Infinitiv s „zu“ může ve větě být užit: 1) Infinitivní konstrukce nemají vlastní subjekt, vztahují se k osobě nebo věci, která figuruje v řídící větě. Protože infinitivní konstrukce nemají vlastní subjekt, není sloveso v infinitivní konstrukci časováno. Sloveso v infinitivní konstrukci stojí jako infinitiv na konci infinitivní konstrukce (věty). Před infinitivem náležícím do infinitivní konstrukce stojí částice „zu“. Ich hoffe, dich bald wiederzusehen. X Ich hoffe, dass ich dich bald wiedersehe. Er glaubt, sich richtig zu verhalten. X Er glaubt, dass er sich richtig verhält. Weil wir befürchten, Ärger zu bekommen, stellen wir das Radio leiser. Weil wir befürchten, dass wir Ärger bekommen, stellen wir das Radio leiser. 2) když do infinitivní konstrukce patří podstatné jméno v 1. pádě, které ale není subjektem věty Stát se politikem byl jeho největší cíl. Jeho největším cílem bylo stát se politikem. Sein Ziel war, Politiker zu werden. 3) když patří k infinitivní konstrukci předmět ve 4. pádu Er beschloss, eine kleine Atempause einzulegen. 4) když chci rozvést (= rozšířit) předmět s předložkou Der Kollege hat nicht an die Besprechung gedacht. Der Kollege hat nicht daran gedacht, zur Besprechung zu kommen. Ich bitte dich, nicht zu glauben, dass mein Interesse an dieser Frage erloschen sei. 5) Když chci rozvést podmět Euch zu helfen ist mein größter Wunsch. Das Helfen (podmět) ist mein größter Wunsch. Rozvedený podmět Es ist meine Aufgabe, die Gartengeräte in Ordnung zu halten. Das Halten der Gartengeräte ist meine Aufgabe. 6) když chci vyjádřit současnost Der Schwimmer versucht, das Ufer zu erreichen. Plavec se snaží doplavat na břeh. Der Schwimmer versuchte, das Ufer zu erreichen. Der Schwimmer hat versucht, das Ufer zu erreichen 7) když chci vyjádřit předčasnost Der Angeklagte leugnet, das Auto gestohlen zu haben. Obžalovaný zapírá, že ukradl auto. Der Angeklagte leugnete, das Auto gestohlen zu haben. Der Angeklagte hat geleugnet, das Auto gestohlen zu haben. Některá slovesa, která vyžadují infinitiv s „zu“: Slovesa, která vyjadřují osobní postoj, přání, pocit nebo úmysl: Ablehnen, annehmen, erwarten, befürchten, Glauber, hoffen, meinen, unterlassen, vergessen, vermeiden, verlangen, versprechen, versuchen, sich wünschen Slovesa, která vyjadřují průběh nějaké činnosti: anfangen, sich anstrengen, aufhüren, beabsichtigen, beginnen, forfahren, versäumen, wagen Vazby slovesa sein, haben, bleiben, stehen, gelten + infinitiv významového slovesa připojený pomocí „zu“ mají modální význam nutnosti nebo možnosti. Seine Eltern sind zu beneiden. Jeho rodičům je možno závidět.