Magdaléna Maléřová V dnešní době sice pravda již přišla o svůj absolutistický[P1] status, ale stále se nevytratila jakožto pouhá iluze, strohá, posvátná, leč ujišťující. Existence pravdy je nutná z hlediska každého postupu, který se jí chce přiblížit. Jak předkládá John Austin, pravda ztratila svůj status a priori, svou pozici nedosažitelnosti ve prospěch funkčního způsobu zacházení s tímto konceptem. Mluvíme tedy o způsobech užívání pravdy, o tom, co někteří nazývají stanovením faktů podle principu verifikace, korespondence, shody, předmětu poznání a rozumnosti. Tyto pojmy vyznačují cestu[P2] lemovanou dvěma stezkami: scientismem nebo-li [P3] fyzikalismem a relativismem. Směr[P4] , který předstírá[P5] , že všemu rozumí a že vše je redukováno do elementárního či jednoduchého principu, nás děsí, protože mu to umožňuje mít vše pod kontrolou. Tento postoj je odpudivý svou nadřazeností, který zrazuje naši částečnou a prozatímní nevědomost, [P6] a pokud se spojí se strachem a únavou, která je výplodem náročného vědeckého bádání, živí tak svými výstřednostmi relativistické teze vůči [P7] vědě, která se v tomto pojetí stává pouhým diskurzem, racionální a operativní přednáškou bez nepopiratelné návaznosti [P8] na riskantní [P9] podniky a tlaky, lobby, ideologie, přesvědčení a zájmy. Pravda je v takovém pojetí podmíněna způsobem svého užití. [P10] Pokud mluvíme [P11] o umění a poezii, Paul Valéry ve své zahajovací konferenci na Francouzské koleji hovořil o způsobech užívání pravdy a zmínil zákon nabídky a poptávky, což bylo zdrojem pobouření pro Simone Weilovou. Husserle, stojící[P12] tváří v tvář relativismu hodnot, který je vzdálený hodnotám vědeckým Henriho Poincarého a ještě vzdálenější hodnotám víry, ve svém díle Krisis vyjadřuje obavy, že věda opustila řecký ideál „theoria“ a nahradila jej účinnými technikami teoretickými, které se však nezabývají pravdou jako takovou. Přestat hledat absolutní pravdu ve prospěch částečného a operativního přístupu k faktům vede ke zřeknutí se vědeckého diskurzu, který zaujímá vševědoucí pozici [P13] a který vyplňuje prostor, ze kterého bylo vyhnáno náboženství. Je tedy potřeba si připustit, že přesnost není totéž co pravda, jak předkládá Eugène Delacroix. Příkladem můžou být přírodní vědy, kdy v tomto stádiu postačí upozornění na fakt, že tento realistický postoj plný tajemství[P14] není ani stabilní, ani pohodlný. Taktový postoj vlastně přináší na jednu stranu nebezpečí, že zastřeme samotnou pravdu bytí v své [P15] celé šíři, a to detailní a precizní analýzou faktů, na druhou stranu tak riskujeme, že zapomeneme na to, že vědecké fakty jsou postupným přibližováním se pravdě, [P16] která je získávána za pomocí metody pokusu a omylu. ________________________________ [P1]stačilo by i absolutní [P2]vědy [P3]dohromady [P4]První [P5]tvrdí [P6]prorazuje neznalost částečnosti a prozatímnosti našich znalostí/vědění [P7]o [P8]průkaznosti [P9]ve vleku/podrobená/podléhající [P10]nechme užitnou hodnotu [P11]Valéry o nich mluvil [P12]D [P13]ano, dobře [P14]částečně ano, ale lépe jde o ústup z těch vševědoucích pozic [P15]bytí v celé jeho šíři, jeho pravdu [P16]zde už se nemluví o pravdě, ale o faktech