Ludvík Toman PROBLEMATIKA DRAMATURGIE českého hraného filmu _ Umění a umelecké dflo, pokud si toto označení zaslouží, vždy odráží stav společnosti, proces společenského vývoje. Současně ovšem je i individuálním dílem, které dokumentuje postoj umělce jako člena společnosti, dokumentuje jeho nejen umělecký, ale i politický a občanský postoj, míru jeho poznání, jeho schopnost předvídat a ukazovat perspektivy. Umělecké dílo nikdy nebylo izolováno, a ani nikdy nebude izolováno od doby, ve které vzniká, a od politických, společenských, třídních zápasů, které ji provázejí. To samozřejmě ještě výrazněji platí o filmu, jehož vznik a existence je přímo závislá jak na široké spolupráci řady lidí při jeho tvorbě, tak především na rozsahu zájmu, který vyvolává. Hraný film, i když dílo kolektivní, vzniká v ateliérech — tedy v určitém mikrosvete. Realizuje se však teprve v kině ve vědomí diváka — tedy ve světě daleko širším. A zde začíná film plnit svou společenskou funkci, začíná plnit jiný „plán", než je plán studia, ve kterém vzniká, začíná žít svým vlastním životem, nezávislým na přání tvůrců, avšak přímo úměrný jejich uměleckým schopnostem a míře jejich politické, občanské, společenské odpovědnosti. Pracovníci filmu jsou mnohdy sváděni jinými měřítky při svém vlastním hodnoceni, než která skutečně vedou k co nej-objektivnějším závěrům. Mnohdy se necháme přília unášet tím, že plníme plány svých studií, že produkujeme kilometry filmu podle plánu, že plníme nejrůznější ukazatele, které vyplývají z podstaty výroby filmu jako díla vznikajícího za účasti mnoha pracovníků, jejichž práci je třeba organizovat metodami podobnými vedení v organizaci kteréhokoliv průmyslového závodu. Díky tomuto přístupu často zveličujeme potom náš mikrosvet a zapomínáme na skutečný svět, kterému jsou kilometry našeho filmového pásku určeny. Film mohl vzniknout a rozvíjet se jedině ve vysoce organizované, průmyslově vyspělé společnosti. Z toho hlediska je skutečně uměním našeho XX. století. Ale — jak už to bývá — mnozí tvůrci jeho význam a dosah nepochopili, ve svých představách se zpozdili za možnostmi, které jim společnost nabídla. Toto XX. století však také zrodilo nový společenský řád, který odstranil vykořisťování člověka člověkem, dal základ jeho novým společenským vztahům, které dosud lidská historie nezažila. Změnil také ideály společnosti, přehodnotil prává a povinnosti občana, dal jim novou, vývojově daleko vyšší kvalitu. Tím také změnil postavení umělce ve společnosti, dal mu novou kvalitu, změnil jeho práva i jeho povinnosti, povýšil jeho možnosti, současně však i zvýšil jeho odpovědnost za spoluvytváření společenského vývoje. Poprvé v historii dává tento řád možnost uvědomělého řízení společnosti, dává možnost odkrytí zákonů vývoje společnosti a využití jich v její prospěch. Také toto vše, tuto novou kvalitu, mnozí tvůrčí pracovníci včas nepochopili a nechápou. Nemůžeme přejít, že mnoho našich umělců a tvůrců v nedávné minulosti zapomnělo, že žijemev rozděleném světě, uprostřed ostrého boje mezi kapitalismem a socialismem. Namísto, aby sloužili věrně svému lidu, jeho dělnické třídě a její avantgardě — komunistické stráně, mnozí podlehli iluzím třídního smíru, revizionistic-kým názorům, které rozrušují základy socialistického zřízení a oslabují jednotu a rozhodnost v boji proti imperialismu. Zapomněli, odkud vyšli a pro koho tvoří a opájeli se představami o nadřazené elitě. Hráli si na vůdce národa a zatím 452 sehráli trapnou roli loutek, řízených, mnohdy aniž si I > uv{ domili, centrálami ahtikomunismu a antisovětismu. OjijmS se kosmopolitními iluzemi světovosti a zatim sloužili I. aasM revoluci. Není přehnané tvrzení, že to byla filmová n oibasj která v Československu otevřela zadní dvířka pro pro-- kanH ideologické diverze. a Nebudeme na tomto místě hodnotit toto bývalé obdoln, ku ré se samozřejmě .neomezuje jen na krizová létal968 11 biř i když naše praxe — filmová tvorba — nemůže dobři Lilaš covat a nemůže ani pokračovat bez hluboké analýzv toho|§ co bylo. Jistě se naskytne vhodná příležitost důkladn' zhídä. notit celou tu krizi, kterou jsme prošli v oblasti kultury - un e"l| ní u nás, speciálně pak ve filmově tvorbě. Proto se nebudenljr teď zabývat úlohou například takových Procházků a dalšícM kteří neobyčejně cynicky zneužili svých schopností i důvčrjaj které se jim dostalo, ve svůj prospěch, hluboce ovlivnili naŠT filmovou tvorbu a ze svých úzkých maloburžoarzních hled|[ sek ji odvedli od jejího základního poslání. Manipulovali s veřejným míněním, předváděli své demagogické exhibici před mládeží, snažiii seji získat na svou stranu, mampulojj vali s prostředky této společnosti i s osudy filmových tvůrců A jaké byly jejich skutečné cíle — to potom mnozí s otřeseri zjistili teprve doďatečně. Je třeba se na ona fakta, na cela ten dřívější vývoj podívat od základu. Nebyl jednotný, mnozi z tvůrčích pracovníků viděli jeho nebezpečí, někteří se od něj) distancovali, vyjadřovali svůj nesouhlas, jejich tvorba se ne|f dala ovlivnit žádnými vlnami ani módním koketováními Jako celek byl však film silně narušen pravicovým oportulj nismem a revizionismem a v mnohých případech se staffl přímo hlasatelem protilidových a protisocialitických tendenjj cí, bez skrupulí se přidal k rožvratné činnosti tisku, rozhlasu* televize, pomáhal překrucovat marxisticko-leninské idejejf oživoval buržoázni ideologii, maskuje ji pseudosocialistickoul frazeológií. A někteří z tvůrčích pracovníků zneužili svého! postavení ve tvůrčích organizacích, přeměnili jena organizace! mocenské — na protistranická centra. I když nemáme dosudf podrobnou analýzu tohoto období, jsou tu dokumenty^ o které se můžeme opřít při bilancování i při stanovení na-| šich perspektiv. Je tu „Poučení, z krizového období" - al rovněž závěry XIV. sjezdu, jeho rezoluce, které ono obdobíš hodnotí a základní poslání filmu jasně vytyčují, jf Abychom mohli aspoň částečně zhodnotit tvorbu českých! hraných filmů z roku 1971, je třeba říci několik slov o ioku,3j který mu předcházel a ve kterém došlo k základnímu obratulj v celkovém vývoji. O co šlo v hlavních rysech v roce 1970?? Na počátku roku 1970 stála před námi základní otázka — změnit dosavadní vývoj české tvorby hraných filmů tak, abyí odpovídal potřebám socialistické společnosti a kulturně poli-1 tické linii strany. To vyžadovalo změnit dramaturgů kou .praxi, přebudovat systém literární přípravy filmové tvorby,; omezit nebo zcela vyloučit vliv těch, kteří vědomě stáli proti J nové linii, a začít se vypořádávat s ideovým zmatkem, ktcrj panoval mezi tvůrčími pracovníky. á Současně však bylo třeba řešit otázku, jak zaměstnat fiHj mové ateliéry, tj. jak se vyrovnat s výrobním a hospodáře ským plánem, který byl dřívějším vedením schválen pro rofcj 1970. Bylo zřejmé, že kdyby tento dříve přijatý plán neb>l splněn, byli bychom dali možnost dalšího působení pravicovým elementům, které ještě tehdy ve filmu své pozice měly a které tvrdily, že nástup nového vedení vyvolá krach vc.:í Snové tvorbě a chaos ve studiu, že je třeba především zamekat tomu, aby došlo k vážným ztrátám pracovníků, kteří jffimbvou tvorbu zajišťují (stavěči, osvětlovači a řada dalších SUiboroých sii)7 které bychom později velmi těžko nahrazo-švlli;-Nesplnění výrobního plánu FSB by bylo mělo ještě ísglen dlouhodobý následek — další prohloubení nedostatku českých filmů jak v domácí distribuci, tak i v kinech socia-■Bgjjtickych států — nedostatek, který se již citelně projevoval jljřlsledem k řadě neúspěšných a protisocialistických filmů, které byly v roce 1968 a 1969 vyrobeny. - ' Úvodem jsem hovořil o tom, že film se realizuje teprve tí4 líin, že jej divák zhlédne. Opustime-li toto hledisko, popřeme sin- )1 filmové tvorby. A toto základní hledisko bylo v dřívějších letech značné narušeno, vztah mezi tvůrcem a divákem Byl v mnohých případech porušen. To se projevilo zejména "jsioce 1970 jako jedno z neblahých dědictví po letech předešlých. Přes všechny iluze o světovosti českého hraného filmu, přes všechna silácká prohlášení některých tvůrců a ideologů, že nezáleží na našem divákovi, že umení divák neprověřuje, že stačí; uzná-li je tzv. světová kritika (samozřejmě, že se zamlčovalo, že jde vlastně o ohlas u několika západních bur-žoaznich kritiků, kteří především tleskali nebo dávali ceny a ocenění ne za umělecký projev, ale za projev politický — .J-tj. za protilidový a protisocialistický), přes všechna taková 6a podobná velkohubá a velikášská prohlášeni, náš divák, kte-T|řý po dlouhá léta navštěvoval naše domácí filmy, se v oné Cnedávné době od řady děl, vzniklých na Barrandově, odvrátil. Jt' Tento fakt nelze zamlžovat vlivem televize nebo vlivem tf Hkonkurence mnohých atraktivních západních filmů, které distribuce na plátna našich kin uváděla. Estétské a elitářské . názory na filmovou-tvorbu, kterým tak hlučně aplaudovala . buržoázni kritika, způsobily hlubokou roztržku mezi tvůr-divákem. K těmto otázkám se bude třeba vracet a odli ilovat jejich kořeny — tyto názory stále přežívají a udržují fe-se jak v oblasti kritické, tak v oblasti tvorby. ffeporný fakt je ten, že kdybychom byli tolerovali tyto ná-s zory; prohlubovali bychom dále krizi českého hraného filmu, a to jak v oblasti ideové, tak i v oblasti divácké a v neposlední :' radě v oblasti vývozu a prodeje našich filmů do zahraničí. Proto jsme hlavní pozornost dramaturgie — po rozpuštění ■ bvvalých tvůrčích skupin, které neobstály jak v oblasti idiiově tvůrčí, tak i v oblasti kulturně politické -- obrátili J k tomu, aby byla zastavena tvorba filmů protisocialistických, ý'-filmů, které rozrušovaly základní kritéria naší společnosti, a joučasně k otázce obnovení vztahu mezi tvůrcem a divá-Kun, tj. k filmům, které by pomohly znovu získat důvěru v čes-Ůký film u našich diváků i u diváků ostatních socialistických jpzemí. Vzhledem k dlouhodobosti filmové výroby a její lite-f, rární přípravy, nepředpokládalo se, že již v roce 1970 bude FSB produkovat filmy, které by českou filmovou tvorbu moh-; ly hned od počátku reprezentovat jako filmy kinematografie f socialistické. Tyto otázky bylo možno řešit jen tím, že dra-& maturgie přezkoumala dřívější scenáristické zásoby a z nich g", vybrala a upravila to, co odpovídalo uvedeným zásadám. ? Totéž platilo i o 16 filmech v roce 1969 roztočených, kde | iidstatné úpravy již nebylo možno docílit. Z toho hlediska i je filmová tvorka roku 1970 z největší časti ještě závislá na 1 dramaturgické přípravě předchozích let, to je třeba brát Jjř v úvahu při jejím hodnocení. Přes tyto překážky se domníváme, že se podařilo, zejména v druhé polovině roku, dokončit filmy, které mají svou uměleckou i ideovou hodnotu (například Luk královny Dorotky, Ví zase skálu přes kaluže) ~ nebo hodnotu diváckou, tj. filmy, které by pomohly vrátit - našeho diváka do kin na český film — převážně filmy zábavné (například Svatby pana Veka, Partie krásného dragouna, Plnilka a Paraplilko, Pane, vy jste vdova, Hogo fogo Homolka). Dramaturgie FSB si uvědomovala, že je třeba obrátit po-zornost především na mladé diváky, kteří tvoří převážnou část. návštěvníků kin (podle posledního průzkumu z celkového počtu návštěvníků kin je 86% mladších než dvacet - šest let). Proto se snažila i v ideovém zmatku, který mezi tvůrčími pracovníky existoval, pokusit se o některé filmy, které by problematiku mladých řešily. Některé z těchto mladé se podařily (Lišáci, Myšáci a Sibenilák, zm zase skálu přej kaluže, ale částečně i Čtyři vraždy stalí, Lucie a zázraky &paA.). Některé však byly neúspěšné šlo o pokusy začínajících režisérů (Takže ahoj, J Je nutno sebekriticky přiznat, že tyto a některé d ještě trpěly nedostatky dřívějšího ideového zaměří pracovníci, zejména režiséři, i když jim byla dái nového vedení, se nevypořádali s překonanými přt Zkušenost roku 1971 ukazuje, že základní přístt obratu tvorby v roce 1970 byl správný. Filmy z dl viny roku 1970 skutečně získaly a i nadále získáv diváka do kin, mnoho jich bylo zakoupeno soci, distribucemi a úspěšně běží na plátnech kin sp: zemí. Některé získaly v roce 1971 i mezinárodní u zase skálu přes kaluže na MFF v San Sebastianu, / vdova v Terstu, Lišáci, Myšáci a sibenilák v Gijom O pravdivosti těchto slov svědčí statistika Ústředn! filmů. V roce 1971, kdy byly nasazeny do distril z druhé poloviny roku 1970 a některé z první polo návštěva na české filmy dále neklesala, ale naopak Výše uvedené problémy nebyly ovšem ani v roc ze zbytku vyřešeny. V březnu 1970 sice vznikly no turgické skupiny, ale to ještě neznamená, že mo všech případech okamžitě zahájena literární příp jasně socialisticky angažovaných. Proto část filmů vychází ještě ze záměrů dřívějších let, i když v dc literárních prací již byla uplatněna nová kulturn hlediska. Přes tyto obtíže jsme považovali rok 197 tek nástupu k socialistické tvorbě- a domníváme zachování nutné žánrové pestrosti byla tato dev filmů splněna. V každém případě byla zachová aby filmy, které FSB vyprodukovalo, dále už nešíi nější rozkladné myšlenky, aby tvorba přispíyala daci naší společnosti, aby se vyvíjela pro diváka a n du na něho, aby jej ideově posilovala. Určitým ni je, že se zatím málo filmů roku 1971 zabývá problé né socialistické společnosti. Zde bude třeba zejméi ka příprav na další léta soustřeďovat největší Dalším problémem, který trvá, je.otázka filmů lidi. I zde bude třeba napravovat mnoho chyb, kl jevovaly už po řadu let v barrandovské dramatu: livě vyhledávat především nové autorské talenty. Pokud jde o filmy dokončené v roce 1971, poví úspěch, že se podařilo v relativně krátké době, pi překážky, dokončit a uvést k 50. výročí KSC film byl příznivě oceněn na loňském moskevském me2 filmovém festivalu. Ale i některé další filmy moži vat za úspěšné, zejména proto, že se podařilo zs jejich tvůrce, aby zpracovávali problémy současní (Tatínek na nedili, Čloolk nati sám, Pít mužů a j K. filmům, které i když zpracovávají historii, př k současnosti, lze počítat Svít otevřený náhodám a čá trolejové lampy, Lekce. Sem patří i detektivní a d< příběhy: Smrt černého krále a Vražda v hotelu Excelsi mrtvých oU, Vím, že jsi vrah — po dlouhé době se p točit film ze života pohraničníků Černý vlk. R filmů: mech mladých lidí nebo k filmům pro děti patři dovolená, My tři a pes z Pllipes, Panter leká v 17,30.^ čeno opět několik veseloher a zábavných filmů ŕ' likého vypravíte, Slamený klobouk, Hry lásky šálivé, Z& Dívka na koštlti). Podařilo se natočit společně v se slovenským filmem snímek Hodina Tňodrých slo ovšem i neúspěchy, jako Šance, Psi a lidé, Touha Sf, mese. Tvoří poměrně malé procento celkové produ snad ani tolik o ideové omyly, spíše o umělecké ] Z celkového počtu se deset látek odehrává v i poměrně značný počet filmů je přímo určen mla bylo vytvořeno několik dobrých filmů pro děti d< klad je možno považovat i to, že v roce 1971 bylo několik začínajících režisérů (O. Koval, St. Černý Kok 1971 dal též odpověď mnohým sýčkům z Ludvík Toman PROBLEMATIKA DRAMATURGIE českého hraného filmu í a umělecké dílo, pokud si toto označení zaslouží, ráží stav společnosti, proces společenského vývoje. h ovšem je i individuálním dílem, které dokumentuje nělce jako člena společnosti, dokumentuje jeho ne-lecký, ale i politický a občanský postoj, míru jeho jeho schopnost předvídat a ukazovat perspektivy. :é dílo nikdy nebylo izolováno, a ani nikdy nebude 3 od doby, ve které vzniká, a od politických, spole-l, třídních zápasů, které ji provázejí. Ťo samozřejmě azněji platí o filmu, jehož vznik a existence je přímo ik na široké spoluprací řady lidí při jeho tvorbě, tak ■a na rozsahu zájmu, který vyvolává. ■ film, i když dílo kolektivní, vzniká v ateliérech — rčitém mikrosvete.- Realizuje se však teprve v kině mí diváka — tedy ve světě daleko širším. A zde začíná t svou společenskou funkci, začíná plnit jiný „plán", in studia, ve kterém vzniká, začíná žit svým vlastním nezávislým na přání tvůrců, avšak přímo úmérný něleckým schopnostem a míře jejich politické, ob-společenské odpovědnosti. míci filmu jsou mnohdy sváděni jinými měřítky při stním hodnocení, než která skutečně vedou k co nej-íějším závěrům. Mnohdy se necháme příliš unášet lníme plány svých studií, že produkujeme kilometry idle plánu, že plníme nejrůznější ukazatele, které í z podstaty výroby filmu jako díla vznikajícího za noha pracovníků, jejichž práci je třeba organizovat li podobnými vedení v organizaci kteréhokoliv >vého závodu. Díky tomuto přístupu často zveličuje-tn náš mikrosvet a zapomínáme na skutečný svět, jsou kilometry našeho filmového pásku určeny, hl vzniknout a rozvíjet se jedině ve vysoce organi-průmyslově vyspělé společnosti. Z toho hlediska je uměním našeho XX. století. Ale — jak už to bý-lozí tvůrci jeho význam a dosah nepochopili, ye edstavách se zpozdili za možnostmi, které jim spo-íabídla. ■ÍX. století však také zrodilo nový společenský řád, stranil vykořisťování člověka člověkem, dal základ ým společenským vztahům, které dosud lidská his-:ažila. Změnil také ideály společnosti, přehodnotil povinnosti občana, dal jim novou, vývojově daleko litu. Tím také změnil postavení umělce ve společ-l mu novou kvalitu, změnil jeho práva i jeho povin-ŕýšil jeho možnosti, současně však i zvýšil jeho odpo- za spoluvytváření společenského vývoje. Poprvé ; dává tento řád možnost uvědomělého řízení spo- dává možnost odkrytí zákonů vývoje společnosti jich v její prospěch, oto vše, tuto novou kvalitu, mnozi tvůrčí pracovnicí ochopili a nechápou. Nemůžeme přejít, že mnoho nělců a tvůrců v nedávné minulosti zapomnělo, že rozděleném světě, uprostřed ostrého boje mezi kapi-a socialismem. Namísto, aby sloužili věrně svému 3 dělnické třídě a její avantgardě — komunistické ínozí podlehli iluzím třídního smíru, revizionistic-jrům, které rozrušují základy socialistického zřízení ií jednotu a rozhodnost v boji proti imperialismu, yi, odkud vyšli a pro koho tvoří a opájeli se předsta-ladřazené elitě. Hráli si na vůdce národa a zatím sehráli trapnou roli loutek, řízených, mnohdy aniž si to uvědomili, centrálami antikomunismu a antisovětismu. Opájeli se kosmopolitními iluzemi světovosti a zatím sloužili kontra-revoluci. Není přehnané tvrzení, že to byla filmová tvorba, která v československu otevřela zadní dvířka pro pronikání ideologické diverze. Nebudeme na tomto místě hodnotit toto bývalé období, které se samozřejmě neomezuje jen na krizová létal968a 1969, i když naše praxe — filmová tvorba — nemůže dobře bilancovat a nemůže ani pokračovat bez hluboké analýzy toho, co bylo. Jistě se naskytne vhodná příležitost důkladně zhodnotit celou tu krizi, kterou jsme prošli v oblasti kultury a umění u nás, speciálně pak ve filmové tvorbě. Proto se nebudeme teď zabývat úlohou například takových Procházků a dalších, kteří neobyčejně cynicky zneužili svých schopností i důvěry, . které se jim dostalo, ve svůj prospěch, hluboce ovlivnili naši filmovou tvorbu a ze svých úzkých maloburžoarzních hledisek ji odvedli od jejího základního poslání. Manipulovali s veřejným míněním, předváděli své demagogické exhibice před mládeží, snažili se ji získat na svou stranu, manipulo-;-* vali s prostředky této společnosti i s osudy filmových tvůrců. A jaké byly jejich skutečné cíle — to potom mnozí s otřesem ■ zjistili teprve dodatečně. Je třeba se na ona fakta, na celý ten dřívější vývoj podívat od základu. Nebyl jednotný, mnozí z tvůrčích pracovníků viděli jeho nebezpečí, někteří se od něj distancovali, vyjadřovali svůj nesouhlas, jejich tvorba se nedala ovlivnit žádnými vlnami ani módním koketováním: ■■ Jako celek byl však film silně narušen pravicovým oportu-* nismem a revizionismem a v mnohých případech se stal přímo hlasatelem protilidových a protisocialitických tendencí, bez skrupulí se přidal k rozvratné činnosti tisku, rozhlasu, televize, pomáhal překrucovat marxisticko-leninské ideje, oživoval buržoázni ideologii, maskuje ji pseudosocialistickou frazeológií. A někteří z tvůrčích pracovníků zneužili svého postavení ve tvůrčích organizacích, přeměnili jena organizace mocenské — na protistranická centra. I když nemáme dosud podrobnou analýzu tohoto období, jsou tu dokumenty, ? o které se můžeme opřít při bilancování i při stanovení na- ■:; šich perspektiv, Je tu „Poučení, z krizového období" — a rovněž závěry XIV. sjezdu, jeho rezoluce, které ono období: hodnotí a základní poslání filmu jasně vytyčují. Abychom mohli aspoň částečně zhodnotit tvorbu českýchi hraných filmů z roku 1971, je třeba říci několik slov o roku, který mu předcházel a ve kterém došlo k základnímu obratu ; v celkovém vývoji. O co šlo v hlavních rysech v roce 19703 Na počátku roku 1970 stála před námi základní otázka -r změnit dosavadní vývoj české tvorby hraných filmů tak, aby odpovídal potřebám socialistické společnosti a kulturně poli- ^ tické linii strany. To vyžadovalo změnit dramaturgickou-.praxi, přebudovat systém literární přípravy filmové tvorby, omezit nebo zcela vyloučit vliv těch, kteří vědomě stáli prc'" nové linii, a začít sevypořádávát s ideovým zmatkem, ktei panoval mezi tvůrčími pracovníky. > Současně však bylo třeba řešit otázku, jak zaměstnat ti mové ateliéry, tj. jak se vyrovnat s výrobním a hospodářským plánem, který byl dřívějším vedením schválen pro rok 1970. Bylo zřejmé, že kdyby tento dřivé přijatý plán neb 1 splněn, byli bychom dali možnost dalšího působeni pravici vým elementům, které ještě tehdy ve filmu své pozice nič a které tvrdily, že nástup nového vedení vyvolá krach 1 filmové tvorbě a chaos ve studiu, že je třeba především zamezit tomu, aby došlo k vážným ztrátám pracovníků, kteří filmovou tvorbu zajišťují (stavěči, osvětlovači a řada dalších odborných sil), které bychom později velmi těžko nahrazovali. Nesplnění výrobního plánu FSB by bylo mělo ještě jeden dlouhodobý následek — další prohloubení nedostatku českých filmu jak v domácí distribuci, tak i v kinech socialistických států — nedostatek, který se již citelně projevoval vzhledem k řadě neúspěšných a protisocialistických filmů, které byly v roce 1968 a 1969 vyrobeny. Úvodem jsem hovořil o tom, že film se realizuje teprve tím, že jej divák zhlédne. Opustíme-li toto hledisko, popřeme smysl filmové tvorby. A toto základní hledisko bylo v dřívějších letech značně narušeno, vztah mezi tvůrcem a divákem byl v mnohých případech porušen. To se projevilo zejména v roce 1970 jako jedno z neblahých dědictví po letech předešlých. Přes všechny iluze o světovosti českého hraného filmu, přes všechna silácká prohlášení některých tvůrců a ideologů, že nezáleží na našem divákovi, že umění divák neprověřuje, že stačí, uzná-li je tzv. světová kritika (samozřejmě, že se za- ■:■ mlčovalo, že jde vlastně o ohlas u několika západních bur-žoazních kritiků, kteří především tleskali nebo dávali ceny a ocenění ne za umělecký projev, ale za projev politický — tj. za protilidový a protisocialistický), přes všechna taková a podobná velkohubá, a velikášská prohlášení, náš divák, který po dlouhá léta navštěvoval naše domácí filmy, se v oné : nedávné době od řady děl, vzniklých na Barrandově, odvrátil. Tento fakt nelze zamlžovat vlivem televize nebo vlivem konkurence mnohých atraktivních západních filmů, které ■ distribuce na plátna našich kin uváděla, Estétské a eíitářské názory na filmovou .tvorbu, kterým tak hlučně aplaudovala buržoázni kritika, způsobily hlubokou roztržku mezi tvůr-cem a divákem. K těmto otázkám se bude třeba vracet a odhalovat jejich kořeny — tyto názory stále přežívají a udržují *. se jak v oblasti kritické, tak v oblasti tvorby. - Nesporný fakt je ten, že kdybychom byli tolerovali tyto názory, prohlubovali bychom dále krizi českého hraného filmu, a to jak v oblasti ideové, tak i v oblasti divácké a v neposlední iadě v oblasti vývozu a prodeje našich filmů do zahraničí. Proto jsme hlavní pozornost dramaturgie — po rozpuštění liývalých tvůrčích skupin, které neobstály jak v oblasti ideově tvůrčí, tak i v oblasti kulturně politické — obrátili k tomu, aby byla zastavena tvorba filmů protisocialistických, filmů, které rozrušovaly základní kritéria naší společnosti, a současně k otázce obnovení vztahu mezi tvůrcem a divákem, tj. k filmům, které by pomohly znovu získat důvěru v český film u našich diváků i u diváků ostatních socialistických Zemí. Vzhledem k dlouhodobosti filmové výroby a její literami přípravy, nepředpokládalo se, že již v roce 1970 bude FSB produkovat filmy, které by českou filmovou tvorbu moh-aly hned od počátku reprezentovat jako filnry kinematografie * socialistické. Tyto otázky bylo možno řešit jen tím, že, dramaturgie přezkoumala dřívější scenáristické zásoby a z nich v.-\ýbrala a upravila to, co odpovídalo uvedeným zásadám. ■* Totéž platilo i o 16 filmech v roce 1969 roztočených, kde Ddstatné úpravy již nebylo možno docílit. Z toho hlediska - efilmová tvorba roku 1970 z největší části ještě závislá na Iramaturgické přípravě předchozích let, to je třeba brát £r.úvahu při jejím hodnocení. Přes tyto překážky se domníváme, že se podařilo, zejména v druhé polovině roku, do-íftnčit filmy, které mají svou uměleckou i ideovou hodnotu [například Luk královny Dorotky, Už zase skálu pfes kaluže) jeho hodnotu diváckou, tj. filmy, které by pomohly vrátit jašeho diváka do kin na český film — převážně filmy zábavné (například Svatby pana Voka, Parite krásného dragouna, Penilka uParaplílko, Pane, vy jste vdova, Hogofogo Homolka). í Dramaturgie FSB si uvědomovala, že je třeba obrátit po-sprnost především na mladé diváky, kteří tvoří převážnou ■ Sást návštěvníků kin (podle posledního průzkumu z celkového počtu návštěvníků kin je 86% mladších než dvacet l|st Jet). Proto se snažila i v ideovém zmatku, který mezi tvůr-BÍmi pracovníky existoval, pokusit se o některé filmy, které by problematiku mladých řešily. Některé z těchto filmů pro mladé se podařily (Lišáci, Myšáci a Sibenilák, zmíněný Už zase skáču přeš kaluže, ale částečně i Čtyři vraždy stalí, drahoušku, Lucie a zázraky apod.). Některé však byly neúspěšné — vesměs šlo o pokusy začínajících režisérů (Takže ahoj, Jsem nebe). Je nutno sebekriticky přiznat, že tyto a některé další filmy, ještě trpěly nedostatky dřívějšího ideového zaměření, tvůrčí pracovníci, zejména režiséři, i když jim byla dána důvěra nového vedení, se nevypořádali s překonanými představami. Zkušenost roku 1971 ukazuje, že základní přístup k řešení obratu tvorby v roce 1970 byl správný. Filmy z druhé poloviny roku 1970 skutečně získaly a i nadále získávají našeho diváka do kin, mnoho jich bylo zakoupeno sociafistickými distribucemi a úspěšně běží na plátnech kin spřátelených zemí. Některé získaly v roce 1971 i mezinárodní uznání (Už zase skálu pfes kaluže na MFF v San Sebastianu, Pane, vy jste vdova v Terstu, Lišáci, Myšáci a Šiberiičák v Gijonu a další j. O pravdivosti těchto slov svědčí statistika Ústřední půjčovny filmů. V roce 1971, kdy byly nasazeny do distribuce filmy z druhé poloviny roku 1970 a některé z první poloviny 1971, návštěva na české filmy dále neklesala, ale naopak se zvýšila. Výše uvedené problémy nebyly ovšem ani v roce 1971 beze zbytku vyřešeny. V březnu 1970 sice vznikly nové dramaturgické skupiny, ale to ještě neznamená, že mohla být ve všech případech okamžité zahájena literární příprava filmů jasně socialisticky angažovaných. Proto část filmů roku 1971 vychází ještě ze záměrů dřívějších let, i když v dokončování literárních prací již byla uplatněna nová kulturně politická hlediska. Přes tyto obtíže jsme považovali rok 1971 za počátek nástupu k socialistické tvorbě a domníváme se, že při zachování nutné žánrové pestrosti byla tato devíza u řady filmů splněna. V každém případě byla zachována zásada, aby filmy, které FSB vyprodukovalo, dále už nešířily nejrůz-nější rozkladné myšlenky, aby tvorba přispívala ke konsolidaci naší společnosti, aby se vyvíjela pro diváka a ne bez ohledu na něho, aby jej ideově posilovala. Určitým nedostatkem je, že se zatím málo filmů roku 1971 zabývá problémy současné socialistické společnosti. Zde bude třeba zejména z hlediska příprav na další léta soustřeďovat největší pozornost. Dalším problémem, který trvá, je otázka filmů pro Mladé lidi. I zde bude třeba napravovat mnoho chyb, které se projevovaly už po řadu let v barrandovské dramaturgii a trpělivě vyhledávat především nové autorské talenty. Pokud jde o filmy dokončené v roce 1971, považujeme.za úspěch, že se podařilo v relativně krátké době, přes všechny překážky, dokončit a uvést k 50. výročí KSČ film Kli!, který by! příznivě oceněn na loňském moskevském mezinárodním filmovém festivalu. Ale i některé další filmy možno považovat za úspěšné, zejména proto, že se podařilo zaangažovat jejich tvůrce, aby zpracovávali problémy současně prospěšné (Tatínek na neděli, Človlk není sám, Pit mužů a jedno srdce). K filmům, které i když zpracovávají historii, přesto hovoří k současnosti, lze počítat Svit otevřený náhodám a částečně i Petrolejové lampy, Lekce. Sem patří i detektivní a dobrodružné příběhy: Smrt černého krále a Vražda v hotelu Excelsior, Svědectví mrtvých, oK, Vím, že jsi vrah — po dlouhé době se podařilo natočit film ze života pohraničníků Černý vlk. K filmům p problémech mladých lidí nebo k filmům pro děti patří Velikonoční dovolená, My tři a pes z Pltipes, Panter leká v 17,30. Bylo natočeno opět několik veseloher a zábavných filmů (Tajemství velikého vypravěče, Slamhý klobouk, Hry lásky šálivé, %eny v ofsajdu, Dívka na koštěti). Podařilo se natočit společně v koprodukci se slovenským filmem snímek Hodina modrýck slonů. Jsou tu ovšem i neúspěchy, jako Šance, Psi a lidé, Touha Shěrlocka Hol-mese. Tvoří poměrně malé procento celkové produkce a nejde snad ani tolik o ideové omyly, spíše o umělecké prohry. Z celkového počtu se deset látek odehrává v současnosti, poměrně značný počet filmů je přímo určen mladým lidem, bylo vytvořeno několik dobrých filmů pro děti do 15 let. Za klad je možno považovat i to, že v roce 1971 bylo vyzkoušeno několik začínajících režisérů (O. Koval, St. Černý, O. Fuka). Rok 1971 dal též odpověď mnohým sýčkům z'řad pravice 453 i mnohým, nevěřícím Tomášům. Neomezili jsme barrandovskou produkcí. Na rok 1971 byfa stanovena plánem, výroba 27 filmů — což je o jeden film méně, než bylo dokončeno v roce 1969 a 1970. K nepatrnému snížení plánu vedla úvaha ekonomická, vycházející z nutnosti zvýšit výrobu filmů barevných, tedy nákladnejších, než filmy černobílé. Přestože se nám podařilo podstatně zvýšit práve v oněch velmi obtížných dvou minulých letech výrobu filmů barevných, aniž jsme museli vstupovat do ponižujících a ekonomicky nevýhodných tzv. koprodukcí, ke kterým se dříve často snižovaly bývalé tvůrčí skupiny, mohli jsme v listopadu 1971 zvýšit počet odevzdaných filmů a jako závazek k volbám odevzdat dvacátý osmý film. I tg potvrzuje, že přijaté zásady řízení naší tvorby mají reálný základ. Perspektivně je uvažováno o tom, že v pětiletce dále zvýšíme výrobu českých hraných filmů. Potvrzením našich záměrů v řízení tvorby hraných filmů je i ta skutečnost, že z produkce roku 1971 převzaly od nás socialistické distribuce zatím nejvyŠší počet filmů za celou dobu vzájemné výměny, což samozřejmě není posilou jen morální, ale i ekonomickou. Přes tyto vcelku pozitivní výsledky však nemůžeme propadnout sebeklamu a sebeuspokojení. Tyto výsledky musíme zkoumat velmi střízlivě a soustavně odhalovat nedostatky, kterých je celá řada. Bez takového kritického a především sebekritického pohledu bychom nemohli postupovat dopředu, nesloužili bychom těm záměrům, které jsou dány zásadami kulturní politiky našeho státu. Rok 1971 byl rokem XIV. sjezdu KSČ, který kriticky uzavřel minulé období a stanovil základní úkoly pro rozvoj naší společnosti pro léta další i úkoly pro oblast kultury: „Strana považuje tvorbu uměleckých hodnot a zvyšování kulturní úrovně nejširších vrstev pracujících za významného činitele při formování socialistického Člověka a při prohlubování socialistických společenských vztahů. Dlouhodobé narůstání nesocialistických maloburžoazních tendencí, zeiména v ideové tvůrci sféře, vedlo k postupnému odklonění značné části umělecké tvorby a kultury od jejího socialistického poslání a vyvrcholilo zneužitím této oblastí samozvanými elitářskými skupinami pro politické cíle pravíce. Nejzákladnějsí politické předpoklady pro obnovení socialistického charakteru umění byly v průběhu konsolidaČ-čního procesu již vytvořeny. Nyní jde o plné obnovení významné společenské a výchovné úlohy umění, o rozvinutí široké aktivity tvůrčí fronty při tvorbě literárních, dramatických, výtvarných, hudebních a jiných uměleckých hodnot v socialistickém duchu. Strana bude podporovat umění vycházející z leninských-zásad straníckosti a lidovosti, z principů socialistického realismu, výrazově a žánrově různorodé, pevně spjaté se zájmy a bojem dělnické třídy a všeho pracujícího lidu. Posláním umění je obohacovat naši socialistickou skutečnost a aktivně se podílet na ideovém zápasu socialismu a kapitalismu. - Při šíření uměleckých hodnot mezi nejširší vrstvy obyvatel očekáváme vysokou odpovědnost, stranickost a zásadovost tvůrčích pracovníků filmu, rozhlasu, televize, kulturně výchovných pracovníků státních, odborových a jiných orgánů a zařízení. Materiální prostředky pro kulturu a umění musí být vynakládány na podporu angažované tvorby a nesmějí podporovat maloměšťácký nevkus, komercionalizaci kultury, brak a antisocialistické tendence. Přitom považujeme za nezbytné obnovit a rozvinout socialistickou uměleckou kritiku jako významný prostředek řešení ideově tvůrčích problémů. Důležitou otázkou je výchova nových generací umělecké tvůrčí inteligence plně oddané myšlenkám socialismu a komunismu, především politicky a odborně odpovědnou prací uměleckých škol. Strana bude podporovat všestranný rozvoj vlastní, iniciativní zájmové kulturní a umělecké činnosti pracujících. Sjezd zdůrazňuje zásadu rozvíjení a spolupráce našich národních kultur, české a slovenské, při respektování jejich specifických rysů a při uplatňování jednotných leninských, třídních a internacionálních principů." 455 Tolik rezoluce XIV. sjezdu KSČ. Podíváme-li se z hlediská^této pro nás závazné základní směrnice na tvorbu hraných filmů dokončenou v roce 1971, musíme konstatovat, že jsme teprve na samém začátku. Některé požadavky jsme splnili. Naše tvorba nepodporovala už v žádném případě antisocialistické tendence. Byla realistická, odpovídala požadavku lidovosti, byla výrazově a žánrově různorodá a pestrá, nelze říci, že by podporovala maloměšťácký nevkus. Ano - to lze zhruba považovat za klady. Zdaleka však naše tvorba v roce'1971 ve svém celku ještě neodpovídala všem základním požadavkům leninsky pojaté straníckosti, požadavku jejího aktivního podílu na ideovém zápasu mezi socialismem a kapitalismem, ještě málo aktivně a iniciativně přispívá k formování socialistického člověka a k prohlubování socialistických společenských vztahů. Přehlédneme-li v celku těch loni odevzdaných 28 filmů, musíme sebekriticky konstatovat, že nám v mnohých případech chybí tvůrčí smělost, snaha o aktivní, iniciativní umělecký pohled na naše současné problémy a problémy současného světa, vycházející z občanské angažovanosti, mnohdy nám chybí tvůrčí přesvědčení, že chceme aktifL pomoci při přetváření společnosti, že pevně stojíme na strál pokroku, že bojujeme za vítězství idejí socialismu. Pravd v některých případech jsme se nadechli, jsou tu první vlaŠta ky, které naznačují, co bychom mohli dokázat, například Člověk není sám, Klíč, Tatínek nanedRi, Četný vlk, do jisté aä i Snít otevřený náhodám, Velikonoční dovolená aj. Ale mnohé fili roku 1971 mohly být natočeny kdykoliv. Právě tak v ró„ 1971 jako i třeba v minulých letech, snad i v budoucnu. Aléí je málo. V době, kdy celý svět je v pohybu, kdy probíhá iá smiřitelný zápas mezi ideami socialismu a kapitalismu, a kaj se v mnohých částech světa tento základní současný konali neřeší jen ideovými prostředky, nelze prostě stáť stranáS Umělec svým dílem musí dát jasnou odpověď, na kfré strai stojí. Umění, skutečné umění, nikdy nebylo a zejména drL nemůže být neutrální. Z tohoto hlediska je třeba, aby kažát z nás přezkoumal sám v sobě svá stanoviska, sebekritici! přezkoumal své vlastní tvůrčí plány. Hlediska, ze kterýcj hodnotíme vcelku kladně výsledky roků 1971, nebudou u, stačit při hodnpeení tvorby roku 1972 a leť dalších. Vždv EST'* fřmešní naše tvůrčí záměry zhlédne divák na plátnech kin ÍFÍctech 1973 a 1974 a možná i později. Proto každý z nás ifesí vážit, zda dostatečně předvídá do budoucna, zda jeho ftvůrčí záměr obstojí i v letech příštích jak z hledisek umělec-ffŕčh tak z hlediska závažnosti problému, který svým umě-IRkým dílem chce řešit. Naše filmy musí odrážet sku-ifečný život, a ne jen problémy našeho filmového mikro- TBĎasto se například setkáváme s názorem některých reži-fel, že jsou ochotni točit díla, která odpovídají požadavkům, sJSeréod nás vyžadují závěry XIV. sjezdu, tedy díla stranická, Ebíansky a společensky angažovaná — dodá-li jim dramatur-jlnc-scenař. Takové stanovisko považuji za značně neupřímné B?alibistické. Samozřejmě, že je povinnosti dramaturgie ferganizčVat literární přípravu, shromažďovat kolem sebe ' a přitahovat autory, kteří nám taková díla napíší, že je po-ferinností dramaturgie, aby vytvářela základy pro díla smělá, Bgruíočná, prostě základ bojovné, ofenzivní socialistické kine-?3 matografic- V tomto smyslu má dramaturgie FSB samozřejmě " mnoho nedostatků. Ale režisér (stejně ovšem i ostatní vedou- cí tvůrčí pracovníci) není a nemůže být jen proft lizátor, který natoči to, co se mu dodá. Chce pře cem, a víme, že pro zdar filmového díla je r< vedoucím tvůrčím pracovníkem. Proto záleží p jeho občanském, politickém postoji a na jeho chuti aktivně se podílet na vývoji naší angažc Nelze se vyhýbat zodpovědnosti. Nemůžeme s hazovat otázku výsledků naší tvorby jako hor] Tvorba je jeden celek a jako takový je divákem jako celek bude také vždy filmové dílo hodnocei Totéž samozřejmě, pokud jde o dnešní výsledi tivy, platí pro dramaturgy a scenáristy. Musíme léčně, autor, scenárista, dramaturg, režisér; dale něji promýšlet své tvůrčí záměry, nespokojovat £ vičatými výsledky, jen s tím, aby už už byl sch a honem honem se točilo. V tom jsou pak v mn< dech režiséři i scenáristé i dramaturgové jednotní vykonávají často společný tlak na vedení studia -na kvalitu nebo potřebné poslání díla. Proto v dramaturgii zvyšovat nároky jak pokud jde (tnimek Vladimír Sov&k) Jana Brejchová a Ivan Falúdi ve filmu LUK KRÁLOVNY DOROTKY (mtmtk Rúhard Polák) I Záběr z filmu LIŠÁCI, MYŠACÍ A SlBENlCAK Zábřr z filmu UŽ ZASE SKACU PRES KALUŽE ezoluce XIV. sjezdu KSČ. me-li se z hlediska této pro nás závazné základní na tvorbu hraných filmů dokončenou v roce 1971, [Onstatovat, že jsme teprve na samém začátku. Ně-adavky jsme splnili. Naše tvorba nepodporovala už l případě antisocialistické tendence. Byla realistická, la požadavku lidovostí, byla výrazově a žánrově á a pestrá, nelze říci, že by podporovala maloměš-'kus. Ano — to lze zhruba považovat za klady. Zda-naše tvorba v roce 1971 ve svém celku ještě neodpo-:m základním požadavkům leninsky pojaté stranic-;adavku jejího aktivního podílu na ideovém zápasu alismem a kapitalismem, ještě málo aktivně a ini->řisp!vá k formování socialistického člověka a k pro-lÍ socialistických společenských vztahů. lneme-li vcelku těch loni odevzdaných 28 filmů, sebekriticky konstatovat, že nám v mnohých pří-:hybí tvůrčí smělost, snaha o aktivní, iniciativní ' pohled na naše současné problémy a problémy lo světa, vycházející z občanské angažovanosti, mnohdy nám chybí tvůrčí.přesvědčení, žé chceme aktivně pomoci při přetváření společnosti, že pevně stojíme na straně pokroku, že bojujeme za vítězství idejí socialismu. Pravda, v některých případech jsme se nadechli, jsou tu první vlaštovky, které naznačují, co bychom mohli dokázat, například: Člověk není sám, Klií, Tatínek na 'neděli, Černý vlk, do jisté míry i Svet otevřený náhodám, Velikonoční dovolená aj. Ale mnohé filmy roku 1971 mohly být natočeny kdykoliv. Právě tak v roce 1971 jako i třeba v minulých letech, snad i v budoucnu. Ale to je málo. V době, kdy celý svět je v pohybu, kdy probíhá nesmiřitelný zápas mezi ideami socialismu a kapitalismu, a kdy 1 se v mnohých částech světa tento základní současný konflikt neřeší jen ideovými prostředky, nelze prostě stát stranou. Umělec svým dílem musí dát jasnou odpověď, na které straně stojí. Umění, skutečné umění, nikdy nebylo a zejména dnes nemůže být neutrální. Z tohoto hlediska je třeba, aby každý z nás přezkoumal sám v sobě svá stanoviska, sebekriticky přezkoumal své vlastní tvůrčí plány. Hlediska, ze kterých hodnotíme vcelku kladně výsledky roků 1971, nebudou už stačit při hodnocení tvorby roku 1972 a let dalších. Vždyť : dnešní naše tvůrčí záměry zhlédne divák na plátnech kin v letech 1973 a 1974 a možná i později. Proto každý z nás musí vážit, zda dostatečně předvídá do budoucna, zda jeho tvůrčí záměr obstojí i v letech příštích jak z hledisek uměleckých, tak z hlediska závažnosti problému, který svým uměleckým dílem chce řešit. Naše filmy musí odrážet skutečný život, a ne jen problémy našeho filmového mikrosveta. Často se například setkáváme s názorem některých režisérů, že jsou ochotni točit díla, která odpovídají požadavkům, které od nás vyžadují závěry XIV. sjezdu, tedy díla stranická, občansky a společensky angažovaná — dodá-li jim dramaturgie scénář. Takové stanovisko považuji za značně neupřímné a alibistické. Samozřejmé, že je povinností dramaturgie organizovat literární přípravu, shromažďovat kolem sebe a přitahovat autory, kteří nám taková díla napíší, že je povinností dramaturgie, aby vytvářela základy pro díla smělá, útočná, prostě základ bojovné, ofenzivní socialistické kinematografie. V tomto smyslu má dramaturgie FSB samozřejmě •mnoho nedostatků. Ale režisér (stejně ovšem i ostatní vedou- cí tvůrčí pracovníci) není a nemůže být jen profesionálni realizátor, který natočí to, co se mu dodá. Chce přece být umělcem, a víme, že pro zdar filmového díla je rozhodujícím, vedoucím tvůrčím pracovníkem. Proto záleží především na jeho občanském, politickém postoji a na jeho iniciativě a chuti aktivně se podílet na vývoji naší angažované tvorby. Nelze se vyhýbat zodpovědnosti. Nemůžeme si přece přehazovat otázku výsledků naší tvorby jako horký brambor. Tvorba je jeden celek a jako takový je divákem posuzována, jako celek bude také vždy filmové dílo hodnoceno. Totéž samozřejmě, pokud jde o dnešní výsledky i perspektivy jjplati pro dramaturgy a scenáristy. Musíme všichni společně, autor, scenárista, dramaturg, režisér; daleko odpovědněji promýšlet své tvůrci záměry, nespokojovat se jen s polovičatými výsledky, jen s tím, aby už už byl schválen scénář a honem honem se točilo. V tom jsou pak v mnohých případech režiséři i scenáristé idramaturgové jednotní a ruku v ruce vykonávají často společný tlak na vedení studia — bez ohledu na kvalitu nebo potřebné poslání díla. Proto musíme už v dramaturgii zvyšovat nároky jak pokud jde o závažnost rrfímfr Souček) Jana Brejchová a Ivan Palúch ve filmu LUK KRÁLOVNY DOROTKY (snímek Richard Polák) Zábčr z filmu LIŠÁCI, MYŠACÍ A ŠIBENIČÁK Zábír z filmu UŽ ZASE SKÁČU PŘES KALUŽE (snímek Ivan Minéf) látek, tak i pokud jde o jejich konečné literární zpracování. Ale stejně musíme zvyšovat nároky na realizování scénáře, na práci výrobního Štábu, režiséra. Vždyť řada filmů roku 1971 měla v základě dobrou a prospěšnou myšlenku —v realizaci však nebyla z nejrůznějŠích příčin dostatečně dotažena. Vezměme jen namátkou Pet mu£ů a jedno srdce, Lekci, veselohru Slaměný klobouk, ale i divákem dobře přijímanou Divku na koštěti, ovšem i díla, která z hlediska tematické závažnosti vysoko hodnotíme — například Člověk není sámy Klíč^ Černý vlk} nebo filmy pro děti Princ Bajaja, Panter čeká v 17^30 apod. Všechny tyto filmy — kdybychom od počátku, od námětu až do kopie byli všichni, kteří se na jejich tvorbě podílíme, spojili opravdu soudružsky a kriticky své síly — mohly vzhledem k svým původním záměrům dosáhnout výsledků ještě přesvědčivějších. Musíme si mezi sebou dokázat vytvořit takovou atmosféru, abychom bez postranních myšlenek společně šli vpřed za jediným cílem — dobrým filmovým uměním v nejlepsím smyslu toho slova lidovým, s vysokou ideovou a'uměleckou úrovní. Nedokážeme-li to, nédokáže-li každý z nás myslet při své vlastní práci na celkový výsledek, nedokážeme-li spojit své individuální zájmy s celkovými zájmy studia, půjdeme jen velmi obtížně dopředu. Dnes máme všechny možnosti, abychom takto pracovali. Záleží na nás, zda budeme hodni důvěry, kterou nám poskytují vedoucí orgány strany, státu, filmu. Záleží jen na nás, získáme-li opět důvěru našich lidí, našich diváků, abychom společně s nimi jako jedni z nich SI i vpřed za další rozvoj naší socialistické vlasti- Jak už bylo řečeno, rok 1971 hodnotíme jako začátek obratu k socialistické kinematografii. V této do£ě však je už z hlediska dramaturgie prakticky hotov výrobní rok 1972 a pracuje se na tvorbě několika filmů pro rok 1973, Je sestaven nárys plánu roku 1973i některé perspektivy pro léta dal§í Vycházíme ze zásad, o kterých zde bylo hovořeno. Doufáme, že tvorba roku 1972 dále postoupí v plnění požadavků vyjádřených v rezoluci XIV. sjezdu KSČ. O jedné závažné věci je třeba se při tom zmínit. Jde o rozvoj styků s bratrskými socialistickými kinematografiemi. Vycházíme přitom z jednoznačného názoru, že naše národní filmová tvorba»nemůže tvořit izolovaně, že tak, jako se prosazují myšlenky internacionální socialistické spolupráce a integrace v jiných oblastech, ani ve filmu nemůžeme zůstat stranou. I když se nevyhýbáme spolupráci s jinými produkcemi — základní pro nás je spolupráce v rámci kinematografií socialistického tábora. Spojuje nás společné přesvědčení, společný boj, společné problémy — i u mnohých našich děl společný divák. Proto už v roce 1970 a 1971 probíhala jednání, jejichž výsledky se projevují v letošním roce. Jde p společné natáčení se socialistickými kinematografiemi, zejména se SSSR a NDR. Počítáme i do budoucna s dalšími ko-produkcemi. V roce 1971 bylo také daleko více využito služeb socialistických kinematografií; Dramaturgie FSB si v současné době vytváří dlouhodobý plán, orientující se k některým oblastem, které už po řadu let nebyly zpracovávány. Jde zejména o oblast historie našeho osvobození, některých významných událostí z boje dělnické třídy a z oblastí působení proti ideologickým vlivům antikomunismu a antisovětismu. Velmi intenzívně se zabýváme problémy filmu o mladých a pro mladé. Závěry XIV. sjezdu KSČ, usnesení plén ÚV KSČ, plán rozvoje naší společnosti v příštích letech, plán rozvoje spolupráce socialistických zemí a další dokumenty nám dávají možnost stanovit nejen základní směr vývoje České hrané tvorby v budoucích letech, ale konkrétně určit jejich detailní charakter i hlavní cíle vlivu na diváka. Naše filmy, ať budou jakéhokoliv žánru> napříště musí nejen všeobecně vycházet ze základních idejí našeho zřízení, ale současně podporovat rozvoj vlastností, potřebných pro další cestu naší společnosti. To jest, nejen vychovávat k socialistickému myšlení, ale za samozřejmou (a ne konfliktní) součást jednání našich hrdinů považovat internacionalismus, poměr k práci, aktivní poměr ke společnosti a jejím potřebám, k rodině, klásce^ako přirozenému citu, za samozřejmou považovat úctu ke stáří. Vztah k vědě 45& a technice, ke vzdělání považovat za přirozenou součást života současného člověka naší společnosti, stejně tak i například vztah ke sportu apod. Stručně: celkově to znamená vytvářet vzory (hrdiny) pro našeho převážně mladého diváka v souladu s potřebami naší politiky. Musíme pomoci divákům odmítnouťjako nevhodné- pro jejich jednání v životě vše, co se nám snažili vnutit s diverzními záměry jako tzv, filosofii moderního člověka — skepsi, pocity odcizení, bagatelizování úlohy jednotlivce ve společnosti a naší úlohy ve světě, negativismus k dosavadnímu socialistickému vývoji, sobecký individualismus, desperátství, citovost jako přežitek a bezohlednou sexualitu jako sobecký cíl jednotlivce apod. Jde tedy o tyto hlavní aspekty: — vytvářet filmy, které pomáhají divákovi orientovat se v problémech současnosti; — speciálně pak filmy, které pomáhají mladým chápat základy politiky našeho státu i její konkrétní cíle; — vytvářet filmy přibližující divákovi boj naší dělnické třídy, komunistické strany a historii našeho osvobození; — filmy, zpracovávající nejprogi esivnější díla naší národní kultury, životopisy vedoucích osobností naší historie; přitom však neopomíjet možnosti natáčení některých děl světové kultury tam, kde to podporuje naSe cíle; — filmy, které bojují proti vlivům antikomunistou a antiso-větismu; ■ — filmy, které konkrétně ukazují budoucnost (ne zcela přesně science-fiction, spíše odhalovat problémy, související s rozvojem výroby a zabezpečováním potřeb společnosti, ne utopie, ale blízkou perspektivu). Podstatou přípravy perspektivního plánu na rok 1973 a další léta je umožnit přechod k plánovité dramaturgii, což bý značně pomohlo v cílevědomé přípravě celé tvorby. Zde . je závažným úkolem dramaturgie, aby sladila individuální plány autorů, scenáristů, režisérů s celkovými záměry studia. V tomto smyslu bude také nutné lépe spolupracovat se Svazem spisovatelů, i když je třeba konstatovat, že s řadou členů Svazu spolupracujeme a s některými byly dohovořeny dlouhodobé tvůrčí-plány. Naše možnosti se perspektivně násobí i předpokladem, že počet filmů vyráběných y koprodukci, především se socialistickými kinematografiemi, bude stoupat. Ód nástupu nového vedení se podařilo utvořit dlouhodobé perspektivní plány spolupráce se sovětskou kinematografií, kinematografií NDR i prozkoumat určité možnosti spolupráce s dalšími sociali-tickými kinematografiemi, i možnost využívání jejich služeb. Rozšiřování koprodukci na základě nové koncepce vede ke snižování našich nákladů na jednotlivé filmy. To samozřejmě dává možnost lépe využívat dosavadní prostředky a eventuálně i zvyšovat počet natočených filmů. Na prvním místě je přitom samozřejmě politický a tvůrci efekt spolupráce která by nám měla umožnit natočit filmy ideově závažné, které bychom ve vlastním prostředí a s vlastními prostředky těžko mohli realizovat. Například řadu filmů o osvobození Československa bychom nemohli realizovat bez spolupráce se Sovětským svazem. Spolupráce se socialistickými zeměmi nám umožňuje vytvářet i filmy zajímavější, obohacovat prostředí našich děl a v neposlední řadě i podporovat ideje internacionalismu a integrace u diváka socialistických zemí. Je mnoho práce před námi. Naše filmová tvorba má před sebou dané perspektivy. Film zdaleka nekončí svou historii, ale i nadále bude hrát důležitou roli v životě naší společnosti. Nás* divák v posledních letech omládl — tím závažnější je naše odpovědnost zá jeho vývoj, za vliv, kterým se naSe díla budou spolupodílet na formování mladých lidí jako lidí socialistické společnosti. NaSe úkoly jsou jasné. Je na nás, abychom je iniciativně byli schopni realizovat. Snažme se denně vycházet z úkolů, které nám byly dány XIV, sjezdem Komunistické strany Československa. Postupujme vpřed společně se vším naším lidem, s lidem socialistických zemí, s našimi přáteli z Koliby i z Defy, s našimi přáteli ze Sovětského svazu i s ostatních socialistických kinematografií, za opravdu současnou, bojovnou socialistickou kinematografii. grk Pátá celostátní přehlídka bulharského dokumentárního Jilmu, tradičně konaná v lázeňském mesiě Kjustendil, se letos zároveň, stala i přehlídkou dokumentárních filmů, natočených u příležitosti nedobitých 90. narozenin Georgi Dimitrova. Z jedenácti uvedených filmů na toto téma bulharská kritika vyzdvihla především střihový dokument. Julije Stojanová Dímitrov a lidová fronta — o roli Dimitrova pH vytvoření mezinárodní lidové fronty demokratických sil v boji proti fašismu, dále film Jfurije Amau-dova Život pro budoucnost, v němž je zmapován úsek Dimi-trovova života ve SSSR, kde zastával funkci generálního tajemníka Komínterny a byl poslancem Nejvyššího sooélu SSSR, Dobrý ohlas měly dále filmy Lipský proces, Dimitrovova brázda — o zásluhách Dimitrova na provedeni zemědělské reformy, Opus 8005 a Matka ParaŠkeva o Dimitrovově matce. Součástí přehlídky byla i teoretická konference na téma Postava Georgi Dimitrova ve filmu. Bohužel, konala se ještě před dokončením dvoudílného filmu Kladivo a kovadlina, který je prvním velkým příspěvkem bulharské hrané kinematografie k di-mitrovovskému tématu. Před několika lety, kdy bulharský spisovatel Ljuben Starnv studoval materiály Lipského procesu, dostaly se mu do ruky zajímavé dokumenty, odhalující plány fašistických pohlavára, jež Georgi Dímitrov zhatil svou skvelou obhajobou. Právě tyto dokumenty Staneva inspirovaly k napsání scénáře k filmu Kladivo a kovadlina, jehož realizace se ujal režisér Christo Christov, známý jako spoluautor filmu Ikonostas. Ve scénáři Stanev působivě odhaluje pohnutky ' a složité předivo fašistického spiknutí, jehož cílem bylo odsoudit na Lipském procesu v osobě Dimitrova celé komunistické hnutí. Dvoudílný film zahrnuje i vlastní prúbeh procesu. O své koncepci a práci t i režisér poskytl informaci o h*Iň skému jilmovému časopisu /Vím, \ novini, z něhož přejím* f r>ě které pasáže. „ V prví • i fr*j| scénáře, vycházejícího . h\ mentárního materiálu, s? ton chával značný prostor ptt n. uměleckou interpretaci z* t *.t*| faktů. Gô'ring skutečně p.j>. val celé spiknutí proti D n, vu, ale pouhé obnažení kiv , pletky nestačilo k odhalení podĚ siaty tohoto ^politického a ideolsM gického souboje. Navíc, sehedů% vedniji vybudovaná zápletka tuĚ může udržet patřičné napětí v hleŘ diŠti, které zná všechny podrobit nosti jejího rozuzlení. Stanevu Sm podařilo vyhmátnout zajímavé rysjjm Dimitrovovy osobnosti, zajímavý jsou charakterizovány i druhořadí postavy. Ve filmu jsem musel tytM charakteristiky budovat postupněM odhalovat je v průběhu dramaticM kého dění) což vtisklo strukturálM ně kompoziční změny scénáři a4 vedlo k rozšíření filmu na dvam díly. Do konečné verze scénářem jsem pojal i některé epizody zeq hry Ivana Radojeva Rudá a hně*i dá. Byl-li původně hlavním mort tivem děje pokus o úkladnou i vraždu Dimitrova, v procesu práccq na filmu se proměnil v závěreČnouŘ epizodu. Tím, Že jsme uvedli doů, popředí politický souboj Dimitro-^ va s fašismem, zmenšili j snu š i vzdálenost mezi událostmi a | dneškem — tento souboj stále i trvá, i když v jiných formách. Ve^ Jilmu máme jednu retrospektivu —i smrt . Ljuby ívaševičově. Pro vy-1 líčení boje, kterou vedou pokro-X kové síly z celého světa za záchra-% nu Dimitrova, používáme postu-M pu, který formálně může připo-4 menout retrospektivu, ale je mi-A něn jinak. Je známo, Že Gonng )j a jeho spolek dali nafilmovat pro- "i ces, podobně jako byly filmovány :] i obrovské mítinky a protestní-akce na obranu Dimitrova. Tylo ? záběry uvádíme do filmu, aby měl divák možnost autentické konfrontace s tématem. Považujeme je za dramaturgicky oprávněné femnpzbytnl... Existují doklady, že-^ffljing ■"■ se pokoušel vést souboj *SDimitrovem jak rafinovanými, rJiki:zákeřnými prostředky. Během ~*f rocesu dokonce zaslal Dimitrova ^pozvání na soukromý rozhovor * „jj o sídle. TeŽime z tohoto mo-■ f\i sekvenci, v níž si Gô'ring *Tŕ "f'tdstavuje, jak bude s Dimitro-p í jednat poté, co Dimkrou na *.*rfH odhalil všechny jeho poisti i ■.; a machinace. Tato ima-' lu i. ní :sctiůzka nám umožňuje^ ie markantnější konfrontaci dvou ^protichůdných koncepcí — ubohé isúTgouy snahy o filosofickou po-1 Uiu, Když vyloží své argumenty. je inu sděleno, Že Dímitrov pozváni nepřijal... S kameramanem Atanasem Tasevem a architektem Georgi Stefanovem se snažíme o dokumentární stylizaci, korespondující v určité míře s moderním výtvarným uměním. Cílem naších snah je navozeni co nej-pravdivější atmosféry, která by . byla o souladu i s civilností hereckých výkonů." Ve filmu, který má mít v září premiéru, celou řadu rolí vytvářejí herci z NDR a SSSR. Postavu Dimitrova ztělesňuje zkušený filmový a divadelní herec St. Ge- 2 Iif *- - V britském filmovém tisku se objevila zajímavá zmfnka o pořadu televizní stanice BBC Tolstoj — bohatství a hadry, který připravil Jonathan StedalL Společně se známým dokumentárním materiálem ž Tolstého života ( Tolstoj na své zahradě nebo pro- „ . ckázejicí se podél venkovských cest, přijíždějící a odjíždějící ' z přeplněné moskevské nádražní x stanice) se objevily nové, dosud ■Ay-neznámé záběry. V listopadu 1910 Tolstoj opustil svou Ženu a domov, ujel do Asta-pova, kde hned po svém příjezdu onemocněl zápalem plic a ulehl domku přednosty stanice. Jeho ■r žena Sofie, která za ním přijela, l.je zachycena v dlouhých sekvencích: jak opouští vlak, přijíždí ;-k přednostovu domku a nahlíží do ■j jeho oken. Je jakousi úřední osa-bou odehnána a svého muže má možnost vidět už jen na smrtelném loži o několik dní později. Dále \ jsou tu i záběry z Tolstého pohřbu v Jasné Poljaně, natáčené v Širokých úhlech, zachycující záplavu lidí a věnců. Stedall měl k dispozici mnoho materiálu z návštěvy archívů agentury Novosti v Sovětském svazu a použil pro svůj pořad především záběrů z padesá-ttmznutového němého dokumentárního filmu o Tolstém. Není žád- ný doklad o tom, kdo původní filmový materiál natočil. £da to byla francouzská filmová skupina firmy Pathé, která si získala znamenitou pověst za pohotové záznamy mjaktuálnějších událostí nebo zda to byl Alexander Dran-kov, jeden z prvních ruských kameramanů. ' Drankovovi (podle článku Jay Leydy ~,Tolstoj ve filmu" v časopise Sight and Sound, 1954) se podařilo překonat nedůvěru, kterou měl Tolstoj ke „kinematografu" a díky Sofii Tolsté měl "možnost často sledovat spisovatele cs natočit jedinečný filmový materiál. Dokonce na radu Tolstého natočil vesnickou svatbu. Lcyda se však ve svém článku nikde nezmiňuje o Astapovu nebo o záběrech z pohřbu. Kdo tyto dvě sekvence natočil, byl-li to Drankov, či někdo jiný, bude asi už velmi obtížné zjistit. Dokonce je možné se domnívat, Že záběry s Tolstého Ženou byly připravené a komponované (možná, že s ní i domluvené), a že byly natočeny velmi zkušeným kameramanem. A jiný, dlouhý záběr, ve kterém shrbený a zesláblý Tolstoj odchází od kamery, dává celé sekvenci hlubší smysl. Paradoxní je, že právě film, kterým Tolstoj tak opovrhoval, nám může po Šedesáti letech ukázat tak jedinečnou historickou událost, Časopis Sovetskij jilm, vydávaný organizací Sovexportfilm zahájil v letošním ročníku u příležitosti padesátého výročí založení Svazu sovětských socialistických republik publikaci přehledných materiálů o historii i dnešku národních produkcí svazových republik. Tento seriál zahajuje stať tajemníka Svazu filmových pracovníků SSSR dr. Alexandra Ka-raganova, v níž autor podává souhrny obraz současného stavu národních kinematografií, reprezentující filmové umění patnácti svazových republik. Z Karagano* vovy statě vyjímáme:. .. .„Mezi národními kinematografiemi jsou i staré produkce, které se zrodily a rozvíjely téměř současně s ruskou kinematografií — gruzínska, ukrajinská... Jsou mezi nimi i produkce zcela mladé. Přátelskou spoluprací, prolínáním vlivů obohacují filmové umění. Za takových okolností období dětských krůčků netrvá dlouho, zralost a profesionalita se dostavují rychle. Například kirgizská kinematografie, nejmladši ze svazových kinematografií [její věk čítá pouhých dvacet let) se dnes již prosadila v domácí i světové distribuci. Mezinárodní úspěch takových-filmů jako jsou Nebe našeho dětství, Výstřel v průsmyku, První učitel, Pot inspiroval některé kritiky, Že psali dokonce o kirgizském filmovém zázraku. zázraky se však nedějí samy o sobě. Je nutné je připravit, uskutečňují je lidé. Mladí kirgizští filmaři studovali na VGÍKu, jehož profesoři se snaží rozvíjet i národní charakter svých svěřenců. Mladí režiséři jako Tolomuš Okejev či Bolol Samšijev pracovali zpo~ čátku po boku ^Moskvanů — Andreje Končalovského, Larisy ■ Šepiikové, Iriny Poplavské: každodenní výměna zkušeností byla svérázným pokračováním školských studií. Do kirgizské kinematografie přišel velký spisovatel Čingiz Ajtmanov (je dnes Prvním tajemníkem Svazu filmových pracovníků Kirgizie). Jeho krásné povídky a novely poskytly litej řadě zajímavých jito pomohly vytvořit nei tické klima, kritéria v kirgizském filmu vskutku tvůrčí sept kulturní tradice se st novem. Tolik k záz logické procesy, v rů a v různých abmenác. i v jiných republikách Filmy, natáčené ' v. republikách, obsahuji vyjadřují rysy nán život a charakter obr zeni, že národní pří: ~č% jiného filmu podmi specifičnost názoru i výrazu života, vlastní vi daného'národa, nár Sovětskou kinematogr Mezinárodním festivc reprezentoval film J\ Bílý pták s černým £řejmě takový film r točen pouze na U kra Ukrajincem. . Toto dílo pojednal vesničanů ze Žfik^P daci banderovských ; kých band, o přátelsi Udí razných národnos V Bílém ptáku a úsilí o syntézu výre němého filmu s vý zvukového a barevnél vrcholně poetický, j poeliěnost se nepw v tom, že je krás) nádherná příroda %a ticky, baladicky j lidové obyčeje, svt mezi lidmi. Poezie, tragického ladení, plátně objeví tragici Plná lyrických a pat když režisérjljenko c láskyplně ukazují jí chovní čistotu prosiýt Film průkazně dekl, že dnešní přátelství země se utvářelo jakí luční jev, jako druzi různých národností, s ti kapitalistům různý Zobrazení života z umožňuje umělci s kronikářem, registra Z referátu, předneseného i v Plzni. i semináři československých filmových pracovníků GALINA KOPANÉVOVÁ (1, 3). HELENA FALTYSOVÁ (2)