Sovětská moc vytvořila na základě Leninových postojů („film je pro nás ze všech ostatních
[PD1] umění to nejdůležitější“) jakési[PD2]  státní filmové umění, které bylo jednak dobře
financované a jednak pod bedlivým dohledem cenzury. Tato státní filmová tvorba však paradoxně dala
impuls k tvorbě sovětské avantgardě a filmovým tvůrcům jako byl[PD3]  Sergej Ejzenštejn, Vsevolod
Pudovkin či Olexandr Dovženko. Nicméně vztahy mezi těmito význačnými tvůrci a sovětskou mocí byly
vždy dvojaké povahy.

Německá režisérka Leni Riefenstahl zase zaprodal[PD4] a svůj talent nacistům, a to především
prostřednictvím snímku Triumf vůle (Triumph des Willens, 1935). A zdá se, že ani na počátku 21.
století cenzura ani propaganda z filmové krajiny[PD5]  nezmizely. Například íránští režiséři,
kteří  se také musí vypořádávat s cenzurou, dávali dlouhou dobu přednost dětským hlavním[PD6]
rolím. Tato „léčka“ jim umožnila předstírat naivní náhled na společnost a zároveň  se vyvarovat
filmování ženských obličejů.


ano, dobře, jen nepoužívat nadbytečně étoffement
________________________________

 [PD1]D

 [PD2]D – zde není nejistota

 [PD3]mn. č.

 [PD4]poněkud silnější, než „dala do služeb“

 [PD5]poněkud nezvyklé, co třeba „světa“? Ale nakonec proč ne.

 [PD6]D – „hlavní“ tam není