Némôhio-H být DOZNÁNÍ aejlepSím Československým filmem, Ja alespoň najlepším filmem o Československu. Jó to film, d tom, Jak jcsdnl komunisté týrali a nechávali věšet jiné komunisty. Ja to film o těch, kap sklonili hlavu do oprátky ve  Jménu stranické disciplíny.
0 DOZNÁNI se u nás v uplynulých dvaceti létech psalo jako o kontřarevoluěním díle. Jeho uvedení v našich kinech tísné před volbami Jako by toto hodnocení potvrzovalo. Jenže režisérem DOHNANÍ není nikdo jiný než Jeden x nejlevi-covějslch tvůrců současné světové kinematografie, vo Francii žijící Řek napůl ruského původu. Con-stantin Costa-Gavras (nar. 1933), autor tak radi-ká'níčh filmů, Jakými byly Z (19S8, s pozadím praSe řeckých plukovníků), STAV OBLEZENI {1973, * unosn agenta CIA latinskoamerickou geriltsa) nebo NEZVESTNÝ (19B2), odsuzující nedvojsmyslní ifapletenoat amerických Špionážních služeb do fa* Sisť.ckébo puče v Chile. V posledně jmenovaném snímku,, vyznamenaném mj. 2! a t on palmou v Cannes,
Je také Srdce svírající sekvence příletu hlavního ■ hrdiny (hrál ho íack Leiptnon) do zná* silněné, armádou obsazené země; přitom si náfi divák mohl vzpomenout na svou- vlast, aniž věděl, že ní před lety, v DOZNÁNI, Costa-Gavras nkázal i srpnové pokoření Československa; je to epilog, při němž se v kině slzí a posmrkávé. K profilu Cústy-Gavra-se dodejme, že před dvanácti lety Jako producent pomohl chilskému exulantovi Migualu Littinovl na-tbBit na Kubě, v Mesiku a ve Francii skvělou adaptaci Caruentierova protidiktátorského románu NÁPRAVA »£E METODY, čímž vzniklo dalll mar slstlcké dílo par excellence. Filmografii ; Costy-Gavrase připomínám tak obíírnS na důkaz toho, íe DOZNÁNÍ Je kritikou praktického stalinismu vedenou s pozic moderní evropské lovíce; avíak také právě » západní levici vzbudilo na pofiátku sedmdesátých let obstojný poprask. Vidíme také, že tvorba Costy-Gavrase má jasnon kontinuitu v hněvivém odpor o proti totalitě maskované Jakou-koll barvou.
1 ti diváci, kteří se cítí nýt o procesu • tw. protistátním spikleneckým centrem dobře informováni, sledují film s prožitkem Soku. Rekonstrup-*aný monstr proces totiž překvapí svon do ocí bijící dšvaďelnóstí; obžalovaní se pilně biflují né texty a Jejich vyšetřovatelé maji trému f ako r»-2'séřl ochotníků před premlěroti; bývalý brněnský tajemník SUňg si dovolí groteskní improvizaci te spnStSnými kalhotami a vSichnl š» Jeho gagn uvolnené zasmějí. Mneíte'é opakovaní apelnjf na stranickou disciplínu těch. kdo jsou obviněni z plkiů proti straně. Kati ujišťují: „Strana potřebuje proces, ne vaše hlavy." Míří se na stranické vedomí: „Doznání je nejvyšíí forma sebekritiky." Vyžadují nadSení: „Mnsite do toho dát víc upříta-posti" Obätľzaso uklidňují hlas vlastního rozumu: „Jb lépe sa mýlit sa stranou nel tnít pravdu proti ní." ^
Kati vědí. Se oběti jsôu nevinné, a oběti vědí, Se to kati vědí. Divadlo. Pra d kým se hraje, kdo je publikum!1 Odpověď Je zřejmá: Stalin, který si z podřízených kompartijf budoval věnec rukojmí, spojený . nevinné prolitou krví (srov. Dosfcojáyskij: Běsi). A Gottwald přijal v tomto krvavém týátm ůiohu principála. Costa-Gavras ukazuje poříréty obou vůdců vedle sebe a Stalina přidává v idylických dokumentárních záběrech.
Nevím, kolik n ná# Ještě zbylo oddaných stali-nistů a uctívaěů památky K. G., ale myslím, že s nejedním komunistou i mladší generace zacloumá ve filmu předvedené výpověď Gusty Fučíkové, kier* v inscenovaném procesu přijala roli svědkyni {viz stenografický záznam *• procesu, který byl v padesátých létech Sířen jako, politická brožura), jisté tabu režisér uchoval kolem postavy Rudolfa Slánského,. jehbZ obličej ve filmu nikdy nespatřeme celý; vždy Jen torzo ryäavô hlavy.
Skvělá je montážní koncepce scénáristy jorgeho Semprana: sledujeme dramatický děj — úvahu, do níž pronikají vize příštích událostí (popravy oběšením, sypání popela popravených na náledí), stejně jako vzpomínky zastupující třlíť vědomí a svědomí vypravěče, bývalého náměstka ministra zahraničí Artura Londona. Yves Montand ho ztělesnil znamenitě a stejně mistrně ho do Eeltiny přemluvil .(ve výborném dabingu režiséra Zdeňka Sírového) Boris RSsner. Db paměti se zapíSÍ i dal-Sí postavy, zejm. vyšetřovatel Kohoutek i Simone Signoretová jako Londonova francouzská Sena.
V roce vzniku filmového DOZNÁN! 1969, na-toWt v Maďarsku vynikající ňEtujíct dílo na podobné téma Peter B a eso, ovSem v Žánru satiry. Je zvláStnf, jak tragédie a komedie — DOZNÁNI a SVĚDEK — Jsou si blízké v absurdních vrcholcích inscenovaných politických procesů. O patnáct lat později vznikne film, který ďábelskou absurdit-tu stalinských represí odhalí obdobně groteskními momenty pro sovětské pnbllknm — Abuladzeho POKÁNÍ.
-'"Objevil só názor, 1« DOZNÁNÍ až dnes tolik nevzrušuje, protože ve světle těžkých odhalení už není zajímavé cosi. co měli komunisté mezí sebou. Rád bych proto upozornil na ty prvky zobrazené totality, které nejsou výsadou fen komunistické praxe: je to pojetí politiky jako dl-, vadlá, v němž každý dostáno roli (třeba jednoho r tisíců štatistu hlasujících pro rezoluci, aby byl někdo nějak „z v^le lidní" postižen),, je to obratná manipulace etickými kategoriemi, frázemi a nadávkami svého drubn. sloužícími k hysterické davové hypnóze,1 Jo to využití kategorie domnělého hříchu k pokořování lidí. Netroufám sť předvídat, zd« Londonovo DOZNÁNI nahradí ve Školních osnovách FuCfkovu Reportáž psanou na oprátce. Pokud jde o film Costy:Gavrase, bylo bý Skoda, kdyby odezněl Jen v předvolební kampani; neboť jsme ho získali „na věčné Ďasy" — autoři ho totiž věnovali obnovenému filmovému a televiznímu svazu FITES. Obávám se však, že už teď ho obchází straSídio nové oficiální kultury — jinak by přece na filmu, který by měl vidět každý občan naieho státu, nesedělo tak málo diváků...
JAROMÍR BLAZEJOVSKÝ
15. KVĚTMA
4990