A já ti je teď dávám: vezmi je a jdi se s nimi kochat na venkov!
lid
A jak chceš Paflagona potrestat, že natropil mi tolik zlého?
JELITAŘ
Jak?
Nechť převezme teď moje řemeslo: ať jelitaří sám kdes v předměstí, psí maso míchá s masem osličím a zpit se handrkuje s běhnami a pije z lázní vodu špinavou!
lid
Toť dobrý nápad, to si zaslouží! A tebe za to na radnici zvu, bys převzal místo toho zlosyna.
Bere od sluhy roucho a podává je jeliidfi
Zde vezmi toto roucho slavnostní a pojď!
Jelitdř shodí svůj plúU a oblékne si darovaný LID smfrem k Paftagonovi, ukazuje na jtlitéřův stolek
A jemu dejte tenhle krám a odveďte ho odtud tam, kam patří!
Půjlason, přes nlhož přehodí sluha Lidu pldH jeíhářův, sbírá jelitářovy vlci o ujímá st jeho stolku, zatím co jclitdř s Lidem odcházejí, jsouce proviněni dívkami a sborem
72
osoby
DIONYSOS-BAKCHOS, bůh vína a divadla XANTHIAS, jeho sluha HERAKLES, heros NEBOŽTÍK
CHARON, převozník v podsvetí PODSVĚTNÍSTRÁŽNÍK SLUŽKA PERSEFONINA HOSPODSKÁ I. HOSPODSKÁ II. AIAKOS, podsvětní soudce PLUTON, bůh podsvětí AISGHYLOS, tragický básník EURIPIDES, tragický básník
Sbor žab, sbor zasvěcenců. Lid, smuteční zpěváci, nosiči, pochopové. Musa Euripidova,
/. dějství se koná pred domem Heraktovým
a u podsvětního jezera II. dějství na podsvětní louce a u brány
podsvětního města III. dějství před palácem Plutonovým.
75
první dějství
PRVNÍ OBRAZ
Domek při cesii stranou vkvo, v posedí je vidět náhrobky. Po cestě s pravé strany přichází Dionysos se sluhou Xanthiou. Dionysos má dlouhý chiton íafrdnové barvy, na nohou červené střevíce s vysokým Šněrovánímipfes prsa a přes plece má přihozenu lví kůži, tlamou dopředu, v pravé ruce nese na rameni mohutný kyj. Břich a zadek má vycpaný. Tváři se statečným, ve skutečnosti je zbabllý a přihlouplý. Obličej mladý, dlouhé vlasy ttaparádčné. Xanthios jc mladý sluha, dělá všelijaké hlouposti, trochu nakyslý. Odin jc v prostý chiton íedé -nebo hnidě barvy se šňůrou v pase, vyhasaný skoro po kolena; je-li třeba, spusti si chiton doleji. Na tyči přes rameno ttese
veliký ranec.
XAMTHIAS natřásaje ranec
Mám říci, pane, něco vtipného, jak je to zvykem sluhů ve fraškách, co rozesměje vždycky diváky?
DIONYSOS
Co chceš, jen neřvi: „Je, to mne to tlačí!" Toť trpčí nad žluč — toho se mi chraň!
XANTHIAS
A jiný žertík, pane, také nestrpíš?
DíONYSOS
I ano, jenom ne: „Ách, to to dře!"
XANTHIAS
Tak mám říc' něco hodně směšného?
77
DIONYSOS
I směle —jen ten otřepaný vtip si nechej!
XANTHÍAS
Který?
DIONYSOS
Ranec shazovat a říkat, že se musíš vyprášit.
XANTHÍAS
Ni to, že nesa břímě takové
si musím trumfnout zadkem, jestliže
mi někdo se zad nesejme tu tíž?
DIONYSOS
Ne, prosím —leda kdybych zvracet chtěl!
XANTHÍAS
Tak načpak musím tyhle krámy nést, když nesmím žádný vtip si dovolit, jež jiní komikové dělají?
DIONYSOS
Nic nedělej! Když sedím v divadle
a vidím něco z těchhle oslovin,
jsem víc než o rok starší, když jdu pryě.
XANTHÍAS
Ó přenešťastný krku! Dře tě to, a ty si nesmíš žertem ulevit. Oh, běda mi! Já chudák! Ó že jsem se nemoh' hlásit k službě na lodi a nebojoval za vlast u Arginus!
Byl bych si získal za to svobodu a tebe, který mi tak poroučíš, bych nechal skuhrat, nejsa otrokem!
DIONYSOS
Pojď, ničemo, a nežvaň! Zde je dům, kde nejprve se musím zastavit.
Zabuí! řásné" na dveře domu
Hej, hochu, jářku, hochu, otevři!
herakles vyhlédne ä okna; zhurta
Kdo to tu bouchá? Někdo do dveří mi vrazil jako divoch!
Dionysos tiskoči ustraSenŠ k sluhovi HERAKLES si ho víimne; udivení
Co to je?
Rozesměje se a zmizí x okna DIONYSOS ke Xmuliiovi
Ty, hochu!
XANTHÍAS
Co je?
DIONYSOS
Všiml sis?
XANTHÍAS
A čeho?
DIONYSOS
Jak se mne hrozně lekl!
XANTHÍAS ironicky
Pámbuví, as proto, nejsi-li snad Šílený.
78
79
HERAKLES vychází «e dveří; dá se do smíchu, hledě na Dionysa
Ha, nemohu se smíchy udržet,
ač v ret se kousáni! Musím se vsak smát!
DIONYSOS bázliví
Pojď blíže, brachu, potřebuji tě.
HERAKLES předstoupí a prohlíží si ho se smíchem
Ach, nejsem s to, bych potlačil svůj smích, když vidím šafránovou suknici a přes ni kůži ze lva! Copak to? Jak se tu sekl s kyjem střevíček? Kde ses to toulal?
DIONYSOS ůsmélujú se
Byl jsem pod Kleisthenem a bojoval jsem za vlast na moři,
HERAKLES
Aj aj! Tys u Arginus bojoval?
DIONYSOS horliví
Tak jest, tak jest, a potopili jsme as tucet nepřátelských korábů.
HERAKLES
Vy dva? Ty sám a s tebou Kleisthenes?
DIONYSOS
Věz Apollon!
XANTHIAS se diva! udivme na pána; vyjeveni zpola pro sebe
A vtom jsem procitnul!
DIONYSOS
A když jsem si tak četl na lodi kus Euripidův „Andromedu", věř, mým srdcem náhle touha otřásla, jak prudce, nemůžeš si představit!
HERAKLES
Co? touha? velká? Po kom? Po ženské?
DIONYSOS
To nikoli.
HERAKLES
Tak po chlapci?
DIONYSOS
Ne, ne!
HERAKLES
Tak po muži?
DIONYSOS odmítaví
Ha!
HERAKLES ironicky
Byls přec pod Kleisthenem
DIONYSOS
Nech žertů, bratře! Vede se mi zle —
— pateticky —
když taká touha ničí bytost mou!
HERAKLES
A jaká, bratříčku?
DIONYSOS
To těžko říci, než přece ti to povím obrazně. Hleď, zatoužils kdy náhle po mase?
80
Aristofanes 6
81
HERAKLES
Juch, po mase? Co žiji, tisíckrát!
DIONYSOS
Je ti to jasné, či mám spustit jinak?
HERAKLES
Ne, ne, to s masem chápu výborně!
DIONYSOS
Nuž, taková mě sžírá touha teď mít Euripida.
HERAKLES
Äle, koukněme! Tak mužského, a k tomu nebožtíka!
DIONYSOS
Tak jest, a nikdo z lidí nemůže mě přimět, bych si nešel pro něho.
HERAKLES
Co, dolů, do podsvětí?
DIONYSOS
Pámbuví, a třebas je-H něco ještě hloub!
HERAKLES
A k čemu?
DIONYSOS
Obratného básníka mám zapotřebí pro své divadlo. Těch už tu není, a co tady jest, je pouhý brak.
83.
HERAKLES T ,       _ „ v
Jak tor Coz nežije syn Sofbklcův, tragik lofon?
DIONYSOS
Bať, to jest jediné, co kloudného mi ještě zbývá —nemýlím-li se; až dosud nevím jistě, co s ním je.
HERAKLES
Tak musíš-li už vodit někoho
až z Hadu, proč ne Sofoklea? Ten
je lepší přec než Euripides!
DIONYSOS XT
Ne,
. dřív zkusím Iofonta samého, co svede jako básník bez otce. A ostatně, ten taškář Euripides, ten by se beztak ihned pokusil s ním prchnout na svět, kdežto Sofokles byl dobrák tady a je dobrák tam.
HERAKLES
A kde je tragik Agathon?
DIONYSOS se tváří smutni ^ ,
I en tam! Je pryč a nadobro mě opustil ten dobrý básník, drahý přátelům.
HERAKLES soucitně
A kam se chudák poděl?
DIONYSOS v/- ui v
K blažencům se odebral, žwe. Je kdesi v cizině,
83
prý v Makedonii si lebedi
a cpe si břich a básnit zapomíná.
herakles
A cožpak Xenokles?
dionysos t     . , ,
I vzal ho d as!
herakles
A Pythangelos?
dionysos mávne pohrdaví rukou
xanthias za jejich hovoru přeflapuje a naiřdíd svůj náklad, tváře se žalostni. Mluví do publika:
Tak tu tlachají, a o mne ani za mák nedbají, že si své rámě celé zkrvavím!
herakles
A což tu není jiných mláďat dost, co na tisíce dramat narobí a žvanivostí předčí o míli i Euripida?
dionysos „   . , ,
I o jsou mluvkové, jen plané snítky, cvrlikálkové a prznitelé umění! Ti hned se ztratí, sotva přejdou přes scénu, když se jim zdaří jednou pokaňhat ctnou Musu. Ale nelze básníka tu nalézt plodistvého, který by znal vyřknout slovo správné, chlapácké.
herakles
Jak plodistvého?
DIONYSOS
Takového míním, jenž mluví směle, vzletně! Asi tak:
Pateticky
„Šla noha Času —" nebo „Blankyte, ó dóme Diův!" —nebo: „Prostoje mé srdce přísahy té posvátné; to jazyk přisáh' křivě bez srdce!"
herakles pohrdavě
To se ti líbí?
dionysos
Víc než k zbláznění!
herakles
To jsou přec kejkle — nahlížíš to sám.
dionysos odmítavě
Můj revír nechej, hoň si ve vlastním!
herakles
Vždyť je to přece zcela mizerné!
dionysos
Hleď, chceš-li ty mne učit něčemu, nuž, uč mě žrát!
xanthias je stále netrpělivci
A o mně ani muk!
dionysos
Však proč jsem vlastne přišel za tebou v tvé podobě a takto ustrojen: hle, pověz mi své známé —kdybych jich snad potřeboval — u kterých jsi byl,
84
8Í
kdyžs do podsvětí pro Kerbera Šel; a města, přístavy i zastávky a cesty, křižovatky, studánky, hampejzy, krčmy, noclehárny, kde je nejmíň štěnic.
xanthias vztekle
O mně ani muk!
HEKÁKLES
Chuděro, ty se tam chceš odvážit?
DIONYSOS
Nic nenamítej ! Jen mi pověz cestu, jak nejrychleji možno sestoupit až do podsvětí! Nesmí to však být ni horká ani příliš studená!
herakles pfemitavě
Nuž, kterou ti mám říci nejdříve? Jest jedna přímá jako šňůra — chceš se oběsit?
dionysos odmítaví, ukazuje na hrdlo
Toť cesta příliš dusná!
herakles
Tak druhá, ještě kratší, drobounká: ta vede moždířem.
dionysos
Máš na mysli snad utlučený bolehlav?
dionysos otřásaje se
Br, taje plná zimy, studená;
hned tuhnou nohy jako rampouchy.
herakles
Nuž, mám ti říci jinou, pěkně s kopce?
dionysos
Můj bože, ano, já jsem špatný chodec!
herakles
Tak poslyš! Do Hrnčířské čtvrti běž —
dionysos Jyehtiv
A dále?
herakles ,
Vystup na vysokou vez —
dionysos
Co potom?
herakles ~   ,   v       „v    , , .
beskoc s veze dolu!
dionysos ukazuje va lebku
10
bych přišel o dvě porce mozečku! Tou cestou nechci jiti!
Nuže, jak?
herakles
Tak jest.
herakles dionysos
Jak tys tam sešel!
herakles ^ yizk daleká
je plavba! Přijdeš totiž k jezeru, a to je tuze velké, bezedné.
86
87
DIONYSOS
A jak se přes tu vodu přepravím?
HERAKLES
Má lodičku tam - ukazuj" prsty -
takhle mrňavou pan Charon, děda, starý námořník, a ten tě na ní za groš převeze.
DIONYSOS
Uj ! Jakou moc má groš i v podsvětí!
HERAKLES
Pak uzříš hady a sta netvorů, až hrůza désných.
DIONYSOS ekvástavi T , , .
Jen mne nelekej a nezastraŠuj ! Neodvrátíš mne!
HERAKLES
A potom přijdeš k velké bažině a proudům lejna věčně plynoucím. Tam válejí se ti, kdo hostovi kdy ublížili, nebo násilí se dopustili na mladičkých dívkách, či zbili matku, nafackovali svým otcům, nebo křivě přisáhli.
DIONYSOS
I hrome! Tam by přece měli být i učitelé tanců necudných!
HERAKLES
Pak ovane tě libý fléten dech a uzříš krásné světlo, jako zde,
a háje myrt a sbory blaženců,
jak žen, tak mužů, k tomu hlučný potlesk.
DIONYSOS
A kdopak jsou to ?
herakles Průvod těch, kdo byli
zde zasvěceni do mystérií.
XANTHIAS vztekle
A já jsem oslem při tom průvodě. Však už to déle držet nebudu!
Shodí stranou svůj raníc a posadí se na zem HERAKLES
Ti už ti řeknou, čeho bude třeba; ti bydlí totiž zrovna u cesty, jež vede přímo k branám Hadovým. Jen jdi teď ještě kousek za hřbitov —
— ukazuje na pomníky —
tam najdeš rozsedlinu, do té vlez, tam cesta k podsvětí se začíná. A nyní, bratře, nazdar!
dionysos t7v ,, ,,,
Vřely dik
a nazdar! Herahhs zajde do domu dionysos suie ke Xanthiovi
Vem si zas ty věcičky!
XANTHIAS
Co, sotva jsem to složil?
DIONYSOS rázní *      v„   . .
Pospes si!
es
89
XANTHIAS
Ne, prosím, radš si najmi někoho3
DIONYSOS
A nenajdu-li ?
XANTHIAS
Potom půjdu sám.
DIONYSOS
Nu dobrá. — Aj, tu nesou mrtvého!
Dva muži nesou nebožtíka Icílclho m márách; před nimi a za nimi několik zpěváků, smutefni sbor
SMUTEČNÍ SBOR zpívá
V podsvětní nevlídnou říši tmy kráčíš, ó člověče smrtelný. Špatně ses míval, dokuds byl živ: budiž ti Hades milostiv!
DIONYSOS
Hej, poslyš!
Mužové postaví máry, průvod se zastaví DIONYSOS
Nebožtíku, člověče, chceš donést mi ty svršky do Hadu?
NEBOŽTÍK se vzpřímí na márách
jak je to velké?
DIONYSOS ukazuje
Tenhle raneček.
NEBOŽTÍK
Dáš dvacet grošů, když to odnesu?
DIONYSOS
Chraň bůh, toť mnoho!
NEBOŽTÍK pokládaje se na máry, kyite nosičům a průvodu
Hola, kupředu!
DIONYSOS
Ty bloude, počkej, snad se smluvíme!
NEBOŽTÍK
Buď vyklop dvacet grošů nebo mlč!
DIONYSOS
Dám patnáct.
NEBOŽTÍK
To bych raděj vobživnul v ten bídnej ouděl tvorů smrtelných
Položí sc >ia múry, nosiči a průvod jdou dále SMUTEČNÍ SBOR zpívá stejní
Naděje posiluj srdce tvé, odplata věčná tě nemine: trápil ses bídou, zbožněs byl živ. Budiž ti Hades milostiv!
XANTHIAS hrozí za nebožtíkem
Proklatý fouňa! Ten by zasloužil!
K Dionysovi
Já S tebou půjdu. Chápe se rance DIONYSOS
Jak jsi šlechetný a hodný! Pojďme k tomu převozu!
Xanthias ti naloží vak a odcházejí
90
91
DRUHÝ OBRAZ
Pobřeží podsvStnlho jezera, poloísro s pablesky na vode, Dionysos a Xamkias přicházejí sc strany
DIONYSOS
Hle, copak je to?
XANTHIAS
Co? Nu, jezero!
DIONYSOS vyhliíi
' Ach, ano, to f ta voda, o které nám říkal Herakles. A tam je loďka.
XANTHIAS
A tuje taky Charon, pámbuví!
Chvon připlouvá na loďce s lampionem a zvoncem; kormidluje bidlem. Je to stařec divokého vzhledu s rozcuchanými vlasy a vousy. Odín je v krátký chitoti tmavé barvy; pravá pňlka hrudi je odkryta
CHARON komanduje sám sebe
Hej rup — hej rup!
VÍC Vpravo ! Přirazit! Přirazí ke břehu a vystoupl DIONYSOS bázliví, kloní se
Ó Charone, buď zdráv!
XANTHIAS stejní
Ó Charone, buď zdráv!
OBA stejní
Ó Charone, buď zdráv!
CHARON pohlédne na nS pohrdaví, aniž je uzná za hodny adpa-vídi. Zazvoní a mrzutí vyvolává
Kdo jede z Trampotova, Bědova v kraj Klidu, směrem do Kerberova a Psinska, do údolí Zapomnění a Bludu, ke Všem ďasům — nasedat!
DIONYSOS
Já jedu.
CHARON
DIONYSOS
Nastup rychle!
Ale kde
chceš s lodí přistat? Vskutku u Všech ďasů?
CHARON
Nu ovšem, hrome! Jenom k vůli tobě! Tak vejdi!
DIONYSOS vstupuje do loďky a sedá si na Spici. Volá na Xamkiu, jenž zůstal na břehu
Sluho, sem!
CHARON
Co? Otroka já nepovezu —leda bil-li se snad za vlast u Arginus.
XANTHIAS pMtivi
Pámbuví, já jsem byl tenkrát churav na oěi!
92
93
CHARON
Tak běž tu pěkně kolem jezera!
XANTHIAS
A kde mám počkat?
CHARON
si sedni na lavici!
DIONYSOS
U Skal souchotin
Rozuměls ?
XANTHIAS
Až přilijí dobře! Odchází po břeku
Ach, já ubožák, co jsem dnes potkal, když jsem vycházel?
CHARON k Dionysovi
A ty se posaď k veslům!
Dionysos vstane, aby poslechl
CHARON podezřiví
Máš peníze?
Dionysos mu ukazuje váíek
Počkej, stůj!
CHARON
Tak dobrá. Zvoní
Nasedat, kdo ještě pluješ s námi, pospěš si!
Na břeh se přivalí nebožtík, je velmi tlustý NEBOŽTÍK
Hej, počkat! Vem mě s sebou, Charone!
DIONYSOS
I vida, to je náš pan nebožtík!
CHARON si ha kriticky prohfíil
Kdo jsi? Máš peníze?
NEBOŽTÍK vyplivne z úst peníz
Hle, jeden groš!
CHARON
A víc ti s sebou peněz nedali tví drazí pozůstalí?
NEBOŽTÍK ,   , *
Jeden gros mi stačí; to je podle tarifu.
CHARON
Ty budeš platit za dvě osoby.
NEBOŽTÍK
Já za dva? Copak za to můžu já, že jsem tak tuze v hrobě nakynul?
CHARON
Dva groše vyklop, a je po řečech.
Dionysos mezi vyjednáváním stoji na loďce a Siví gestikuluje na souhlas s Charonem; strouhá nebožtíkovi mrkvičku a cinká okázale penězi ve váčku
NEBOŽTÍK A Dtonysovi
Ty, půjč mi grošík!
DIONYSOS , v i , ,
Co te napadá! Jen zůstaň pěkně na břehu! Jsem rád, že se mnou nepluješ: ta kocábka by jistě padla ke dnu pod tebou.
NEBOŽTÍK vztekle
Tak co mám dělat?
í>4
dionysos
Na rozcestí běž a nějakému nebožtíkovi hleď ukrást jeho groš!
Nebožtík se s proklínáním vzdáli CHARON
Tak jedeme!
Vida, Se se Dionysos vsadil na lávce u vesel a klidně sedl, osopí se na itího
Co děláš?
DIONYSOS udiveně
Cože dělám? U vesel tu sedím, jaks mi před tím poroučel.
CHARON
Ty břicháči, a to je všecko?
DIONYSOS nechápavě
No?
CHARON
Hni rukama a napřáhni je!
DIONYSOS píedpaM „
No?
CHARON
Nech šašků, chop se vesel, nohama se opři a hned vesluj horlivě!
DIONYSOS
I stafra! Nejsem ze Salaminy a neznám ani moře ani vesel; jakpak to budu umět?
CHARON
Zcela snadno Jak jednou zabereš, hned uslyšíš tu zaznít píseň překrásnou.
DIONYSOS
CHARON
A čí?
9É
Zab čarozpěvných,
DIONYSOS se chopí vesel
Dávej tedy takt!
CHARON vstoupiv s bidlem do loďky
Hej — rup! Hej — rup!
„Hej" zvolá na posunuti vesel dopředu, „rup" na zabrání vesly. Do toho pak rytmicky shodně zpěv íab. V jejich skřehotání odpovídá „bre-keke" slabice „hej", a „keks" slabice „rup"; podobně první „ (kva ) kvak" = „hej", druhé „(kva) k v a k" — „rup" - a tak i ve slovech pitně. Tempo zprvu volné, postupně se urychluje.
Ve slabikách „kva-kvak" (prízvuk na „kvak") vyslov v mezi u a v (angl. v>) nebo o, nikoli jako listé v.
SBOR ŽAB se objeví ve vodě, některé poskakují na břehu; oíijim zeleně svítí
Brekeke keks, kva kvak, kva kvak, brekeke keks, kva kvak, kva kvak!
Zpívají:
Jczerní dítka zřídel a vod, zapějme souzvučný chorovod, krásný zpěv — kva kvak, kva kvak —
— zrychlují —
bakchickou píseň jásavou,
znějící z bažin dálavou,
čarovný zpěv — kva kvak, kva kvak!
DIONYSOS
Mne začíná už bolet zle můj zadek, kvačky kvákavé!
SBOR ŽAB
Brekeke keks, kva kvak, kva kvak
DIONYSOS
Vy čerta toho dbáte as!
Aristofanes 7
97
SBOR ŽAB
Brekeke keks, kva kvak, kva kvak!
DIONYSOS A
I vzal vás, bídné kuňky, ďas!
CHARON zvolňuje tempo
Hej — rup! Hej — rup!
V!
SBOR ŽAB zrychluje s!
Brekeke keks, kva kvak, kva kvak! I
I
DIONYSOS
Mám puchýře už na prstech,
řiť zpocená chce vyrazit vzdech —
SBOR ŽAB
Brekeke keks, kva kvak, kva kvak! I
DIONYSOS
Vy dítka zpěvu miíovná, ach, dost!
SBOR ŽAB lile
Nyní ti zapějem pro radost f písničku svižnou, veselou tak ■—
DIONYSOS vpadá hlasití, přestávaje veslovat
Brekeke keks, kva kvak, kva kvak! Přijímám od vás, kuňky, ten hlas!
SBOR ŽAT3 äalostní ?.
Brekeke kváu, brekeke kváu! Jaký to hrozný, neladný zvuk!
DIONYSOS
Hroznější pro mne, kdybych tu puk'!
SBOR ŽAB kurášni
Brekeke keks, kva kvak, kva kvak!
DIONYSOS se tvári lhostejní
Jenom si skuhrejte, spral to ďas!
SBOR ŽAB zpívá
Pokud nám hrdlo postačí jen, budeme řváti po celý den —
DIONYSOS vpadá, kHB
Brekeke keks, kva kvak, kva kvak! Však já vám zaženu ke řvaní chuť!
Jeítl hlasitíji
Brekeke keks, kva kvak, kva kvak!
žáby se přikrčí ve vodí nebo padnou na sem, zacpávajíce si uli DIONYSOS po pause vítízní
Tak jsem vám přece ten kvákot zarazí]!
Vesluje dále
CHARON zatím co se loďka vzdaluje, stále tišeji
Hej — rup! Hej — rup! Hej — rup i Hej — rup!
Když vše zanikne a loďka zmizl, žabl sbor se nesměle zdvíhá; všechny vystoupl na břeh. Zprvu jen ta ona zakváká, potom stále vítli poíet, a& spustí nakonec všechny a z toho se dají do tance
SBOR ŽAB zpívá
Jezerní dítka zřídel a vod,
zapějme souzvučný chorovod,
krásný zpěv — kva kvak, kva kvak! —
bakchickou píseň jásavou,
znějící z bažin dálavou,
Čarovný zpěv — kva kvak, kva kvak,
brekeke keks, kva kvak, kva kvak!
98
99
druhé dějství
PRVNÍ OBRAZ
Krajina ujezernlho břehu; jezero není vidtti. Louka vlevo vpředu, křoví, v pozadí stromy. Pološero; chvílemi temněji, chvílemi jasněji.
CHARON za scénou
Hej, zadrž, zadrž i Vesluj ke břehu!
Loďka ítevidSna přistane. Charon vyskočí na břeh a drží provaz od loďky
CHARON k Dionysovi
Tak vystupuj! A zaplať prevozné!
DIONYSOS vystoupí a dává mu peníz
Na, jeden groš!
CHARON íí prohlíží peníz a divá se chtivě na Dionysťtv váček
A žádné zpropitné?
DIONYSOS
Ty chlape sprostý, sám jsem vesloval, a mám ti dávat ještě zpropitné? Hleď zmizet!
Charon se zaklením vstoupí na loďku a odpluje DIONYSOS
Hej, Xanthio! Kde vězíš? Xanthio!
XANTHIAS ze tmy
Juch hej!
DIONYSOS
Pojď sem!
XANTHIAS se vynoří ze tmy
Buď vítán, pane můj !
DIONYSOS tajemni
Co je to tady?
XANTHIAS
Tma a bahnisko.
DIONYSOS
A viděl jsi tu někde otcovrahy a křivopřísežníky, o nichž mluvil můj bratříček?
XANTHIAS
A ty je nevidíš?
DIONYSOS rozhlížeje se, ukáže do hlediště
Bať, u všech všudy, už je vidím taky! Nuž, co si počnem?
XANTHIAS
Bude nejlépe jít dále. To je onen kraj, kde jsou ty nestvůry, jak říkal.
DIONYSOS vychlouíačně
Já mu dám! On se jen chvástal, abych dostal strach! Ví, jak jsem udatný, a žárlí na mne. Vždyť není hrdopycha většího než Herakles. Já bych si zrovna přál se s něčím setkat, abych prodělal kus dobrodružství, k vůli kterému by stálo za to jít až do Hadu!
100
101
XANTHIAS předstíraje strach
Ach, slyším zrovna šustot nějaký!
DIONYSOS tihkanl
Kde, kde?
XANTHIAS Škodolibí
Tam vzadu!
DIONYSOS ho strlta za sebe
Tak jdi dozadu!
XANTHIAS
Ne, je to vpředu!
DIONYSOS ir staví za ního
Tak jdi přede mnou!
XANTHIAS po nlkólika krocích scénou vpravo
Ach, bože, vidím šelmu obrovskou!
DIONYSOS skrývaje se sm nSho
Jak vypadá?
XANTHIAS
Je hrozná —její vzhled se stále mění. Byla jako vůl, a teď je oslem — teď se změnila zas v čarokrásnou ženu —
DIONYSOS vybilme z úkrytu
Kde je, kde,
ty jeden hňupe? Hned se do ní dám!
XANTHIAS
Už není ženou — už je z ní zas pes!
DIONYSOS schovávaje se za fiiho
Můj bože, to je Upír!
XANTHIAS
mu hoří celý obličej ;
DIONYSOS
Plamenem
Ach, kam, ach, kam se mám teď schovat?
XANTHIAS
A kam já?
ZdUení pobíhají po jevilti. Dionysos sc Meie do rchu jcviítl v ředitelské lé£e Xtttithias do druhého rohu ke křoví
DIONYSOS spínaje ruce k ředitelské léíi
Ach, řediteli, spas mě, zachraň mne, a budeš se mnou pít — ó zachraň mne, vždyť jsem tvůj bůh —jsem patron divadla Ach, řediteli, slyš!
XANTHIAS shazuje vak
ó mocný Heraklee
DIONYSOS
Jsme ztraceni,
Bože můj, bud1 zticha, nevolej mne, prosím tě, a neříkej to jméno, člověče!
XANTHIAS
Tak: Dionyse!
DIONYSOS
To je ještě horší!
Zakrývá si hlavu. Xanthias podobně na svém místi. Po malí chvíli se rozhlíží. Scéna se rozjasňuje
102
103
XANTHIAS
Tak pojďme dále, vseje v pořádku!
DIONYSOS stale-jsa zakryt
Co je?
XANTHIAS jde doprostřed scény
Buď klidný, pane můj, pojď sem! Je po vší hrůze — strašidlo je pryč!
DIONYSOS stále v téže posici
Přisahej!
XANTHIAS
Zeus buď svědkem!
DIONYSOS
Ještě!
XANTHIAS
Zeus
buď svědkem!
DIONYSOS
Ještě!
XANTHIAS
Zeus mi svědkem buď!
DIONYSOS ií odhalí
Ach, běda, jak jsem zbledl, uviděv tu příšeru!
yde bázliví ke Xamhiovi, rozhlíží se XANTHIAS ukazuje do ředitelské lóže
A tamhle ředitel zas celý zrudl strachy o tebe.
DIONYSOS pateticky
Ach, odkud na mne dopadla ta strast? Ký bůh mě ničí, koho vinit mám?
XANTHIAS posměšně
Dóm Diův blankyt nebo nohu času!
Za scénou je slyíet zvuk pííťal. Opět se trochu zeícH XANTHIAS
Plej!
DIONYSOS polekáni
Co je zase?
XANTHIAS
Neslyšíš?
DIONYSOS jeStč ulekaníji
A CO?
XANTHIAS
Dech fléten.
DIONYSOS naslouchat radostně
Vskutku! Také pochodní mě vánek ovál velmi tajemný. Nuž, skrčme se a tiše poslouchejme!
PřikrU se oba u křoví v koutě jcvUtě, kde odhodil Xanthias vak SBOR ZASVĚCENCŮ za scénou zpívá
Bakchu, ó Bakchu, juch hej! Bakchu, ó Bakchu, juch hej!
XANTHIAS tiU k Dionysovi
Aj, pane, to se zasvěcenců sbor tu veselí, jak říkal Herakles! Teď právě o Bakchovi zpívají.
10-í
105
dionysos
I mně se zdá. Nuž, bude nejlépe být zticha, abychom to zvěděli. Rád uslyším, co o mně zpívají.
Scéna chvíli prázdná, za scénou hudba. Potom vchází na scénu z pozadí zleva sbor zasvlcencň. Nejprve ženský polo-sbor, KaMá fena má v pravé ruce pochodeň. Vede je ovenčený kněz, t. zv, daduchos, také s pochodni. Za Senami mužský pohsbor bez pochodní. Vede je náčelník sboru. Za písní oba sbory zaujmou postavení ve střední části jevišti, Seny vlevo — smírem ke křoví —, muži od nich vpravo. Náčelník sboru uprostřed před nimi spolu s daduchem
ženský polosbor zptvá do kroku
Bakchu, ctěný v krajích ráje, ty jsi slavný, mocný bůh. Zavítej v náš luh a háje ve ctitelů zbožný kruh!
celý sbor
Bakchu, ó Bakchu, juch hej!
ženský polo sbor
Skráň si opřed z myrty věnci, bujně křepči, dováděj, se zbožnými zasvěcenci slav ten ladný svatý rej !
celý sbor
Bakchu, ó Bakchu, juch hej!
Zaujmou postaveni xanthias větři smírem k nejbližíí žení ze sboru
Ó Persefono mocná, přeslavná, jak vábně voní mi ta šunčička!
dionysos
Buď zticha, chceš-li dostat aspoň kost!
Náčelník sboru ustoupí vpravo stranou; sleduje další pohyby sboru gesty a potleskem. Daduchos se postaví se vztyčenou pochodní v čelo obou sborů (zastupuje boha, o nimi se zpívá), a oba dva sbory za jeho vedení tančí, proplétajíce se všelijak a vyměňujíce si pochodne. Poeadl se občas osvětlí
mužský polosbor zpívá
Vzhůru! Jasná hvězda svítí, Bakchos, nočních oslav bůh, mává pochodní, pln kvítí, třpytnou září plane luh.
celý sbor
Bakchu, ó Bakchu, juch hej!
mužský polosbor
Starcům nohy dovádějí, střásli tíhu dlouhých let. Sviť nám, veď svou mládež k reji na luh, kde je samý květ!
celý sbor
Bakchu, ó Bakchu, juch hej!
Melodie obou strof se zrychlení opakuje, píitotn sbor jen tančí; toliko hromadné vždy pronese refrén „Bakchu, ó Bakchu, juch hej"
dionysos za křovím přemáhá chut k tanci
I mně to škube v nohou — hned bych šel si zakřepčit v ten zasvěcenců rej !
xanthias ho zdržuje
Ne, nejsi Bakchos — teď jsi Herakles!
Dlonysos hlasití zavzdychá
Sbor zaujme tancem opit původní postavení. Náčelník postoupl před něj a mluví do hlediště. Rozjasní se
106
107
NÁČELNÍK SBORU
Buď posvátné ticho teď každý z vás
a odstup od našich sborů, kdo z bájí svatých nepoznal nie
a nemá Čistého srdce, kdo neuzřel obřadů spanilých Mus
a nikdy netančil při nich, kdo v žertech sprostých zálibu má
a tropí je nevhod a nevčas, i kdo netiší rozbroje, nesváry, hněv
a není k občanům slušný, ba naopak, dráždí a burcuje svár,
jen z touhy po vlastním zisku, kdo za zmatků občanských v úřadě svém
se podplácet ochotně dává, kdo zrazuje pevnosti, vojsko i zem
a tajné podává zprávy, \ kdo hanobí chrámy a oběti v nich,
kdo básníku zkracuje platy, i když z velkého pána ztropiti smích I
dle zvyku si na scéně troufal — I nuž, takovým káži a káži to zas j
a po třetí slavně to káži, j ať od svatých sborů se vzdálí, a hned! \
K členům sboru j
A vy teď začněte píseň | a slavte pak celonoční rej, | jak sluší dnešnímu svátku! I
Oba. sbory za datlích písní rytmicky přecházejí po jcvilli \ POLOSBOR ŽEN zpívá, jsa veden dadvehtm \
Persefono, čistá, jasná, \
tebe slavím s jásotem: \
slyš mne, bohyně ty spásná, \
ochraňuj nám rodnou zem! \
CELÝ SBOR
Bakchu, ó Bakchu, juch hej !
POLOSBOR ŽEN
Přijď, ó Demetro, ty paní zasvěcenců, chraň svůj lid: sboru, jenž se tobě klaní, dopřej slavně zvítězit!
CELÝ SBOR
Bakchu, ó Bakchu, juch hej !
POLOSBOR MUŽŮ jde za nimi a zpívá
Vzácný Bakchu, ty jsi stvořil sladké písně, skočný rej : zůstaň u nás, jásej, zpívej, k bohyni nás provázej !
CELÝ SBOR
Bakchu, ó Bakchu, juch hej!
Oba sbory se začnou proplétati tak,£e vzniknou páry » muže a íeny MUŽSKÝ POLOSBOR
Dej mi ruku, družko milá, ukaž mi svých zraků třpyt! Přivinu se k tvému ňadru — pojď a dej se políbit!
CELÝ SBOR
Bakchu, ó Bakchu, juch hej!
XANTHIAS k Dionysovi
I hrome, pohled, jak se spářili ti svatí! Hned bych si dal taky říc' a rejdil s nimi!
DIONYSOS chce vybthnouti
A což teprv já!
109
109
XANTHIAS ho zadrží
Ne, ne, můj pane, ty máš jiný cíl! Hleď raději se vyptat na cestu!
Náčelník sboru zůstal pozadu, aby uzavíral průvod, jenž se ubird v párech smírem k háji dozadu vpravo
DIONYSOS hopkuje h náčelníkovi a zpívá theetrálttí
Ó rci, ó rci, ó rci a rač mi zprávu dát, kde Plutonův je hrad! My dva jsme cizinci.
NÁČELNÍK SBORU zpívá stejné, ukazuje vpravo
Ó slyš, ó slyš, ó slyš, jdi přímo za nosem, a brzy budeš v něm! Jste zcela blízko již.
Vážně se vzdaluje za sborem, zatím co Dionysos a Xattthias za ním hloupě hledí
SBOR odcházeje zpívá
Nuž, pojďme na květnatý luh, jenž voní růžemi, kde září sluncem jasný vzduch a zvoní písněmi.
Tam zasvěcenci blažení se baví tancem, hrou. Kdo zbožně žili na zemi, ti nikdy nezemrou.
Zajdou
DIONYSOS probrav se z údivu, ke Xanthiovi
Tak nalož si zas ty své věcičky 1
XANTHIAS kysele
Nu ovšem, zas ta stará písnička!
Mrzutě si přehodí tyč s rancem přes rámě.
Podsvětnl strážník v krátkém chitonu, s dlouhým kopím v ruce,
vyjde zprava. Napřáhne kopí proti Dionysovi, jenž právě
vykročil
STRÁŽNÍK
Ni krok! Kdo jsi?
DIONYSOS sebevědomě
Jsem silák Herakles.
STRÁŽNÍK Šermuje kopím před tělem Dionysovým a křiČI
Ty sprostý darebáku, nestydo a lotře, pralotrase zlotřilý —
Dionysos leknutím upadne
tos ty nám tady lapil nedávno a málem zardousil psa Kerbera, a paks ho vyvlekl a zmizel s ním — a já ho hlídal! Ale teď tě mám! Teď skála styžská s lůnem jako noc tě bude střežit, acherontský tes, jenž roní krev, a Erinyje zlé, ty feny, honící se řekou Nářku; a Echidna, ta děsná, stohlavá tě bude škubat, plíce drásati, a obě ledviny i s vnitřnostmi ti vyrvou zkrvavené Gorgony. Jen počkej, ihned běžím pro soudce!
Odkvapí vpravo
Dionysos pomalu vstává a ohmatává si zadnici
XANTHIAS
Co se ti stalo?
110
111
DIONYSOS „ , .
ro-a~al jsem se. Ne, ne, mně spadlo srdce tuze dolů, když jsem ty nadávky a hrozby slyšel.
XANTHIAS
Ty tatrmanc! Tys mí hrdina!
DIONYSOS dychtiví
A ty ses nepolekal?
XANTHIAS pohrdaví ^, .
Pambuvi,
já jsem si toho ani nevšimnul.
DIONYSOS
Nuž, jsi-li ty tak velký hrdina, buď nyní mnou! Zde vezmi kůži lva a tento kyj, když nevíš, co je strach, a já ti zase budu nosičem.
XANTHIAS
Sem rychle s tím — vždyť musím poslouchat.
Odloii vakt spusti si trochu chiton, přehodí si lvi Mži a vezme kyj. Dionysos si chiton povytáhne
XANTHIAS hottosivl
Teď pohleď na Xanthia-Herakla, zda bude baba, strašpytel jak ty!
DIONYSOS i) ho prohlíží
Ba, vypadáš teď jako Babinský! A já si nyní ranec naložím.
Učiní tak
Ách, to to tlačí, achich, to to dře!
XANTHIAS zhurta
Nech blbých vtipů — za mnou hezky pojď!
Zleva od vody zaznívá slabí piseU a kvákat žab, zatím co odcházejí
DRUHÝ OBRAZ
Prostranství před branou do podsvStního místa. Nalevo strom, pod nim sedátko. Dionysos přichází s Xanthiou zleva. Shodí ranec, klesne na sedátko a utírá si čelo
DIONYSOS
Uf! Počkej trochu!
XANTHIAS
Jenom chutě dál! Zde už je brána, budem u cíle.
Z brány vybilme půvabná dívka v prosté říše. Má se dňvlrnl ke Xanthiovi, kterého pokládá za Heraklea. Dionysos vyskočí
sluzka persefonina
Ó Heraklee, drahý hrdino,
tys vskutku opět přišel? Rychle pojď!
Jak zaslechla má paní, Persefone,
žes přišel, srdce jí hned zatlouklo,
a pekla chleba, kaše hrachové
pár hrnců vaří, vola zabila
a chystá koláče a buchty. Pojď!
Xanthias je pln chuti, ale Dionysos ho tahá zezadu za Sat a krotí ho XANTHIAS rozpačití
Ó děkuji, jste příliš laskavé!
112
Aristofancs Ů
113
SLUŽKA horliví
Můj bože, já tě přece nenechám jít jinam! Vždyť ti dala usmažit i kuřátka a plno pamlsků ti peče, chystá vínko nejsladší! Tak pojď už se mnou!
Táž hra tne si Xamhiou a Dionyscm XANTHIAS odmítá
Vřelé díky!
služka
Ach,
tys blázínek, a já tě nepustím.
DAvUme' mu ícptá
I pištkyni tam máme, hezounkou jak obrázek, a párek tanečnic je u nás —
XANTHIAS lační, Dionysos ho marní tahá
Tanečnice, povídáš?
SLUŽKA přitakává
Ba, mlaďoulinké, pravá holátka! Tak pojď už dále, už se chystá stůl a kuchyně je vzhůru nohama!
XANTHIAS překotní
Tak běž a ohlas — ohlas především těm tanečnicím, že jsem u nich hned!
Služka odkvapi do brány XANTHIAS velkopansky k Dionysovi
Hej, hochu, za mnou, pones mi ten vak!
DIONYSOS
Hej, počkej ! Snads to nebral doopravdy, když jsem tě v žertu dělal Heraklem? Snad nebudeš přec tropit hlouposti? Jen vezmi zase ranec, Xanthio!
XANTHIAS
Co? Zamýšlíš mi zase odejmout, cos mi dal sám?
DIONYSOS mu odnímá kyj
Tak rychle, už to činím.
Svlec kůži!
XANTHIAS
Bozi, svědky buďte mi. vám při svou zůstavuji!
SvUká lví MSi DIONYSOS
Prosím tě, nech bohy na pokoji. Smrti syn a rab jsi —jakpak budeš Heraklem?
XANTHIAS
Nu dobrá, měj si to! Však dá-li Bůh, ty budeš mne zas jednou potřebovat.
Oba si upraví ústroj. Dionysos vykročí pybií vpřed. Z brány vyblhnou dví hospodské
I. HOSPODSKÁ volá do brány
Piathano! Plathano!
Pojď rychle sem! To je ten darebák,
co přišel do hostince nedávno
a snědl šestnáct pecnů!
114
115
II, HOSPODSKÁ
Pámbuví,
toť on!
XANTHÍAS strouhá mrkvičku
He, he! Někomu bude zle!
I. HOSPODSKÁ se obraci ke Xanthtovi
A dvacet porcí kýty pečené nám zhltal!
XANTHÍAS
To si někdo odskáče!
DIONYSOS
Ty, ženo, blázníš!
I. HOSPODSKÁ
Snad si nemyslíš, že v těchhle střevíčkách tě nepoznám a v žluté suknici 1 — A co těch ryb mi zhltal nakládaných — to je nic?
II. HOSPODSKÁ
A hrome, toho sýra čerstvého! I s lískami jej hltal, darebák!
I. HOSPODSKÁ
A když jsem potom chtěla peníze, on koukal na mne zuřivě a řval.
XANTHÍAS
Tak on to umí, tak to dělá všude!
1. HOSPODSKÁ
A tasil meč, jak by se pominul! 11 ů
II. HOSPODSKÁ
Já ubohá!
I. HOSPODSKÁ
A tak nás poděsil, že na půdu jsme obě utekly.
II. HOSPODSKÁ
A on pak uplách', sebrav ubrousky!
XANTHÍAS
Tak on to umí! A co podniknete?
} II. HOSPODSKÁ /; ptvni
i Já půjdu pro stráž, ty jdi pro soudce!
j I. HOSPODSKÁ
Hned běžím! —
KDiouysovi Ó ty chřtáne ničemný,
jak ráda kamenem bych vytloukla ti zuby, co mi vyžraly mé zboží!
.| II. HOSPODSKÁ
I A já bych tě zas do propasti svrhla!
i I. HOSPODSKÁ
V A já bych vzala sekáček a chřtán
ti rozsekala, který zpolykal mi tolik chlebů! Ale ty se těš!
i Obl odblhnoti do brány, Rozpačitá pausa, za niž stoji
; Xanthias povýšeně odvrácen od Dionysa, a ten na niko občas
zkroucené pohlédne
DIONYSOS vřele
Ať zhynu, Xanthio — ach, mám tě rád!
\ 117
I
XANTHIAS
Já vím, kam míříš, ale škoda slov! Už Hcraklem ti nebudu.
DIONYSOS
Ne, ne
ach, neodmítej, drahý Xanthoušku!
XANTHIAS výsmlSni
A jakpak mohu býti Heraklem, já pouhý rab, a přitom smrti syn?
DIONYSOS
Vím, že se hněváš právem — kdybys mi teď natlouk-, věř mi, ani nehlesnu. Však —jestli ti to ještě odejmu —
— pateticky —
ať zahynu sám i s ženou, dítkami, ať bídně pojdu s celým rodem svým!
XANTHIAS
Nu dobrá, přijímám tu přísahu, s tou podmínkou se zase převléknu.
Oba se znovu přestrojí. Hned poté se vyhrne z brány Aiakoss podsvhtú strážník* pochopové, obé hospodské a jiní
AIAKOS chytne se strážníkem Xanthiu
Hned spoutejte mi toho zloděje, jenž ukradl nám strážce Kerbera —
OBÉ HOSPODSKÉ
A bez groše nám vyžral hospodu!
AIAKOS k pochopům
Tak rychle!
Strážník se snaží spoutali Xanthiu
>;.- DIONYSOS strouhá mrkvičku
HeČ, někomu bude zle!
XANTHIAS se bráni
Jdi k ďasu! Nechoďte mi k tělu!
AIAKOS
Co,
ty vzdoruješ? Hej, na něj, biřici, a přemozte mi toho chlapíka!
1 DIONYSOS ironicky
Není to hrozné, biti někoho, že trochu kradl?
XANTHIAS zuřiví
To je příšerné!
AIAKOS
Ba, hrozné, strašné!
Xanthias je biřici přemožen XANTHIAS vzdávaje se, klidnS
Ať mě vezme ďas, chci zemřít, jestli jsem kdy přišel sem a chloupek jediný tu ukradl!
Hlasitý protest u hospodských
A budu jednat jako gentleman:
— ukazuje na Dionysa —
zde vezmi mého otroka a dej ho zmučit, chceš-li míti svědectví, a zab ho třebas — dám ho zadarmo!
AIAKOS
A jakpak ho mám mučit?
118
119
XANTHIAS
Jak jen chceš! Buď na žebřík ho uvaž, nebo dři mu kůži s těla, dej ho na skřipec a bij ho ježkem, nebo do nosu mu nalij octa, žhavým železem ho pal — a zkrátka, dělej s ním, co chceš!
AlAKOS
Jsi slušný! Zmrzačím-li mučením to chlapisko, dám za něj náhradu.
XANTHIAS nedbale
I nechci! Odveď ho a muč ho jen!
AIAKOS
Ne, raděj tady, aby do očí
ti svědčil! K Ľionysovi zhurta
Ranec ihned slož a odpovídej — ale žádnou lež!
DIONYSOS shodí ranec
Já slavně zapovídám každému
mě mučiti! Jsem bůh! Kdo neposlechne,
ať na sebe pak naříká!
AIAKOS užasle
Co pravíš?
DIONYSOS
Jsem bůh —jsem Dionysos, Diův syn,
a tO -        ukasuje na Xanthiu —
můj sluha!
AIAKOS ke Xamhiovi
Slyšíš to?
XANTHIAS lhostejni
I bať!
Tím spíše výprasku si zaslouží: nic neucítí, je-li vskutku bůh.
DIONYSOS vxtehle ke Xamhiovi
I ty se za boha přec vydáváš, a musíš dostat stejně jako já!
XANTHIAS
Toť zcela správné! K Aiakovi Koho tedy z nás
tu spatříš dříve naříkat a řvát, nuž, toho nepokládej za boha!
AIAKOS
Jsi, na mou duši, pravý gentleman! Tak připravte se!
k jednomu z pociwpú     Dej mi karabáč — k druhým — a vy je oba držte!
XANTHIAS
Ale jak
nás budeš oba spravedlivě bít?
AIAKOS
Toť snadné: dostanete oba dva vždy jednu ránu.
XANTHIAS
Dobře.
Pochopové drží Dionysa a Xanthiu s tětem kupředu skloneným AlAKOS
Hotovo!
Udeří Xanthiu přes zadek
120
121
XANTHIAS jako by se nic nestalo
Dej pozor, zdali sebou jenom hnu!
AIAKOS
Už dostals ránu.
XANTHIAS
Nevím o tom nic.
AIAKOS ukazuje na Dionysa
Teď toho udeřím.
Udeří Dionysa; živá tíčast hospodských DIONYSOS jako by nic necítil
A kdy to bude?
AIAKOS
Už padla!
DIONYSOS
Vždyť jsem ani nepšíknul!
AIAKOS
Toť divné! Zkusím zase druhého.
XANTHIAS
Tak dělej !  Aíakos udeří silněji
XANTHIAS se prohne
jé —je —
AIAKOS vpadá
Bolelo tě to?
XANTHIAS se vzpamatuje
— je — je dnes pátek nebo sobota?
AIAKOS
Toť vskutku chlapík! Teď jdu k druhému.
Udeří Dionysa; hospodské se raduji DIONYSOS se pokrčí
Ach — ácha —
AIAKOS
Co je?
DIONYSOS skonči hlučným smíchem
— cháchachachacha Já jsem si vzpomněl na výtečný vtip.
AIAKOS mu hledí do tváře
Proč tedy pláčeš?
DIONYSOS
Cítím cibuli tu z těchhle libosmradných krčmářek.
HOSPODSKÉ
Ty darebáku, a ty voníš, viď?
Ukazují mu na zadek AIAKOS
A bití nedbáš?
DIONYSOS
Co mi po ranách!
AIAKOS
Tak musím jiti zase k druhému.
Udeří silně Xomhiu
XANTHIAS zařve
Au -!  Zarazí se
122
123
AIAKOS
Co je?
XANTHIAS výrazni
Autorita muší bejt!
Ukazuje na Dionysa
Teď zkus tu autoritu na něm zas!
Aiahos udeří Dionysa
DIONYSOS vzkřikne
Je -je -přejde náhh do zpčvti
-li pak to pravda nebo ne, že plyne dudáček po vodě?
XANTH1AS k Aiakovi
To zabolelo, slyšels?
DIONYSOS
I kdepak!
XANTHIAS k Aiakovi vztekle
Tak nepořídíš! Tluč ho clo břicha!
AIAKOS
I na mou duši!
Jí Dionysovi Nastav rychle břich!
Pochopové Dionysa vzpřímí a vystríi mu břich. Aiakos udeří DIONYSOS rychle stáhne břich a vzkřikne
Aj! — aj - ta, ajta, zřím tu policajta!
Ukazuje na strážnika AIAKOS kroutí hlavou
Mně nelze, při Demetře, rozeznat,
kdo z vás je bůh. Nuž, pojďte do hradu!
Můj pán a Persefone, jeho choť,
vás jistě pozná — vždyť jsou taky bozi.
DIONYSOS zkrušení
MáŠ pravdu, přál bych si však, abys byl ten nápad dostal, nežs mi nařezal!
Dionysos i Xanthias se bolestni ohmatávají.. Pak sebere Xanthias svňj ranec. Diváci se rozestoupí. Jejich středem odcházejí Aiakos, strážník, Xanthias, Dionysos a pochopové do brány. Hospodské si ulevujl hrozivými posunky
LID k tomu zpívá do pochodu
Jen kupředu, kupředu, napněte krok
a vstupte do podsvětní brány!
Ať pán jsi či otrok, ať přítel či sok,
soud boží zkříží ti tvé plány!
Jen dál, jen dál, jen dál!
Za posledních slov se ozve zleva žabí kvákat. Dionysos se obrátí a zahrozí lim smírem
124
dejstvi tretí
Před podsvHnlm palácem. Vlevo u vchodu křeslo, v popředí oltář. Strážník vychází s Xamhiou v důvěrném rozhovoru a paláce
STRÁŽNÍK ke Xanthiůvi
Tvůj pán je přec jen gentleman, a Zeus tě spasil!
XANTHIAS
Jak by nebyl gentleman? Vždyť zná jen chlast a holčičky a slast!
STRÁŽNÍK
Že však tě nespráskal, když do očí ti dokázal, žes jeho otrokem a že ses dělal pánem!
XANTHIAS
Vsak by to
byl pykal!
STRÁŽNÍK
To sis věru počínal jak otrok! To já dělám taky rád.
XANTHIAS
Že rád — ty, rád ?
STRÁŽNÍK přitakává
Jsem v nebi devátém, když mohu pány tajně proklínat.
XANTHIAS
Což bručet hněvivě, když ze dveří jdeš po výprasku?
STRÁŽNÍK
To mě taky těší.
XANTHIAS
A do všeho se plésti?
STRÁŽNÍK
Ach, jak rád!
XANTHIAS
Ó pobratime! A což naslouchat, co páni mluví?
STRÁŽNÍK
Po tom přímo blázním!
XANTHIAS
A lidem venku všecko povídat?
STRÁŽNÍK
Ach, když to dělám, je mi, jako bych se mazlil s holkou!
XANTHIAS
Bože na nebi! Sem pravici a dej se políbit a sám mě polib!
Objímají se. Z paláce se ozývá Muk hádky XANTHIAS
Ale u Dia, jenž chrání lotrů plémě, pověz mi,
126
127
co je to uvnitř za hluk, kdo to řve a laje?
STRÁŽNÍK
Aischylos a Euripides.
XANTHIAS se diví
Aj!
STRÁŽNÍK důle&iii
se
Velké, velké věci u mrtvých dějí, je tu velké vzbouření.
XANTHIAS
A proč?
STRÁŽNÍK
Je zvykem u nás v podsvčtí, že ten, kdo v ušlechtilých uměních se vyznamenal nad své soupeře, je živen čestně v zdejší radnici ' a trůní vedle Plutona —
XANTHIAS
STRÁŽNÍK
Ach, tak!
— až přijde jiný, který v umění jej předstihl; pak musí ustoupit.
XANTHIAS
A copak pobouřilo Aischyla?
strážník
Ten na tragickém trůně vévodil, jsa mistrem toho umční.
XANTHIAS
jej nyní má?
A kdo
STRÁŽNÍK
Nu, právě nedávno sem přišel Euripides —
XANTHIAS .
Ano, vím;
můj pán si právě přišel pro něho.
STRÁŽNÍK
Nu, to si vybral toho pravého! Jak přišel, začal ukazovat hned své umění všem lotrům, zlodějům i otcovrahům, svůdcům, taškářům, jichž je tu množství. Ti když slyšeli ty protimluvy, kličky, vytáčky a soíismata, moudrost moderní, již do úst vkládat zná svým osobám, jak potřeštěni prohlásili ho hned mistrem. On se ovšem nafoukl a domáhal se trůnu, na kterém až dosud seděl moudrý Aischylos.
XANTHIAS
A neházeli po něm kamením?
STRÁŽNÍK
Chraň bůh! Dav křičel, aby určil soud, kdo z nich je větším mistrem v umění.
XANTHIAS
To křičela ta cháska ničemná?
STRÁŽNÍK
Ba, ta, a křik ten nebem otřásal.
XANTHIAS
A nemel spojenců i Aischylos?
19,8
Arlstofanes 9
129
STRÁŽNÍK
Nu, řádných lidí — ukazuje do Medim -
—je tu pořídku, a kritici — ne, o těch ani muk!
XANTHIAS
A co se chystá Pluton učinit?
STRÁŽNÍK
Hned závod ustanovil jim a soud a zkoušku jejich umění.
XANTHIAS
A proč
se nedomáhal trůnu Sofokles?
STRÁŽNÍK
Kdež ten! Když přišel, zlíbal Aischyla
a nabídl mu svoji pravici.
On chtěl mu sice postoupiti trůn,
však Sofokles chtěl zůstat v záloze.
A zvítězí-3i Aischylos, chce on
se chovat klidně; ne-li, bude prý
se biti o trůn s Euripidem sám,
XANTHIAS
A dojde tedy k boji?
STRÁŽNÍK přikyvuje
Za chvíli
se budou tady velké věci dít.
Zde budou vážit múzu na vahách —
XANTHIAS
Co, tragedii budou vážiti?
STRÁŽNÍK přisvldťtije
— a lokty, sáhy taky vynesou a krychle —
XANTHIAS spráskne ruce
Budou ji měřit na litry?
STRÁŽNÍK přisvWuje
— a pravítka i krokve. Euripides prý bude tragedii zkoumati.
XANTHIAS
To ponese as těžko Aischylos!
STRÁŽNÍIC
Ba, stál tam sehnut, hleděl jako býk.
XANTHIAS
Kdo soudcuje?
STRÁŽNÍK
To byla těžká věc, neb shledali, že dobrých kritiků už takřka není; Athéňané pak se nezdáli zas Aíschylovi vhod.
XANTHIAS
Měl asi za taškáře mnohé z nich.
STRÁŽNÍK
Tak jest, a jiné zase za hloupé,
by posoudili žílu básnickou.
I svěřili to tvému pánovi;
ten prý je znalcem v onom umění,
130
131
XANTHIAS spráskne ruce
Ó bozi, takovému hlupáku?! — Však nyní hleďme zmizet, příteli! Když mají páni něco vážného, buď jist, že zpravidla do odnese - nás hřbet!
Chystají se oba odejiti napravo STRÁŽNÍK
Ha, tudy nelze! Kráčí sem dav zasvěcenců.
xanthias
Aby je spral kat, ty svaté blázny! Rychle nalevo!
Běží doleva. Ve vratech paláce se objeví Dionysos (bez kyje a lvi kůže) a Pluton s průvodci
dionysos ke Xanthiovi
Hej, hola, stůj! Kam běžíš, Xanthio? Pojď sem!
PLUTON k strážnikovi
A ty se, strážce, postav sem!
Xanthias a strážník jdou schlíple ke svým pániim. Pluton se usadí na křesle; po stranách nžkolik průvodců, z nichž jeden drU skřínku se žhavým uhlím, druhý nádobku s kadidlem, jiný váhy, jiný míry. Strážník si stoupne opodál trůnu
pluton k strážníkovi
Dej pozor, aby žádný otrapa se nepřiblížil k trůnu našemu a zápas nerušil svým pokřikem!
Z palácových vrat vyraz! nakvašený Euripides, za ním Aischylos, hněviví bručící a gestikulující. Dionysos hned přistoupl k Euripidovi a konejH ho
euripides
Ne, já se nevzdám trůnu, nech mne být; jsem jistě lepší umělec než on.
dionysos h Aischylovi
Co mlčíš? Vždyť ho slyšíš, Aischyle!
Aischylos pobouření potřásá hlavou euripides
Ten bude nejdřív mlčet vznešeně; tím dělal právě divy v dramatech, a jinak nesvede nic kloudného.
Aischylos se chystá vybuchnout dionysos k Euripidovi, krotě gestem Aischyla
Človíčku, nemluv tu tak zvysoka!
euripides
Vždyť já ho znám — už dávno prohlédl
jsem naskrz toho tvůrce divochů
a bezuzdného hromoslovce zbrklého!
aischylos vybuchne
Aj, synu zelinářské bohyně,
ty sběrateli žvástů z ulice
a tvůrce hrdin v cáry oděných
a žebrajících, ty chceš s takovou
jít na mne? Počkej, tahle slova tvá
ti přijdou draho!
dionysos Přestaň, Aischyle,
a nerozpaluj vztekem útroby!
Sloupne si mezi oba protivníky
Zatím přichází zprava sbor zasvěcenců se zhašenými pochodněmi SBOR zpívá, klaní se Plutonovi a rozestavuje se po stranách oltáře
Z posvátných lesů a zelených niv nás volá zápasu chvíle. Mocnému vládci se pokloňme dřív, svá místa pak zaberme čile!
132
133
i
f-
I
DÍONYSOS ke Xamhiovi |
Hej, Xanthio, dej oheň na oltář! |
Xanthias vezme od jednoho Plutonova průvodce skřínku se í žhavým uhlím, poMíji na oltář a fouká do uhlí £
SBOR zpívá \
Oltář se rozzářil plamenem již, I
dvé soků ve střehu stojí. [
Zapalme pochodně, přistupme blíž \
a žehnejme svatému boji! j
Zapaluji si postupně pochodně, kývají pak jimi směrem k Aischylovi a Euripidovi; potom se rozestaví
DIONYSOS
Xanthio, podej kadidlo —
K Euripidovi a Aischylovi a vy
se přichystejte oba k zápasu!
Postoupí všichni tři kupředu k oltáři. Xanthias vezme od Piu- t tonová průvodce nádobu s kadidlem a přistoupí k nim
AISCHYLOS
Mám vejít v zápas s tímto mrzákem, jenž múzu tragickou tak znesvětil?
DIONYSOS
Ó zadrž, velectěný Aischyle!
K Euripidovi
Hled, Euripide, vypadá to tak, jak by se měla bouřka strhnouti. Nuž, silným-H se dosti necítíš,
rač zmizet zavčas, aby nerozbil J svým pádným hromobitím hlavu tvou i se slavnými tragediemi!
J< Aischylovi
Ty, Aischyle, však vzteku nech a dej se zkoušeti i zkoušej zcela klidně!
v,
134
Přec není slušno, aby básníci
si nadávali jako hokyně!
Ty praštíš hned jak zapálený dub!
EURIPIDES
Jsem připraven a nijak necouvám. chci trhat jeho mluvu, hudbu, zpěv, a chce-3i tomu, dám si trhati své tragedie všechny od něho.
DIONYSOS
A copak ty chceš dělat, Aischyle?
AISCHYLOS
Zde v podsvětí bych neměl závodit; jeť nerovný tu mezi námi boj.
DIONYSOS
Jak to?
AISCHYLOS
Vždyť nezemřela s tělem mým
má poesie, S ním VŠak -ukazuje na Euripida -
umřela, i může jí tu k boji užívat. Však chceš-li tomu, musím poslechnout.
DIONYSOS ke Xanthiovi
Nuž, kadidla mi podej, Xanthio, a my se před zápasem o věhlas teď pomodleme, abych rozsoudil ten slavný boj co nejznalečtěji.
Ke sboru
Vy píseň k Musám přitom zapějte!
Zatím co sbor zpívá, hází Dionysos do ohně kadidla a potichu se modlí 135
SBOR zpívá
Ó Musy, vy panny svaté, ó shlédněte na tento boj! Teď zaplanou jazyky vzňaté a vytryskne důvtipu zdroj.
Dva mistři slov, dva mistři zpěvu svá ústa si brousí o ocel hněvu,
a zasrší jiskry jak blesků žár.
Ó shlédněte na ně a dejte jim zdar!
DIONYSOS k obSma básníkům
I vy se pomodlete před bojem!
AISCHYLOS tee;'s do ohni kadidla
Demetro, tys mé srdce kojila: dej, ať jsem hoden mystérií tvých!
Odstoupí DIONYSOS k Euripidovi
Vhoď kadidla i ty!
EURIPIDES odmítavě
Ô děkuji! Já vzývám jiné bohy.
DIONYSOS
Nějaké
své soukromé a rázu nového?
EURIPIDES
Tak jest.
DIONYSOS
Nuž, modli se k těm bohům svým!
EURIPIDES vztahuje ruce
Ó blankyte, má pastvo, jazyku jak káča mrštný, vtipe důvtipný a chřípě bystročiché, dopřejte mi řízně strhat verše sokovy!
SBOR zpívá a tauži
Kdo zvítězí as, kdo zvítězí as?
To zvíme, to zvíme už za krátký čas!
Teď v kolbiště vstupte a rvete se, tupte! Je rozlícen jazyk a nabroušen vtip. Čím víc, tím lip, čím víc, tím lip!
Ukazuji na Btiripida
Ten ostrý a hlaďoučký jazýček chová a druhého bodne jak had.
Ukazují na Aisehyla
Ten vyvrátí z kořene olbřímí slova
a do lebky bude mu prát. Kdo zvítězí as, kdo zvítězí as? To zvíme, to zvíme už za krátký čas!
DIONYSOS k obíma básníkům
Nuž, mluvte rychle, ale vše,
co řeknete, buď vtipné, jen žádné mlžiny ni to,
co umí kdekdo říkat!
EURIPIDES
Sám o své vlastní osobě,
co zmohu v poesii, chci promluvit až naposled.
Dřív dokáži zde tomu, "^p-áf
137
že kejklíř byl a podvodník
a šálil obecenstvo, jež předtím tragik Frynichos
tak vychoval, že zblblo. On zakuklil a posadil
vždy kohos na jeviště, bud Achilla či Niobu,
jich tváře neukázal, a nechal je tam dřepěli
bez jediného slůvka.
DIONYSOS udivení
Máš pravdu, ani nehlesli!
EURIPIDES
A zatím proudem zpěvů kol dokola se valil sbor, a oni byli němí!
DIONYSOS naivní
Mne těšilo to mlčení
a měl jsem z něho radost —
Euripides se po ním oSette DIONYSOS se lekne, rychle
— mám radost však i z plků tvých!
EURIPIDES
Nu, byl jsi notný hlupák!
XANTHIAS jedovatí
Ba, tento výrok platí však i o přítomném čase!
DIONYSOS st obráti na ního
Ty chlape, mlč! Ač — rozpadá -
možná — snad máš pravdu, Euripide, já nevím sám. Však pověz mi, proč on to všecko dělal?
EURIPIDES
Jen z kejklířství! Chtěl diváka
tak napínat, by seděl a čekal, až ta osoba
se ozve. Zatím drama mu ubíhalo.
DIONYSOS
To je kos! A tak mě tedy klamal?
Aischylos jev! nevoli DIONYSOS k nlmu
Co trháš sebou hněvivě?
EURIPIDES
Mé důkazy ho pálí! A když to takhle natropil,
a drama k polovici už došlo, tucet buvolích
dal slov svým rekům pronést, slov ohřívených, huňatých
a hrůzostrašných potvor, jež neznal nikdo z diváků.
AISCHYLOS přemáhá vztek
Ouvé, ouvé í
DIONYSOS k AisckyJovi
Buď zticha!
138
139
EURIPIDES
Nic zřetelného nevyřkl —
dionysos k Aischylovi
Tak přestaň skřípat zuby!
euripides
— měl v básních samé psohady
a ptáky orlonohy a jakés kozlojeleny
a slova krkolomná, jimž nikdo nemoh' rozumět.
dionysos
Můj bože, na mou duši, já sám jsem jednou probděl noc
a nadarmo jsem badal, co to je asi za ptáka
Aischylův komoňokohout!
aischylos vztekle k Dionysovi
Ty nedouku, to byl znak, jenž lodní kormu zdobil!
euripides
Cožs musel takou blbinou své tragedie plnit?
aischylos
Ty chlape bohům protivný, a čímpak tys je plnil?
euripides
Nu, ptáky orlonohy ne, ni komoňokohouty!
Když já jsem převzal od tebe
náš obor, tragedii, tak nabubřelou bombastem
a sádlem těžkých frází, hned jsem ji hezky odtučnil
a váhy jsem jí ubral, tu procházkou a tanečkem,
tu lehkým projímadlem, a také šťavou z tlachanin,
již jsem si zcedil z knížek, a sólových též árií
jsem dal jí často jisti. A nežvanil jsem nazdařbůh
a páté přes deváté: kdo vystupoval, musel hned
svůj rod a původ hlásit, čím mel být v kuse.
aischylos _ ,
Lepe tak,
než kdyby tvůj byl hlásil!
euripides
A počnouc hlavní osobou mi nikdo nezahálel
v mých kusech: žena mluvila a mluvil také otrok
a mluvil pán a dívka též i stařena.
aischylos ■ „
A takto
jsi setřel všechny rozdíly,
jež mají dělit stavy!
euripides
Já jednal jako demokrat!
140
141
i
l
DIONYSOS
Můj milý Euripide, tu svoji demokratičnost
nech raděj na pokoji 1 Je plna králů, šlechticů
a zpupných oligarchů.
EURIPIDES ukazuje do hlediStě
A diváky jsem naučil moderní pravé mluvě!
AISCHYLOS horlivě přisvšdSuje
V tom souhlasím, a protos měl dřív puknout, nežs to proved5!
EURIPIDES
Já puknout? Teprv ode mne
se naučili myslet a vidět, chápat, rozumět,
vše bystře prohlédati —
AISCHYLOS mu skočf do řeíi
— a kouti pikle, strojit lest
a všelijaké léčky a podezírat každého,
mít lásky, žárlit, vraždit: v tom také souhlasím!
EURIPIDES
A co
jsem Činil nesprávného? Já představoval člověka,
jak žije a jak tyje, já představoval rodinu
a lidi z masa, krve,
ne z oněch světů mátohy
jak ty, kdyžs omamoval své posluchače rachotem
svých blesků, třesků, plesku.
PLUTON
Nuž, dosti, Euripide, dost — ať promluví teď druhý!
SBOR zpívá a tanli
Hoj, hoj
směle v boj, k zápasu se chutě stroj! Tys pravý náš rek! Vsak mírni svůj vztek a plachty sviň, jen zlehounka plyň, až zachytíš vítr, pak nésti se nech a vyraz mu z hrudi poslední dech! Hoj, hój, směle v boj!
NÁČELNÍK SBORU k Aischylovi
Ty, který jsi vznešená slova jak věž
nám první z Hellénů vztyčil a nádherně vyzdobil tragický tlach,
teď spusť své prýštící zřídlo!
AISCHYLOS
Z té setkané s ním mě pojímá hněv
a zlobou se útroby bouří, že s ním se mám hádat; by neřekl však,
že v úzkých jsem před ním, chci mluvit.
141
143
K Euripidovi
Nuž, odpověz, pro jaké přednosti as je básník obdivu hoden?
EURIPIDES
Když obratný jest a poučit zná
své diváky, lepšími činit když dovede občany ze vsí a měst.
AISCHYLOS
A ty-lis tak nečinil nikdy, však z lidí řádných a počestných vždy
jsi činíval občany horší, co zasloužíš za to?
DIONYSOS rychle
A toho
Já odpovím: smrt.
-  ukazuje na Buripida —
se nemusíš tázat!
AISCHYLOS k Dionysovi
Jen považ, jaké jsem občany já
mu odkázal, chlapíky řádné! Byl každý jak obr a skutečný ..rek,
a žádný pan - občan - vyklouz, ni povaleČ, chytrák, vymetač kors
neb ničema, jako jsou nyní: ne, sršeli kopím a oštěpem dřív
a přílbami s chocholem bílým a mlatem a holení, jejich pak hruď
kryl nezdolné odvahy pancíř!
EURIPIDES spina ruce
Ó hrůza, tor přespříliš!
DIONYSOS se chytá za hlavu n  v , ,
Boze, ten chlap mě rozdrtí plozením přílbic!
XANTHIAS
Hej, hrdino Herakle, zase máš strach a srdce ti do sukní spadlo?
Nuž, kyje se chop, tím rozbij mu leb, a přestane plodit ty přílby!
AISCHYLOS ke Xamliiovi
Ty bídný cháme, ty odvahu máš tak mluviti?
XANTHIAS
zde Euripides!
AISCHYLOS
Tomu nás učil
Ba, učil vás tak, i řádné otroky zkazil!
DIONYSOS
Však ty si dej pozor, sic bude tvůj hřbet hned pykat tu svobodu slova!
EURIPIDES k Aischyhvi
Cos učinil ty, žes odchoval nám tak zdatné a počestné muže?
Aischylos odmítavě mlč! DIONYSOS
Nu, Aischyle, mluv a nebuď tak hrd a nejednej svévolně v zlosti!
AISCHYLOS
Já vytvořil kus, jenž bojů je pln: svých „Sedmero hrdinů u Théb"!
A kdekterý muž tu truchlohru zřel, hned hrdinou zatoužil býti.
144
Arlstofanes 10
145
Pak dával jsem „Peršany", slavnou tu hru,
a vštípil jsem občanům touhu vždy nad vojsky nepřátel zvítězit, tím,
že vítězství Reků jsem slavil. Nuž, takové látky si básník má brát!
Jen pohlédni do dávných časů: ti nejlepší pěvci se snažili vždy - být k užitku výtvory svými. Však nepředváděl jsem nikdy, ví bůh,
já nevěstky, jako je Faidra, a nikdo by neřekl, že bych kdy já
byl ženu, jež miluje, zbásnil.
EURIPIDES
Ba, ze vděků lásky neznáš ni zbla!
AISCHYLOS
A také si nepřeji znáti! Však na tobě, jakož i na všem, co tvé,
tak přemnoho Venuše lpělo, žes byl jí uvržen v záhubu sám!
DIONYSOS h Euripidovi
I namoutě — ehe cheche —jářku, cos básnil o jiných ženách, to sám jsi u svých ženušek poznal!
EURIPIDES k Aischylotii
Ty bídáku, jakpak má Faidra čí kdo být na škodu občanstvu mohla?
AISCHYLOS
Ty manželky občanů, počestné dřív,
jsi naučil milovat hříšně a unikat nevěry následkům zlým
a hanbě smyčkou či jedem.
EURIPIDES
Ta pověst o Faidře byla přec dřív. Či já jsem ji teprve zbájil?
AISCHYLOS
Ba, byla, však takovou neřest a hřích
má básník raději skrývat, ne na scénu nosit a v divadle hrát! 'W
Jeť básník učitel ctnosti! Než jakoupak neřest jsi nezbásnil ty? Tys uvedl na scénu kuplířek houf a macechy, vášní jež k pastorkům žhnou, a ženy, jež k porodu volí si chrám, a sestry, jež bratrům léhají v klín, a jiné zas ženy, jež říkají: „Ach, zda žiti anebo nežít?"
XANTHIAS se chytá za ííji
Ne, ne, jen žádný nežit —- ten moc bolí! Raději žid, a hodně prachatý!
PLUTON
Nuž, dále — Euripide, zkoušej dál!
NÁČELNÍK SBORU k obima básníkům
Nebojte se, muži slavní, že by vzácné diváctvo zcela neporozumělo
vašim jemným rozborům. Jsou to hlavy znamenité, praví znalci básnictví, na rvačky pak literární
už si dávno uvykli. Proto buďte ujištěni, že vás dobře pochopí
146
147
a z té vaší slavné vojny budou míti radost jen!
Dionysos dá pokyn Euripidovi EURIPIDES k Aischylovi a Dionysovi
Teď ke tvým prologům se obrátím, bych zkoušel tragedie první část, jak skládal ji ten zvláštní výtečník,
DIONYSOS
A které budeš zkoušet?
EURIPIDES
Přečetné. A nejdřív říkej prolog z Oresteie!
DIONYSOS
Buď každý zticha! Mluv již, Aiscíiyle!
AISCHYLOS deklamuje
„Ó podzemský ty Herme, pomocí a záštitou mi buď, když v tuto zem se navracím a do ní přicházím".
Euripides ho gestem přeruší DIONYSOS
Máš nějakou výtku?
EURIPIDES
Ovšem, přes tucet.
DIONYSOS
Vždyť to jsou toliko tři veršíky!
EURIPIDES
A v každém chybil aspoň dvacetkrát.
Aischylos jevi nevoli
DIONYSOS
Slyš, co ti radím, Aischyle, a mlč, sic přidělá ti ještě více chyb!
AISCHYLOS
Já jemu mlčet?
DIONYSOS -|-,    .ví ti-1
Raděj poslechni!
EURIPIDES
Ten chybuje, jak ústa otevře.'
AISCHYLOS
A v čem jsem chybil?
EURIPIDES „
Pravíš „pomoci a záštitou mi buď". Hle, jednu věc tu řekl dvakrát mistr Aischylos. A dále pravíš, že se Orestes v zem navrací a do ní přichází. Ó toho tlachu! Opět jednu věc tu řekl dvakrát mistr Aischylos! Jeť pomoc totéž přec co záštita, a kdo se navrací, ten přichází. A mohl bych ti ještě vytknout chyb jak máku, raději však pomlčím.
xanthias jedovatí
Tak jest: když nevíme, tak mlčíme.
Euripides se po nim rozežene, Dionysos ho zadrží DIONYSOS
Nech být — on řekl, co mne napadlo, a měl bys tedy pokárati mne.
148
149
aischylos k Euripidovi
A jakpak skládáš ty své prology?
euripides
Jen zkoumej, jsem ti k službám. Řeknu-li co dvakrát v nich, smíš naplít přede mnou,
aischylos
Nač bych ti zkoumal každé slovíčko? Já ukáži, jak hloupě začínáš své prology, jak jednotvárný jsi a plytký. K tomu s boží pomocí mi stačí jeden jediný jen džbán. Tím džbánem zničím ti tvé prology.
euripides
Co, džbánem?
aischylos y^n0j džbánem jediným.
Ty tak je robíš, že je složeno v nich všechno po pořádku: tuhle vak, tam kožich zas, a nakonec pak džbán.
dionysos k Euripidovi
Tak deklamuj nám už své prology!
euripides
,,Když Aigyptos, jak známá báje zní, se s padesáti syny připlavil a s lodí přistal v Argu —"
aischylos vpadá RozbU džbán
euripides překvapeně
Co je s tím džbánem? Aby jej spral kat!
dionysos
Vem jiný prolog, já se podívám.
liURlPIDIJS dckhmtijc
,,Hle, Bakchos, který thyrsem ozdoben a srnčí koží, v záři pochodní se vznáší, sbor svůj veda —"
aischylos vpadá
Sbor sc přidává k lomu rejrčmi
Rozbil džbán.
dionysos
Ó běda, zas nás udeřil ten džbán
EURIPIDES
Co na tom! K tomuto však prologu nebude moci džbán svůj přivěsit.
Deklamuje
,,Ach, není muže ve všem šťastného! Ten, urozený, na statky je chůd, a jiný, rodem nízký —"
aischylos a sbor na jeho znamení dionysos
Ty, Euripide!
euripides
Rozbil džbán.
Co je?
dionysos
Plachty sviň, než bude z toho džbánu fučet zle!
euripides
Ach, z toho já si pranic nedělám;
ten džbán mu sám teď z ruky vyrazím!
dionysos
Nuž, deklamuj — však pozor na ten džbán!
150
151
KURiriDES deklamuje
„Kdys dávno Kadmos, Agenorův syn, opustiv město Sidon —"
AISCHYLOS táž hra ^     ,      1v1 ,
Rozbil dzban,
DIONYSOS Á- Euripidovi
Hej, milý brachu, odkup mu ten džbán, sic rozbije nám všechny prology!
EURIPIDES
Já — koupit od něho ten džbán? Ne, ne! Mám ještě mnoho jiných prologů, k nimž jistě nepřivěsí ten svůj džbán.
Deklamuje
„Král Oineus ve své zemi —"
AISCHYLOS táž kra se sborem
Rozbil džbán.
EURIPIDES vztekle
Dřív nech mě odříkati celý verš!
Aischylos mu milostivě pokyne EURIPIDES deklamuje
,,Král Oineus ve své zemi úrodu kdys přebohatou sebral, přinášel pak bohům oběti —"
AISCHYLOS táž hra
A rozbil džbán.
dionysos k Euripidovi
Ach, živ mě! Rosteť na tvých prolozích ten džbán jak ječná zrna na očích!
PLUTON
Nuž, nyní věnuj písním pozornost!
EURIPIDES překotní
Ba, on je špatný písní skladatel, jak dokáži; vždyť skládá stále totéž! Ach, jaké roztodivné skladby! Já mu všechny písně v jednu seberu.
Sloupne si naduti a parodisticky zpívá. Tato píseň musi miti vážnou notu a znlti pateticky ve starém slohu operním nebo podle „tahových" písni, Zvuky „carára bum" napodobuji výplň pauz — lze užiti trubky na „bum" udeřit silni na buben, při čemž sebou víichni, ssnláíť Dionysos, Aischylos a Xamhias, trhnou. Náplv má jen dvl hudební vity, ty sc opakuj!, Xanthias nebo celý sbor může převzít refrén, ba i melodii
EURIPIDES zpívá
Slyš, Achille, tu lidosmrtnou vřavu —
carára bum! — my přejeme ti libozpčvnou slávu —
carára bum!
DIONYSOS
To jsou dvě rány, Aischyle!
EURIPIDES zpívá
Ó Atreovče, vidíš onu krávu — carára bum!
DIONYSOS
Ha, třetí rána, Aischyle!
EURIPIDES zpívá
Jsi krásný, bože, ve svém zlatohávu — carára bum!
DIONYSOS
A čtvrtá, cítíš, Aischyle?
155
euripides zpívá, zrychluje
A panna před ním pochýlila hlavu —
carára bum! Muž skácel se a krví zbrotil trávu —
carára bum 3
DIONYSOS ohmatávaje si bedru; taktéž Xamhias
Ó Die králi, jaká spousta ran ! Já musím jiti ihned na masáž: mám od ran oteklé už ledviny!
Dčlá!jaho by chtčl odejiti EURIPIDES ho zadrží
Dřív druhou písní sazbu poslechni dle melodií k lyře složených!
DIONYSOS
Tak dělej rychle, ale bez těch ran!
EURIPIDES se tvá f i, jako by drSel lyrit a brnkal na ni. Melodie opít starého stylu, ale trochu ruíaíjíi. Zpívá
Atreovci, řečtí juni,
mocně na dvou stolcích trůní —
mrnky brnky mrnky brnk! Sfingu poslal, psici divou, křivou, lživou, uhrančivou —
mrnky brnky mrnky brnk!
Refrén opít převezme sbor za rytmických pohybů EURIPIDES pokračuje
S oštěpem a mstivou rukou, opeřenci křídla tlukou —
mrnky brnky mrnky brnk! Za kořist je fenám hodí, které po oblacích chodí —
mrnky brnky mrnky brnk!
DIONYSOS k Aischylovi
Co je to mrnky brnky? Kdes to vzal? A kdes ty libé písně nasbíral ?
AISCHYLOS
Já spojil krásu s krásou v písních svých a jednal jsem jak pravý umělec, jenž nechtěl jiným melodie krást. Však tenhle bídák — ukazuje na Euripida —
krade nápěvy, kde může: od nevěstek, z funusů i tanců, od divochů z Asie a od nemravů. Uvidíš to hned. Hej, podej mi sem někdo Iyru! Ne, nač třeba k tomu lyry? On má rád přec kastaněty! Hola, babo, sem, pojď sem, ó Muso Euripidova!
Z dveří paláce vystoupl baba vystrojená jako snaSák. Má rozbitý hrnec a dřevinou paličku
DIONYSOS šiji prohlíží
Hm, tahle Musa sotva hrávala kdy po lesbičku, sotva, povídám!
XANTHTAS
A jak to myslíš?
DIONYSOS T .
jak to povídám.
Následující píseň v moderním stylu, jazz; bez response. Baba přitom klepe paličkou na hrnec
AISCHYLOS zpívá pitvoře se
Ledňáčci modří a zelení, mořskými vlnami zrosení, létáte, žvatláte nad vodou — hou — hou — krávy jdou —
1Í4
15Í
pavouci, ukrytí v koutečku nohami ze svého zadečku umělé předivo potají sou - sou - soukají; delfín však není marabu, tančí kol blankytných korábů, útěšná réva se po kmeni pne, dítě, ach, dítě, obejmi mne!
K Dionysovi
Zdaž poznáváš tu notu?
DIONYSOS
Poznávám.
AISCHYLOS k Euripidovi
Nuž, takové jsou zpěvy sborů tvých. Teď zkusíme tvé písně sólové.
Ruhtá moderní aric v jednom tahu za doprovodu baby
Černozraká temná noci, jaký to strašný mí posíláš sen! Nemohu hrůzu, ach, nemohu zmoci. Kež je už den, kéž je už den! Byla to příšerná mátoha, obrovitého těla, ach, těla, ohromné spáry na rukou a vraždu, ve zraku vraždu měla!
Ó služky, ó družky, rozsvěťte svíce, přineste vláhy do konvice, ohřejte vodu, bych spláchla ten sen, než bude den, než bude den!
Ách, ách, jak hrozná to zvěst! Kde jest, kde jest, kde jest můj kokoko-kohoutek drahý?
Ukraden! ukraden! Splnil se, splnil ten strašný sen! A já jsem do noci seděla, vřetenem vrvrvr - vrtěla. Ale ten drahý zpěvavý pták uletěl, uletěl do oblak, slzy a žal, ach, slzy a žal mi zanechal, mi zanechal! Chopte se luků, prosliďte dům, vzneste se na křídlech k nebesům, ohaře vyšlete po stopách, ách — ach — ách — jé—je—jé, chyťte zloděje!
DIONYSOS otřásaje se
Br, přestaň už!
AISCHYLOS , r, ,       ,        „ ,
Mam toho sam uz dost!
Baba zmizí v paláci. AISCHYLOS
A nyní ho chci k váze dovésti:
ta naši poesii posoudí
a vyzkouší nám tíhu našich slov.
DIONYSOS
Tak pojďte, když už musím udělat i to, co dělá kramář se sýrem, a odvažovat básnický váš kumšt!
Z průvodu Plutonova předstoupí muž se starými visacími kupeckými vahami, řádné velkými. Jsou upraveny tak, že je jazýček skryt v držadle a miska, na kterou mluví Aischylos, je zatlžkána, takže klesne, pustl-li se jazýček. Po zvážení muž vždycky misky otřepe
1S7
DIONYSOS k níimi
Pojď sem a nastav váhy oběma!
K oblnia básníkům
Vy každý k jedné misce přistupte, a položíte na ni jeden verš. Já zakukám, ty — k muži -
pustíš jazýček, a uvidíme, jak to dopadne.
Aischylos a Euripides přistoupí k vahám
Nuž, říkejte své verše na váhu!
EURIPIDES deklamuje do misky
„Kéž neprolétla nikdy Argo úžinou!"
AISCHYLOS podobnä
„Ó řeko Sperchejská, kde skot se prohání!"
DIONYSOS
Kuku!
Mu£ pusti jazýtek, sklesne miska Aisckylova DIONYSOS ukazuje Aisckyla
Hle, jeho miska hluboko se nachýlila!
EURIPIDES /v . . ~
Cim to asi jer
DIONYSOS
On užil k tomu řeky, namočil jí verš jak vlnu vodou, mimoto i stáda skotu přidal, kdežto ty jsi létavé jen slovo položil.
EURIPIDES
Říkejme ještě něco!
AISCHYLOS ,    .    , ,
Velmi rad.
EURIPIDES deklamuje
„Jet láska smrtelníkům blahem nej větší m."
AISCHYLOS podobní
„Smrt jediná je z bohů k darům lhostejná,"
Hra s vahami se opakuje DIONYSOS
Kuku! — Zas váží více jeho verš! On položil tam smrt, zlo nej těžší.
EURIPIDES
Já zase lásku, nejkrásnější věc!
DIONYSOS
Ach, láska — to je tuze lehké zboží. Teď snaž se najít něco těžkého, co táhne, velkého a mocného!
EURIPIDES v rozpacích přemýšlí
Kde jenom vzít co takového, kde?
Rozpomene se a deklamuje pyšné
„Kyj, těžký kovem, chopil pádnou pravicí."
AISCHYLOS deklamuje
„Vůz přes vůz, přes mrtvolu mrtvola.<(
Hra s vahami DIONYSOS k Euripidovi
Už zas tě dostal!
EURIPIDES
DIONYSOS
Kterak?
Na misku dva vozy vložil a dvě mrtvoly; sto nosičů tou tíhou nepohne!
1S8
1Í9
AISCHYLOS
Ať už mí nezávodí na váze verš proti verši, ať tam vleze sám i s manželkou a celou rodinou, ať si tam vezme celou knihovnu, a já pak řeknu jen dva verše své: hned uvidíme, kdo z nás váží víc!
DIONYSOS bere oba podpaždí
Ó drazí muži, nechrne hloupostí,
těch vah i měr, a slyšte, co vám pravím!
Pokynem odesílá muže s vahami pryč Ctím v tobě — uhašuje na Euripida —
muže vskutku moudrého, však z tebe cítím radost, Aischyle; a nikoho si nechci pohněvat.
XANTHIAS
Checheche — ty jsi vskutku mazaný!
PLUTON
Tak nevykonáš, proč jsi přišel sem!
DIONYSOS
A rozhodnu-H?
PLUTON
Toho, kterému dáš cenu, vezmeš s sebou nahoru, sic byl bys sestoupil sem nadarmo.
DIONYSOS naivní
I zaplať Pámbu za tu radu tvou!
K Euripidovi a Aischylovi
Tak poslyšte! Já jsem si totiž přisel sem dolů pro básníka.
EURIPIDES y/- v
K. cemu to?
DIONYSOS
By naše obec byla spasena a mohla se zas těšit divadlem.
XANTHIAS
Tys přisáhl, že odtud nahoru si vezmeš Euripida!
DIONYSOS far Xamhiovi
Hubu drž J
K básníkům
Kdo z vás by tedy radu prospěšnou dal obci, toho si chci odvésti. Nuž, nejprve mi řekni každý z vás, co soudí o Alkibiadovi, jenž by se rád zas vrátil z vyhnanství a zmocnil u nás vlády. Neštěstí má obec s dětmi, které zrodila!
EURIPIDES
Co soudí o něm obec?
DIONYSOS
Touží po něm, a ač ho nemá v lásce, chtěla by ho míti. Nuže, co vy o tom soudíte?
EURIPIDES pateticky
Já nenávidím muže, který se
chce ve své vlasti samovládcem stát;
jeť samovláda pro Athény zkázou!
DIONYSOS
I bravo! x Auckyiovi
A co soudíš o něm ty?
160
Artstofanes 11
161
/.U 'i i
AISGHYLOS deklamuje
Lví štěně nikdy v obci nechovej; však vychoval-lis, hleď mu vyhovět!
DIONYSOS rozpačití
Ach, pomoz Pámbu, jak mám rozhodnout? Ten mluvil krásně, onen jasně zas. Však povězte mi ještě oba dva, zda víte, co by obec spasilo?
EURIPIDES horlivé
Já vím a chci to říci.
DIONYSOS
Nuže mluv!
pateticky
Co nevěrno teď, mějme za věrné a věrné za neverné!
DIONYSOS kroutí hlavou
Nechápu, co míníš. Promluv méně učeně, však zato zřetelněji!
EURIPIDES
Nuže slyš! Těm občanům, jimž nyní věříme, už nevěřme, a kým teď zhrdáme, ty berme k vládě — snad se spasíme. Neb byli-li jsme s těmi nešťastni, snad mužem k spáse jednat opačně.
DIONYSOS
Ty chytrá hlavo, v té je rozumu!
K Aischylovi
Co řekneš ty?
162
AISCHYLOS
Dřív pověz: jakých mužů teď obec užívá? Zdaž řádných?
DIONYSOS
Ty nenávidí zle!
AISCHYLOS
Kdež!
se tedy těší?
DIONYSOS
A z ničemných
Ne, ne, užívá jich proto, že je k tomu nucena.
AISCHYLOS
Jak možno spasit obec takovou, jíž ani plášť ni bunda nesluší?
Diotiysos stojí, přemítá, kroutí hlavou PLUTON
Již rozhodni!
DIONYSOS -m   v      i ,
JNuz, tak vas rozsoudím já zvolím toho, komu srdce přeje.
EURIPIDES
Buď bohů pamětliv!
XANTHIAS
vzít Eurípida!
EURIPIDES
Tys přisáhl Zvol si přítele!
DIONYSOS xheatrálni
Jen jazyk přisáli'! — Volím Aischyla!
EURIPIDES
Ty tvore bídný, cos to učinil?
163
1
DIONYSOS
Zde Aischylovi přiřkl vítězství; proč ne — což nesmím?
EURIPIDES vztekle
Zločin spáchal jsi a troufáš se mi dívat do očí?
DIONYSOS
Co, zločin? Diváctvo je spokojeno!
EURIPIDES plačliví
Což mě tu necháš, chlape, mrtvého?
DIONYSOS ironicky paroduje
Kdož ví, kdož ví, zda život není smrt a strasti slasti, spánek župánek?
PLUTON
Hej, stráži, odveď Euripida pryč, ať žije stranou dvora našeho!
Strážnik edvádi zdrceného Euripida
A ty pojď, Dionyse, dovnitř!
DIONYSOS
Pojď!
PLUTON
Než odplujete, rád bych nabídl vám něco k snědku.
XANTHIAS
To je přece řeč!
DIONYSOS
A já se také hněvat nebudu.
Odcházej! vSiclmi do paláce; na scéně ubude toliko sbor za-svScenců. Pomalu se smráká
NÁČELNÍK SBORU
Vítězství! Ted zakřepčeme ke cti bohů, ke cti Musy, zatančeme Aischylovi krásný tanec oslavný!
Sbor zasvícenou tauČl za zvuku hudby, provázeje svůj tanec dupáním a výskokem. Mezi tancem se objeví ve vratech paláce Xanthias, drže v jedné ruce pohár, druhou objímaje dívku. Chvíli se pohybují rytmicky podle tanec, pak zmizejl v paláci
Potom, když tanec ustal, vychází z paláci Pluton s několika průvodci, Dionysos s kozí a kyjem a Aischylos
PLUTON
Buď, Aischyle, šťasten a ve zdraví jdi a spravuj dobrými radami stát a kárej ty ztřeštěnce, kterých je dost tam nahoře!
Pokyne muži z průvodu, jenž nese jmenované věci
Provazy, dýky a jed si vezmi s sebou a nabídni je všem úplatkářům a ničemům zlým, ať zdárně jich užijí, opustí zem a pospíší sem, sic pošlu si k vám a všechny je zprovodím pod zem!
AISCHYLOS
Tak učiním. Ty však Sofoklu dej
mé křeslo hlídati, aby mi trůn
byl zachován, kdybych kdy opustil zem
a vrátil se k vám! Vždyť věhlasem svým
je druhý Sofokles po mně.
DIONYSOS se rozhlíží
Xanthio! Xanťhio!
Xamhias se objeví ve vratech paláce s plnými ústy a utírá šije; za nim se skrývá dívka
164
165
DIONYSOS ukazuje a věci dané Plutonem
Ty věci zde vem všecky do rance, a půjdem domů!
Xatithias zoufale polyká
DIONYSOS Rychle!
Xatithias vytáhne z vrat ranec a jde pomalu kupředu XANTHIAS .   , . ,
Achich, ach! Jak by tu bylo krásně v podsvětí!
Ohlíží se po dívce, pateticky
Být či nebýt? — O zlatý Euripide, kde jsi, kde jsi?
DIONYSOS v ,
Nech žvastu, ranec sloz!
Xatithias složí vak, projevuje nevoli nad jeho objemem. Dionysos a Aischylos jsou přichystáni k odchodu
PLUTON ke sboru
Vy povzneste svatých pochodní zář a posviťte básníku, provoďte jej jeho vlastními zpěvy a tanci!
Dionysos vykročí k odchodu xipravo, za nim Aischylos a Xanthias, Vtom se ozve s té strany tlumení Ěebí zpiv. Dionysos se zarazí
DIONYSOS chytá se za hlavu
Ó Die, žáby, žáby! zprudka
Aischyle, až poplujem, ty musíš veslovat!
NÁČELNÍK SBORU pouštěje Dionysa a. jeho průvod kupředu
Bohové, žehnejte básníku svému, který jde z podsvětí na věky žít! Bohové, žehnejte národu mému, chraňte ho války a přejte mu klid! Od běd a útrap zprosťte náš stát, vítězství slavné račte nám dát.
Kromě skupiny Plutonovy odcházejí za zpěvu a jásotu víiclmi vpravo
Poznámky
Sir. 16. Aristofanovi J e z cl c i byli u nás po prvé provozováni v mé úpravĚ spolu s Ženským snčmemr. 1923 v režii Karla Čapka, ve. výprave Josefa Čapka a se scénickou hudbou Jar. Křižky v Městském divadle na Král, Vinohradech, Cituji zde doslova, co napsal K. Čapek jako „poznámku režisérovu" v divadelním listě k premiéře (19. XII. 1923): „Jak se má dávali Aristo-fanes na moderní scéně? Má býti ztělesněn jakž takž autenticky, a tedy i s celou svou antickou bujností a drastickou komikou, nebo má býti přiblížen dnešnímu diváku, a tedy více méně anachronisován? Každý škrt je už anachronismem; a nejhrubším anachronis-mem by nepochybně bylo představovali Aristofana nudně. Pravou řeckou komedii bychom dnes musili nazvati fraškou se zpěvy a tanci, nebýti velkorysé satiry, jež podnes elektrisuje tylo ztreätčné hry večně živou a všelidskou aktuálností. Co voliti z těchto alternativ? Konec konců z každého něco — s bolestným vědomím, co zůstáváme dlužni všem a každé z nich. Neboť každá realisace je nakonec jen kompromis." Pro toho, kdo by o tu věc jevil širší zájem, dodávám, že jsem — nehledíc k praktickým pokusům na našich scénách — vyložil o aktualisaci Aristofanových her ve vzdělávací příloze Nár. listů 8. ledna 1922, v úvodě k překladové úpravě Ženského sněmu (Praha, Kvasnička a Hampl, 1924) a v pojednání Antické drama, moderní režisér a moderní divák (sborník Pocta a výzva, k padesátinám Starého divadla v Brně, 1934). Pro knižní vydání jsem Aristofanovy Jezdce proti původní úpravě, určené pro vinohradskou scénu, důklad-
né
167
krátce předtím vyznamenali při athénské výpravě do území Korinranů. Zásluha jezdců je tu připisována jejich koním, úmyslně, aby to neznělo v ústech sboru jako sebechvála.
Str. 4.7. Trumfnul: Zahřmění zprava bylo pokládáno za příznivé znamení. — S a r d e 1 c, slanečci, ančovičky atd. byli oblíbený pokrm prostého Athéňana.
Sir, 55. Na tvrdé skále: Je míněn pahorek Pnyx u athénské akropole, na němž bylo sněmoviště. — Na tvrdém dost: Totiž na lodních lávkách u vesel. — Kdo skáceli t y r a n y: T. zv. tyra-nobijci, bratři Harmodios a Aristogeiton, zavraždili Peisistratovcc Hipparcha, bratra samovládce Hippia. Učinili tak z osobních důvodů a neosvobodili Athény od tyranidy; to učinili teprve Lakedaimoňané {r. 510}. Ale pověst zveličila jejich čin, a oba bratři žili ve vzpomínce národa jako osvoboditelé Athén.
Str. 54. Od Mytilenských: Ostrov Lesbos, ovládaný téměř celý hlavním městem Mytilenou, r. 428 od Athéňanů odpadl, ale r. 427 se musel vzdál. Athénský vojevůdce poslal do Athén asi tisíc Mytileňanů přejících peloponnéskému spolku; ti měli být popravenú Ale na Klconův návrh mělo být vyhlazeno vůbec všechno mužské mytilenské obyvatelstvo. Lid to Kleo-novi odhlasoval, ale hned toho litoval a druhý den svůj nález zrušil. Obviňuje-li tu Aristofanes Kleona právem, nevíme. Je však možné, že Kleon přijal od zámožných Mytileňanů úplatky, zaručiv jim bezpečnost, a pak se chtěl nepohodlných svědků své úplatnosti vraždou zbavit. — Čtyřicet min bylo na tehdejší dobu mnoho peněz. Jedna mina (atticky m n á) představovala hodnotu téměř % kg stříbra, při čemž byla kupní hodnota asi desetkrát větší než dnes, — Trojzubec, odznak mořského boha Poseidona; zde o vládě nad mořem.
Str. jť>. T h e m i s t o k 1 e s, známý athénský státník, jenž přiměl své krajany za řecko-perských válek k tomu, aby stavěli lodi, a tak položil základ k athénské námořní hegemonii.
Sir. j<9. Zdarmaječmenem: Časem bývalo athénskému lidu dáváno zdarma obilí. Dělo se to méně často než později v &ímě, a demagogové mnohdy lidu naslibovali více, než mohli splnit. — V parafrázi je vynechána rozsáhlá partie, kde se oba sokové holedbají věštbami pro Lid a ovsem i pro sebe příznivými.
Str. oj. Ach, ta věštba: Zde a dále jsou parodovány verše z tragedií.
170
Str. y t. Lektífikovat (íectus = lůžko), vytvořeno žertem místo „ratifikovat".
Str. 73, Komedie Žáby byla v této úpravě hrána Zemským divadlem v Brně r. 1936 {premiéra 6. VI.) v režii J. Skřivana, ve výpravě E. Milena a s hudbou V. Tauské/10. Provedení bylo po všech stránkách zdařilé, jen bych doporučoval, aby měly písně sboru zasvěcenců v II, dějství vážnější ráz a méně rušné tempo; jsou to kultovní zpěvy.
Sir, 77. Podle originálu jede Xanthias na oslu. Jeho úloha je pak o to komičtější, že je obtížen zavazadly, ač jimi mohl být obtížen osel. Později však náhle osel z dčje mizí; proto byl z děje v úpravě vyloučen.
Sir. y8. Když sedím v divadle: Dionysos představuje jaksi athénské divadelní obecenstvo. — O vítězství u A r g i n u s srov. str. 12. Otrokům, kteří se — proti athénským zvyklostem — toho boje účastnili, hlavně jako veslaři, dostalo se svobody a občanských práv.
Str. 80. B y i jsem pod K 1 e i s t h e n e m atd.: To je ovšem výmysl. Kleisthenes byl mladý zbabělý hejsek, jemuž se Aristofanes často posmívá; viní ho také z nerestné lásky, a i zde jsou slova ,,pod Kl." dvojsmyslná.
Str, 81. Euripidova Andromeda, tragedie nepochybně velmi zdařilá, se nezachovala.
Str. 83. A g a t h o n, významný tragik, u něhož se koná děj Platonova Symposia, žil delší dobu u makedon-ského krále Archelaa. — Dále jmenovaní dva básníci byli bezvýznamní.
Sir.  85. Šla noha času atd.: slova z tragedií Euripidových.
Str. g^n. Scéna s nebožtíkem je přidána.
Str. g6. Salamiňané byli dobří veslaři a námořníci.
Sir. gj. Zdali skutečně vystupoval vedlejší sbor představující žáby, je sporno; ale je to dost pravděpodobno, když se hra nazývá po žabách. Sbor žabí předváděl už Magnes, srov. na str. 42 a 169.
Str. 103. Ach, řediteli: V orig. je oslovován kněz Diony-sův, jenž měl čestné sedadlo v první řadě.
Si?'. 10$. B a k c h u: V orig. je jmenován bůh lakchos, jenž byl jako bůh podsvětní spojen v mystériích eleusinských s Demetrou a Persefonou. Byla to jiná podoba boha Dionysa, proto jsem nedbal v parafrázi toho, že se v Žabách jeví lakchos a Dionysos (Bakchos) jako dva různí bozi.
Sir. 111. E c h i d n a, G o r g o n y, podsvětní obludy. Gor-gony, jejichž pohled měnil vše živé v kámen, bývaly bájí obyčejně umisťovány do Afriky; známa je z nich zvlášť Medusa.
171
i !
Str, 112. Jako Babinský:V orig. je vtip, jehož pointa nám není zcela jasná; volil jsem pro nápodobu tento anachronismus. — Píseň a kvákot žab: Rozšířil jsem žabí motiv do celé komedie aspoň náznakem: v parafrázi se ozývá ve chvílích pro Dionysa nepříjemných.
Str. li 8. A ť zahynu atd.: Dionysos přisahá, jako by byl otec rodiny, a užívá athénské soudní přísežné formule, — A i a k o s, jeden ze soudců v podsvětí. Básník ovšem tuto velebnou postavu bájí karikuje.
Str. iig. Zde vezmi mého otroka: Otrok mohl svědčit proti pánovi jen na mučidlech, ale pak měla jeho výpověď skoro větší cenu než svědecká výpověď člověka svobodného. Bylo-li ovšem otroku mučením ublíženo, měl jeho pán nárok na náhradu škody.
Str. 122. Je —je dnes pátek atd.: Při vtipech spojených s výpraskovou scénou nebylo možno obejít se bez ana-chronismů.
Str. 126. V rukopisech originálu je osoba, označená v parafrázi jako strážník, jmenována Aiakos (tak už i v 1. obraze II. dějství, kde však některé rukopisy udávají šarži sluhy). Ale tato šarže je tu vskutku dost záhadná, i přidělil jsem ji podsvčtnímu strážníkovi. Podle originálu pak oba mluvčí s počátku III. dějství nedůsledně zmizejí ze hry; přidělil jsem jim od str. 132 úlohy, kterých v originále není; Xanthiovy vtipy, i s ana-chronismy, jdou na můj účet.
Sir. 133. Hromoslovce: Jeho velkolepá mluva je srovnávána s hřměním. — Synu zelinářské b o h y-n ě: Básník paroduje verš 2 nezachované Euripidovy tragedie T e 1 e f o s, jejíž hrdina vystupoval v cárech; ta je vůbec, nejen v Žabách, terčem jeho útoků. K tomu je to posměšek na osobu Euripidovu: jeho matka prý byla prodavačkou zeleniny. — Děj je tu v parafrázi samostatně proložen písněmi sboru; podle orig. začíná sbor zpívat až od str. 136.
Str. 136. D e m e t r o: Aischylos pocházel z dému eleusinského, střediska eleusinských mystérií, do nichž byl sám zasvěcen.
Str. 13y. ó blankyte atd.: Euripides ve svých tragediích často ústy svých hrdinů projevil pochyby o existenci bohů lidem uznávaných. Mimo to naznačuje Aristo-fanes, že jsou jeho představy jakoby čerpány z povětří a plodem hloubání príliš rabulistického.
Str. 13J. F r y n i c h o s, předchůdce Aischylův v tragické poesii; jeho díla se nezachovala. Byla velmi jednoduchá, převahu měly písně.
Str. 140. P s o h a d y atd.: Aischylos miloval velkolepost až
172
fantastickou, mezi jiným i představy tvorů smíšených z různých zvířat, jak se vyskytují zvlášť v orientálním umění. Miloval také směle složená slova.
Sir. 142. Je plna králů atd.: Míní se osobní styky Euripidovy.
Str. 144. Sršeli kopím atd.: Aischylospředvádělsoblibouboje,
Str. 14.5. Tragedie Sedm proti T h é b á m i P e r ä a n é jsou zachovány.
Str. 14.6. F a i d r a: Známá báje, podle níž se manželka The-seova zamilovala do nevlastního syna Hippolyta; je zpracována v zachovaném Euripidove dramatě H i p-p o 1 y t o s.
Str. 148. Oresteie: Je citován začátek druhého dramatu (Obětnice) ze zachované Aischylovy trilogie O r e-s t e i a. — Bůh Hermes byl m. j. průvodcem mrtvých do podsvětí.
Str. /50. Jsou tu citovány začátky prologů několika ztracených tragedií Euripidových. Každý ten začátek je gramaticky a metricky uspořádán tak, že lze k němu jako hlavní větu doplnit slova „rozbil džbán" (v orig. „ztratil lahvičku" a pod.).
Str. 75.9, Z Aischylových různých sborových písní vybírá Euripides nesouvislé patetické verše a prokládaje refrénem, zesměšňuje tak i Aischylovu zálibu v refrénech.
Str. í55?!. Aischylos napodobí trefně jalovost mnohých Euripidových písní sborových a sólových, — V parafrázi jsou jak Aischylovy, tak Euripidivy písně značně moderoi-sovány, při čemž se využívá rozdílu mezi starší a novou poesií a hudbou.
Str. 158. Citáty z různých zachovaných i nezachovaných kusů obou básníků.
Sir. 160. Celou knihovnu: Euripides, básník-učenec, je z prvních Evropanů, kteří měli větší knihovnu. — Pro básníka: Dionysos nyní spojuje ryze literární, estetický účel svého příchodu s účelem politicko-výchovným.
Sir. 161. A1 k i b i a d e s, Athéňany hned zbožňovaný, hned pronásledovaný, jak není při jeho vrtkavosti divu, žil tehdy v dobrovolném vyhnanství na thráckém Cherso-nesu. Tehdy byl jistě dobrým vlastencem a byl by nepochybně Athénám prospěl.
Str. 163. A n i plášť ni bunda: Aischylos tedy pokládá Athény v nynější situaci za ztraceny. Občany je nutno prevychoval: to patrně cítí Aristofanes, nechává-lí se znenadání Euripida rozhodnout! pro Aischyla, vychovatele národa, ač tento nepodal žádnou positivní radu.
Str. 1G511. Úloha Xanthiova rozšířena samostatně až sem, motiv žab vnesen i do ukončení hry.
173
NEC I G N I CEDIT NEC FERRO
NEPODLEHNE ANI OHNI ANI MEČI
ARISTOFANES: JEZDCI—ŽÁBY DVĚ KOMEDIE
V překladu, s úvodem a poznámkami Ferd. S ti eb i t ze jako 4, svazek Antické knihovny, kterou řídí dr. Jiřina O táhal ová-Po pelová, vydal a v upraví Jaroslava Švába roka 1Q40 vy tiskl M e l a n t r i c h v P r a z e.
aristofanes
uma
Ve vítězných válkách řecko-perských měly demokratické Athény vynikající, ba rozhodnou účast, ačkoli se stále ještě musily podřizovat velení aristokratické Sparty, jež měla dotud v Řecku nadvládu. Ale když athénský státník Aristeides založil r. 478/7 př. Kr. spolek řeckých ostrovních a maloasijských obcí pod vedením Athéňanů, staly se Athény, ovládající do té doby jen nevelké území Attiky, hlavou silné námořní říše (t. zv. attická symmachie) a politicky, hospodářsky i kulturně nejvýznamnější řeckou obcí.
Doba od uzavření attické symmachie až téměř do konce V. stol. př. Kr. je klasická epocha athénského vývoje.
První její údobí, necelých padesát roků po řecko-perských válkách, je vlastní klasické období attického kmene. Poněvadž byl za něho vůdcem Athéňanů dlouhý čas státník P e r i k 1 e s, nazývá se ta doba £"     C po něm. Tehdy jsou Athény hlavou říše přes některé
^•~c>* ~ odbojné pokusy ještě nijak neotřesené. Vyspělou
athénskou demokracii řídí pevnou rukou energický muž širokého rozhledu a jasných cílů, vzdělaný, ovládající sebe i choutky davů. Město bohatne příspěvky spojenců, z hojných finančních přebytků se zdobí krásnými stavbami a uměleckými díly (stačí jmenovali sochaře Feídia), oplývá slavnostmi, jež jsou příz-
5
nivy rozvoji mnohých umění, zejména hudby a básnictví. Athéňanům skládají oslavné písně proslulí lyrikové té _ doby Simonides, Pindaros, Bakchylides. Básníky Aischylem a Sofoklem dosahuje v athénském Dionysově divadle klasické výše tragedie, brzy po ní Kratinem i komedie. Herodotos píše své Dějiny, jejichž velká ěást j e věnována oslavě Athéňanů, vlastních vítězů nad Peršany. Athény k sobě přitahují výtvarníky, stavitele, básníky, řečníky, filosofy, lidi významné i prosté z celého řeckého světa.
Kulturní převaha zůstala Athénám zachována i za dalších tří desetiletí, jež jsou vyplněna t. zv. pel o-ponnéskou válkou. Byl to největší zápas, který mezi sebou svedli Řekové, rozdělení na dva tábory, aristokraticko-oligarchický se Spartou v čele peloponnéského spolku obcí,a demokratický v čele s Athénami. Athéňané by byli ze zápasu dojista vyšli vítězně, kdyby se byli drželi obranné taktiky Peri-kleovy a kdyby nebyl Perikles zemřel (morem r. 429). Po něm nenalezli vůdce, který by byl dovedl ovládati lid v neštěstí i ve štěstí a rozvážně říditi osudy obce. Nestal se jím žádný z menších demagogů, z nichž na nějaký Čas vynikl jirchář K 1 e o n (padl r. 421), ani nadaný, ale vrtkavý aristokrat A 1 k i b i a d e s. Vleklá a sžíravá válka připravila Athéňany o bohatství i o spojence, a třebas se vyznamenávali statečností, obětavostí a podivuhodnou životní silou, podlehli nakonec (r. 404/3) Spartě podporované Peršany a musili se vzdát jak svého mocenského postavení, tak na čas i své demokracie. Tu sice krátce poté obnovili, ale její pokračující úpadek, jenž se projevil už za pelo-ponnéské války, nebylo lze zadržeti: chátrala stále více, měníc se ve vládu demagogů a davů.
Přes tyto osudy Athény za války kulturně vzkvétaly. Na jevišti zaznívají ted výtvory zralého umění Sofo-kleova a Euripidovy; komedie, využívající jedinečné volnosti slova, dovádí bujně v dílech četných básníků,
z nichž vynikají Eupolis a Aristofanes. Historik Thu-kydides dosahuje ve svém vypsání peloponnéské války vpravdě pragmatického dějepisectví. Sokrates svým působením zahajuje attické období řecké filosofie, zamířené na člověka, a krásné a účinné mluvené slovo je kultivováno úsilím prvních attických řečníků.
Celý tento vývoj Athén v V. stol. př. Kr. je jednak předpokladem, jednak pozadím činnosti attického komického básníka Ar isto f an a, jehož zachované hry nám jediné umožňují důkladněji poznatit, zv. s t a r o u attickou komedii. Vznikši z primitivnějších útvarů řeckého národního veselého dramatu. Částečně pod vlivem drsné dorské frašky, zušlechtila stará komedie vhodné attické zárodky (nejvýznamnější byl komický sbor), a organisujíc se podle současné tragedie, vyvinula se v podivuhodný veseloherní útvar, pro nějž lze sotva nalézti obdobu ve světovém písemnictví. Je podmíněn zcela ovzduším své doby. Stará attická komedie obrazí plnost tehdejšího athénského života, z něhož čerpá své náměty, ať už kárá současné státníky a athénskou politiku nebo společenské zvrácenosti této doby plné kvasu, sociální zlořády nebo utopie, nezdravou hudbu a poesii, převratná hesla moderní filosofie a výchovy, ať bojuje za mír nebo za těžkých chvil vzpomíná statečnosti, mravní síly a umění předků nebo se utíká do světa fantasie. Plnost lidského života z ní zaznívá: mísí se v ní krása s ošklivostí, zbožnost s oplzlostí, vážnost s nevázaností, básnický vzlet se špínou pomluv, kouzlo poesie a hudby s kalem slovní sprostoty. Zachovávajíc si některé volnosti a zvláštnosti (význačná úloha zejména připadá sboru), stala se za svobody slova, jen dočasně omezované, stará attická komedie nástrojem veřejné kritiky a osobní satiry, hlasatelkou přání a tužeb jak básníkových, tak leckdy i jednotlivých vrstev národa anebo celého národa.
Aristofanes — právě tak jako Eupolis, zprvu jeho
přítel a spolupracovník, později sok, předčasně skonavší v boji za vlast — převzal dědictví básníka Kratina, komika hrubého zrna, ale geniálního, jenž attickou komedii zdokonalil a naplnil ji zejména politickou satirou. Po prvé vystoupil Aristofanes r. 427 př. Kr. a byl úspěšně činný po celou dobu peloponr-néské války a ještě začátkem IV. století, kdy už stará attická komedie s úpadkem athénské moci a demokracie vzala za své a byla vystřídána mírnější veselohrou bez útočné tendence, umělecky ukázněnou podle Euripidových tragedií. Jako měla stará attická komedie vůbec oposiční ráz se značnou dávkou reakcio-nářství, tak byl i Aristofanes na jevišti mluvčím opo-sice představované zemědělci, žehrajícími na válku, a aristokratickými kluby, nakloněnými Spartanům. Smýšlením byl umírněný demokrat, přející míru. Nebyl však zásadním pacifistou. Volal-li po míru, činil to nejen v zájmu těch, za které mluvil, ale i v touze, aby se všichni Řekové smířili. Čím více se situace Athéňanů zhoršovala, tím více ubývalo básníkovy útočnosti, jako by nechtěl ostrou veřejnou kritikou zbytečně jítřiti bolesti dne a ztěžovati poměry a zamýšlel široké vrstvy rozptylovat veselím svých her.
Kromě Jezdců a žjib zachovalo se z Aristofanovy tvorby ještě devět úplných her. V komedii Áckarňané (z r. 425) vyjadřuje touhu attických venkovanů, těžce zkoušených nepřátelskými nájezdy do Attiky, po míru. V Oblacích (r. 423) napadá Sokrata, v němž mylně vidí představitele přírodně vědecké filosofie a moderní sofistické výchovy. Ve Vosách (r. 422) tepe pověstnou zálibu Athéňanů v sudičství. Mír (byl provozován r. 421 těsně před uzavřením t, zv. Nikiova míru, jenž přivodil delší přestávku ve válce) slaví nastávající mír veselým nápadem, jak byla attickým vinařem bohyně Míru vysvobozena ze zajetí boha Války. Za velkolepé, ale nešťastně skončivší athénské výpravy na Sicílii vznikla komedie Ptáci (r. 414),
žertovná féerie, jíž uvedl básník své spoluobčany do ptačí říše: tam se utíkají dva občané znechucení poměry v Athénách a navedou ptáky k tomu, aby se zmocnili vlády nad lidmi i nad bohy. Když se Nikiův mír neukázal trvalým, znovu budil pro mír náladu komedií Lysistrate (r. 411): v ní se ženy znepřátelených řeckých obcí smluví odpírati manželům všechny povinnosti a přinutí je k obecnému smíření všech Řeků. V komedii %eny slavící Tkesmoforie zesměšňuje básník Euripida, jenž je jako modernista častým terčem jeho vtipů, a kárá přitom vady žen. To byla druhá Aristo-fanova komedie o ženách. Třetí jsou Sn4movnice (Ženský sněm). Ta hra vznikla již po neblahém konci peloponnéské války, za zbídačeného stavu obce: zk.ro tle se v ní persiflují komunistické utopie, snaha žen socialisovat všechen majetek a zavést volnou lásku. Vážné sociální tóny se ozývají z komedie Pluios (Bohatství, r. 388), v níž bůh Bohatství, vyléčený ze slepoty, dává poklady spravedlivým a mění tak tvářnost lidské společnosti.
Komedie Jezdci (Hippés) pochází z doby mladistvého rozmachu Aristofanova: byla provozována v únoru r. 424, kdy bylo básníkovi něco přes dvacet let. Byla to první hra, kterou přihlásil ke komickým závodům svým jménem — dřívější svá díla, i zachované Acharňany, a některá z pozdějších uváděli mu na jeviště jiní básníci nebo herci, přičemž ovšem nebylo tajno, kdo je vlastním původcem. Bylo to pět roků po smrti Perikleově, v době, kdy ovládal obec demagog Kleon, zastánce ofensivní válečné politiky,, člověk výmluvný a dojista dobrý vlastenec, ale ne-ukázněný, krátkozraký a příliš vycházející vstříc choutkám davu na úkor ostatních vrstev národa. Už za Periklea se povznášel tak, že demagogicky využíval vášní davu proti státníkovi zlomenému neštěstími v rodině. Později vynikl jako krutý odpůrce spojenců nespokojených s tvrdou vládou Athén a jako zásadní
8
9
nepřítel smíru se Spartou. Vrcholu moci dosáhl r. 425, kdy se mu s přispěním vojevůdce Demosthena podařilo zmocniti Spartanů blokovaných Athéňany na ostrůvku Sfakterii u Pylu. Sparťané byli tehdy velmi zkrušeni, neboť mezi zajatými bylo množství nejuro-zenějŠích občanů, a několikrát žádali Athéňany o mír; ale dav poštvaný Kleonem jejich žádostvždyckyodmítl.
Mezi Aristofanem a Kleonem bylo osobní nepřátelství. Již v Acharňanech slibuje básník Kleonovi pomstu v nové komedii. Uskutečnil-li ji krátce poté, co se stal Kleon vítězstvím u Pylu všemocnou osobou v obci, je to znamení neslýchané volnosti athénského divadla, ale i osobní statečnosti básníkovy a také jeho lásky k míru, po němž volá v době právě velmi příhodné, kdy Kleon jen ze zpupnosti odmítal sklíčené Sparťa-ny. V nenávisti proti Kleonovi a v touze po smíru se Sparťany byl básník podporován athénskými jezdci, elitou athénského vojska a smetánkou athénského občanstva. Ti jsou sborem jeho komedie, jež je podle nich nazvána, a pomáhají v boji proti Kleonovi. Tohoto básník předvedl —jistě s mnohou hrubou nadsázkou—jako nej pustší ho demagoga, klamajícího a vykořisťujícího jak athénský lid, tak i všechno ostatní občanstvo a spojence. A je opět znamení athénské svobody i osobní básníkovy statečnosti, že předvedl lidu shromážděnému v divadle, suverénu Athén, jeho vlastní nepříliš lichotivou karikaturu v podobě mrzutého a náladového dědka, jenž se poddává ničemům rázu Kleonova. Kleon je představován pod maskou Paflagona, vrchního otroka Lidu (Dému). Dva jiní otroci, kteří nemohou už snášet panovačnost Paflago-novu —jsou prý míněni dva současní vojevůdci, rázný Demosthenes a nerozhodný Nikias —• spiknou se proti Paflagonovi a podle věštby, že ničemu přemůže ještě větší ničema, získají pouličního jelitáře za soka Paflagonova. Ten s pomocí obou sluhů a jezdců Paflagona vytiskne z přízně Lidu. Jednoduchý děj, plný
vtipných nápadů, protkaný písněmi sboru i jeho odbočkami namířenými do hlediště, vyznačuje se proti jiným Aristofanovým komediím jednotností a uzavřeností. Několik obvyklých volností staré komedie si ovšem Í tento kus uchovává. Náleží mezi ně i nedůslednost v kresbě povah. Kleonovou porážkou mají nastat Athénám lepší časy; ale jak je mohl přivoditi ještě větší ničema, než byl Kleon? Tu neváhá básník jako na obrátku změnit povahu svého hrdiny: z jelitáře učiní pojednou výtečného občana, jenž kouzlem omladí Lid a vrátí mu ctnosti i prestyž někdejších vítězů u Marathona.
Komedie %áby byla provozována téměř o dvacet roků později (405). Bylo to v době, kdy se stále množily příznaky blížící se konečné porážky, provázené vnitřním politickým neklidem a oligarchickými ústavními změnami. Aristofanes hledal duchovní původce rozkladu občanské morálky, jenž se stále více projevoval, a za jednoho z nich pokládal tragika Euripida. Viděl v něm právem hlavního představitele moderní hudby a poesie, jež podle něho podkopávala umělecký vkus národa. Nejvíce mu však zazlíval myšlenkový obsah jeho tragedií. Euripides, člověk hloubavý, stal se na athénském jevišti hlasatelem osvícenství, první z evropských dramatiků začal předváděti vážné problémy lidského života a diskutoval o nich: tak o víře v bohy, o odpovědnosti z konání, o právu a křivdě, o nerovnosti lidí, o postavení ženy. Látku k tragediím směl ovšem podle pevné tradice čerpati jen z bájí, kdežto on svým realismem tíhl k občanské tragedii. Tak se stávalo, že stíral s bájí pel naivnosti, zbavoval je zbožné úcty, vznešené náplni, že své heroy a heroiny strhoval do kalu lidských vášní a vkládal jim do úst časové filosofické debaty, zabarvené často silně rétoricky.
R. 406 zemřel Euripides, a několik měsíců po něm také starší Sofokles. V Athénách nebylo významného
10
11
tragika, který by nastoupil na jejich místo. Bylo to po několika těžkých válečných pohromách, ale v době, kdy se na Atheňany zase usmálo štěstí námořním vítězstvím u Arginus. Tehdy se Aristofanes opět jednou zahleděl na slávu řecko-perských válek, na dobu athénské národní velikosti a síly. A jsa přesvědčen, že je pravým posláním poesie býti učitelkou národa, připadl na myšlenku postaviti proti sobě hlasatele oné slavné doby, velkolepého básníka Aischyla, bojovníka marathonského, a svůdce nové doby, filosofujícího modernistu Euripida. Vlídného, vyrovnaného Sofokla ponechal v nevtíravé záloze. Svůj nápad uskutečnil v komedii £áby r. 405.
V ní posílá boha Dionysa, k jehož poctě se konala v Athénách dramatická představení, do podsvětí, aby si vyvedl na svět svého oblíbence Euripida. V podsvětí se Dionysos namane k hádce Euripida s Aischy-lem o prvenství v tragickém básnictví. Jest uspořádán závod mezi oběma; Dionysos jako rozhodčí přiřkne vítězství Aischylovi a jeho, nikoli Euripida, si odvádí na svět.
%áby se skládají ze dvou hlavních částí. Jádro je v druhé části, v níž oba básníci objasňují některé stránky své vlastní poesie a nemilosrdně tepají vady poesie soupeřovy. Euripides vytýká Aischylovi nedostatek děje, přemíru sborových zpěvů, bombastickou mluvu, strojenost a jednotvárnost textů i hudby. Ais-chylos kárá mechaničnost Euripidových prologů, všední mluvu, rozkladné myšlenky, předvádění nerestných žen, kradení hudebních motivů, jalovost písní. Do zápasu se občas ozve i struna politická. Aischylos se objeví pravým vychovatelem národa.
Toto vážné jádro ^ab — třebas nešla kritika příliš-do hloubky— ukazuje, jak vyspělé bylo athénské obecenstvo. Básník se ovšem snažil literární výklady učiniti zábavnějšími různými groteskními nápady, karikováním a četnými vtipy. Mimoto odškodnil diváka
v první části kusu, v níž předvádí, jak se Dionysos — vystupující v celém kuse jako figura převážně komická — přestrojen za Hérakla se sluhou Xanthiou ubírá do podsvětí. Dobrodružství té cesty předvedl básník místy hodně silácky, ale vtipně a účinně, Tak popřál divákovi, aby se dosyta nasmál a byl pak ochoten vě-novati sluch výkladům vážnějším.
Když pluje Dionysos s Charonovou lodkou přes styžský močál, provází ho kvákot a píseň žab, podle jejíhož rytmu musí veslovat. Tato scéna, v níž asi vystupoval vedlejší sbor žab, v ději podřadná, dala název komedii. Je to v starém věku dosti časté, že titul díla neodpovídá plně obsahu.
Aristofanes byl skvělý humorista, výbojný satirik, plný vtipných nápadů, s živým smyslem pro otázky současného života, cítící zvlášŕ se středními vrstvami. Ve svých prostředcích nebyl vybíravý a mnohým lidem, které napadal, jistě ublížil. Ale šlo mu většinou ne o osoby, nýbrž o věci, o blaho národa. Byl to nebojácný, dobrý patriot konservativního smýšlení. Básník byl výtečný; to dokazují zejména krásné písně jeho Ptáků, Chvály si zaslouží i jeho skvělá attičtina. Svým uměním si získal i takové duchy, jako byl Platon, jenž ho zvěčnil ve svém Symposiu.
Pro velké množství narážek na současné osoby a události nebylo ovšem později možno Aristofanovy kusy znovu provozovati: stará attická komedie byla těsně spiata se svou dobou a nebylo ji lze do žádného prostředí prostě přenésti. Proto ji nepřevzali ani Ří-mane: ti převzali a ostatní Evropě v latinské podobě odevzdali t. zv. novou attickou komedii, jejímž hlavním představitelem byl básník Menandros, ceněný již v starém věku proti Aristofanovi pro svou uhlazenost a umnější komposici. Ani v novém věku nemohl býti vliv Aristofanův na světovou veseloherní produkcí nijak pronikavý. Byl sice obdivován a uznáván Í nej většími duchy, byl tu a tam i napodoben, ale takové po-
12
13
kusy se jen zřídka zdařily;*) významu nové attické komedie pro novověkou veselohru nikdy Aristofanes nedosáhl a nedosáhne.
Je však dodnes komikem živým a účinným, jak ukazuje značný počet pokusů o vzkříšení jeho děl na moderním jevišti, jež se staly v poslední době se zdarem i u nás. Bylo by opravdu škoda nezachránit i dnešku myšlenkovou náplň jeho komedií a jeho jadrný humor a vtip, jenž je i přes staletí stále účinný. Proto je třeba pro moderního diváka jeho díla upraviti, zbavili je všeho příliš časového a přiblížili je dnešnímu vkusu a chápání. Někde to lze učiniti zásahy jen lehčími, jinde je třeba změn pronikavějších.
Takového rázu jsou tyto překladové úpravy Jezdců a %flb. Byly určeny —jako všechny ostatní mé překladové úpravy pořízené podle týchž zásad {Renský sněm 1924, Lysistrate 1927, Ptáci 1934 a Mír) — pro jeviště a prokázaly nechabnoucí účinnost velkého starověkého komika. To poslání mají i v knižní podobě. Věrné překlady téměř všech Aristofanových komedií (až na Ptáky a Oblaky) pořídil Au g. Krejčí: v Králově Sbírce překladů vyšel Plutos a %áby (1897—8), v Bibliotéce klassiků řec. a rím., vydávané Českou akademií, všechny ostatní kusy. Byl bych rád, kdyby mé parafráze usnadnily čtenáři cestu k nim.
*) Srov. W. Süss, Aristophanes und die Nachwelt (Leipzig 1911).