Historické prameny -písemné prameny -literární památky -epigrafické památky -ostatní - papyry a destičky - -hmotné prameny -archeologické nálezy -architektura -výstroj, výzbroj -umělecké památky -monumenty -náhrobky písemné prameny.jpg Písemné prameny Literární památky - dějepisectví -tendenční - výběr nejzajímavějších a nejdramatičtějších událostí -literární styl někdy přednější než historická přesnost -jen minimální zmínky o každodenním životě vojáků a jejich úkolech v době míru -minimální popis výzbroje, výstroje, zásobování a bojové taktiky -stručné topografické informace - -autoři - Polybios (asi 201-120 př. Kr.) -řecký historik píšící ve 40 letech 2. st. př. Kr. -do Říma se dostává jako rukojmí => přítel a učitel Scipiona Aemiliana - účastnil se s ním obléhání Kartága v letech 147-146 př. Kr. -ve svém díle podrobně pojednává o římské armádě - její organizaci, vybavení a výstavbě pochodových táborů Titus Livius (59 př. Kr. – 17 po Kr.) -obsáhlé pojednání o římských dějinách -méně spolehlivý než Polybius - historické nepřesnosti - Appianos (2. pol. 2. st. po. Kr.) -řecký historik z Alexandrie -řecky psané Římské dějiny (24 knih) - nedochovány celé - popis občanských válek -informace ze starších autorů Plutarchos (asi 46-120 po Kr.) -životopisec, vyslanec v Římě -46 životopisů řeckých a římských osobností -informace ze starších autorů - 220px-Plutarch_delphi_1.jpg Gaius Iulius Caesar (100-44 př. Kr.) -zprávy o válečných taženích -Zápisky o válce galské - nejstarší literární zpráva o Germánech (odlišení od Keltů) -Zápisky o válce občanské Tacitus (55-120 po Kr.) -římský dějepisec -informace o římském vojsku na počátku principátu - Josephus Flavius (37 - asi 100 po Kr.) -židovský dějepisec -jeden z vůdců židovského povstání proti Římu => zajat, ale brzo propuštěn -O válce židovské -velmi podrobný popis římské armády 444px-CaesarTusculum.jpg Ammianus Marcellinus (asi 330 – kolem 400 po Kr.) -dějepisec -dílo Res Gestae -podrobné popisy tažení a obléhání, přičemž čerpal z vlastních zkušeností - štábní důstojník při taženích Iulia Apostaty proti Peršanům - - - součástí literární tradice jsou i teoretická díla - vojenské příručky -nejsou zcela přesné v popisu armády => sklony k popisu ideálního stavu, nikoliv stavu skutečného - - autoři: Frontinus Sextus Iulius (asi 40 – 105 po Kr.) -vojevůdce -dílo - O válečných lstech (Stratégémata) -popis struktury armády za principátu Arriános (asi 95 - 175 po Kr.) - císařský důstojník => konsul -díla - Dějiny Alanů - Taktické umění Pseudo-Hyginos -tvořil za vlády Traiana -dílo - O opevňování tábora (De munitionibus castrorum) - Vegetius Flavius Renatus (konec 4. st.) -čtyřsvazkové pojednání o římské armádě - Nárys vojenského umění (De re militari / Epitoma rei militaris) - - Epigrafické památky -nápisy v latině nebo řečtině zhotovené celou jednotkou nebo jednotlivci -oficiální nápisy - zprávy o dokončení stavebních prací => možnost přesné datace - -nápisy sakrální povahy - na oltářích -náboženské preference a zvyklosti vojáků -oltáře oficiálního kultu - zasvěceny celou jednotkou - -nápisy na náhrobcích -často zmiňují hodnost a zařazení zesnulého - -na základě těchto památek je možné určit: -působnost určitých útvarů v rámci říše -etnické složení vojenských jednotek - na základě osobních jmen a náboženských kultů -strukturu armády 478px-Epitaph_des_Marcus_Caelius.JPG 800px-Trencin-Roman2.JPG Ostatní písemné prameny - papyry a destičky -papyry se dochovali především v suchých a teplých oblastech - Egypt -dřevěné destičky jsou známy z Evropy - nejznámější z tábora Vindolanda na severu Velké Británie -mezi tyto prameny patří: -původní úřední vojenské dokumenty -soukromá korespondence vojáků - -prameny se týkají: -každodenního života vojáků ve službě -administrativy - hlášení o stavu posádky, kontrola výstroje, žádosti o dovolenou 800px-Vindolanda_tablet_291.jpg Hmotné prameny Archeologické nálezy -identifikace a výzkum legionářských táborů - jejich struktura a jednotlivé objekty -výzkum auxiliárních kastelů -výzkum působení legií - v míru / během válečného tažení -identifikace bojišť -pozůstatky obléhání - příkopy, náspy, valy, dočasná opevnění -Numantia (Španělsko) -Alésia (Francie) -Masada (Izrael) - -výzkum vojenské výstroje a výzbroje - -archeologické výzkumy umožňují sledovat vývoj armády a vojenství v dlouhodobějším horizontu archeolo.jpg archeolo2.jpg Umělecká díla -pomáhají osvětlit jak vojáci vypadali, případně i činnosti, které vykonávali - -mozaiky -reliéfy -náhrobky -nástěnné malby - -nejznámější památky - -Traianův sloup -Tropaeum Traiani -sloup Marka Aurelia tumblr_m2j7n0X2AZ1r6qmjqo7_1280.png tumblr_m2j7n0X2AZ1r6qmjqo4_1280.png ts.jpg 450px-AdamclisiMetope41.jpg Raná armáda -přímé písemné prameny pro poznání nejstarších forem armády nejsou dostupné - vlastní rané dějiny Říma prezentované římskými historiky jsou postaveny na legendách - -války v počátcích římských dějin jsou doménou aristokratických kruhů a jejich stoupenců - -hlavní pramenem jsou archeologické nálezy výstroje a výzbroje -železo postupně nahrazuje bronz -přilby - několik typů -ochrana je zaměřena hlavně na temeno hlavy -nejznámější - villanovský typ - skořepina s vysokým zašpičatělým hřebenem -přilba zvoncového typu - podobná villanovkému typu, ale bez hřebene - -zbroj - velmi jednoduchá - obvykle sestávala z kovových destiček chránících hruď villanovan_biconical_urn.jpg 4380633745_a8d88c41c1_o.jpg -později převzali Římané falangu hoplítů - patrně od řeckých kolonistů -hoplíté - pěší těžkooděnci -zbroj si zajišťovali sami => vlastníci půdy / majetní občané -zbroj sestávala ze: -štítu - hoplon - o průměru 90 cm => hoplíté -dřevěný potažený bronzovým plechem -přilba - několik typů => různý stupeň ochrany -pancíř - kovový nebo lněný vyztužený kovovými destičkami -náholenice - knémidy -pouze výjimečně používali vojáci chrániče ruky a stehen - -výzbroj: -kopí - dlouhé asi 2,5 m - bodná zbraň -meče - druhotná zbraň -krátké - bodné nebo sečné typy - -falanga - sevřená bojová formace, kdy bojovník v řadě částečně kryl svým štítem svého souseda -taktika spočívala v proražení protivníkova šiku => rychlé rozhodnutí bitvy rmwebvase2.jpg Armáda po serviovských reformách -rozdělení obyvatel do majetkových tříd na základě cenzu -založení setninového sněmu - comitia centuriata - -povinností příslušníků každé třídy bylo opatřit si zbroj dle svého zařazení - -z počátku tvořili armádu: -nejbohatší občané - ti sloužili jako jezdci - equites - v 18 jezdeckých centuriích -občané I. třídy - pravděpodobně plně vybavení hoplíté - zřejmě původně oni tvořili první římskou falangu -později se připojili i ostatní třídy - -prameny o vyzbrojení příslušníků jednotlivých tříd nejsou zcela věrohodné => výstroj a výzbroj je téměř totožná - viz. tabulka rimska armada_0002.jpg Polybiův popis armády -způsob rozdělení vojska u Polybia je poplatné době za 2. punské války, i když své dílo psal až později (pol. 2. st. př. Kr.) - -římská armáda zůstávala i v této době pouze dočasnou záležitostí - občané byli povoláni do armády a po tažení se opět vraceli do civilu - -délka vojenské služby byla stanovena na maximálně 16 tažení nebo odsloužených let - -o velikosti a vyslání vojska rozhodoval každoročně senát -původně byli do boje vysíláni všichni bojeschopní muži - teprve později, s rozvojem státu a nárůstem konfliktů, bylo nutné vojenské síly dělit => nejpozději ve 4. st. př. Kr. se začíná objevovat výraz legie pro nejdůležitější vojenský útvar; dříve - legio = odvod, který zahrnoval všechny občany ve zbrani - - Organizace armády -v čele armády stál volený úředník s impériem - nejvyšší z těchto úředníků dostával k dispozici 2 legie, nižší pak obvykle pouze 1 - -standardní legie zahrnovala 4200 pěšáků a 300 jezdců - -equites se rekrutovali z nejbohatších mužů, přičemž byli rozděleni do 10 oddílů - turmae, každý pod velením 3 dekurionů - decuriones - -jádrem jízdy zůstávalo 18 jezdeckých centurií nejbohatších občanů, kteří měli nárok žádat náhradu za koně padlého v bitvě -v Polybiově legii však jízdu zastupují i jiní majetní občané - -výzbroj a výstroj Polybios nepopisuje - předpokládá se, že jízda bojovala v sevřeném šiku, vyzbrojena kopím a mečem; ochranu zajišťovala přilba, pancíř a kulatý štít -dělení pěchoty bylo dvojí -podle výše majetku -podle věku - -nejchudší občané (V. majetková třída) a mladíci, kteří ještě nebyli vhodní do hlavní linie sloužili jako lehká pěchota - velites -v každé legii bylo 1200 veliů - o jejich uspořádání nebo velení není nic známo - -výzbroj -svazek lehkých oštěpů -meč -zbroj -okrouhlý štít -někteří přilby - na přilbě měli všichni připevněn kus zvířecí kůže (nejčastěji vlčí) - usnadnění identifikace vlastních vojáků (odměňování nebo trestání jejich jednání) - Velites_300-200_BC.png -hlavní silou legie byla pěchota uspořádaná do 3 samostatných útvarů -1. hastati - bojovali v první linii -mladší muži ve věku kolem 20 let - -2. principes - nejproduktivnější šik -muži ve věku od 20-30 let - -3. triarii - zadní šik -sestávající z nejstarších a nejzkušenějších vojáků - -legie sestávala z 1200 hastatů, 1200 principů a 600 triariů - -každá z těchto skupin byla následně dělena do 10 manipulů - základní taktická jednotka legie -manipuly byly děleny do 2 centurií -v čele centurie stál centurio, jeho zástupce optio, nosič standarty signifer a velitel stráže tesserarius -při velení platilo pravidlo, že centurio pravé centurie byl služebně nadřazen centurionovi levé centurie -v přítomnosti obou velel celému manipulu -vybíral centuriona vedlejší centurie -součástí legie byly i spojenecké oddíly nazývané alae (křídla) -sloužili v nich hlavně příslušníci italických kmenů -velitelé byli tři prefekti - praefecti sociorum, kteří museli mít římské občanství - -každá ala měla stejný počet pěšáků jako legie, ale trojnásobný počet jezdců - -aly byly uspořádány podobně jako římská pěchota -jednotky se dělily na kohorty -jejich přesný počet není znám, stejně jako kolik vojáků čítaly - uvádí se počet 400-600 mužů, i když velikost se mohla měnit v závislosti na velikosti aly - - -aly byly v boji umístěny vedle legie/legií - -nejlepší ze spojenců byli odděleny od aly a tvořili jízdní a pěší oddíly tzv. extraordinariů, kteří podléhali přímo konsulovi -konzulskou armádu tvořily 2 legie a 2 aly - rimska armada_0003_panorama.jpg Přechod od občanské armády k profesionální -přechod byl dán několika faktory -nutnost umístit do nově vzniklých provincií trvalé osádky – dočasní legionáři museli zůstat ve službě 10 i více let => vzhledem k tomu, že se jednalo o rolníky, takto dlouhá doba pro ně znamenala hospodářský krach - -mnoho konfliktů začalo pro Řím porážkou, což bylo způsobeno: -nedostatečným výcvikem => trvalo léta, než noví branci nabrali potřebné zkušenosti -pokud byl voják povolán do služby obvykle nesloužil ve stejné jednotce - -občanský systém nebyl vhodný pro speciální jednotky - pro provádění stavebních prací nebo obsluhu vojenské techniky => armáda nebyla způsobilá při obléhání -tyto problémy vedly k vytvoření trvalé / profesionální armády - -vytvoření profesionální armády je připisováno vojevůdci Gaiu Mariovi (157-86 př. Kr.) -ten po svém zvolení konzulem r. 107 a převzetí velení numidské války otevřel vojenskou službu i pro nemajetné občany, kteří neměli možnost do této doby do armády vstoupit - -celkově reorganizoval armádu -změnil se systém jednotek -dřívější znaky legií nahradil jediným - orlem -výzbroj a výstroj byla sjednocena a zajišťována státem => zmizely majetkové rozdíly Organizace armády -nejmenší organizační jednotkou zůstala i nadále centurie - počet mužů se zvýšil na 80 -2 centurie tvořily manipul -3 manipuly tvořily kohortu - základní taktická jednotka -manipuly byly tvořeny 3 původními šiky staré armády, jejichž názvy zůstaly v označení hodností centurionů -každá kohorta čítala 480 mužů -do kohort byly po určitou dobu řazeny i spojenecké jednotky - -rozdělení do kohort přinášelo několik výhod -jednodušší velení - rozkazy byly dávány velitelům 10 kohort, nikoliv 30 manipulům -kohorta nebo několik kohort mohlo výhodněji operovat samostatně v případech, kdy nebyl nutný zásah celé legie -větší flexibilita vedení boje - každá kohorta měla stejný počet vojáků i vybavení (v boji legie zujímala postavení triplex acies - 4 kohorty v čele, 3 uprostřed a 3 vzadu) rimska armada_0008_panorama.jpg -mezi důležité výhody patřilo přenášení zkušeností -dříve vojáci po rozpuštění armády ztráceli původní bojeschopnost - s profesionální armádou jsou zkušenosti předávány dalším generacím a výcvik není krátkodobou záležitostí - -dalším důležitým faktorem byly specializovaní a zkušení řemeslníci, což vedlo k výraznému technickému pokroku -za Caesara byli tito specialisté schopni postavit most přes Rýn, vybudovat válečnou flotilu, zřídit obléhací náspy a stroje, nebo vybudovat opevnění -tito řemeslníci během úkolu tvořili samostatné pracovní jednotky –jinak byli rozptýleni po jednotlivých kohortách, kde plnili stejné úkoly jako zbytek mužstva - -vzhledem k tomu, že zanikla jízda i lehká pěchota, byly pomocné sbory rekrutovány v místech, kde se legie nacházela Velení -velení legie se často měnilo -velitele vykonával zvláštní zmocněnec římského místodržícího provincie s titulem legáta - legatus legionis -nebyl volen, ale jmenován -někteří z těchto legátů již dříve sami byli ve funkci místodržícího nebo veleli vojsku - -6 tribunů -někteří z nich byli mladí a nezkušení aristokraté na počátku politické kariéry -stále více jich však bylo z jezdeckého stavu, kteří v armádě sloužili dlouhodobě => je možné je považovat za profesionály, stejně jako vlastní mužstvo - -centurioni => profesionalizace -o jejich výběru, kromě zápisků od Caesara, nemáme žádné informace - tzn. nevíme, jestli se jednalo o vojáky, kteří byli postupně povyšováni, nebo nastupovali do vojska již jako důstojníci Armáda za principátu -po smrti Augusta byla římská armáda již zcela profesionální a stálá instituce - -jejím jádrem zůstávaly nadále legie, z nichž některé vydrželi i několik staletí, zatímco některé zanikly - byly zničeny nebo (potupně) rozpuštěny - -za Augusta jich bylo 28, přičemž ani později se jejich počet výrazně neměnil - -každá legie byla označena číslem a jménem, ke kterému se později připojilo několik přídomků -tento systém byl v mnoha ohledech chaotický, což bylo způsobeno tím, že mnoho legií mělo stejná čísla -staré legie lpěly na starém označení -pozdější císařové číslovali legie od 1 - rimska armada_0010.jpg -každá legie měla své odznaky a symboly, které se objevovaly na štítech -existovaly zřejmě i jiná poznávací znamení v rámci různých legií na úrovni jednotlivých vojáků, kteří tak projevovali svou příslušnost k určité legii – znamení na oděvu, zbraních; symbolem mohly být i gesta - -délka služby -nejdříve byla Augustem stanovena na 16 let + 4 roky v oddílech veteránů, ve kterých byli vojáci osvobozeni od strážní služby a kasárenských prací; a do boje nastupovali pouze při obraně své základny nebo tábora - -později, když nastal nedostatek rekrutů, byla Augustem doba služby prodloužena na 20 let + 5 let v oddílech veteránů => tento systém zůstal v platnosti po celou dobu principátu Organizace armády -legie sestávala z 10 kohort -každá o 480 mužích - rozdělena do 6 centurií o 80 mužích, v čele s centurionem -centurie se dělila na 10 částí po 8 mužích - contubernia -příslušníci těchto contubernií během tažení sdíleli společně stan, nebo ložnici v kasárnách - společně se stravovali … - -1. kohorta měla v rámci legie (není jisté jestli u všech) zvláštní postavení a od ostatních se lišila -dělila se pouze do 5 centurií, ale o téměř dvojnásobném počtu mužů = 800 mužů -soudí se, že se skládala z veteránů a v rámci legie byla jakousi elitní jednotkou -centurioni této jednotky se označovali (vzestupně) - hastatus posterior - hastatus prior - princeps posterior - princeps prior - primus pilus -pomocné zbory - auxilia - -vojáci do auxilií byli rekrutováni z místních obyvatel -poskytovaly římské armádě většinu jízdy a vojáky vyzbrojené vrhacími nebo střelnými zbraněmi s větším akčním rádiem, než mělo pilum – pěší i jízdní lučištníci, prakovníci -za Augusta provedena reforma -existence 3 typů auxiliárních jednotek -pěší -jízdní -smíšené - -pěchota -rozdělena do kohort o síle 500 (quingenaria) nebo 1000 (milliaria) mužů -navzdory těmto označením měla první jmenovaná kohorta obvykle pouze 480 mužů - 6 centurií po 80 mužích -druhá - cohors milliaria - pouze 800 mužů - 10 centurií po 80 mužích - -jízda -stejný způsob organizace - oddíly označovány jako aly -ala quingenaria - 512 jezdců rozdělených do 16 oddílů - turmae - po 32 jezdcích -ala milliaria - 768 jezdců rozdělených do 32 turm - -smíšené jednotky – cohors equitate -zřejmě měli stejný počet pěšáků jako běžná kohorta, ale navíc ještě jednotku jízdy o 120 nebo 240 jezdcích (quingenaria, milliaria), kteří však nebyli pravděpodobně vycvičeni tak dobře jako příslušníci jízdní aly - - Velení - během principátu došlo k sjednocení systému velení -stálé vrchní velení - dvě nejvyšší funkce zastávají muži ze senátorského stavu -nejvyšším velitelem byl legatus legionis - věk kolem 30 let -jeho zástupce - tribunus laticlavius - věk kolem 20 let -minimální vojenské zkušenosti - -třetím nejvyšším důstojníkem byl praefectus castrorum - prefekt tábora -většinou se jednalo o zkušeného muže, bývalého centuriona, který většinu života strávil v armádě -zřejmě zodpovídal za řadu administrativních záležitostí - -5 tribunů jezdeckého stavu - tribuni augusticlavii -prováděli různé úkoly, ale nepodléhala jim žádná jednotka - 6 centurionů - stáli v čele každé kohorty -názvy hodností z dob republiky - vzestupně -hastatus posterior -hastatus prior -princeps posterior -princeps prior -pilus posterior (pilus - jiné označení pro triaria) -pilus prior - -každý centurion měl v rámci centurie k dispozici skupinu důstojníků - principales -optio -signifer -tesserarius Výzbroj a výstroj - základními zbraněmi římských legionářů byly: - pilum - těžký vrhací oštěp -používán až do konce 3. st. po Kr. -sestávalo z dřevěné násady dlouhé asi 1,2 m, k níž byl připevněn tenký železný dřík asi 60 cm dlouhý, zakončený menším pyramidovitým hrotem -dlouhý železný hrot se k ratišti připevňoval dvěma způsoby -hrot se nasadil, přičemž spoj byl zpevněn objímkou -hrot byl na konci opatřen plochým klínem, který se vsadil do žlábku a upevnil nýty republikánská pila.jpg -některá pila byla navíc opatřena kulovitými předměty na širším konci ratiště - předpokládá se, že se jednalo o závaží, která měla zvýšit průraznost -některá pila byla opatřena hrotem na konci ratiště pila 01.jpg pila 02.jpg -zmíněná konstrukce propůjčovala oštěpu vysokou průbojnost, jak ukázala moderní rekonstrukce -ta také prokázala mimořádnou razanci a ukázala, že maximální délka hodu se pohybovala kolem 30 m - pro efektivní účinek zbraně je nicméně nutné počítat se vzdáleností asi poloviční pila 03.jpg roman army_0002.2.jpg - kopí a oštěpy - -kromě pila byly využívány i jiné druhy oštěpů -kopí u Polybia - zbraň užívaná pouze triarii -obouruční zbraň, určená pouze pro boj zblízka - -lancea - lehké oštěpy -nálezy mnoha druhů hrotů oštěpů - nejistá klasifikace => není jistý druh zbraně - -oštěpy používané jízdou -několik typů -centus -do užívání se dostává asi ve 2. st. -nejdelší kopí - 3,65 m -obouruční zbraň -využívána pouze v omezeném rozsahu - speciální alae - -obvyklejší jsou však kratší kopí a oštěpy -lancias pugnatorias - bojové kopí -minores subarmales - menší oštěpy kopí a ostepy 01.jpg kopí a ostepy 02.jpg republikánské oštěpy.jpg - gladius - „hispánský meč“ - gladius hispaniensis - -několik typů -nahradil dřívější krátké bodné zbraně a stal se tak hlavní zbraní pro boj zblízka -i když to není zcela přesně známo, předpokládá se, že tento meč byl do výzbroje zaveden během 3. nebo začátku 2. st. př. Kr. během 1. nebo 2. punské války, kdy byl ve výzbroji iberských žoldnéřů - -ze střední republiky je známo jen málo exemplářů => není možné určit, nakolik byla tato zbraň běžná -meče z této doby jsou delší než pozdější a jejich čepele jsou velmi souměrné - -meč sloužil původně jako bodná zbraň, i když byl velmi účinný i jako sečná zbraň republikánské meče.jpg rimska armada_0018.jpg -na začátku 1 st. po Kr. byl nejběžnější meč typu Mohuč -zúžení v horní části čepele -dlouhý hrot - až 200 mm -délka čepele - od 400 do 550 mm -šířka čepele - od 54 do 74 mm v horní části čepele / od 48 do 60 mm před hrotem -součástí meče byla dřevěná záštita a hlavice, profilovaný jílec byl kostěný -meč byl primárně určen jako bodná zbraň; používal se i jako zbraň sečná - -později v 1. st. se nejběžnějším typem stal meč typu Pompeje -čepel byla rovná -krátký hrot -délka čepele - od 420 do 500 mm -šířka čepele - od 42 do 45 mm meče 01.jpg meče 02.jpg meče 03.jpg meče 04.jpg - spatha - meč - meč používaný jízdou -delší a štíhlejší než gladius -délka čepele - od 650 do 915 mm -šířka čepele - obvykle nepřesahovala 44 mm -hlavice, záštita a jílec byly většinou podobné jako u gladii republikánské dýky.jpg - -pugio - dýka -sloužila jako doplněk k meči -běžnější bylo široké použití v běžném životě -délka čepele - od 250 do 350 mm -používaly se po velkou část principátu - ve 2 st. však podstatně méně - na Traianově sloupu již nejsou známy dýky 01.jpg dýky 02.jpg Výstroj Zbroj -používáno bylo několik druhů -nejdražší a zároveň nejlepší byla kroužková zbroj/košile, vyráběná spojováním kovových kroužků - lorica hamata -převzata od galských kmenů ze severu Itálie -někdy vyráběny z bronzových, většinou však ze železných kroužků o síle 1 mm a průměru 7 mm - kroužky byly nýtovány nebo svařovány -na ramenou se zdvojoval, směrem dolů se rozšiřoval - -výhody - dobrá ochrana a pohyb - -nevýhodou byla velká hmotnost - asi 10-15 kg, zvláště pak u těch košil, které byly na ramenou zesíleny - tento problém pouze z části řešil opasek, který pomáhal částečně váhu rozkládat - druhým typem byla šupinová zbroj - lorica squamata -sestávala z malých bronzových šupin => méně ohebná než kroužková zbroj -velikost šupin různá - řady šupin se k sobě spojovaly drátem a poté našívaly na látkový podklad, tak aby se navzájem překrývaly => zlepšení ochrany -většinou vyráběn z bronzu, méně ze železa - železné pancíře byly navíc pocínované -náchylný k poškození - těžko se opravoval rimska armada_0016.1.jpg pancíř 01.jpg MA5.JPG pancíř 05.jpg - lamelový pancíř - lorica segmentata -pravděpodobně se začal používat až za principátu => část staršího typu byla nalezena na lokalitě Kalkriese -používán byl asi do 3. st. -pancíř je tvořen řadami železných lamel, které jsou navzájem propojeny koženými pásky -lamely nebyly kaleny - předpokládá se lepší ochrana -ochrana celého trupu a ramen -moderní rekonstrukce potvrdily odolnost - pancíř dokázal odchýlit nebo zcela odrazit většinu šípů a oštěpů -váha mohla být až 9 kg -nevýhody: -lehčí než kroužková zbroj, ale méně pohodlná -složitější údržba - složitý výrobek -množství lamel, bronzové přezky, panty a háky -bronzové části reagovaly s kovovými lamelami => docházelo ke korozi, která způsobovala odlamování nebo upadnutí částí kování => časté nálezy pancíř 03.jpg pancíř 02.jpg rimska armada_0016.jpg -pod všechny typy pancířů se nosil vypolstrovaný oděv, o kterém není mnoho známo -vyráběl se z látky -v pramenech znám pod názvy thoramachus nebo subarmatis - označení však není spolehlivé pancíř 04.jpg -mezi další typy patřili různé druhy kompaktních pancířů s naznačenou muskulaturou - svalové pancíře, zvoncové pancíře - používány byly hlavně vyššími důstojníky a jezdci - -před profesionalizací armády - vzhledem k ceně zbroje nosili někteří vojáci pouze náprsní destičky čtvercového nebo okrouhlého tvaru, vyrobené z bronzu nebo železa, které se na hruď připevňovali pomocí řemínků republikánské zbroj - destička.jpg Přilby -stejně jako u pancíře známo několik typů => před reformami si každý zbroj obstarával sám - -Montefortino -nejběžnější typ, galský původ -vysoce vyklenutá skořepina zakončená držákem na chochol, opatřená výběžkem na ochranu šíje a zavěšenými lícnicemi - - etrusko-korintský typ -vyvinuta zřejmě z korintské přilby používané hoplíty -silně omezovala sluch a vzhledem k malým otvorům na oči i výhled -italská varianta se nosila pouze s posunutím přilby do týla a otvory na oči tak plnili pouze dekorativní funkci - -z jižní Itálie přejaty i některé typy attických přileb - všechny zhotovovány z bronzového plechu -za pozdní republiky byl používán i typ Coolus, který stejně jako typ Montefortino byl galského původu - -známy jsou i typy, které byly převzaty od Keltů - typ Agen a Port s širšími lícnicemi - -u jízdy byly používány všechny typy včetně boiótské přilby, která byla vyvinuta speciálně pro potřeby jezdce republikánské přilby.jpg rimska armada_0015.11.jpg -přilby typu Montefortino, které byly běžné za republiky, byly na konci 1. st. př. Kr. nahrazeny typem Coolus -většina těchto přileb měla na vrcholu přilby tulejku pro chochol -poskytovaly větší ochranu týlu než předchozí typ -od poloviny 1. st. př. Kr. byla většina přileb opatřena vepředu štítkem - ten zde byl přidán patrně z důvodů zpevnění skořepiny bronzových přileb, které nebyly tak silné jako přilby vyráběné z kovu -štítek byl společně se skořepinou přilby vyroben z jednoho kusu kovu -pozdější exempláře typu Coolus se vyznačují širšími lícnicemi a ochranou týla - -z těchto přileb, společně s kombinací dalších prvků vznikají během císařství přilby galského a italického typu -hlavním materiálem pro výrobu přileb je železo rimska armada_0015.12.jpg -nejstarší typy přileb z doby císařství mají výřezy pro uši => postupně přidána jejich ochrana -upravena byla také týlní záštita -nesměřuje rovně, ale šikmo dolů -byla prodloužena a rozšířena - chránila z části i ramena -zadní část zesílena žebrováním -přední část přileb je opět opatřena štítkem pro vyztužení - ty se během času postupně stávají robustnější - -galské přilby -výrazným rysem galských přileb je plastické vyhotovení stylizovaného obočí v přední části přilby -okraje přileb jsou lemovány mosazí -nýty jsou zdobeny mosazí nebo vykládány emailem - -italické přilby -od galských se liší pouze kvalitou zpracování, která je u nich vyšší - -oba typy přileb jsou vybaveny podélnými držáky na chochol -při dalším vývoji se na konci 1. st. se projevují další tendence ke zpevňování přední a horní části skořepiny -na horní část přilby byly dodatečně připevněny 2 na sebe kolmé kovové pásky tvořících kříž - přilby také nazývány typ „velikonočního bochánku“ - -postupné zpevňování horní části lze pokládat za hlavní systematický vývoj, kterým římské přilby procházely -tento vývoj byl dán skutečností, že právě horní část hlavy byla během boje nejvíce zranitelnou částí těla sečnými zbraněmi - -vývoj probíhal i u týlní záštity, kde nadále docházelo k jejímu prodlužování a rozšiřování - -typickým znakem římských přileb nadále zůstávalo ponechání volných uší a tváře - ochrana se řešila přidáním lícnic a ochrana uší přidáním kovových plátků přilby 01.jpg rimska armada_0015.jpg -jezdecké přilby -v několika směrech se od přileb pěšáků odlišovaly -téměř vždy byly uši jezdců zakryty lícnicemi => útok byl předpokládán hlavně z boku a zezadu – tento problém se z části řešil vyvrtáním několika otvorů -ochrana týlu byla hlubší, ale užší - -stejně jako u zbroje i přilby se nenosily přímo na hlavě -doloženy jsou podšívky a předpokládá se polstrování roman army_0004.jpg přilby 02.jpg přilby 03.jpg Štít - scutum - podle Polybia - obdélný tvar, silně vypouklý - délka 120 cm, šířka 76 cm - - z vyobrazení je znám i oválný štít -zhotovený ze dvou vrstev dřevěných pruhů dýhy, které byly na sebe kolmo poskládány a následně potaženy telecí kůží -horní a dolní okraj byl chráněn železným kováním a ve středu železnou puklicí -dochovaný exemplář z Egypta => provedena rekonstrukce – váha štítu 10 kg - - jízda používala menší štíty asi okrouhlého tvaru republikánské Scutum.jpg rimska armada_0006.jpg ahenobarbus.jpg Altar_Domitius_Ahenobarbus_Louvre_n3bis.jpg PLZ-044-5_Altar-freize-of-Domitius-Ahenobarbus_100BC.jpg rimska armada_0005.jpg Pozdější štíty -známo několik variant - ty se však během doby příliš neměnily -během 1 st. po Kr. se štíty trochu zkrátily, šířka zůstávala přibližně stejná -tvar - obloukovitě prohnutý obdélník -známo je několik tvarových variant - mnoho štítů mělo rovný vršek a zaoblené nebo rovné strany; pravděpodobně existovaly i varianty s se zaobleným vrškem a rovnými stranami - -tvar a velikost je odvozován na základě dochovaných exemplářů a vyobrazení -z 1. a 2. st. je známo pouze velmi málo dochovaných exemplářů - např. z Masady, Holandska -ze 3. st. je znám štít nalezený v Dura Europos -obdélníkový tvar, obloukovitě prohnutý -na délku měl 102 cm, na šířku 83 cm -vyroben byl ze 3 vrstev tenkých dřevěných lamel, které byly k sobě přilepeny - síla štítu se uvádí asi 5 cm -štít neměl středové zesílení, pouze otvor pro štítovou puklici -zadní strana byla zpevněna rámem a nacházelo se zde horizontální držadlo -přední i zadní strana byla potažena slabou kůží – na okrajích a rozích byla zesílena silnější vrstvou kůže => tato úprava nahrazovala dřívější (dražší) kovové kování -na základě repliky se váha odhaduje na asi 5,5 kg => u štítů se zesíleným středem se váha odhaduje na 7,5 kg - -pravděpodobně všechny štíty byly proti nepřízni počasí v době jejich nepoužívání chráněny koženými pouzdry - -každý štít se také vyznačoval zdobením - obvykle se jednalo o zvláštní znaky - tzv. deigmaty -není ovšem známo, jestli tyto znaky byly určeny pro celou legii nebo třeba jen pro kohortu rimska armada_0017.jpg štíty 03.jpg štíty 01.jpg štíty 02.jpg -štíty jízdy -jezdci byli vybaveni štíty, které byly podobné pěchotním - byly však ploché -většina z nich byla oválného tvaru, známy jsou ale i obdélníkové nebo hexagonální -jeden z nalezených pochází z Doncasteru v Británii -datován je do 1. st. po Kr. -výstroj vojáka auxiliární jednotky -štít byl dlouhý 125 cm a široký 64 cm -strany měl rovné, horní a dolní strany zaoblené -vyroben opět ze 3 vrstev dřevěných lamel potažených kůží -madlo bylo vertikální -na základě rekonstrukce se udává váha 9 kg - -z Dura Europos je také znám oválný štít mnohem jednodušší konstrukce, který byl vyroben pouze z 1 vrstvy dřevěných prken -datován opět do 3. st. – používání těchto štítů se však předpokládá i pro období dřívější Výstroj -oblečení -běžným oblečením byla tunika, která byla oproti civilní trochu delší -jednalo se o velmi jednoduchý oděv, kdy byly dva stejně velké čtverce látky k sobě přišity na bocích a ramenou - nechávali se pouze otvory pro hlavu a ruce -tunika většinou měla krátké rukávy; u vyobrazení jezdců se však objevují i rukávy dlouhé - roman army_0001.jpg -mezi oblečení patřily i pláště a kapuce -vojáci nosili 2 druhy plášťů -sagum - jednoduchý obdélník z těžké vlněné látky, který byl sepnut na pravém rameni -paenula - nosila se jako pončo -měla oválný tvar s otvorem pro hlavu a někdy i kapucí - u důstojníků, od centuriona výše, je znám také obřadnější oděv, tzv. paludamentum - nosilo se podobně jako tóga - nařasené a přehozené přes levou paži -opasky -byly velice důležitou součástí výstroje - byla k nim přichycena pochva na meč a v některých případech i na dýku - -byl důležitým symbolem vojáka - -měl zdobené přezky a někdy i navíc ozdobné destičky - -na začátku 1 st. se stalo módou nosit nejméně opasky dva - jeden pro meč, druhý pro dýku - na konci stejného století již byl běžný opět jeden širší opasek, i když i nadále někteří nosily opasků více - -během 1. a 2. st. se k opaskům připevňovalo několik řemínků pobitých ozdobnými nýty a na konci opatřeno ozdobným nákončím -jejich funkce není zcela jasně známa - pásky 01.jpg pásky 02.jpg -boty -asi nejznámější obuví jsou caligae -připomínají otevřené sandále - jednalo se však o pevnější obuv -skládají se ze 3 částí - podrážka, vnitřek a svršek - ty se svazovaly řemínky, aby těsněji seděly -nevýhodou bylo, že nechránili před nepříznivým počasím – předpokládá se tedy, že se do nich nosily ponožky - -od 2. st. se začínají objevovat nové druhy, které měly horní část více uzavřenou => později zcela caligy nahradily - -většina obuvi byla na podrážce opatřena cvočky boty 01.jpg rimska armada_0011.jpg rimska armada_0014.jpg rimska armada_0013.jpg -standarty -aquila - orel -asi nejcennější symbol -za doby republiky byl stříbrný nebo alespoň postříbřený => za principátu byl ze zlata nebo pozlacený -standarta s orlem byla většinou jen v jednoduchém provedení, ale známy jsou i vyobrazení kde je orel doplněn několika disky, podobně jako tomu bylo u signy - -signum -jednalo se o standartu, kterou měla každá centurie, kterou nesl poddůstojník signifer -signa bývala ukončena buď zdobně provedeným hrotem kopí, nebo otevřenou dlaní -samotná žerď standarty byla ozdobena několika různými symboly, věnci a 2 až 6 falérami -význam těchto symbolů však není znám -u otevřené dlaně se uvádí, že byla původně znakem manipulu => od lat. manus = ruka standarty 01.jpg roman army_0003.jpg -vexillum -praporec - tradičně červený -před bitvou označoval místo v táboře, kde sídlil velitel; na bitevní poli pak jeho pozici -jednalo se také o standartu oddílů, které operovali mimo svou mateřskou jednotku => vexillationes -vlajka se nosila na žerdi zavěšené na vodorovném břevnu -jeden exemplář byl nalezen v Egyptě - byla na něm vyobrazena bohyně vítězství na červeném pozadí - - imagines -portréty císaře a členů jeho nejbližší rodiny, které se připevňovaly na žerdě a nosily společně se standartami - měli připomínat přísahu a loajalitu císaři - - draco - drak -používán jízdními jednotkami od počátku 2. st -používal se při průvodech a jiných příležitostech -jednalo se o bronzovou hlavu s rozevřenými ústy, ke které byl připevněn pruh látky draco8.jpg Taktika boje -nemáme přímý manuál popisující taktiku boje -rozestavění vojáků popisuje Polybios a Vegetius -podle Polybia stály vojáci ve formaci, kdy mají mezi sebou vzdálenost 1,8 m a jednotlivé řady rozestup 1,8 m -Vegetius uvádí vzdálenost mezi muži 0,9 m a rozestup řad 2,1 m - jako pravděpodobnější se uvádí Vegetius - -formace armády nebyla vždy stejná a měnila se na základě momentálních podmínek a taktické situace - -prvním krokem v bitvě bylo zastrašování nepřítele -to mohlo zahrnovat několik způsobů - barbaři praktikovali hluk - bojový pokřik, bubínky, trubky -profesionální armáda praktikovala jiný postup => směrem k nepříteli postupovala pomalu a potichu -když se k nepříteli dostali asi na vzdálenost 10-15 m vrhli vojáci pila - teprve poté začali římští vojáci křičet, ozvali se trumpety (cornu) a všichni začali běžet -tento způsob mohl zastrašit nepřítele, který mohl znamenat jejich útěk, nebo velmi krátký střet -pokud ani k jednomu nedošlo následoval boj muže proti muži -ve vlastním boji bylo cílem srazit soka na zem a zaujmout jeho místo a narušit nepřítelovu formaci -ve vlastním boji pravděpodobně nedocházelo k velkým ztrátám => k těm docházelo, pokud se jeden z nepřátel dal na útěk, čímž se stal snadným cílem - -ještě před nebo během střetu pěších oddílů mohli do boje zasáhnout jednotky se zbraněmi delšího dosahu - lučištníci, prakovníci nebo jednotky s metacími zbraněmi -rozestavění a pohyb těchto jednotek závisel na taktické situaci -lučištníci tak mohli být seřazeni v semknuté formaci nebo rozvinuti za pěchotu -artilerie nebyla zcela běžná z důvody mobility - ta se zajišťovala umístěním stroje vůz tažený mezkem -její výhodou však byl větší dostřel a větší průraznost rimska armada_0020.jpg roman army_0002.i.jpg roman army_0005.2.jpg roman army_0005.1.jpg - tyto čtyři cesty ústili do čtyř bran - hlavní brána - porta praetoria - směrem k nepříteli - boční brány - porta principalis sinistra a porta principalis dextra - zadní brána - porta decumana - PC050180.JPG - celý tábor byl obehnán opevněním, které se většinou skládalo z valu - valum a palisády - známo několik typů; u táborů přestavěných do kamene tvořily opevnění hradby - - součástí opevnění tvořily věže a brány - věže v 1. a 2. st. nevystupovaly před samotné opevnění - stejně je tomu i u bran, kde je známo mnoho variant provedení PC050228.JPG PC050249.JPG PC050215.JPG PC050232.JPG - před opevněním mohlo být několik příkopů - fossa - ty měli tvar písmene V - děleny do tří typů - fossa punica, fossa fastigata, fossa fastigata s žlábkem - hloubka byla různá - obvykle kolem 2 m - řešení příkopů u bran mělo několik variant - přerušení příkopů - známy 3 varianty - vnitřní clavicula - vnější clavicula - titulum - nepřerušený příkop - před příkopy mohly být umístěny další pasti - např. skryté jámy s naostřeným kůlem na dně - lilia PC050206.1.JPG PC050206.2.JPG rimska armada_0001.jpg PC050216.JPG roman army_0006.jpg Stavby uvnitř tábora Principia - hlavní budova - hlavní štáb - centrální vchod ležel na via principalis - střed budovy tvořilo nádvoří obehnané sloupovím a kancelářemi, vzadu se nacházela krytá hala - basilika - ta byla dělena do několika místností - uprostřed se nacházela svatyně - pod podlahou se obvykle nacházela pokladnice - po stranách byly další kanceláře - Praetorium - příbytek velitele legie - jednalo se o typický přepychový římský dům s atriovým dvorem - součástí mohly být i soukromé lázně nebo zahrada PC050294.JPG PC050315.JPG PC050323.JPG PC050308.JPG PC050331.JPG PC050333.JPG Domy důstojníků - jednalo se o méně honosné domy než měl velitel legie - samostatné domy byly určeny pro tribuna laticlavia, tribuny z jezdeckého stavu, zřejmě také pro praefecta castrorum a v samostatných domech bylo povoleno pobývat také centurionům první kohorty (primi ordines) - tribunus laticlavius byl také ze senátorského stavu, proto jeho dům byl jen o málo honosnější než dům velitele legie - Ubikace mužstva - nejčastější budova v táboře - jeden blok určený pro jednu centurii o 80 mužích a důstojníky - každá z těchto budov byla dělena na několik částí, které byly přiděleny 8 mužům - každá z těchto částí, nazývaná contubernia, se mohla dělit do několika místností - obvykle 2 - spací a obytnou - před celou budovou pak ve většině případů probíhalo sloupořadí - na konci budovy se nacházel systém několika místností, které zahrnovaly obydlí centuriona a patrně kanceláře PC050383.JPG PC050385.JPG PC050386.JPG PC050390.JPG Valetudinarium - lazaret - obvykle velká budova s centrálním dvorem a řadou místností kolem - místnosti byly uspořádány ve dvou řadách podél vnitřní chodby – vchod do jednotlivých místností nebyl přímo z chodby, ale z výklenků napojených na hlavní chodbu - někdy je těžké tento typ budovy odlišit od dílen => identifikaci napomáhají nálezy lékařských nástrojů PC050375.JPG PC050372.JPG Horreum - sýpka - archeologicky dobře rozpoznatelná budova - horrea se vyznačovala vyvýšenou podlahou, která spočívala buď na kůlech, zděných pilířích, nebo zídkách - tato konstrukce zajišťoval lepší ochranu skladovaného materiálu před vlhkostí a škůdci - horrea mohla být dřevěná nebo kamenná - u kamenných sýpek bývají stěny opatřeny opěrnými pilíři - ve stěnách je provedena řada větracích otvorů - Další budovy - mezi budovy, které bývají součástí tábora patří lázně, dílny – fabricae a latríny, které se nacházely při opevnění PC050341.JPG PC050343.JPG PC050353.JPG roman army_0007.jpg PC050494.JPG PC050175.JPG