Osmanská říše Počátky a předchozí vývoj •vznik ve 14. století • •rozpad Rúmského sultanátu na dílčí beyliky a sultanáty • •Osman I. Gází - zakladatel říše • - sjednocení roztříštěných panství, expanze proti Byzanci •Orhan I. - syn Osmana I. – - první sultán – •do konce 17. století expanze, největší územní rozsah v r. 1683 (druhé obléhání Vídně) – viz obr. 1 • •poté protiofenzíva Svaté ligy - stagnace říše a územní ztráty Obr. 1 Největší územní rozsah Osmanské říše v roce 1683 The-Ottoman-Empire-1326-1683 Vstup do moderní éry •18. století ve znamení modernizace – zavedení knihtisku, reforma školství, rozvoj architektury (tzv. Období tulipánů) • •orientace na Evropu – navázání diplomatických vztahů; Evropa začíná vnímat Osmany jako běžný stát a partnera • •bělehradská smlouva z r. 1739 (obr. 2) – ukončení bojů s Rakouskem a Ruskem, následuje generace míru a prosperity – •v letech 1768-74 válka s Ruskem – Mustafa III poražen Kateřinou Velikou; porážka impulsem pro další, především vojenské reformy (obr. 3) • •v letech 1787-92 válka s rusko-rakouskou koalicí; opět porážka, první výrazné známky úpadku říše (obr. 4 a 5), přesto snaha o další reformy Vstup do moderní éry •od roku 1783 ruská okupace Gruzie jakožto protektorátu • •v roce 1798 vpád Napoleonových vojsk do Egypta (obr. 6) – o dva roky později odchod francouzských sil, většina Egypta zpět Osmanské říši; po odchodu Francouzů občanská válka, Turci drží Egypt jen pod částečnou kontrolou (obr. 7) • •po celé období odpor janičářů proti reformám a modernizaci – několik povstání, svržení sultána Selima III. v roce 1807; roku 1828 sultánem Mahmutem II. rozpuštěni Obr. 2 Osmanská říše po bělehradské smlouvě z roku 1739. 1739 index Obr. 3 Následky porážky Osmanů v rusko-turecké válce v letech 1768-74. Smlouva z Küçük Kaynarca ukládá Osmanské říši (zelená) postoupit Rusku (červená) oblasti Kabardie a Chersonu. Osmané dále musí uznat samostatnost Krymského chanátu (žluto-zelená). Ten se však stává ruským loutkovým státem a r. 1783 je Rusy anektován. Ruské impérium tím získává přístavy Azov a Kerč, které jeho námořnictvu umožňují dlouho kýžený přímý přístup k Černému moři. Jassy Obr. 4 Rok 1792 – smlouva z Jassy. Osmanská říše (zelená) postupuje Ruskému impériu (červená) Jedisan. Ruská hegemonie v oblasti Černého moře tak dále posiluje. 1792 Obr. 5 Osmanská říše po smlouvách z Jassy (s Rusy) a Svištova (s Rakušany). Oproti stavu z roku 1739 jsou patrná území odstoupená Ruskému impériu a také Gruzie okupovaná Rusy jako protektorát. 1798 Obr. 6 Po Napoleonově vpádu do Egypta. 1801 Obr. 7 Situace po odchodu Francouzů z Egypta – většina Egypta je zpět pod osmanskou kontrolou, v zemi však zuří občanská válka. V devatenáctém století •i přes značnou modernizaci (tzv. tazímát) - zrušení feudalismu, budování infrastruktury, reforma armády dle evropského vzoru, dočasně i ústava - je Osmanská říše neustále zaostalým a nestabilním státem, stává se „nemocným mužem na Bosporu“ • •v průběhu celého století vnitřní konflikty – požadavky balkánských národů na samostatnost, konflikty s Egyptem, nacionální hnutí Arabů • •rozsáhlé intervence evropských mocností do vnějších i vnitřních záležitostí říše • •v letech 1804-17 srbská revoluce – výsledkem autonomie Srbska v rámci Osmanské říše (obr. 7) • •v letech 1806-12 válka s Ruskem; Turci poraženi, bukurešťská smlouva ustavuje novou hranici na řece Prut (obr 8.) • • V devatenáctém století •V letech 1821-32 řecká válka za nezávislost - Řecko s podporou evropských mocností získává nejprve autonomii (1829) a následně plnou nezávislost (1832) (obr. 9) • •1830 – francouzská anexe Alžírska (obr. 10) • •v letech 1853-56 krymská válka – Osmanská říše s podporou západních mocností poráží Rusko a získává Budžak (obr. 11) • •v letech 1877-8 válka s Ruskem – Osmanská říše těžce poražena; výsledkem ztráta většiny území na Balkáně, uznání nezávislosti Srbska, Rumunska, Černé Hory a Bulharska (obr. 12) • •1881 – anexe Tunisu Francií, odstoupení Epiru Řecku (obr. 13 a 9) • •1882 – faktická okupace Egypta Velkou Británií (obr. 13) Serbia1817 Obr. 7 Podoba autonomního Srbska v rámci Osmanské říše po roce 1817. Bukurešť Obr. 8 Situace po bukurešťské smlouvě z roku 1812 – Rusko vrací Osmanské říši Valašsko a část Moldavska, ponechává si však Besarábii. Novou osmansko-ruskou hranicí na Balkáně se stává řeka Prut. Greekhistory Obr. 9 Řecko po konstantinopolské smlouvě z roku 1832 (tmavě modrá). Ostatní barvy ilustrují vývoj řeckého území až do současnosti. 1830 Obr. 10 Situace v roce 1830 – je patrná jak ztráta Alžírska, tak ztráta Řecka, které je v té době již na Osmanské říši (následkem rozhodnutí londýnské konference) fakticky nezávislé. Obr. 11 Po krymské válce – dle pařížské mírové smlouvy z roku 1856 získává Osmanská říše oblast Budžaku částečně pro sebe, částečně pro Moldávii jakožto svého vazala. krymská válka Balkans_1878 Obr. 12 Situace po berlínském kongresu v roce 1878 – Osmanské říši zůstává jen území vyznačené růžově, ostatní území jsou buď nezávislá, nebo má nad nimi Osmanská říše pouze formální nadvládu. Territorial_changes_of_the_Ottoman_Empire_1882 Obr. 13 Stav v roce 1882 po ztrátě Egypta, Tunisu a Epiru (odstoupeného r. 1881 dle rozhodnutí berlínského kongresu). Většina území na Balkáně už je nezávislá nebo uznává osmanskou svrchovanost jen formálně. Ve dvacátém století •era konečného úpadku říše • • •1908 – mladoturecká revoluce; obnovení ústavy z 19. století, opětovné svolání parlamentu; nepokoje využívá Rakousko-Uhersko a anektuje Bosnu; Bulharsko se prohlašuje nezávislým carstvím a nabývá svých dnešních hranic (obr. 14) • • •1911-12 – italsko-turecká válka; Turci ztrácejí území dnešní Lybie a tím i svou poslední reálnou državu v Africe (obr. 14) • • •1912-13 – balkánské války; Osmanská říše ztrácí naprostou většinu držav na Balkáně (obr. 15 a 16) Ve dvacátém století •1914-18 první světová válka; Osmanská říše na straně Spolku totálně poražena, její území vč. hlavního města je okupováno • •1920 – sèvreská smlouva (obr. 17) • •1919-23 – turecká válka za nezávislost • •1923 – lausannská smlouva (obr. 18) • •lausannskou dostává stát svou dnešní podobu, ne však již jako Osmanská říše, ale jako samostatná Turecká republika pod vedením Mustafy Kemala Atatürka 1912 Obr. 14 Po italsko-turecké válce a ztrátě Bosny a teritorií anektovaných Bulhary. 1913 Obr. 15 Po balkánských válkách. https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/a/a2/The_Balkan_boundaries_after_1913.jpg Obr. 16 Rozdělení Balkánu mezi vítězné státy po balkánských válkách. https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/a/a0/TreatyOfSevres_%28corrected%29.PNG Obr. 14 Sévreská smlouva – Turkům jsou odebrána veškerá teritoria v Syropalestině a na Blízkém Východě, zbytek je z velké části rozdělen do sfér vlivu vítězných mocností. Za pozornost stojí uvažovaný samostatný kurdský stát zakreslený na mapě. https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/5/58/Turkey-Greece-Bulgaria_on_Treaty_of_Lausanne.pn g Obr. 14 Finální podoba hranic Turecké republiky po lausannské smlouvě. Použitá literatura •PALMER, Alan. Úpadek a pád Osmanské říše. Praha 1996. • •RUNCIMAN, Steven. Pád Cařihradu. Praha 1970.