pasted image 0 Konec Římské republiky Aleš Mučka Druhý triumvirát (43 – 33 př. n. l.) nVeřejně vyhlášená koalice tří mocných římských politiků, kterou legalizoval zákon Lex Titia roku 43 př. n. l. nOficiálně nazýván Triumviri Rei Publicae Constituendae Consulari Potestate – volně přeloženo jako Vláda tří mužů k nastolení pořádku v republice nPrávě tato instituce ale definitivně zrušila republikánské zřízení v antickém Římě Tři nejmocnější muži Říma nMarcus Antonius (*14. 1. 83 – +1. 8. 30 př. n. l.) nMarcus Aemilius Lepidus (*90 – +13 př. n. l.) nGaius Octavius (známý jako Octavianus) (*23. 9. 63 př. n. l. – +19. 8. 14 n. l.) Triumvirové tri-3 Marcus Antonius (*14. 1. 83 – +1. 8. 30 př. n. l.) 13421-004-A2A61DF4 Začátky vojenské kariéry nMarcus Antonius se se svými dvěma bratry narodil do rodiny málo významných politiků nPo bouřlivém mládí se zúčastnil tažení prokonsula Gabiniuse do Judeje, kde na sebe upozornil jako velitel jízdy nRoku 54 př. n. l. vstoupil do Caesarových vojsk v Galii, kde brzy získal přízeň nejvyššího velitele nCaesar mu dopomohl k rychlé politické kariéře i přes jeho značnou neoblíbenost Po Caesarově boku nKdyž Caesar a XIII. legie překročili Rubikon, Marcus Antonius se k nim bez váhání přidal a získal hodnost druhého nejvyššího velitele nÚčastnil se bitvy u Farsálu (48 př. n. l.) a po skončení Občanské války se stal jednou z vůdčích osobností Caesarových přívrženců nPo 15. březnu roku 44 př. n. l. odsoudil veřejně všechny spiklence, ale i přesto byla jeho politická pozice nejistá Je třeba znovu tasit meč! nJeště před koncem roku 44 př. n. l. si vymohl na senátu pozici správce Předalpské Galie, kterou ale spravoval Decimus Junius Brutus Albinus nMarcus Antonius proto s asi pěti legiemi oblehl Bruta v Mutině nSenát proti němu vyslal vojsko vedené třemi vojevůdci – Aulus Hirtius, Gaius Vibius Pansa Caetronianus a Gaius Octavianus Nový triumvirát nPo dvou porážkách u Forum Gallorum a Mutiny v roce 43 př. n. l. se Marcus Antonius stáhl do Zaalpské Galie, kde se k němu připojil Lepidus nZatím Marcus Junius Brutus a Gaius Cassius Longinus shromáždili na Balkánském poloostrově armádu a chtěli táhnout na Řím nZe tří velitelů armády republiky přežil pouze Gaius Octavianus, který se spojil s Marcem Antoniem a Lepidem Rozdělení Římské republiky nPo vítězství v bitvách u Filipp roku 42 př. n. l. se Octavianus vrátil do Říma, Antonius odplul do Egypta a Lepidus se ujal správy na Pyrenejském poloostrově a v severní Africe nNa politické scéně následovaly brutální proskripce – zabit byl i Marcus Tullius Cicero nParthská říše chtěla využít oslabení Římské republiky a roku 40 př. n. l. napadla její armáda východní provincie Tažení na východě nProti Parthům Marcus Antonius nejdříve vyslal roku 39 př. n. l. generála Publia Venditia Bassa, který příští rok porazil Parthskou armádu v bitvě u hory Gindarus nPosily slíbené na tažení proti Parthům se ale zdržely během potlačování Povstáním Sexta Pompeia na Sicílii nMarcus Antonius poté postavil armádu za peníze Kleopatry VII. Fiasko tažení proti Parthům nRoku 37 př. n. l. Marcus Antonius dobyl zpátky Jeruzalém a odevzdal jej Herodesi I. Velikému nDalších úspěchů už ale Římané nedosáhli a museli ustupovat z Parthské říše během kruté zimy přes odpadlého spojence Arménii nZnovu za egyptské peníze podnikl Marcus Antonius úspěšnou invazi do Arménie nRoku 33 př. n. l. skončil 2. triumvirát a dva zbylí triumvirové se chystali na válku Poslední občanská válka Římské republiky nSenát na přelomu let 32/31 př. n. l. zbavil Marca Antonia všech pravomocí a Kleopatře VII. vyhlásil válku nDne 2. září roku 31 př. n. l. byla armáda Marca Antonia poražena v námořní bitvě u Actia nV srpnu roku 30 př. n. l. se Octavianus a jeho jednotky vylodily v Egyptě – Marcus Antonius a Kleopatra VII. spáchali sebevraždy n Důsledky smrti Marca Antonia nPo smrti Marca Antonia se Octavianus stal jediným politickým vůdcem celé Římské republiky a mohl ji reformovat na principát nEgypt se stal římskou provincií nOctavianus také snížil počet římských legií a zajistil si jejich věrnost nŘím a jeho provincie čekalo několik desetiletí míru, prosperity a výbojů na nová území Marcus Aemilius Lepidus (*90/89 – +13 př. n. l.) Marcus_Aemilius_Lepidus Počátky politické kariéry nSvou první významnou funkci dostal roku 49 př. n. l., kdy jej Caesar jmenoval svým praetorem v Římě, aby mohl odjet válčit s optimáty nRoku 43 př. n. l. založil v Bononii (dnešní Bologni) s Marcem Antonie a Octavianem 2. triumvirát na pět let nNa přelomu let 38 a 37 př. n. l. byl 2. triumvirát prodloužen v Tarentu na dalších pět let Mocenské odstavení nPo porážce Caesarových vrahů Lepidus spravoval pouze dvě méně významné provincie Hispánii a Afriku nZapojil se do potlačování povstání Sexta Pompeia na Sicílii, které bylo poraženo roku 36 př. n. l. nPoté žádal Sicílii pro sebe, ale jeho vojáci přeběhli k Octavianovi a Lepidus odešel do domácího vězení ve své vile v Circeíich Hodnocení Lepidovy politiky nLepidus měl ve 2. triumvirátu asi politicky i vojensky nejslabší funkci a jeho dva spoluvládci s ním podle toho zacházeli nJe velice pravděpodobné, že měl působit pouze jako jakýsi stabilizační prvek mezi Marcem Antoniem a Octavianem, aby zabránil vzájemnému konfliktu mezi nimi nPo Lepidově odstavení také rychle došlo ke konfrontaci mezi oběma zbývajícími triumviry Gaius Octavius, později Octavianus (*23. 9. 63 př. n. l. – +19. 8. 14 n. l.) octavianus_Augustus Mládí a začátky kariéry nRoku 47 př. n. l. byl zvolen do kolegia pontifiků a poté se vypravil za svým prastrýcem Gaiem Juliem Caesarem na Pyrenejský poloostrov nPo skončení Občanské války byl poslán do Ilýrie, kde podstoupil vojenský výcvik nPo Caesarově zavraždění se vrátil do Říma a jako jeho dědic začal získávat své přívržence mezi veterány, čímž nastartoval svou vojenskou kariéru První vojenské zkušenosti nRoku 43 př. n. l. porazil legie Marca Antonia u Mutiny a následně si silou vynutil odsouzení Caesarových vrahů nPoté založil s Marcem Antoniem a Lepidem Druhý triumvirát nRoku 42 př. n. l. bojoval se svými legiemi v obou bitvách u Filipp, i když vrchní velení měl Marcus Antonius Vojáci nechtějí občanskou válku nNapětí mezi triumviry vedlo roku 40 př. n. l. Marca Antonia k obležení přístavu Brundisia nOctavian proti němu vyrazil se svými legiemi, ale jejich vojáci odmítli zabíjet své příbuzné nV Brundisiu oba poté uzavřeli smlouvu, podle které Octavián dostal západní provincie, Marcus Antonius východní provincie a Lepidus Afriku nOctavianova sestra se poté vdala za Marca Antonia Porážky malých povstání nJiž roku 44 př. n. l. se postavil na stranu Caesarových vrahů Sextus Pompeius a zorganizoval povstání na ostrově Sicílie nRoku 37 př. n. l. se Octavianus a Lepidus dohodli na společné vojenské akci, která skončila již roku 36 př. n. l. jejich vítězstvím nOctavian musel rovněž čelit povstání ve městě Perusia (dnes Perugia), které během let 41 a 40 př. n. l. rychle vojensky potlačil Konečná konfrontace s Marcem Antoniem nRoku 33 př. n. l. přestal existovat 2. triumvirát nJelikož Octavianus Lepida politicky odstavil již roku 36 př. n. l., začal štvavou politickou kampaň proti Marku Antoniovi nNa přelomu let 32 a 31 př. n. l. byl Marcus Antonius zbaven senátem všech svých úřadů a Egyptu byla vyhlášena válka nRok po porážce v bitvě u Actia spáchali Marcus Antonius a Kleopatra sebevraždy Hodnocení Octaviána před přijetím jména Augustus nGaius Octavius byl schopný politik a na bitevním poli se mohl spolehnout na schopné vojenské velitele jakými byli Marcus Antonius a jeho přítel z dětství Marcus Vipsanius Agrippa nNejvětším přínosem pro jeho mocenský vzestup byla Caesarova závěť, kde byl určen za hlavního dědice jeho jména a majetku nPomalu se mu podařilo přeměnit politicky nestabilní Římskou republiku na principát Poslední občanské války Římské republiky c93e4b16badecb12eeb6dfb1d90d2859 Přehled posledních občanských válek nPovstání na Sicílii (44 – 36 př. n. l.) nVálka proti Caesarovým příznivcům (43 př. n. l.) nVálka proti vrahům Caesara (43 – 42 př. n. l.) nFulviina občanská válka (41 – 40 př. n. l.) nPoslední válka Římské republiky – konflikt mezi Octavianem a Marcem Antoniem (jaro 32 – srpen 30 př. n. l.) Povstání na Sicílii (44 – 36 př. n. l.) e04dade1b95523405f2e53723be070eb Syn Gnaea Pompeia Magna nRoku 44 př. n. l. po Caesarově zavraždění se mezi proskribovanými objevilo i jméno Sextus Pompeius - potomek Pompeia Magna nUkryl se na ostrově Sicílie, kde shromáždil z řad dezertérů a otroků armádu a také flotilu, se kterou zahájil blokádu Apeninského poloostrova nTriumvirové nejdříve neměli dostatek sil k potlačení povstání Dočasný klid zbraní nRoku 40 př. n. l. se Octavianus oženil s Pompeiovou sestrou Scribonií nNásledující rok uzavřeli triumvirové smlouvu s Pompeiem v Miseně, podle které získal vládu nad Sicílií, Sardinií, Korsikou a Peloponésem nTento dokument ukončil námořní blokádu nMír ale nevydržel dlouho, protože roku 38 př. n. l. se Octavianus rozvedl se Scribonií Potlačení povstání nJiž roku 38 př. n. l. se Octavianus neúspěšně pokusil o invazi na Sicílii nRoku 36 př. n. l. vyplula z Apeninského poloostrova k Sicílii Octavianova flotila a ze severní Afriky Lepidova flotila nMarcus Vipsanius Agrippa porazil Pompeiovu flotilu v bitvě u Naulochosu nSextus Pompeius poté uprchl do Milétu, kde byl zajat a popraven Marcem Antoniem Válka proti Caesarovým přívržencům (43 př. n. l.) WAR-Ancient-Rome-infantry-auksilarii-font-b-archers-b-font-slingers-signifer-Centurion-font-b-sword s Boje u Mutiny nRoku 43 př. n. l. Marcus Antonius získal správu Předalpské Galie, kterou ale již spravoval Decimus Junius Brutus Albinus nMarcus Antonius se vydal na sever se svými legiemi a oblehl Bruta Albina ve městě Mutina (dnešní Modena) nSenát proti němu vyslal svoje legie, které vedli Aulus Hirtius, Gaius Vibius Pansa Caetronianus a Gaius Octavianus Nepřítel nebo spojenec? nPo bitvě u Forum Gallorum byl o týden později Marcus Antonius definitivně poražen u Mutiny nZe senátních velitelů přežil jen Octavianus nPo ústupu do Zaalpské Galie se oba přeživší vojevůdci spojili s Lepidem a vytvořili Druhý triumvirát, čímž zahájili válku proti Caesrovým vrahům Válka proti vrahům Caesara (43 – 42 př. n. l.) Battle_of_Philippi_2 Další boje na Balkánském poloostrově nMarcus Junius Brutus a Gaius Cassius Longinus uprchli z Říma na Balkán a shromáždili zde asi 80 000 mužů proti triumvirům, kteří proti nim postavili celkem 120 000 vojáků (bez Lepida) nK dvěma rozhodujícím střetům došlo u města Filippi v říjnu roku 42 př. n. l. – také došlo ke střetu na moři, který triumvirové prohráli nCassius spáchal sebevraždu po první bitvě a Brutus po druhém střetnutí CQaHbCAVAAEioC3 První bitva u Filipp Druhá bitva u Filipp 600px-Phil3 Fulviina občanská válka (41 – 40 př. n. l.) svgvzv Draze zaplacený rozvod nOctavianus se roku 43 př. n. l. oženil s nevlastní dcerou Marca Antonia Clodií nNa přelomu let 41 a 40 př. n. l. se s ní rozvedl, čímž proti sobě popudil její matku Fulvii nFulvie a mladší bratr Marca Antonia Lucius shromáždili osm legií, ale při útoku na Řím byli odraženi a zatlačeni do města Perusia (dnes Perugia), kde se po krátkém obléháni roku 40 př. n. l. vzdali a byli posláni do vyhnanství n Poslední válka Římské republiky (jaro 32 – srpen 30 př. n. l.) B_wTPiHWIAAdaJN Dva kohouti na římském smetišti nRoku 33 př. n. l. oficiálně skončila existence Druhém triumvirátu, i když Lepidus byl politicky odstaven již roku 36 př. n. l. nZatímco Marcus Antonius pobýval v Egyptě, zahájil proti němu Octavianus v Římě štvavou politickou kampaň nŘímský senát zbavil na začátku roku 32 př. n. l. Marca Antonia všech jeho funkcí a vyhlásil válku Kleopatře VII. Námořní bitva u Actia (2. září 31 př. n. l.) nOctavian a jeho spojenci nMarcus Vipsanius Agrippa nSíly: 230 – 400 lodí, 16 000 legionářů, 3 000 lučištníků nZtráty: okolo 2 500 padlých nMarcus Antonius a Egypt nMarcus Antonius n nSíly: 300 – 500 lodí, 20 000 legionářů, 2 000 lučištníků nZtráty: přes 5 000 padlých, flotila se vzdala Obrázek1 Obrázek2 Battle-Actium Konec Egyptského království nKleopatra i Marcus Antonius se stáhli do Alexandrie, kde se na přelomu jara a léta roku 30 př. n. l. vylodil Octavianus se svými vojáky nZbytky armády Marca Antonia dezertovaly a poražený vojevůdce spáchal sebevraždu nO několik dní později se zabila i Kleopatra nOctavianus proto mohl roku 27 př. n. l. založit principát jako novou formu vlády v Římské republice Hodnocení občanských válek El CÓNSUL CNEO DOMICIO CALVINO Agónie Římské republiky nObčanské války v druhé polovině 1. století př. n. l. odhalily vnitřní nestabilitu republiky nJednotlivé legie už nebránily svou vlast proti cizím útočníkům, ale bránily politické zájmy svých velitelů, kteří jim slibovali peníze a půdu nTyto zmatky mohla ukončit jen vláda silného muže, který měl plnou kontrolu nad armádou a také nad všemi vysokými úředníky 500788043 Děkuji za pozornost Prostor pro dotazy