmeny z Pohanska řadí /. Vig-natiová (1980, 187—188) k třmenům typu Immenstedt — trojúhelníkovité třmeny s kulovitým krčkem a příčným uchem, které se objevuji od 8. stol. v germánském a od 9. stol. se sporadicky vyskytují ve vikingském prostředí. Není zatím zřejmé, zda trojúhelníkovitá varianta těchto třmenů k nám pronikla bezprostředně z karolínske oblasti či až kolem poč. 10. stol. z vikingskěho prostředí. Udidlo V hromadných nálezech se vyskytují pouze tzv. nomádská udidla s rovnými nebo esovitě prohnutými postranicemi. Tato udidla se začínají objevovat v polovině 7. stol. na slovansko-avarských pohřebištích [Eisner 1952, 302; Gilinská 1966, 237]. Postranice těchto udidel mají obdélníkové záštity, které plní funkci zachycení příčné dvoudílné spojnice, jejíž vnější konce jsou utvářeny dvojím způsobem: buď ve tvaru dvojitého prstence, který se podoba číslici 8 (Cilinská 1966, hrob 179 — tab. XXXVII/3; Eisner 1952, obr. 74:14), nebo ve tvaru jedno- duchého smyčkovitého očka (Eisner 1952, obr. 47 : 3; Točík 1968, tab 50/12). Spojnice, jejíž vnější konce jsou ve tvaru dvojitého prstence, jsou v převaze. Oba typy dvoudílné spojnice jsou v 7.-8. stol. zastoupeny na západ (Eranken 1944, tab. XXVI1I/8—11) i na východ od našeho území (Gavrilova 1965, obr. 16). V depotech se dvoudílná spojnice s vnějším ukončením ve tvaru jednoduchého smyčkového očka vyskytuje v Brankovicích (obr. 3 : 20), v Gajarech-Pustatině Vrablicově (II) (obr. 5 : 26) a v Moravském Jánu [obr. 12:13]. Smyčkové očko je uchyceno na obou stranách jednoduchou obdélníkovou záštitou rovné (Brankovice) či esovité postranice [Gajary-Pustatina Vrablicova [II] ). V Moravském Jánu smyčkové očku obepíná těsně rovnou postranici bez jakékoliv záštity. Druhý typ příčné spojnice s vnějším ukončením ve tvaru dvojitého prstence se nachází v Brankovicích [obr. 3:17, 19), v Mikulčicích (1] (obr. 10A : 42, 45), v Mikulčicích (II) (obr. 10B ; 21), v Moravském Jánu (obr. 12: 15, 16) a v Pobedimi — depot II (obr. 13C : 9). Tento typ spojnice se vyskytuje v Brankovicích, v Mikulčicích (IJ, v Mikulčicích (II), v Moravském Jánu a v Pobedimi v souvislosti s rovnou postranici. V Brankovicích a v Mikulčicích (I) je spojen s esovitou postranici, přičemž oba typy postraníc mají jednoduchou obdélníkovou nebo dvojitou obdélníkovou záštitu. Udidla, jejichž postranice maji dvojitou obdélníkovou zäätťtu, se nacházejí v 'depotu z Mibľulčlc (I) [obr. 10A: 44, 45], z Mikulčic (II] (obr. 10B:5), z Moravského Jána (obr. 12 : 15) a z Pobedimi — depot II (obr. 13C:9J. Tzv. vidlicovitý závěsek s vykovaným obdélníkovým okem z druhého mikulčického depotu [obr. 10B:2) je s největší pravděpodobností ulomená záštita postranice udidla. Z rozboru jednotlivých součástí udidla, zastoupených v hromadných nálezech, vyplývá, že typ udidla s postranicemi, spojenými příčnou spojnicí zakončenou na obou koncích jednoduchým smyčkovým očkem, se vyskytuje pouze v celcích řazených do předvelkomoravského období. Ostatní součásti udidla nemají dílci relativně chronologickou platnost. Ostruha Ve II. depotu z Pobedimi se vyskytují podle třídění B. Dostála (1966, 74—77) ostruhy typu IA a III [obr. 130:1, 4—7). V I., VI. a VII. depotu z Pohanska je zastoupen pouze typ IA (obr. 13D : 3—6; 27A : 4—9; 27B : 2). Ostruhy typu IA jsou poměrně malé s parabolicky rozevřenými rameny, ukončenými lopatkovitými nebo čtvercovitými ploténkami, které jsou opatřeny příčným žlábkem, v němž jsou tři nýty; válcovitý hrot bývá kuželovitě ukončený. Podle B. Dostála (1966, 75) se tento typ ostruhy vyskytuje po celé 9. stol., přičemž ostruhy tohoto typu, avšak s delšími rameny, se vyskytují i v 1. pol. 10. stol. D. Blaleková (1911, 34 85 106, 131—134) označuje tento typ ostruhy typem IV a V. Hrubý (1955, 185) typem IA a oba jej shodně datují do 1. pol. 9. stol. J. Poulík (1963, 50) datuje ostruhy tohoto typu, které se vyskytují často v inventáři hrobů u dvouapsidové rotundy v Mikulčicích, rovněž do 1. pol. 9. stol. B. Kavánová (1976, 28—30) označuje tento typ ostruhy typem 1IA a pokládá ho za typický pro starší a střední velkomoravský horizont. Ostruhy typu III mají ramena z plochého železného pásku s výřezem pro řemení. B. Dostál (1966, 75—76) datuje tyto ostruhy do po slední čtvrtiny 9. a do poč. 10. stol. D. Bialeková (1977, 106, 126—131) a V. Hrubý (1955, 188, 190) označují rovněž tento typ ostruhy typem III a V. Hrubý ho datuje dle nálezové situace ve Starém Městě do poslední třetiny 9. stol. až na zač. 10. stol.; D. Bialeková vychází s ohledem k nálezovým souvislostem dalších výzkumů, především v Mikulčicích, z doprovodného inventáře a z vertikální stratigrafie v Pobedimi a vymezuje používání ostruh typu III od zač. 9. stol. přibližně až do pol. 9. stol. Celkově můžeme shrnout, že ostruhy, vyskytující se v obsahové náplni depotů, nastupují až ve velkomoravském období. Předměty denní jDotřeby Nůž Poměrně běžným inventářem v hromadných nálezech je nůž, který byl univerzálním pracovním nástrojem. V hromadných nálezech (Mikulčice (II) — obr. 11A : 62, 66, 67, 72, 76—79, 84—86; Mikulčice (III) — obr. 11B : 27, 28, 35; Pohansko (I) — obr. 13D : 2, 12; Pohansko (II) — obr. 14A : 1—5; Pohansko (IV) — obr. 21:12; Pohansko (V) — obr. 23:12, 13; Pohansko u Nejdku — obr. 15A: 9; Staré Zámky (I) — obr. 17B : 4, 14) se našlo celkem 27 nožů, často fragmentárne zachovalých. Hřbetní strana nožů je většinou rovná, pouze v ojedinělých případech je klenutá. Hřbetní strana nožů je ukončena hrotem, který se v některých případech uchyluje ke středu čepele. Násadní trn, dosahující různých délek, je více či méně zahrocený a odsazený bucf ze strany ostří nebo ze strany hřbetu. V některých případech je odsazení násadního trnu oboustranné. Na neúnosnost třídění nožů podle velikosti a typologických znaků jako i na jejich nepoužitelnost pro chronologické třídění poukázali již /. Poulík (1948, 41) a V. Hrubý (1955, 113). Zavírací nůž (břitva) Zavírací nůž, nalezený pouze v depotu z Mikulčic: lili) [obr. 11B : 23), má obdélníkovou pochvu z ohnutého plechu. Výroba zavíracích nožů Oůr. 23. Pohansko (V), okr. Břeclav. 86 byla známa již v době laténské (Eisner 1948, 381). Na našem území se nejvíce nálezů tohoto druhu vyskytuje na velkomoravských pohřebištích. V Mikulčicích se zavírací nože poměrně často nacházejí v hrobech bojovníků s ostruhami, které /. Poulík 11975, 128) datuje do 9. stol. Ve Starém Městě jsou zavírací nože datovány podle ostatních hrobových nálezů do období po roce 850 [Hrubý 1955, 121, 122). Ve skalickém mohylníku uvažuje V. Budinský-Kríčka [1959, 24] na základe analogií ze slovenských lokalit (Krasňany, Trenčianske Biskupice, Vefke Hoste, Vefky Grob, Moravský ján) o datování břitev podle průvodního materiálu již do první pol. 9. stol. Z velkomoravských pohřebišť na Moravě uvádí B. Dostál [1966, 87) příbuzné tvary ze Staré Břeclavi, Břeclavi Pohanska, Brna-Židenic, Pěnčína, Strážoviu, Stěbořic, Troub ska. Nůžky Nůžky (tzv. ovčácké nůžky) byly nalezeny v depotu z Gajar-Pustatiny Vrablicovy (II) t obr. 5 : 17, 18), z Let u Dobřichovic (tab. 1/5 a z Mikulčic (II) (obr. 10B : 34). U všech kusů je pero nůžek ohnuto do prostého oblouku. Čepele nůžek mají obvyklý trojúhelníkovitý tvar. Tento tvar nůžek se vyvinul spolu s nůžkami s prstencovitě vyko-váným ohbím již v době laténské a oba tvary můžeme v nezměněné formě pozorovat v době římskoprovinclální i v době hradištní [Bera nová 1967, 572—573). Na shodnost tvarů laténských, římských a hra dištních poukázal obecně již /. Eisner [1948, 376). Nůžky z římského období se však od slovanských odlišují tím, že jejich raménka jsou plochá, zatímco raménka slovanských nůžek jsou kruhového, vzácněji čtvercového průřezu [Beranová 1980, 141). Obloukové nůžky, výsky tujícl se v časném středověku u Slovanů, jsou pokládány v průměru za starší než nůžky prstencové, přestože se po celou dobu svého užívání vyskytovaly společně. Doba jejich používání však končí koncem mladohradištního období, zatímco nůžky prstencové byly používány dále [Beranova 1967, 573). Z hlediska datování hromadných nálezů je důležité pouze to, že se obloukové nůžky vyskytovaly po celou dobu hradištní, a nemohou tedy být podkladem pro datování hromadných nálezů. Klíč V hromadných nálezech se většinou vyskytuje typ hákovitého klíče (Gajary-Pustatina Vrablicova (IIJ — obr. 5:32; Moravský Ján — obr 12 : 35; Mikulčice (1) — obr. 10A : 48; Staré Zámky (I) — obr. 17B : 2; Zabokreky (II) — obr. 20 : 24), typ otočného klíče je zastoupen pouze dvěma exempláři (Pohansko (IV) — obr. 21:19, 20); u jednoho ze zmíněných otočných klíčů však můžeme pouze předpokládat, že jde o fragmentárni klíč. Hákovité klíče připomínají tvarem těla velký hák, v dolní Části ohnutý do pravého úhlu. Dlouhé vertikální rameno bývá ukončeno očkem se závěsným kroužkem, kratší rameno je opatřeno dvěma kolmými výčnělky. Hákovítý klíč byl běžně užíván již u Keltů a u Římanů a přešel i do inventáře kultury hradištní [Eisner 1948, 376; Hrubý 1958, 58). Velkého rozšíření doznaly hákovité klíče až do střední doby hradištní, sloužily však i v pozdější době, kdy již existovaly dokonalejší, kovové uzavírací systémy, obsluhované otočnými klíči [Klíma 1980, 42). Hákovité klíče sloužily k odemykání dřevěných závorových zámků. Typ otočného klíče je vpodstatě prototypem dnešního klíče. V. Hrubý [1958, 61) kladl výskyt otočných klíčů ve středním Pomoravt do 1. pol. 10. stol. Poslední výzkumy, zejména v Mikulčicích, posunuly hlouběji datování otočných klíčů, a to až do pol. 9. stol. [Klíma 1980, 54—55). O c í 1 k a Ocílky z depotu Mikulčice [II] (obr. 10B : 19) a Pohansko (VII) (obr. 27B:6) jsou zhotoveny z ploché tyčinky, na obou koncích zahnuté a uprostřed trojúhelníkovitě zesílené. Tento tvar lyrovité ocílky s jednoduchými rameny náleží podle rozdělení V. Hrubého [1955, 116) k typu I a nachází se většinou na velkomoravských pohřebištích [Hru bý 1955, 115—116, 118; Dostál 1966, 88; Budinský-Krička 1959, 24), vyskytuje se však již v slovansko-avarském prostředí společně s litými prolamovanými bronzy [Gilinská 1966, tab. LXVI 25; Papp 1962, tab. XIII/14). Kovové suučásli vědérka Držadla vědérek, kulatého nebo hraněného průřezu, ve třech případech z tordované tyčinky (Gajary-Pustatina Vrablicova (II) — obr. 6:34; Pohansko (V) — obr. 26; Staré Město (I) — obr. 17 : 1), byla nalezena v osmi depotech. Konce držadel jsou buď hákovité zahnuté, někdy ještě paličkovitě ukončené (Gajary-Pustatina Vrablicova (11) — obr. 6:33—35; Mikulčice (II) — obr. 10B : 3, 7; Oslavany — obr. 13A : 5; Pohansko (V) — obr. 23:3, 25:4, 26; Pohansko u Nejdku — obr. 15A : 12; Staré Město (I) — obr. 17 : 1; Staré Zámky (I) — obr. 17B : 3, 12, 15), nebo vykované v zaoblené hlavice — tzv. knoflSkovité ukon čenl (Mikulčice (II) — obr. 10B : 6; Pohansko (II) — obr. 14A: 8; Staré Město (I) — obr. 17A : 2; Staré Zámky (I) — obr. 17B:13). Na většině držadel visi závěsná kování. Naprostou převahu maji kování ve tvaru přehnuté tyčinky, jejíž konce jsou rozvětvené nebo 8K kotvovitě zahnuté. V Gajarech-Pustatině Vrablicově (II), v Mikulčicích (II) a na Starých Zámcích (I) visí tato kování na hákovitě zahnutých koncích držadla; na Pohansku (II) a ve Starém Městě (I) visi na knořlíkovitě ukončených koncích držadla. Vedle tohoto typu závěsného kování se vyskytují destičkovltá závěsná kování. Destičkovitá T Obr. 26. Pohansko (VI, okr. Břeclav. kováni ve tvaru trojúhelníku ze Starého Města (I) (obr. 17A : 2) a z Pohanska (V) (obr. 24 : 2) mají vytažené smyčkovité ucho. Ostatní destičkovitá kování ve tvaru obdélníku (Staré Město (I) — obr. 17A:4), kosočtverce (Gajary-Pustatina Vrablicova (II) — obr. 6:34), lichoběžníku (Mikulčice (II) — obr. 10B: 6; Staré Zámky (I) — obr. 17B : 13), kříže (Staré Město (I) — obr. 17A: 3) a ve tvaru obráceného písmene T (Pohansko (II) — obr. 14A : 7; Pohansko u Nejdku — obr. 15A : 12) jsou s provrtem. Zlomky obručí různého průřezu, šířky a průměru byly nalezeny v Šesti depotech — v Gajarech-Pustatině Vrablicově (II), v Mikulčicích (II), na Pohansku (II), (V), (VII), na Starých Zámcích (I). Podle rozpětí konců držadla a průměru obručí z Pohanska (II) (obr. 14A : 12 až 16) lze soudit, že vědérko mělo mirně kónický tvar. Hromadný nález z Pohanska (V) poskytl soubor 12 vědérek, z nichž většinu tvoří mírně kónické tvary, v menší míře jsou zastoupena výrazněji konická vědra (obr. 23 : 2; 24 : 2, 3; 25 :1, 4, 5; 26). Hákovitě zahnuté držadlo je běžné již v době římskoprovlnciální [Zeman 1956, 86—101). Ve slovanském prostředí máme doklady tohoto typu držadla z Holiar, kde je datováno podle hrobových přídavků do konce 6.-7. stol. [ToČík 1968a, tab. XXIX-hr. 33). Stejný typ držadla byl rozšířen v Devínske Nové Vsi [Eisner 1952, obr. 8:1, 6; 11:12; 20:8; 30:2) a také na velkomoravských lokalitách [Budinský-Krička 1959, tab. XXXI/2; XXXVI/5; Dostál 1966, tab. £11/14; IV/12; XXXVII/4; LIV/16). Knoflíkovitě ukončená držadla jsou relativně mladšího data, protože jejich výskyt není zaznamenán na pohřebištích ze 6.—7. stol. a není mi znám ani z pohřebišť z konce 7.—8. stol. Lze soudit, že byla rozšířena až v prostředí velkomoravském; např. ve skalickém mohyl-níku se oba typy držadel vyskytovaly současně [Budinský-Krička 1959, 22), ve Starém Městě však byla rozšířena pouze knoflíkovitě ukončená držadla [Hrubý 1955, 156). Ve slovanském inventáři se závěsná kování ve tvaru přehnuté tyčinky s rovnými nebo kotvovitě zahnutými konci vyskytují již od konce 6. stol. [Točík 1968a, tab. XX1X/17; XLIX/21) a přecházejí do velkomoravského inventáře [Dostál 1966, tab. LXVIII/2; LXIX/9; LVII/14; LXXVII/5; Hrubý 1955, 156). V období velkomoravském jsou však již na ústupu a převahy nabývají destičkovitá závěsná kování s provrtem [Hrubý 1955, obr. 22; Budinský-Krička 1959, 22). Trojúhelníkovitá kování se smyčkou jsou častá na pohřebišti v Devínske Nové Vsi [Eisner 1952). Z velkomoravských pohřebišť uvádi B. Dostál tato kování z hrobu v Předmostí a ve Štěbořicích [Dostál 1966, tab. XXXVII/4; XLVI/4). Tato kování nebyla zjištěna ve skalickém mohylníku ani na velkomoravském pohřebišti Na Valach ve Starém Městě [Budinský-Krička 1959, 22; Hrubý 1955, obr. 22). /. Kudrnáč [1970, 118) uvádí, že se tato kování vyskytují pouze v nálezových celcích ze starší a z počátku střední doby hradištní. Datováni destičkovitých závěsných kování s provrtem je obtížné, neboť se nacházejí v nálezových celcích z před- 92 93 velkomoravského i velkomoravského období. V nálezových celcích z předvelkomoravského období je však jejich výskyt poměrně malý. Kování ve tvaru obráceného písmene T je na našem území typické pro období velkomoravské i období vývojově mladší [Solle 1966, 82). Mimo naše území lze výskyt tohoto kování sledovat již v době římské, např. na lokalitě Köln — Müngersdorf [Fremersdorf 1933, 32, 34, tab. 31/8). Z velkomoravských nalezišť můžeme namátkově uvést tento typ závěsného kování z hrobů v Kněžpoli, Rousínově a Moravičanech [Dostál 1966, tab. XXX/13; XL/4; LXXIV/8), ze skalického mohylníku [Budinský-Krička 1959, tab. XXVI1/6; XXXI/2a), z objektu na hradišti Pobedim III [Vendtová 1969, obr. 7 :14) a z hrobu v Kouřimi, datová ného dle gombíku s výzdobou maltézského kříže ještě do první třetiny 10. stol. [Solle 1966, 81). V období slovanském patřilo vědérko zřejmě k běžnějším užitkovým nádobám, na rozdíl od doby římské, kdy nenašlo širšího uplatnění a bylo používáno především v zámožnějších vrstvách [Zeman 1956, 99). Tzv. slezská miska Nálezy železné misky tzv. slezského typu pocházejí celkem ze čtyř hromadných nálezů — z Ivanovic (obr. 7B:4), z Kút-Cepangátu (1) (obr. 8B : 1), z Pohanska (II) (obr. 14A : 7, 10, 11) a z Prachová (tab. IV/4). Železná miska tzv. slezského typu, pojmenovaná podle území svého největšílxo výskytu [Bubeník 1972, 542), Je uiísovitý nebo talířo-vitý předmět ve tvaru vrchlíku koule. /. Bubeník [1972, 542—564], který se zabýval výskytem a chronologií tzv. slezské misky, dospěl na základě srovnání hromadných nálezů a sídlištních objektů k závěru, Že železná miska má dílčí relativně chronologickou platnost a její časové zařazení spadá do předvelkomoravského období a na počátek doby velkomoravské. Za nesporné hromadné nálezy s výskytem tzv. slezské misky uvádí Ivanovice, Prachov, Kúty-Čepangát. Kotoučovlté předměty s otvorem či nýtem uprostřed z Gajar-Pustatiny Vrabllco-vy (II) neřadí mezi misky tzv. slezského typu. Zcela analogicky míso-vitý předmět k tvarům z Gajar-Pustatiny Vrablicovy (11J, nalezený však s rukojetí připevněnou k misce nýtem, pochází z pozdně římského depotu z Radenbergu-Latzdorfu (okr. Drážďany] [Krause—Limpach — Spehr 1966, 170, obr. 5:9) a je vysvětlován jako pánev na pečení (depot byl uložen do pece ve tvaru okrouhlé vanovité prohlubně vyložené kameny]. Nelze vyloučit, že mísovité předměty z Pustatiny Vrablicovy [II] sloužily k obdobným účelům. Funkce železné misky je interpretována jako užitkový předmět, používaný k přípravě potravy nebo jako součást koňských postrojů. Rovněž je jí připisován význam suroviny a zároveň i platidla [Bubeník 1972, 5S8). 94 Kotel Nálezy kotlů pocházejí ze čtyř depotů. Kotle z Moravského Jána (obr. 12:38), z Pohanska (III) [obr. 14B : 6, 7] a ze Žabokrek [I] (obr. 19B : 13) jsou železné; dva kotle z Let u Dobřichovic jsou měděné (tab. III/3, 6). Z Moravského Jána pocházejí celkem dva kotle, avšak v celistvosti se zachoval pouze jeden. Stěny zachovalého kotle jsou zhotoveny z pěti svislých železných plátů a dno ze tři plátů. Nálezu z Moravského Jána jsou technologicky blízké dva kotle z Po hanska (III), které jsou rovněž vyrobeny z železných plátů. Stěny však nejsou zhotoveny pouze z jednoho pásu plátů, nýbrž u jednoho kotle ze dvou a u druhého ze tří pásů, což je zřejmě dáno podstatně většími rozměry pohanských kotlů oproti poměrně malému kotli z Moravského Jána. Technologicky i tvarově analogický kotel k nálezům z Pohanska (III) pochází z okruhu saltovo-majacké kultury [Pletněim 1967, 154, obr. 39 : 15, 19]. Kotei ze Žabokrek (I) se tvarově odlišuje od všech ostatních kotlů, nalezených v depotech. Je protáhlý do výšky, jeho stěny jsou mírně esovitě prohnuté a postrádá také držadlo na zavěšení. Zhotovený je podobně jako kotle z Pohanska (III) z vodorovných pásů, složených z několika železných plátů a spojených nýtováním; pásy jsou však podstatně užší, což je dáno poměrně malou velikostí kotle. Kotle z depotu, nalezeného v Letech u Dobřichovic, jsou vy tepán y z jednoho kusu měděného plechu, pouze jejich hákovitS zahnutá držadla jsou železná. Tvarově se podobají spíše nálezům z Pohanska (IIIJ a z Moravského Jána než kotil ze Žabokrek (I), Ostatní železné předměty O s ní k Osník, který je pokládán za nástroj sloužící k opracování loukoti a os kol, k dlabání žlábků, apod. [Kostrzewski 1949, 220—221, obr. 132), byl nalezen pouze v depotu z Pohanska u Nejdku (obr. 15A:11). L. Cajewski (1961, 181) se domnívá, že osník sloužil k nasazování kol u vozu. B. Klíma [1980, 39) uvažuje nad tím, zda některé osníky nemohly plnit funkci železných zámkových závor posunovaných v uzavíracím systému zubem otočného klíče. Záchytná kování Záchytná kování byla nalezena v Brankovicích (obr. 3:2—5) a v Mikulčicích (I) (obr. 10A: 40, 50—53). Byla vyrobena z hraněné tyčinky, 95 vytvarované V poutko, do něhož byl v některých případech provlečen kroužek. Kování s pohyblivě provlečenými většími, často zploštělými kruhy jsou interpretovánu jako přítuhové kruhy, které plnily funkci úchytek dveří a lze je pokládat za předchůdce klik [Klíma 1980, 77). Jako doplněk dveří sloužila i některá kování v podobě poutka s dlouhými trny, která spolu s čepy umožňovala otočný pohyb dveří; konkrétně závěsná oka nesla hmotnost otevíraného dveřového křídla [Klíma 1980, 77). Lopatkovitý nástroj Lopatkovitý nástroj s trojúhelníkovitou čepelí a s kruhovitým závěsným uchem na ploché rukojeti se vyskytuje v depotu z Brankovic (obr. 3:1). Analogický nástroj pochází z problematického depotu z Lipníku (obr. 8E : 7). Závěsný řetěz Závěsný řetěz kotle byl nalezen v depotu z Let u Dobřichovic (tab. 1/6—7). Složité typy závěsných řetězů se vyskytovaly v době laténské, přímé doklady poskytují nálezy z Kolína a z Měnína [Filip 1946, 24 až 25, obr. 2). Samostatný hák a tři do sebe provlečené kroužky z Moravského Jána (obr. 12:30, 41) tvořily pravděpodobně také součást závěsného řetězu. Sekerovitá hřivna Sekerovité hřivny jsou předměty, které svým tvarem připomínají úzké sekery. Nelze je však považovat za sekery, neboť jejich čepel je velmi tenká, listovitě protažená a neuplatnila by se při práci. Rovněž otvor je velmi malý, zcela nevhodný pro nasazení dřevěné násady. Často nebývá otvor důkladně vykován, pouze byl za studena proražen prů bojníkem, čímž se okolí otvoru mírně deformovalo. Proražené otvory vnucují myšlenku o provlékání drátu. Sekerovité hřivny jsou nalézány ve čtyřech velikostních typech (velké, střední, malé hřivny a miniaturní hřivničky), jejichž délka se pohybuje od 50 do 470 mm [Pleiner 1961, 426). V poměrně častých případech byly hřivny uloženy ve svazcích po několika kusech. To vše vede k závěru, že sekerovité hřivny jsou druhem železného polotovaru, suroviny určené k dalšímu překování, stejně dobře však mohly plnit i funkci primitivního platidla. Hlavní výskyt sekerovitých hřiven můžeme sledovat v náplni hromadných nálezů, kde jsou buď jedinou náplní (Bíňa, Bošany, Hrádok, Mikulčice (IV), Pobedim (I), (II), Pobedim — depot XIX, Staré Měs- 96 T to (H), (III), Staré Zámky (II) ) nebo se vyskytují pohromadě s jinými kovářskými výrobky (Mikulčice (I), Mutěnice, Pobedim — depot II, Pohansko (I), (II), Pohansko u Nejdku, Staré Město (I), Vršatecké Podhradie, Zabokreky (IJ, (II) ). Hromadné nálezy sekerovitých hřiven jsou rozšířeny zhruba v centrální části Velké Moravy. Ze vzájemného srovnání hromadných nálezů vyplývá, že sekerovité hřivny se vyskytují pouze v depotech, datovaných dle průvodních nálezů do velkomoravského období (viz Příloha 1). !37 V. Závěrečné úvahy 1. Relativní chronologie hromadných nálezů dle typologických kritérií V analýze jednotlivých druhů předmětů, vyskytujících se v depotech, se vydělily určité typy, které jsou rámcově datovány do předvelko moravského období, a typy, jejichž výskyt můžeme klást až do období velkomoravského. Zbývající typy, vyskytující se v předvelkomoravském i velkomoravském horizontu nálezů, můžeme klasifikovat jako přechodné. Celkovou situaci, týkající se relativního datování hromadných nálezů lze demonstrovat na typologické tabulce (Příloha 1), kde jsou po vertikální linii seřazeny ty depoty, v jejichž obsahové náplni figurují některé z uvedených typů předmětů, seřazených po linii horizontální. Vymezeny jsou taková typy předmětů, jejichž výskyt byl zaznamenán ve více depotech.3 Ojedinělé typy předmětů nejsou v typologické tabulce uvedeny, rovněž tak i depoty, v jejichž náplni ojedinělé typy předmětů tvoří podstatnou část. Při řazení depotů a jednotlivých typů předmětů jsem vycházela z výsledků analýzy obsahové náplně depotů, umožňující vymezit určité typy předmětů s dílčí relativně chronologickou platností. Do horizontu předvelkomoravských nálezů jsem zařadila třmeny typu IAa, IB, IIA, I1B a příčnou spojnici udidla (s postranicí) s jednoduchým smyčko-vitým ukončením; do horizontu velkomoravských nálezů jsem pak zařadila sekery typu IVAb, IVCa, IIB, závěsné kování vědérka ve tvaru obráceného písmene T, držadlo vědérka s knoflikovitě ukončenými konci, radlici typu II, ostruhu s ploténkami nebo s výřezem pro řemení a sekerovitou hřivnu. Mezi oběma nálezovými horizonty jsou vyneseny typy předmětů, které tvoří tzv. přechodný horizont nálezů, tzn. jejich výskyt můžeme zaznamenat v nálezových celcích z předvelkomorav-ského i velkomoravského období. Z chronologicko-typologické tabulky vyplývá, že depoty, mající ve své obsahové náplni některého reprezentanta z předvelkomoravského horizontu nálezů a přitom žádného reprezentanta z velkomoravského horizontu nálezů, můžeme klást do předvelkomoravského období. Obdobným způsobem lze vymezit velkomoravský horizont hromadných nálezů, přestože v tomto případě je nutno tolerovat ojedinělý výskyt typického reprezentanta předvelkomoravského horizontu nálezů v celku, odpovídajícímu jinak svou skladbou velkomoravskému období (depot Mikulčice I). Celkově chronologicko-typologická tabulka ukazuje, že se jedná o dva chronologicky odlišné horizonty depotů, při 3 V chronologicko typologické tabulce nejsou vyznačeny Jednotlivé typy nožů, neboť se jedná o tradiční pfedmSt, neúnosný pro chronologické tfídSni. 98 čemž pro každý z nich je typická jiná kombinace předmětů v nálezovém celku. Dle typologických kritérií naleží do předvelkomoravského období depoty z Brankovic, Gajar-Pustatiny Vrablicovy (II), Kút-Cepangátu (I), Moravského Jána a z Ivanovic. Depot z Přítluk můžeme rovněž klást do předvelkomoravského období, přestože neobsahuje žádný z vymezených předvelkomoravských typů předmětů. Lze vycházet ze starobylého charakteru nádoby, do níž byl depot uložen a částečně i ze zastoupení sekery IIIAa, jejíž výskyt se koncentruje především v relativně starších celcích (což vyplývá i ze srovnání hromadných nálezů], sporadicky však nutno počítat s jejím výskytem i v celcích, datovaných do velkomoravského období. Depoty z Oslavan a ze Sklabini obsahuji pouze typy předmětů reprezentující přechodný horizont nálezů. V Oslavanech byly nalezeny společně se srpy, kosami a držadlem vědérka keramické střepy staro-hradištního rázu, které jsou vodítkem k zařazení celku do relativně staršího období. Depot ze Sklabini, obsahující vedle předmětů uvedených v typologické tabulce dlátovitý hrot s tulejkou, sekerovité klíny a nomádský tvar kopí, datuje l. Hrubec (1965, 419) dle typologie jednotlivých předmětů a analogických hromadných nálezů v Pomoraví do konce 8. a do 9. stol. Vzhledem ke geografické odlehlosti naleziště od vývojově vyspělé oblasti v Pomoraví uvažuje s konečnou platností o datování depotu do velkomoravského období. Všechny zbývající depoty, uvedené v chronologicko-typologické ta-hulce, náležejí časovým zařazením rovněž do velkomoravského období, což většinou vyplývá již z typologického rozboru nebo pak z popisu nálezové situace. Depot z Mikulčic (1), nalezený v kněžišti 8. kostela, souvisí svojí polohou s nejmladším horizontem na hradišti, vymezeném zhruba lety Pi Hoha I bltro/niloginko-typologická tabulka Vysvětleni numerického kódu nahrazujícího typové rozliäení předmětů: I — třmen IIA; 2 — třmen IAa; 3 — třmen IB; 4 — třmen IIB; 5 — spojnice udidla se smyčkovltým zachycovaíem (udidlo s postranlceml); 6 — sekera IIIAa; 7 — miska tzv. slezského typu; 8 — radlice I; 9 — motyka; 10 — srp II; 11 — motyčkovitý nástroj; 12 — krátká kosa; 13 — krojidlo; 14 — lžícovitý vrták; 15 — hákovltý klič; Z6' — tzv. ovčácké nůžky; 17 — spojnice udidla s dvojitým prstencovitým zachyco-vačem [udidlo s postranleemi); 18 — rovné postranice udidla s Jednoduchou obdélníkovou záätltou; 19 — esovitá postranice s jednoduchou obdélníkovou záštitou; 20 — postranice udidla s dvojitou obdélníkovou záštitou; 21 — držadlo vědérka s hákovitfi zahnutými konci; 22 — závěsné kováni vědérka ve tvaru přehnuté tyčinky; 23 — destlčkovité závěsné kování vědérka; 24 — dláto; 25 — pořiz; 28 — sekera IIAa; 27 — sekera IIAb; 28 — sekera IVAa; 29 — sekera IIAc; 30 — sekera IVAb; 31 — sekera IVCa; 32 — sekera IIB; 33 — závěsné kování vědérka ve tvaru obráceného písmene T; 34 —- držadla vědérka s knoflikovitě ukončenými konci; 35 — radlice II; 38 — ostruha s ploténkami neba s výřezem pro řemeni; 37 — sekerovité hřivna 99 Příloha 1 Chronologicko typologická tabulka Lokalita PíedveUomuraVíký horizont nálezil přechodný horizont nálezů »1 íl -1 5 7 • ,0 11 II IJ Branko vice 1 2 1 1 1 2 1 i 3 1 Gajary-Pust. Vrabl 11 1 1 1 1 1 8 4 2 Kúty-Čepangat I 1 1 3 Mora vský Ján 1 1 1 1 1 1 2 1 Ivanovice 2 1 i 3 Pritluky 1 1 2 Oslavany 4 2 Sklubiňa I 1 1 Mikulčice I 1 2 1 7 5 4 2 2 Mikulčice II 1 Mikulčice III i 3 Mutónicc Pohansko I 2 1 Pohansko II 3 Pohansko VI Pohansko u Ncjdku 2 1 1 1 Pobedim-dcpot II 1 Staré Místo I Staré Zámky I 3 Tvarožná Lhota 1 2 2 Vršatccké Podhradie 1 2 I I 1 Zádicl 2 Zabokreky I 1 i 2 1 Žabokreky II 4 1 9 2 4 2 I Žitavská Tůň 2 X— Nennmerické vyjádřen! zastoupen! předmSm v depotu 100 přechodný horizont nálezů Velkomoravský horizont nálezů Ji 116 117118 19 | 20 i 21 | 22 i 23 j 24 | 25 í 2fi 1271 231 29 30 | JJ I 32 \ 33 \ 34 135 \ 36 137 1 2 II 1 2 101 950—1050 [Poulík 1962, 82). Typologický s výjimkou třmene IIB s Časovým výskytem v 2. pol. 7. stol.—8. stol. odpovídají ostatní typy předmětů prechodnému a velkomoravskému horizontu nálezů. Dle výskytu seker IVAb, IVAc (obr. 9:29) a IVCa odpovídá časové zařazení depotu dle typologických kritérií velkomoravskému období. Při datování dvou mikulčických depotů (Mikulčice (II), (III) ), v jejichž náplni se vyskytují zlomkovité a atypické předměty, určené k dalšímu překování, musíme vycházet z nálezové situace. Oba depoty, od sebe vzdálené 5 m, byly odkryty v blízkosti zvířecích nahromadě-lin a jiného odpadu, především keramických střepů, které jsou datovány do 10. stol. [Klanica 1971, 22—23). Depoty lze klást do časové souvislosti s odpadními hromadami, tj. do 10. stol. Při datování souboru z Mutěnic, který je náhodně objeveným depotem, se musíme opírat o typologický rozbor předmětů. V depotu se nacházejí vedle seker typu IIIAb a IVAc4 čtyři štíhlé sekerovité před mety, z nichž tři se podobají typu úzké sekery IIAa, přestože jsou až nápadně dlouhé. U čtvrtého sekerovitého předmětu (obr. 11C:4) je markantní tvarová příbuznost se sekerovitými hřivnami, i když v pečli vějším provedení; nelze však na tento předmět pohlížet jinak než na sekerovitou hřivnu [Pleiner 1961, 414). Výskyt sekery IVAc je směro datný pro zařazení mutěnického celku do velkomoravského období. Sekera typu IVAc se zcela shoduje podle třídění V. Hrubého s typem 1A, který je vývojově pokročilejším typem tzv. moravské bradatice, časově řazený na staroměstském pohřebišti do 2. pol. 9. stol. a do 10. stol. [Hrubý 1955, 170). Sekerovité hřivny, které jsou označeny jako produkt velkomorav ský, a především čtyři ostruhy s ploténkovitým ukončením ramen (dle třídění D. Bialekooé (1977, 106, 131—134) typ IV, datovaný do 1. pol. 9. stol.) jsou určující pro zařazeni depotu z Pohanska (I) do velkomoravského horizontu hromadných nálezů. Soubor železných předmětů z Pohanska (II), nalezený rozptýleně v ob ektu, je rovněž řazen mezi depoty, avšak záměrné uložení, resp. uschování je v tomto případě poněkud nejasné. Nelze vyloučit, že tyto předměty byly nedílnou součástí celého objektu. Časově náleží tento celek dle výskytu sekery IVAb, knoflíkovitě ukončeného držadla vě-dérka, ataše vědérka ve tvaru obráceného písmene T a také sekero-vitých hřiven do velkomoravského období. Obdobně jako u souborů z Pohanska (I), (II) vyplývá časové zařazení depotů z Pohanska (VI), Pohanska u Nejdku, Pobedlml — depot II, Starého Města (I), Starých Zámků (I), Tvarožné Lhoty, Vršateckého Podhradia, Zádielu, Zabokrek (I), (II) a z Žitavské Tôni do velkomoravského období přímo z chronologicko-typologické tabulky (viz Příloha 1). U depotů, získaných v rámci systematického výzkumu (Po- * Pro svaj DjedlnSIý výskyt v celkové náplni hromadných nález! nejsou tyto typy seker uvedeny v chronologicko typologické tabulce. 102 hansko (VI), Pohansko u Nejdku, Pobedirn — depot II, Staré Zámky (IJ ], odpovídá tomuto datování dle typologických kritérií nálezová situace, případně rozbor keramiky. Střepy, nalezené společně s železnými předměty z I. depotu ze 2abokrek, který byl objeven v blízkosti 11. depotu v prostoru cihelny, přispívají rovněž svým charakterem k datování obou depotů do velkomoravského období [obr. 19B : 7—11). Nyní se dotknu datování těch depotů, které nejsou zařazeny pro svou výjimečnou a netypickou skladbu v chronologicko-typologické tabulce. Pro datování depotu z Gajar-Pustatiny Vrablicovy (I) jsou určující bronzová litá kování (obr. 4:1—15), která umožňují datování depotu do předvelknmoravského horizontu hromadných nálezů. Depot z Let u Dobřichovic se částečně vymyká svou materiálovou náplní z typologického rámce ostatních hradištních depotů. Týká se to především letských srpů, které mají tulejku nebo laloky na upevnění rukojeti, čímž se markantně odlišují od hradištních srpů. Horní hranici výskytu letských srpů lze klást do 7. stol. (Beranová 1972, 632). Rovněž i Iclská kosa se jeví oproti ostatním kosám hradištním starobylejší. Letský depot nutno zařadit především dle výskytu zvláštních tvarů srpů do předhradištního období. Při datování souboru z Pohanska (III), který představují dva kotle nalezené v objektu, bude nutné se opřít o nálezovou situaci. B. Dostál (1975, 228—229) datuje oba kotle vzhledem k jejich objevení v blízkosti časně slovanských objektů a dále podle střepů starohradištního rázu, nalezených společně s kotli ve výplni objektu, do pozdní fáze starohradištního období, nejspíše do 8. stol. Pro datování depotu z Pohanska (IV), který publikoval B. Dostál (1977, 103—132), má základní význam průvlečka s prodlouženým týlem (obr. 21 :16) a křížové kování (obr. 21:15), které jsou v Mikulčicích řazeny do sklonku 8. stol. a první třetiny 9. stol. a v Pobedimi do druhé čtvrtiny 9. stol. S konečnou platností datuje B. Dostál [1977, 119) depot do doby blízké polovino 9. stol. Tomuto datování neodporuje ani nález otočného klíče, jehož výskyt ve středním Pomoraví kladl V. Hrubý (1958, 61) do 1. pol. 10. stol. Nové výzkumy však ukazují na nutnost nižšího datování, a to do poloviny 9. stol. [Klíma 1980, 54 až 55). Hromadné nálezy z Pohanska (V, VI, VII), nalezené v sídlištních objektech, publikovala J. Vignatiová [1980, 161—198) v souvislosti se zpracováním součástí jezdecké výstroje z jihozápadního předhradí Pohanska; součásti jezdecké výstroje byly získány jak z hrobů, tak ze sídlištních objektů. Hroby, v nichž se vyskytly ze součástí jezdecké výstroje ostruhy s ploténkovitým ukončením, jsou datovány do 1. pol. 9. stol. Z rozboru nálezů ze sídlištních objektů a z porovnání nálezové a stratigrafické situace vyplývá, že okruh sídlištních objektů se součástmi jezdecké výstroje je ještě o něco mladší ne? uvedené hroby (Vignatiová 1980, 195). 103 Obr. 27. Pohansko {IV], okr. Břeclav (A); Pohansko (VII], okr. Břeclav (B). Z chronologicko typologického hlediska vyplývá časové zařazení VI. depotu z Pohanska do velkomoravského období již přímo z chrono logicko-iypologické tabulky (viz Příloha 1). Určující jsou parabolické ostruhy s ploténkovitým ukončením (obr. 27A : 4—9). Parabolická ostruha s ploténkovitým ukončením (obr. 27B:2] se vyskytuje i v VII. depotu z Pohanska, kde ji kromě dalších nálezu doprovází vejčitá nádoba, zdobená po celé výduti horizontálními širo kými rýhami (obr. 27B : 14), což je výzdobný motiv, uplatňující se na velkomoravské keramice nejdříve v 2. pol. 9. stol. Pro časové zařazení hromadného nálezu z Pohanska (V) jsou určující dvě nádoby velkomoravského charakteru (obr. 22:1, 6). Třmen s trojúhelníkovými postranními ploškami (obr. 22 : 3) je v našem prostředí dosti ojedinělý; analogický exemplář lze spatřovat ve třmeni z depotu z Pohanska u Nejdku, datovaném dle doprovodného inventára do velkomoravského období. Třmen typu IAb (obr. 22:4) s širokým: postranními ploškami, zdobenými prolamovanou a tauzovanou výzdo bou, má analogie ve třmenech z prachovského hromadného náleze /. Vignatiová [1980, 185—187) shledává analogické exempláře v po baltskovikingském prostředí, kde je jejich výskyt kladen mezi le'.o 850—1075. Dva třmeny typu IAb a třmen typu IAc (pro oba typy třmenu jsou společné široké postranní plošky a stupadlo) pocházejí společně s tzv. slezskou miskou z depotu z Prachová, který datoval R. Turek [1946, 51) zhruba do sklonku 7.-8. stol.; vycházel ze zvláštních tvarů rřraé nů, jejichž původ spatřoval v keszthelském prostředí. Z našeho prostředí pochází třmen typu IAb pouze z výše uvedeného V. depotu z Pohanska, který lze datovat dle keramiky do 2. pol. 9. stol. Přihléu-neme-li dle /. Vignatiová [1977, 185—187) k pobaltskovlkingské provenienci třmenů IAb a v tamním prostředí k jejich datování, lze prozatím pokládat 2. pol. 9. stol. za nejdříve možnou dobu výskytu těchto třmenů v našem prostředí. V této souvislosti bude nutné prodloužil i dobu výskytu tZ-v. slezské misky, která má dle /. Bubeníka [1972, 551—558) relativně chronologickou platnost a hlavní období jejího výskytu klade cca od poloviny 8. do poloviny 9. stol. Shrnutí chronologicko-typologického srovnání hromadných nálezů: /. Depoty řazené do pTedvelkonwrauského období: Srankovice Moravský Ján Gajary-Pustatina Vrablicova (I), (II) Oslavany Ivanovice Pohansko (III) Kúty-Cepangát (I) Přítluky 104 105 //. Depoty řazené do velkomoravského období: Mikulčice (1), (11), [lil] Mutěnice Pobedim — depot II Pohansko (I), (II], (IV) (VI), (VII) Pohansko u Nejdku Prachov Sklabiňa Staré Město [1] Staré Zámky (I) Tvarožná Lhota [V], Vršatecké Podhradie Zádiel Žabokreky (I), (II) Žitavská Tôň Do velkomoravského období nutno zařadit ještě všechny depoty, jejichž jedinou náplní jsou pouze sekerovlté hřivny, neboť ze vzájemného srovnáni hromadných nálezů vyplývá, že sekerovité hřivny se vyskytují pouze v depotech, odpovídajících svou skladbou předmětů velkomoravskému období. Jedná se o tyto depoty: Bíňa Bošany Hrádok Mikulčice (IV) Pobedim (I), [II], depot XIX Staré Město (II), (III) Staré Zámky (11) Z celkového rámce pŕedvelkomoravských a velkomoravských hromadných nálezů se vymyká depot z Let u Dobřichovic, časově řazený do predhradištního období. 2. Význam depotů a příčiny jejich ukládání Při interpretaci depotů, tj. při rozboru jejich významu a osvětleni příčin, které vedly k uložení depotů, musíme brát v úvahu následující okruhy otázek. a] Vztah depotu k širšímu prostředí, v němž byl uložen. V areálu hradiště byly uloženy depoty z Bíni, Hrádku, Mikulčic (I—IV), Pobedimi (I, II, depot II, XIX], Pohanska (I—VII), Pohanska u Nejdku, Prachová, Starého Města (I—III) a ze Starých Zámků [I—II]. Ze sídlištní vrstvy byly získány depoty z Brankovlc, Gajar-Pustatiny Vrablicovy (I—II], z Kút-Čepangátu (I), z Let u Dobřichovic a z Přítluk. U ostatních depotů nelze charakter lokality ve vztahu k nálezové situaci osvětlit. Jedná se o depoty z Ivanovic, Moravského Jána, Mutěnic, Oslavan, Sklabini, Tvarožné Lhoty, Vršateckého Podhradia, Zádielu, Žabokrek (I—II) a Žitavské Tôni. 106 b) Vztah depotu ke konkrétnímu stavebnímu objektu V zahloubeném sídlištním objektu byly nalezeny soubory z Let u Dobřichovic, z Pobedimi (depot XIX), z Pohanska (I—VII), z Pohanska u Nejdku, ze Starého Města (I), ze Starých Zámků (I—II] a z Žabokrek (I); konkrétno v obytném objektu se nacházel soubor z Pobedimi (depot XIX), z Pohanska (I, IV—VI) a z Pohanska u Nejdku. S kovářskou dílnou souvisejí depoty z Mikulčic (II—III). V kultovním objektu byl nalezen pouze depot z Mikulčic (I). Bližší nálezové okolnosti jsou navíc známy u depotu z Pohanska (IV) a ze Starého Města (I). Depot z Pohanska (IV) byl nalezen v zemnici, která ležela v bezprostřední blízkosti vnitrní dřevěné stěny hradby; podle stratigrafických pozorování byla zemnice vyhloubena v době, kdy opevnění bylo již vybudováno a zanikla současně s opevněním. Depot ze Starého Města (I) byl nalezen pod destrukcí valu. Pod destrukcí valu byl nalezen i depot II z Pobedimi. Depot z Prachová se nacházel v povrchové vrstvě ve výběžku valu před vstupní branou. U zbývajících depotů je nálezová situace vzhledem k okolním objektům nejasná. cj Forma uložení Většina depotů byla uložena v přirozeném prostředí beze stop umělého zásahu. Pouze u několika depotů byly zjištěny stopy po uměle vytvořené schránce, do níž byly předměty uschovány. Jedná se o soubory z Let u Dobřichovic a z Moravského Jána, které byly nalezeny v kotlích, o soubor z Přítluk a z Pohanska (IV), které byly uloženy do hliněné nádoby, o soubory z Mikulčic (I), Sklabini a ze Starého Města (I), které byly ukryty pod žernovy čl kamenem a o soubor z Mikulčic (III), jenž byl původně svázán do obalu, asi plátěného, jak napovídají otisky tkaniny na svazku šipek i mezi kosami. Poněkud nejasné postavení zaujímá depot sekerovitých hřiven ze Starých Zámků (II), které byly v určitém pořádku nalezeny v poměrně mělké zahloubenině. V blízkosti hřiven se našlo množství uhlíků, které mohou být pozůstatkem dřevěné skříňky, do níž byl depot uložen. d) Rozbor obsahového složení ve vztahu k nálezové situací Rozborem obsahového složení depotů v souvislosti s nálezovou situací vycházejí najevo následující poznatky. Depoty, v jejichž náplni jsou pouze sekerovité hřivny nebo sekerovité hřivny včetně ostatních druhů železných předmětů, se soustřeďují hlavne na hradištích, a to buď v sídlištních objektech nebo na jiných místech hradištního areálu. Tyto depoty, jejichž hlavním nositelem jsou sekerovité hřivny, představují tezaurovaný majetek. Pokud se jedná o depoty, v jejichž náplni se vyskytují jen sekero- 107 vitá hřivny, jo otázkou, zda byly určeny k dalšímu překonání, nebo zda sloužily jako všeobecný ekvivalent směny. Depoty, v jejichž náplni se nevyskytují sekerovitó hřivny, ale jen různé druhy železných předmětů, v různém složení i zastoupeni, mohou být vysvětlovány různým způsobem. Různorodý soubor před metů z Moravského Jána byl zřejmě určen pro obchod. Způsob uložení depotu do kotle svědčí o záměru uschovat předměty. Stejně lze interpretovat i hromadný nález z Let u Dobřichovic, uložený do dvou měděných kotlů na místě předpokládané křižovatky ob chodních cest. Depoty, uložené v kotlích, mrhly být ukryty i se záměrem obětním, protože ukládání hromadných nálezů do kotlů bylo c:arým zvykem při kultovních obětech u Keltů a také ještě po zlomu letopočtu (Pleiner 1962, 126). U Slovanů však nelze kultovní charakter těchto nálezů přeceňovat, mohou být dokladem majetku obchodníka nebo přímo vlastníka. Soubor dvou motyk, radlice a sekery, uložený do hlinené nádoby, byl nalezen na sídlišti v Přítlukách. Tento depot lze interpretovat jako vlastnictví určitého jedince, může však jít i o záměrnou oběť. Rada našich badatelů pokládá přítomnost zemědělského nářadí, které v depotech převládá, za důkaz toho, že většina hromadných nálezů byla uložena se záměrem obětním. Převaha zemědělských nástrojů však svědčí především o základním zaměstnání slovanského obyvatelstva, o zemědělství, tudíž neznamená, že v zemi nalezené soubory s převahou zemědělského nářadí musely převážně souviset s kultem plodivé síly země. Se stejnou dávkou pravděpodobnosti se mohou interpretovat jako ukrytý majetek bud osoby, která s předměty obchodovala, nebo osoby, která je přímo vlastnila. Za depoty, související s kultovními obřady, mohou být považovány nálezy, objevené na zvláště exponovaných místech. V této souvislosti lze uvést např. prachovský nález, který vzhledem na zvláštní polohu, způsob uložení a také obsah můžeme pokládá za válečnou oběť. Další soubor předmětů, který byl ukryt do nádoby, nalezené v zemnici na Pohansku (IV), interpretuje B. Dostál [1977, 114 až 115) jako ukrytý soubor nástrojů řemeslníka. Souvislost depotu s řemeslnou výrobní činností zdůrazňuje vedle převahy řemeslnických nástrojů v celku i fakt, že byl nalezen spolu s fragmenty železné strusky a škváry. Složení strusky a škváry, rovněž tak i nálezy hliněných předmětů, připomínajících trubkovitou dyznu a dyznovou cihlu, naznačují, že šlo o narychlo vybranou nístěj ta vlci nebo vyhřivací pece. S výrobní činností souvisejí další dva depoty, nalezené v Mikulčicích [I, II) v bezprostřední blízkosti kovářské dílny. Z nálezové situace lze soudit, že s ní Časově souvisejí. V obsahové náplni těchto depotů byly poškozené a atypické železné předměty nejrůzněj-äího účelu. Vše nasvědčuje tomu, že oba depoty tvořily sklad výrobce-kováre a byly shromážděny za účelem opětného zpracování železné suroviny. Jako sklad výrobce-kováře můžeme interpretovat i depot ze Sklabini a z Vršateckého Podhradia, neboť kovářské náčiní tvoří v obou depotech významnou složku. Největší a nejrozmanitější hromadný nález z Moravy byl spolu se dvěma žernovy, kterými byly železné předměty původně překryty, nalezen v presbytáři osmého kostela v Mikulčicích (I). Zřejmě se jedná o majetek, ukrytý v dobách neklidných. /. Poulík [1957, 112] řadí depot v rámci hradištního vývoje do mladšího období a příčiny jeho ukrytí shledává v maďarských nájezdech na naše území. Soubory z Pohanska (II, V, VI) byly volně rozloženy na podlaze zahloubených sídlištních objektů. Uvedené soubory želez nemají charakter depotů, neboť z nálezové situace nevyplývá jejich zá měrné uschování. K významu depotů lze shrnout, že většinu nalezených souborů můžeme pokládat za ukrytý majetek, zvláště nacházejí-ll se v sídlištních objektech. Ze skladby předmětů, v některých případech v souvislosti s nálezovými okolnostmi, vyplývá výrobní (především kovářské) zaměření majitele uschovaného souboru předmětů. Ve většině případů však nelze s určitostí rozhodnout, komu náležel před ukrytím sklad předmětu. Nelze opomenout ani kultovní možnost výkladu depotů, zvláště nacházejí-ii se na zvláště exponovaných místech. Interpretace příčin ukládání depotů je stejně problematická jako interpretace jejich významu. Dnes je již těžko zjistitelné, jaké pohnutky či objektivní příčiny vedly naše předky k ukrytí železných předmětů. Můžeme uvažovat o ukrytí se záměrem votivním, vztahující se ke kultovní oběti. Příčiny, jež vedly k ukrytí depotů interpretovaných jako uschovaný majetek, mohly pramenit z nepokojných podmínek v zemi, mohlo se však jednat i o jiné objektivní či subjektivní příčiny. Porovnáme-li zastoupení depotů časově řazených do předvelkomo-ravského a velkomoravského období, musíme konstatovat naprostou převahu velkomoravských hromadných nálezů. Nabízí se vysvětlení, že příčinou této nerovnosti byly neklidnější podmínky v období Velko moravské říše, které nutily k uschování v té době vzácných a ceněných železných předmětů, zvláště pak nacházejí-li se v naprosté většině velkomoravských depotů sekerovité hřivny, svědčící o tezauraci majetku. Zvážíme-li okolnost, že předměty uschované z různých soukromých důvodů byly zřejmě ve většině případů opět vyzvednuty, pak interpretace vzniku většiny velkomoravských depotů má své opodstatnění v nepokojném období. 109 3. Společensko-ekonomická problematika ve světle hromadných nálezů Z obsahové náplně shromážděných hromadných nálezů (viz Příloha 2), z nálezové situace a z jejich kartografického zpracování (viz Příloha 3) vyplývají některá fakta, která by mohla mít význam pro sledování otázek společensko-ekonomického vývoje slovanské společnosti na územi Československa v 8.-9. stol. Předvelkomoravský horizont hromadných nálezů se soustřeďuje kromě ojedinělých případů na neopevněných sídlištích v Pomoraví. Nápadná koncentrace předvelkomoravských depotů v Pomoraví svědčí o důležitém postavení této oblasti, která byla krystalizačním centrem vývoje slovanské společnosti v našem prostředí. Úrodné humusové písky, táhnoucí se po celé délce toku řeky Moravy a jejich přítoků, poskytovaly optimální podmínky k celkovému rozvoji zemědělství. V předvelkomoravských hromadných nálezech je rozvinutá zemědělská výroba doložena početnými zemědělskými nástroji, které tvoří početnou převahu v jejich obsahové náplni. Nejpočetněji jsou v nich zastoupeny srpy, které byly svým prove děním typickými obilními srpy, uzpůsobenými k hrsfování obilí a nikoliv k žatí trávy. K žatí trávy se používaly nástroje s ostrým hrotem (kosy], kdežto srpy měly hrot tupý, ztluštělý nebo příčně roztepaný. Ostři srpů bylo od nasazení rukojeti v délce asi 5 cm tupé, určené v tomto místě k zachycení obilí. Hrsťováním se obilí spíše udrželo v klasu a ztráty na zrnu byly minimální [Beranová 1975, 20). Časté nálezy symetrických radlic, které se nacházejí v předvelkomoravských depotech bez doprovodu krojidel, dokládají jednoduchý typ rádla (rádlo plazové), kterým se prováděla nejčastěji mělká, povrchová orba, zasahující jen nejhořejší část ornice [Beranová 1975, 10). Malými radllčkami, které v nálezech převažují, se jinak orat nedalo. Kromě mělké orby se půda vzácněji rozrušovala i do větší hloubky, dokladem toho je velká radlice z Brankovic. Vyspělé rádlo, za jehož doklad pokládá M. Beranová (1975, 10) krojidlo nalezené společně se symetrickou radlicí, není v předvelkomoravských hromadných nálezech doloženo. Výjimku tvoří pouze problematický depot z Gajar--Stoličky, odkud pochází krojidlo a asymetrická radlice. Ve všech ostatních případech, která představují zaručené nálezové celky, je společný výskyt radlice a krojidla zaznamenán v depotech, datovaných do velkomoravského období. Z předvelkomoravského depotu z Gajar--Pustatiny Vrahlicovy (II) pocházejí pouze dvě samostatně nalezená krojidla bez doprovodu radlice. M. Beranová [1980, 184, 187] připouští možnost samostatného nástroje, předkroje, Rissu, jehož hlavni pracovní částí bylo krojidlo. Při úpravě nově získané půdy a při okopáváni stálých polt I zahrad se užívala motyka. Funkci motyky plnily i motyčkovité nástroje s laloky. Oba druhy nástrojů však mohly být využity i v dřevoobráběcím 110 řemesle jako teslice, kterými se opracovávaly povrchy trámů nebo se hloubily špalky dřeva. Kterému nástroji můžeme přisoudit jednu ze zmíněných pracovních činností, lze vypovědět jen na základě jejich metalografického rozboru. Nástroje, určené k obrábění dřeva, by musely mít odborně upravený a kalený břit, čehož není zapotřebí u zemních nástrojů. K zemním pracím, přesněji řečeno k pracím v zahradách, sadech, vinicích atd., se užívaly dále dřevěné lopaty a rýče, jejichž pracovní okraj byl okován dvojitou lištou, na ostři zkovanou a nasazenou z obou stran nástroje [Beranová 1975, 31—32). Takové okutí byla nalezena pouze v předvelkomoravském depotu z Moravského Jána. Z Moravského Jána pocházejí i tři speciální vinařské nástroje (vinařské nože opatřené na hřbetě čepele výstupkem, zvaným „secu-ris"), dokládající pěstování vinné révy již v předvelkomoravském období. Nástroje určené pro řemeslnickou výrobu jsou v předvelkomoravských depotech zastoupeny oproti nástrojům zemědělským poměrně malým počtem nálezů. Tento nepoměr se poněkud vyrovnává častým výskytem seker v hromadných nálezech. Sekery však neplnily jen funkci řemeslnického nástroje — tesařské sekery, v širším smyslu sloužily jako nástroj, určený při získávání nové půdy, k vysekávání lesnatých a krovinatých porostů. Sloužily však i jako zbraň. Zde je nutné se zmínit o těžkostech v rozlišování bojových a pracovních seker. O bradatíci, která se vyskytuje ve dvou exemplářích pouze v depotu z Ivanovic, lze mluvit jako o bojové sekeře. Další dva typy seker, úzkou sekeru a širočinu, které jsou hlavními zástupci seker v předvelkomoravských depotech, můžeme ve větší míře pokládat za pracovní nástroje. Užši význam pro funkční rozlišení seker má vývoj týlu. Sekery s prodlouženým týlem byly užívány Jako bojové. Sekery s tupě ukončeným týlem ve velkou bicí plochu byly užívány jako pracovní nástroje. Vezmeme-lt v úvahu třídění M. Ch. Aleškovského [1960, 71—75) který klade důraz při rozlišování seker hlavně na rozměry násadního otvoru a také na celkové rozměry sekery, můžeme o typu pracovní sekery uvažovat jen ve čtyřech případech, na zbývajících sedm pak musíme spíše pohlížet jako na zbraně. C. Kraskovská [1972. 79) však nevylučuje možnost, že menší sekery typu širočiny a úzké sekery, které byly uplatněny především při různých bojových střetnutích, se mohly hodit i na některé řemeslnické práce, čímž je míněno dřevoobráběnl, jež Je doloženo kromě seker sporadickými nálezy dlát a vrtáků. Při zpracování dřeva a v tesařstvi při odstraňování kůry se mohly uplatnit i některé motyčkovité nástroje s laloky. Nepřímo je dřevoobrábění doloženo nálezy železných součástí dřevěných výrobků (skob, hřebů, obrouček, rašple a různých kování). Předvelkomoravské depoty jsou charakteristické tím, že obsahují v poměrně velkém množství některé součásti jezdecké výstroje, přede vším třmeny, z čehož lze usuzovat na význam jízdy v období před formováním pevnějších státních útvarů. 111 1 Pfttoha 2 Srovnávací tabulka obsahoré náplní pfeuvelkomorawltjch a velkomoravských depotu T3 § '13 0! N ■Pí 3 -- srp kosa radlice krojidlo motyka vinařský nůž lopata (rýč) motyč, nástroj dláto poříz vrták pilka průbojník kleště kovadlina kladivo klín sekera kopí šipka třmen udidlo ostruha ozdobná kováni přezka I11JŽ nůžky břitva klíč vědérko misovirý předmět kotel octila seker, hřivna Předvelkomoravské Velkomoravské i2 S ľ. 3 .ľ £ a a a Velkomoravské -a 2 pí i i i « '5 íít 2 : 1 12 X — Nenumerické vyjádřen! zastoupení předmětu v depotu. Poměrně velký je i součet předmětů denní potřeby, především zásluhou kovového nádobí. Výskyt kovového nádobí může souviset s pohyblivým způsobem života některých složek předvelkomoravské společnosti. Výskyt klíčů je současně dokladem existence soukromého vlastnictví. Uvažujeme-li na základě rozboru materiálu z předvelkomoravských hromadných nálezů o úrovni ekonomiky před vznikem Velkomoravské říše, můžeme tvrdit, že vedle zemědělství, které bylo základem hospodářství a zdrojem obživy obyvatelstva v 8. stol., začala se již rozvíjet specializovaná řemeslná výroba. Samotné železné předměty signalizují svým množstvím a rozmanitostí vysokou úroveň kovářského řemesla. R. Pleiner [1967, 136—138), který provedl rekonstrukci výrobní technologie některých pracovních nástrojů z depotů, datovaných do před-velkomoravského období, potvrzuje u mnohých vysokou kvalitu jejich technického provedení. Některé výrobky však shledává jen jednodti chými železnými výkovky. Rozdíly v technologii výrobků zajisté odrá žejí rozdíly ve zručnosti a odbornosti výrobců. Nástroje z prostého železa, jejichž výroba nevyžadovala odborných znalostí materiálu a výrobních postupů, byly zhotovovány podomácku pro vlastní potřebu. Dokonale provedené pracovní nástroje, stejně tak i součásti výstroje a výzbroje bojovníků, lze prohlásit za výrobky specialistů, kteří vyráběli pro cizí potřebu. Pro cizí potřebu vyráběli i kovolitci pasové garnitury, neboť svojí kvalitou a výzdobou předpokládají vysoce specializované řemeslníky. Nálezy pásových kování dokládají i existenci společenské a majetkové diferenciace předvelkomoravské společnosti. ■<-----1--- Příloha 3 Geografický výskyt depotů železných prcdmítů na území ČSSR. A — depoty z předvelkomoravského období, S — depoty z velkomoravského obdob!. C — lokality, kde se nalezly depoty z předvelkomoravského 1 velkomoravského ob dobí, D — depoty z tzv. přechodného obdob! (8.-9. stol.), E — depoty z předhra-diStního období, F — depoty problematické Lokality: 2 — Bíňa [okr. Nové Zámky); 2 — Bošany (okr. Topolčanyj; 3 — Brankovice (okr. Vyškov); 4 — Březnice (okr. Příbram); 5 — Gajary-Pust.itina Vrablicova I, II; Gajary-Stolička lokr. Bratislava); 8 — Hrádok (okr. Trenčín); 7 — Ivanovice (okr. Vyškov); S — KnSžmost [okr. Mladá Boleslav); ä — Krumvíř [okr. Břeclav); 10 — Kúty-Čepangát I, II; Kúty-Slgeca II (okr. Senica); 11 — Kylešovico (okr. Opava); 12 — Lety [okr. Praha-západ); 13 — Lipník (okr. Přerov); 14 — Líš-íany (okr. Louny); 25 — Mikulčice 1, II, III, IV (okr. Hodonín); 16 — Moravský Tán (okr. Senica); 27 — Mutěnice [okr. HodonlnJ; 13 — Pohansko u Nejdku (okr. Břeclav); 29 — Oslavany [okr. Brno venkov); 20 — Plužná [okr. Mladá Boleslav); 22 — Pobedim (okr. Trenčín); 22 — Pohansko I, II, III, IV, V, VI, VII (okr. Břeclav); 23 — Prachov (okr. Jičín); 24 — Přítluky (okr. Břeclav); 25 -- Rajhrad (okr. Brno-venkov); 26 — Semice (okr. Nymburk); 27 — Sklabina [okr. Martin); 28 — Smolnlce [okr. Louny); 29 — Stará Břeclav (okr. Břeclav); 30 — Staré Méslo I, II, III, IV [okr. Uherské Hradišté); 32 — Staré Zámky I, II, III (okr. Brno-mĚsto): 32 — Svépravice (okr. Praha-východ); 33 — Tvarožná Lhota (okr. Hodonín); 34 — Vršatecké Podhradie (okr. Považská Bystrica); 35 — Zádiel (okr. Košice); 36 — Zabokreky I, II (okr. Topolčanyj; 37 — Žitavská Toň (okr. Komárno). 115 Velkomoravský horizont hromadných nálezů se nachází kromě centrální oblasti svého výskytu Pomoraví, kde je zachována kontinuita nálezů, související s ústředím západní části Velké Moravy, v relativně velkém počtu východně od Malých Karpat, především v Pováží a v Po-nitři. Vedle dalších nálezových ukazatelů (opevněná i neopevněná sídliště, pohřebiště), kterým je v slovanské archeologické literatuře věnována značná pozornost, potvrzují hromadné nálezy, že Pováží a Ponitří bylo hlavní oblastí osídlení východní části Velké Moravy. Naprostá převaha zemědělských nástrojů ve velkomoravských depotech dokládá, že hlavním zaměstnáním tehdejšího obyvatelstva bylo i nadále zemědělství. V zemědělském nářadí opět zcela převažují srpy, ve větším počtu se však nově vyskytují kosy. jedná se o krátké kosy, na rozdíl od dnešních kos, s krátkým asi polovičním kosištěm. Na kosení obilí se tyto kosy nehodily. Byly to nástroje vhodné pro sekání travnatého porostu nejrňznějšího druhu, všude tam, kde bylo hodně trávy a byla dosti vysoká, neboť při sekání zůstávala značná část trávy nepokosená [Beranová 1980, 235). Krátké kosy dokazují stájové krmení po určitou část roku, dosvědčují však také, že trávy bylo více, než kolik bylo pro přípravu sena zapotřebí a nešetřilo se jí [Beranova 1975, 41). Ve velkomoravských depotech se začínají objevovat radlice v fto-protodu krojidel, což svědčí o vyspělém typu rádla. Krojidla rozřezávala v kolmém směru půdu před radlicí a umožňovala tak snadnější podříznutí půdy [Beranová 1975, 10). Ne všechna velkomoravská rádla však byla opatřena krojidly. Vzájemný nepoměr radlic a krojidel v některých velkomoravských hromadných nálezech svědčí o tom, že i nadále bylo k obrábění používáno jednoduché rádlo, opatřené pouze symetrickou radlicí. Nejdokonalejším oracím prostředkem byl v časném středověku pluh. Asymetrické radlice, které jej dokazují, S8 začínají sporadicky objevovat ve velkomoravském období. Nálezy asymetrických radlic a větších masivních krojidel ukazují, že se v aobě velkomoravské vyrábělo a používalo orné nářadí, které bylo schopné půdu nejen kypřit, ale pomocí asymetrické radlice a odvalové desky (pravděpodobně dřevěné) i obracet (Habovštiak 1965, 60). Asymetrické radlice byly nalezeny, kromě problematického celku z 8.—poč. 9. stol. v Gajarech-Stoličce, pouze v depotech z hradiště Pohansko u Nejdku a ze Zádielské doliny. V Zádielské dolině byla nalezena asymetrická radlice, jejíž základní středová část, k níž byly přikovány železné pásy, je symetrická. Radlice byla nalezena na břehu potoka pod vrstvou sesutého kamení společně se dvěma velkými masivními krojidly. Podle A. Habovstiaka [1965, 60) poukazují větší krojidla s Selkou okolo 50 cm nesporně na pluh. Krojidla s uvedenou délkou byla nalezena kromě depotu ze Zádielu jen v celku ze Zabokrek (II) (1 kus) a ze Sklabini (1 kus). Ostatní krojidla z hromadných nálezů s délkou 30 až 40 cm tvořila pravděpodobně součást vyvinutého rádla nebo pracovala jako hlavní pracovní část předkroje. Z ojedinělých nálezů asy* 116 metrických radlic a masivních krojidel lze soudit, že orba pluhem nebyla příliš rozšířena a v daleko větší míře se půda obdělávala rádlem. Při kopaničářských pracích se nadále uplatňovala motyka a mo-tyčkovité nástroje s laloky, z nichž některé díky svým výborným technickým vlastnostem byly používány i při práci se dřevem. S prací se dřevem souvisejí především četné nálezy seker (zvláště úzk"é sekery a širočiny), jejichž pracovní využití bylo mnohostranné; některé z nictí hyly užity i jako zbraň. Jako bojová sekera je označována tzv. moravská bradatice (sekera s vykrojeným ostřím), která se začíná' ve velkém nově objevovat ve velkomoravských depotech. Kromě četných nálezů hradatic jsou depoty z velkomoravského období, stejně jako i z období předvelkomoravského, chudé na zbraně. Řemeslnické nástroje (sou ve své skladbě oproti staršímu období pestřejší i početnější, z čehož můžeme usuzovat na postupující řemeslnickou specializaci. Nálezy dlát, pořízů, vrtáků, seker a motyčkovltých nástrojů, z nichž některé se zúženým ostřím mohly být používány jako dláta, svědčí o užší specializaci v dřevoobrábění, ať ve formě tesařské, stolařské, soustružnické aj. Některé dřevoobráběcí operace (např. bed-nářství, kolářství aj.) se mohly provádět i při kovářském řemesle, kde vedle základní suroviny — dřeva — bylo zapotřebí i železných součástí [Dostál 1975, 250—251). četné nálezy železných součástí vědérek dokládají bednárskou výrobu. Není pochyb o tom, že dřevěná vědérka zhotovovali zkušení řemeslníci. To však ještě neznamená, že jde o specializované řemeslníky, protože výroba vědérek, známá již v předcházejícím ohdobí, se mohla uskutečňovat i podomácku při hlavním zaměstnání — zemědělství. Totéž může platit i o jiných dřevoobráběcích technikách, neboť nálezy dřevoobráběcích nástrojů svědčí jen o určitých speciálních činnostech, těžko však můžeme říci, zda byly prováděny specializovanými řemeslníky nebo jen zručnějšími jedinci, kteří při své práci v zemědělství dokázali zhotovovat řadu výrobků ze dřeva, potřebných pro běžný život. Daleko přesněji lze posoudit situaci v kovářském řemesle, neboť máme k dispozici nejen výrobní nástroje, potřebné pro kovářskou činnost, ale i samotné kovářské výrobky, které nejen rozmanitostí tvarů, především však svým technologickým provedením dokládají technickou úroveň svých výrobců. Rekonstrukci technologie výrobních' procesů četných železných předmětů z velkomoravských hromadných nálezů provedl R. Pleiner [1967, 77—188), který podrobil zevrubným technologickým šetřením stovky nálezů z Moravy a jihozápadního Slovenska, datovaných do předvelkomoravského a velkomoravského období. Na základě metalografického rozboru velkomoravských železných předmětů, mezi nimiž převládají nálezy z depotů, podává tuto expertizu: „Zemědělské nářadí bylo vyráběno spíše jednoduššími způsoby, zato některé nože, sekery a různé druhy řemeslnických nástrojů prozradily užití tak složitých technologických pochodů, že nás to 117 opravňuje k domněnce, že již ve velkomoravském období vznikají v okruhu významnějších sídlištních aglomerací specializované dílny nožířů, nástrojářú a zbrojířú — tedy, že se již v tomto období diferencuje kovářství jako výrobní odvětví na různé specializované obory" [Plelner 1967, 138). Na intenzívní kovářskou činnost ukazuje rovněž hojný výskyt sekerovitých hřiven, které byly nalezeny až na malé výjimky na hradištích, především v centrální oblasti Velké Moravy, tedy všude tam, kde kovářská výroba byla velmi rozvinutá. Železné hřivny jsou různých velikostí a mnohé nesou známky osekávaní. Seke rovité hřivny jako polotovar, v tehdejší době vzácné železné suroviny, se překovávaly v kovářských dílnách, soustředěných na hradištích, na různé železné předměty. Na hradištích mohl tento druh polotovaru plnit zároveň 1 funkci platidla (PoSvář 1963, 134—144). Depoty hřiven svědčí i o tezauraci hodnot a mohou poukazovat na napjaté společenské poměry, které zabránily vyzvednutí depotů a které mohly zčásti ovlivnit 1 jejich vytváření. Shrneme-li poznatky o společensko-ekonomické úrovni starých Slovanů, jak vyplývá z rozboru hromadných nálezů, musíme především konstatovat, že hlavním zaměstnáním Slovanů v době předvelkomo-ravské i velkomoravské bylo zemědělství. Společné nálezy radlice a krojidla a nálezy asymetrické radlice ve velkomoravských depotech dokazují vyvinutější orací prostředek — vyvinuté rádlo nebo pluh. četné nálezy symetrických radlic však svědčí o tom, že i nadále v dobe velkomoravské se převážně oralo jednoduchým rádlem. Kontinuita zemědělské výroby v 8. a 9. stol. zůstala zachována. V řemesle je rovněž patrna jistá kontinuita materiální kultury 8. a 9. stol., avšak nástroje z velkomoravských depotů jsou ve své skladbo oproti před-velkomoravským početnější a pestřejší, z čehož můžeme usuzovat na postupující řemeslnickou specializaci, především v kovářství. Rozvoj kovářství v 9. století se dále projevoval vedle důmyslnějších výrobních technik i vytvářením nových specifických tvarů, z nichž tzv. moravská bradatice a sekerovité hřivny jsou toho zvláště názornými ukázkami. SEZNAM LITERATURY AleSkavski), M. CM. 1960: Kurgany russkicli družinnlkov 11. —12. vv., SA 1, 70—SO. Ambrož, K. A. 1971: Problémy ranněsredněvěkovoj chronologii vostoCnoj Evropy II, SA 3, 106—132. Beranová, M. 1957: Slovanské žňové nástroje v 6.—12. stol., PA XLVIII, 99—117. Beranová, M. 1967: Hradištní nůžky v Československu, PA LVIII, 571—579. Beranová, M. 1968: Hromadný nález orebnlho nářadí ze Smolnice a problematika oradla v Cechách v dobé hradištní, PA L1X, 519—542. Tleranová, M. 1972: Slovanský hromadný nález ze Semic, AR XXIV, 629—643. Beranová, M. 1975: Zemědělská výroba v 11.—14. století na území Československa. Studie AÚ ČSAV v Brnu III-l. Beranová, M. 1980: Zemědělství starých Slovanů. Praha. Biateková, D. 1963: Výskum slovanského hradiska v Pnbedlme v rokoch 1959—1962, AR XV. 349—372. liialekooá, D. 1972: Výskum slovanského hradiska v ťobedime, okres Trenřín, AR XXIV, 121—129. Hialeková, D. 1977: Spořen von slawischen Fundplatzen in Pobedim [Typologie und Datierungl, S1A XXV, 103—160. tíialeková, D, 1981: Dávne slovanské kováčstvo. Bratislava. Bubeník, /. 1964: Hromadné nálezy železných předměte hrndišlního období. Diplomová práce. Praha. Bubeník, /. 1972: K problematice železné misky tzv. slezského typu, AR XXIV, 542 až 5B7. Budinský-Krička, V. 1947—48: Pamiatky praveké a hradištné z Kútov (okr. Skalica) v Slovenskom národnom múzeu v Turč. Sv. Martine, PA XI.III, 108—116. Budinský-Krička, V. 1956: Pohrebisko z neskorej doby avarskej v Žitavskej Tůni na Slovensku, S1A IV. 5—131. Budinský-Krička, V. W5B: Slovanské mohyly ve Skalici. Bratislava. Budinský-Krička, V. 1963: Príspevok k poznaniu slovanského osídlenia na juhovýchodnom Slovensku, šZ AU SAV 11, 209—228. Černohorský, K. 1957: Žernovy v hospodářsko-spDlečenském vývoji časného středověku, PA XLVIII, 495—545. Červinka, 1. L. 1901: Morava za pravěku. Brno. červinka, 1. L. 1928: Slované na Moravě a íílše velkomoravská Brno. Červinku, 1. L. 1933: Osídlení Hodonínska v pravěku. Masarykův kraj v pravěku, díl III. knihy II. Hodonín. Červinka, 1. L. 1939: Slované na Moravě — Moravané. Rukopis v AO ČSAV Brno. Brno, Cilinskd, Z. 1963: Slovansko-avarské pohrebisko v Žitavskej Tůni, S1A XI. 87—120. Cilinská, Z. 1966: Slawtsch-awarisches Gráberfeld ln Nové Zámky. Bratislava. Cilinská, Z. 1973: Friihmittelalterlichos Gráberfeld in Zelovce. Bratislava. Dannheimer, H. 1962: Die germanische Funde der spálen Kaiserzeit und des Irílhen Mlttelalters in Mittellranken. Berlin. ÍMinnheimer, H. 1986: Fin spfltmerowingischer Kulogienbehalter aus Walda, Germania 44, 338—354. Dostál, B. 1957: Hmotná kultura moravských Slovanů v době říše Velkomoravské Diplomová práce. Brno. 118 119 Dostál, lí. 1966: Slovanská pohřebiště ze střední doby hradištní na Moravě. Praha. Dostál, B 1971: Břcclav-Pohansko. slovanský památník. Strojopisný katalog expo zice. Brno. Imstál, B. 1975: BřecIavPohansko IV. Brno. Dostál, B. 1977: Zemnice s depotem pod valem hradiska Břnclavi-Pohanska, SPFFBU E 22—23, 1977—ig78, 103—134. btistál, B. - Kalousek, F. - Vlgnalwvá. /. — Stk, A. 1977: Třeti pětiletí archeologického výzkumu Břeclavi-Pohanska (1969—1973), SPFFBU E 22—23, 1977—1978, 155 až 175. Eisner, f. 1933: Slovensko v pravěku. Bratislava. Eisner, /. 1941: Ein Hortfund der alleren Burgwallzeil aus der Slowakei, Altbühmen und A tmShren I. 153—171. Eisner, /. 1939J46: Sídliště ze starší doby hradištní v slovenském Pomnravl, PA XLII, 94-105. Eisner, /. 1948: Základy kovářství v době hradištní v Československu. SlAnt 1. 367 až 396. Eisner, /. IS52; Devínska Nová Ves. Bratislava. Filip, I. 1946: Hospodářský stav českých zemí na rozhraní letopočtu, OP XIII, 22—26 Frauken, M. 1944: Die Alaniauntm zwischen Iiier und Lech. Berlin. Fremersdorf, F. 1933: Der römische Gutshof Köln Müngersdorf. Berlin. Leipzig. Friedrich, F. 1946: Staroslovanský hromadný nález v Lelecli u DobMtihovic, OP XIII, 39—44. Galewskl, l. 1961: Wyniki badá A vv roku 1956 w Igo'.omia I. Osida wczesnošrednin- wieczna. Prace Arch. PAN 2, 157 —207. Oavrilooa, A. A. 1965: Mogifnik Kudyrge kak istočnik po istom altajskich plemjon Moskva —Leningrad. Habovstiak, A. 1965: Polnoiiospodárstvo na Slovensku v 9.—11. stor. 0 počiatkoch slovenskýrh dějin, 55—80. Habovittak, A. 1966: Frühmittelalterliche Wallango und romanischen Bauten in Btňa. Nitra. Habovitiak. ň. 1966a: K ntázke datovania hradiska v Bíni. S1A XIV, 439—486. Hampel. J. 1905: Allerthiimer des frühen Mittelalters in Ungarn I —III. Braunsweig Holla, l. — Furmánek, V. 1370: Metalografický rozbor slovanských železných předmětů z Vršateckéhu Podhradia, okr. Považská Bystrica, 5Z AÚ SAV, 75—B2. Hrubec. I. 1985: Depnt železných nástrojov zo Sklabine, S1A XIII, 415—422. Hrubý, V. 1955: Staré Mesto, velkomoravské pohřebiště „Na valach". Praha. Hrubý, V. 1958: Klíče z doby hradištní na Moravě. ČMM XLII — vědy společenské, 49—66. lansäk. S 1932- Staré osídlenie Slovenska, SMSS XXV. 7—65 KTilousek. F. 1971: Břeilav-Pohanskn Brno Kooánouá, H. 1976: Slovanské ostruhy na území Československa. Studie AÚ ČSAV v Brně IV-3. Klanica. Z. 1965: Vorbei'lcht uber die Grabungsergebnisse des allslawischen Burg walles in Mikulčice für das Jahr 1964, PV 19Ö4, Brno, 5:— 63; Klanica, z. 1972: Velkomoravské řemeslo. Liberec. Klanica, Z. 1971: Vorlierinht Uber die Ergebnisse der sechzehnten Grahungskampagiiu in Mikulčice (Bez. Hodonín). PV 1969. Brno, 21—24 Klina, B. 1980: Zámečnická práce staiomoravských kováři! v Mikulčicích. Studiu AÜ ČSAV v Brně VI11-3. Kosineuiskl, /. 1949: Kultura prapolska. Poznaň. Kovrigooá, t. 1963: Das awarenzeitliche Griiberfeld von Aiattyán. Budapest. Kra ;kouská, I.. 1347: Zpráva o staroslovanskom nalnzisku jiri Kútoch, Hist Slov. V, 158—162. Kraskovská, h. 1972: Slovansko avarské pohrebisko pri Záhorske| Bystrici Martin Krause. (J,—Um pach, R.—Spehr. R. 1986: Ein spjtkaiserzeitlich-vBlkerwanderungs Zeitlicher Hortfund mit Eisengeräten von Radeberg-Lotzdorf, Kr. Dresden. I. Fundberich . A-beits- und Forschungsberichte zur sachsischen Bodendenkmaipflege 14/15. Leipzig, 159—219. Kudrnáč, /. 1963: Vývoj slovanského osídlení mezi pražským Povltavím, Labem, Sázavou a Výrovkou, PA LIV, 173—221. Kudrnáč, /. 1370.- Klučov, staroslovanské hradiště ve středních Cechách. Praha. mtscha-Mi.rheim, H. 1957: Der Awarenfriedhof von Leithaprodersdorf. Elsenstadt. Niederle, /.. 1921: Slovanské starožitnosti. Život starých Slovanů III/l. Praha. Vonotný. 8. 1958: Nález skladu železných nástrojů na hradišti „Pohansko" u Nejdku, PV 1958, Brno, 74-79. Nooutný, B. 1962: Výzkum slovanského hradiska v Opavě-Kylešovicich. ČSM 11, 65 až 79. Novotný, B. 1963: Výzkum velkomoravského hradiště „Pohansko" u Nejdku na Lednickém ostrově, PA LIV, 3—36. Novotný, 8. 1969: Depots von Opfersymbolen als Reflex eines Ayrarkultes in Gross mähren und im Viklngischen Skandinavien, PA LX, 197—227. Papp, L. 1962: A Bolyl avarkori temetö I, JPMÉ, 163—193. _ (Paulik, /. 1970: Najstaršie hromadné nálezy železných predmetov na Slovensku. ZSNM LXIV — História II], 25—83. —--' Pleiner, R. 1961: Slovanské sekerovlté hřivny, SIA IX, 405—45U. Pleiner, R. 1962: Staré evropské kovářství. Praha. Pletner, R. 1967: Die Technologie des Schmiedes in der grossmährischen Kultur, SIA XV. 77—188. Plettieva, S. A. 1967: Ot kočevlj k gorodam. Moskva. Poivňř, J. 1963: Velkomoravské hřivny jako platidlo, NL XVIII, 134—144. Pouitk, /. Í948: Staroslovanská Morava. Praha. Pou'lk. /. 1957: Výsledky výzkumu na velkomoravském hradišti „Valy" u Mlkuifiln, I'A XLVIII, 241—388. Poulík, j. 1960: Stati Moravané buduji svůj stát. Gottwaldov. Poulík, ]. 1962: Bericht uber dle Ergebnisse der archäologischen Grabung auf dem Burgwalle Valy bel Mikulčice für das Jahr 1961, PV 1961, Brno, 81—84. Poullk, ]. ?963: Dvě velkomoravské rotundy v Mikulčicích. Praha. Poulik, 1. 1975: Mikulčice — Sídlo a pevnost knížat velkomoravských. Praha. Rhé. Cy- Fettich, N. 1931: Jutas und öskll. Praha. Ruitkay, A. 1976: Waffen und Reiterausrüstung des 9. bis zur ersten Hälfte des 14. Jahrhunderts In der Slowakei, SIA XXIV, 245—395. Sarnowska, W. 1982: Topory wczesnosredniowieczne z obszaru Slaska, Swiatowit 24. Schmidt, R. 1970: Die spate Völkerwanderungszeit in Mitteldeutschland (Katalog- S.idtel). Berlin. Schmidt. B. 1976: Die spHte Völkerwanderungszml in Mitteldeutschland (Katalog Nord-Osttell). Berlin. __ S h/tí, /. !9-ř6: Moravské prehistorické výkopy a nálezy, ČMM XXXIII, 45—134. Sta .a, C. 1959: Slovansky výzkum na Starých Zámcích u Lížuc v roce 1958, PV 1956, Brno, 55—57. Sta a, C. 1961: ZjiSfovací výzkum na hradišti v Rajhradě, PV i960, Brno, 92—93. Sro.a. C. 1981a: Depot želez a žernovů na slovanském hradišti Staré Zámky u Líšně, SCSSA 1. 110-120. Sja&í, \. a. 1965: Az egri muzeum avarkuri emlékanyaga I — Koraavarkori sirleletek Tai nam<5rátol, Heves mogyei ntúzeukok Kozleményel, Eger, 29 — 71. Sach. F. 1981: Rádlo a pluh na území Československa Vědecké práce Zemědělského muzea, Praha. 24 — 155. Soífř. M. J966: Stará Kouřim a pro evy volkomuravské hmotné kultury v Čechách. Praha. Tejral, /. 1965: Sklad železných předmětů na hradišti v Mikulčicích. Almanach Velká Morava, Brno, 136. 120 121 Točik, A. 19B3: Súčasný stav archeologického bádania najstarších dejín slovanského národa, AR XV, 591—624. Točik, A. 1968: Slawisch-awarísches Gräberfeld in Štúrovo. Bratislava. Túčík, A. 1968a: Slawisch-awarisches Gräberleld in Holiare. Bratislava. Tomeček, D. 1959: Pobedimské „Hradištla", SZ AÚ SAV 3, 148—152. Turek, R. 1946: Prachovské skály na úsvite dějin. Praha. i Turek, R. 1958: Slovanský pravěk libereckého kraje. Sborník Severočeského muzea — História 1, 124—145. Turek, R. 1963: Pravěk Bfeznicka a jeho muzejní obraz, ČNM CXXII-4, 220—221. Váňa, Z. 1954: Maďaři a Slované ve světle archeologických nálezů X. — XII. století S1A II, 51—93. Vendtouá, V. 1969: Slovanské osídlení Pobedlma a okolia, S1A XVII. 119 — 234. Vignatiooú, ř. 1980: Součásti jezdecké výstroje z nálezů na Pohansku U Břeclavě, SPFFBU E 25, 161—198. Významné slovanské náleziská na Slovensku, Bratislava 1978. Zelnitlus, A. 1940: Avarské sekery a nožíky ze Starého Města, SV 11, 8-10. Zeman, ]. 1956: Dřevěná vědérka doby římské a otázka Jejich dalšího vývoje PA XLVÍI, 86—101. Slawische Eíortfuiide von EisengejieiiBtanden ia der Tschechoslowakei ZUSAMMENFASSUNG I Die vorliegende Studie stellt einen Versuch um die komplexe Bearbeitung slawischer Hortfunde von Eisengegenständen auf dem Gebiet der heutigen Tschecho Slowakei dar. In meiner Arbeit setzte ich mich zum Ziel alle zur Zeit vorhandenen Depotfunde zusammenzufassen, denn keine der früheren Veröffentlichungen bot eine komplexe Heuristik geschweige denn eine Analyse dieses Fundfonds. In den Fällen, wo mir die Depots zuganglich gemacht wurden, habe ich die zeichnerische Dokumentation den Originalfunden gemäß angefertigt. Das mir nicht zugängliche Fundgut habe ich nach der einschlägigen Literatur oder nach dem Inventarkatalog gezeichnet, in einigen Fällen habe ich zu ausgeliehenen Negativen gegriffen. Hortfunde werden definiert als absichtlich hinterlegte Komplexe von Gegen ständen ohne Berücksichtigung der Stückanzuhl. Da mit abgeschlossenen Fundkomplexen gearbeitet wird, habe ich mich um die relative Chronologie der Hortfunde bemüht. Ich stützte mich dabei auf die gegenseitige Gegenüberstellung der Fundkomplexe und auf die Analyse der einzelnen Gegenstandsgattungen. Aufgrund Ihrer chronologischen Klassifizierung und geographischen Verbreitung überlegte ich Uber ihre Bedeutung lür die Kenntnis der sozial ökonomischen Entwicklung des slawischen Ethnikunis in unserem Lande. Für die Wßrtung der Aussagefähigkeit des untersuchten Fundmalerials ist zugleich eine verantwortungsvolle Interpretation der Entstehung und Bedeutung der Depotfunde von Bedeutung. Neben dem Aspekt des materiellen Inhalts beruht die Lösung dieser Problematik auf der Analyse der Fund-umstände. Jedoch Hortfunde, wo uns die Fundumstände bekannt sind, sind in unserem Fundfonds in der Minderheit. Dies soll aber nicht bedeuten, daß bei sämtlichen fachmännisch erworbenen Massenlunden der Charakter ihrer Deponierung eindeutig erkannt werden kann. In den meisten Fällen können in diesem Zusammenhang mehrere Deutungen in Erwägung gezogen werden. I. Die grundlegende Typologie slawischer Eisengegenstände Dia anhand einer Axt, Pflugschar, Sichel, Sense und eines Bügels durchgeführte typologische Formenanalyse (Taf. I, II) findet ihren Ausdruck In einer kurzen und illustrativen Besehreibung des Fundfonds und im chronologisch-morphologischen Vergleich der Eisengegenstände, die in dem der analytischen Wertung des materiellen Inhalts der Depotfunde gewidmeten Kapitel enthalten sind. II. Das Verzeichnis der Hortfunde Im Fundverzeichnis erscheinen die Hortfunde in alphabetischer Folge samt Angabe der Fundumstände, des materiellen Inhalts mit kurzer Beschreibung einzelner Gegenstände einschl. der Ausmaße, der Inventarnummer und des Hinweises auf die zeichnerische oder photDgraphische Tafel, dann folgen der Aufbewahrungsort und die den Hortfund unmittelbar betreffende Literatur. 122 123