OSOBY. VEŠKERÁ PRÁVA VYHRAZENA. 2£ Tiskbm J, Otty v Prazb, Hjalmar, král v jedné části Holandska. MarcelIlIS, král v jiné části Holandska. Pľinc Hjalmar, syn krále Hjalmara. Allan, malý. hoch, syn královny Anny. Angus, přítel prince Hjalmara, Stéfano,} ,„ . , . , ., f důstojníci krále Marcella. vanox, ) Komorník. Lékař. Blázen. Tři chudí. Dva venkované. Pánové, důstojníci, poutníci, sluhové, žebráci, tuláci, děti atd. Anna,'královna.z Jůtska. Godeliva, chot krále Marcella. Princezna Maleina, dcera Marcella a Godelivy. Princezna Uglyana, dcera královny Anny. -SLOVANSKÝ SEMINÁR MASARYKOVY UNIVERSITY •r==__- v BRNĚ. ======= .■T DĚJSTVÍ PRVNÍ. hradu | Scéna 1. j Zahrady u hradu, v j •. (Vejdou Ste f ano a Vanox.) j Vanox. Jak pozdě již ř - :! Stefana. Dle luny soudě bude as půlnoc. :[ Vanox. Tuším, že bude pršet. ,.'.* ( ' Stefana. Zdá se; mračna táhnou od západu. '■] ' ', Nebudeme vystřídáni před koncem slavnosti. Vanox. A slavnost neskončí před svítáním. | Stefana. Viz! Viz! Vanoxi! | (Té chvíle zazáří nad hradem vlasatice.) í Vanox. Co ? Stefana. Zas ta vlasatice z noci minulé! ,| Vanox. Úžasná! I Stefana. Zdá se, jakoby na hrad lila krev! i (Zdá se, jakoby té chvíle déSť padajících hvězd lil se I na hrad.) | Vanox. To hvězdy na hrad padají! Vizte! J Vizte! Vizte! 8 Stefano. Co živ jsem takový déšť hvězd neviděl! Jakoby i samo nebe nad tím zasnoubením slzelo! Vanox. Říká se, že příznaky takové věští neštěstí ! Stefano. Ba; snad válku nebo smrt králů. Však se dála taková znamení při smrti krále Marcella. Vanox. Říká se, že takové hvězdy s dlouhým ohonem věští smrt princezen. Stefano. Říká se ... ono se toho říká ... Vanox. Princezna Maleina se as bude báti budoucnosti. Stefano. Já, jsa na její místě, bál bych se budoucnosti i bez příznaků hvězd. Vanox. Věru; starý Hjalmar zdá se mi být divný... Stefano. Starý Hjalmar? Poslyš, netroufám si říci, co si myslím; mám strýce komořího u starého Hjalmara; nuže, já, maje dceru, nedal bych ji princi Hjalmarovi. Vanox. Nevím,... princ Hjalmar . .. Stefano. O, není o prince, ale o jeho otce!... Vanox. Praví se, že má svou hlavu ... Stefano. Od těch dob, co přišla do Iselmondu ta podivná královna Anna z Jůtska, (kdež po uvěznění starého krále, muže jejího, byla s trůnu svržena, se praví... praví se ... slovem starý Hjalmar je více než sedmdesát let stár, a tuším, že má na své stáří mladé srdce ... j Vanox. Oh, oh! ?| - ' Stefano. Tak se povídá. — Netroufám si říci ij vše, co vím •— pamatuj si však, co jsem ti dnes •\ zjevil. Ú Vanox. Pak je politování hodna naše princezna ! Stefano. Oh, nijak se mi nelíbí to zasnoubení! — | . Hle, juž prší. js Vanox. A tamhle snad stoupá bouře. — Zlá to .i noc! (Přichází sluha s lucernou.) Brzo-li bude po ii slavnosti? j Sluha. Suďte dle oken. I Vanox. Oh! Ta nehasnou. < , Sluha. A neuhasnou do bílého rána. Jakživ | jsem podobných hodů neviděl! Starý král Hjalmar I je zpit a obejímá našeho krále Marcella, že ... Vanox. A snoubenci? fi Sluha. Oh! Snoubenci mnoho nepijí! — Však ;j dobrou noc! Spěchám do čeledníku, ani tam dnes j čisté vody nepijou; dobrou noc! (Odejde.) í Vanox. Nebe se černá a měsíc je neobyčejně ^ rudý.' . ' Stefano. To máš vrub hodů, co druzí pijou, 1 my zde ... J ■ (V tom zotvírána hrmotně zámecká okna, v pozadí zahrady ozářená; křik, hřmot a ryk.) P ji ■ • ' Vanox. Oh! I Stefano. Co se děje? Vanox. Vyrážejí okna! Ste f ano. Hoří! 1 Vanox. V dvoraně se potýkají! 5rincezna Maleina, prostovlasá, v slzách, utíká z pozadí zahrady.) Stefano. Princezna! Vanox. Kam utíká? Stefano. Pláče! Vanox. V hradu se potýkají! Stefano. Pospěšme tam I... í a ryk; zahrady se plní důstojníky, služebni-n atd., vrata hradu násilně jsou zotvírána a na u, před hradem, objeví se král Hjalmar, obklíčen inou a halapartníky. Nad hradem stkví se vlasa-tice. Déšť hvězd trvá stále.) Král fíjalmar. Nešlechetný Marcelle! Provinil se dnes ukrutně! Holá! Mé koně! mé koně! : odtud! pryč odtud! pryč odtud! Nechte si vou Maleinu se zelenou tváří a bílými řasami! :chte si tu svou starou Godelivu! Jen strpení! <; se povlečete na kolenou těmi močály! Oslavám zasnoubení se všemi svými halapartníky pohřeb váš slétnou se všichni krkavci z celého mdska! Juž odtud! Nashledanou! Na shleda-I Ha! Ha! Ha! (Odejde se svými dvorany.) Scéna 2. Síň v hradu. (Královna Godeliva, princezna Maleina a kojná; i zpívají předouce.) Godeliva. ... Jdižiž, víc neplač, Maleino; setři i slzy a jdi do zahrady. Je poledne. Kojná., To říkám jí. od božího rána, Milosti. K čemu to vede, oči si vyplakati? Otevře okno dnes ráno a spatří cestu k lesu vedoucí a ihned | jme se plakati; a já řku: což hledíte již na cestu, jež vede k věži, Maleinko?... I . Godeliva. Nemluv, o tom! ,. ' Kojná. Musím, musím o tom mluviti; brzy o toni uslyší! Táži se jí tedy: . .. Hle, král! (Vejde Marcellus?) Marcellus. Nuže, Maleino ? I Maleina. Pane? ■'^ Marcellus. Miluješ prince Hjalmarař Maleina. Ano, pane. Marcellus. Ubohé dítě!... Ještě jej miluješ? Maleina. Ano, pane. Marcellus. Ty jej 'ještě miluješ? Maleina. Ano. Marcellus: Ty jej ještě miluješ, vzdor.. . Godeliva. Neděste ji, můj králi I Marcellus. Neděsím ji. — Hleď, přicházím co 'ý otec, jen tvé štěstí maje na zřeteli, Maleino. žme vše s myslí klidnou. Víš dobře,, co se ): starý král Hjalmar bez důvodu mne urazil — ;dá se mi, že znám pravou toho příčinu! ... atku tvou nestoudně pohaněl i tebe potupil •—• : nebýt hostem mým a pod ochrannou rukou í, živ nebyl by překročil domu mého práh 1 — i zapomeňme j už. — Ty se proto na nás hor-•— Na matku, či na mne, rci? Nuž, pak od-íz přec, Maleino! Maleina. Nikoliv, pane. Marcellus. K čemu tedy déle slzy prolévatř Na se Hjalmara již zapomeň; jak mohla bys jej itku milovat, poznavši jej sotva; a srdce v letech h jest jako srdce z vosku; každý dle vlastní nile je utváří. Jméno Hjalmar napsáno bylo ilacích, nadešla bouře a vše je smazáno a ode* ika naň nevzpomeneš více. Mníš, že bys šťastna na dvoře Hjalmara? Nemluvím o princi, ten lé je dítě; však otec jeho, ty dobře víš, že izni na rtech každý jeho vyslovuje jméno .. . [obře víš, že není dvoru trudnějšího v celém indsku, a hrad jeho že tají divná tajemství, [š však, jaké kolují zprávy o cizí královně, jež erou svou dlí na hradě Iselmondu, aniž ti je po-já; neboť nechci vlévati jedu do tvého srdce. — , bys vkročila samojediná do děsného temného 18 lesa lsti a podvodu. — Nuž, rci, Maleino, zda ne-pocítilas bázně? Zda nebylo ti proti vůli, provdati se za prince Hjalmara? Maleina. Ne, pane. Marcellus. Budiž; však nyní odpověz mně upřímně. Nemůž' být, by starý Hjalmar zvítězil. Vzejde z toho krutá válka, Maleino. Vím, že lodě Hjalmarovy stojí ještě pod hradem Iselmondským; za nedlouho však, před úplňkem snad ještě, vyplují; a mimo to, vévoda Burgundský, jenž miluje tě ode dávna; — (ke královně obrácen) nevím, zdali tvá matka ?... Godeliva. Ano, můj králi. Marcellus. Nuž ř Godeliva. Nutno připraviti ji tak zponenáhla... Marcellus. Nechať sama mluví! — Nuže, Maleino ? Maleina. Pane? Marcellus. Nerozumíš-li f Maleina. Co, pane? Marcellus. Slíbíš-li zapomenouti Hjalmara. Maleina. Pane... Marcellus. Ty díš ... Ještě miluješ Hjalmara! Maleina. Ano, pane. Marcellus. * Ano, pane l'« Ach! Hrom a peklo ! Doznává tak nestoudně a troufá hlásati to bez uzardění I Jedinkrát jen uviděla jej za jediného dne a hle, nad samé peklo plá! u Godeliva. Můj králi I Marcellus. Ani slova! »Ano, panel'« A patnáct let jí sotva! Ach! na místě bych ji sklátil! A patnáct let já žil jen v ní! A patnáct let já kol ní sotva dýchal!, A patnáct let my jsme se chvěli, by nebyl zkalen její zrak! A patnáct let Jsem hlídal dům svůj jako klášter, a toho dne, co nazřu do jejího srdce ... Godeliva. Pane! Kojná. Což nesmí milovat jako ostatní? Chcete si ji uschovat pod sklo? Stojí-li pak to za to, nad ubohým dítětem tak láteřit! Čím pak se provinila? Marcellus. Ha! Čím že se provinila?'—Především mlčte vy, s vámi nemluvím, vímť, že dílem jest vše vašeho kuplířství... Godeliva. Pane! Kojná. Kuplířství, já kuplířka! Marcellus. Dáte-li mi pak domluvit? Pryč s očí mi! Pryč s očí obě dvě! Ohi Vím, že rozumíte si a doba lstí že nastává —však m^jte strpení! — Pryč odtud! Ach! Ty slzy! (Královna Godeliva s kojnou odejdou.) Pojď, Maleino, však dříve zayři dvéře. Jsme samotni, i chci vše zase zapomenout. Radily ti špatně, znám to; ženy mezi sebou mívají divné nápady; nemysli, že byl bych zanevřel na prince Hjalmara; jen buď moudrá. Slíbíš mně být mou--drou ř Maleina. Ano, pane. Marcellus. Ach! vidíš! Tedy nebudeš déle po-mýšleti na sňatek s ním? Maleina. Ano, pane. Marcellus. Ano ? —■ Chtělas říci, že zapomeneš i na Hjalmara? Maleina. Ne, pane. / Marcellus. A přinutím-li tě, co? A uzavru-li tě? A odloučím-li tě od tvého Hjalmara s tou tváři mladé dívky?—• Co pak? Co díte? (Maleina pláče.) Ah! tedy tak! —Jděte! uvidíme; jděte! \ (Oba odejdou, každý v jinou stranu.) 4 Scéna 3. (Vejde princ Hjalmar a Angus) Princ Hj almar. Byl jsem churav; a pach těch mrtvol! A pach těch mrtvol! A nyní jest mi, jakoby ta noc a les mně byly do očí svěží nalily vody. Angus. Jen stromy zbývají! ■Hjalmar. Viděl jste umírat starého krále Mar-cella? Angus. Neviděl; však zřel jsem děsné věci; večer včera, když vás tu nebylo, zapálen hrad, a stará královna Godeliva se služebnictvem, nevědouce kam se uchýliti, pobíhaly plameny, až po- 17 :e, by se zachránily, naskákaly do hradebních copů, kdež jistě zhynuly. Hjalmar. A princezna Maleinař — Byla mezi li? Angus. Neviděl jsem jí. Hjalmar. Nikdo jí neviděl? Angtis. Nikdo; neví se, kam se děla. Hjalmar. Je mrtva? Angus. Praví se, že je mrtva. Hjalmar. Můj otec je krutý. Angus. Miloval jste ji již? Hjalmar. Koho? Angus. Princeznu Maleinu. Hjalmar. Viděl jsem ji jen jedinkrát... přec věl mně způsob, jakým klopila zrak; — a sepí-i ruce;—tak — a ty divné bílé řasy!-—a poli její . . . člověku bylo náhle, jakoby se byl 11 v hloubi svěží vody ... Nepamatuji se zcela lě; přec rád bych znovu pohroužil se v její zrak... Angus. Jaká to tamhle na kopci věž? Hjalmar. Podobá se větrnému mlýnu; oken lá žádných. Angus. Zde na straně je jakýs nápis. Hjalmar. Nápis? Angus. Ano, — latinský. Hjalmar. Lze jej přečíst? Angus. Ano; ač zdá se velmi starý. —■ Pokusím se o to: » Olim inclusa anna ducissa anno a tak dále; ostatek je všechen mechem porostlý. Hjalmar. Spočiňme zde. Angus. t Ducissa Anna« tak jmenuje se matka j vaší nevěsty? I Hjalmar. Uglyany ř — Ano. [ Angus. Toť bylo ano nad míru tichounké a j chladné. Hjalmar. Můj Bože! Doba ohnivých ano jest ta tam nyní. Angus. Uglyana je přec půvabná. Hjalmar. Bojím se jí. Angus. Ah! i 'i Hjalmar. Obávám se, že v hloubi jejích zele- ných očí skrývá se malá, nízká duše. Angus. Ol O! Proč tedy svolujeteř Hjalmar. Proč nesvolit? Jsem churav a hotov zemřít jedné z dvaceti tisíci nocí, jež nám k životu uděleny, a chci klidí klid! klid! A pak, ona či jiná, jež bude mne, při luny svitu, nazývati »sladký Hjalmare« a štípati do nosu? Bah! — Pozoroval jste, jak otec často, hněvem vzplane, od dob co královna Anna je hostem na Iselmondu ř — Nevím, co se děje; cos podezřelého se kuje a já mám divnou předtuchu; mám strach před královnou! Angus. Miluje vás přec jak vlastního syna. * j M. Maeterlinck: Princezna Maleina. 9 18 19 ' Hjalmar. Jako syna? —Nevěděl bych; napadají tně'divné myšlénky.'—■ Především: je krásnější r.cž •dcera její, a to je velké zlo. Pachtí se "za něčím jako krtek, nevím, za čím, onať popudila otce mého proti králi Marcellovi a roznítila tuto válku; — ■cos za tím vším se tají. Angus. Co jiného, než že by vás ráda spojila s Uglyanou; toť nic ďábelského. ■Hjalmar. Cos jiného, ještě. Angus. Ohi Vím, co! Až budete ženat, pošle vás na Jůtské ledovce, abyste jí znovu vybojoval trůn, jejž si byla násilím osvojila, nebo abyste osvobodil jejího manžela, jenž ji as netrpělivě očekává : neboť královna tak krásná a tak samotinká v světě ... Hj almar. Cos jiného ještě. Angus. Co? Hjalmar. Kdys to zvíte; juž pojďme. Angus. Do města? 1 Hjalmar. Do města ř •— Města není více, zbývají jen mrtví v zříceninách. (Odejdou.) Scéna 4. Klen b a ve věži. {Princezna Maleina a kojná) Kojná. Celé tři dny se marně namáhám, bych rozedrala kameny ve zdi, a nehty na prstech mám již sedřené. Můžete se tím honositi, že jste mne usmrtila. Nic plátno, a musila neposlechnouti I a musila utéci z královského hradu! a musila za tím svým Hjalmarem! Za to jsme tu nyní ve věži; mezi nebem a zemí, nad vrcholky lesních stromů I Zda nevarovala jsem vás? Neřekla jsem to? Znám vašeho otce I •— Pravil, že po válce nás pustí na svobodu? Maleina. Tak slíbil můj otec. Kojná, Což nebude té války nikdy konce ? Jak dlouho nás tu vězní? Jak dlouho neviděla jsem již měsíce ni slunce? A všudy, kam jen ruku vložím, jest plíseň a hýbou se myši; dnes ráno dokonce jsem shledala, že nám došla voda. Maleina. Dnes ráno? Kojná. Ano, dnes ráno, proč se smějete? Není to k smíchu. Nepodaří-li še nám dnes. odstraniti tento kámem, nezbude než pomodliti se. Můj Bože! můj Bože! Co jsem zavinila, že mám býti za živa pohřbena v tomto hrobě mezi myši, pavouky a plíseň! Já jsem se přec nevzpírala, já? Já přec ne- 20 vzdorovala jako vy; což bylo tak nesnadné poddati se zdánlivě vůli králově a zříci se té vrby smuteční, prince Hjalmara, jenž ani malíčkem nehnul, by nás osvobodil? Maleina. Kojná! Kojná. Ano, kojná 1 Brzy budu kojnou červů pod zemí a to vše pro vás. Toho pomyšlení, že, nebýti vás, seděla bych nyní klidně v čeledníku, nebo na slunci se vyhřívala v zahradě, čekajíc na zvon zvoucí k snídaní! Můj Bože! Můj Bože! Co jsem zavinila, že ... ÓI Maleino! Maleino! Maleino i Maleina. Co? Kojná. Kámen! Maleina. Ká ... ? Kojná. Ano, kámen .se hnuli Malehui. Kámen se hnul? Kojná. Ba že, hnul! Je uvolněni Slunce vniká mezerou! Vizte! Zde na šatech svitl Na rukou mých! Na vaší tváři 1 Na stěnách! Shasněte lampu! Všady je slunce! Nyní vyrazím kámen docela! Maleina. Vázne ještě? Kojná. Vázne! —Však to nevadí! Tam v rohu jen; podejte mi vřeteno! — A nechce povolit! Maleina. Vidíš-li co mezerou? Kojná. Vidím! Ovšem! Vidím! Ach! Vidím slunce! ■ Maleina. To je slunce? 21 Kojná. Ano! ano! To je slunce! Pohleďte jen! Tká stříbro a perly po mém šatě! A na rukou hřeje jako mléko! Maleina - Dej mi přec též prohlédnout! Kojná. Vidjte-li co? Maleina. Jsem oslepena! Kojná. Podivno, že nespatřujem stromů! Pusťte mne, vidím lépe! Maleina. Vidíš je ? Kojná. Nevidím. Nalézáme se bezpochyby nad stromy. Slyším větru van. Pokusme se poznovu vy-raziti kámen. Ach! (Obě ucouvnou před vniknuvším paprskem a setrvají mlčky chvíli v pozadí klenby.) Jsem oslepena! Maleina. Podívej se! Podívej se! Já se bojím! Kojná. Zavřete oči! Zdá se mi, že oslepnu! Maleina. Podívám se sama. Kojná. Nuže? Maleina. Ach! toť jako žhavá pec! Mám samá červená kola před očima! Kojná. Nic-li nevidíte? Maleina. Dosud nic; přec! přec! nebe je blankytné. A lesl Ach! Celičký les! Kojná; Nechte mne prohlédnouti! Maleina. Posečkej! Rozeznávám znenáhla. Kojná. Vidíte-li město? Maleina. Ne. Kojná. A hrad? 23 Waleina. Ne. Kojná. Bude as na druhé straně. Maleina. A přec — vidím moře. , Kojná, Ze. vidíte moře ? Waleina. Ano, ano/ moře! Tak zelené! &/>z«. Pak musíte viděti též město. Pusťte mne, ima se podívám. Maleina. Vidím maják! Kojná. Maják vidíte? Maleina. Ano, tuším,, že to maják, Kojná.. Pak musíte viděti též město. Waleina. Města nevidím. • • Kojná. Zda vidíte strážní věž? Waleina. Ne. Kojná. Podivno! Waleina. Vidím loď na moři! Kojná. Loď na moři? Waleina. S bílými plachtami!,.; Kojná. Kde to? Waleina. Ach! Vítr uchvacuje mé vlasy! —>-lých domů nevidím podél cest! Kojná. Jakže ř — Nemluvte ven do větru, ne-mím vám. Waleina. Žádných domů nevidím podél cest! 'Kojná. Žádných domů podél cest? Waleina. A žádných věží v celém údolí. 'Cojná. Žádných věží v celém údolí? Waleina. Žádné mlýny nejsou na lukách! Kojná. Žádné mlýny na lukách? Maleina. Ničeho nepoznávám. Kojná. Pusťte mne. — Ani jediného rolníka v polích! Ach! Velký .kamenný most jest ztroskotán? — Kam se děl zdvihací most? — Hle, tam shořel statek! — A tenhle též! — A tam ten též! •— A tam, a tam! — Co to ?... Ach! Maleino í Maleino 1 Maleino! , Maleina. Co? Kojná. Vše shořelo! Vše,shořelo! Vše shořelo! ■Maleina. Vše sho ... ? Rojná. Vše shořelo, Maleino! Vše shořelo! Ach, nyní vidím jasněl... Ničeho tu není! Maleina'. To není pravda, pusť mne! . Kojná. Kam jen zrak dosáhne, vše shořelo! Město celé jest-jediná hromada černých kamenů. Vidím jen hradební příkopy plné zbořeného zdiva z hradu. Ani jediného človíčka, ani jediného živého tvora v polích!. Jen havrani poletují nad lukami! Jen stromy ještě stojí I Maleina. Tedy!... Kojná. Achl i DĚJSTVÍ DRUHÉ. Scéna 1. ■L es. • (Vyjde princezna Maleina a Hojná) íaleina. Ach, jaká zde tma! MJnd. Tma! Tma! Což bývá les osvětlen jako ostní síň?-—Známi temnější lesy než tento, hž byli vlci a divocí kanci. Kdo ví, nejsou-li ; díky Bohu, že svit luny aspoň mezi stromy ká. íaleina. Znáš cestu dále, kojná? 'ojná. Cestu? Na mou věru, neznám; myslíte, lám všecky cesty? Přála jste si jiti směrem Irhondu, a já šla za vámi; a nyní vidíte, kam to došly, po dvanáctihodinném bloudění i, kde zemřeme hladem, ač nepohltí-li nás rědi neb kanci;, a to vše pro ten Iselmond; Hjalmar vás pěkně uvítá,- až vás uzří, takhle, t \ i) kost ä kůži, bledou jako pannu z vosku a chudou ij jako někdo, kdo nic nemá. I .Maleina. Kdos přichází. i; Kojná. Nebojte se; skryjte se za mne. |t (Vejdou tři chudí) i; Tři chudí. Dobrý večer! i Kojná. Dobrý večer! Kde to jsme? :| i. chudý. V lese. li 2. chudý. Co tu hledáte? « Kojná-. Zabloudily jsme. < i| 2..chudý. Jste samotný? | Kojná. Áno.— ne, máme s sebou dva muže. j 2. chudý. Kde jsou? H Kojná. Hledají cestu. » 2. chudý. Daleko odtud? tu Kojná. Nikoliv, zcela na blízku. 2. chudý. Což to děvčátko? Vaše dcera? i| Kojná. Tak, moje dcera. || 2. chudý. Ani nemuká; což je nemař |>j ' Kojná. Ne, není odtud. %' , 2. chudý. Vaše dcera není odtud? % Kojná. Ba ano, je, ale je stonavá. 2. chudý. Je hubeňoučká! Kolik pak jí let ř • ■ ' ■ Kojná. Patnáct let. <; :! 2. chudý. O!. O! liitedy... Kde že jsou ti íj vaši muži? • 1 Kojná. Nemohou být daleko. 2. chudý. Neslyším jich. Kojná. To že jdou zticha. 2. chudý. Nechtěly byste jiti s námi? i. chudý. Nemluv darebně zde v lese. Maleina. Optej se jich, kudy vede cesta do elmondu. Kojná. Kudy vede cesta do Iselmonduř , /. chudý. Do Iselmonduř Kojná. Ano. /. chudý. Tamtudy! Maleina. Optej se, co se přihodilo. Kojná. Co se přihodilo ? . /. chudý. Co se přihodilo ? Kojná. Ano; byla-li válka? i. chudý. Ba, byla válka. Maleina. Optej se, zda pravda, že král a krá-vna jsou mrtvi Kojná. Je li pak pravda, že král a královna jsou iľtvi ř 1. chudý. Král a královna? Kojná. Ano král Marcellus a královna Godeliva. /. chudý. Ano, tuším, že jsou mrtvi. Maleina. Ze jsou mrtvi? 2. chudý. Ano, tuším, že jsou mrtvi; všecko je i mrtvo v těchhle dědinách. Maleina. Nevite-li, jak dlouho tomu? 2. chudý. Nevím. 27 Maleina. A jakým způsobem? 2.' chudý'. Nevím. j. chudý. Chudí lidé nikdy nic nevědí. Maleina. Neviděli jste prince Hjalmara? 1. chudý. Viděli. ., 2. chudý. Bude se ženit. Maleina. Princ Hjalmar že se bude ženitiř 2. chudý. Tak. Maleina. Koho si vezme? i", chudý, Nevím. Maleina. Kdy že se bude ženitiř 2. chudý. Nevím. Kojná. Kde jen sppčinem dnešní noci? 2. chudý. S námi. /. chudý. Zajděte tamhle do poustevny. Kojná. Do jaké poustevny? chudý. Tamhle na křižovatce, u čtyř Jidášů. Kojná. Na křižovatce u čtyř Jidášů? j. chudý. Nevyslovujte toho jména potmě! (Všichni odejdou.) Scéna 2. Síň na hradě, (Starý král Hjalmar & královna Anna v objetí.) Anna. Můj slavný vítězí I Král. Anno! (Obejme ji.) Anna. Pozor! Váš syn! 28 29 (Vejde Hjalmar. Jde nevida jich k otevřenému oknu.) •' j Princ Hjalmar. Prší; na hřbitově jest pohřeb: i vykopány jsou dvě jámy a zvuky Dies irae vni- } kají až do hradu. Ze všech oken rozhled na hřbi- - J tov; táhne se až k samým zahradám; a hrob ,t poslední jest až u rybníka. Juž odkryta rakev! I musím okno zavřít. : i Anna. Můj pane! ' i Princ Hjalmar. Ah! — Neviděl jsem vás. ■!,. Anna. Vešli jsme právě. Princ Hjalmar. Ah! Anna. O čem zde přemítáte, páne ? j'. Princ Hjalmar. O ničem, Milostivá Paní, ' i Anna. O ničem ? Konec měsíce se blíží, pane... . . > Princ Hjalmar. Konec měsíce, Milostivá Paní ? ■ ■ '.. \ : Anna. Vaše zasnoubení... • i Princ Hjalmar. Tak jest, Milostivá Paní. ] Anna. Přikročte přec blíže, pane. Král. Ano, přikroč blíže, Hjalmare. ■'{' Anna. Proč tak chladný, pane? Zda bojíte se mne? Jste přec jakoby můj syn; a já vás miluji 2 jako matka;-—-ba víc snad nežli matka—-podejte mně ruku. Princ Hjalmar. Mou ruku, Milosti? Anna. Ano, vaši ruku; a-hleďte mně zpříma do očí; — nezříte-li v nich, že vás miluji? — Ani jste mne dosud neobjal. J Princ Hjalmar. Neobjal, Milosti? Anna. Ba neobjal; zda neobjímal jste svou matku?.Přála bych si obejmouti vás. — Snila jsem o vás dnešní noci. Princ Hjalmar. O mně, Milostivá Paní? Anna. Ano, o vás; povím vám kdys, jaký sen. — Vaše ruka je chladná a tvář v žáru. Podejte mi druhou ruku. Princ Hjalmar. Druhou ruku? Anna. Ano; je též studena a bílá jako ze sněhu. Chtěla bych ty vaše ruce rozehřát. — Jste churav ř Princ Hjalmar. Ano, Milostivá Paní. Anna. Naše láska vás uzdraví. (Odejdou.) Scéna 3. Ulice ve vsi. (Vejde princezna Maleina a kojná) Maleina (nahýbajíc se přes zábradlí mostu). Nepoznávám se více, jak shlížím se ve vodě! Kojná. Sepněte plášť; je viděti zlaté třepení šatu vašeho.; — hle, lidé se blíží. . , (Vejdou dva staří venkované) 1. venkovan. Hlele to děvče! 2. venkovan. Ta, co dnes přišla? 31 1. venkovan. Ano, tam se stařenou 2. venkovan. Odkud as přišla? /. venkovan. Neví se. 2. venkovan. To je podezřelé. 1. venkovan. V celé. vsi si o tom povídají. 2. venkovan. Co na ní tak zvláštního? 1. venkovan. Je hubená. 2. venkovan. Kde bydlí? 1. venkovan. U »Modrého lva*. 2. venkovan. Má-li pak peněz? 1. venkovan.- Má prý.' 2. venkovan. To uvidíme. (Odejdou.) (Vejde skoták) Skoták. Dobrý večer! Maleina. 1 Kojná. }Dobl'ý večer! Skoták. Máme to dnes krásný večeři Kojná. Ano, je pěkně. Skoták. To že svítí měsíc. Kojní 'ak. Skoták. Za to ve dne bylo horko. Kojná. Ach! ano, ve dne bylo horko. Skoták (sestupuje dolů k vodě). Jdu se koupat Kojná. Koupat! Skoták. Tuhle se svléknu. . • Kojná. Tu že se svlékneš, před námi? Skoták. To tak. Kojná (k Maleině). Pojďte odtud. Skoták. Což neviděly jste ještě nahého muže? (Přiběhne plačící stařena a běží naříkajíc ke vratům hostince u »Modrého lva«.) Stařena. Pomoc! Pomoc! O Bože! O Bože! Vražda! Pijáci (otevřevše vrata). Co se děje ř Stařena. Můj syn! Můj ubohý syn! Vraždí jej velkými nožil Velkými kuchyňskými noži! Hlasy s oken. Co se děje? Pijáci. Rvačka. Hlasy z oken. Kde? Pojďme tam. Pijáci. Kde še rvou? Stařena. Za »zlatou hvězdou* rvou se s kovářem pro tú holku, co dnes do vsi přišla. Oba krvácejí.' Pijáci. Oba že krvácejí? Stařena. Krev tryská až na zeď. Jedni. Až na zeď? Druzí. Pojďme tam! Kdeže jsou? Stařena. Za »zlatou hvězdou«; lze viděti jich odtud. Pijáci. Odtud?..-. Kuchyňské nože mají? Ti as sé pořežou! •— Pozor! Princ! (VSichni vejdou do krčmy zpět, vtáhnuvše za sebou vzpírající se a křičící stařenu.) 88 (Vejde princ Hjalmar a Angus.) Maleina (ke kojné). Hjalmar! Kojná. Skryjte se! (Odejdou.) 'Angus. Všimnul jste si té venkovanky? Hjalmar. Tak mimochodem... mimochodem Angus. Byla zvláštní. Hjalmar. Nelíbila se mně. Angus. Mně zdála se rozkošnou; musím o ní pravovati princezně Uglyaně. Hledá komornou. :h, jak jste bledý! Hjalmar. Já bledý? Angus. Svrchovaně bledý! Jste churav? Hjalmar. Nejsem; to jen následkem neobyčejně rného podzimního dne; bylo mi celý den, jako-ch se nalézal mezi horečnými; a nyní ta noc c chladná jako sklep! Nevyšel jsem po celý den iradu, a nyní uchvátil mne chlad večera. Angus. Mějte se na pozoru! V dědině - panují íliké nemoci I Hjalmar. Vím to; následkem močálů; nena-ázím-li se i já uprostřed močálů? Angus. Jak to? Hjalmar. Nazřel jsem dnes do plamenů hříchů, netroufám si pojmenovati. Angus. Nerozumím vám. ■'" . Hjalmar. Aniž já jsem rozuměl královně Anně; Dbávám se, bych neporozuměl. Angus. Có se přihodilo ? Hjalmar. Nemnoho; bojím se jen, co dít se bude po mém zasnoubení. Oh! Oh! Pohleďte,. Anguse! (U jednoho okna hradu víděti krále Hjalmara a krá-Y lovnu Annu v objetí.) Angus. Nehleďte v tu stranu, uzří nás! Hjalmar. Nikoliv, jsme zde v šeru a u nich .■ i rozžato. Vizte, jak červená se nebe nad hradem! Angus. Budeme mít bouři zítra! J-í/dlmar. A ona jej přece nemiluje 1... Angus. Odejděme. , Hjalmar. Nemohu snésti pohledu na to nebe;, s , Bůh sám ví, jakou se to odělo dnes barvou! Ne- máte zdání o tom, co zřel jsem dnes ráno v hradu, <, jenž zdá se mi být otráven, a ruce královny Anny ;! mne rozehřály více než žhavé slunce tyto zdi. Angus. Rcete, co se přihodilo? Hjalmar. Nemluvme již o tom! —■ Kam děla se má malá venkovanka? TT (SlySeti křik v hospodě u »modrého lva«.) j Angus. Co to ? Hjalmar. Nevím; juž celý den panoval neobyčejný ve vsi ruch. Pojďme; jednoho dne zvíte, co jsem mínil. (Odejdou.) Jeden piják (otevíraje vrata hospody). Odešel I | M. Maeterlinck : Princezna Maleina, 3 35 Ostatní pijáci (na prahu). Odešel ? — Tedy porne nyní! Ti as krvácejí! — Kdo ví, nejsou-li mrtví! (Všichni odejdou.) *) Scéna 6. Les v zahradě u hradu. Hjalmar. Pravila, že mám ji očekávat! u vodo-ku. Chci zřít ji posléze za večera ... Chci zvě-, co v duši její vzbudí noc ... Zda srdce její tichost ■—■ Nikdy neviděl jsem tento podzimkový tak divný jako této noci: nikdy neviděl jsem temný les; jaká rozžhu světla, bych ji zřel? vlastních rukou nerozeznávám! :— Jaká to :1a náhle? Což z celého lesa slétly se sovy? č odtud! Pryč odtud! Leťte si na hřbitov! ■nrtvým 1 (Hází po nich hlinou.) Kdo pozval vás oci svatební? Hle, ruce mé jsou nyní jako ruce bníkovyl — Ach! nedostavím se často! — ho! Přichází! — Či to větru šum?-—Ach, jak listy vůkol padají! — Onen strom všecko listí jbe sklátí! A jak mraky po měsíci táhnou! — ', smuteční vrby listí na ruce mně padá I — Ach, nedobře být! — Nikdy neviděl jsem lesu tak *) Dle výslovného přání autorova vynechány násle-cí dvě scény 4. a B. Pozn. překl. divného jako této noci.'—Nikdy nebyl jsem tak pln zlých předtuch! — Zde jest! (Vejde princezna Maleina) Maleina. Kde jste, pane? Hjalmar. Zde. Maleina. Kde? — Nevidím. Hjalmar. Zde, u vodotrysku. — Při vody jasu se uzříme. Je černá noc. •Maleina. černá — bojím se! — Ach! zde jste! Hjalmar. Proč se chvějete? Maleina. Nechvěji se. Hjalmar. Nevidím vás. — Přikročte blíže; zde jest jasněji, obraťte tvář svou k nebi — Vy též jste zvláštní dnesl—-Jest mi, jakoby se mi byl otevřel zrak, jakoby se mi srdce bylo otevřelo dnes... Jste věru krásná! — Cos divného tají se ve vás dnešní noci. Pojďme k světlu! Pojďte! Maleina. Zůstaňte ještě! Hjalmar. Uglyanol Uglyano! (Obejme ji; v té chvíli trysk vody větrem hnán j snese se na ně.) Maleina. Ach, co jste to učinil? Hjalmar. To vody trysk! Maleina. Ach! Hjalmar. A vítr! Maleina. Bojím se. 3* 37 Hjalmar. Nedbejme toho; odejděme. Achl ach! i! Jsem všecek zrosen! Maleina. Kdosi zde lká. Hjalmar. Kdosi že zde lká ř Maleina. Bojím se. Hjalmar. Neslyšíte, že to větru lkáni? Maleina. Jaké to oči svítí na stromech? ■Hjalmar. Kde? Ahl To sovy se vrátily! Za-lem je. (Hází po nich hlinou.) Huš I Huš I Maleina. Jedna nehne se s místa. Hjalmar. Kde? Maleina. Na smuteční vrbě. Hjalmar. Půjdeš-li! Maleina. Nehne se. . .Hjalmar. Půjdeš-li? Půjdeš-liř (Hází po ní hlinou.) Maleina. Ach! Hodil jste po mně hlinou! Hjalmar. Já po vás hodil hlinou? Maleina, Hlína na mne padá. Hjalmar. O, má ubohá Uglyano! Maleina. Bojím se! Hjalmar. Mne se bojíte? Maleina. Jaká to světla mezi stromů haluzemi? Hjalmar. O nic;—to blesky jsou. Maleina. Bojím se! Co to pod námi zemí hýbe ? Hjalmar. O nic; —jen krtek ubohý, jen malý :ek, jenž pod zemí ryje. Maleina. Bojím se... Hjalmar. Jsme zde v zahradě přec! Maleina. Zda obehnána zdí? Hjalmar. Obehnána zdí i příkopy. Maleina. A nikdo nemůže sem vniknoutiř Hjalmar. Nikdo;—jen vzduchem tvory neznámé. ] Maleina. Krvácím z nosu! Kde šátek můj ř Hjalmar. Pospěšme k vodě. Maleina. Achl šat můj je všecek zkrvácen. • Hjalmar. Uglyano! Uglyano! Ustává ř Maleina. Ano! (Pomlčení.) Hjalmar. Jak jste se zadumala! Maleina. Jsem smutná. Hjalmar. Smutná ř — Nač vzpomínáte ř l Maleina. Vzpomínám na princeznu Maleinu. i Hjalmar. Co pravíte? Maleina. Vzpomínám na princeznu Maleinu. Hjalmar. • Znala-li jste princeznu Maleinu ř Maleina. Já jsem princezna Maleina. Hjalmar. Jakže? Maleina. Já jsem princezna Maleina. $ Hjalmar. Vy nejste Uglyana? Maleina. Já jsem princezna Maleina. Hjalmar. Vy jste princezna Maleina! Vy jste princezna MaleinaI Vždyť jest mrtva! Maleina. Já jsem princezna Maleina! (V té chvíli měsíc pronikne mraky a ozáří tvář prhv cezny Maleiny.) Hjalmar. Oh! Maleino!—Odkud přicházíte? k jste sem došla? Jak? Maleina. Nevím. Hjalmar. Můj Bože! Můj Bože! Můj Bože! Můj iže! Jak jest mi? O jaký odvalila jste kámen! Oj Bože! Můj Bože!, Z jakého vstávám hrobu! — aleino! Maleino! Co činit ř Maleino ... Jest mi, cobych tonul v nebi až po srdce!... Maleina. Ach, já též! (Trysk vody zastená a zmírá.) Oba (obrátivše se tím směrem). Ach! Maleina. Co to? Hjalmat. Neplačte! Nebojte se! To jen vody rek! Maleina. Co se děje? Co se děje? Chci odejít! ici odejít! Chci odejít! Hjalmar. Nelkejte! Maleina. Chci odejít! Hjalmar. Již dokonal; odejděme. (Odejdou.) ! DĚJSTVÍ TŘETÍ. Scéna 1. Síň v hradu. (Král. . Vejde princ Hjalmar?) Hjalmar. Můj otče? | Král. Hjalmare? Hjalmar. Rád bych s vámi promluvil, otče. Král. Co si přeješ? Hjalmar. Jste churav, můj otče? Král. Ba, jsem churav; hleď, jak stárnu; všecky vlasy jsem ztratil; viz, jak ruce se mi chvějou, a jest mi, jakobych celého pekla plameny v hlavě