Přeložte do litevštiny

.

Ahoj, Míšo,


jak se máš? Já se mám docela dobře. Jsem ve Vilniusu na Litvě. Žiji v podnájmu v krásném bytě
v centru města. Mám pro sebe celý velký pokoj, ve vedlejším pokoji bydlí další student: sympatický
kluk ze Slovinska. Kuchyň a koupelnu máme společnou. Do školy je to nedaleko: pěšky cca 20 min. a
MHD asi 5 min. Ale chodím raději pěšky, neboť vilniuské MHD jezdí nespolehlivě, zejména v ranní
špičce.

Výuka litevštiny už začala. Máme každý den 3 nebo 4 přednášky a semináře. Je toho hodně a zatím se
moc nechytám. Je to trochu stres, ale snad se to s časem zlepší. Ve skupině máme většinou Poláky,
Ukrajince, Bělorusy, ale také dva Němci, dva Američany a jednoho Itala. V jiné slupině jsou dvě
studentky z Prahy: zatím se moc neznáme, ale vypadají docela fajn. I když ta pražská výslovnost je
příšerná.

Minulý víkend jsem poprvé pořádně prohlídla staré město. Je docela krásné, ale člověk se strašně
nachodí – všude je to docela daleko, ne tak jak v Brně, kde všechno je na jednom místě. Je tu
poměrně draho: káva stojí 3 eura, chléb v sámošce za 70 centů. Pivo v hospodě máš za 3 až 4 eura.
Divím se, že Litevci si to můžou dovolit.

Nevíš, jak se slovinsky řekne „Mockrát děkuji za květiny?“ Včera mi ten Danil od vedle v kuchyni
nechal kytku s přípisem v litevštině: „Sveikinu su vardo diena.“ Tak chci mu poděkovat slovinsky.
Je to sympaťák. Vysoký, štíhlý, svalnatý. Prý dělá tu dočasně v nějaké nadnárodní softwarové firmě.
Zítra jdeme do hospody: sejdou se tam nějací jeho litevští přátelé a pár cizinců. Pokecáme.

Tak se měj a pozdravuj ode mě Irenu a Miloše. Jak se jim daří s přípravou svatby? A co ty a Stáňa?
Pořád se ještě na něj zlobíš? Doufám, že se mezi vámi zas vše bude v pořádku.


Míša.