VSW2SHbVACE Poslední územní expanze Říma a Adoptivní císaři Aleš Mučka Adoptivní císaři ►Nerva (96 – 98) ►Traianus (98 – 117) ►Hadrianus (117 – 138) ►Antoninus Pius (138 – 161) ►Marcus Aurelius (161 – 180) ►Lucius Verus (161 – 169) ►Commodus (180 – 192) Jak do módy přišel plnovous NervaTrajanDynasty Nový způsob nástupnictví ►Po zavraždění císaře Domitiana roku 96 byl novým imperátorem zvolen pětašedesátiletý a bezdětný Marcus Cocceius Nerva ►Během své krátké vlády musel čelit povstání Pretoriánské gardy, které vedl prefekt Casperius Aelianus ►Nerva jim musel pod nátlakem vydat vrahy svého předchůdce a rozhodl se adoptovat schopného velitele Marca Ulpia Traiana Císař Traianus a jeho výboje LA CONQUISTA DE LA DACIA Nový silný vládce ►V roce 98 zemřel císař Nerva, ale jeho nástupce se dostavil do Říma až na konci příštího roku ►Nový imperátor se ihned začal připravovat na novou konfrontaci s kmenem Dáků, s nimiž císař Domitianus uzavřel nevýhodnou mírovou smlouvu ►Na přelomu let 100 a 101 shromáždil Traianus u Dunaje asi 100 000 legionářů Traianovy Dácké války (101 – 102 a 105 – 106) 9c47ab685291ab6742663b564daf45b3 První dácká válka (101 – 102) ►Na jaře roku 101 překročily římské legie Dunaj a během svého postupu vypalovaly vesnice a města barbarů ►Dácký král Decebalus se tentýž rok s Římany střetl v druhé bitvě u Tapae, ale byl drtivě poražen ►Římská armáda poté pokračovala na hlavní hradiště Dáků Sarmizegetusu, ale v týlu ještě porazila barbary v bitvě u Adamclisi Přestávka ve válce ►Roku 102 král Decebalus zahájil jednání o míru a přijal tvrdé podmínky, které mu nadiktoval císař Traianus ►Musel se vzdát Římany obsazeného území, odzbrojit svou armádu a stát se vazalem Římské říše ►Oba vojevůdci ale tušili, že se jedná pouze o krátkou přestávku v bojích a brzy dojde k dalšímu konfliktu Druhá dácká válka (105 – 106) ►Dácký král Decebalus zorganizoval roku 105 povstání kmenů, které si Římané podrobili v předchozí válce ►Jako odpověď zahájil císař Traianus další invazi za Dunaj a oblehl vzpurného panovníka v jeho sídle - Sarmisegetuse ►Po prvním neúspěšném útoku bylo hradiště dobyto a vzpurný král spáchal sebevraždu ►Římané se poté zmocnili jeho pokladu Hodnocení Dáckých válek císaře Traiana ►Po svém návratu do Říma zahájil vítězný císař díky bohaté kořisti rozsáhlý stavební program (Trajánův sloup) ►Z oblastí obývaných Dáky se stala nová římská provincie Dacia, což bylo poslední dlouhodobější rozšíření impéria ►Po skončení tohoto konfliktu se Římané již jen snažili konsolidovat své stávající hranice a jen krátkodobě zabírali další území Válka s Parthy (114 – 117) 7607833 Přípravy na tažení ►V roce 106 zemřel v bohatém království Nabateja panovník Rabbel II. Sótér ►Římané roku 107 bez odporu zabrali tuto zemi schopných arabských obchodníků ►Traianus se zatím zabýval vnitřní správou impéria, a proto až v roce 113 zahájil přípravy na tažení na východě ►Záminkou pro válku bylo dosazení parthského kandidáta na arménský trůn Nejdříve do Arménie ►Na začátku roku 114 vtáhl císař s téměř dvaceti legiemi do Arménie ►Parthy dosazený král Parthamasiris se Římanům vzdal a byl sesazen ►Jelikož byl arménský trůn uprázdněn, vytvořil Traianus z Arménie novou římskou provincii ►Římané na přelomu let 114 a 115 přezimovali na nově obsazeném území Na Parthy! ►V roce 115 vyrazila Římská armáda na město Eddesu a pevnost Nisibis (dnes Nusaybin) a obojí rychle dobyla ►Parthský král Osroés nemohl zorganizovat žádnou účinnou obranu, protože právě vedl občanskou válku se vzdorokrálem Vologaisem III. na východě ►Před návratem do Antiochie na zimu Římané ještě obsadili pevnost Dura Európos Další porážky Parthů ►V roce 116 válka pokračovala a římští vojáci se zmocnili města Babylon a království Adiabene s metropolí Arbelou ►Po řece Tigris Římané dopluli až k parthské metropoli Ktésifónu, který obsadili, a pokračovali až k Perskému zálivu ►Na konci roku porazili Římané Parthy v bitvě a dosadili na parthský trůn vlastního vzdorokrále ► Císař už na válku nestačí ►V roce 117 se zdravotní stav císaře Traiana vážně zhoršil, a proto se rozhodl pro návrat do Říma, ale během cesty jej ve městě Selinúntu ranila mrtvice a zemřel ►Před svou smrtí stihl ještě vytvořit na nově dobytém území novou provincii Mezopotámii ►Jeho následník, císař Hadrián, ale téměř celé dobyté území vyklidil, protože mu připadalo vojensky neudržitelné Hodnocení Traianovy války s Parthy ►Císař Traianus se pokusil říši zbavit dlouhodobého nepřítele na východní hranici ►Při jeho podmaňování ale poněkud přecenil vojenskou sílu své říše a na konci svého života se musel stáhnout z bojiště ►Římské impérium dosáhlo svého největšího územního rozsahu a po císařově smrti se ostatní vládci už jen snažili udržet a zabezpečit dobytá území Povstání ve východních provinciích (115 – 117) AW_VIII-5_-_Roman_Jewish_Wars Když legie nejsou doma! ►Jelikož si válka s Parthy vyžádala zapojení asi dvaceti legií, rozhodli se nespokojení obyvatelé východních provincií zahájit povstání proti římské nadvládě ►Slabé vojenské posádky v oblastech Egypta, Judeje, ostrova Kypr, Kyrenaiky (východ dnešní Libye) a Mezopotámie byly snadno poraženy a potom začalo masakrování civilního obyvatelstva (Řeků a Římanů) Žádný odboj se netoleruje ►Roku 116 potlačil povstání v Mezopotámii budoucí císař Hadrianus ►Povstalce v severní Africe rozdrtila trestná výprava, které velel pretoriánský prefekt Quintus Marcius Turbo ►K pacifikaci Kypru byla vyslána VII. legie, která rovněž brzy uklidnila situaci ►Povstalce v Judeji porazil generál Lusius Quietus, ale Židé bojovali v každé provincii Hodnocení povstání ►Silné zapojení Židů ve všech ohniscích odporu jen předznamenalo budoucí Povstání Bar Kochby (132 – 136) ►Celé povstání bylo jen projevem brutálního násilí, které nedosáhlo žádných významných politických úspěchů ►Římská administrativa si uvědomila, že východní provincie představují potenciální ohniska nových povstání ► Vláda císaře Hadriana (117 – 138) galleryj000118 Nový císař – nová vojenská doktrína ►Po smrti císaře Traiana se chopil moci jeho adoptivní syn Publius Aelius Hadrianus ►Nový panovník brzy zastavil vojenskou expanzi svého předchůdce a začal pomalu opevňovat stávající hranice říše ►V Římské armádě začaly být posilovány pomocné sbory (auxilia) a počet odvedenců z Apeninského poloostrova se začal snižovat ►Do roku 138 došlo ke 2 velkým povstáním Začíná vexilace ►Do ohrožených oblastí římských hranic nebyly vysílány celé legie, ale pouze samostatné kohorty ►Tímto opatřením bylo docíleno mnohem větší flexibility legií, což bylo praktické u neustále napadaných hranic impéria ►Zvyšování počtu mužů v pomocných sborech vytvářelo jednotky vybavené pro konkrétní úkoly a snižovalo vojenské výdaje Mírové zabezpečení hranic ►Císař Hadrianus se vzdal většiny území dobytého na východě jeho předchůdcem ►Začala výstavba pohraničních opevnění (Limes Romanus) ►Mírovými smlouvami vytvářel z barbarských království vně impéria „nárazníkové“ státy ►I když byla hranice opevněna, neustále docházelo k drobným nájezdům a střetům mezi barbary a římskými vojáky Povstání v Britannii (119 – 121) history-timber-building-reconstruction Je třeba vytýčit novou hranici ►V roce 119 povstaly kmeny Brigantů, Britonů a Selgovů obývající sever Británie ►V roce 120 byla „ztracena“ IX. legie, ale o samotném povstání existuje jen málo hodnověrných pramenů ►Vzbouřence porazil roku 121 generál Quintus Pompeius Falco ►V letech 122 – 128 nechal císař postavit tzv. Hadriánův val proti kmenům ze severu Hadriánův val ThewallMap Hodnocení Povstání v Britannii ►Stavba obranného valu poskytla severní hranici impéria lepší obranné postavení, ale zároveň zabránila jeho další expanzi ►Císař Hadrianus chtěl také možná postavit rozsáhlý kamenný monument připomínající jeho osobu ►Římské pozice v Británii se tím ale příliš neupevnily, pouze rozdělily tento ostrov na sever a jih od zdi Povstání Bar Kochby (132 – 135/136) WAR-Ancient-Rome-infantry-auksilarii-font-b-archers-b-font-slingers-signifer-Centurion-font-b-sword s Císař chce znesvětit posvátná místa ►Dlouholeté napětí mezi římskou správou a Židy vyvrcholilo v roce 132, kdy se císař Hadrianus rozhodl vybudovat na území bývalého Jeruzaléma římské město ►Do čela povstalců se postavil Šimon bar Kozeba, který později přijal jako „mesiáš“ přízvisko bar Kochba (Syn hvězdy) ►V roce 133 dorazil do Judeje generál Sextus Julius Severus s více než 10 legiemi Nová taktika ►Židovští povstalci se omezovali na drobné výpady proti římským vojákům ►Opevnili každé město a vesnici a také vybudovali pod mnoha domy podzemní úkryty, aby zde přečkali odvetu Římanů ►Rovněž vybudovali systém chodeb mezi jeskyněmi a ukrývali se zde ►V neznámém údolí ale byla povstalecká armáda napadena a zničena Římany Poslední pevnost povstalců ►Šimon bar Kochba a další velitelé povstání byli obklíčeni v pevnosti Betar ►Podle židovské tradice bylo toto sídlo dobyto v den výročí zničení obou Jeruzalémských chrámů, přičemž vůdce rebelů byl zabit zrádcem z vlastní rodiny ►Podle některých historiků Římané ještě další rok dobývali několik posledních osamocených pevností povstalců Hodnocení Povstání Bar Kochby ►Tento poslední pokus Židů získat na Římské říši alespoň částečnou autonomii skončil masakrem téměř 600 000 lidí ►Jejich taktika vytvořit rozsáhlý systém opevněných center odporu nakonec zcela selhala, jelikož Římská armáda byla dostatečně silná na jejich rychlé dobývání ►Zuřící císař Hadrianus následně začal prosazovat přísnou protižidovskou doktrínu Hodnocení vlády císaře Hadriana ►Svou politikou stabilizace a opevňování hranic impéria nezabránil nájezdům barbarů do pohraničních oblastí ►Když se rovněž dobrovolně vzdal možnosti další územní expanze, donutil říši spoléhat se pouze na lidské a materiální zdroje, které se nacházely pouze uvnitř hranic ►O několik století později se tak říše ocitla v krizi, která vedla k jejímu pádu na západě Antoninus Pius (138 – 161) 5399258948_a5ffd99e73_b Císař, který nevedl žádnou válku ►Po smrti císaře Hadriana roku 138 nastoupil na trůn jeho adoptivní syn Titus Arrius Antoninus, který dostal přízvisko Pius ►Již před nástupem na trůn adoptoval své dva syny - Lucius Ceionius Commodus (známý jako Lucius Verus) a Marcus Annius Verus (vládl jako Marcus Aurelius) ►Během jeho panování vládl v celé říši mír a prosperita, ale po jeho smrti nastaly války Antoninův val ►Postaven v letech 142 až 144 ►O 160 kilometrů severněji než Hadriánův val ►Méně kvalitní vojenské opevnění ►Byl používán jen do roku 164 a krátce ještě v letech 208 - 211 Hadrians_Wall_map Hodnocení vlády Antonina Pia ►I když zajistil impériu více než dvacet let míru a prosperity, někteří historikové se domnívají, že mohl předejít konfliktům následujícím krátce po jeho úmrtí ►Preventivními údery proti germánským kmenům a Parthské říši mohl zabránit válkám, které vedli jeho adoptivní synové ►I tento císař pokračoval v zajišťování hranic říše a její vnitřní stabilizaci Hadrian's Wall Děkuji za pozornost Prostor pro dotazy