Edmond Ja běs (výběr z textů)
Na prahu knihy
První stránku knihy označ rudou .'.:<.-•■..   neboť rána je na svém počátku neviditelná. a A B I AKf
-Je to snad nějaké vyprávění?
- Můj příběh líčili už tolikrát,
- Co je to za příběh?
- Ten náš, tím, že tu není.
- Moc dobře ti nerozumím,
- Slova mé rvou vedví.
- Kde jsi?
- Ve slovech. -Jaká je tvá pravda?
- Ta, co mĚ drásá.
- Co se děje za téito dveřmi?
- Zbavují tam jednu knihu listů.
- Oč v té knize jde?
- O uvedomení si křiku.
- Viděl jsem tam ale vcházet rabíny.
- Chodí po skupinkách sdělovat své připomínky privilegovaných čtenářů.
- Oni tu knihu přečetli?
- Čtou ji.
- To mluví předem pro vlastní potěšení?
- Oni tu knihu předem tušili. Připravili se na to, jak jí čelit,
- Znají její postavy?
- Znají naSe mučedníky.
- Kde se ta kniha děje?
- V té knize.
- Kdo jsi ty?
- Strážce domu.
- Odkud přicházíš?
- Rňzné jsem bloudil.
- Někdy se zastavím na cestě k pramenům a pátrám ve znameních, ve světě svých předků.
- Zkoumáš znovunalezená slova,
~ Noci a rána slabik, které jsou mé, ano.
- Tápeš.
- UŽ dva tisíce let takhle chodím.
- Sotva ti stačím.
- Sám jsem to mnohokrát chtčl vzdát.
- A tvá spása?
- Zapomnění mých slov.
- Mohu vejít? Je už tma.
- V každém slově hoří lampa.
- Mohu vejít? Kolem mé duše je tma.
- I kolem mě Je tma.
- Co pro mě můžeš udělat?
- Svůj podíl Štěstí m᧠v sobě.
- Psaní, které vede jen samo k sobě, je jen projevem pohrdání.
- Člověk je psané pouto a místo.
- Nenávidím, co je vysloveno tam, kde už nejsem.
- Směňuješ budoucnost, jakmile se projeví. Zbývá ti ty bez tebe.
- Stavíš mě sama proti sobě. Z takového utkání nikdy nevyjdú jako vítěz.
- Porážka je dohodnutá cena. -Jsi Žid a jako Židé mluvíš.
- Ta čtyři písmena, která označují můj národ, jsou čtyři prsty tvé ruky. Volným palcem mě můžeš rozdrtit.
- Jsi Žid a jako Židé mluvíš. Ale je mi zima. Je tma. Nech mě vejít do domu.
- Na mém stole je lampa a ten dům je v té knize.
- Konečně budu bydlet v tom domě.
- Budeš sledovat knihu, jejíž každá stránka je hlubina, kde se peruť leskne jménem.
Když jsem jako dítě poprvé napsal své jméno, uvědomil jsem si, že začínám knihu.
RASI STEIN
Kniha nepřítomného
Píše.
Píäe pro svou ruku, pro své pero, aby utišil pohled; neboť kdyby nepsal, co by s nimi bylo? Jeho pero by dnes bylo k nepoužití, zahlceno rzí, jeho ruka by se nikde nezrcadlila, v žádném slově, v žádném písmenu; nebyla by improvizovala žádný inkoustový obraz; a jeho pohled by se utopil ve stránce, která by se za ním zavřela, neboť by nikdy nebyl vybídnut, aby pronikl skrz. - Jedině psaní udržuje spisovatelův pohled na hladině.
Znovu celou cestu prochází pohledem. Táže se. Nemá čas odpovídat. Tolik otázek se odvrací od jeho jazyka, snaží se po jeho paži dostat ke dlani. Tolik přání svírá jeho pero, dává jeho prstům sílu svírat pero.
Kde je cesta? Cestu je třeba stále hledat. Bílý list je naplněn
cestami. Víme, že bude třeba dát se zleva doprava. Víme, že budeme muset hodně chodit, hodně se namáhat. A stále zleva doprava. Víme také předem - někdy -, že jakmile bude stránka začeměná znaky, roztrháme ji. Tutéž cestu podnikneme desetkrát, stokrát; cestu svého nosu, šíje, úst; cestu svého čela a své duše. A všechny tyhle cesty mají své vlastní cesty. - Jinak by to nebyly cesty.
Čím to, že když máme před sebou svou cestu - nebo své případné cesty - vytyčeny, obvykle se vydáme tou, která nás od našeho cíle vzdaluje, která nás vede jinam, kde nejsme -ale možná tam jsme také? -, vyjma tehdy, kdy nás vede inspirace, kdy jsme ve stavu vnímavosti nebo milosti - ale to je vzácné, převelice vzácné - a ti, jichž se stav milosti dotýká, to nevědí; chci říci ve chvíli, kdy se jich dotýká. Tím spíš, že být ve stavu milosti často znamená ztratit cestu, obvyklou cestu, a sledovat cesty tajnější, tajemnější.
Všichni máme své vytyčené cesty, a ty nejdelší na rozložené mapě vědění jsou nejkratší. Nedávno se o tom zase přesvědčil. Jednoho odpoledne se odvážil vydat do pouště, která se rozkládá na východě, za hranicemi oné země Blízkého východu, kde se usadili jeho rodiče. Potřeboval nějakou krajinu pro svou samotu. Pustil se autem různými směry. Zabořil se po samý konec spásy. Vlahá noc kolem něj odkládala své náramky, své náhrdelníky. - Ten, co ho fascinoval nejvíc, byl růžový. - Divil se, že se mohla objevovat a mizet, rozšiřovat se a náhle se stát tak drobounká, že ji mohl obejmout. Obdivoval, že mohla být ženou a ženským světem, že mohla být nahá a oděná hvězdami.
V poledne se ocitl tváří v tvář nekonečnu, nepopsané stránce. Jakákoli stopa kroků a cesta zmizely. Zaváté. Z vnitřku stanu, který vztyčil při svém příchodu - Jak to, že ho vítr neodnesl? - byl svědkem složitých improvizaci větru. Slyšel ho, jak se náhle směje s pískem, jak tančí s pískem; jak se baví a vzteká, jak se baví a vzteká počtem jeho zrnek, až se ve své touze stává bohem bláznivého písku, který za sebou strhává okřídlená obludná stvoření do bitvy o dobytí světa.
(Oholený rabín, který se ve svých vězeňských hadrech už rabínovi nepodobal, mi jednoho dne před smrtí řekl:
- Co je to voda v jezeře? Bílá stránka. Vlny jsou její vrásky a každá ji zraňuje.
jezero bez vlnění je zrcadlo, jezero s vráskami je obličej. NaSe tváře poznamenané věkem odráželi tvář Boži."
Otisk a kniha
'> Ve své zarputilosti jsem sledoval knihu, která je vyprávěním tisíce vyprávění, jako noc a den jsou přídí tisíce básní; kde den střídá noc a noc den; kde roční období jsou čtyřikrát dvě stě padesát ročních období.
Svět se utíká do jména. Uvnitř jc kniha světa.
Psát, to znamená prahnout po počátku; to znamená snažit se dosáhnout hloubky. Hloubka je vždycky začátkem. 1 ve smrti jistě množství hloubek tvoří nejskrytěji! hlubinu; takže psát neznamená zastavit se u cíle, ale neustále jej překračovat.
tlilo rufí pilinou temni*. |e hymnem » xlpjmvLi na uOinvinou pamOf ijávi jedíMmri i wdmimuävuiuraby I il v irisť.
Opustil knihu niíiíu-íiá nechat \e ptciuiil n.) pfini knihy bu ůvuíi. Sebemenlí slabeni nii |>tíM|f na mulo.
Blankyt nch-e je obklopen hnlidy, odkud vylriJvj|í piicl, |r-|khž lul k fiQ mní tfíawm. Hodina pl.ili v natích oťkh. IMtVUft mě m. to mí drj\j. ani? hych dál myslil iu iviíu ranu. Při pohledu na Vřtv í|ilťu|i, ;e iseni kiv.n rl
Vipomíninn si 1M jědrsci poutní odpoledně, kdy jtfm byl sam v poulil a vutfl |i*m, j.jk lina |XKJ\zela pnnlot hvíídami jehlou lak lenVťni. te |*<m ie ve iv* naivitě ikimnlv.il, tc nebe jc otiývAiiís plAŕkaml, klerr pli koídŕro [nehnuti vy kliknou ohnivým výkřikem, o nf mí se nedá s jiitoiuu fki. řda |e Id ktikženy v úskotlfíh nebo probt-dnul(lho wnmi-ru. Vclit v tSoWc í 1 ukr vzpomínám, le iiviinmt ikha (sem si poprsí tivřdnmiljiii poliH-dit na tekoucí Nil, jehoiuliLl-řenf vody mi připomínaly nrplctrlllou ladu ťcrvcnyeh mravenců nciOiKlCh ooiravu S'adéje dodala odvahy dechu. 5v(1 i* tvŕm dnknnalŕm jasu byl s-1m pm tebe idľIľv, ŕrtvn smrti v uejpfekvjplví|{i lekci ŕivnla. klciŕ 4* inu jtfe|mC doslalo, A mytlcl |iem na tor íe kniha musi oscilovat měří ifniJiodvrnu tichy, jako « mtitl na tpiCee n«a kfcmlit kvůli ilovírkům, kicii Udě budou Cist po Bohu.
Každý výraz vědění je podroben výslechu nevyzpytatelných okultních Mocností, které přivolá nějaký bezděčný pohyb či sebepokornější zaševelení myšlenek nebo rtů.
V pátrání po absolutnu, k němuž užíváme druhořadých prostředků, nás pravidelně se vracející otázky obětují své ne-pomíjejíeností. Svědčíme o jejich odvaze, jako kameny z bujnosti vyzdvižené z jezera.
To v tomto duchu se kniha dní pomaloučku oíevřela knize nekonečna let a já byl při jejím pomalém, ale jistém zrodu. Nyní si neumím předsíavit, že bych o to mohl přijít. Můj život provází mou smrt do knihy a bytosti a věci, které mi bude dáno poznat a ocenit, jsou bytosti a věci, které budou vybrány, pak ztraceny a znovu nalezeny v jiných bytostech a dalších předmětech.
Důkaz je předehra. Vzlet k Bohu je skokem pozpátku.
Je však zřejmé, že tento návrat k minulosti lze ospravedlnit jen vzhledem k nevyhnutelné budoucnosti, která za něj odpovídá; vždyť volání kořenů doléhá k rozvité růži, a nikoli k trnu nebo pupenu.
A tak je každý očekávaný den dnem, který má být prožit pozpátku, kdy se má zemřít. Tento dvojí tlak staletí se děje skrze plody ducha a kultury staletí, jejichž jsme semeno i pole.
Jak život, tak smrt touží oba stejně trvat déle. Věčnost je svazuje.
V knize přecházejí barvy moře od slonovinové prázdnoty po tiskařskou čerň. Moře omývá břehy, které mé kroky znovu nalézají. V jeho mušlích jsem naslouchal úpění ozvěny svého jména.
Středozemní moře obrodilo pohledy, kleré předcházely mému; proto jsem chtěl, aby v knize bylo moře pohyblivým, tisíciletým poutem, a také proto mají mé sny ve světě drásaném odchody význam záchranné akce. Zachraň se, kdo můžeš! Někde tam je pro nás možná život.
Jsem bloudění človeka, stezka a cesta. Cožpak jsem to natolik zapomněl? Odevzdaní a klidně a s mužným vědomím jsem přijal přikázaný úděl: bloudit ve skuteřnosli a ve snu skutečnosti, jejímž důvodem je každá slabika knihy.
Jsem dech svých knih, jako vítr vržený do moře. Každá vlna je z pěny a visuté vody; každá hodnota je hodnota, jíž nabývá nebe; ale tím, jak zdvihá vlnu, vynalézá její tvar a její lem, se vítr opět rodí a po jejím boku přelétá oceán až do vyčerpání. Jeho síla pochází odjinud, ale jeho vůle je mu vlastní, i
fadná kniha není dokončená. Nepfedělával jsem svou knihu třikrát? V noci se slunce obklopuje hvězdami a ráno bytostmi z peří, na něž si uchováváme vzpomínku.
Čteme-li, list po listu, blikotání nebeských těles spánku, tlukot křidel a únos ptáka, nepriznávame tím snad psaní svrchovanou moc, náležející přednostně smrti, přetvářet svět a odůvodňovat představu vesmíru v jeho ncsěetných a nepoznatelných proměnách?
- Naděje je na další stránce. Nezavírej knihu.
- Obrátil jsem väechny stránky knihy a naději jsem nepotkal.
- Naděje je možná ta kniha.
Kniha je labyrint. MyslíJ, že z ni vyjdeš, a dostáváš se stále hlouběji. Nemáä naději dostat se ven. Musíš dílo zničit. Nemůžeš se k tomu odhodlat. Zaznamenávám, že tvá úzkost se pomalu, ale jistě zvětšuje. Zeď po zdi. Kdo čeká na konci? -Nikdo. Kdo tebou bude listovat, luštit tě, milovat tě? - Patrně nikdo. Jsi sám uprostřed noci; sám na světě. Tvá samota je samotou smrti. Ještě jeden krok. Možná někdo přijde, prorazí zeď; nalezne pro tebe cestu. Běda! Nikdo se toho neodváží. Kniha nese tví jméno. Tvé jméno se uzavřelo do sebe, jako ruka na chladné zbrani.
Svite mých knih, kde |jko perly poiu na 5nM( hrudi lb*rí žt-
zeft, dokážu oddělit stránku k napsání od (Vítáni, « hladu obezffini slova, u-psí než UlSťálová voda? Smrt je hebká |ikíi 5<(n. Žiitň M uko|í jejím ložím. 1'iíu. ilLiiluu nnc u- rorvl|l. Nrvldliclná loriťii knihy je tedy čitelně léln Boh.i V itlin I jc slovo Jkvárůu.
Jako zrádný motýl «mt prtbývab v jeho ialbě. Křičím ii vŕirvm á ídiKený křik slůvek jt Jen irochi prachu p>nl niýuii kroky
Kniha
Elya
Za knihou je zákniží, za záknižim je nesmírný prostor a v tomto nesmírném prostoru je kniha, kterou v jejím záhadném řetězení budeme psát.
Víc je pfede Viím. Slovo je zítřek slova a kniha je zítřkem knihy.
Takže se navždy točíme kolem toho, co bylo a co bude a 00 k obrazu Božímu v Jeho vznesené nepřítomnosti zůstává tím, co je, totiž tajemným poutem s vesmírem a místem, kde se nachází vesmír k objevování.
A provrtáváme se zapomněním, neboť zapomnění je tlustá kůra počátků.
Prvotní hřích je hřích paměti. Nikdy nepůjdeme až na konec času.
Kniha |fi mCtfOv kllr ipliovatel v tichosti oWtuj-c svů| hlav Kiftdf prázdný okra| 1c icáy pílí ataenttw dořníní, n«
|c-]ím? bfrhu vracející se ilova nvczu)i své ípojcncttvl
\ muk-in.
Ml blbk 1c ncvolitclni Mrdnlta.
Kniha plná hvězd z tiskařské černi Je vesmírem v pohybu, který
pohled zastavuje. Jako lidé z Knihy nikdy nespočineme v příbytku. Zemřeme ve
slovech.
(.Nemám jinou krev," zaznamenal .než tu, která je proléváns; jiný inkoust než ten, který si ode mé vyžádala slova, mezi něž jsem zatel tak daleko, že jsem - ó transliterace temného znaku do kostěného písma - už jen začátkem napsané smrti, kterou mi slovy bylo dáno sdílet.
Neviditelné dvete! Každý příbytek je vrácen vzduchu. Věděli jste, že prázdno jsou jedny dveře za druhými osvětlené včerejSlm světlem?"
Zaznamental také: Jaké je toto místo? Hnízdo, do něhož pták ukryt část věčnosti, již zachránila jeho křidla.
Slovo, alespoň jednou jsi bylo dravcem, nočním ptákem. Svítáni tě zastihlo mrtvé. Papír je neúprosné světlo."
KNIHA
Minulosti knihy je světlo a minulosti jasu stiň.
Ať je cesta, kudy se ubirámc, jakákoli, minulost žhne v dáli jako
poslední nedohořelý kousek knotu. Na chvilku, kdy ctěme, se vracíme k opuitěné svíčce. Kniha je místem tohoto druhopisnŕho chořeni sem a tam.
...od noci k noci, tedy od této strany minulosti až daleko za ni.
Pilu dílo, které se v miiku v knize přepisuje. |e v tom predávatelnosl jeho vlastního dechu i zdvojováni každého z jeho znaků.
Spoťívá-li nádech v naplňováni plk kyslíkem, pli výdechu z nich tedy vypoultlme život, kloužeme do prázdnoty.
Tak se udržujeme na živu jen proto, že předem souhlasíme s tím, íe zemfeme.
Kdyby už nebyla zemé ani nebe, byli bychom my v tiahoté zaujímaných let.
Nikdy neztrácíme knihu, ztrácíme sebe.
Každá kniha je patrně jen nejasná podobnost s knihou ztracenou.
„V každém z nás je kniha, která nas přeměňuje ve slova, jako se
krev znovu tvoří v krvi/' fekl. „Každému slovu, každému výrazu odpovídá jeden úder srdce. Cena knihy je cenou úmluvy."
Nevyíel jsem ze svŕho bydliště. Co je dnes vlastně za den? Už na tom skoro nezáleží. Přečetl jsem si znovu stránky sepsané po tom zločinu, Přečetl jsem si znovu svůj deník i řadu listů uchovaných - odkdy? - ve stejných deskách. Jak jsem je rovnal, položil jsem je mechanicky na vyprávění o svém zločinu a na svůj Denik. Dal jsem tak Život knize, kterou jsem vytvořil, aniž jsem si toho všimnul, chci fíci aniž jsem na to kdy v průběhu těch měsíců strávených mimo knihu pomyslet
Kniha nepotřebuje člověka, aby vznikla; vzniká skrze něj. Tak nás v životě hodiny postrkují jedna k druhé, do nekonečna. Kniha, která by mohla obsahovat všechna slova naSich
mjrflenek a naik-h činů, ale fctecí nakonec zachovali jen ty, ktf rěskvybfilá, pOpoH^ai a úsporně, j s nimtí by bylj zajedno,
Kniha, v níž by vesmír neměl místo, by nebyla knihou, protož? by byla ochuzena o své nejkrásnějsístránky, o ty levé, v nichise zrcadlí i ten nejnepatrnějŠí oblázek.
Spisovatel prchá spolu sc slovy, z nichž některá, někdy jen jedno nebo dvč, ho doprovázejí až za hrob. Slovo jc nejprve úl, teprve potom jméno. O mé srdce a mysl se svářila dvé slova. Nalezl jsem je v nejzazíí hlubině sebe sama; žíla životem, kterýjsem prožil v temnotách. Jsem na konci sil, jako ty včera. Ml minulost je obtěžkána olupováním a pronásledováním. Má minulost sklání hlavu ke klamné opoře, k soucitnému rameni nebo k psacímu stolu,
Nemám už žádnou ctižádost. Jsem zející plynutí dne, kam jsi mě uvrhl.
,fKdoje to spisovatel?" zeptal se rabi Hod jednoho slavného vypravěče. Je to tvůrce literárních děl?" „Nikoli; je to stín, který nese člověka/'