P0ZD3NI GOTIKA A RENESANCE V NĚMECKÉ ARCHITEKTUŘE EUMST U L L M A N N Též -v Nemecku — jaiko ostatně všude v Ewopě — existuje mezi gotikou a renesanci slohový stupeň, klerý trval zhruba 180 'lei a který nazýváme „pozdní gotikou". Toto označeni je poplalno představám ú vzniku, zrání a rozpadu gotických farem na ranou, vrcholnou a pozdní gotiku. Dějiny umění wnikly a vyvíjely se 'Současně s rozmachom přírodních Věd v 19, století. Vývojová teorie, která je ovládala, působila na mladou, 'právě se konstituující uměnovědu. Na tiniěleckobi&torickč [procesy byly aplikovány pojmy, převzaté Kv-láště z biologie: klíčeni, růst, rozkvět, zrání, vadnutí, rozpadáni se. Mluví o tom už Karl Friedrich Schinkel: „So wie der Mensch Wm seinem primitiven iNalurztislauide sich entfernt, einer höheren Cultur und dann dem KbwarttKichreítrjndeii, veŕviéifä) liglem, in'* Breite aerfliess enden und eines Mittelpunktes 'mehr 'und mehr entbehrenden Zustande entgegengeht, wird den gleichen Charakter auch die Architektur annehmen .. Když dějiny umění překonaly své -kuilliurněhisto-rické poěátky a vyvinuly se v dějiny slohu, byla díla klasických bWoibí povýšena na normu, která se stala všeobecně závadnou. Dok trnce i talkový vedec jako Georg Dohio vycházel při hodnocení pozdní gotiky 7. vrcholně gotické katedrály. Ovládán vývojovou teorii a vázán normami vrobolné gotiky nemohl v podstatě postihnout spécifiňnosl pozdtíě gotického stavitelského umění. Viděl v nim pouze ,,. . . cín Silikon des Sinnes für organische Schönheit... und für einheitliche Raumgestaltung",2 Ve své knize „Kirchliche Baukunst des Abendlandes" -zastává názor: „Gemäßigter, praktischer Sinn im Entwurf, handwerkliche Gediegenheit in der Ausführung, aber auch hniuslw^kene Plattheit oder spi'tíifindige Sdh'norkolei und ' gelegentliuh etwas Protzentum .. , die Rnumgeslallting im Grossen wird einfach bis iura Nüchternen,.. Trivialität und Nüchternheit machen sich unerträglich breit".3 Naproti tomu August Sclanaruow, věren svému pojetí, že podstat™ architektury je v první řadě utvářen! prostoru,1 hledal slohotvorný princip pozdní gotiky v ní samé. Poukazoval na to, že nové prostorové cítění nutně muselo vést k pro in Sně prostora i pomení mezí ním a jeho hmotným vymezením. V téže dobé souborně zpracoval stavby německé pozdní goliky jeho žák Erich Haenel á dospěl k tomuto závěru: „Die Spätgotik läßt sioh als der Rmirastil bezeichnen, der, wiihrend er die letzte Konsequenz aus dem klassischen gotischen System zieht, seiner Raumidec nach schon die Renaissance in sich triigť',^ Také Schmarsow navrlioval 'pro pozdné. gotickou architekturu označen! raná renesance; nikoliv ovsem v terminologickém smyslu, nýbrž pro „Aufľassung als dne Zeil děr Wieďergeburt des ganzen Menscbeu .,, Das Erwachen (sum ochten me uschl icheu WWn ist uberali der jVnfang diesseits wnd jenseils der Alpen."e Tím byla iněrmeiíká ipozdpí gotika poprvé uvedena ve vztah k renesanci. Když pak psal Dohio druhý dit svých Dějin německého uměni, změnil pod vlivem Siihrriarsowovýro svůj názor. Zdůrazňoval nyní, že pozdní gotika není umírající gotikou, nýbrž fenoménem od kořenů nove se rodícím a na směněných prostorových formách rozpoznal že „foli Bewufíťsďn der MeiiscJicn das Vcrhältnis von Diesseits uiid Jenseils ein anderes géworden war".' Dnes už je existence pozdní gotiky vacoibeoně uznávána; zůstává však nadále otář-kou, Čím je tento slohový stupeň ve srovnání s gotikou a s renesanci. Porovnejme .nejprve stavily vrcholné gotiky, pozdní gotiky a rané renesance a zvolme přitom talková díla, která platí všeobecné za príklady té které dobv. V období vrcholné gotiky lbyly vedoucími stavbami architektonického vývoje katedrály. Stavebníky představovali biskupové a kapitula, tvůrce stavby příslušníci stavebních hutí. Katedrály istály uvnitř města a vytvářely tak jeho dominantu. Korpus stavily byl zastřen systémem operných pilířů a ob-louku, slěna 'protkaná pruty a kružbami se mněni-la v nehmotnou skořepinu (srv. Sedhnayiův termín „Splitterfláehen"). Dvouvěžové prúíedí bylo provedeno jako jevištní kulisa, jejíž architektonické motivy a obrazové cykly měly propagovat křesťaimké učení. Klasická gotická katedrála je svým typem bazilikou na 'křížovém půdorysu s katedrálním chórom. Její koncepce vychází z celku, členěného pomocí gotických travé. Proporce -stavby směřuji kolmo vsdrůru. Na podélném řezu je patrný systém-tři páši); horní zunu tvoří křížové klenby na žehreeli, jejichž konstrukce já" založena na rovnováze statických vlastností křížové klenby a hrotitého oblouku. Boěni tílak je sváděn plně rozvinutým operným systémem. Prostorové hranice a vnitřní členěn! stavby jsou vyanačeny- pilíři. Vertikální, plasticky zaoblené články (podpěry) vytvářejí spolu s hrotitými oblouky a rozdrobenými plochami steny jakési mřížoví, podložené prostorovým základem. Souvislou stěnu Vystřídala stěna průsvitná (Jaintzen — „die ■diapbano Wand"). V jejím členění se uplatňuje systém vzájemně nadřazenosti. Prostor, rozvinutý -do výšky i do hloubky, tryská vzhůru, jako by chtěl překonat sám sebe. Nad arkádovou zónou se zdvihá ideální prostor prozářený barevným světlem oken. Vnitřní dělení na lodě a klenební pole je ve zjevném protikladu ke snahám 504 po sjednocení stony a klenby. Prostor a jeho plaší se pronikají, hraníce prostoru mizí. Katedrála je hmotnou slavnou, současně však ztělesňuje také svůj duchovni protějšek. Použité výtvarné prostředky mají vysoký elementárně estetický úěin. Kromě hodnoty užitkové a výrazové obsahuje všalk katedrála ještě značnou míru hodnot významových, které jsou jako znaky nositeli informací. Lze ledy říci: „licciesia matcrialis sig-nificat ccclesiam spirituálem!" Na nejvyšším vývojovém stupni katedrální gotiky se archildktoni(iliý vývoj stepi na dva ycliké proudy: na dvorskou architekturu zámeckých a palácových kap'lí (Stc^Chapelle v Paříži) a na měšťanské stavitelství farních kostelů (Notre-Daime v Dijonu, s v. Gudulu v Bruselu). V německé pozdní gotice sehrály rotthodujíoj roli městské farní kostely. V úloze stavebníka vystuipuje nyní měšťanstvo, městské korporace či jednotlivá územní kiužala. PrísluSnlci hutí jsou vlak postupně stále více zatlačováni cechovními řemeslníky. Současně nabývají na vyznania dvořili stavitelé, pracující pro šlechtickou elitu. Pozdně gotický faxnl kostel, nyní zhusta s jednou věži, mající svůj původ v bergfrilu, se včleňuje do města; je spise znakem moci města nežij církve a ěaslo bývá městským majetkem. Tyto kostely nechtějí být uniěleakými .skvosty, nýbrž se spokojují tím, že slouží potřebám inéštanů. Tělo jejich ulavtby je uzavřené a působí mohutností své hmoty. Sténá je plošná; lam, kde se vyskyluji ozdobné prvky, jsou vázány na plochu a zdůrazňují ji. Vůdčím typem arohitektm-y tohoto období jo sinový kostel. Konstrukce již nepočítá tolik s jednotlivými žebry, ta jsou spíše spojena v jednotný nosný systém. Opěrné pilu'e jsou Kcela nebo alespoň částečně vtaženy do stěny, jsou zesíleny empuranii nebo mělkými kaplemi, obíhajícími kolem stavby. Podpěry — kulaté či polygonálni pilíře často s konkávne prohloubenými stěnami — vbíhají bez přechodu přímo do klenby; z estetického hlediska posuzováno nemají s ní žádnou funkční spojitost. Prostor takto pojednaný postrádá dynamičnosti. TAbz stavby je ďvoupásový: nad zónou solklu nebo kaplí se zdvíhá zóna okenní, obé jsou väak od sebe odděleny zdůrazněnou horizontální římsou. Plochá stěna je členěna především opticky a malířsky, a to protikludy světla u slinu. Prostor a jeho plášf jsou zřetelně rozlišeny. Na rozdíl od katedrály je nýni prostor jednoznačně vymezen a nevyzařuje ze.svýc.h hranic. Jsou v ném rozmístěny konstruktivné nezbytné řady podpěr; ty však prostor nečlení, nehoř hranice klenebních poli a lodí jsou zrušeny. Střední loď už nepřevyšuje lodi boční, jejieh výšky se vyrovnávají a prostory splývají. Stavba se výrazně rozšiřuje do stran, čímž se upouští od dosavadního zdůrazněni podélné osy, Pozdaiě gotický sinový prostor je prostor jednotný, ve víech svých e&steeh přibližně rovnocenný. Vše slouží k jeho sjednocení; svůj základní význam tu mají síťové a hvězdové klenební obrazce, vzniklé z paralelních nebo přetínaných žeber. V italské rané renesanci přejímá primát stavba profánní. Objednavateli se stávají kromě městských korporací též patrieiové a jejich rodiny. Stavby provádějí povětšině cechovní řemeslnici, avšak uplatňují se též rnistři, kteří nejsou v cechu organizováni. Stavby sc rozkládají uvnitř města a přizpůsobují se jeho obrazu do té míry. že se stávají součástí většího plánování. {Výstavbě měst byla v této době vědomě přisouzena významná umčléoká úloha.) Tělo stavby je výrazne horizontálně členěno v průběžná patra. Zejména u mestského paláce se uplatňuje snaha po sevrenosLi; tento monumentální požadavek byl vystupňován rustikou (ta byla již v době štaufslíi: dynastie prvkem, používaným výhradně na královských stavbách). Stěna je záměrně zdůrazněna. Půdorysy mají centralizující 'tendenci a jsou utvářeny additivně. V církevní architektuře se uplatňují především prostory centrální a sinové. Proporce zdůrazňují klidné pojetí prostoru, který bývá ucta-vron hud plochým kasetovým stropem, valenou klenbou či kupolí. Konstrukce je založena telttonic-ky, podpěry nesou kruhový oblouk mciho kládí. Do takto vrz-ailkléjho rámce je vložena stěna, která Je v jednotlivých poschodích členěna sloupovým řádem. Jaiko' podpěra je preferována antropomorfní r*rrma skiupu. Prostor a jeho plášť jsou odlišeny, prostor má jasnou stereomelrkikou základní formu, je uzavřen jednoznačnými bránicemi a má sklon k centrálnímu pojetí. Pozdně gotioké a raně renesanční architektury jsou v první řadě stavbami užitkovými. Tato jejich funkce; vysoko převyšuje složku významovou. Specifičnost použitých výtvarných prostředlků slouží především realizaci 'prostorového sjednocení. Pozdní gotika i raná renesance usilují o 'prostor uzavřený, rozvinutý do šířky, ve všech svých částech přibližně rovnocenný, o prostor, jehož směrové osy jsou potlačeny. Počítá se s lidským měřítkem, manifestujícím pozemské hytí člověka. Srovnávací studium ukazuje, že pozdní gotika, ač v jednotlivostech veskrze zakotvená v tradicích gotiky vrcholné (ždbrové klenba, opěrné pilíře, kružby atp.), je strukturou svých staveb v podstatě spřízněná s architekturami rané renesance. Vyvstává otaBka, kdy a kde se vypěstoval onen slohový jev, který označujeme jako pozdní gotiku, První stavbou, v níž se demonstrovalo nové prostorové a slohové cítění, je chór kostela s v. Kříže ve Švábském Gmůndu, přistavovaný Jindřichem Parlé-rem od roku 1350 (severní chórový portál nese. letopočet 1351) k sinovému kostelu k doby kolem roku 1330. V tomto chóru sc už objevují všechny podstatné rysy pozdní gotiky. Hledáme-li předstupně, pak je třeba jmenovat na prvním místě chárový ochoz cisterckého klášterního kostela ve Zwetllu, který je dMcm mistra Jana z let 1343—48. Spojuje v sobe evidentně stavební typ síně s tradičními cisterckými formami cbóru a s jejich úsilím pít uzavřeném vymezení prostoru. Původ redukce katedrálního chóru je třeba hledat nejpravděpodobněji u mateřských klášterů burgundských cisterciáků; tuto formu měla již novostavba chóru v ClalrvauTi {.1154—11741, stejně jako později Pontigny (1185-1205). Také řešení prostoru a ztvárnění obvodových zdí pmdnř gotických architektur má svti iifedchftdcc. Tu je především kreha poukázat na cirĽnosL žr:i-vých ráozdní gotiky dochází k rozhodující zrněné též v profánním:stavitelství. ŇejdMctSlĚjsím příkladem jc míšeňský Albrechtsburk, jehož stavbu zahájil v roce 1471 Arnold Vestfálský. Při prvním pohledu se pro svou polohu řadí — ovšem pouze zdánlivě-— do skupiny starších hradnioh založení. .Podobné jako o. středovčíkýcb Jiradů.-.jeví se Al-breohlsbuirg, zejména v zálbčrú od Labe, jako nepravidelná stavba, u níž převažuji účely obranné. Stojím e-Ji však v hradním nádvoří přeď průčelím paláce, překvapí nás detaily, které nelze obrannými úěoly adůvodnit, rrebof jim přímo protiřečí, a které wikdy u starších hradů nenacházíme. Tu jc třeba jvnenovat nejprve jasné průljéžiié. rozdělení pater, oddálených římsami, což předpokládá i přehledné uspořádání vnitrních prostorů. Dále vzbuzují pozornost veliká záelonoviLá okna a konečně točité schodiěLo, oLevrené širokými arkádami. Všechny tyto prvky nelze vysvětlit ani působením tradice či důvody konstrukčními, ani ějeiiějiím fasády. Půdorys vyka-zuje na vnějším obvodu ještě ne-praviduinosti, vyplývajíc! z mírnosti přizpůsobit se hradní skále, na níž byla stavbu vyíbudována. Pra- voúhle řešené -nádvoří všnk umožňuje rozpoznat architektův záměr vytvořit pravidelný- prostor, uzavřený průčelím, do něhož byly vkomponovány loggic -točitého schodište. Podobu půdorysu určuji nikoli fortifikační záměry, nýbrž potřetry uživatelovy. Prostory jednotlivých pater mají stejné niveau, Prostorové rozvržení bylo provedeno poďlc jednotného plánu a dispozice přitom vychází ve všech podlažích z prostorového uspořádání prvního patra. To bylo vlastně patrem hlavním, v němí byly umístěny reprezentační prostory: velký sál a velká a malá hodoval síň. Místnosti se řadí pravidelně ..za sebou'nelio se seskupuji — v čásjti (křídla přiléháj íciho (< dómu — na způsob appartameina. ftešení 'nepravidelností prostorového pojeii, vyplývajících z půdorysu, je vyrovnáváno pomocí stěn a Honeb, pojednaných tvárěiin způsobem, OpcRné pilíře, nezbytné pro konstrukci iklenlby, jsou vlaženy dovnitř; okenní niky mezi nimi umožňují, aby se prostor (prodloužil a rozSiřil Vdikýirni zácřlonovitýini oitny pronáiká nezvyldé množství světla. Byly zde vytvořeny nikoli jednoducbé užitkové prostory, nýbrž prostory architektonický ztvárněné, které odpovídaly .právě lak vévodskýin ropiezentač-nlm pffžadavítům jako nárokům jia moderní bydlení. Prostorové cítění, které je základem jejich -utváření, je úzce příbuzné pojetí sinových kostelů. Je třeba zdůraznit, že hradem jc Albrecbtsbunk jenom ]H>dlc jména. Obranné požadavky ustupuji, prvořadé je nyní bydlení a reprezentace. Saštl vévodové nevystavěli v Míšni ihrad, nýbrž zámek. Společenský vývoj dospěl :k tomu, že tradiční stavební téma zastaralo. Nu jeho místo -nastoupil zámek, rezidence a pevnost. Připomeňme, že v též.e době, kdy 'byl dokončen Albrenlítsburti, připravil A'Ibrcehl Díirer k vydání svůj spis „Betestigungs-lehre"' (1537). Poje-dnává v něm nejenoan o moderních pevnostních dílech, nýbrž též o ideálním plánu rezidenčního m&la « knížecím zámkem, který musel být znám Heinrichu Schickhardtoví na konci 16. staletí při zakládání Freudenstadiu. Podle míšeriského vzoru vybudoval již v letech 1533—3b stavitel Konrád Kráw na zámku Hertan-fclsu v Torgau křídlo Jana Bedřicha s velkým točitým schodištěm. Tradiční formy pozdní- gotiky byly nahrazeny' nyiri .novými formami italské "renesance, v této době jíž internacionáliii. Všechno, ,oo 'iisil-tívalá pozduíí gotika; co se prostorového utvářeni týče — tj. rozvržení do horizontál, a tím zdůraznění pozemského života, umělecká realizace stěny jako uzavřen! prostoru a překonání onoho transeendentálního idealismu vrcholné gotiky a konečne uznání lidského individua jaJto měřítka architektury — realiitovalo so nyní též v samotném uspořádání stavby. V době, 'kdy si v Itálii a ve- Francii méštanStvo vydobylo první politická práva.a zožalo si vytvářet vlastní světový nkunr, v Německu bojovalo ještě a svou existenci. Avšak ani ľ tady so vývoj nezastavil. Svědci o tom řErda-vynálezů: v roce 120S se popr^ré připoiiiíiiá yc &pýni kolty\Tátck, z doby kolem 1300 jsou zprávy o použití vodní sílý v bor-niclví a při taženi drátu a ta pomocí šachtových poíí íjft zjJĚyjIo vyrábět tekuté ž&}$Lo. Mčíria rCKfikvétalji, byí í ?a Klizených podmínek. Gc> jiím nemehla poeikybncyiiE siEib;'] eentrální min:, snažila se vytvořit si sama v mestských svazech. Ji'ž roku 1331 uzavřelo dvřiívdvficcíL švábských nmist spdťllt * LudvĚkcra Bavorem. Koku 1358 se prvně c/lijc-vuje eznačení .,NrTne<"ká htmzívvní méslíi", olb-i^hcHľhií hanza byla definitivu o vysLrídána 'hanzou mestskou. Následovalo založeni Švábského ■městského svazu (1376)t vznikl spolek lílsaský* KýiiAký mésts-ký svaz se s\tt.*fi st? Ěr\r/ibrikým (1301), Ekonomická a politieiUá moc všech tóchto sdatirciní je sdo-filatťJk rzjiánma. Politické vedetu uvnitř uiést hylo appvu v rulkou pati'iciát'u. Riiliu v. ruce s. vývojem nobilitovancho inesřan^tva 'narůstala i revoluční opc>KÍt:tí. Poíínajio Loltean 1300 přinášelo 'léiněf každé desítiletí nové TtiKsťanefkc povstání: 1292 VUhnu, 1301 v Magdě-hunkn. 1312 v Rostocktt, J 327 ve Spýru, 1332 ve ŠLraďburku a v Mohuči, 133^ v Beciie, 1368 v Augš-purku a dalĚí a další. Již od d^uhé pDvřliny 14. století iřúřsuty prolil íim o vat fei plebejs'ké lidové virstvy své požadavky (ulk 1329 nňrj>f+ siňvlka vratislavských řeinefiůřů). .Jíiko viely ve ■strc-doveku. obráželo se rcÄroluoni 1 klové hnutí.-' ve vzrůstu, káciřislví,. Spolu s -tlinato iiiiulfiii zalkly žebra ve řády. Jéjáob 'inniíi vSalk žili a působili přímo ve m6s-Lcch. meli plné poro^uTnéní po* strádaní lidu a přenášeli jeho požadavky na cídtev, kterou chlěH navrátit -jejímu nejryizejšfimu posláni. Jejich názory se tak- do^ti ČaiSiLo .ocitaly v rozporu 's církevním dogmatem a s vládmínMí Kierai-eJiit církve. . Od soeiálně^nábozenskýeli hnu'LÍ 1A. &Lolclt vede pŕŕraá cesta k onc řLvohicní krizi, (která v^ii^tla vKĚniecku na fatspd. 15, staletí; by b Kfihájňoít roku 1476 protifeudálnlm luiutím Honzíka PiŠlce a vyvrcholil v reformátů a v Selské válce. Pro lio.spodárs'ký vývoj ?í&cTif?ialta laLo ílt)il>y hylo rozhodující hornicrtvi, především třžlia drahých kovů. Zájem o hornictví Jby"I volmi intenzívní. Těžba Älíbíwaťa získat ibotbatství VĚtSí nf.ž na-bÍKclo rolnictví. Územní knížata podiporova-la toLo podniikáni, ňefboí Änčj měla užildk především ona sama. Obrov-íinké sumy, .které plynuly z hornictví do pokladen jednotlivých knížat, sloužily k vyibudová.ní jejich moci — moci povahy přímo absolotktické. Též obchodníci ve mastech byli-zainteresováni na hornictví. Tež£>a ve v$léfóh hloubkách vyžauítvala vŘtsíclt finančních prostředků, které poskytovali důlní pod-níkatelĚ ^ požadovali tak vzrůstající podíly na zisku, OI>doä>nfí S'ýnosne bylo ofocliodování s rudou. Hornictví nutilo jako žádné jii^é yýrfrfmí tMlvětví k hromadení pracovních sřl, ke vzniku mantiíaktni' a 'k -používání strojů. Yedlo tak k prudikótrau rozvoji výrobních sil, které ru dosáhly jíž kolom roku 1500, v dobe Jiřího Agrboly, -vysokého stundárdu. Tak například t&2ba «lríhra v Sa^ku obsahovala již v rané dobr zárodky kapitál etického výrtnbn ŕho zlpůsoíbu. Práve hornictví způsolulo v poaledni íjii!laftciř že so Nemecko na konci 15, a na počátku 16. století •stalo v Kvropé hospodársiky vedoucí silem a tím Í centre m ra ne In iržoíä zní re v ti luoe. Ocitáme se v dobr, 'kdy se začíná v Něnieoku 'oplaiuovat vliv vrChoilně renesančního italského mmĚní, Charakteristickým prí'kladern 'této reívtírHíe je Sasko. UmcVIecké dění 4iéto oblasti bylo velmi vyspělé: nicíméné se iv. však stále tvoří vc znamení pozdní gotiky — slohu, v uHl-Hlffií Kvropft již tehdy ziirrlíirjiléhťK Od dniliébo desítiletí 16. století se sice začínají prosazovali re-ncsEnicní prvky, a^'f;alc ve, sliuteeno&ti nachází renesance plné uplatnení teprve kolem poloviny století, J-Víj.prvirjj ľá'zi je príínacnéŕ kc používá pouze jednotlivých dekora ti vrtíc h filcjnentů italské renesance, svázaných mnohdy jeSte s ionmami pozdne gotieký-mi.fl Jak zdůraznil jiz Alfred Stange10. byla lálo [ji^vní reeňpce -převážně Túotiní zálezitínsl, přioemž ■podslaLa vhklhoucfho. ptrzďciě gotického >loJ)u jí vůbec nabyla dotčena. Tdkud se objevily italské anti-kKujíeí motivy, byly vet*Ínmi -přejímáiny až z druihé ruky. Za prostředníky ke označit především Cecuy a jiĚJií Nemecko. V, těchto Oblastech se vyškolil nejeden uím^lecj (zejména Jakob JleílTnanai)T odlud byla importovátLa do Saska umělecko díla {např* ajuiaheiské a míšeňské práce z dílny Hanse Dauehc-ra). Důležité porinéty byly převzaty též k grafiky a z dřevořezových kiniznítjh fromt^pisů,11 Dalsřrn zdrojerrn jjT'ed'ló>h iby11> ních p od nik A, vzniklých v letech, 1530—1550,' je patnáct architektur záinedký<4ir ůtyři ojdgí jsou na nich neaprostredné záviwlé a jenom osni staveb přqiadá on města.12 Kromě podu'ôtu italských -spuhipuftOb-rly též vlivy z Itálie, z Cech, ze Slezáka, z Uli&r a z Nizozemí. Tíenesance se stala mezitím v Evropc internaciouál-ním, slobe,in, který byl pěstován zvláštĚ na ipanovr nických dvorech. Nepřekvapí proto, že vyhovovala i reprezentačním nárokům německých knížat a jejich kosmopolitním cílům. 7.;itím co nérnecké més-íanstvo po ztroskotání raně Lůržoazní revoluce v podstatě už nemohlo přokonai ideje, zformované v první čtvrtině: 16. století, využívala uzeminí knížata nového slohu s úřupĚeheni pro své zájmy. Též v Itálii se ofteme menil od druhé tretiny 16, století charakter renmímíie, jak o i&xů svédcí- na-lůsláni fjbaroknítlť1 rysů. Budiž uveden příklad /. oblasti poíiticko-ideologické. Nicoolé Machiavelli naipsal v roce 1514, kdy dokončil svou knihu „II prkicipe", k-terá se stala tecíreticlcýin -záklíadefii feudálního, aibsolutirímu: „Zájmy lidu jsou mnohem mravnější než zájmy mocných a urozených, kteří ehtĚjí utlafovut, ziitímon poddaní íts írjJtiíkojí s tím. žc utiskováni nehudou." V jakém vztahu jsou tedy v Nemecku oba slohy — poňdiu ^rntika a raná rftriHsauce ^- které tu delší dobu žily pospolu? Aě tkví po/iiuí gotika ve svých jednotlivostech v tradici gotiky vi-cholné.^e — jak už řeíeno — co se slTuktar>r staveb týt;e» pŕílniznä s kalskou ranou nanesam;]. O^ba slohy se obracejí k člověku, utvrzují ho v jeiio pozemském bylí a jsou zdůrazněním .přítomnosti. Pres rozdílnost mluvy forem sö ukazuje tifrlší společný jimenovatel — vrtali k tradici: v JStkiicokiii ke staletému vývoj* domácí gotiky ^ v Itálii k fczv. protorcncsanci a lt antice Po cclě Evropě sc snoubí "v rervolucttiím hnuti rané buržoazie snahy sociální s nacíonálnÍDii. A jídc-o vždy v revolučních krizích upínaly se revoluůní síly k minulostí a dovolávaly se jí. Lidstvo si oväem vytváří své vlastní dějiny, avšak podle Marxe nečiní lak í;. . i aus freien Stücken, nicht unter' scltost-gewabhan, sondern unter unmittelbar vorgefundenen und überlieferten Umständen. Die Trnny záalpské zeme, odkud přišli lez cizí utíacovatelé, Ji* v pdloviíňš 1.5, století byl při přijímání umělce do alužei) závuŽTrý-m srguňienlejn poukaz na jeho italskou národnost. Tito lidé se odvolávali na mi-mi-lost své zeme, ve srovnání se severem o tolik starší a slavnější, a klíčeni k tomuto dědictví byli učení hnmaT>isteV Pouze to, co bylo odvozeiro e antuky, uznávalo italské měšťanstvo za dostačující, A práve tenio rozdíl jednotlivých výtvarných prvků, dokazuje bytostné spříznění obsahu nemecké rané hur&oazní pozdní gotiky s italskou ranou ronesaincl SkuLefinutsL, &c 'pozdní gotika zahrnovala v sobe mĚaťamské obydlí, veřejné (korporativní zaikddky, mestské forní kostely, avšak i knížecí zámky, které ostatne prošly záMadnúini strukUiráhiiiini aměnami, nemohla zastřít jej i raně buržoázni chamaikter. Uevo- 1 Aus ScHinids NncMaÄ, Bd. 3, lugr von II. v. Wafoogegt. Boti&i im, 370. 2 C. JMiiü, ÜJjar 4ki G«nus der RoiMiisaifLit* g&gon. dhe Gotik, Kuj^tclnwai K' F. XI, 1899-1900, 300-308, 3 G. Dubio — Cr. vtm Steroid, Ke kirchliche Baukunst des AbendlandoH II, Stuttgart 18S4—19Q1,, $8, 357. * A, ScIuiiEiESöw, Baa Wesoii Aar amjhntektwnisciheiii Scdiop-hwg, hekpag 1894. s £. HflHihel, Spätgotik »jid Uenoissancc. Ein Bcärog zur GostJiniKlB der doiiteöluan Anv.rifll)el«w \xii»eäiDi^ juimlyrt,-Stotlgrirl 1899. fl A. ScLtiMHirww, Ziir beurtheiLuiig tkr sog^mrrvnien Spät1 potik, Ufippptinriiiiii für Kuufftw'iKüprBcBaft XXIII, 1900, 298; G,' DaKioj über Ji« Gawu» der Kenaiesance» L c.j 419—420. 7 G. Dehoiös Cfsdhridhilfl der iöüiisnherL Kunst H, Btsrtfiit— LeApag 1921, 137, 139, 8 E. Ullmuit, Zum Problem des StilvmtHlGis von der Romanik xu.r Gotik tu Fraiikrßicli. WissT'Zertschr. d. Kuxl-MuriL-T.rniver.3iUii Leipzig 12, 1963, Ges, —und .sprach'wiss. Reibe, IL 2, 483-471 9 1518 Ajuiwherg, Itosle^ sv. Anny, portiil sakriütiü 1520—22 Annafccrj?, koslel sv. Annyr ndi^fy empor od F. Maidbiirftii luční krize v předvečer reformace a selské války v Neineaku byla všeohecn;í, postihla všechny vrstvy obyvatelstva a ideje rané huržoazního revoluĚ-ního mcěťantsrťva se jevily vskutku jako zájmy celé spoleůnosti. Proto mohlo jeho wmční téí na přechodnou dolbu převzít funkci jednotné národní kultury. Po ukončení ranč buržoázni revoluce v Nemecku moh'b pak větůiníi rmeŠfansh'a uatavřít s knížaty smiř. Nadej c na silnou centrální moc ztroskotaly, bylo nutno spokojit sc s vládou územních -knížat. „Die Yoreinigung aMe-r administrn^K-en und milita-rvschen Machtniíttel in eiraer Hand, der fůrstliehc AObsolutisffmis, vŕúiide eine ekonomische Notwendig-keít"15 píáe I'", Mcíhring ve svých Dejinách. Knížata reprezentovala vládnoucí moc a jítťíjine tak byla v NěmecW -uircující > jejich (kultura a irmení* Thn ]«e vysvellit, proč prevzalo mesťansitvo ipo roce 1550 pro své ylíustní stavební podniky inové foiimy, které skýtala architektura zámeckd. V pozdní gotice a v Tenesaaici existují v Německu siyuběžně dvě kultury, odlišné vc svých sociólnich zůkbrdecb. Pozdmí gotika je specificky ncinecká forma rane buržoazniho měšťanského umení, skutečná paralela italské rané renesance. Připravuje se již od poloviny 14, století v lůné starého řáctnt Hané buržoázni revoluční krize konce 14. století vytvořila paik situaci, v niž revoluční nespokojenost zachvátila všechny třídy a vrstvy. Sociální poměry ztratily svůj ryze feudální ráz a byly nyní viditelná airčo-vány narve se vyvíjejícíími ranĚ kapitalistickými vý-r^ubními vztahy. Tak moh'Ia Vystoupit revoluční třída jednoznačně jako představitelka celé společnosti, její kultury i jejího umění. Po porážce raně buržoázni revoluce zanikl;* též jednotnú kultura celého národa. Vládu přejímá feudální Eibsoluti^mus a um fini mtennacionální renesance. V protikladu k umení quattrocenta má německá renesance v architektuře charakter vyslovene knížecí a dvorsflký. Přeložila Jiřina Horefii 1531 luDUten^ífg, farní kostul, oltář od C. WiUtera 1522 AaiieáK^ kotslěl sy; Anuiy, hlíi^TiJ olllůr úd lí. DůucJuíiíi 1522 Ajniňherg, kostmi sy. Aomy, oltář od C. Wisltem Í&23-7-24;MÍSaAj d/™ — ikaple av. Jiří, portál 1F)25 Míleft, AlljrarhtsIjuTki píakovcovŕ reliéfy na vílkém to&tém sclioďiStí od & WaltcrH 1520-24, UMS.t Nový kišaber, Í*ít 1523—24, Halle/S., N«v\- tídStier, nuíi vob'vní deska od I.. Merúiga 15^-4 Hialk/S.ř Nov>' kläättr, velká votívni deska 1525 Halle/S., Nový klůčlCť. jiiiij portál 1525 IlííUe/S., Nový ldá5ter, pomíVl mítusUc 3 526 llůJkVS., Ňwvy kMĚter, kaáůitW - 1523—32 IMÍe/8., Kiihlor Broati&i H-jbikc van Sehíiiät-i kolem 15^5 MansJéldj zfaaSt VcHeroí, óvti portály 1525 Mnngfeld, äbiieékl nň.dvw(, pořiď] vshipiii víůp. «1 L .-Duidenoi l>o 152G Maatsfťííd, zámecká kaple, opitaí lu-:tit£6e Gfmithen-a vířit MnnsJeW od H. Scblígůki 1523—23 Cvikov, soukenický dňm 1523 Lipsko, Drnu 'U Jllnlélió huáia (Barihelův dvůr) 152G Maraiiurg, řámeikf erbo\TiI edikuilu i 37 SaftlfeH, radoct 1527 Lipsko, looslel sv. Tíniiá^e, ťpiljaf rodiny KstoíKsSffVy lfi27—34 (.Ilanchau, aámek VorJoťylauetiiai nA A, Gímtlmr^ 1528 zámek K'lJ]>pJ>aiJsao li Mísitíí, ^rhiKvní dwkn í 530—31 Píí&jjotdd; kwIjíiílď. vďi&jíi sr.híKlište 10 A. SléUH(íCř Dkr dciLlicÍKí lin ok inist den1 t í en srÍKfinjice, MíňLdicri i 926, iŠ, 55r 57 11 G. LamnidL Di« ILuipoitmm^LiíEs v^m Mroinz Mtiňďburg rm der Amiciikírťhť zu Anníibnr^T Hkp., Lipsko '1&69. 12 QA Intj3Q HnilWS,, mová -undnic* od A, Gů-ntiicra 1530—33 líess«ii, ?ámek, JohaimLuu od G, Bindera 1532—36 Torgau, zámek Hftrtumíuk, křídlo Jana Bedřichu 3 volkýiu tuřilyin síJMHlíslBTri wt IC- Krelise od ÍJÍ33 Dnížifany, jjímek, Georgenban od B. Kramcrn éo 15^0 Dippoldisvralde. zámek 1535 EáojveJi HeictiesUIdu {dkr. DíppoJďt-STVíiIíte/ 1535 MíĚeřL íam u bv. AfTy, Hífkýf 1530 WittťitJjRrgi Mdtíiiditcttnjrv dům oď 1537 Bv-rliií. ziiuiťk, píúDy K. Krebs, vedení stavby K. ThejŘ zn spolitTÍcoíli Si Hofitiumma 1537 Bwfiwein, flmikíináefiý idfini, porlál 1537—38 Oschate, rodnice od B. K-ro.m*?ra, srlíodaslů od C. Wallťr-a 1537—45 Zwl»l. -JNwý dúin" «1 A. Gtouhern po 153S C-TÍinirKi, Tjudiuce 1539 Moa-ionberg, radroce kolem Í540 Dessau, prdců na m«ríAnskčm kosldc pod vede- nim L. Bindera 3540 CoMálz, sasud-j rúdnioe po 1540—44, TorguTi, tŠmílk HEirtuiiÍpI?, kŤidlo s ku^x-lem 1541—45 ZcsrlraL, prestovha V>rWHS«rilnLTjni] v zá?neilí JKjd veďe-iiírn L, Bindera 1541—53 Drážďany, záinek Moritebnu podle plánů C. YůLjtn von Viflrnndt provedl B. Kramer 1543 TorguUj aáJlick Huttettíelíi, zámeeký kastel od N, Cro- 1545—46 Freiberfi/S., důia <5p. 16 na Horním tríiSli 1545—46 Pemip, TndTíitíf 1545 Výraar, zámek, „bastifia" od IN. Gromanna 1547—5I-. Woh«rfHÍínír lov^tltý zámcock „Finildkrlie Tftr?důT: kuijfť1 od L. Groniíracia J550—fí7 Lipflto. FleifienbnTg od H. Lottc^l 33 K. Marx, Der 18. Bruiuuive des Louii Bonaparte, M*ix/Eúgéls Werke 6, 115- . Li ,T. BurokliíUrdiL, Die Ba-udiímSt ďeu* Rcnoissauce mi ítndien, Gasamroelle W«4* H, Bctfca 1956-57, 28-30. 15 F. MelxiMirf, Deutsche Gwflhidilw ynáa AuigMig ďes Mitteiaitów., Berlin 1947, 20. ZUR RENAISSANCE IN TOVACOV WAHREND DER AERA CTIBORS TOVACOVSKf VON CIMBURK ■ 1VO HLOB1L Tovaäov [Tdbitschau], ein kleines Stadtehen Inmitten von Mähren, ist in der teoheehis'theii kutiflUjwtorisiclien Literatur vor aHein dui'eh das Rcnaissanccportal des dortigen Schlosses bekannt*1 Es wird allgemein vorausgesetat, dass inil seiner Gestaltung ira Jahre 1492 die Rezeption der italienischen Renaissance in den böhmischen Ländern eingeleitet wurde. Die VroWeme, die aber mit der Priorität in Tova-eov verbunden sind, wurden bisnun nocüi nicht überzeugend gelöst. Das SdlilosHpoi'tal von TWacov, gebildet au*i Sandstein von Malctiii {Moletein], umrahmt die Stirniseite der Durchfahrt des Turmes in den Schlosshof. Die Öffnung der Einfahrt ist halbkreisförmig gcwolbl; die Archivoltessehimuck — ein breiter, angesetzter Streifen mit dorn Motiv eines gewundenen Bandes und eines Eierstalbfcs. An den Seiten stetheu. auf eiiifaehe-n Postamenten Halbsüulen, welche angebrochenes Gebullt tragen. Die Basis der rla'lhsäitien profilieren Wulste und Rillen, die Säulenschäfte Kanelurcn mit Pfeifen. Die Kapitale .sind kerrnthrstih; in der Mitte auf dein rechten ist eine Palmette ausgemeißelt, während das linke eine kleinere Blume aufzeigt. Das GeJ>älk bat einen dreimal abgestuften Architrav, einen einfachen Fries und ein vorstehendes Gesims, das diireh einen Eierstab und ZalmscbniU geziert Auf dem Gipfel des Bogens unterstützt den Archi- tnw eine Konsole, die mit Akanthus bedeckt ist. Auch in den Zwickeln macht sieh die Ausschmückung mit Akanttius geltend — auf der linkeui Seite wird sie durch ein leeres Medaillon ergänzt, tiiber die ganze Fläche des Frieses ist eine aasgemeis-sclle Aufschrift: PER 00M1KVM STfBORIVM QECIMBVRK. MARCIIIONATVS MÖRAWE. CAPfTANCTM T1IVNC. TKMPORIS. HEC, TVRR1S. FACTA. EST. QVK V0CATVR FORMOSA. M.ütCC.L.XXXX.2. Das Portal von Tovaoov ist iii der Literatur seit dem Jahre 1839 bekannt; in diesem Jahre wurde es indirekt im Zusammenhang mit der Bemerkung von 'der Erbauung des Turmes und der Aufschrift in G. Woinys Werk erwähnt.2 In das kunsthisto-rische Wissen ist das Portal im Jahre 1927 eingegangen, nachdem K. Ghytil3 dank FL Zapletal auf es aufmerksam machte. Eine Stilanalyse führte im Jahre 1950 Lad. Koller4 durch. Er kam zu dem Schluss, dass es sich um ein vollendetes Aufzeigen italienischer Portalarehitektur handeit, die sich auf die Kunst F. Brunclleschis beruft, wie sie wurde in den Portalen Francescos di Giorgio Bm^'Palazzi) degli Anziani in Ancona und im Palazzo Ducale in Guhbio entwickelt. 508 50!) r uméní ■ " - : '"í'ft% ČASOPIS ÚSTAVU TEORIE A DĚJIN UMĚNÍ ČESKOSLOVENSKÉ AKADEMIE VĚD ROČNÍK XXII 1974 \. : : Knihovna FF MU REVEE DK N 257R237246 3V; ACADEMIA / NAKLADATELSTVÍ ČESKOSLOVENSKÉ AKADEMIE VĚD PRAHA n m