1
(10) Čína a Západ – konstruování identity
Náboženství v Číně
náboženství = zongjiao 宗教
Oldřich Král:
U Konfucia šlo o naprostou nedotčenost náboženským zájmem. Tradiční
náboženství se v Číně záhy rozpadla, právě tak jako jakýkoliv ucelenější systém
mytologický. Kromě běžných animistických pověr zůstaly živé jen lokální rituály,
především rituály pohřební, ale bez zvláštního odkazu k dimenzi náboženské.
Filozofický rozum neživila vzpoura vůči ideji náboženské. Ta už nebyla.
Konfucius:
Mistr nikdy nemluvil o zázracích, o siláckých kouscích, o nepravidelnostech
v přírodním koloběhu nebo o nadpřirozených bytostech.
Ji Lu se tázal, jak má člověk sloužit duchům a bohům. Pravil Mistr: „Jak můžeš
sloužit duchům, když dosud neumíš sloužit lidem?“ Ji Lu se potom odvážil otázky
o smrti. Pravil Mistr: „Jak se můžeš něco dovědět o smrti, dokud nic nevíš o
životě?“
Fan Chi se tázal po moudrosti. Pravil Mistr: „Moudrý budiž zván ten, jenž
opatřuje svým poddaným to, co jim po právu náleží, kdo uctívá duchy a božstva a
udržuje je v povzdálí.“
další zdroje představy o nenáboženskosti čínské kultury:
– jezuité, Max Weber, většina moderní sinologie až do posledních desetiletí
2
Max Weber (1864–1920)
Pravou cestou ke spáse [v konfucianismu] je přizpůsobit se věčným nadbožským
řádům světa – dao – čili sociálním požadavkům soužití plynoucím z kosmické
harmonie, především se tedy uctivě zařadit pod pevný řád světské moci.
Odpovídajícím ideálem jedince bylo utvářet své Já ve všestranně harmonicky
vyváženou osobnost.
V protestantismu naopak podle Webera radikální rozdíl mezi Bohem a zkaženým
světem měl za následek „skutečně nekonečný úkol racionálně si podrobit a
ovládnout svět, tj. racionální, objektivní ‘pokrok’. Tento úkol racionální
transformace světa stojí v kontrastu vůči konfuciánskému přizpůsobení se světu“.
 Vylučování, marginalizace náboženství v čínské kultuře:
lidová kultura vs. kultura elitní – tato dichotomie dosud silně poznamenává náš
pohled na čínskou kulturu (malá tradice vs. velká tradice)
jezuita Louis Le Comte (konec 17. století):
Co Číňané potřebují, pokud jde o objekt uctívání, je něco, co ohromí jejich smysly.
Nádherné ozdoby, zpěv, procesí, zvuk zvonů a hudebních nástrojů v církevních
obřadech – to je to, co odpovídá jejich vkusu.
Li Yih-yuan (současný badatel):
Ideál harmonických mezilidských vztahů patří k nejhlouběji zakořeněným rysům
čínské civilizace a pravděpodobně je také příčinou toho, že v čínské společnosti
se stále udržují různé formy autoritativní patriarchální rodiny a kult předků.
Značnou popularitu si udržují také různé formy uctívání nadpřirozených sil úzce
související s kultem předků. Toto vše vytváří systém mezilidských vztahů, jenž se
dotýká nejen koexistence lidí na zemi, ale také harmonicky spojuje přirozený svět
se světem nadpřirozeným. Tento systém harmonie a rovnováhy není ničím menším
než osou, která propojuje velkou a malou tradici. V tzv. velké tradici je kladen
větší důraz na abstraktní koncepty, zatímco malá tradice věnuje větší pozornost
rituálnímu jednání, nicméně v základě jsou obě společného původu, obě jsou
různými stranami téže mince.
3
„Harmonie“ (hexie 和谐):
Zhongyong („Realizace vyváženosti“):
Když ještě není vzbuzena radost ani hněv, smutek ani veselost, nazývá se to
vyváženost (zhong 中). Když jsou vzbuzeny, ale jsou uměřené, nazává se to
harmonie (he 和). Vyváženost je velikým kořenem, [ze kterého vycházejí všechny
lidské aktivity]. Harmonie je cesta (dao 道), které se mají všechny lidské aktivity
držet. Je-li dosaženo vyváženosti a harmonie, zaujímají Nebe a Země své pravé
místo a všechny věci a bytosti řádně prospívají.
Xunzi:
Vliv hudby na člověka je hluboký a proměny, které hudba v člověku způsobí,
mohou být náhlé. Pokud je hudba vyvážená, lid bude harmonicky fungovat a
nebude mít sklon ke vzpurnosti a chaosu. Pokud je hudba vážná a vznešená, lid
bude jednotný. Pokud bude lid harmonický a jednotný, armáda bude silná, města
budou bezpečně hájena a nepřátelské státy si netroufnou je obklíčit a napadnout.
Když dávní vládci chtěli pozvednout armádu k válečné kampani, nejprve
sjednotili lid. Kdyby luk a šíp nebyly správně nastaveny, ani veliký lučištník Yi
by nezasáhl cíl. Kdyby šest koní nebylo v harmonii, ani veliký vozataj Zhaofu by
nikam nedojel. Kdyby nadřízení a lid nebyli navzájem loajální a oddaní, ani velcí
králové Tang a Wu by nedosáhli vítězství.
Pokud je smysl pro náležitost použit k rozdělení lidí do společenských vrstev,
výsledkem je harmonie. Pokud existuje harmonie mezi společenskými vrstvami,
výsledkem je jednota. Výsledkem jednoty je síla, výsledkem síly je moc. Výsledkem
moci je stav, kdy není nic, co by nemohlo být přemoženo.
Pán ze Shangu:
Proto tvrdím, že pokud jsou uplatňovány těžké tresty, které zasáhnou celou rodinu,
lidé si netroufnou provinit se a žádné tresty nebudou vlastně potřeba. Dávní
králové nepopravovali lidi, nemrzačili je useknutím chodidel a nevypalovali jim
cejch na tvář proto, že by lidi chtěli zraňovat, nýbrž proto, aby zamezili zločinům
a zastavili přestupky. Není lepší způsob, jak zamezit zločinům a zastavit přestupky,
než těžké tresty. Pokud jsou tresty těžké a není před nimi úniku, lidé si netroufnou
provinit se a ve státě nebude nikdo trestán.
4
Hu Jintao:
Čína bude sledovat vědecký náhled na rozvoj (kexue fazhan guan 科学发展观),
což činí společenský rozvoj orientovaným na lidi, všeobsáhlým, rovnovážným a
trvale udržitelným. Budeme tvrdě pracovat, abychom dosáhli náležité rovnováhy
rozvoje města a venkova, rozvoje jednotlivých regionů, ekonomického a
společenského rozvoje, rozvoje člověka a přírody a domácího rozvoje a otevírání
se navenek. To je rovněž zakořeněno v kulturních tradicích čínského národa.
Harmonická společnost (hexie shehui 和谐社会)
Wo bei hexie le. 我被和谐了。= Byl jsem zharmonizován.
Náboženství v Číně, tj. „malá tradice“
5 institucionalizovaných tradic: konfucianismus, buddhismus, taoismus,
křesťanství, islám
Tři učení (san jiao 三教) – konfucianismus, buddhismus, taoismus
„Lidové“ náboženství – integruje tradice indiv. spásy, morálních požadavků,
techniky posednutí duchem, obřady vázané na rodinné (rodové) vztahy,
komunální kulty (lokální božstva a světci)
Státní kulty.
Rozdíl mezi institucionalizovanými tradicemi a „lidovými“ tradicemi často
neostrý (Guandi – uctíván i v taoismu a buddhismu)
5
Existence svatých (kanonických) textů a „církve“ (profesionálních kleriků) –
základní rozdíl mezi institucionalizovaným a „lidovým“
Vše spojuje sdílená kosmologie:
- neoddělitelnost hmoty a ducha (vše je qi)
- kosmos jako organický systém proměňující se podle pravidel (yinyang, 5 fází, 8
trigramů, interakce ganying 感应)
- veškerá realita má duchovní sílu (ling 灵), kterou lze pročišťovat, zlepšovat sebekultivace,
umístění v prostoru (fengshui 风水)
- mrtví se stávají duchy a bohy (shen 神, gui 鬼)
- s božskými silami lze v tomto prostoru kulticky komunikovat (modlitby, oběti…)
- rituální specialisté (profesionální klerici) – píší texty, legitimizují lokální tradice
(integrace do rámce Tří učení).
- sdílená morálka (artikulovaná lokálními autoritami, žánr shan shu 善书)
Tři učení:
- institucionalizované, ale rovněž roztříštěné
- předávání tradice určitých praktik (jak udržet božstva a kosmický řád
v harmonickém stavu) – spíše než zajišťování spásy laikům
- náboženství orientované na jednotlivé chrámy (centra místních komunit)
6
Komunity
- sociální = náboženské
Typy komunit:
1) askriptivní – a) teritoriální, b) rodinné (rodové), c) korporace, cechy
2) dobrovolné – individuální spása a duchovní praxe; různorodé aktivity
(přednášky až trans)
- zde se může objevit apokalyptická eschatologie  mileniaristická hnutí
Příklad ze současnosti – „qigongová horečka“
Náboženství a stát
- ortodoxní vs. heterodoxní (zheng 正 vs. xie 邪) – odráží náboženský rozměr
tradičního čínského státu (teokracie?)
- předpoklad liturgické kontinuity od císaře po poslední vesnici – hlavní kohezní
prvek pozdního císařství (zničeno reformismem první pol. 20. stol.)
- stát nábožensky pluralistický, ale zároveň netolerantní – měřítkem není
ortodoxní nauka, nýbrž schválení státem (dané konformitou s náboženskými
institucemi státu)
- státní kulty (plus kontrola a regulace ostatních kultů)
7
císař – Nebe a Země a další kosmická božstva
vysocí úředníci – kult nejvýznamnějších konfuciánských „svatých“ (Konfucius,
Guandi)
místní úředníci – místní božstva
(Městský bůh (chenghuang 城隍) – ekvivalent místního úředníka (vybírání daní,
administrace božské spravedlnosti, udržování veřejné morálky; guvernér města –
touha být po smrti jmenován bohem města)
Inkluze a represe:
- lokální kulty mohly být zařazeny do oficiálního registru kultů (sidian 祀典)
- nebo mohly být prohlášeny za „zvrhlé kulty“ (yinsi 淫祀) nebo „heterodoxní
tradici“ (xiejiao 邪教); i tak ale byly běžné – represe spíš taktický prostředek
vyjednávání s místní komunitou
- skutečný problém spasitelská hnutí – ta označována jako xiejiao 邪教
Nehanská etnika (Ujguři, Tibeťané apod.) – samospráva pod dohledem
Př.: císař a dalajláma: pol. – pán a vazal; náb. – patron a kněz
8
Reformismus
Tj. reformismus orientovaný na západní vzory
Reformismem zasažena i samotná Tři učení: vnitřní tendence k antiklerikalismu
(rozmach laických hnutí), unifikační snahy, vznik asociací (celonárodní
organizace).
Křesťanství jako normativní model (a vědecký racionalita jako organizační
princip) – protestantský model (texty, omezení rituálu, unifikace institucí, důraz
na laiky, charita, křesťanstvím ovlivněné liturgické modely – nedělní bohoslužba)
– vše v příkrém kontrastu vůči tradičnímu modelu služby místní komunitě (nyní
se vyžaduje aktivní plná participace)
Zvyšující se (a proměňující se) tlak státu – náboženství má sloužit jeho potřebám
– hned po 1911.
- „svoboda vyznání“ jako problematický model
Po roce 1949
- svoboda vyznání; svoboda vykonávat náb. aktivity vykázána do nitra chrámů a
kostelů
- sjednocená fronta (Oddělení sjednocené fronty tongzhan bu 统战部)
9
- náboženství obětí řady politických kampaní
- patriotické asociace
- „teorie spolupráce“ (xietiao lun 协调论) vs. „teorie adaptace“ (shiying lun 适应
论)
Článek 36 Ústavy ČLR (výtah):
Občané ČLR mají svobodu náboženského vyznání. Žádná státní instituce,
společenská organizace nebo jednotlivec nesmí nutit jiného občana věřit nebo
nevěřit v náboženství, ani nesmí diskriminovat občany, kteří jsou věřící, nebo
kteří jsou nevěřící. Stát ochraňuje legitimní náboženské aktivity. Nikdo nesmí
použít náboženství k aktivitám, které ruší společenský řád, škodí zdraví občanů,
nebo kladou překážky národnímu vzdělávání.
Sekularizované tradice:
- čínská medicína, bojová umění, sezení v meditaci, qigong
- sekularizovaná podoba starších tradic, „národní esence”