POVÍDKA O PRINCEZNĚ ZE SEVERU. (í ' Cíbn-fv si Daleko na severu, v hornatém, zasněženém kraji, byl hrad, vysoko na skále mezi .lesy, samé tlusté věžičky, zdi z těžkých kamenů, smrčky mu rostly až u cimbuří, na dubové bráně měděné kování a přibité kančí, rypáky, medvědí hlavy s bílými tesáky, a buvolí rohy. Kolem hradu v půlkruhu zdvihaly se hory, strmé srázy vysoko až do oblak, na nich svítily modravé ledovce a bílé sněhy, z houští Černé kleče sbíhaly bystřiny a skákaly hluboko přes útesy až dolů do tmavých hvozdů. Na hradě bydlil starý rytíř, ten byl v těch' horách pánem, vládl všemi těmi vesnicemi, co tam byly rozsypané kolem daleko široko v planině ha horském úpatí. Všichni lidé ho měli rádi. Za: mlada býval daleko za horami, až ve Svaté Zemi, a když se vrátil, byl už Šedivý, ale přece se oženil, měli dcerušku, zlatovlasou, modrookou dívčinku, ale maminka brzy umřela. Tak milý rytíř sám děvčátko vychovával, učil je od malička jezdit na koni., lézt vysoko v horách, přecházet až na hřebenech hor a po krajích propastí přes ledovce a snehy — všemu, Čeho je v horách potřebí. Když dorostla, honila s tatínkem lišky, vlky, i na medvědí hon ji brajl sebou, a při tom se starala o domácnost, všemu rozuměla, jak ji stará chůva vyučila. Chodila s ní ráda do sklepa, do špižírny, chladné, klenuté, do komory s plátnem a přízí, často všechno přehlížely, zavářely brusinky, ostružiny, šípky, nakládaly kančí maso do* láku, srnčí do kqření, mačkaly sýr, stará chůva vypravovala o mamince, o tom, jak spolu hospodařily, jak kdy bylo mnoho ovcí, jaké zásoby mívaly, jaké hostiny strojily, a princezna ráda poslouchala. Ale přece jen raději sedávala s tatínkem v dlouhé nízké síni u velikého očazeného krbu, když se tak1 na večer vrátili z honu, v krbu; hořely tlusté, neštípané kmeny, až uhlíky prýskaly na kamennou podlahu, psi se svinuli udýchaní na svou houni, a tatínek dal donést ještě do konvice světlého červeného vína, rozpovídal se o svých cestách, o svých mladých činech. Býval na turnajích, všichni se ho báli jakou měl hroznou sílu, rytíře zdvihl jednou rukou i s brněním, s kým jel na sedání, každého k .'koně shodťí. A což'teprve, když se plavili po moři, táhli pouští proti Turkům a do Svatého^ města Jeruzaléma se dostali, boží hrob líbali! Když sé tak1 rvtíř rozpovídal, poslouchala čeleď ani nedýchala, loučí nikdo ňeotíral, aiii 4 t \ nezakašlal, bylo slyšet, jak1 kavky capkají a zobákem klovou do olověného okapu nad malými okny venku ve tmě Všichni už znali ty podivně příběhy, ale přece se znova zas po- ;. divovali, když uslyšeli, jak' ten a ten rytíř — velice podivné měl jméno vyjel do šraňků, nikdo se mu postavit neopovážil, měl žluté a modré péro na přilbě a hledí jako vyceněnou kančí tlamu, kované. Věděli už dobře, jak jejich pán ho spořádal, a: že ta tam v komoře dosavad leží jeho vycíděná helmice, ale přec jim zas bylo úzko, když popisoval celý ten hrozný boj, z něhož paní omdlívaly strachem. Nejraději však poslouchala princezna; dívala se při tom,v jak jiskry plápolají do komína, jak 'i rudá zář pobíhá po horských škorních čeledi, ! po dubových sedátkách, po vousatých obličejích - až na očazené trámy ve stropě. Dál za dlouhým, i stolem v koutech bylo temno, okénky padalo chladné modravé světlo na truhlice u stěn a I I na cínové nádobí ná policích, ale princezna ne- y viděla nic z toho všeho, přivírala modré, jasné ;| oči a vzpomínala na ty daleké, slunečné kraje. ÉA když přišla večer do své komory, bylo jí, jako by se octnula v tom jiném, líbeznějším i la světě. Na stěně komory visel koberec, nikdo '',[.■ neměl takového koberce daleko široko. Tatínek -1| jej přivezl tam z těch dalekých zemí, byl me-„ ýkbunký. a barevný jako světlý id ech v lese, a ;< jma" něm- byly vetkané stromy s podivným ovo-. .cem, hubení štíhlí psí, paní v dlouhých šatech, zlatem a křišťálem, běží po měkounkých ko-až je po zemi vláčejí^ rytíři na koních a panoši bércích, otvírá vysoké, ozdobně kované dvéře, v přiléhavých nohavicích, celý dvůr tam byl jedny za druhými, ale zase nové a nové pokoje vypodobený. A když měsíc zasvítil do komory, vidí, všudy prázno a temno — Ale pak' zas pro-' stříbrná zář padla na ty barevné podoby, zdálo svítají světla, mnoho světel, a kdosi zpívá, ne se, že sestupují z pestré, tmavé obruby kb- i však tak táhle a smutně.jako doma, ale vesele bérce, sen jako lehouinká mlha naplnil komoru, a rychle, a ona sama stojí v bílých šatech1, dlou-tlusté zdi zmizely v mlze, a když se zas roz- hých, az se P° zemi pllOUZÍ> a vedle ní černo-světlilo, bylo tu křoví s růžovými a bílými 1 oký, Černovlasý hoch v podivném pestrém květy, zlatá jablka v korunkách malých stromů, = oděvu, dívá se na ni, až je jí u srdce úzko.; modří a zelení papoušci seděli na římse bílé Ždá se jí, že je v kostele, a je jí tam veíicej zdi, a najednou odkudsi z dálky v horkém, ji- vedro, až k zalknutí, a takové zarudlé světlo, skřivem slunci letěl chumáč bílých koní, uzdy že až oči přecházejí. Otevře konečně oči_ a vidí, jim svítí zlatem, a na nich sedí jezdci celí ve v komoře ještě tma, u lože stojí už stará chůva stříbrném brnění, barevné stužky jim vlají na s loučí v ruce, přichází ji budit, je třeba čeleď ramenou, a kolem jsou pavlány sametem pot a- vypravit do lesa na dříví. Ty sny bývaly prin-, žfené, a na nich sedí dívky, mají vlasy v síť- ' ceznina radost; často se zamyslí najednou v cekách sepjaté, jen se třpytí drahým kamením a . ledníku, když prohlíží přízi, nebo se zastaví perlami, vlají vyšívanými šátečky, a rytíři letí, venku v horách, zavírá oči a vzpomíná na poletí, ale v předu jeden nejrychlejŠí, jeho kůň divné> rajské sady, na rytíře v zlatě a v brnění ani prach mezvíří po zemi, a míří k pavlánu, ' — neb'° seda Před sv^m kobercem', hladí jeho vylétne skokem až nahoru a ve skoku strhne | měkou srst a prohlíží oděv těch princezen, šáteček jedné zlatovlasé dívce s modrýma očima, f hledá> Íakou maÍ* tvář> diví se nubenÝm psům A princezna prudce dýchá na svém lůžku z med- se zlatými obojky, až někdy i na domácnost vědí kůže, tváře jí hoří ve snu, poznává tu §n zapomíná. ^ zlatovlasou dívku, poznává sebe samu, jak se-,' "Tak zila mila princezna se svým tatínkem běhne dolů s ostatními, jak všichni hledají toho. í v starém Jiorském hradě, krátká léta a dlouhé, kdo vítěz byl, a dlouho, dlouho jej nemohou'. {zasněžené zimy se střídaly, až dorostla ve vei-najít, zmizel kamsi; bloudí za ním vysokýra' .s \ Wou, krásnou dívku. Daleko široko si vyprávěli komnatami, kde se to všady blýská a sví \ \ zlatovlasé princezně na severu, její sláva roz- ^---.-^^==^>^_,-. ''Lil ; — 7 nesla po celém světě, až do jednoho království na slunečném, jasném jihu. Tam stál u modrého jezera bílý zámek, celý, z hladkého mramoru, s rovnými střechami, a na těch střechách krásné zahrady, voňavé veliké květy podivných barev a ještě podivnějších tvarů, kolem celého zámku, samá sloupoví, věžičky s barevnými okny a balkony, drahými koberci, ve vysokých komnatách' leštěné podlahy, vzácné barevné sklo a bílé nádoby ze slonové kosti, koberce z daleka až z Východu — a daleko kolem do kola jako nesmírná zahrada pláň plná stříbrných olivových hájů, fíkových houští, pomerančových parků, v průzračné vodě plno zlatých ryb s-ploutvemi jak netopýří křídla, po stromech rajky s dlouhými chvosty a barevní ptáci, křiklaví papoušci, U zámku stáje pro arabské koně, malé pavilonky a drobné vesničky, kde bydlili královští sluhové. Kam oko dohlédlo, jen všecko barvami hořelo v tmavě zeleném moři listí, á po modrém jezeře plovaly lodičky s hedvábnými plachtami, a v bílých skalních stěnách u jezera vinula se široká cesta dál do kraje, kterým vládl král toho zámku. A ten král měl jen jednoho syna. Když te. syn dorostl, zachtělo se mu podívat se do světa, jak lidé žijí. Ale král si ho zavolal, povídám „Nic to, můj milý, k čemu bys měl jen tak do světa jít, po lidech se dívat — mám tč.dy. snodrv pokoj, tam jsou samé dívky vymalo" 'V; i Tu máš klíč a jdi se podívat. Kterou si vybereš, za tou do světa půjdeš." Milý princ byl rád, co uvidí, vzal zlatý klíč a šel. Otevře dubové dvéře a vidí veliký sál, barevnými okny padá světlo z parku, apo stěnách plno podobizen ve zlatých rámcích. Samé princezny líbezné, v drahých šatech, v krajkách jako z pěny nabraných, malé, česané psíčky na klíně, na bohatých křeslech sedí v krásných komnatách, hledí naň veselýma očima, až je mu úzko u srdce. Všechny nastrojené, vznešené — jen jedna v koutě se mu zdála podivná. Vidí zasněžené pole, na něm vysoký mrak, a pod ním stojí dívka s velkým huňatým psem, prosté šaty jí vlají větrem, zlaté vlasy poletují kolem čela, a sivé usmívávé oči tesklivě' hledí do dálky jak ji uviděl, hned byl milý princ všecek1" nesvůj, hned si pomyslil, že jinam nepůjde, než do té bílé země, uvidět tu princeznu. Ale když přišel ke králi, zvěstoval, co uviděl, král se zarmoutil, povídá: „To je podivná věc. Tolik veselých a vznešených dívek jsi viděl z našeho slunečného, jasného království a právě tu smutnou ze severu jsi vyvolil. Ale, co je dělat. Jdi a abys se šťasten vrátil." Dobře jej na cestu ."/pravil, kázal zavolat starého mysHvce, který byl z tam té daleké severní země. Myslivec přišel, vysoký, hubený, tváře hnědé a rozryté,* malé sivé oči hledí smutně, šedivé plavé vlasy padají mu na uši s malými kulatými náušnicemi. , ' " ■ 9 Jak uslyšel, kam má jet, všecek oživnul. Hned I odběhl připravit prince na cestu, celé dny měUj co dělat než sehnal vzácné kožešiny, těžké boty | kované, houně, celou výzbroj na zimu. Princ se«Ésmál-ťfhn podivným věcem, nebyl zvyklý než . v hedvábí a v sametu chodit, měké krajky uko- | šile, botky safianové, zlatem vyšívanou čepičku j v černých vlasech, a tu takové přípravy. Ale | radostný myslivec sháněl a vykládal, jca už f aby byli na cestě. Tak jeli olivovými sady, Žele- f nými vinicemi, fíkovými háji dlouho, až projeli I také širými lány žlutého obilí, bukovými lesy J a dojeli k vesnicím, kde ze dřeva staví, doskami I strechu pokrývají, kde na políčkách se modrá § bledý len, červená bíle poprášená pohanka, a šustí chvostnaté proso. A pak nadešly dlouhé, | smutné smrkové hvozdy, kde sedávali v chladných nocích u vlhkých, čadících ohňů, skalnaté úžlabiny a pahorkaté pláně, kde bylo v dáli vidět na obzoru jakoby bílé mraky, ostře ozubené, se skvělými blýskavými obláčky — za- | sněžené hory. A jednou ráno princ vyjde z hospody, kde líyli přes noc, vidí, široko daleko j bělá se to před ním, nikde nevidět než bílý, j jiskřivý sníh. Nabral si ho, podivil se, jak je i hebký, jako nejkrásnější samet, a přec tak stu- j dený, jak je načechraný a něžný, a přec tak mazlavý a rozteklý, jak se ho dotkne. Princ vrátil se do síně, třásl se zimou, ale byl Velice; veselý, že jsou teď v zemi, kde bydlí jeho prin-" cezna. Dobře se na zimu opatřili a jeli dál, až dojeli k' té nesmírné pláni mezi horami a uviděli hrad na návrší s vysokou věží, a nad ní v skvělém slunci hejno holubů vysoko nad střechou a hluboko pod osvětlenými, bílými boky hor v chladném, čistém vzduchu. Zatroubili na zlaté trubky a rozjeli se ke hradu. Princezna stála právě v nádvoří, prohlížela . ,malá, nemotorná štěňata. Pozorně je brala za kůži na hřbetě, ohledávala dlouhé chlupaté uši, ohmatávala široké, měké tlapy, zatím co psice, silného horského plemene, skákala jí k rukoum a lízala- je horkým červeným jazykem. Krásní psi to byli, ale princezna po chvíli na ně zapomněla, zahleděla se kamsi, vzpomínala.na své zlaté sny, v tom, co slyší — trubky zvučí vysokým jasným hlasem: kdosi jede. Vyběhla po kamenných schůdkách k střílně ve zdi, hledí, v dáli jede chumáč jezdců, jen se to blýská v slunci, sníh stříká z pod kopyt černých vysokých koní, a v předu letí rytíř, tak jak ho vídala ve snách, a všichni za ním po široké cestě k bráně. Chvíli zůstala stát, nevěděla, jestli se jí to v té skulině hradní zdi neobjevil její sen, nejsou-li to jen nějaké barevné světlé stíny, které se v noci tiše honí v její komoře, ale když starý, hlásný nad branou vyšel a zaduněl na svůj těžký buvolí roh, a když zaslechla, jak skřípou veřeje staré brány, lekla se, utekla do kuchyně, chytila chůvu kolem krku a pak ji HBr< " ' I II1 118»'' 1 * , ,. c+ svého druha, na ty dálné země — div že neza- zatáhla sebou honem do sve komory, btary shtl yšud ^ ■ dj ká ^ rytíř zatím pořádně uvítal mkdeho = ka- stin jaki živi Lfédli taková iaIľÄ"v°é zal jej zavěsti s druhy do■ petóa?di komnat, do hmU lQmáeky _ a krbů naházet cele kmeny, prostřít koze+ na ka- fáha§ mIadl1 ,muži ^ g ^ M f éh mennou podlahu a ve velké sw připravit kresla,, boÍOTnífca> jaké ,on. X s^en° rozžehat dost smolných louči z voňavého dnvi. v mládí vyznamenal - jen že princezna už ne-severní sosny Myslivec zatím uz byl v stájích, posIouchaIaj už nesnila nezjíáraém tfři opatřil koně, každého objímal, mluvil s čelad- drželi------J ~r-......------- t - , , , i-^ľ" drzeh se s princem za ruce, dívali se, "jak vy- kou její rodnou řeci, vyptávat se kde na koho,. j&k!ry na méděoé j ležfcř u ^ kamarády od malička, kdy jeste byli nosí- bkoroj prmc zmýšlelj :aby už mél piinceznu doma. ^ litoval, když byl pak povolaný nahoru do sine; prmcezna se m^ aby ge ze sna neprobud-la tam už byla princova družina pohromade v nej-; také by byla chtěla nejraději hned ujet; A starý krásnějších šatech, drahé kameni plálo na sa-frytíř vypravoval, smoIné louče pra;kalv stř/„ tech i na zbrani, hedvábí jen šustilo o samet, 5rné dibánky chrastily, psi tence vyštěkávaii ze jak živ nebylo tolik krásy a tolik bohatství v tc;.,spaní slavjlě uběhl tenpamátjlý veselý večer staré klenuté síni se začazeným stropem. Všichni A pak nastaIy krás.né dnv^ yáv Q(> n „^lU v - , , -«rv- « • -i-.— —— - —~ n_n uciiiidiiiy, vcsciv večer, mí se zacazenym stropem. Všichni A Rak nasta,y fcrfené d k, ^ ■ ^ čekali vážní a slavnostní kolem velkého <^<> staly svatby; stará chuva's.otva na * /ého stolu, az pnsel rytíř; oblekl svůj nejpek- co, se napekla a navařila, třeba že jí princezna nější kožich a přivedl princeznu - mela jensama pomáhaIa a i inc řád y ^ . v ^ šaty, zlaté vlasy na rychlo zaple-'^v o*«. „-x/L„,. Jv, tnku, bílé tváře jen jí hořely krví; pacbojci A ť/Jic vystoupil, prosil rytíře Jmé^^^ svého tatínka, jeho starého druha, jeste kdy2v dubových rakvích' leželi řadou pradědové táhli k Božímu hrobu, aby mu svoji dceruskiipríncez3iy;' zahořela_sv£tla a ^ požä,naí fi ví- dal za ženu, zaplakala, nevěděla proč, schovala^^il "«vicia.sveiia, a Kněz pozeiinai s tvář tatínkovi do kožicha; ale když se jí ze-ía,a £ L* ]3rmcvezn^ - právě tak' jak' to ptal, slíbila ráda, hned podala princi ruku, navšeph^p™*' ze vesveleJší všechno bylo: ze vlékla si krásný, prstének a nevěděla co počíiORfť ""„iZlu - i Se S,esJl' oei^ hrad b^ Plnv radostí, že se jí její sen vyplní. Tatínek' za^^jj0 ^ P° kr^> d«dáci a pištci vy- tak si vzpomenul na staré, krásné časy, nř ° raa-em ječelo po ceiou noc, a 13 ráno vystrojili krásné sane, v předu s vyreza- s periami ji zavesili do uší, na krk, do zlatých vanou vlčí hlavou, bílými kožešinami vystlané, vlasu, jen jen hordy, a princezna úžasem, ra-nřistroiili koně a vyhrnuli se z brány, vehky dosti m domov ani nevzpomněla, ani jí nebylo Mní sbor, letěli sněhovou plání až hlubokj, lito, když odvedli jejího malého huňatého ko-~ do černých hvozdů. Starý rytíř se svou čeledi nika a vysadili ji na vysokou bílou arabskou . iel stále jel, nemohl se rozloučit se svými klisny když schytali její huňaté obrovské psy hosty Jací to byli krásní lidé, jak uctivě po- a přivázali na řetěz, vedli je kdesi vzadu za slouchal a jak mluvit znali! A teď" bude zas průvodem Dívala-se jen po. kraji, po zástupech Dusto a i jeho zlatovlasá dceruška zmizí, od-černookého hdu v pestrých šatech, který se < iede se svým mužem. Starý rytíř hrozne si za-k ni tlačil radostí tančil a zpíval, stále se jen tesknil když stanuli, aby se rozešli; ale kdyipnncc vyptávala, a občas se tryskem rozjela viděl ak princezně svítí modré oči, jak mal jí zdálo, jakoby jí nebylo dosti . volno v b! lém zámku a v zeleném parku, osedlali kom a rozjeli se do poli . Princezna oblékla těžkoi rukavičku z hrubé kuže, a štíhlý šedý sokd se zlatým kroužkem na Šupinaté noze zaťal Jí,, křečovitě ostré pařáty do prstů rukavice, hou pal se jí na ruce, upiat za hedvábnou želem* šňůru, a na malé hlavičce nad1 křivým ostrým zobákem měl malou helmičku s pestrým cho chblkem peří, která mu zakrývala oči. Vyj\ chrti tančili jako blázniví daleko v polích, : když sokolovi byla sňata helmička, rozhlédl st zlýma, skleněnýma očima, rozlétl se do nic drého horkého vzduchu kamsi za. volavkou, ; pak se s ní rval vysoko v hořícím slunci, bi se zobáky a spáry, až volavka uklovaní s rozbitou hlavou a roztaženýma tenkýma nc hamá, slítla a uhodila sebou těžce do prach na cestě. Jindy rozjeli se za chrty, dívali 9 jak zdvihli kdesi zajíce v brázdě, jak za nín letí po rovině,, přemetají se přes šedé z,i - řátko 'když kličkuje a mete zas dál ve veíkéi oblouku, jak si jej nadhánějr, stahují stál kratčeji jeho zoufalé skoky, až on najedno zabřeští v strašné tlamě bílé, udýchané fen; Princezně se to líbilo z počátku, dívala se be? 16 : f dechu na ten nerovný zápas, ale brzy ji to omrzelo; nevěděla proč, ale vzpomínala při tom, jak' její tatínek stojí ve sněhu s ocelovou sekerou sám proti medvědu, jenž, pracky vzhůru, se na něho žene, a jak se tak bijí, 'jako muž proti muži, až konečně leží dravec na sněhu s přeťatými tlapami a roztříštěnou lebkou. A když si vzpomněla na tatínka, počalo se jí stýskat, tak podivně, sama tomu nerozuměla. Tak' krásně bylo kolem, věčné jaro, všechno měla, na co jen pomyslit mohla, a přece taková tesknota strašná. Z. počátku nebylo ani tak zle, jen tak občas viděla tatínka jak šedí sám u krbu, hlavu skloněnou, nemá komu by vyprávěl o svých čiíiech, a pak přichází stará chůva, cosi hledá, nemá koho by učila, jen tak sedí,ruce v klíně a vzpomíná, co dělá její zlatovlasá dívka. Ale pak bylo hůř: na všechno si vzpomněla, i svoji komoru viděla, i ten starý koberec, co tam visel, jí vstupoval na mysl, viděla jej před sebou, a najednou se jí zdálo, že to bylo cosi jiného, co vídala ve snu. jinak1 to cítila tehdy, když se vracela udýchaná dlouhou jízdou na malém svém koníku v hlubokém sněhu, když na rychlo chystali si srnu k večeři a pak se rozcházeli po večeři po tmavých točitých schůdkách do svých komor, a psi škrabali na dveře, chtěli dovnitř do teplého pokoje na houni ke krbu. Kde jsou asi ti její druzi, co V. Říha. Povídky. 2. 17 je přivedla sebou a na ně zapomněla? Až ji to zabolelo, Že o nich nevěděla; běžela širo-' kými schody, vzdušnými galeriemi, pískovými cestičkami až daleko kamsi na zad, kde byl čelední dvůr a za ním jakési chudé stáje. Tam stál huňatý koník, tam spali na řetč-zích velicí psi, všichni hubení, zlí, že se o ně nikdo nestaral, nikdo jich nečesal, nikdo jich nelaskal, jen občas přišel starý myslivec, když měl po práci, poškrabal jich po hlavě, vzal je sebou do lesa. — Psi, jak uviděli paní, pretrhali řetězy, koník se utrhl od žlabu, a všichni se k ní vyřítili, až jí krajky na Šatech pošpinili a potrhali. Ale ona na Šaty nedbala, sedla si k nim, brala je kolem krku, hladila je po srsti, mluvila k nim, tak jí bylo líto, jak jsou zanedbaní. Potom přišel odkudsi myslivec, tomu si požalovala po své rodné řeči, vyprávěli si o horách, o těch jízdách po sněhové pláni, až se oba rozplakali. Od íé doby se princezně ulehčilo; všechny Šperky odložila, . jen šedé šaty zas nosila a denně chodila tam mezi svoje známé si postesknout. Ale už to nebyla ta zlatovlasá princezna jako tan; na severu; hubená bledá dívka, vlasy suché, jako len, ovinuté v pleten cích kol hlavy, a na průsvitných vpadlých tvářích červený nádech. Její pevné malé pěsti zhubly a seslábly, chodila těžce a unaveně, a modré jasné oči st neleskly. Princ staral se o ni něžně, nevěděl 18 co ji trápí, chodil smutný, nosil jí šperky, vykládané pasy, rukavičky drahými kaménky posázené, vzácného psíčka s hedvábnou srstí, opičku co uměla se procházet, u stolu jíst, na bubínek bubnovat, ale princezna jen. se na něho smutně smála, a po chvilce zas odešla tam za čelední dvůr. Princ jednou ji uviděl, jak mluví s myslivcem a zdá se veselejší. Hned si hp povolal, ptal se ho, co je s princeznou. Myslivec se díval do země, mlčel, až po chvíli povídá, že stesk, to je možná věc, i silný chlap podlehne jako srpem podťatý, jak si zamane vzpomínat na hory, na sníh, věčný led, na dlouhé večery u červeného ohne v krbu, když venku mrzne a měsíc svítí na sněhovou pláň. Princ užasl, jak by mohl někdo tam po tom kraji toužit, kde on sotva že iia živu vydržel zimou. Hned se šel princezny zeptat, krásně uměl mluvit, pěkně se jí vli-chotil, rozuměl již co ji trápí, proč s ním šťastna není, až se princezna rozplakala, přiznala se, že se jí stýská po těch sněžných pláních tam na severu, po jejím starém hradě, tak že byl princ všecek nesvůj. Dlouho chodil, nevěděl,, co počít, až mu starý král poradil. Kázali po celé zemi všechny mandloňové stromy vykopat, kde kdo byl, každý musil do práce, celý park kol zámku vysekali, daleko široko kam oko dosáhlo všechny stromy vykáceli, pláně zarovnali, domky pobořili, a všudy. 19 nasázeli husté řady mandloňových stromů. |. Princezna zatím hasla v zámku jako bílý pla- ! men. Nevycházela, jen polehávala na zlatých lůžkách, vzpomínala a mlčela. Ale když to bylo všechno hotové, a mandloně rozkvetly bílým, lehounce růžovým květem, princ vyzval milou princeznu vyjít aspoň na plochou střechu zámku na procházku. Vyšla s ním, a hle, i co vidí: kolem do kola jediná bělounká pián -květů jako sníh, kam oko dosáh'ne, a líbeznou vůní jen dýchá ten sníh' v horkém vzduchu. Princ se těšil, jak se princezna rozveselí pohledem na ten vonný sníh, na domov si vzpomene, ale ona ubohá, jak se rozhlédla, na domov vzpomněla, tak jí žalost stiskla srdce, že se svezla do kolen a zaštkala. Snesli ji , dolů pod kvetoucí a vonící stromy na hedvábné lehátko, lékaři přiběhli, ale pomoci nebylo. Všech jich propustila, jen prince poprosila, aby i u ní zůstal, dal zavolat starého myslivce, jejího koníka dovést a všechny psy, volné, bez řetězů. Když k ní došli, tise, cítili, cosi se děje, pohladila koníka i psy, všech jich svěřila starému myslivci, aby je sebral, dovedl je zpátky k jejímu tatínkovi, vyřídil pozdravení, a aby mu řekl, že vždycky byla šťastna, její sen: se vyplnil, ale žít je možná jen doma v rodiném kraji. A když princ byl smutný, žt: o&a k němu lásky nemá, myslivci se svěřuji-usmála se ještě krásnými, suchými rtíkyr -za- tahala nejmladšího psa za ucho, řekla princi: „Ach tys můj, mám tě tak ráda, jsi můj zlatý, drahý, ale on, to je kus té raé otčiny tam daleko na severu, tak jako můj koník' a moji psi věrní. To je to, co jsem opustila, co není pro tebe, ale já bez toho nemohu živa být. Teď, když umírám, cítím teprv bolest, že musím opustit tam ten život. Tebe je mi líto, že budeš pro- mne plakat, jsi tak milý, tak' hodný, ale přece bych tak ráda zpět — ach tak ráda!" Na druhou noc vyjely po modrém jezeře velké lodi z voňavého dříví, s hedvábnými plachtami, jako velicí draví ptáci s ohnivýma červenýma očima, a na té největší stála skleněná- rakev, zlatem kovaná, v ní ležela vyhublá, bílá princezna v bílých šatech z hedvábí, usmívavé rtíky přísně stažené a zlaté vlásky propletené perlovou korunkou nad vo-. skbvým čelem. Modré . oči zavřeny, hubené prsty těsně sepjaty. Tak1 ji vezli v smutném průvodu do mramorové hrobky na ostrůvků uprostřed jezera. A zatím co tichou nocí ve vonném moři mandloňových květů hořely pochodně a kvílely žalostné zpěvy, klusal starý myslivec na huňatém koníku s houfem velikých psů tam na sever, k starému zasněženému hradu, kde sedí v dlouhé, pusté síni u krbu starý tatínek, stýská si, že je sám,-alc těší se, že se jeho zlatovlasé dcerušce její. POVÍDKA O PANNĚ KRÁSNĚ LÍLIÁNĚ. Byl jedenkrát jeden princ, cosi se nepohodl doma, šel do světa, podívat se, jak lid žije — na zkušenou. Přišel k jednomu stařečkovi, ten f měl velikou zahradu. Prosil ho, aby mu dai f nocleh, že už je pozdě večer, že je hladný. í Stařeček ho pro- lásku boží přijmul, povídal, t Že u něho může zůstat, kytky zalévat a zá- . hony okopávat, jen do bezového housti že ne- '' smí jít, a na podzim že dostane výslužku. Tak r milý princ u něho zůstal, v zahradě plel,.. ště- 1. poval, stromky přivazoval, až jednou, když. ten ) bez líbezně voněl, se mu zachtělo podívat se, f co je v tom bezovém houští. Vešel tam, jde, '; prodírá se listím a těmi modrými hrozny, až . dojde na loučku, kolem kvetou srdíčka, a up-ro- { střed . té -krásné louky -prýští silný pramen, f vedle něho je mostek. Schoval se pod ten mo- .i stek a tu vidí, přilétnou tři bílé holubice. Ta i jedna měla zlatá pírka v křídlech. A jen do- i letěly do bezu a spustily se na zem, byly to i tři panny, a ta nejmiadší měla zlaté vlasy, ve- f 22 lice byla líbezná. Myly *si -nohy v prameni, Česaly si vlasy a zpívaly. Když slunce zapadlo, zase odletěly. Milý princ byl všecek nesvůj, stále na ty dívky myslil. Když listí opadalo, stařeček mu poděkoval ze služby, ptal se ho, co je dlužen. Princ povídá: „Nic jiného, než . jednu tu holubici, co má zlatá pírka v křídlech." Stařeček se zarmoutil, velice ho prosil, aby toho nechal, že bude nešťastný. Ale když princ jinak nechtěl, tak mu ji dal. Tak milý princ si ji sebral sebou do kočáru, a jeli domů. Ale ten stařeček mu dal skřínečku, a v té skřínečce byla ta zlatá pírka. Ta měl dobře opatrovat, co by jich ta dívka nenašla. Tak dojeli domů, ke králi a královně, a princ dal skřínečku schovat mamince, velice ji prosil, aby jí jeho ženě nedávala. Ale královna by byla radar věděla, co je její snacha zač, tak jednou v zimě princ šel na hon, a princezna si Česala vlasy.. .Stará královna se jí podivovala jaká je krásná, povídá: „Ach, jaká bys aisi krásná byla, kdybys svoje zlatá pírka měla!" Také jí je hned donesla. Ale princezna si vzpomněla na svoje sestry, zasmutnila; jak ta zlatá pírka vzala, hned se v holubici proměnila, vylétla na zasněženou věžičku, povídá: „Pozdravujte svého syna,? že si špatnou hlídačků vybral, a; dřív mne neuvidí, dokud nesedere železné střevíce, nedojdena skleněné zámky se zeptat po princezně Liliáně." Princ přiseT domů, velice1 být'-[ "M...... 23 smutný, hned si dal dělat střevíce železem pobité, dal se na cestu, hledat svoji princeznu. Šel velice dlouho, už dávno roztály sněhy v kraji, až přišel hluboko do hor, dral se hustými lesy, sedraí střevíce na příkrých srázech, v ostrém štěrku, ledu a kamení, a když se vydral z houští, vysoko v horských1 štítech, vidí zář před sebou, skleněné zámky se to blyští v skalách, až mu přecházel zrak od té krásy. Tam bydlila baba zlá, čarodějnice škaredá. Hned ho líbezně přivítala, do zámku sebou vzala, povídala: „Pěkně vítám, synku milý, však vím, co tě sem nese. Hned si svou pnn- • ceznu odvedeš, jen co mi práci vyvedeš, chyba, když nevyvedeš, o hlavu kratší budeš." Tak na večer byl princ smutný, díval -se na sinavé hory a na sněhy, jak růžově svítí, a vzpomínal na svoji princeznu Liliánu, nikde jí neviděl. Na druhý den ráno vyšel, a baba už čel^a na prahu: „Pěkně vítám, synku milý, tak tady máš dřevěnou lopatičku a tady dřevěné kladívečko, co bys mi zámek postavil tam na vrchu hory ze zlata a drahého kamení, a stře-cha ať se" z ptačích křídel duhou svítí, až bude "" slunce zapadat." Milý princ šel smutný, drápal \ se hlubokými žleby, brodil se sněhem, dřel si ruce o skály, až vylezl na horu. Pod ním táhla .' mračna, daleko široko vidí hory, moře, pěšinky ; a městečka v kraji, pomyslil si, jak já ubohý * .24 ■ - J v té pustatine mám zámek stavět? Ale tu vidí v poledne, kdosi po sněhu pobíhá, po skalách skáče, ještě si kytičky trhá, princezna Liliána mu nese oběd. Tak se spolu potěšili, a když se najedli, položil, si jí hlavu na klín, hladila ho po vlasech až usnul. A když usnul, měla na prstě malý prstének, zlatý s ohnivým kaménkem. A jen ruku zdvihla, a už stoupaly zdi ze země. zlato a drahé kamení jen se svítilo, a s nebes}slétl' roj barevných ptáků, přikryl střechu svými křídly, že zářila jako. duha. Na večer baba vyjde, vidí, na vrchu hory,-zámek leskem homs Ňtitíkaia. nic, alt pomyslila si, že tohle není samo sebou, zmyslela, jak by prince zahubila.'Přišla noc,- měsíc vyšel nad stříbrné a černé skály, hvězdy se třásly na horském hřebenu — kdosi klepe princi na okénko. Otevřel, vletěla holubička, změnila se na princeznu, povídá: ,sMůj milý, je zle, zítra má být hostina strojená, a tobě chtějí jedu namíchat, ale neboj se nic. Dřív než se rozední, utečeme; f á budu holubice a z tebe udělám snítku zelenou." A tak také udělali. Na úsvitě, hory ještě byly bledé měsíčním světlem, z , okna těch skleněných zámků vyletela holubička, nesla zelenou snítku v zobáčku a letěla dolů do kraje. Sotva vyšlo slunce nad horou, klepala baba u prince na dveře, nesla mu snídaní, dobře tam jedu nadrobila;; ale když vidí, princ -je pryč, hined si pomyslila co se stalo; navolala jednu dceru, přísně jí . naporuČila sednout na oblak, letět za nimi, chytit tu holubici. Ale ti zatím leteli, až najednou princezna povídá: „Můj milý, neboj se nic, oblak letí za námi." Tak se udělala Šípkovým keřem na skále, a jeho červenou růží na tom šípku. Obláček přeletěl, holubice neviděl, vrátil se zpět, ne- J, viděl nic, jen šípek s růži. Baba byla zlá, „vždyť ,j. to oni byli!" Hned poslala tu druhou dceru i na mraku jich dohonit. Ale -oni zatím le- t těli hloub, už nad sosnovými lesy, až na- f jednou dívka zas povídá: „Hle, můj milý, nž r zas mrak letí." A tak se udělala kapličkou |; — jak' tak boží muká bývají v horách — | a jeho jako poutníka, klečel před ní. A mrak „i zas přeletěl, šípku nikde neviděl, vrátil se domů. * že šípku není, jen prý boží muka tam stojí, ! a poutník před nimi klečí. Baba zas byla zlá, m „ale vždyť to zas oni bylil" A hned se sama }* dala v let. Ale ti už letěli hluboko nad vesni-1 cemi v údolí, a za nimi takový hrozný žlutý i mrak se valil, už jich nedosáhl, a tak ta baba I zlostí praskla, až ledové kroupy- a sníh celé j údolí zasypaly. t Zsítím princ s princeznou se dostali šťastně f-až domů do toho království. Doletěli *&ž k tomu 'l prameni v bezovém houští, stařeček už nebyly na světě, chaloupka byla opuštěná, zahrada* celá zašlá, jen bezy kvetly a voněly krajem.*! Milá princezna byla unavená, prosila, aby jil 26. ■ ■ I tam nechal a šel napřed sám pozdravit rodiče, ale maminku aby nelíbal. Tak milý princ přijde domů, všichni jej se slávou vítali, ale on sě s nikým líbat nechtěl, že učinil slib. Ale mamince to nedalo, přišla k němu když spal, „ach, proč bych já svého synka milého políbit nemohla." Sotva ho však políbila, milý princ zapomněl; jen se pak na hostinách bavil, po honech jezdil, a kde která bohatá princezna byla, s maminkou se radil, jak ji dostat za ženu. Tak našli jednu, ta měla peněz, že je celé dny a celé noci na čtvrtce měřili a nikterak do svatby naměřit nemohli. Tak uchystali svatby takové slavné, že i pasáci v horách a uhlíři u milířů v lesích p těch přípravách povídali, a na konec jeli šesti vraníky v zlatém kočáře do kostela. Tak jedou; ale cesta je vedla přes jeden rno-stek. Když přijeli na ten mostek, koně nechtěli dále jít, všechno bylo marné. Princ se dívá, dole pod mostkem je pramen, u pramene be-zové houští, a tam stojí dívka se zlatými vlasy a s modrýma očima, pere prádlo, dívá se na něho. Zavál vítr, zanesl na mostek vůni modrého hernám princ si vzpomněl. Liliána zdvihla ruku, koně zas zabrali, ale princ křikl, zastavil, slezl s vozu, seběhl dolů, vzali se s dívkou za pasy a odešli do bezového houští, víc o nich nikdo neslyšel. JUHJIL„ 11- DAUGHERTA. i Na šedivé stepi bydlil v režném stanu otec 5 se synem; pásli stádo koní, stěhovali se s pastviny na pastvinu. Když syn dorostl, dal mu'I otec bílého hřebce, kalenou šavli, zlaté peníze, f v pytlíčku z hadí kůže, a pravil ■ „Peníze jsem sňal matce s krku, když umřela, kůň je hříbě z mého koně, šavle • stará v našem rodě. Jeď do světa, hleď si koně, hled si šavle, dívčí přízeň nehledej !4Í JŤ Syn vysedl na koně, jel stepí na západ, až | dojel k zvětralému hradu u jezírka. Před hra-jj dem stála chalupa: * V loxnenici makovice, 1 pod okapem kukuřice, f kolem dveří suché roští, I za komínem netřesk květ. ' I £ Bydlila tam baba. stářím černá, svraskalá jak| sušená hruška, dobře jej privítala, ale poví! dala: 4 „Duše. nešťastná, na smrt jsi přijel." *J Dala mu vody." prosné kaše, na večer přišla z hradu krásná dívka Daugherta lože připravit. Na druhý den "na úsvitě babě poděkoval, sedlal koně, ale stepí přijelo dvanáct loupežníků, vraceli se do svého hradu. Jak ho uviděli, na něho vyjeli, utkali se u jezírka — všech jich Šavlí posekal. Pak se vrátil do starého hradu, bydlil v něm s Daughertou, jezdil na lov, dívka chodila k babě, nechala si zaplétat kovově černé copy, -leštit tenounké nehty, barvit srostlé obočí, vyprávět o dalekých mořích, zlatých zámcích, velikých městech. A s večera vycházela na plochou střechu hradů, dívala se do stepi, jak v slunci hoří. Jednou" přijeli k chalupě jezdci v barevném hedvábí, plní zlata, drahého kamení, .požádali vody. Ale když uviděli dívku sedět na plošině hradu, vyptali se baby, a jeden z nich, šedivec, sesedl, došel k ní do hradu, poklonil se až po pás, pravil, že je kupec, prosil, aby směl ukázat své zboží. Daugherta se smáía, není zač kupovat, ale kupec rozepjal pod šatem měký pás z opičí kůže, převázaný zelenými hedvábnými šňůrami, pro vlekanými místo spon tyčinkami kamene měsícového, se zlatými hlavičkami. Porozvazoval osmeré kličky, a uvnitř pásu byly \ růžověni listí hedvábné uzlíčky ? barevnými kameny, bledými perlami a kapkami diamantů zavěšených v droboulinkých síťkách z. bílých jjížíní; zlaté mince a v nich zalité safíry, řezané ^ ' ' . 29 kameny a obrázky ze slonoviny. Ze škatulek sandálového dřeva vybíral šedivec drobounké ^ balíčky, a když je rozbalil, kypěla kolem dívky barevná průhledná pěna šustících látek jako ■■ lesklá oblaka. Daughertě zahořely modré oči. ; zbledly tvrdé, vlhké rty, a růžově hnědé, pru- [ svitné chřípí se jí zachvělo. Sedla na rohožku, ) a stařec jí sypal barevné jiskry do tuhého klína, [ vyprávěl o bílém městě se zlatými báněmi, í o pestrých palácích v olivových hájích a o sta- f. rém králi, jemuž desetkrát deset tisíců černých otroků rýžuje zla.to v širokých řekách, loví.f perly v hlubokých mořích, kope drahé kameny y tmavých dolech, jemuž desetkrát deset tisíc í bílých otrokyň hlídá bource na morušových stromech, přede a tká barevné hedvábí, šije ^ průhledné krajky. A stařec prosil, aby šla s ním k mocnému králi, aby jí mohl dáti všechna svá L bohatství. ! Daugherta poslouchala, oči zavřené, ale kd\ž. zdvihla brvy a pohlédla do stepi, zakouřil se: na obzoru šedý obláček, přiletěl jezdec, a hos-i.«-vyjeli na něho. Utkali se na stepi u jezírka -všechny Šavlí posekal. Ale když dojel do hradu,' byl stařec pryč, jen kamení svítilo v roztrhané! rohožce, barevné hedvábí se plouhalo po zcmij Daugherta vyšla mu vstříc, omyla mu nol usušila, přinesla prosné kaše, sedla si u: nehet Když dojedl, pravil: -L. QYZ CiOieUl, Jiavn. . ., . ,i „Zahoď kamení a hedvábí, roztrhej. Není i.rnj radosti, než cítit moc nad mužem ve svém srdcí. A srdce ženy slábne, dívá-li se na třpytivé věci." Daugherta se usmála, hladila mu čelo, až usnul, potom sešla k babě do chalupy, šly prohlížet pobité bohatýry. Leželi na slunci v krvavém hedvábí, dásně vyceněné, oči scvrklé, chlupaté mouchy lezly po bílých zubech. Daugherta prohlížela vzácná roucha, pravila: „Ach, bábo, babičko, jaký je můj hoch silný — y čem asi vězí jeho síla?" Baba se .zamračila, pravila: „Hleď, ať tebe neuvidí bez šatu — hned od něho odejde jeho síla." Dívka se zasmála, odběhla k jezírku, odložila vlněný; šat, zaplétala nad vodou drahé kameny des černých vrkočů — až se její hoch probudil, dívky sňenašel, vyšel k jezírku rozpásaný, za-hlédl ji bez šatu -- hned ho opustila jeho síla. A z hradu vyšel šedivec, pobil ho křivou šavlí, nechal ho ležet za mrtvého. Daugherta oblékla hedvábné šaty, průhledné závoje, vzala bělouše, zlatou šavli, odjela s šedivým kupcem k jeho bohatému králi. Baba jde večer pro vodu, vidí nebožtíka v krvavém blátě uváleného; dovlékla ho do chalupy, umyla, vařila masti, vázala rány, dávala mil? pít koření, až se vzpamatoval, své síly nabyl. Ale,; jak se uzdravil, chtěl jít do světa. . 31 Baba mu ušila žíněný chalát s kápí, pravila na rozloučenou: „Tvoje dívka šla k bohatému králi v bílém městě se zlatými báněmi, do pestrých paláců v olivových zahradách. Hledej koně, hledej šavli, dívčí přízně nehledej." Šel, až došel do bílého města, chodil sklvě-lými paláci, žebral, tak dlouho se tam' toulal, až ho všichni znali — chudý poutník, v kápi chodí, pokání činí, almužnu prosí. Král měl vyjet do boje, na širokých dvorech stojí vojsko. Daugherta sedí mužsky na koni, třpytí se na slunci zlatem, hedvábím, drahými kameny, zdvihá hněvivě obočí: král nemůže vysednout na bílého hřebce, tasit zlatou ' šavli, marně se zlobí, křičí: „Kdo bělouše zkrotí, šavli vytasí, pojede za mne s nejkrásnější dívkou do boje." Ale marně skáčí muži na divokého bělouse. V žhavém slunci vedle Daugherty stojí poutník, směje se z pod kápě, když bělouš vláčí lidská těla po dvoře. Daugherta hledí na rozdupaná těla, nadzvihá se v sedle, ramena se jí chvějí. Šlehne hroším bičem poutníkovi do tváře, křikne se zlým smíchem: „Tak aspoň ty, žebravý lenochu, skoč na koně, nahraď rai mého hocha!" A poutník tiše hvízdne, kůň stane — na koni jezdec s tasenou šavlí v ruce. Chytil za dírčin cop, trhl, ťal šavlí, zatočil krásnou hlavou, a vi- si zmizel, jako šedý obláček plynul za olivovými sady daleko na obzoru. Letí, letí stepí až k' chalupě u starého hradu, baba sedí na zápraží, loupe kukuřici. Dojel, jhodik:do vetchého klína mladou hlavu, pravil: „Tu máš, babo, za pomoc a za práci" — a odejel, ztratil se v stepi. Baba prohlíží mrtvou tvář, rozplétá černý žítíon, vybírá si perly, zlaté peníze, drahé kamení, i asi Ale syn ;se vrátil do otcova stanu, pásl stádo koní, ä jen občas ve snách vídal bílé město išse zlatými báněmi, pestré paláce v olivových zahradách ... ~ B a a V. Říha. Povídky. 3. 33 kdysi vyjel do světa mladý, také se mi zjevila. krásná paní Adventiure, dojel jsem za ní do čarovného zámku. Ale třeba znáíi kouzelné slovo, aby zámek nezmizel, aby lid v něm nabyl života, a vysvoboditel zůsta.1 v něm na věčné časy jako v ráji, po boku krásné paní. Kouzelného slova jsem nenašel, do zÁmku se nevrátil — a tak také žádný z těch, které jsem kdy potkal na svých toulkách, neviděl ho podruhé —. a neuvidí." Mladý rytíř litoval v duchu starého zpěváka, ale pomyslil si, že neustane, dokud znovu nepotká paní Adventiuru, nevjede znovu do čarovného zámků, nenajde kouzelné slovo. Roz-— loučil se se zpěvákem, a rozjel se znovu kamenitou cestou do temného lesa. 000 MOR. Povídka o příšerném krysaři, který přišel do města Hameln, tenkrát, když se hádal španělský král s anglickým o německé císařství, a po celém světě bylo mnoho myší. V městě Hameln měli za starých časů pěkný kostel s vysokou věží, na náměstí radnici s kamenným Štítejn, se sloupky a s okénky, dole s podloubím, a po městě několik domů bohatých kupců, soukenníků, s tesaným průčelím a s portálem, po kterém se vinulo vinné loubí z pískovce, a Lezly kamenné pitvůrky. Za hřbitovem u kostela táhly se s vrchů zahrady k potoků s pěknými, pěšinkami, jabloněmi á třešněmi, hustá loubí až k olším u vody, kde stály valchy a malé sklípky na víno. Potok tekl u města až k chaloupkám za hradbami, nalepeným na kamenitém úbočí, rozrytém vodou a rozbředlém v měké hlíně, a dál kolem šibeničního vrchu, který trčel u města, a na něm šibenice, čtyřhranná, ze silných trámů, patírbečky travou zarostlé, kde pochovávali oběšence. Hradby městské byly široké, stinné, domky se tiskly až k' nim, lepily se na silné stěny, porostlé travou, a kde zeď. zahýbala do úhlu, rostly lípy a jilmy. V jednom takovém koutě vyvíraí studený pra- 37 men z kovové trubice do kamenného žlabu, a 'i; nad ním stínily vodu staré lípy, co pamatovaly : ; ještě staré císaře a výpravy do Svaté země. Na trávník pod lipami dojel jednou odpoledne i podivný vozík. Včely na květech zučely, komáři vířili nad -vodou, a muli, již vozík táhli, měli j plno ovádů na zanícených očích, marně si proti mouchám švihali po bocích chvostnatým oca- . sem. Vozík byl z cizí nějaké země. Korba ple- | tená z barevného proutí a divná znamení na ní, kola plná, sbitá z hladkého dříví, na voji v předu vyřezávaná hlava, klanice na vrchu . měly jako arabské hlavy s turbanem, a červeně a žlutě pruhovaná plachta, jež na voze visela přes tyč na obě strany jako stan, měla na krajích těžké třepení. Z vozu vyskočil huňatý psíček, černé, lesklé srsti, s bílým chvostem a zlostným obličejem jako starý člověk, chlupy mu řasnatě visely až na zem. Za psíčkem vylezl dlouhý, hubený člověk v pestrém šatě, uvázal opratě o lípu, vytáhl'tři strakaté tyče a malý měděný kotlík, rozkřesal si oheň z třísek, které podivně voněly jako po mandlovém oleji, vařil si bílé zrní a s Iním nějaké koření, jež mel v malých pytlíčcích. Bylo vedro, ulice byly prázné, nikdo si podivného člověka nevšímal. Na večer, když se ochladilo a sluneční hodin}-; na věži už neukazovaly, vycházely chůvy s dětmi na náměstí, lidé posedali' na lavičkách, pod podloubím, na besedu. Nebe bledlo, v ulicích houstly 3S stíny,* hvězdy .ještě nevyšly, ale najednou na-hradbách jakoby vysvítila veliká barevná hvězda. Hned byla červená, hned zelená, vycházely z ní paprsky jako světlý proud a třásly sc na listí lip, na hradebních kamenech. Seděla pevně na obloze, jen chvěla svým světlem a měnila barvu. Nikdo nevěděl, co by to mohlo být, není-li to nějaká hvězda zlá, znamení v těch ■ těžkých;: bouřlivých časech.' Než se na tom lidé usnesli, uslyšeli hrát podivnou píseň, nikdo takové; písně nikdy neslyšel. Byly to tony žalostné, měké a hluboké, tesklivě vzlykaly a lehounce vybíhaly do výšky, skákaly tiše do hloubky zpět; a zpívaly melodii, jako když voda zurčí, listí šustí po lese a vítr k tomu vyznívá tře-savým svistem' na blízku. Hned se sebrali, kde kdo, podívat se, co to bude. Tak došli za světlem až pod lípy, a oo vidí: Na tyčích visí kotlík, a nad ním na háků tiše svítí veliká svítilna, z mědi kovaná, s malými barevnými okénky, a uvnitř hoří plamen jako požár. Růžové a zelené světlo se rozlévá po trávníku, voda z roury stříká jako rozpuštěné v zlato, a u kamenného žlabu sedí hubený člověk, hraje na dlouhou, černou píšťalu. Teplý večerní vzduch je těžký silnou, líbeznou vůní, stíny poletují pod bledozeleným listím lip, a táhlá, sladká melodie zvučí daleko nad městem pod hvězdným nebem, tak smutná a chvějná, až bolí srdce. Chůvy posedaly po trávníku 39 s dětmi doÄužového světla, muži a ženy stavěli se v temnu, všichni se dívali na neznámého |; pištce. Žlutý plamen světla zaléval jeho hlavu, kůže na obličeji zdála se jako z šedivého vosku. Velká, kulatá hlava byla olysalá, ale po suché kůži na lebce rostlo pápeří bílých vlasů;v lehce . načechraných chůmáčcích. Silná brada, jgarůstala ^|| černými a šedivými štětinami až k tenkou, přiléhavým uším, nos byl úzký a dlouhý^>,svislý jako zobák, oči docela kulaté, velic&'*;f)řísné, modré, na vrch hlavy, ale bez obočí. 'Čt^maxě - žluté pysky, vrásčité a dužnaté, šputil£s&£» kolem tenkého brčku tlusté píšťaly, tenké ruce klapaly dlouhými pahčkovitými prsty po dírkách leskle ohmataného dřeva, pobitého žlu-p§ tými háčky, jež chřestily, když je tiskl a pouštěl, jak kdyby mu kosti chrastily v prstech. Celé hubené tělo bylo jako shroucené a scvrklá ■i v otřelých šatech z červených, zelených a žlutých pruhů, a nohy vězely v těžkých olysaiých střevících z červené, rozpraskané kůže. Diváků se nahromadilo kolem cizího pištce ažf husto1, ale on si nikoho nevšímal, jen hrál, nadnášel píšťalu rukama, zavíral občas vyboulené klapky oční, že vypadal s vysedlými lícními kostmi a popelavými váčky pod očima jako mrtvý, jen ohryzek na žilnatém krku se mu pohyboval pod řemínkem v kličku uvázaným, jak nabíral dech a pevněji tiskl pysky. A když dohrál, rozhlédl se kolem, a všichni si oddychli. 40 í-" ' - . Děcka se zatím batolila v trávě, %zla k vozíku, chytala psíka za převislé uši. Všichni kolem byli zvědavi, odkud je ten podivný Člověk, vyptá-K vali se ho, odkud přichází, co dělá. Člověk položil si píšťalu na špičatá kolena, stažená až k brade, a vypravoval o svých cestách, ale tak, %jakoby byl z jiného světa. 4 Byl v Itálii, v té krásné zemi, kam císařové ; tak často jezdili a německá vojska vodili, byl j i na tom blaženém ostrove, který tak líbezně ; kvete a voní, jak kdyby byl na blízku ráje, není-h samého ráje počátek'. Myrtové lesy na míle cesty tam rostou a voní, olivové háje jako stříbrné" svítí na slunci, nebe je bez obláčků modrč, jako" do běla rozpálené, Červené mečíky, m