Keith Moxey
The Practice of Theory, Cornell University Press, 1994
The Practice of Persuasion: Paradox & Power In Art History, Cornell University Press, 2001.
Visual Time: The Image in History, Duke University Press, 2013
D:\Data\uzivatel\Dokumenty\MU\Ohlasy dekonstrukce MU\Moxey-Keith.jpg

•
„Jazykové znaky jsou podle Derridy arbitrérními konstrukty, jejichž význam není trvalý ani
stabilní. Jazyk funguje tak, že doplňuje absentující přítomnost významu. To znamená, že významy
jazykových reprezentací jsou vždy iluzorní, protože jsou závislé na metafyzických zásadách, které
nejsou udržitelné. Derridovy texty se tedy většinou zabývají zviditelňováním klamavé schopnosti
(deceptiveness) jazyka, tím, jak zároveň vyvolává i maskuje význam, a jak tento ‚logocentrismus‘
pracuje s jinými texty.“
(The Practice of Theory, S. 6)

•„Pokud je jazyk nutně poznamenán metafyzikou (metaphysical significance – doslovně významem,
smyslem nebo dosahem metafyziky), jejž si neuvědomujeme, pokud jazyk závisí na hře absentující
přítomnosti, která více slibuje, než co může kdy splnit, jak se potom dívat na projekt historie?“
• (Ibidem, S. 6)
•

Derrida: Réstitutions (de la vérité en pointure)
In: La Vérité en peinture (Truth in Painting)
Martin Heidegger:
Der Ursprung des Kunstwerkes (1935–36); Zdroj umeleckého diela 2015
Meyer Schapiro: „The Still Life as a Personal Object: A Note on Heidegger and Van Gogh (1968),” in:
Donald PREZIOSI (ed.), The Art of Art History
D:\Data\uzivatel\Dokumenty\MU\Ohlasy dekonstrukce MU\a-pair-of-shoes-1886(1).jpg

Martin Heidegger:
•„Z temnoty otevřeného vnitřku bot hledí její upracovaný krok. V tuhé a nerovné tíze bot je
nahromaděna vytrvalost její těžké pomalé chůze rozlehlou a jednotvárnou polní brázdou, ošlehávanou
surovým větrem. Na kůži bot zůstává vlhkost a úrodnost půdy. Pod podrážkami klouže osamělá polní
cesta. V botách se chvěje tiché volání země, její tichý dar dozrávajícího obilí a její
nevysvětlitelný ústup z bezútěšného a neplodného zimního pole. Tento nástroj je prostoupen trpěnou
úzkostí jak zajistit každodenní chléb, je prostoupen radostí beze slov, že byl opět nedostatek
překonán, strach z nadcházejícího porodu a děs ze smrti, která hrozí odevšad. Tento nástroj patří
zemi a je chráněn ve světě venkovanky. Z tohoto ochranného vlastnictví nástroj vyrůstá do svého
sebe-spočinutí (Insichruhen).“