Film a právní regulace médií,
včetně audiovizuální reklamy
Ivan David
Pojem „médium“
 Médium = z lat. „medium“, tedy nacházející se uprostřed, prostřední, střední.
 Médium můžeme v současnosti chápat v těchto významech (dle O. Pouperové):
 Nosič informací. Umožňuje, aby se informace objektivizovala, tj. stala se seznatelnou i pro
třetí osoby, vyjma jejího původce.
 Prostředek komunikace. Umožňuje výměnu informací = komunikační kanál.
 Nositel a šiřitel kultury. Umožňuje vytváření a šíření kultury. Samo je prvkem kultury.
 Sociální instituce. Umožňuje naplnit určité specifické úkoly ve vztahu ke společnosti i k
jednotlivcům: utváření názorů, působení na kulturní úroveň a vzdělanost, ovlivňování
atmosféry ve společnosti i pocitů jednotlivců (spokojenost X nespokojenost se situací
jedince ve společnosti).
 Ekonomická entita. Umožňuje fungování mediálního trhu, jehož je samo součástí:
Produkuje, zpracovává a distribuuje informace jako hospodářský subjekt zaměřený na zisk.
Pojem „mediální právo“
 Souhrn právních předpisů regulujících provozování médií.
 Obdobně jako filmové právo, ani mediální právo není kodifikováno do jednoho předpisu.
 Jde především normy z oblasti práva veřejného, zejména správního – z toho důvodu má
většina těchto norem kogentní charakter.
 Zahrnuje normy hmotněprávní (vlastní materiální práva a povinnosti účastníků
mediálního trhu – adresátů norem) i procesněprávní (např. postup při výkonu kontroly
nositelů povinností, fungování mediálních rad, licenční řízení s TV vysílateli…).
 Moderní a specializované mediální zákony se na našem území začínají objevovat po roce
1848, zejména:
o zák. č. 3/1863 ř.z., o tisku – v účinnosti až do roku 1950. Vztahuje se „netoliko k věcem tištěným
lisem tiskařským, ale také k plodům literatury a umění, rozmnoženým jakýmikoli prostředky
mechanickými nebo chemickými“ (§ 4). Institut „odpovědného redaktora“.
o Zák. č. 4/1863 ř.z., o řízení trestním ve věcech tiskových. Zavedení spec. tiskových soudů.
Přehled hlavních mediálních zákonů
 Zák. č. 483/1991 Sb., o České televizi.
 Zák. č. 484/1991 Sb., o Českém rozhlase.
 Zák. č. 517/1992 Sb., o České tiskové kanceláři.
 Zák. č. 37/1995 Sb., o neperiodických publikacích.
 Zák. č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy.
 Zák. č. 46/2000 Sb., o právech a povinnostech při vydávání periodického tisku
(tiskový zákon).
 Zák. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání (tzv. vysílací
nebo též mediální zákon).
 Zák. č. 480/2004 Sb., o některých službách informační společnosti.
 Zák. č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích.
 Zák. č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích.
 Zák. č. 132/2010 Sb., o audiovizuálních mediálních službách na vyžádání.
 Zák. č. 496/2012 Sb., o audiovizuálních dílech a podpoře kinematografie a o změně
některých zákonů (zákon o audiovizi).
Televizní vysílání
 Televizní (resp. rozhlasové) vysílání je (§ 2 vysílacího zákona):
 poskytování pořadů a dalších částí vysílání uspořádaných v rámci programu, včetně služeb přímo
souvisejících s programem, provozovatelem vysílání veřejnosti
 prostřednictvím sítí elektronických komunikací
 v podobě chráněné nebo nechráněné podmíněným přístupem
 za účelem simultánního sledování pořadů a dalších částí vysílání.
 Jde tedy pouze o sdělování pořadů veřejnosti – individuálně neurčené mase recipientů.
 Jde současně pouze o tzv. lineární audiovizuální mediální službu = divák nemůže ovlivnit
začátek běhu programu ani vysílací schéma.
 Vysílání „sítí elektronických komunikací“ zahrnuje klasické (terestriální), satelitní, kabelové i
(až od roku 2010!) internetové vysílání.
 Regulaci vysílacím zákonem nepodléhá „vysílání, které nemá povahu činnosti především
hospodářské nebo které nesoutěží s televizním vysíláním“ (§ 2 odst. 5 vys. zák.).
 Základní dělení provozovatelůTV vysílání (§ 3 vysílacího zákona):
 provozovatel vysílání ze zákona – aktuálně pouze Česká televize;
 provozovatel vysílání s licencí – všichni ostatní (tzv. komerční) provozovatelé, mimo jiné CET
21 spol. s r.o. (TV NOVA apod.), FTV Prima, spol. s r.o. (TV Prima apod.), Barrandov
Televizní Studio a.s. (TV Barrandov apod.).
 Původně v evropských státech běžný monopol jediného vysílatele (ze zákona).
Rozsudek ESLP Informationsverein Lentia a další proti Rakousku (1993): porušení čl. 10
Úmluvy, neb státní monopol již není opatřením v demokratické společnosti nezbytným.
 Licenci uděluje Rada pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV) v tzv. licenčním řízení:
 Nejpřísnější typ řízení pro účast na mediálním trhu (X pouhá evidence – periodický tisk,
AVMS na vyžádání, registrační řízení – převzaté TV vysílání). Zákon pouze obecně stanoví
kritéria, které RRTV bere v potaz při hodnocení uchazečů o licenci, např.: ekonomická,
organizační a technická připravenost žadatele k zajištění vysílání, transparentnost vlastnických
vztahů ve společnosti žadatele, přínos programové skladby navrhované žadatelem atd.
 Na udělení licence tedy není právní nárok, je nepřevoditelná a lze prodloužit jen 1x.
 Prostřednictvím licence stát rozhoduje nejenom o tom, kdo smí vysílat, ale částečně též o
tom, co bude vysílat.
Základní práva a povinnosti všechTV vysílatelů (§ 31 + 32 vysílacího zákona):
 Provozovatel oprávněn vysílat programy svobodně a nezávisle. Do jejich obsahu lze
zasahovat pouze na základě zákona a v jeho mezích.
 Vysíláním musejí být poskytovány objektivní a vyvážené informace nezbytné pro
svobodné vytváření názorů (X stranickost médií běžná před 2. sv. válkou). = Povinnost
předložit divákovi všechny relevantní informace pro vytvoření vlastního názoru. (Nevylučuje
tedy úplně určitou míru přehánění, zjednodušení či předkládání subjektivních názorů redakce.)
 Názory nebo hodnotící komentáře musí být odděleny od informací zpravodajského
charakteru.
 Provozovatel povinen zajistit, aby ve zpravodajských a politicko-publicistických pořadech bylo
dbáno zásad objektivity a vyváženosti a zejména nebyla v celku vysílaného programu
jednostranně zvýhodňována žádná politická strana nebo hnutí, popřípadě jejich názory nebo
názory jednotlivých skupin veřejnosti, a to s přihlédnutím k jejich reálnému postavení
v politickém a společenském životě.
 Provozovatel vysílání nese odpovědnost za obsah vysílání, až na zákonem stanovené
výjimky (odpovědnost zadavatele reklamy za její pravdivost, odpovědnost politické strany za
obsah předvolebního klipu – viz kontroverzní rozhodnutí ředitele ČT, spot Národní strany 2009).
Provozovatel dále mimo jiné povinen:
 zajistit, aby vysílané pořady nepropagovaly válku nebo nelíčily krutá nebo jinak nelidská
jednání takovým způsobem, který je jejich zlehčováním, omlouváním nebo schvalováním.
 zajistit, aby vysílané pořady nepodněcovaly k nenávisti z důvodu pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka,
víry a náboženství, politického nebo jiného smýšlení, národního nebo sociálního původu, příslušnosti k
národnostní nebo etnické menšině, majetku, rodu nebo jiného postavení.
 nezařazovat do vysílání (v jakémkoliv čase!) pořady, které mohou vážně narušit fyzický,
psychický nebo mravní vývoj dětí a mladistvých zejména tím, že obsahují pornografii
(nejasná distinkce pornografie X erotika) a hrubé samoúčelné násilí.
 bezdůvodně nezobrazovat osoby umírající nebo vystavené těžkému tělesnému nebo duševnímu
utrpení způsobem snižujícím lidskou důstojnost.
 nezařazovat v době od 06.00 hodin do 22.00 hodin pořady a upoutávky, které by mohly
ohrozit fyzický, psychický nebo mravní vývoj dětí a mladistvých (výjimka pro převz. vys.).
 nezařazovat do programů pořady a reklamy, které obsahují vulgarismy a nadávky, kromě
uměleckých děl, v nichž je to z hlediska líčeného kontextu nutné; taková díla je však možné
vysílat pouze v době od 22.00 hodin do 06.00 hodin druhého dne.
 nezařazovat do programů pořady, které mohou utvrzovat stereotypní předsudky týkající
se etnických, náboženských nebo rasových menšin.
Právo na odpověď (§ 35 vysílacího zákona)
 Právo žádat odpověď, pokud ve vysílání bylo uveřejněno sdělení obsahující skutkové
tvrzení, které se dotýká cti, důstojnosti nebo soukromí určité fyzické osoby anebo jména
nebo dobré pověsti určité právnické osoby.
 Sama odpověď se musí omezit pouze na uvedení skutkového tvrzení na pravou míru.
Právo na dodatečné sdělení (§ 36 vysílacího zákona)
 Právo FO i PO žádat zveřejnění informace o konečném výsledku trestního nebo
správního řízení týkajícího se této osoby, o němž bylo referováno v TV vysílání.
Společná pravidla pro právo na odpověď + dodatečné sdělení
 Po smrti právo připadne manželovi a dětem (není-li dětí, pak rodičům).
 Žádost o uveřejnění odpovědi/dodatečného sdělení musí být písemná a musí být
doručena provozovateli vysílání do 30 dní od uveřejnění sdělení/skončení řízení.
 Součástí žádosti musí být přesný návrh znění odpovědi/dodatečného sdělení.
 Provozovatel povinen do 8 dnů od doručení žádosti na vlastní náklady zveřejnit ve
stejném pořadu, ve stejně hodnotném vysílacím čase, ve stejně hodnotné formě.
 Nezveřejní-li ve lhůtě, možno podat do 15 dnů poté žalobu.
Ochrana zdroje a obsahu informací (§ 41 vysílacího zákona)
 Kdokoliv se podílel na získávání nebo zpracování informací pro uveřejnění v TV vysílání,
má právo soudu či jinému státnímu nebo správnímu orgánu odepřít poskytnout informaci
o obsahu a původu těchto informací + předložit nebo vydat odpovídající věc.
 Výjimky stanovené trestním zákoníkem (povinnost nenadržovat pachateli trestného
činu + povinnost oznámit a překazit některé trestné činy + některé procesní výjimky).
Podpora evropské tvorby ve vysílání (§§ 42 - 47 vysílacího zákona)
 Evropské dílo = dílo pocházející z EU + některá další díla za zvláštních podmínek.
 Provozovatel povinen na každém svém kanále vyhradit nadpoloviční podíl celkového
vysílacího času pro evropská díla. (Nezapočítává se však čas pro zpravodajství, sport,
soutěže, teletext, reklamu a teleshopping.)
 Min. 10 % celkového vys. času musí být vyhrazeno pro nezávislou evr. tvorbu =
považováno za splněné i tehdy, pokud provozovatel min. 10 % programového rozpočtu
vynakládá na výrobu nebo nákup takových nezávislých evropských děl.
 Min. 10 % ze všech evropských děl musí být vyrobeno nezávislými výrobci a současně
nebýt starší než 5 let.
Zvláštní povinnosti České televize (vysílací zákon + zákon o ČT), mimo jiné:
 Povinnost sestavovat programovou skladbu tak, aby ve svém vysílání poskytovala vyváženou
nabídku pro všechny obyvatele se zřetelem na jejich věk, pohlaví, barvu pleti, víru, náboženství,
politické či jiné smýšlení, národnostní, etnický nebo sociální původ a příslušnost k menšině.
 Programy a pořady musejí odrážet rozmanitost názorů a politických, náboženských,
filozofických a uměleckých směrů, a to s cílem posílit vzájemné porozumění a toleranci
a podporovat soudržnost pluralitní společnosti.
 Povinnost přispívat k právnímu vědomí obyvatel České republiky.
 Povinnost rozvíjet kulturní identitu obyvatel České republiky včetně příslušníků
národnostních nebo etnických menšin.
 Povinnost vytvářet archivní fondy, udržovat je a podílet se na jejich využívání jako součásti
národního kulturního bohatství.
 Povinnost podporovat českou filmovou tvorbu a kulturní projekty.
Hlavní zdroj financování těchto činností ČT – televizní poplatky (zák. č. 348/2005 Sb.):
 V podstatě zvláštní druh daně z majetku: Platí za jakékoliv zařízení technicky způsobilé k individuálně
volitelné reprodukci (terestriálního, kabelového nebo satelitního) vysílání – výjimka pro mobily.
 Naproti tomu poplatky pro OSA/Intergram: Pouze za skutečné užívání děl/výkonů/záznamů.
Dozorové orgány v oblastiTV vysílání:
 Rada pro rozhlasové a televizní vysílání („Velká rada“) – vysílací zákon:
 RRTV má 13 členů, kteří jsou jmenováni předsedou vlády na návrh Poslanecké sněmovny.
Nesmějí být funkcionáři politických stran a hnutí ani vystupovat v jejich prospěch.
 Uděluje licence pro původní TV vysílání + provádí registrace převzatého TV vysílání + vede
evidenci provozovatelů AVMS na vyžádání.
 Dohlíží na dodržování právních předpisů regulujících TV vysílání (včetně TV reklamy) i
podmínek v rozhodnutích o udělení licence + o registraci. Při nedodržení udílí sankce.
 Rada České televize („Malá rada“) – zákon o ČT:
 RČT má 15 členů, kteří jsou přímo voleni Poslaneckou sněmovnou, a to tak, aby v ní byly
zastoupeny významné regionální, politické, sociální a kulturní názorové proudy. Návrhy kandidátů
mohou předkládat odpovídající kulturní, regionální, sociální apod. organizace a sdružení.
 Jmenuje a odvolává gen. ředitele ČT + na jeho návrh ředitele televizních studií.
 Dohlíží na plnění úkolů veřejné služby v oblastiTV vysílání dle zákona o ČT a Kodexu ČT.
 Schvaluje rozpočet ČT (včetně prostředků na podporu filmové tvorby a výroby).
AVD na internetu - obecně
Zák. č. 480/2004 Sb. , o některých službách informační společnosti
 Základní pravidla pro všechny služby informační společnosti: „jakákoliv služba poskytovaná
elektronickými prostředky na individuální žádost uživatele podanou elektronickými prostředky,
poskytovaná zpravidla za úplatu“.
 Elektronickými prostředky jsou mimo jiné všechny sítě elektronických komunikací, (zejména
Internet), elektronická komunikační zařízení a elektronická pošta (e-mail).
 Mimo jiné stanovuje specifickou odpovědnost poskytovatele služby, jež spočívá v ukládání
informací (včetně audiovizuálních) poskytnutých uživatelem (např. ulozto.cz, uschovna.cz,
internetová diskusní fóra, Facebook a další elektronické sociální sítě apod.). Takový poskytovatel
odpovídá za obsah informací uložených na žádost uživatele jen
a) mohl-li vzhledem k předmětu své činnosti a okolnostem a povaze případu vědět, že obsah
ukládaných informací nebo jednání uživatele jsou protiprávní,nebo
b) dozvěděl-li se prokazatelně o protiprávní povaze obsahu ukládaných informací nebo
o protiprávním jednání uživatele a neprodleně neučinil veškeré kroky, které lze po něm
požadovat, k odstranění nebo znepřístupnění takovýchto informací.
 Poskytovatel odpovídá vždy za obsah uložených informací v případě, že vykonává přímo
nebo nepřímo rozhodující vliv na činnost uživatele.
 Poskytovatelé naopak zásadně nejsou povinni:
a) dohlížet na obsah jimi ukládaných informací ani
b) aktivně vyhledávat skutečnosti a okolnosti poukazující na protiprávní obsah informace.
Video on Demand
Zák. č. 132/2010 Sb. , o audiovizuálních mediálních službách na vyžádání
 AVMSNV je:
 služba informační společnosti,
 za kterou má redakční odpovědnost poskytovatel audiovizuální mediální služby na
vyžádání,
 jejímž hlavním cílem je poskytování pořadů („pohyblivá obrazová sekvence se zvukem nebo
bez zvuku“ v katalogu pořadů) veřejnosti za účelem informování, zábavy či vzdělávání, a
 která umožňuje sledování pořadů v okamžiku zvoleném uživatelem a na jeho individuální
žádost na základě katalogu pořadů sestaveného poskytovatelem audiovizuální mediální
služby na vyžádání.
 AVMSNV není:
 služba, která nemá povahu činnosti především hospodářské / nesoutěží sTV vysíláním,
 služba, která není určena k příjmu veřejností, ani
 služba, jejímž hlavním účelem není poskytování pořadů.
Povinnosti provozovatelů AVMSNV – mimo jiné:
 doručit RRTV nejpozději do 30 dnů od vzniku živn. oprávnění oznámení pro účely evidence;
v oznámení mimo jiné uvede název a den zahájení poskytování AVMSNV,
 zajistit, aby AVMSNV neobsahovala sdělení záměrně zpracované tak, aby mělo vliv na
podvědomí fyzické osoby, aniž by jej tato osoba vědomě vnímala, a aby nepodněcovala k
nenávisti z důvodu pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického nebo jiného
smýšlení, národního nebo sociálního původu, příslušnosti k národnostní nebo etnické menšině,
majetku, rodu nebo jiného postavení;
 zajistit, aby AVMVSNV, jejíž obsah může vážně narušit fyzický, psychický nebo mravní vývoj
dětí a mladistvých zejména tím, že obsahuje pornografii a hrubé samoúčelné násilí, byla
dostupná pouze tak, aby děti a mladiství neměli běžně možnost obsah této audiovizuální mediální
služby na vyžádání vidět nebo slyšet,
 vyhradit pro evropská díla alespoň 10 % z celkového počtu pořadů nabízených v katalogu
pořadů své služby za sledované období (nezapočítávají se zpravodajské pořady, záznamy
sportovních událostí a soutěžní pořady); tuto povinnost splní i tehdy, pokud alespoň 1 % z
celkových výnosů vynaloží na tvorbu evropských děl či kupování licencí k nim pro AVMSNV.
Regulace reklamy - obecně
Zák. č. 40/1995 Sb. , o regulaci reklamy
 Obecná pravidla pro všechny druhy reklamy ve všech typech „komunikačních médií“
= „prostředky umožňující přenášení reklamy, zejména periodický tisk a neperiodické publikace,
rozhlasové a televizní vysílání, audiovizuální mediální služby na vyžádání, audiovizuální produkce,
počítačové sítě, nosiče audiovizuálních děl, plakáty a letáky“.
 Reklama:
 oznámení, předvedení či jiná prezentace
 šířené zejména komunikačními médii, a
 mající za cíl podporu podnikatelské činnosti, zejména podporu spotřeby nebo prodeje zboží,
výstavby, pronájmu nebo prodeje nemovitostí, prodeje nebo využití práv nebo závazků, podporu
poskytování služeb, propagaci ochranné známky.
 Zadavatel reklamy = FO/PO, která objednala u jiné FO/PO reklamu.
 Zpracovatel reklamy = FO/PO, která pro sebe nebo pro jinou FO/PO zpracovala reklamu.
 Šiřitel reklamy = FO/PO, která reklamu veřejně šíří.
 Odpovědnost za reklamu (§ 6b ZoRR):
 Zpracovatel odpovídá za obsah reklamy v plném rozsahu, byla-li zpracována pro jeho vlastní
potřebu. Pokud byla reklama zpracována pro potřeby jiné právnické nebo fyzické osoby, odpovídají za
její soulad se zákonem zpracovatel a zadavatel společně a nerozdílně.
 Šiřitel odpovídá za způsob šíření reklamy. Šiřitel je povinen oznámit osobě, která prokáže
oprávněný zájem, kdo je zadavatelem a zpracovatelem reklamy.
 Zadavatel se zprostí odpovědnosti za obsah šířené reklamy, který je v rozporu se zákonem,
prokáže-li, že zpracovatel nedodržel při jejím zpracování jeho pokyny, a v důsledku toho je obsah
této reklamy v rozporu se zákonem. Zpracovatel se nemůže zprostit odpovědnosti za obsah
šířené reklamy poukazem na její zadání zadavatelem, ledaže by se jednalo o údaje, jejichž
pravdivost není schopen posoudit ani s vynaložením veškerého úsilí.
 Na dodržováním zákona dohlíží několik různých subjektů – dohled nad všemi druhy reklamy
šířenými v televizním vysílání svěřen RRTV.
Obecně jsou zakázány, mimo jiné, tyto druhy reklamy (§ 2 ZoRR):
 Reklama na zboží, služby nebo jiné výkony či hodnoty, jejichž prodej, poskytování nebo šíření
je v rozporu s právními předpisy.
 Reklama, která je nekalou obchodní praktikou podle zvláštního právního předpisu; za takovou
reklamu se nepovažuje umístění produktu v audiovizuálním díle nebo jiném zvukově
obrazovém záznamu, splňuje-li podmínky stanovené jiným právním předpisem.
 Reklama v rozporu s dobrými mravy; reklama zejména nesmí obsahovat jakoukoliv
diskriminaci z důvodů rasy, pohlaví nebo národnosti nebo napadat náboženské nebo národnostní
cítění, ohrožovat obecně nepřijatelným způsobem mravnost, snižovat lidskou důstojnost, obsahovat
prvky pornografie, násilí nebo prvky využívající motivu strachu. Reklama nesmí napadat politické
přesvědčení.
 Reklama podporující chování poškozující zdraví nebo ohrožující bezpečnost osob nebo
majetku, jakož i jednání poškozující zájmy na ochranu životního prostředí.
Reklama nesmí, pokud jde o osoby mladší 18 let (§ 2c ZoRR):
 podporovat chování ohrožující jejich zdraví, psychický nebo morální vývoj,
 využívat jejich zvláštní důvěry vůči rodičům nebo zákonným zástupcům nebo jiným osobám,
 nevhodným způsobem je ukazovat v nebezpečných situacích.
Specifická omezení některých druhů reklam (§ 2 ZoRR), např.:
 Reklama na tabákové výrobky (§ 3 ZoRR). Dnes již velice omezená – mimo jiné zcela
zakázaná v televizním vysílání.
 Reklama na alkoholické nápoje (§ 4 ZoRR). Mimo jiné nesmí nabádat k nestřídmému
užívání alkoholických nápojů anebo záporně či ironicky hodnotit abstinenci nebo zdrženlivost,
být zaměřena na osoby mladší 18 let, spojovat spotřebu alkoholu se zvýšenými výkony nebo
být užita v souvislosti s řízením vozidla, vytvářet dojem, že spotřeba alkoholu přispívá ke
společenskému nebo sexuálnímu úspěchu, atd.
 Reklama na pohřební služby apod. (6a ZoRR) mimo jiné nesmí být šířena v areálu zdrav.
zařízení a zařízení sociálních služeb, nebo v souvislosti s informováním o smrti.
Samoregulace v oblasti reklamy: Kodex reklamy vydávaný Radou pro reklamu
 Přísnější regulace oproti ZoRR. Např. specifický zákaz popírat či znevažovat tradice, zvyky a
symboly, které jsou v České republice obvyklé (Ježíšek, mikulášské a velikonoční zvyky apod.) nebo
zákaz tvrdit nebo naznačovat, že alkoholický nápoj je konzumován příslušníky náboženské skupiny,
která svým členům zakazuje požívání alkoholu.
 Možnost každého dávat stížnosti k Arbitrážní komisi RPR: Obecně respektovaná.
Soukromoprávní reg. reklamy právem proti nekalé soutěži (§ 2976 a násl. ObčZ)
Mimo jiné zakázána:
 Klamavá reklama (§ 2977 ObčZ). Reklama, která „klame nebo je způsobilá klamat podáním
nebo jakýmkoli jiným způsobem osoby, jimž je určena nebo k nimž dospěje, a tím i zřejmě způsobilá
ovlivnit hospodářské chování takových osob“.
 Nedovolená srovnávací reklama (§ 2980 ObčZ). Mimo jiné požadavek srovnávat
objektivně jednu nebo více podstatných, důležitých, ověřitelných a příznačných vlastností zboží
nebo služeb + nezlehčovat soutěžitele, jeho postavení, jeho činnost nebo její výsledky nebo jejich
označení ani z nich nekalým způsobem netěžit.
Regulace reklamy –TV vysílání
Speciální regulace obchodních sdělení ve vysílacím zákoně
Obchodní sdělení:
 Reklama. Jakékoliv veřejné oznámení, vysílané za úplatu nebo obdobnou protihodnotu nebo
vysílané za účelem vlastní propagace provozovatele vysílání, s cílem propagovat dodání zboží nebo
poskytnutí služeb za úplatu, včetně nemovitého majetku, práv a závazků.
 Teleshopping. Přímá nabídka zboží, a to včetně nemovitého majetku, práv a závazků, nebo služeb,
určená veřejnosti a zařazená do televizního vysílání za úplatu nebo obdobnou protihodnotu.
 Sponzorování. Jakýkoliv příspěvek od osoby, která neprovozuje rozhlasové nebo televizní vysílání,
neposkytuje audiovizuální mediální služby na vyžádání, ani nevyrábí audiovizuální díla, poskytnutý k
přímému nebo nepřímému financování rozhlasového nebo televizního programu nebo pořadu s
cílem propagovat své jméno nebo název, ochrannou známku, výrobky, služby, činnosti nebo obraz na
veřejnosti.
 Umístění produktu. Jakákoli podoba začlenění výrobku, služby, ochranné známky, která se k výrobku
nebo službě váže, nebo zmínky o výrobku a službě do pořadu za úplatu nebo obdobnou protihodnotu.
Obecná omezení týkající se všech obchodních sdělení vTV vysílání
Provozovatelé vysílání nesmějí zařazovat do vysílání (§ 48 vys. zák.), mimo jiné:
 obchodní sdělení, v nichž účinkují hlasatelé, moderátoři a redaktoři zpravodajských a
politicko-publicistických pořadů,
 náboženská a ateistická obchodní sdělení,
 obchodní sdělení politických stran a hnutí a obchodní sdělení nezávislých kandidátů na
poslance, senátory, prezidenta republiky nebo členy zastupitelstva územního samosprávného
celku, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak.
Reklamy a teleshopping dále podléhají např. těmto společným povinnostem:
 Musejí být snadno rozeznatelné + zřetelně zvukově, obrazově nebo zvukově-obrazově nebo
prostorovými prostředky oddělené od ostatních částí vysílání.
 Jejich zařazením do pořadu nesmí být narušena celistvost pořadu, ani práva nositelů práv tím,
že nezohlední přirozené přestávky, dobu trvání a povahu pořadu.
 Zákaz filmy vyrobené pro televizi, kinematografická díla a zpravodajské pořady přerušovat
reklamou nebo teleshoppingovými šoty více než jednou za každý plánovaný časový úsek
v trvání alespoň 30 minut.
Umístění produktu (§ 53a vys. zák. + § 10 zák. o AVMS na vyž.)
Umístění produktu v pořadech je přípustné pouze:
 v kinematografických dílech, ve filmech a seriálech vytvořených pro audiovizuální mediální
služby na vyžádání nebo pro televizní vysílání, ve sportovních a zábavných pořadech, a to za
podmínky, že se nejedná o pořady pro děti, nebo
 v případech, kdy se neprovádí žádná platba, ale pouze se bezplatně poskytuje určité zboží
nebo služby, zejména rekvizity nebo ceny pro soutěžící s cílem jejich využití v pořadu.
Pořady obsahující umístění produktu musejí splňovat tyto požadavky:
 jejich obsah nesmí být ovlivněn tak, aby tím byla dotčena redakční odpovědnost a
nezávislost poskytovatele tel. vysílání / AVMS na vyžádání,
 nesmějí přímo nabádat k nákupu nebo pronájmu zboží nebo služeb, zejména zvláštním
zmiňováním tohoto zboží nebo služeb za účelem jejich propagace, a
 nesmějí nepatřičně zdůrazňovat umístěný produkt.
Pořady s PP musejí být odpovídajícím způsobem zřetelně označeny, aby diváci nemohli být žádným
způsobem uvedeni v omyl o povaze těchto pořadů: Výjimka pro pořady od nezávislých výrobců.
Děkuji za pozornost.