f&'jiJ"'m mysy   - w ...
Píseň o Reginovi
Sigurd šel do Hjálprekovy stáje a vybral si hřebce, který pak dostal jíněno Grani. Tehdy byl u Hjálpreka Hreidmarův syn Regin. - Regin byl dovednější než kdo jiný, ale byl trpasličího vzrůstu. Byl chytrý, zlý a znalý kouzel. Regin si vzal Sigurda na vychování a velmi si ho oblíbil. Jednou vyprávěl Sigurdovi o svých předcích a o tom, jak Ódin, Hasni a Loki přišli k Andvariho peřejím, v kterých bylo plno ryb. Andvari byl skřítek a žil již dlouho v peřejích v podobě štiky, lově si tam potravu. - „Otr, náš bratr," pravil Regin, „se často vydával do peřejí v podobě vydry. Jednou chytil lososa, sedl si na břeh a pojídal jej přimhuřuje oči. Loki po něm hodil kamenem a zabil ho. Asové si myslili, že je potkalo veliké štěstí, a stáhli z vydry kůži. Téhož večera navštívili Hreidmara, požádali ho o nocleh a ukázali mu svůj úlovek. Chopili jsme se jich a uložili jim výkupné: měli naplnit vydři kůži zlatem a také zvenčí ji měli pokrýt rudým zlatem. - Asové pak poslali Lokiho, aby opatřil zlato. Loki šel k Rán, vypůjčil si její síť a zamířil k Andvariho peřejím. Vrhl síť před štiku a ta sc do ní chytila. Tu pravil Loki:
1 „Kdo je ta ryba, jež v řece pluje
a před neštěstím se nechrání?
Od smrti vykup
svoji hlavu,
vydej mi plamen vln!"
Andvari:
2 „Andvari se jmenuji, Óin slul můj otec, četné jsem peřeje proplul.
291
Zlá norna mi
v začátku věků
určila vodu věčným sídlem."
Loki:
3 „Řekni mi, Andvari, chceš-li si uchovat život svůj v světa síních, jaký trest stihne
syny lidí,
když se v potupě potýkají?"
Andvari:
4 „Těžký trest stihne syny mužů
ve vlnách Vadgelmu. Od lživých řečí, špinících lidi, daleko vedou větve."
Loki uviděl všechno zlato, které patřilo Andvarimu. Andvari je přinesl, ale nechal si jeden prsten. Loki mu jej vzal a tu zmizel skřítek ve skále a pravil:
5 „Toto zlato,
jež Gust zval svým, dvěma bratrům bude k zhoubě, mezi knížaty osmi vyvolá vádu. Prokletí všem přinese poklad."
Ásové přinesli Hreidmarovi zlato, vycpali jím vydři kůži a postavili ji na nohy. Nyní měli Ásové zakrýt zlatem vnější stranu kůže. A když se tak stalo, přistoupil Hreidmar, a když viděl vyčuhovat jeden chlup, žádal, aby i ten zakryli. Tu vzal Ódin prsten Andvaranaut a zakryl jím chlup.
Loki:
6 „Pokutu dostals, zlato jsme ti dali místo mé hlavy,
sotva vsak stcsti
přinese tvému synu.
Spíš oběma vám k zhoubě bude."
Hreidmar:
7 „Dary jsi dal,
ne však dary z lásky či z čisté mysli! Kdybych byl znal zlou vaši vůli, smrt by vás byla stihla."
Loki:
8 „A horší bude -jak hádat mohu -spor se syny o zlato. Hrdinům dosud nezrozeným
urputný svár je souzen."
Hreidmar: g      „Zářivým budu vládnout zlatem, dokud mi dán bude život. Tvých hrozeb se nikterak nemíním hrozit. A vraťte se do svých sídel!"
Fáfni a Regin žádali Hreidmara, aby jim dal jejich rodový podíl na pokutě za bratra Otra. Hreidmar jim jej však odepřel. Když pak Hreidmar spal, probodl ho Fáfni mečem. Hreidmar přivolal své dcery:
io      „Lyngheido, Lofnheido! Zlomen je můj život. Mnohé vám nutno vykonat."
Lyngheid: „Sotva kdy sestra, když otce ztratí, na bratru se pomstí za podlý čin."
I [reidmar:
11 „Vychovej dceru, vlčí díso,
jestli syna ti nedá skvělý rek, a panně dej muže, jak potřeba velí. Její syn pak pomstí tvůj žal."
Potom Hreidmar zemřel a Fáfni se zmocnil všeho zlata. Regin žádal svůj podíl po otci, ale Fáfni mu jej odepřel. Tu se Regin obrátil o radu k sestře Lyngheidě, jak by se měl domáhat dědictví po otci. Lyngheid pravilii:
12 „Od bratra v přátelství si podíl svůj vypros
a nakloň ho k mírnější mysli. Nesluší se na Fáfnovi
mečem vymáhat poklad."
Toto vše řekl Regin Sigurdovi. - Když jednoho dne navštívil Sigurd Regina v jeho obydlí, přivítal ho Regin vlídně a pravil:
13 „Syn sem zavítal Sigmunda krále, světlý rek,
do našich síní. Statečnější je než starý muž. Boje se naději od boha týra.
14 Velitele vojsk vychovat musím. Yngviho potomek přišel sem právě! Nad všechny muže mocnější bude, všechnu zem ovine jeho osudu nit."
Sigurd pak zůstal nastálo u Regina a ten mu řekl, že Káľrii leží 11.1 Gnitské pláni. Má podobu saně a na hlavě má hrozivou přilbu, kleic se leká vše živé.
Regin ukul Sigurdovi meč, který se jmenoval Gram. Byl tak ostrý, že když jej ponořil do Rýna a nechal proti němu plout chomáček vlny, rozřízl vlnu stejně jako vodu. Tím mečem rozťal Sigurd Reginovu kovadlinu.
Potom Regin popouzel Sigurda, aby zabil Fáfniho. Sigurd pravil:
15      „V smích propuknou synové Hundinga, kteří Eylima ubili k smrti, jestliže přednost dá před pomstou otce prstenům rudým bláhový rek."
Král Hjálprek dal Sigurdovi lodě i mužstvo, aby pomstil otce. Stihla je však velká bouře a křižovali před skalnatým mysem. Na skále stál jakýsi muž a pravil:
16 „Kdo to ujíždí na ořích Rasfila po vysokých mořských vlnách? Do plachtoví pěna stříká, hřebci vln podlehnou vichru."
Regin:
17 „U stožáru Sigurd stojí, vítr žene
život náš v smrt. Přepadá přes příď prudký příboj, klesají lodě! Kdo se to ptá?"
Muž:
18 „I1 nik.h mi říkali,
když jsem Mugina krmil, mladý Vólsungu, na válečném poli. Teď zvád můžeš na skále muže Fengem či Fjólnim. A pusť mne na příď!"
Zamířili k břehu, a když muž vstoupil na loď, bouře se utišila. Sigurd pak pravil:
19 „Pověz mi, Hnikare, když znamení znáš lidí a blažených bohů: která jsou nejlepší znamení k boji, když meči se mává?"
Hnikar:
20 „Mnohá jsou příznivá, kdyby muži je znali, znamení k zápasu meči. Tak za dobré průvodce platí v boji
havrani hrdinovi.
21 Druhé je znamení, z domu vyjdeš-li
a v sedle už sedíš: když dva spatříš stát na zápraží rozvážné reky.
22 Stejně šťastné je, když výt slyšíš
v lese hladového vlka. Snadno přemůžeš nepřátele,
jestliže je první spatříš."
23      Nikdo z mužů se v boji nestav proti pozdnímu světlu měsíce sestry. Těch je vítězství, kdo dobře dovedou šípy mířit
a řadit se v klínový šik.
296
297
m » -* Bita
24 Jc nebezpečne klopýtnout nohou, když do boje běžíš. To lstivé norny ti nástrahy chystají, chtějí tě zraněného zřít.
25 Ať učeše se a umyje rek
a ráno se nasytí.
Nikdo neví,
kde večer ho stihne.
K neštěstí vede nedbalost."
Sigurd svedl velkou bitvu s Hundingovým synem Lyngvim a jeho bratry. V té bitvě Lyngvi a tři jeho bratři padli.
Po bitvě pravil Regin: 26
„Ted krvavý orel ostrým mečem je v záda vřezán vraha Sigmundova. Sotva hrdina slavnější kdy zasytil havrany, zkrvavil zem."
Píseň o Fáfnim
Sigurd odjel domů k Hjálprekovi a Regin ho popouzel, . 11>y .*.11 ■ 11 I ho. Sigurd a Regin se vydali na Gnitskou pláň .1 našli \\<>\>\ ilialn které se Fáfni ubíral k vodě. Sigurd vyhloubil nu cestě vi lil .m | 1
a sestoupil do ní. Když Fáfni slezl ze zlatého pokladu, (In lil |ctl ,.....
dal Sigurdovi na hlavu. A když se Fáfni plazil pres jámu, /.i>>.i 1111
Sigurd mečem ránu do srdce. Fáfni sebou mrskal a bil hlavou.....1 .
Sigurd vyskočil z jámy a navzájem na sebe hleděli.
O Fáfniho smrti
Fáfni:
1      „Mládce, mládce,
kterému muži ses zrodil,
kterého siláka jsi syn?
Ve Fáfnim jsi ocel
svou ostrou zbarvil,
svůj meč jsi mi v srdce vetkl."
Sigurd zatajil své jméno, protože se za starých časů věřilo, že \l<>\ umírajícího má velkou moc, proklejc-li nepřítele jeho jménem.
Sigurd:
„Ztepilým jelenem
mě zovoii lidé,
jsem bez inalky muž.
( )lcc nemám,
jak jiní mají,
,1 chodím slále s.mi "