V dnešní době sestoupila[P1] pravda z postavení nejvyšší hodnoty[1], ale stále ještě nezmizela a přežívá v podobě iluze, majestátná[2] a uklidňující. Její přítomnost je nezbytná pro všechny přístupy/jednání[3], které se jí snaží přiblížit. Ztratila své postavení a priori[4], postavení nedosažitelnosti na úkor [P2] používání slova „pravda“, jak ho poprvé použil Austin[5]. Mluvme tedy o dnešním využívání tohoto slova, v němž někteří vidí jen souhrn faktů a mezi jehož kritéria patří prokazatelnost, shoda, adekvátnost, předmět zkušenosti, to rozumné. Tyto termíny nás v[P3] edou k tomu , co je ve vědě vymezeno dvěma rozcházejícími[P4] se cestami:[6] scientismem nebo-li [P5] fyzikalismem a relativismem. Jedna tato cesta předstírá, [P6] že porozuměno může být všemu po podrobné analýze problematiky na její nejmenší elementy. [P7] Pokud je tato analýza a vysvětlení nemožné, nahání člověku hrůzu, jelikož nemá vše pod kontrolou[P8] . Svou arogancí prozrazuje fakt, že je lhostejná vůči částečným a stále měnícím se znalostem člověka. Takovýto postoj, který vede k obavám a k únavě pramenící z náročného vědeckého přístupu, odmítá[P9] a zároveň vyživuje svoji přílišností [P10] relativistické teze o vědě, která nebude ničím jiným, než jedním pojednáním a racionálním, operativním předčítáním[7] bez jakéhokoliv nepopiratelného odkazu.[8] Tato teorie bude vystavena náhodnému riziku a nátlaku, nátlakovým skupinám, ideologii, náboženství[P11] a dalším jiným zájmům. Svojí roli hraje pouze v praxi. Když Paul Valéry promlouval o poezii[P12] během své zahajovací přednášky na Collége de France, která mimo jiné pobouřila Simona Weila, [P13] připomenul ve spojitosti hodnoty použití (slova pravda)[9] zákony nabídky a poptávky. Naproti[P14] tomuto relativismu hodnot, daleko od těch, které popsal Henri Poincaré v pojednání o vědě a ještě dále od hodnot živených vírou, se Husserl obává ve svém díle Krisis toho, že se věda odvrací od řeckého ideálu theoria[10] pro své [P15] odborné teorie, které jsou velmi účinné, nýbrž [P16] postrádají jakékoliv domáhání se [P17] pravdivosti. Odvrátili jsme se od hledání absolutní pravdy, abychom se mohli přiblížit skutečnosti, jež je rozdělená[P18] na malé části a operuje s fakty. Tím je popírán [P19] vědecký diskurs, který předstírá[P20] všeobecné porozumění a zaplnění prázdného prostoru, ve kterém jsme se zbavili veškerého náboženství. S myšlenkou na Delacroixovu promluvu[P21] je tedy nutno si připustit fakt, že přesnost[11] není pravdou. Uveďme si za příklad přírodní vědy[12], u kterých se hodí připomenout, že jejich realistický přístup není ani stabilní ani pohodlný. Ve skutečnosti zahrnují na jednu stranu riziko, že svými přesně rozebranými detaily zastíní svá bytí ve své všeobecné podstatě [P22] a tím tak svoji „pravdu“, na druhou stranu zapomínají na to, že vědecký fakt je jen přibližný pokrokový [P23] odhad získaný omylem a založený na něm. ________________________________ [1] Absolutní hodnota se mi nehodilo [2]. Hiératique znamená též posvátná, ale v kontextu se mi hodilo spíše majestátná – domnívám se, že ve filozofickém článku by tento termín, mohl vzbuzovat tématiku víry, což se mi sem nehodí. ANO, DOBŘE, JEN POKRAČOVAT V 2. PÁDU [3] Lexikální problém se slovem démarche – nemohla jsem se rozhodnout a stále nevím, jestli jsem s výsledkem spokojená. KDYŽ JEDNÁNÍ → KAŽDÉ/ JAKÉKOLI [4] A priori – filozofický termín z latiny je zvykem zanechávat ANO [5] Zde bych uvedla nějakou poznámku pro čtenáře možná, kdo je Austin a co o pravdě řekl. ONO JDE O TO „POUŽÍVÁNÍ“, to je novinka [6] Spíš cesty než koleje v českém prostředí - CESTA JE MEZI DVĚMA KRAJNICEMI, příp. i kolejemi [7] Nebo diskursem? ANO, DISKURS [8] Změrně jsem rozdělila toto souvětí, které je moc složité [9] Nejsem si jistá, ale domnívám se, že je řeč právě o hodnotě používání slova pravda, - to bych zde pro přehlednost použila. ANO, ALE POUŽÍVEJME TU JEJÍ „UŽITNOU HODNOTU“ [10] Opět filozofický pojem – zanechat řecký originál ANO, JISTĚ [11] Možná exaktnost OBOJE [12] Lexikální problém – les science de la vie – dle slovníku synonym mi přišly přírodní vědy nejpříhodnější ANO, ZHRUBA ANO ________________________________ [P1]byla sesazena [P2]pozpr, naopak „ve prospěch“ [P3]ne, např. vymezují/ razí/ vyznačují cestu vědy [P4]raději D [P5]dohromady [P6]tvrdí, že všemu rozumí [P7]přibližně ano [P8]tato věta není dobře [P9]? [P10]buď třeba upřílišeností/ krajnostmi [P11]jsou i jiné víry [P12]umění a [P13]to je dáma [P14]VZHLEDEM K / V SOUVISLOSTI S.. [P15]ZDE TO JE „VE PROSPĚCH“ [P16]ALE [P17]stačí i „požadavek“ [P18]rozdělený/ rozkouskovaný je ten přístup ke skutečnosti [P19]odmítán [P20]tvrdí, že zná celek [P21]slova [P22]BYTÍ JAKO CELEK A JEHO PRAVDU [P23]POSTUPNÝ