Revoluce 1905–1907

-          Počátky a původ revoluce lze hledat již dříve: 1825 děkabristické povstání, Narodnaja
volja a její terorismus, nepokoje na universitách 1899 (neutichly až do r. 1905)

-          1904 jednání zemstev veškerého Ruska v Petrohradě, účastníci se rozdělili na
konzervativce (požadovali založení reprezentativního orgánu, který by radil carovi) a liberály
(založení parlamentu), při hlasování vítězství liberálů – poprvé v ruské historii otevřená diskuze
o konstituci a omezení carovy moci

-          Georgij Gapon – pop, byl v odborech, identifikoval se s radikály, vůdce dělnictva

-          roku 1904 bylo několik dělníků propuštěno z největší petrohradské továrny→ masové stávky
dělníků, Gapon uspořádal procesí, které mělo carovi předat petici s požadavky (např. na ústavodárné
shromáždění) – Krvavá neděle – 9. ledna (22. ledna) 1905 pokojný dav procházel k centru Petrohradu,
zde narazil na četníky blokující cestu k Zimnímu paláci, ti začali do davu střílet

-          Následovaly stávky, nepokoje (zpravidla brutálně potlačené) a demonstrace (v této době
nepokoje v Oděse, povstání na křižníku Potěmkin), centrem revolučních aktivit se staly university

-          Říjen 1905 – vydání manifestu 17. (30.) října – zaručení občanských práv, všeobecného
volebního práva; v listopadu zrušení cenzury, v březnu následujícího roku možnost svobodného
shromažďování a zakládání politických stran

-          6. 12. 1905 ozbrojené povstání sovětu s cílem svrhnout carskou vládu –  krvavě potlačeno

-          Během r. 1905 vznik politických stran – nacionalistická pravice, okťabristé,
progresisté, konstituční demokraté (kadeti), trudovici, eseři (socialisté-revolucionáři), sociální
demokracie (bolševici, menševici)

-          Duben 1906 – vydání ústavy Základní práva – zavedení dvoukomorového parlamentu,
byrokracie stále neúčinná, car mohl parlament kdykoliv rozpustit (toho využil 2krát, celé volební
období vydržela až třetí duma sestavená r. 1907)

-          Pjotr Stolypin – pověst liberála, 1906 ministr vnitra, posléze premiér, tvrdými
opatřeními se mu podařilo omezit politické násilí, zasloužil se o agrární reformu, zvýšení svobody
rolníků a povinnou školní docházku pro jejich děti, 14. září 1911 umírá na následky atentátu