švýcarský lingvista Ferdinand de Saussure - 1857-1913

Kurz obecné lingvistiky (Praha, 1989) - 1915

LANGUE – jazykový systém sdílený komunitou mluvčích,

PAROLE – individuální promluva, kterou langue umožňuje.

promluva - parole - (speaking): rozdělení jazyk x promluva znamená také oddělení toho, co je u
jednotlivce sociální, od toho, co je nahodilé.

Jazyk jako pravidla hry, promluva jako konkrétní herní situace.

Jazyk je to, co je stabilní, opakující se - invariant. Promluva - konotuje proměnlivé, jedinečné.


Saussurem používané přirovnání: jazyk jako slovník, který mají k dispozici účastníci komunikačního
procesu; promluva je použití.

 Nebo jazyky jako symfonie, promluva jako její realizace (ani špatná realizace neohrozí realitu
symfonie).


vztah jazyk-promluva – přiklad šachové hry.

Fredric Jameson v knize o ruském formalismu The prison house of language - kritizuje tuto analogii
- v jazyce se mění samotná pravidla, v šachu zůstavájí, mění se jen pozice.


ZNAK – jako jednota označujícího a označovaného

 znak je podvojný, složený ze dvou neoddělitelných složek (jsou odlišitelné pouze analyticky - dvě
strany listu papíru); neexistuje materiálně, jen psychologicky

Znak podle Saussurea sestává:

1. ze své fyzické podoby

2. ze s touto fyzickou podobu asociovaného mentálního konceptu, který odráží individuální zkušenost
s realitou. Tento mentální obraz je více méně sdílen všemi členy stejné kultury a stejného jazyka.

 Např. napsané nebo vyslovené slovo "strom" má svůj mentální koncept, který mu připisují adresát i
adresující (ovšem s určitými individuálními diferencemi).

OZNAČUJÍCÍ (signifikant) – signifiant – signifier – vnímatelný, materiální, akustický nebo vizuální
signál spouštějící mentální koncept:

 OZNAČOVANÉ (signifikát) - signifié -signified




                                                       znak





                                          je komponován z




       označující                                +
označované                      označování

        (fyzická existence  znaku)                   (mentální koncept)
vnější ralita



Arbitrárnost vztahu mezi označujícím a označovaným ve znaku.

(výjimkou jsou onomatopoie a druhotné motivace)

význam vyvstává z diferencí mezi označujícími;

tyto diference jsou dvojího druhu:

-         paradigmatické

-         syntagmatické

dva typy vztahů –

PARADIGMATICKÉ – vertikální soubor jednotek

SYNTAGMATICKÉ – horizontální uspořádání do označujícího celku.


Christian Metz (1931-1993)

École des Hautes Études en Sciences Sociales v Paříži.

1971: langage et cinéma. angl. př. 74: Language and cinema.

72: Essais ... II.

77 Essais sémiotiques.

77 Imaginární signifikant

91: L´enonication impersonelle ou le site du film (Impersonal Ennunciation, or the place of film –
anglický překlad 2016)

 (Velká syntagmatika: první verze - 6 typů: v Communications 66, rozšířeno na 8 - text z 68, oba
pak v Essais..)

Česky:

Metz, Christian: Úvahy o sémantických prvcích ve filmu, Film a doba 1/1967

((Metz: 68: essais sur la signification au cinéma. angl. př. 74: film language: semitocs of the
cinema - zde obsaženo i Film: jazyk neob řeč?; text je z roku 1964)

Metz, Christian: Imaginární signifikant. Psychoanalýza a film, Praha, ČFÚ 1991

Metz, Christian: Film - jazyk nebo řeč?, in: Film jako znakový systém, ČFÚ, Praha 1971

Metz, Christian: Filmová montáž a fabule, in: Antológia súčasnej filmovej teórie, Bratislava SFÚ
1980

Metz, Christian: Metodické návrhy na analýzu filmu, in: Antológia súčasnej filmovej teórie,
Bratislava SFÚ 1980


Le cinéma: Langue ou langage, publ. v Communications 1964;

a v Essais sur la signification au cinéma, 1968 (Film - jazyk nebo řeč? in: Film jako znakový
systém, filmologický sborník VII. ČFÚ 71)


konference v Pesaru 1966 a 1967 –

Gianfranco Bettetini, Emilio Garroni, Pier Paolo Pasolini a Umberto Eco.

Velká syntagmatika

Cinéthique a Cahiers du Cinéma

textuální analýzy

Bellour – Ptáci,  Heath – Dotek zla, Baudry - Intolerance, Kuntzel: M, redakce Cahiers - Mladý mr.
Lincoln